#Albatros DVa

[pinturas-gran-guerra-aire]

1918 08 20 Jasta 15 Josef Veltjens - James Dietz

repost better quality

[usafphantom2]

Albatros D.II Albatros DVa

@ron_eisele via X

[bigglesworld]

Albatros DVa. Jasta 1. Pilot, Josef Kister. At Mont St Martin. 1918

[nebris]

Albatros D.III, DVa, Very Successful, Yet Kinda Average.

[yodawgiheardyoulikemecha]

[nocternalrandomness]

Albatros D.II lleading an Albatros DVa-1

[albatrosbuildlog]

ALBATROS D.Va BUILD LOG

Build by Brian Colton, Piccadilly South Australia

Kit by Model Expo, Miami

http://modelexpo-online.com/model-airways-albatros-d-va-red-baron-1-16-scale

In my opinion, the best looking fighter of WWI. 

See this Wikipedia article  for more information on this lovely aeroplane.

https://en.wikipedia.org/wiki/Albatros_D.V 

I had recently built all four of the photo-etch stainless steel 1/32 models by imcth, Japan.   The imcth models got me very interested in the “skeleton” style of models, which show the structure in fine scale detail and have no covering. 

 This is the A6M Zero.

 Internet browsing led me to Model Expo and their 1/16 wooden models of WWI fighters with cast metal parts for engine, weapons, landing gear, etc. 

Having just built four skeleton models in stainless steel, I thought “how hard could it be?” and ordered the Albatros D.Va and Fokker DR1 (strictly speaking, my wife, Maggie, bought them as presents for me!). How little I knew...

Having finished the build, I’ll add some advice on the off chance that a prospective modeller reads this.

Tools & Supplies

I recommend that you have all of these. You could get by with less, but I wouldn't recommend it.

Hobby knives - X-Acto or similar - and a good supply of blades as you should never use a blunt blade. I use a medical scalpel. 

Razor saw - you’ll need this to cut metal tubes and rods without deforming the ends.

Tweezers and pliers and cutters - can’t have too many.

Pin vise and good selection of “micro” bits.

Mini diamond files - the metal parts need a lot of work.

Dremel tool or similar with a selection of accessories.

Finger nail buffers in various “grits”.

Abrasive papers in various “grits”.

Clamps - small through tiny - and electrical alligator clips.

Adhesive tape - single and double sided.

Cotton buds.

Dental micro brushes.

Head-mounted illuminated magnifier - some of the metal parts are extremely tiny.

Building board - mine is chipboard covered in cork tiles.

Silicone baking paper to cover plans on the building board.

Map pins and dress-making pins.

Bamboo skewers.

High quality paint brushes - cheap ones are a waste of money.

Metal primer and hobby paints. You don’t need an airbrush.

Adhesives - i build with cyanoacrylate adhesives (CA or super glue) in extra thin and medium thick plus accelerant (kicker). If you use CA you will need acetone to un-stick parts and fingers. Blutack. 

The instructions call for epoxy from time to time. It's not necessary.

Adhesive applicator - i use a Glue Looper. Google it.

Kicker applicator - I find that a hypodermic syringe works best.

Your boxes of “stuff” - wire, plastic, etc, etc.

Small boxes to hold the metal parts after you take them out of their plastic bags.

Photos of details of “the real thing” from the internet for reference.

Impressions Of The Model & Kit

The finished model exceeded my expectations. It is both an accurate model of a beautiful and significant aeroplane and a beautiful object in its own right.

This kit is certainly not one for the beginner. That being said, I’m no scale modelling expert and I found the build very interesting, often challenging, occasionally infuriating, but immensely enjoyable and rewarding. An experienced aeromodeller who has built a few wood models will be able to cope. 

 This is the first kit in a series of these skeleton models from Model Expo, with technical drawings dated 1997. The drawings are excellent, but the instructions can be a little vague at times. The instruction manual is comprehensive, but not always completely clear. It is profusely illustrated with charming hand-drawn illustrations, but there are no photographs. Sometimes I resorted to logical deduction and inspired guesswork to get through some of the trickier sections. I have Model Expo’s latest Fokker DR1 kit and its instruction manual is much clearer.

