nofreeusernames-bloguje - Tumblr blog

[nofreeusernames-bloguje]

Blesková recenze: Naslouchač

Já se české fantasy dost bojím a popravdě dávám víc přednost zahraniční produkci. Padesát zlatých bludišťáků ale teď virtuálně posílám všem, kteří do mě poslední měsíce kopali s tím, že si musím přečíst Naslouchače. Protože... wow! Nebudu vůbec zastírat, že jsem z toho překvapená jako blázen, protože kromě toho, že je ta knížka místní, tak má navíc hodně mladou hlavní hrdinku (příběh začíná jejím narozením a končí, když je jí 13 let), prostě jsem si nebyla vůbec jistá, jestli mi tohle bude šmakovat. Petře Stehlíkové se podařilo vymyslet (a hlavně popsat) skvělý fantasy svět a celou knihu napsat krásně plynule a lehce tak, že vám nakonec bude připadat docela komorní. Děje se toho v ní sice dost, ale nebombarduje vás tam jeden zvrat za druhým. Už mám ve čtečce druhý díl a hned jdu na něj!

Hodnocení: 90 %

[nofreeusernames-bloguje]

Blesková recenze: Dominika na cestě Jižní Amerikou

V téhle knížce najdete: 1) Dominičiny zápisky z její cesty na maličké motorce přes celou Jižní Ameriku, 2) spoustu perfektních ilustrací od Myokard, 3) série nádherných fotek z cesty. Po přečtení téhle knížky: 1) bude chtít hned někam vyrazit, na motorce, 2) rozhodně vás nebude lákat Jižní Amerika. Tohle je kniha kontrastů, listujete fotkami a úplně se rozplýváte nad tím, jak je to tam nádherné a že taky chcete vyrazit za dobrodružstvím, jenomže, když čtete to, co Dominika prožila, tak vás to přejde. Co se mohlo po*rat, to se po*ralo, poruchy, nemoci, havěť, přepadení… Je sranda o tom číst, ale prožít bych to teda fakt nechtěla. Dominika píše hodně svižně, v krátkých větách, hezky to odsýpá, ale extra spisovatelské dílo to není, takový běžný cestovní blog. Boží je hlavně to provedení.

Hodnocení: 80 %

[nofreeusernames-bloguje]

Blesková recenze: Ztracené hvězdy

To jsem teda vůbec netušila, že existují young adult Star Wars romány. A už vůbec mě nenapadlo, že nebudou debilní! Na Ztracené hvězdy jsem narazila úplně náhodou na Instagramu a díky za to, protože bez toho bych se do téhle knížky nikdy nepustila. Vřele doporučuju, moc mile mě to překvapilo. A tady máte pár věcí, co musíte vědět, než začnete číst: 1. Hlavní hrdiny začneme sledovat, když je jim asi osm a končíme kolem pětadvacítky, 2. je tam láska, 3. nemusíte znát celý Star Wars svět, ale měli byste vidět aspoň původní trilogii, 4. začíná to před epizodou IV a končí po epizodě VI po bitvě na Jakku, Thane a Cienna jsou součástí událostí, které se v nich odehrávají a kolem se objevují i známé postavy, 5. nemá to konec (respektive jako má, ale totálně neuspokojivý).

Hodnocení: 85 %

[nofreeusernames-bloguje]

Blesková recenze: Deset tisíc nebí nad tebou

Do série Ohnivák jsem se nepouštěla s velkým nadšením a očekáváním, o to víc jsem pak byla překvapená, jak dobré to bylo. I dvojku jsem dala skoro najednou a dávám jí na chlup stejné hodnocení jako jedničce. Hlavně jsem fakt ráda, že se autorce podařilo dál rozvíjet vztah Marguerite a Paula a není to další „my dva sluníčkově zamilovaní proti všem“. Navíc jsem si v Deset tisíc nebí nad tebou uvědomila, že mě zdaleka nejvíc baví prostředek a celé to cestování mezi různými dimenzemi (tentokrát byla nejlepší ta mafiánská, ale mihne se i má oblíbená velkokněžna). Jsem pak i docela ráda, že konec není moc natahovaný. I když tak ten zvrácený twist na poslední straně. To mi nedělejte!

