#beletrie

[pepikhipik]

Knižní tip Františka Kalendy

Jestli si chcete udělat lepší představu o fungování brazilské vojenské diktatury (1964-1985), přečtěte si tuhle skvělou knížku. Je to neskutečně silný příběh otce hledající svou dceru, jež patří mezi stovky lidí, kteří v tomto období "zmizeli" - byli brutálně zavražděni.

Kucinski čerpá ze zkušenosti s vlastní sestrou, profesorkou chemie, kterou v období diktatury zavraždili. Mimo jiné výtečně popisuje mechanismy fungování vojenského režimu, způsob vyvolávání strachu a nejistoty, kolaboraci...

Přijde mi to zajímavé i z hlediska podobností s naším vlastním komunistickým režimem. Pronásledování je jen obráceno naruby - nehledají se "západní agenti", ale skuteční i domnělí "komunisté". Cílem se může stát kdokoli, kdo jen trochu vystupuje z řady, odváží se ozvat.

Většina společnosti se uzavírá do svého světa, depolitizuje se. Odvážná menšina odporuje - se zbraní v ruce nebo nenásilně. Nutno dodat, že Brazílie nikdy neměla tak brutální diktaturu jako sousední Argentina nebo vzdálenější Chile.

Ale i tak je strašné, že drtivá většina pachatelů těchto zločinů nebyla nikdy potrestána.

Zajímavý rozměr mimochodem knize dodává židovský původ hlavní postavy - a ostatně i samotného autora. Otec sotva unikl pronásledování v Evropě, jen aby nakonec přišel o dceru v zemi, která mu poskytla azyl.

Autor textu: František Kalenda

[miss-biophys]

Reading challenge I set for the year 2022 completed on 31st December, 6 pm!

Read 24 books in 2022.

Best books I read this year:

The High Auction, Misba

Punching the Air, Ibi Zoboi and Yusef Salaam

Coraline, Neil Gaiman

[mist-the-wannabe-linguist]

Prosím, prosím... co by byl tvůj obecný doporučený seznam věcí, co stáhnout z Uložto? Seriály, filmy, učebnice a tak q>q

(třeba já - protože jsem z oboru animace, čiže vím co vzít - jsem hned šáhl po učebnicích od Dovnikovičů, Edgara Dutků, Ptáčků, Kubíčků... Nicméně u věcí z jiných oborů? To mám ze zmatku v hlavě prázdno :/ Nebo taky neznám jiný zdroj hudebních videoklipů v 576i50 ve VOB. Lepší zdroj kvalitní verze klipu "Pověste ho vejš" od Tučného neznám 😭)

My máme stáhnuté vesměs téměř všechny Cimrmany, Krtečka atd. (udělala jsem dobře že jsem mamce před dvěma lety rozmluvila vyhození všech našich DVDček)

Rozhodně bych stahovala co nejvíce českých pohádek, filmů a seriálů, hlavně těch obskurních které se tam pustí v televizi, já osobně mám v plánu postahovat taky co nejvíce zahraničních filmů a seriálů, hlavně starších, v českém i původním dabingu, obzvlášť po tom, co HBO a Warner Bros některé věci nenávratně mažou kvůli daním (když o tom mluvíme, nemá někdo prosím stáhnutou čtvrtou sérii Infinity Train?🙏)

Kdo se pohybuje v jakém oboru, bylo by dobré schraňovat co nejvíc specializovaných knížek, já mám nějaké z translatologie a lingvistiky. Beletrie taky, pokud vím tak na uložto býval komplet Guardians of Ga'Hoole a Wolves of the Beyond, nevím jestli ještě půjde najít. Takže vytáhněte seznamy četby jak z matury tak z volného času, projděte si knihovničky, seznamy přání u Dobrovského atd atd

Někdo tady už zmiňoval že bude stahovat staré hry s českým dabingem. Ve hrách se moc nevyznám, ale určitě by to bylo super protože těm taky hrozí nenávratné vymizení. Divadelní hry taky, hlavně české.

Obecně bych možná řekla že nejlepší postup by byl projít si různé autory, producenty, studia atd. a zaměřit se hlavně na jejich méně známá díla, protože třeba Avengers bude mít stáhnuté každý druhý, ale třeba, nevím, Shang-Chi a podobné filmy, o které až takový zájem nebyl, by se postupně mohly vytratit. A samozřejmě jakékoliv málo známé indie filmy, na které si vzpomenete. Dokumenty, životopisné atd taky, na ty se často zapomíná

Jo a hudbu taky! Nedávno jsem zjistila, že na youtube už není dostupná studio verze Žijeme len raz. Amatérské nahrávky z koncertů a cover verze jsou taky vždycky v ohrožení, takže si radši stáhněte všechny svoje oblíbené verze

Uvažuju že bych udělala nějaké velké sdílené úložiště nebo aspoň velký seznam kde by bylo napsané kdo má stáhnuté co, aby se to pak přinejhorším dalo posílat vzájemně mezi sebou. Víme jak užitečné se prokázaly google disky s filmy a knížkami od @valerieandherweekofwonderz a @the-aro-ace-arrow-ace

[reachartwork]

beletris, the nightsky bird

[lichotnyubeznik]

Ozvěny v mezihvězdném prostoru

Probouzíš se s trhnutím v sedačce. Zašmátráš v batohu po lécích a loknutím je zapiješ. Je slyšet tlumený hlukot motorů, protřeš si prokřehlé ruce. V kabině letadla je přítmí - jste pořád nad oceánem.