The wood and metal are of excellent quality and supplied in generous quantities.

If you plan to stain the wood, do so before assembly. I used a cedar tint.

The metal castings need quite a lot of prep work and are quite soft. Test fit every one. It will need adjusting. Be careful as they bend and break easily.

For unfathomable reasons the kit has cast metal “false nuts and bolts” instead of regular steel items. They are terrible! They bend and break and every nut has to be reamed to fit on the bolts. This is very time-consuming. The threads are imitations and the nuts simply press on to the bolts and have to be glued. I recommend taking some of these to your local hobby shop and getting some replacement nuts and bolts from their R/C section.

Proceed with caution. Read each section carefully and in its entirety before doing any building. Test fit everything before gluing. This is especially important with the castings. 

Try to anticipate the consequences of your actions and so avoid mistakes and rework - although some will be inevitable.

If you break something or just lose it, Model Expo will replace it at no cost.

Use your imagination and make extra parts from scratch.

Take lots of photos as you go.

Have fun!

Chapter 1: Flying surfaces https://albatrosflyingsurfaces.tumblr.com/

Chapter 2: Fuselage framework https://albatrosfuselage.tumblr.com

Chapter 3: Engine https://albatrosengine.tumblr.com

Chapter 4: Fuselage Fit Out https://albatrosfuselagefitout.tumblr.com

Chapter 5: Tail & Undercarriage https://albatrostail.tumblr.com

Chapter 6: Engine Install & Guns https://albatrosguns.tumblr.com

Chapter 7: Final Assembly https://albatrosassembly.tumblr.com

Next the Fokker DR1 Triplane!

http://modelexpo-online.com/model-airways-dr-1-fokker-tri-plane-1-16-scale

[weehughie]

Albatros D.Va replica… • • #albatros #dva #albatrosdvs #biplane #ww1 #worldwar1 #worldwarone #german #germany #d7343 #woodwork #fuselage #luftstreitkräfte #avgeek #aviation #flight #flying #airwar #battlefield #museum #raf #rafmuseum #hendon #london #peterjackson #thevintageaviator #newzealand (at The Royal Air Force Museum London) https://www.instagram.com/p/ChZLZ96ooN6/?igshid=NGJjMDIxMWI=

[airmanisr]

Aircraft by john Via Flickr: Albatros DVa. at Stow Marie WW1 Airfield. Essex.

[pinturas-gran-guerra-aire]

1917 10 Triple threat - Russell Smith

As the sun peaks above the horizon, a trio of German Albatrosses patrol the skies in search of enemy aircraft. These pilots and aircraft are assigned to Jasta 76b, a Bavarian unit based in the Vosges region of France. The unit markings consisted of white spinners followed by white and bavarian blue rings. The horizontal stabilizers were Bavarian blue with white stripes one each side.

In the lead we see the Albatros DVa of Lt. Hans Böhning. Böhning began his flying career with Feldflieger Abteilung 290, but eventually found himself assigned to Jasta 76b in late 1917 where he would score his fifth kill. In addition to the unit markings , the front half of this particular Albatros was varnished wood while the rear half featured the white and blue Bavarian checkerboard pattern. A narrow black band separated the two sections. Böhning ended the war with 16 victories to his credit.

Next in the lineup is Vzfw. Siegfried Walther. Walther’s Albatros DVa carried the standard unit markings, but the fuselage was painted entirely red and marked with a white “W”.

Last in the lineup we see Lt. Walter Boening. Boening assumed command of Jasta 76b in October 1917. Here he flies a baby blue Albatros DVa marked with the standard unit markings. This aircraft also carried a white and bavarian blue band around the center of the fuselage. In May of 1918 Boening severely wounded below the left knee during and aerial combat with 70Sq RAF. Although he safely landed his crippled aircraft, his wartime career had come to and end. He ended the war as a 17-victory ace, having earned the Iron Cross 1st and 2nd class, the Military Merit Order, and the Kight’s Cross, among others.