Claudia Gray: Deset tisíc nebí nad tebou

Hodnocení: 85 %

[nofreeusernames-bloguje]

If we’re both looking up at the same sky, how far apart can we REALLY be?

Ashley Poston: Geekerella

[nofreeusernames-bloguje]

K přeměně světa není zapotřebí kouzel. Veškerou potřebnou sílu neseme v sobě: je to síla lepší představivosti.

J.K. Rowlingová: Předobrý život

[nofreeusernames-bloguje]

Jak prokletá Morrigan nastoupila do mechanického pavouka, prošla orlojem a ocitla se v Nikdyuši

Tahle knížka začíná pohřbem jedenáctileté Morrigan Crowové, prokleté dívky, která měla to neštěstí, že se narodila v Nejposlednější den věku. A všechny děti, které se v tento den narodí, umřou, jakmile Nebeský orloj přejde ze soumračné modři do safírové, námořnické modré a nakonec do hluboké, neproniknutelné černi, což se stane jednou za 12 let. Zkrátka blbý pro ty, co mají zrovna narozeniny. Morrigan, kterou celý život vinili za každé neštěstí, jež se ve městě Jackalfax událo (mrtvej kuchyňskej kocour, záplavy v Severním Blahu, fleky vod omáčky na nejlepšim ubrusu), má ale pro jednou trochu štěstí. V den své očekávané smrti se na rozlučkové večeři objeví podivný zrzek (tak zrzavý, že by ho Morrigan nejradši titulovala jako Velkého zrzavého prezidenta Zrzounské nadace pro nevyléčitelné zrzky), který si říká Jupiter North, a odveze ji ve svém mechanickém pavoukovi do tajemného města Nikdyuš.

„Utáhni si pás, Morrigan Crowová. A ať budeš dělat cokoliv, nezavírej oči.“ „A co se stane, když je zavřu?“ „Přijdeš o všechnu legraci.“

Jupiter je členem Divinské společnosti (a taky člen Ligy výzkumníků a Federace nikdyušských hoteliérů, tajemník Komise pro práva divočichů, dobrovolný zápasník v metání knihami za Goblejskou knihovnu a předseda Dobročinné nadace pro robotické lokaje vyřazené z provozu, objevitel sedmnácti dříve nezdokumentovaných světů a čtyři roky za sebou Fešák roku stejnojmenného časopisu, také pořádá hodiny stepování pro syčáky a hrdlořezy ze sociálně slabších vrstev, a zasedá v porotě pro každoroční pečení ostružinového závinu v Nikdyušském nápravném středisku s maximální ostrahou, určeném pro choromyslné zločince, ale to teď nechme stranou) a Morrigan se stává jeho kandidátkou na členství ve zmíněném lukrativním spolku. Nastěhuje se do Jupiterova hotelu Deucalion, a očekává zkoušky, ve kterých musí porazit stovky dalších dětí, které touží obsadit letošních 9 volných míst. A pokud se jí to nepodaří, tak… no, bohužel asi umře.

Nikdyuš patří do žánru middle grade, takže si ho můžete dát na poličku vedle Harryho Pottera a Kamene mudrců, ostatně obě knihy přeložil Vladimír Medek a na Nikdyuši je to znát v tom nejlepším slova smyslu. Jazyk knihy je fakt šťavnatý a obrazotvorný – místo klasického „měla strach“ tu stojí „strach se jí utábořil v žaludku a uspořádal si tam pouť“ – a nádavkem se sem tam zastavíte u nějaké slova a řeknete si, že tohle je skoro tak dobré jako škrkny nebo famfrpál. Svět Nikdyuše není tak boží jako ten v Harrym Potterovi, ale je zatraceně hodně blízko. Třeba Hagrida by určitě dost zajímalo, jak vypadá maxikočka, která dělá v Deucalionu pokojskou, nebo upíří trpaslík, kterého Jupiter zaměstnává jako event manažera, Lenka Láskorádová by se zbláznila radostí, kdyby se mohla projet na Paraplové dráze, a Ron by stopro chtěl do Trollossea, kde se v úterý večer konají dostihy kentaurů na kolečkových bruslích, každý druhý pátek paintball oživlých mrtvol a o Vánocích klání jednorožců. (Srovnání s Potterem ale není na místě, nic není tak dobré jako Harry. Tečka.)