Číst se nedá. Zkoušíš zase několik stránek, pdfko na čtečce, úmorná meziválečná beletrie. Je v angličtině. Mělo to být rychlé čtení, chtěl jsi jí slupnout v letadle. Budeš ji číst ještě další tři týdny.

Číst se nedá, všichni kolem tebe hledí do displejů v sedačkách, sledují filmy. Průzorem před sebou vidíš starší ženskou. Dívá se na romcom s Julií Robertsovou a Hugh Grantem. Zvuk neslyšíš a film jsi neviděl, ale z hýbajících se obrázků jsi vyrozumněl, že ona je slavná herečka a on chudý knihkupec s potrhlými kamarády. Dějištěm je New York. Slavná herečka z nějakého důvodu s knihkupcem začíná chodit. Mají idylku. Nepříjemní paparazziové. Při natáčení historického filmu z viktoriánského období si herečka zapomíná vypnout náslech. Knihkupec ve sluchátku zaslechne, co si o něm opravdu myslí. Peripetie. Knihkupec se slavné herečce vyhýbá. Krize je na závěr překonána, šlo o nedorozumění, ústřední dvojice tak skončí spolu: on si čte knihu na lavičce, ona mu leží v náručí a má břicho. Titulky.

Starší ženská, má prošedlé vlasy, vypne displej. Vytáhne notýsek a začne si propiskou dělat poznámky.

"Eliáš, Zj."; "Lot"

"Sára potratila Efrajma"

"Josef potratil Rebeku"

"Ráchel potratila Marii"

"Izajáš potratil Ezechiel"

Nalistuje další stránku, kterou nadepíše "Poslední večeře v domě hostů."

Pak rozepíše seznam: "Kale salad, tomato salsa, guacamole, fritatas, enchilladas, veggie tortillas," v ten moment se zamyslí, poklepe několikrát propiskou na stránku a dopíše "beef, chicken, bean tortillas".

Pustí si další film. Je o čtyřech hispánských sestrách, jejich otec je proslulý kuchař, ale přijde o chuť. Sestry mají milostné peripetie. Film se odehrává v amerických středostavovských interiérech a otcem rodiny je bílý herec.

Pilot oznamuje, že začínáte klesat na letiště. Z oken nevidíš, a tak na svém displeji aspoň rychle načítáš satelitní mapu. Opravdu, jste už nad Amerikou. Žena se rozhodla vyždímat z palubní televize, co to dá, a pouští si "Comfort Cooking with Javier", což je, jak s pobavením zjisťuješ, pohledný prošedlý muž, který přišel v lokti o ruku. Jednu z vařeček tak vždy svírá hákem a ty nedokážeš odtrhnout pohled. Obdivuješ mistrnou režii: scény jsou akorát tak vyvážené, aby to vypadalo, že s hákem lze skoro všechno přidržet, nakrájet a zamíchat, ale zároveň do scény vstupují nápomocní hosté, když by bylo potřeba sbalit tortilu, uhníst karbanátek, zkrátka chmatat tou morbidní končetinou na jídlo.

Letadlo začíná prudce klesat, natahuješ krk a ty konečně něco vidíš, vidíš dálnice s nesmyslným počtem pruhů, vidíš sklady s hromadami palet, vedení natažené v ulicích. Vidíš Ameriku. Jseš zase tady. Letadlo s sebou práskne na zem.

***

Pamatuješ, jak jsi přiletěl poprvý. Nebylo to poprvý v Severní Americe, bylo to poprvý v USA. V anonymním koridoru vysela jejich vlajka, stars and stripes se vším svým patosem. Koupil sis v automatu pepsi a podivoval ses nad tím, že půllitrová lahev tu má šest set mililitrů. Těšíš se, až si dáš zase tuhle pepsi.

Vyjdeš z kloubu, přes prosklenou stěnu vidíš svoje letadlo, působí hrozivě, vidíš bílé runwaye letiště, na horizontu vidíš přízračnou linii města věží, fantasmagorické panorama Manhattanu.

Let byl zpožděný, na přestup je málo času. Nad vstupem do anonymní letištní haly visí pomačkaná vlajka. Nedokážeš říct, jestli je to dobré znamení. Míříš k celnici, žmouláš pas s vízem a vstupní formulář, jseš nervózní. "Keutr ajn", vyhrkne černá sekuriťačka. Zmateně se koukáš. Ona ti pohled opětuje, po vteřině se zeptá "where's your flight from?", ale nepočká na odpověď a zavolá do fronty za tebou: "does anyone speaks English here? Counter nine!" Zamíříš k přepážce číslo devět.

Letiště: prostor ne-prostor, absolutní topos globalizace, topos postmoderny, topos neoliberalismu. Všechna stejná, všechna nijaká, proteovský prostor v permanentní přestavbě, "temporary closed", "out of order". Bloudíš sem a tam, na navazující let dobíháš s vyplazeným jazykem, v letadle si sedáš vedle asertivního padesátníka, který pořád nespokojeně pochrchlává a nesouhlasně pokašlává, na krajinu pod váma odmítavě vrtí hlavou. Máš skloněnou hlavu a strašnou žízeň, nestihl sis koupit pepsi.