[usafphantom2]

Replica of an Albatros DVa, Old Rhinebeck Aerodrome

@ron_eisele via X

[aerodrome-hq]

Albatros DVa replica built by The Vintage Aviatior Limited in New Zealand.

[rcolorizedhistory]

Jasta 1 - Josef Kister and his Albatros DVa - Mont St Martin June 1918

[walshephotography]

IMG_4341.jpg – Albatros Dva The Vintage Aviator Albatros DVa replica displaying at The Vintage Aviator Open Day at Hood Aerodrome Masterton New Zealand 2017.

[czechzerowaste]

Olomoucký týden v kině plném vědy

Konečně! Konečně jsem měla možnost na AFU vidět více než jeden, dva filmy. To se mi stalo naposledy, když jsem byla na AFU poprvé, někdy ve třeťáku na bakaláři. AFO je festival vědecko-popularizačních filmů, který už 54 let pořádá moje „rodná“ Univerzita Palackého v Olomouci. Je to prostě týden, který vám rozšíří obzory v tématech, o kterých se fakt hodí něco vědět (i když jste to před shlédnutím filmu vůbec netušili). Dokumenty miluju nějak tak obecně a na AFU miluji celkově tu studentskou a provokující atmosféru.

AFO, které tak často pojednává o životě na Zemi, se navíc snaží být k naší planetě ohleduplné. Například na baru se dávají vratné kelímky, které nemají žádný potisk, takže je možné je používat nejen na festival, ale i na jiné akce. Sice stále dostanete plastovou kartičku akreditace, ale na univerzální univerzitní klíčence, kterou je možné na konci festivalu vrátit k dalšímu použití. Já už třetí rok měla press akreditaci (jen minulé roky jsem ji nezvládla opravdu využít). Letos jsme narozdíl od předchozích let nedostávali žádný balíček s katalogem filmů, programem a propagačními materiály. Pár jich bylo v poličce v prostoru pro hosty, kde si je člověk mohl vzít, chtěl-li, nebo jen prohlédnout a vrátit. Jsou to bezodpadové drobnosti, ale tak snadné, že by byla škoda je nedělat.

Minulý rok mělo AFO sekci Oceány a tématem odpadu se to v nich (bohužel) hemžilo. Letos se více zaměřilo na dějiny a jejich interpretaci skrze mýty i propagandu. Ty jsem si nechala na pozdní večery a byl to zážitek – od vtipné i mrazivé Hitlerovy hitparády přes zvláštní svět internetových meme Kekistánu po mrazivý film Propaganda, který byl fiktivním monologem vědce z KLDR a účelově vysbíral a dost sugestivně sestříhal negativa, chyby a děsy světa mimo KLDR. Filmů s environmentální tematikou bylo v programu ale i tak dost, jen si jej člověk musel pečlivěji pročíst. Nakonec jsem šla na filmy Genesis 2.0, Po Okavangu, Albatros, Magické hlubiny, Neobyčejná planeta: Nádech, Termostat Země a Krajina s vôňou medu.

Pokud se chcete na něco podívat také, tak Neobyčejná planeta je z desetidílné série One Strange Rock od National Geographic a je dostupná na Netflixu. Magické hlubiny je šestidílný seriál České televize, který je zdarma na iVysílání. Albatros je možné shlédnout na Vimeu. Postřehy z některých filmů najdete ve výběru stories na našem Instagramu. Tři filmy, na kterých jsem byla, byly informačně tak nabité, že jsem si postřehy z nich sepsala…

Genesis 2.0

Dát si tento film hned na začátek byl tedy geniální nápad. Připomněl mi, kolik na světě existuje vědeckých oborů, o kterých vůbec nevím a kterým ani trochu nerozumím, což je ale dost nemilé, protože se může snadno stát, že jednou budou ovlivňovat můj život. Takže vítejte do světa syntetické biologie, klonování (jo o tom už jsem něco slyšela) a sekvencování DNA. Dokument sleduje dva spoluautory. Zatímco ten mladší se vydává za polární kruh s hledači mamutích klů, starší objíždí konference o genetickém inženýrství, kliniky na klonování štěňat a genetické laboratoře. Děsivější by asi měl být boj o přežití a peníze v divočině na ostrově v arktickém oceánu. Kdo by řekl, že se dneska dají najít mamutí kly a že se jimi čile obchoduje na trhu se slonovinou? A taky, že se našel zmrzlý docela zachovalý mamut, kterému dokonce tekla krev. Trochu sci-fi…