Střípky z tohoto úžasného světa bych mohla trousit donekonečna, to bych vás ovšem připravila o veškerou zábavu. Vězte ale, že Nikdyuš není žádné kouzelnické město a ani se tu nebavíme o magii v tradičním slova smyslu. Lidi tady mají tzv. grify (někdo umí jezdit na dracích, někdo překrásně zpívá, někdo vidí věci tak, jak jsou, někdo mluví se zvířaty…) a do toho je všechno kolem hravé a úžasně praštěné. Vlastně je docela zajímavé, jak dokáže autorka v jedné knize tak krásně proplést všudypřítomné téma smrti a děsu se světem, ve kterém se věří na jednorožce a Santa každý rok svede bitvu s Vánoční královnou. Morrigan je taková černá ovce Adamsovy rodiny, co má sice nejradši temnou čerň a klidně se nechá od macechy přeměřit do rakve, ale zároveň je veselá a touží po kamarádech, se kterými by mohla tropit nezbednosti.

Jako bídák bys byla nemožná. Nemáš na to žaludek. Bídák bych mohl být já. Můj zlovolný smích je skvělý. Mwa-cha-cha-cha-cha!

Jessica Townsendová napsala famózní začátek nové fantasy série, takže pevně doufám, že je připravena to ustát a pokračovat bez ztráty korunky, protože já ode dneška krom dopisu z Bradavic čekám i na Nabídkový den a jednu krémovou obálku z Divinské společnosti. (Ale pořád platí, že ten dopis z Bradavic chci víc.)

Hodnocení: 90 %

P.S. Česky vyjde kniha koncem května v Albatrosu.

[nofreeusernames-bloguje]

Blesková recenze: Renegades

Marissa Meyerová sice opustila tolik oblíbené retellingy, zato ale drnká na strunu populárních superhrdinů. Renegáti jsou akční jízda, kde nic není černobílé - hrdinové mají sice ušlechtilé cíle, ale ne úplně čisté prostředky k jejich dosažení a zloduši se tu hážou do jednoho pytle, nejsi Renegát = nezasloužíš si důstojně žít. Při čtení tak hodnotíte jednotlivé postavy zejména podle jejich skutků, Meyerová vás nenechá fandit jedněm nebo druhým na základě toho, za jaký tým kopou. Romantiky je tu tak akorát (málo) a ty superschopnosti jsou vymyšlené fantasticky. Nečekejte nudy jako létání a metání blesků, třeba Nova alias Noční můra umí dotekem uspat až zabít a je nonstop vzhůru, Adrian si zas nové schopnosti tetuje na tělo. Hustý. Jo a česky vychází už teď na jaře v Egmontu.

Marissa Meyer: Renegades

Hodnocení: 90 %

[nofreeusernames-bloguje]

i shattered into a million little pieces and those pieces shattered into a million more

Rupi Kaur: The Sun and Her Flowers

[nofreeusernames-bloguje]

Vegr yfir fjor! Čest je víc než život

Tuhle knihu jsem četla hodně pomalu. OK, ne úplně pomalu, trvalo mi to dva dny... řekněme tedy, že jsem ji četla poctivě, slovo od slova, některé pasáže dvakrát. Adrienne Young mě dokázala vtáhnout do svého světa téměř okamžitě a už na desáté stránce jsem věděla, že to bude pecka. A byla. Pokud patří mezi vaše oblíbené seriál Vikingové, tohle je must read, atmosféra knihy je mu tak podobná, že vám v hlavě naskakují stejně kolorované obrázky, šedomodré, zahalené v mlze. Jo a mimochodem, navzdory tomu, co se píše v anotaci, tohle není tak docela fantasy. Neděje se tam nic nadpřirozeného, bohové nesestupují z oblak. Lidé jsou lidmi, bojují, krvácí a umírají jako lidé, věří jako lidé a milují jako lidé. Žádné zázraky shůry, žádné supershopnosti, žádný vyvolený. Díky za to!