***

Provinční letiště T. F. Greena. Den byl dlouhý a ty seš už unavený, i když tady je slunce stále vysoko na nebi, tady jseš už na jiné planetě, s jinými oběžnicemi a jinýmí astronomickými jevy. Poznáváš to tu. Je to země Narragansettů, země mrazu, samoty a smutku. Chodíš po letišti sem a tam, potřebuješ chcát, nikde nemůžeš najít automat s 600ml půllitrovou pepsi. Nepotkáváš ani žádné duchy. Zatím.

Voláš si uber. Veze tě hispánec, je to jak jízda ve 3 ráno, ty už máš dost, hudba hraje nahlas, ale on chápe, že ti má dát pokoj. Nemáš ještě americký telefon, jsi bez wifi, nemůžeš ani nikomu napsat. Běží klimatizace a tobě je strašná zima, zatímco koukáš na rozpálený a vybledlý asfalt 6proudé výpadovky. Sunete se mezi kamiony s dlohými kapotami a pick-upy, pneumatiky mají v úrovni tvých očí. Čteš dopravní cedule, rychlost je v mílích, Providence a Pawtucket rovně po I 95, Massachussets po I 195, Lincoln po silnici 146.

V tomhle máš být tedy další rok. Budeš tu sám, všechny si zase opustil a odměnou ti je samota. Bar v Praze, svítí oranžové žárovky, pozoruješ led ve sklenici a lehkým zatřesením ruky ho roztočíš, dívku jsi zaujal, "kámo, fakt máš tohle stipendium?", je dost hezká. Polní tráva! Celý léto ses chvástal a teď nevíš, jestli je ještě den nebo noc, nevíš, co bude zítra, nevíš ani, kde schladit žízeň, víš ale, že domov neuvidíš, že ho neuvidíš dost dlouho, staré rodiče uvidíš o rok blíž hrobu, děti kamarádů o rok dospělejší, přitom ještě včera jen stačilo natáhnout ruku, všechno, co znáš, bylo na konečcích tvých prstů, na jazyku, mohls zavadit rukou, mohls říkat a slyšet, mohl ses těšit, ne tak tady, tak zase za rok.

Rok je dlouhá doba - od Vánoc do Vánoc, od léta do léta, rok se chodí do školy, ale na začátku roku, s prvním dnem školy, jsou letní prázdniny nekonečně daleko, jsou v budoucnosti, až po Vánocích a narozeninách, Země mezitím musí obletět po oběžnici celé Slunce, musí v černotě, chladu a samotě vesmíru urazit miliardu kilometrů, to není jen tak, mít prázdniny, 6 na dvacátou prvou tun rychlostí 30 tisíc kilometrů za vteřinu, to celé 365 dní, kdepak, než odtud vypadneš, to bude astronomický výkon! A tak ti začíná být těžce na srdci, cítíš ten kámen v žaludku, vidíš kolem sebe a pod sebou tu černou prázdnotu, podlamují se ti nohy i v sedě, a máš vztek, máš vztek na svoje bombastický ambice, bylo fajn se chvástat, ale teď už to může skončit, co je špatnýho na tom bejt ve svym rodnym městě, moct chodit na rodné výlety a vídat se s rodnými kamarády?

Přerývavě dýcháš, zatímco tě auto unáší 6proudou dálnicí do středu města, a když si vzpomeneš, žes nesehnal ani tu blbou pepsi, tiše, tak, aby tě řidič vozu neslyšel, zavzlykáš.

[sietovka]

Ivankine vianočné tipy pre nadšencov krimi a psychotrilerov

Ak sami hľadáte napätie alebo chcete poriadnou dávkou napätia obdarovať niekoho blízkeho, mám pre vás niekoľko tipov. Knihu Nity Prose Chyžná (Tatran) si užijú nielen nadšenci ľahkých detektívok ale aj čitatelia spoločenskej beletrie. Hrdinka Moly je očarujúca a svojská rozprávačka. Všetko nasvedčuje tomu, že je nadpriemerne inteligentná aspergerka. Vyzbrojená radami starej mamy a podkutá…

[majawriter]

Žije Ostrov?

Konečně jsem se rozhodla pokusit se o vydání své knihy. Děje se to? Potřebuju podporu, hodně podpory, jen kde ji najít? Pokouším se o crowfundingovou kampaň na webu Pointa.cz pro jeden ze svých románů, který se jmenuje Ostrov žije. Ale žije?

V lednu 2019 jsem ve svém patnáct let starém Renaultu odjela na ostrov Wight do Anglie. Snažila jsem se dát dohromady po dvou náročných letech, hledala jsem trochu klidu a hodně moře. To, co jsem našla byla starodávná magie ukrytá v anglické půdě a jeden příběh o zátoce Steephill Cove. Kdosi o ostrově Wight napsal, že člověk by musel být hluchý a slepý, aby při dlouhých procházkách po pobřežních stezkách nenašel inspiraci, aby k němu nějaký příběh nepřišel. Ten kdosi měl pravdu.

Příbeh o Kite, Grassovi a Betony, o divoké zátoce a rozzlobené zemi, která ostrov proměnila v divočinu, ke mě opravdu přišel. Kdesi tam na bílých vápencových skalách, při poslechu narážejících vln do pobřeží a v temném lese, při dlouhém hledání skutečné zátoky Steephill Cove. Není to jen můj příběh. A určitě mi nepatří. Patří tam do větrem bičovaných skal, kde kokosově voní hlodáš a kde luna v úplňku přivádí člověka k šílenství. Patří na Ostrov Wight, kterému bije srdce, divoce, bum bum, slyšíte?