Mne ale mnohem více děsila bezelstná víra vědců v to, jak je „hraní si na Boha“ skvělý projekt. Jako neříkám, že výzkum genetiky je hrůza… Nicméně ne ve všech aplikacích mne naplňuje důvěrou. Jestli jste nikdy předtím neslyšely o syntetické biologii (jako i já), tak je to obor, který spojuje genetiku, chemii a inženýrství a snaží se konstruovat nové formy života – živé stroje. Mohla by pomoc například při cíleném dávkování l��ků v těle, ale třeba taky posloužit tzv. bioterorismu.

Pod pojmem sekvencování DNA se skrývají různé biochemické procesy, které pomáhají stanovit pořadí nukleových bází (stavebních jednotek DNA). Věnuje se mu i čínská firma BGI, pod níž vzniká Čínská genová banka, která chce uchovávat data o genetické informaci všech druhů na Zemi a v jejíž radě jsou zástupci čínské komunistické strany i armády. Díky sekvencování DNA se z genetické informace stávají big data skladovaná v počítačích a možná připravená k obchodnímu využití. Když se jeden z vědců ptal zástupkyně BGI, jestli by informace nemohly být zneužity například pojišťovnami (ty by například mohly znevýhodňovat osoby s genetickými dispozicemi k nějaké nemoci), odpověděla, že jejich práce má být naopak přínosná. Třeba v případě dětí s Downovým syndromem k tomu, „aby se vůbec nenarodily“…

Naklonování mamuta (kdyby se náhodou našla v té zmrzlé mamutí mršině nějaká živá buňka) mi oproti tomuto moc starostí nedělá. Klonování je z hlediska ochrany ohrožených druhů slibnou ale nejistou možností. Zatím to vypadá, že se spíše používá pro ochranu majetnějších majitelů domácích mazlíčků – psů před nevyhnutelností smrti. Částka, za kterou si můžete nechat naklonovat svého pejska (a druhý klon k němu dostanete zdarma) mne zarazila stejně jako tvrzení jednoho z vědců v dokumentu, že stvoření není dokonalé a že my ho svými zásahy do genetiky můžeme dotáhnout k dokonalosti. Jako nevím no, když se podívám, co všechno dotahujeme k dokonalosti třeba v oblasti „výživových doplňků“ pro albatrosy…

Albatros

I o těch pojednával film Albatros. Výživovými doplňky v tomto případě myslím plastový odpad v oceánu, kde tito ptáci získávají potravu pro sebe i pro svá mláďata. Nejde jen o to, že albatrosové nedokáží rozlišovat, co je plast a co ne… Je nejspíš ani nenapadne, že by rozlišovat měli, protože po staletí věřili oceánu a tomu, co jim poskytuje.

Oproti hře na život v Genesis 2.0, Albatros ukazuje stvoření 1.0 v úplnosti od zrození ke smrti. Někdo by mohl říct, že dokument hraje kombinací dechberoucích intimních záběrů a hudby na city. Ale je ukazování umírajícího zvířete a následné pitvy, která odhalí, že měl žaludek plný úlomků plastů, hra na city nebo krutá realita?