Aska a Rikki jsou nepřátelské klany. Jedni žijí u flordu, druzí v horách, jedni obětují Sigrovi, druzí Thoře. A na počest rivality mezi jejich bohy se každých pět let utkají v bitvě. Eelyn poprvé zabila člověka, když jí bylo 11 let, při nájezdu přišla o matku, v bitvě ztratila bratra. Teď je jí sedmnáct a nastává její druhá bojová sezóna. Se svým klanem táhne na Aurvanger, aby zabila co nejvíc Rikki a byla hodna jednou vstoupit do Sólbjǫrgu. Když pak poražena čeká uprostřed vřavy na smrtelnou ránu, uslyší bratra, který vstoupí nepřátelskému meči do cesty. Iri je naživu. A bojuje za druhou stranu.

Nikdy bych si nemyslela, že to řeknu, ale fakt se mi líbily bojové scény. Choreografie války byla dechberoucí a tak poutavě napsaná, že jsem to úplně viděla před očima. Krev, mlha, zima a vítr ve vlasech, syrovost a krutost celého příběhu mě neustále vystrkovala z předsudků o typické young adult fantasy do mnohem větší opravdovosti. To je podle mě její největší předností, je víc skutečná než vykonstruovaná. Boje v ní ale zdaleka není dost. Řekne se vikingové a vy si představíte, jak jdou z bitvy do bitvy, obětují kozy a koupou se v jejich krvi. Sky in the Deep však nejde prvoplánově po akci a ostrých dějových zvratech. Úvodní dynamickou sekvenci vystřídá všednost života poté, co je Eelyn zajata nepřítelem a zakoupena Iriho kamarádem jako otrokyně. A většinu knihy jí zůstává, vyprávění je omezené mezi čtyři dřevěné zdi a hranice jedné vesnice v horách. Logicky jsem čekala, kdy přijde nuda, ale nepřišla. Autorka se mnohem víc soustředila na jednotlivé postavy a konflikt mezi nimi a nepotřebovala je kvůli tomu stavět do mezních situací. Eelyn je hluboce zasažena bratrovou zradou a ze srdce nenávidí lidi, kteří ji zajali. Její život je u konce, stala se thrallou a přišla o svou čest. Přesto má velmi silný pud sebezáchovy a nechce zemřít. Musím se přiznat, že jsem místy byla za ni tak moc naštvaná na celý svět, že mi skoro vyhrkly slzy.

Nečekejte ani typické nesnáším tě a najednou už ne. S vývojem postav si autorka dala načas, věnovala tomu obrovský kus textu a fakt se to vyplatilo. Jasně, je v tom řádná dávka idyly, masakrů a krutosti života tam není tolik, aby se vám z toho kroutily prsty na nohou, ale tak akorát na to, abyste věděli, že tohle není pohádka. Ani babrání se v mytologii či popisech světa si moc neužijete, i když každé to seversky znějící slovo, jméno, bojový křik, popisy zbroje, rituálů či zapletených copů vám neustále připomínají, kde jste, a dobarvuje atmosféru vyprávění. Do příběhu, který je hlavně o cti, rodině, zradě a předsudcích, se vlezla i romantická linka a nutno říct že skvělá. Jasně, asi uhádnete, kdo nakonec s kým, ale není to věc, která by se tam řešila od začátku do konce. Zkrátka to ve finále nějak vyplyne ze situace.

Sky in the Deep je standalone, hezky ukončený bez nitek, do kterých můžete zaplést další díl. Já ale i přesto doufám, že se ze stejného univerza dočkáme i dalších příběhů. Jinak teda nevím, co budu číst, až zas dostanu chuť na vikingy. A ještě jedna důležitá věc! Celé to severské prostředí má jednu nespornou výhodu: holky tam bojují stejně jako kluci. Jak by řekl John Oliver „hashtag #feminism“. :-D

Hodnocení: 96 %

P.S. Česky knížku vydá Fragment.