[vosheb]

Stepní vlk - Hermann Hesse (interpretace)

 Obtížnost jednotné interpretace a vliv F. Nietzsche

Výkladů samotného díla Stepní vlk se naskytuje celá řada. Je to tak mnohovýznamový příběh, že objevit úplnou podstatu je prostě nemožné. O tom je vlastně i pesimistický motiv knihy, že svět už lepší nebude a my v něm musíme přijmout fakt s konečností a nepoznáním pravdy (jak to líčí novodobí myslitelé v čele s Husserlem). K pochopení alespoň některých základních myšlenek nám pomůže autorova doba a jeho životní situace. Text v sobě nese mnoho filosoficko-psychologických témat, které se postupně vzájemně doplňují. Hlavní příběhová rovina se točí kolem protagonisty Harryho Hallera. Jde o samotnou projekci autorova života a jeho myšlenek. Koncept knihy je čistým odkazem na myšlení Fridricha Nietzsche. Harry je stvořen do světa, který pro něj má dystopický charakter. Neexistuje zde žádné východisko a zdá se, že jediným možným řešením je smrt. Dále se na Nietzscheho odvolává tím, že člověk je ze své podstaty vinen, přičemž samotná vina se během života sytí. Z toho mohu usoudit, že Harryho existence spočívá v tom, že žije proto, aby se trápil. Jak je z autorova života patrné, tak má sklon k východní filosofii, z čehož vyvěrá, že má pochopení pro duchovní cestu. Tato cesta je v první polovině knihy převrácená a zanechává čtenáře hluboko ve skeptickém náhledu. Cesta zde značí proud vznikání, ve kterém nejde plout proti proudu. Zároveň zmiňuje, že cesta k Bohu (míněno pravdě) vede jen dál do viny a stále hlouběji do vývoje lidství. Tím se vytváří kolektivní nesvoboda, ze které chce Harry neustále uniknout, přestože je na ní závislý. Z tohoto pohledu je cílená pozornost na přílišnou individuaci. Jeho empirické vyčlenění z něj dělá psance, který si potrpěl na svou nezávislost vůči společnosti. Zároveň to je prototyp romantika vzpírajícího se technologickému pokroku. Zmítán ve svých přehnaných emocích a náladách se zdá, jako by si vytvořil maniodepresivní poruchu. Ta je zde vyjevena v oblasti dichotomie duše, která je utvářena množstvím vlivů na Harryho cestě za duchovní svobodou. Tato svoboda je v první části definována jako smrt, která je nutná. Ve druhé už má svoboda střízlivější charakter a je chápána jako láska ke svému osudu a tím porozumět svému údělu. Tento motiv je taky Nietzschovský a mohli bychom ho popsat latinskými slovy Amor Fati. Ve zkratce to znamená, že se musíme spokojit s nedokonalou skutečností a alespoň pracovat na vlastním obrození. To je podmíněno v diskurzu mezi dionýským a apollinským principem, mezi kterými je důležité nalézt nutný soulad.

 Sny o J.W. Goethem a nutné vystřízlivění

Stejně jako Nietzsche i Hesse bojuje s měšťáckou třídou. Vadí jim její průměrnost a bezduchý konzumní charakter. Nevidí v ní uspokojení a trápí je absence čehosi vznešeného. Místo toho se uzavírají do svého intelektuálního světa a věří v individuální poznání pravdy, aby povznesli svého ducha. Skrze rozum chtějí dát věcem řád, přičemž si neuvědomují, že to je nad jejich síly. Přirovnal bych to k větě: chtějí se dotknout Boha (pravdě) a za trest je srazil k zemi. Tento pád je v nekonečné rozpínavé existenci nevyhnutelný. Člověk touto snahou dojde k jakýmsi ideálům, které jsou přehnané a pro praktický život nepřijatelné. Harry Haller žije ideály předchozí doby v době nové - plné nicoty a zábavy. Jeho společností není tento svět, nýbrž vyšší nereálný svět nesmrtelnosti. To dokládá i samotný rozhovor s Goethem. Nicméně právě v tomto rozhovoru dochází k postupnému vyvrácení Harryho pesimistického nahlížení na svět kolem sebe. K tomu je zapotřebí, aby se Goethe snížil na úroveň prosťoučkého Harryho a následně uvedl, co nesmrtelnost znamená a co ji předchází. Stejně jako Harry, tak i Goethe poznal a procítil pochybnost ohledně beznadějnosti lidského života. Je to tíha existencionalismu, která nás odsuzuje k pomíjivosti. Toto postupné uvadání Harry vnímá jako marnost lidské existence a obrací pozornost k vyšším ideálům, které nás přesahují. Přesto sám uvadá v konzumaci těchto vznešených hodnot, čímž se dostal do intelektuální zlaté klícky. To se mu Goethe snaží vysvětlit. Tuto klícku popisuje jako příznak diletantství a působením lidské slabosti, která přes svou přílišnou vážnost přestala vidět krásu a přestala umět žít. Je to rozum, který nás tíží, stejně tak jako technologické směřování společnosti, potažmo chceme-li v dnešní době také vědecké poznání. Goethův přístup je optimistický. I přes toto uvědomění se snaží najít nádheru okamžiku a dát mu plnou hodnotu. Goethe si, stejně jako Harry, všímá městského folklóru, který kopíruje urbanizaci a modernizaci. Tím je předefinována skutečnost žité každodenní kultury. Zatím co Goethe z ní čerpá, tak Harry ji soudí a dokonce i kritizuje samotného Goetha za přílišnou neupřímnost. Tím (jak se píše v knize) je míněna mumifikace, která zakrývá zmíněné existencionální poznání. To zaobaluje do vznešené estetické formy, která je sama o sobě účelná. Přes veškerou pomíjivost je přesto jeho dílo natolik přítomné. Zde si vypomohu Goethovým citátem: ,,Protože lidé nedovedou ocenit přítomnost a naplnit ji životem, touží tolik po lepší budoucnosti a koketují tolik s minulostí.” Tady se na chvíli zastavím a to hned z mnoha důvodů:

1) Harry je ztělesněním tohoto citátu. Je mu padesát let, čili se nachází na sklonku “nejlepších” let. Jeho perspektiva je smrt a jeho hlava je zahlcena zaniklou minulostí.

2) Zaniklé ideály se staly jeho vnitřní dočasnou libostí, která sytila jeho trápení. Takováto snaha o vznešenosti ducha je milná a postrádá empatii. ,,Abychom i my žili novým životem” (Řím 6,4) (...) ,,v novosti ducha a ne v zastaralosti litery” (Řím 7,6).

3) Hesse ve Stepním vlku píše, že měšťák upálí jako kacíře zločince toho, komu pozítří postaví pomník. Tím potvrzuje ošemetnost vypjatého individualismu. V tomto kontextu mě napadá nepřímá literární aluze na Milana Kunderu. Jak píše ve své knize Nesmrtelnost, tak je potřeba se stát duchaplnými spojenci svých vlastních hrobníků. Tento princip přijetí změny je patrný právě v druhé části Stepního vlka.

4) V dnešní době bych to pojmenoval laickým souslovím: Terapie populární kulturou. Je důležité porozumět novým trendům, které s novými generacemi přicházejí. Případně bychom  k nim měli být shovívaví.

5) V konečném důsledku i Harry Haller přijme změnu postoje k vnějším rozporům  a zjistí, že se jedná pouze o jeho vlastní rozpor vnitřní a že je třeba ocenit a užívat si momenty všedního života, a přitom v nich rozeznávat vyšší smysl, hodnoty a krásu.

6) Mnoho recenzentů naráží na fakt, že knize porozumí převážně starší generace, která už tento předěl zažila a uchyluje se k zdánlivé nostalgii. Proto se částečně interpretace liší. Nicméně síla sdělení koreluje právě někde mezi těmito názory a nutně se nevyžaduje divákova zkušenost. Naopak, i mladý čtenář může vnímat vlastní pozici na přelomu doby minulé a současné (společenský vývoj).

 Literární parabola k psychoanalýze K.G. Junga

Veliká polemika a rozporuplné názory se odkazují k tzv. ,,bráně” do druhé části Harryho příběhové roviny. Samotná brána nese název: ,,Vstup ne pro každého” - “a jen pro pomatené”. A ano, najednou se vše převrátí a rozehraje se úplně jiná hra, ve které je Harry veden jak v nějakém psychedelickém snu. Čtenáři nemusí být zcela jasné, zda se jedná o přelud, či o co vlastně jiného. Samotný text je koncipován poměrně narativně a mohl bych s nadsázkou poznamenat, že se jedná o zajímavou zápletku, která v díle rozkřeše příjemný surrealistický nádech. Avšak, tato záměrná změna v autorově stylu přináší vhled do psychologie protagonisty, čímž by dílo mohlo být žánrově zařazeno do magického realismu. Forma podléhá obsahu, který si žádá nutné rozšíření abstraktního myšlení. Pokud k tomu přistoupím psychoanalyticky, tak se jedná o propracovaný narativní děj, kterým je dopomáháno k externalizaci Harryho traumatu. Přesněji vzato jde o jakousi terapii. ,,Aby byl Harry takového smíření schopen, musí se nejprve setkat se svým alter egem Hermínou, která ho uvede do způsobu života, jakým prve opovrhoval.” Hermína je bytost, kterou potkal v baru, když už mu je úplně nejhůře. Zná Harryho celou osobnost, čímž si získá plnou jeho pozornost. V ten večer si stvrdí slib, že on ji bude poslouchat ve všem a na oplátku až se do ní Harry zamiluje, tak ji bude muset zabít. Tento princip plně odpovídá tomu, co by člověk řešil během psychoterapeutických sezení. V první řadě jde o pochopení sebe sama a svého problému. Jakmile přijme svoji minulost (trauma) s láskou, tak teprve potom ji může zcela odstřihnout a tím se vysvobodit. V tento moment se Harry stává pomyslným klientem Hermíny. Ta se staví do role psychoterapeuta a průvodce jeho potlačené minulosti - nevědomí. Tento fenomenologický obrat otevírá vnímání úplného rozhledu Harryho zkušenosti a snaží se pochopit jeho smysl. Je to připodobnitelné k odbornému pojmu psychická realita, kdy člověk slyší různé hlasy, které pramení z člověka samotného a narušují jeho existenci. Tím se dostávám k tomu, proč se Harrymu říká Stepní vlk. Jedná se o metaforu spjatou s jeho emocemi, čímž se trauma snáze identifikuje.  Jestli je Hermína též jen výplodem jeho mysli (pouhým hlasem) nechám na každém zvlášť, protože to je irelevantní. Bezesporu se jedná o funkční dramatickou postavu, která má za úkol integrovat Stepního vlka a vrátit mu kontrolu nad svým životem.