Smrt k životu patří. Jenže mnozí albatrosové umírají výrazně dříve, než by museli, z důvodů, které nemají šanci ovlivnit. Paradoxně je zabíjí to, co je má udržet při životě – potrava. Už od malička jsou mezi ní i různé kousky plastů. Ty samozřejmě zvířata nestráví a postupně se nahromadí v jejich trávicím traktu. Některé kousky mohou poškodit vnitřní orgány a mláďata v důsledku toho umírají. Když mají to štěstí a přežijí do chvíle, kdy je rodiče přestanou krmit a před nimi je úkol poprvé vzlétnou nad oceán a na několik let opustit rodný ostrov, musí vyvrhnout všechen obsah žaludku, aby je netížil při prvním letu. Ne všem se to povede, velké kousky plastu to výrazně ztěžují a zvířata tak umírají vyhladověním. Když autor dokumentu mrtvé albatrosy pitval, měli jedno společné – žaludek plný plastů.

Jestli jste viděli takovou tu známou fotku polorozpadlého albatrosa s hromádkou plastů v oblasti žaludku, tak to je jedna z fotek, které Chris pořídil na ostrově Midway, kde se dokument natáčel. Albatrosové tu nemají přirozeného predátora a jsou proto mile důvěřiví, což Chrisovi dovolilo pořídit plno zajímavých záběrů, skrze které se můžete dívat albatrosovi přímo do očí, sledovat jejich jemné partnerské a rodičovské dotyky i poslední dech.

Film na AFO uváděla koordinátorka mezinárodní soutěže slovy „připravte si kapesníky“… A Stanislav Bureš, zoolog z univerzity, doplnil, že mláďata s žaludkem plným plastů pitval i on… v Jeseníkách.

Termostat Země

Plasty nejsou jediná věc, která planetu pálí… Takový skleníkový plyn oxid uhličitý ji pálí celkem doslova. Modely klimatického panelu IPCC docela jasně ukazují, že pokud se nám nepodaří zastavit zvyšování koncentrace CO2 v atmosféře, bude nás to za pár let pálit třeba i o 4°C víc, o které by mohly narůst průměrné roční teploty na Zemi. Zatímco se státy zavazují, že sníží produkci CO2, vědci (a taky průmysl) zkoumají možnost, jak CO2 z atmosféry chytat a vytvářet tzv. negativní emise nebo jak udělat to, aby se více slunečních paprsků odráželo zpět do vesmíru, ještě než se dostanou na zemský povrch. Spoiler… všechny metody mají nějaký háček. Nejčastěji ten, že nevíme a nedokážeme experimentálně zjistit, co náš zásah udělá s celým systémem. Výzkumníci taky opakovaně upozorňovali, že jakkoli zajímavá jejich metoda je, tak na ni nelze spoléhat a měla by být vnímána jen jako doplněk ke snižování emisí.

Z možných metod se jako první nabízí zalesňování. Stromy pohlcují CO2 v atmosféře, které může být při spalování speciálně zachycované. Jenže aby tato metoda měla nějaký reálný dopad, muselo by se stromů vysadit strašně moc. Zaprvé by to bylo komplikované kvůli vlastnictví půdy a za druhé by to dost proměnilo ekosystémy.

U stromů se vědci trochu inspirovali a vyvinuli materiál, který dokáže CO2 ze vzduchu pohlcovat. Aby měl efekt muselo by se vyrobit několik tisíc zařízení, které s tímto materiálem pracují. Hodně práce, ale těchto spešl strojů by bylo potřeba méně, než se ročně vyrobí aut…

Co se zachyceným CO2? Jedna majitelka firmy by jej chtěla prodávat Coca-Cole na bublinky do pití, McDonaldu na suchý led, který používají ke chlazení, a na další komerční využití. Na Islandu zase pracuje tým vědců na vpouštění oxidu uhličitého do podloží, při kterém vznikne nový materiál, který CO2 v hornině uzamkne. Zajímavé, ale ne samospásné.

Kromě stromů a speciálního materiálu zvládá chytat CO2 i plankton v oceánech. A ten se živí železem. Další nápad je tedy obohacovat oceány o železo, čímž se zvýší množství planktonu, který pak pohltí více CO2. Když plankton odumře, klesne na mořské dno a CO2 s ním. Chytají se toho i mnohé komerční firmy, ale vědci upozorňují, že nevíme, co se stane s železitým oceánem, a taky, že pokusy ukazují, že tato metoda není ani zdaleka tak účinná, jak se očekávalo.