[nofreeusernames-bloguje]

Blesková recenze: Artemis

Marťan od Weira byl geniální. Je tedy celkem logické, že jsem na Artemis čekala se zaťatými zuby a obřím očekáváním. A bohužel, až tak dobré jako Weirova první kniha to není. Jako… pořád super, ale čekala jsem něco úplně jiného (hlavně víc humoru). Tentokrát je hlavní hrdinkou asi pětadvacetiletá dívka, která žije ve městě Artemis na měsíci a pašuje kontraband. Pak se samozřejmě zaplete do něčeho mnohem většího a nebezpečnějšího a v té chvíli nastupuje cekem slušná akce plná technických detailů. Nejvíc mě ovšem pobavila postava Martina Svobody, trochu divného ukrajinského týpka, co se vyzná v elektronice a vynalezl např. i kondom na opakované použití. Martin Svoboda, fakt to zní dost ukrajinsky… Pohodová sci-fi, ale nečekejte zázraky.

AndyWeir: Artemis

Hodnocení: 80 %

[nofreeusernames-bloguje]

On a scale from one to ‘invade Russia in winter,’ how stupid is this plan?

Andy Weir: Artemis

[nofreeusernames-bloguje]

Blesková recenze: Barbarella

Barbarellu se mi úplně náhodou podařilo sehnat v limitovaném vydání. Cestou do Prahy vlakem jsem si maličko zaprokrastinovala na Facebooku a o půl hodiny později měla zadanou objednávku na Kosmasu. Dobře já! Ale teď už k samotnému komiksu. Je to totální blbost, ovšem podobně geniální a zábavná jako Muriel a další. Barbarella je vesmírná cestovatelka s pořádným sexuálním apetitem (dokonce rozbije i orgasmotron) a většinu času je velmi málo oblečená. Do toho jede akce a schovávačky, záchranné operace, divní tvorové a bestie… jízda. Svazek, který teď se vší pompou představilo Argo, obsahuje navíc i Hněv minutožroutů, Barbarellu si tak užijete hned ve dvou příbězích. A ta obálka od Saudka je prostě nejvíc.

Jean-Claude Forest: Barbarella

Hodnocení: 90 %

[nofreeusernames-bloguje]

Blesková recenze: Harry Potter – A Journey Through A History of Magic

K 20. výročí vydání Harryho Pottera a Kamene mudrců probíhá v British Library obrovská výstava, která si klade za úkol propojit kouzelný svět J. K. Rowlingové se skutečnou historií magie. Kromě starých rukopisů a čarodějnických artefaktů nabízí i vybrané ilustrace Jima Kaye a útržky ze sbírky samotné autorky. V rámci výstavy pak vznikly celkem dvě knihy – jedna obsáhlejší pro dospělé (právě čtu) a tenhle paperback pro děti, který je mnohem více postavený na ilustracích, zajímavých faktech a tipech, jak si vyrobit lektvar nebo ducha v lahvi. A je mnohem lepší než ta dospělácká. :-)

British Library: Harry Potter: A Journey Through A History of Magic

Hodnocení: 90 %

[nofreeusernames-bloguje]

Můj první vlog

Tohle je poprvé, co vloguju. Fakt! Přečetla jsem pár návodů na netu, mrkla na nějaké tutoriálky na YouTube, nasála spoustu tipů a pravidel a nakonec skoro nic z toho nedodržela. Ale víte co? Vůbec mi to nevadí. Jednak mě to děsně bavilo, navíc to bylo pro dobrou věc. Koukejte se zapojit do #GivingBooksWeek.

[nofreeusernames-bloguje]

Blesková recenze: Death Note

Všichni říkali, že manga je dobrá, že to musím zkusit. Já jsem teprve nedávno začala s komiksem (jakože takovým tím opravdovským, vtipné stripy ala Sarah Andersen nepočítám), jsem tudíž celkem nováček a nějaké sofistikované recenze nečekejte. Po důkladné rešerši Goodreads padla volba na Death Note, že prý je to pecka a #mustread, OK, jdu do toho. Po počátečním překvapení se čtením naopak se to docela rozjelo, měla jsem to vlastně za chvilku přečtené a prohlédnuté. No a nějak jsem teda nenašla ten wow, ale taky nemůžu říct, že by to bylo špatné (až na ty děsně divné bohy smrti, co vypadali, že právě vypadli z metalového koncertu). Tak mi teda, prosím, někdo řekněte, po čem se mám koukat, až budu číst něco dalšího. Jak se pozná dobrá manga?