Pro naší interpretaci nám postačí přijmout fakt, že Hermína a posléze i Pablo jsou kvazi personifikované archetypy Harryho protipólu. Zprvu proti nim bojuje jak poblázněný Don Quijote hájící si své přehnané ideály. *1 Avšak, přes svůj slib se začíná odevzdávat lekcím radosti a prožitku. Důležitou myšlenkou je uvědomění, že život není hrdinská báseň (nic od nás nepožaduje). Harry jako jedinec stejně nic nezmění a jediné co může ovlivnit je jeho postoj (ve smyslu způsobu vidění) vůči svému pocitu nepatřičnosti, protože utrpení samo o sobě nemá žádnou mravní kvalitu.

Kvalita života pramení v umění prožívat přítomnost, nikoliv v její analýze. Tento princip ztělesňuje zmíněný Pablo. Jeho lze vnímat jako čistou a nezatíženou bytost odkazující na dětskou nevinnosti. Nemá žádnou potřebu soudit ani kritizovat a svým způsobem připomíná vyrovnaného mudrce. *2 U Pabla neexistuje čas, jen pouhá přítomnost. V tomto nepodléhání času mohu zřít věčnost, po které Harry tolik toužil. Jedná se o nepozemský svět věčných hodnot (spojení se s božskou substancí).

Všechny předchozí úvahy směřují k nejednoznačnému vyústění. Tím je magické divadlo, do kterého ho Pablo zavede. Je to takový svět za zrcadlem a je tam poslán proto, aby se konfrontoval se svými předchozími Já, která jsou součástí jedné osoby - Harryho. Je nucený k vytvoření si nadhledu nad sebou samým. Je to tak absurdní konstrukt, že jediným východiskem je se přestat brát vážně. Lidská bytost je složena z tolika osobností, že umět je brát všechny vážně je zkrátka nemožné. V tomto momentě se Harry ocitá ve svém nevědomí, ve kterém se postupně seznamuje s dílčími osobnostmi. Aby jeho roztříštěná duše znovu ustanovila celek, musí dovolit všem osobnostem znovu splynout do jedné. Motiv šachových figur a šachovnice demonstruje jeho budoucí úkol. Každá figurka je část jeho samotného. K tomu, aby člověk vyhrál nad životem, tak je důležité umět vést a ovládat všechny figury. Ve výsledku jde jen o jakousi hru, které máme porozumět a následně si ji i užít. A v době, která tolik trpí psychickými poruchami je nutné rozšířit svou duši tak, aby byla opět schopna pojmout do sebe celý vesmír. Jedině to je cesta proti kauzálnímu řádu tvoření traumatu.

 Vošvrda Sebastian

---------------------------------------------------------------------

*1 Zde se odráží autorův postoj ke společnosti, která se mezi I. a II. světovou válkou ocitá v nestabilitě. Hermann Hesse reflektuje vypjatý nacionalismus v Německu, čímž se oslabuje jeho víra v lidi. Zároveň se vytrácí vše, co miloval. Tím pro něj krása přestala existovat. Přehnané ideály nabraly opačný směr do pozice oběti v dystopické době. Mohl bych poznamenat, že ho okolní svět přestal zajímat, čímž veškerou pozornost věnoval do rozvoje ducha. Proto je Hermína symbolem hmoty, protipólem duše.

*2 Hermann Hesse byl ovlivněn východní filosofií, proto můžeme u Pabla rozpoznat buddhistické ideály.

---------------------------------------------------------------------

TRESMONTANT, Claude. Bible a antická tradice. Praha: Vyšehrad.

KUNDERA, Milan. Nesmrtelnost: román. Vydání čtvrté. Brno: Atlantis. ISBN 978-80-7108-362-7.

http://gjk.cz/wp-content/uploads/2019/06/palice_%C5%A0t%C4%9Brbov%C3%A1_stepni-vlk.pdf [online; cit. 2022-01-28].

Adi Hasanbašič, In: Youtube [online]. 04.01.2019 [cit. 2022-01-25]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=csaWQu-0RPU. Kanál uživatele DVTV.

[nofreeusernames-bloguje]

Vegr yfir fjor! Čest je víc než život

Tuhle knihu jsem četla hodně pomalu. OK, ne úplně pomalu, trvalo mi to dva dny... řekněme tedy, že jsem ji četla poctivě, slovo od slova, některé pasáže dvakrát. Adrienne Young mě dokázala vtáhnout do svého světa téměř okamžitě a už na desáté stránce jsem věděla, že to bude pecka. A byla. Pokud patří mezi vaše oblíbené seriál Vikingové, tohle je must read, atmosféra knihy je mu tak podobná, že vám v hlavě naskakují stejně kolorované obrázky, šedomodré, zahalené v mlze. Jo a mimochodem, navzdory tomu, co se píše v anotaci, tohle není tak docela fantasy. Neděje se tam nic nadpřirozeného, bohové nesestupují z oblak. Lidé jsou lidmi, bojují, krvácí a umírají jako lidé, věří jako lidé a milují jako lidé. Žádné zázraky shůry, žádné supershopnosti, žádný vyvolený. Díky za to!