S dodáváním látek do životního prostředí pracuje i zesvětlování mraků. Světlejší mraky totiž odrazí více slunečních paprsků než tmavé mraky. A zesvětlit mraky můžeme, pokud do nich vstříkneme aerosoly. Chemtrails by se vlastně mohly stát realitou. Šetrnější varianta do mraků vstřikuje mořskou vodu. Jenže mraků nemáme na planetě nevyčerpatelné množství. A přestože díky počítačovým modelům dokážeme simulovat, jak by se aerosoly vypuštěné třeba na Filipínách šířily po světě, nedokážeme nasimulovat ani experimentálně ověřit, jak by to ovlivnilo klimatický systém jako celek. Zádrhel taky je, že pokud se nějaký stát rozhodne experimentovat se zesvětlováním mraků v reálu, ovlivní to zcela určitě nejen jej…

Některé klimatické modely IPCC se snaží vzít v potaz i možnosti negativních emisí, které tyto metody přináší. Jenže, jak v závěru dokumentu upozorňuje, jedna z vědkyň, je paradoxní, že modely nekalkulují s „alternativními“ a sociálně citlivějšími možnostmi zachytávání CO2 z atmosféry jako je například podpora malozemědělství a obnova některých ekosystémů jako třeba mokřadů.  

Kromě envirofilmů a večerní porce propagandy jsem si jako bonus dala dva díly seriálu Američtí bohové, Omarův sen (vizuální sondu do života v současné venkovské Palestině) a Vitamánii (dokument o vitamínech, který se opravdu hodí vidět a jde to za 4 dollary na webu dokumentu, alternativně se podívejte alespoň na youtube kanál Veritasium, jehož autor dokumentem provází, a najděte si video Can You Overdose on Vitamins?). Z žádného filmu jsem neměla chuť odejít a to jsem neviděla ani jeden z vítězných filmů – Vor, Lidská podstata a Potěšení z úspěchu. Kdybychom v neděli nenatáčeli s Českou televizí minireportáž o blogu, tak bych na ně určitě v rámci promítání vítězných filmů šla. Ale i tak jsem se svou letošní bilancí spokojená.

AFO je festival, který rád provokuje – tématy, podáním, svým vizuálem… V tom letošním jste se mohli cítit jako v propagandě Hitlerova Německa 30. let… červené prapory, červená světla… působilo to až děsivě… A o to více to člověka nutilo přemýšlet, prověřovat a kriticky hodnotit všechno, co se na festivalu dozvídal. A tak by to mělo podle mne být i mimo AFO. V posledních měsících se více a více v reklamách (na které náhodně narážím) setkávám s různými tvrzením, jak je to či ono šetrné k přírodě, bez odpadů, ekologické atp. Někdy nekritické přijímání informací o životě bez odpadu může vést k pravému opaku. Nemusí to být jen kvůli tomu, že někdo o něčem lže nebo něco tají, ale taky proto, že jsme si doporučení nepromysleli do důsledků v konkrétním kontextu našeho života. A to platí i o doporučeních a inspiraci, se kterou se setkáte u nás na blogu. Tak mysleme kriticky :-).

[tsal]

Harry Potter a Tajemná komnata

“Takhle to tedy bylo. Tvoje matka zemřela, aby tě zachránila. Ano, to je mocné protikouzlo. Teď už chápu všecko - takže na tobě koneckonců není nic zvláštního. Až do dneška jsem si tím nebyl jistý; to proto, že my dva jsme si v mnoha věcech podivně podobní, Harry Pottere. Určitě jsi to postřehl také: oba jsme ze smíšených rodin a oba jsme sirotci, kteří vyrůstali u mudlů. Nejspíš jsme dva jediné hadí jazyky, které se v Bradavicích objevily od časů samotného Salazara Zmijozela. Dokonce i vypadáme trochu podobně... Ale koneckonců, byla to jen šťastná náhoda, co tě přede mnou zachránilo. To je všechno, co jsem chtěl vědět.”

Albatros, Praha. 2000. Překl. Vladimír Medek. Str. 266.