Tsugumi Ohba, Takeshi Obata: Death Note

Hodnocení: 70 %

[nofreeusernames-bloguje]

To nejmocnější kouzlo si žádá největší oběť

Znáte pohádku o princezně husopasce? Mně teda osobně přijde docela nudná a opravdu jsem nevěřila, že se z ní může vyklubat slušný fantasy retelling. Crystal Smith mě ale vyvedla z omylu, Bloodleaf jsem přečetla během jedné páteční noci a kusu soboty a byla jsem nadšená. Možná to bylo i tím, že jsem se do knížky pustila po Falešném polibku, který se jí v mnohém podobá, ale je teda kapánek horší.

Princezna Aurelia je první královskou dcerou narozenou za posledních 200 let a žije v zemi, jíž vládne krutý náboženský tribunál. Pravidelně se na náměstí popravují údajné čarodějnice a zvěsti o Aureliiných temných schopnostech nabývají na síle. Tribunál ale není to jediné, co princeznu trápí. Už za pár měsíců má odcestovat do sousední země a zpečetit prastarou mírovou smlouvu sňatkem s korunním princem. Na cestu se ale nakonec vydá dřív, než čekala. Když během večeře před celým dvorem odhalí, že je blood mage, netrvá dlouho a krvežíznivý dav buší na brány paláce. Její vlastní lid ji nenávidí, na útěku ji zradí údajný spojenec a na její místo budoucí nevěsty je nastrčena jiná dívka.

I was far more afraid of those who hated sinners than I ever was of sin.

Asi tušíte, kam to dál bude směřovat, zvlášť pokud znáte výše zmíněnou pohádku. Jen husy tam teda nejsou, naopak se v tomhle příběhu hodně krvácí. Univerzum i jeho báje jsou první fascinující věcí, která vás na Bloodleaf okamžitě zaujme. Tři druhy magie, tři bohyně, tři brány města Achlev, které se otřásají v základech. Aurelia pečetí každé kouzlo vlastní krví, vidí duše zemřelých, kteří neodešli na druhou stranu, bojuje proti neznámému zlu, které se snaží přivést obě země k zániku.

To the sky belongs the mind, to the earth belongs the hands, to the heart belongs the blood.

Dost se mi líbilo i samotné město Achlev, do kterého Aurelia doputuje kvůli sňatku s princem Valentinem. Město je obehnáno magickou zdí, která se začíná bortit, do toho se plazíte s hlavní hrdinkou kanály, běháte temnými uličkami, snažíte se v místní apotéce sehnat práci… Z hladového bezdomovce se Aurelia stává možnou nadějí na záchranu zdi a celý tento přechod je velice dobře vymyšlený na (kupodivu) velmi malé ploše. Obecně nemůžu říct, že by v téhle knížce přebývalo byť jen písmenko.

It begins with three dead white horses, then a maid, a mother, a crone. Then upon a bed of red roses lay three fallen kings who leave three empty thrones.

Další plus přičtěme postavám. Aurelia teda není žádná chudinka, ale své schopnosti nepoužívá bez potíží a není mistrem na první dobrou. Velmi dobře je postavená i zápletka. Nenarazila jsem na výraznější logickou chybu či zázračné vyřešení bezvýchodné situace, všechno do sebe nakonec hezky zapadlo a dalo prostor pro další vyprávění. Jsou zdánlivá tajemství, které rychle uhádnete (ahoj, princi!) a jsou i tajemství, které vám, nevědomým, autorka naservíruje v pravou chvíli. Romantická linka je tak akorát tenká, abyste nebyli přeslazení, a tak akorát tlustá, abyste ukojili svůj hlad po troše lásky. Milostný trojúhelník ani cliffhanger na konci nečekejte – palec hore.

Bloodleaf si přečtěte, pokud máte rádi (a teď bych mohla vyjmenovat spoustu těch výraznějších autorek a knih)... young adult fantasy. Jo, bude se líbit všem, co mají v příběhu rádi trochu magie, dobrodružství, lásky… A co víc, česky knížku vydá Fragment, tak se těšte.

Hodnocení: 95 %