Aska a Rikki jsou nepřátelské klany. Jedni žijí u flordu, druzí v horách, jedni obětují Sigrovi, druzí Thoře. A na počest rivality mezi jejich bohy se každých pět let utkají v bitvě. Eelyn poprvé zabila člověka, když jí bylo 11 let, při nájezdu přišla o matku, v bitvě ztratila bratra. Teď je jí sedmnáct a nastává její druhá bojová sezóna. Se svým klanem táhne na Aurvanger, aby zabila co nejvíc Rikki a byla hodna jednou vstoupit do Sólbjǫrgu. Když pak poražena čeká uprostřed vřavy na smrtelnou ránu, uslyší bratra, který vstoupí nepřátelskému meči do cesty. Iri je naživu. A bojuje za druhou stranu.

Nikdy bych si nemyslela, že to řeknu, ale fakt se mi líbily bojové scény. Choreografie války byla dechberoucí a tak poutavě napsaná, že jsem to úplně viděla před očima. Krev, mlha, zima a vítr ve vlasech, syrovost a krutost celého příběhu mě neustále vystrkovala z předsudků o typické young adult fantasy do mnohem větší opravdovosti. To je podle mě její největší předností, je víc skutečná než vykonstruovaná. Boje v ní ale zdaleka není dost. Řekne se vikingové a vy si představíte, jak jdou z bitvy do bitvy, obětují kozy a koupou se v jejich krvi. Sky in the Deep však nejde prvoplánově po akci a ostrých dějových zvratech. Úvodní dynamickou sekvenci vystřídá všednost života poté, co je Eelyn zajata nepřítelem a zakoupena Iriho kamarádem jako otrokyně. A většinu knihy jí zůstává, vyprávění je omezené mezi čtyři dřevěné zdi a hranice jedné vesnice v horách. Logicky jsem čekala, kdy přijde nuda, ale nepřišla. Autorka se mnohem víc soustředila na jednotlivé postavy a konflikt mezi nimi a nepotřebovala je kvůli tomu stavět do mezních situací. Eelyn je hluboce zasažena bratrovou zradou a ze srdce nenávidí lidi, kteří ji zajali. Její život je u konce, stala se thrallou a přišla o svou čest. Přesto má velmi silný pud sebezáchovy a nechce zemřít. Musím se přiznat, že jsem místy byla za ni tak moc naštvaná na celý svět, že mi skoro vyhrkly slzy.

Nečekejte ani typické nesnáším tě a najednou už ne. S vývojem postav si autorka dala načas, věnovala tomu obrovský kus textu a fakt se to vyplatilo. Jasně, je v tom řádná dávka idyly, masakrů a krutosti života tam není tolik, aby se vám z toho kroutily prsty na nohou, ale tak akorát na to, abyste věděli, že tohle není pohádka. Ani babrání se v mytologii či popisech světa si moc neužijete, i když každé to seversky znějící slovo, jméno, bojový křik, popisy zbroje, rituálů či zapletených copů vám neustále připomínají, kde jste, a dobarvuje atmosféru vyprávění. Do příběhu, který je hlavně o cti, rodině, zradě a předsudcích, se vlezla i romantická linka a nutno říct že skvělá. Jasně, asi uhádnete, kdo nakonec s kým, ale není to věc, která by se tam řešila od začátku do konce. Zkrátka to ve finále nějak vyplyne ze situace.

Sky in the Deep je standalone, hezky ukončený bez nitek, do kterých můžete zaplést další díl. Já ale i přesto doufám, že se ze stejného univerza dočkáme i dalších příběhů. Jinak teda nevím, co budu číst, až zas dostanu chuť na vikingy. A ještě jedna důležitá věc! Celé to severské prostředí má jednu nespornou výhodu: holky tam bojují stejně jako kluci. Jak by řekl John Oliver „hashtag #feminism“. :-D

Hodnocení: 96 %

P.S. Česky knížku vydá Fragment.

[pepikhipik]

Jak psát knihy o citlivých tématech

📚 ,Obětí se může dotknout, když to provedete banálně,‘ říká filozof 💬 „To, že si někdo půjčí motiv, není ani špatně, ani dobře, záleží na tom, jak se to provede,“ vysvětluje pro iROZHLAS.cz filozof Tomáš Koblížek z Filosofického ústavu Akademie věd České republiky ⬇️

Svět literatury v květnu rozvířila debata o knize Aleny Mornštajnové Les v domě a údajné inspiraci skutečným příběhem malířky Toy Box. Více než rozřešení přinesla kontroverze řadu otázek o tom, jak v umění přistupovat k citlivým tématům. „To, že si někdo půjčí motiv, není ani špatně, ani dobře, záleží na tom, jak se to provede,“ vysvětluje pro iROZHLAS.cz filozof Tomáš Koblížek. Upozorňujeme, že předmětem rozhovoru je i zápletka románu.

Polimika kolem knihy Les v domě

[le-plus-beau-reste-a-faire]

I was already 3/4 through Norwegian Wood (Haruki Murakami) and I still couldn’t quite put my finger on what the book is about. Then it finally hit me.

It’s a book about the longing for connection, and the struggle that we go through to find it. How it’s in the center of everything we do, that we think about. The desperate need to feel seen and understood, and the emptiness that comes from the lack of it. Connection gives us a sense of having a place in the world and making sense of it.

It’s so beautifully written that my chest aches everytime I pick the book up, and yet: there is not a single paragraph that would describe it. It’s so beautiful and painful at the same time. I never thought I could understand any literature at all, and there is a lot I don’t get in this book, but the longing for simple, true human connection and understanding, and how hard it is to find and maintain it, it radiates from every page and resonates in my bones.

This is the first beletry I read in a long time and GOD do I LOVE it.

[videtnestaci]

Václav Jirásek, Svět podle Ironyma Koola, 2016

Zadanie: Nechajte na seba 10 minút posobiť túto fotografiu a napíšte k nej krátky text vo forme beletrie. 

[kralovna-ne-stesti]

Během tří dnů přečteny tři knihy. Série. Letos to byla moje první beletrie, odpočinková četba. Až teď, na samém konci září... Neměla jsem abstinenční záchvat, ale jakmile jsem knihu otevřela a začala klouzat očima po textu, jako bych propadla závislosti a nemohla přestat.

Zvláštní... s dospělostí se mi to takhle přetvořilo, místo konstantního čtení, v klidu, šílený nonstop jízdy... Můj odpočinek mě tímhle stylem vyčerpává, ale stejně pořád naplňuje. Jen bych si přála, abych se necítila špatně za to, že si čtu, místo abych pracovala/uklízela/...

[czecharmybts]

Namjoonův seznam knih

Zdravíčko!

Podklady pro tento post jsem čerpala ze screenu, který Namjoon sdílel v roce 2019. Viz. níže.

Překlad

Literatura faktu

11 PM - Hwang Kyun Shin

One bite elephant - Hwang Kyun Shin

Days At The Small Store Buying Happines With Coins - Lee Me Kyeoung

Můj poslední výdech - Paul Kalanithi

I Want to Die But I want to Eat Tteokpokki - Baek Se Hee

I'm Glad to Live Like Bonobono - Kum Sin Hoi

Beletrie (fikce)

Norské dřevo - Haruki Murakami

Kafka na pobřeží - Haruki Murakami

1Q84 - Haruki Murakami

Komturova smrt - Haruki Murakami

Almost Transparent Blue - Ry u Murakami

Hadi a náušnice - Hitomi Kanehara

Kitchen - Banana Yoshimoto

Nesnesitelná lehkost bytí - Milan Kundera

Než jsem tě poznala - Jojo Moyes

Human Acts - Han Kang

Kum Ju-young, Born 1982 - Cho Nam Ju

Stopařův průvodce Galaxií - Douglas Adams

Příběhy vašeho života - Ted Chiang

Klasická literatura

Cizinec - Albert Camus

Demian - Hermann Hesse

Metamorposis - Franz Kafka

1984 - George Orwell

Nature - R. W. Emerson

Poezie

For this short while - Jung Ho Seung

We from some Star - Jung Ho Seung

Dear Daffodils - Jung Ho Seung

If I knew then what I know now - Ryu Shiva

Love as if you've never been hurt - Ryu Shiva

Seoul-Si - Ha Sang Wook

Ostatní

Board and shallow knowledge of Educated conversation - Chae Sa Jang

How to live - Rhyu Si Min

Justice: What's the right thing to do? - Michael I. Sandel

Breaking out of the "Man Box": The next generation of manhood - Tony Porter

The Noonday Demon? An Atlas of Depression - Andrew Solomon

Neber si to osobně - Barbel Wardetzki

Art in literature - Kim Tae Jin

Basic Writings of Nietzsche - Friedrich W. Nietzsche

Music: A very shor introduction - Nicholas Cook

A Bigger Message: Conversations with David Hockney - Martin Gayford

Denken wie Einstein - Theresa Bäuerlein

Zeleně označené knihy jsou ty, které jsou v ČR k dostání, ale pouze v angličtině. Je také dost možné, že některé další knihy (mimo přeložených a označených) u nás k dostání jsou, já je ale nedohledala.

Poznámky a random fakta

Na seznamu je také český autor Milan Kundera - RM see zmínil o tom, že se jedná o jednoho z jeho nejoblíbenějších spisovatelů.

Kniha Demian od Hermanna Hesse inspirovala písničku Blood, Sweat & Tears. Mimo to její děj pomůže s lepším pochopením MV.

Kniha Než jsem tě poznala od Jojo Moyes je také zfilmovaná. Pokud se někdo rozhodnete dívat, připravte si kapesníčky, budete je potřebovat.

Toto je za mně v tomto příspěvku všechno.

Krásný zbytek dne přeje

@czecharmybts alias Moonchild

[miss-biophys]

+3 more in easy Dutch for learners

This year I set my reading challenge for only a single book per month. It seems like I made more than double. 

What I am particularly proud of is the fact that I read the books in three languages. 

Czech is my native, and obviously the easiest to read. 

I am already happy enough that reading beletry in English doesn’t feel hard any more. I’ve been learning English since the age of 11. Nobody at home could speak it, so I learned it only at school. I was at somewhat intermediate level after graduating from high school. But by now I got fluent in it. I take it as a great achievement on its own.

And now the Dutch! I started learning Dutch less than 2 years ago after we moved to the Netherlands. And now I see that I actually read 7 full books in Dutch this year! Sure, four of these books were written in simple Dutch, one was a book of children stories, one book of short stories written by an immigrant in not so complicated language, and one comic book. But still I am impressed by myself! 🙃📚

CZ - 8 books EN - 11 books NL - 7 books

Goal for 2021 is to finish a full adult book in Dutch... It’s already the work in progress. I am in the middle of the Dutch translation of Carry on by Rainbow Rowel, and a Dutch classics Beyond Sleep (Nooit meer slapen) by Frederik Hermans.