#bohnice

[mist-the-wannabe-linguist]

já si chtěla jenom vyhledat něco o velrybách vole 😭

[tryskomys]

Doufám, že jste všichni v pořádku a safe, aspoň tak jak to jen v týhle situaci jde…❤️držím palce všem a hlubokou soustrast pozůstalým❤️

Pár odkazů:

Sbírka FF UK na pomoc zasaženým: sbírka

Linka bezpečí: 116 111

Linka první psychické pomoci: 116 123

Pražská linka důvěry: 222 580 967

Modrá linka: 731 197 477

Krizová linka Bohnice: 284 016 666

insta profil studentskahybernska dává updaty se jménama pohřešovaných a nalezených update: hybernska už neposkytuje info, místo toho se obracejte na číslo: 974 823 158 (díky @teplavecernice za opravu)

Kdo má další informace nebo užitečný odkazy tak určitě přidávejte…

Držte se❤️

[muz-z-brna]

[mujsilenejdenik]

Dnes je čtvrtek, a to znamená skupinovou terapii. Chodím na ni už víc jak půl roku, vlastně od doby, co jsem se vrátil z Bohnic. Navštěvovat nějakou skupinovou terapii mi doporučil psycholog, který mě měl právě v Bohnicích ve svojí péči. Chodím tam rád. Skupinu vedou dva fajn terapeuti a mám rád i ty lidi, co tam chodí. Jsme celkem fajn partička, myslím, že se dobře doplňujeme a v mnoha ohledech mi skupina pomohla. Dozvěděl jsem se tam užitečné rady a postřehy jak od terapeutů, tak od svých “kolegů”.

Dnes to bylo poněkud emotivní, protože jsme se loučili s K_, která musela z časových důvodu svoji účast na skupině ukončit. K_ dnes logicky dostala prostor a musím říct, že jsem porozuměl jejímu životnímu příběhu, který na mě zapůsobil. Osobně ji považuji za vnitřně silnou a inspirativní osobnost.

Když skupina skončila, podal jsem jí ruku, popřál všechno dobré a řekl jí, ať se opatruje. K_ řekla, že pokud se její situace změní, je možné, že do skupiny znova naskočí, ale prý, kdo ví, jak to všechno bude. V hlavě mi naskočila myšlenka, jestli pak ji ještě někdy uvidím.

[ppyotrovich]

fuck marry kill: lanovka do Bohnic, tramvaj Podbaba – Troja – Bohnice, pražský okruh Suchdol–Březiněves

[puppystyle]

mňam a teď zítra přímo do bohnic

[pepikhipik]

⚠️Vypadají jako bonbóny, ale obsahují drogy

Jak rodiče poznají, že jejich dítě zkouší edibles❓

V tuzemsku roste trh s cukrovinkami s výtažky z konopí či kratomu. K mání jsou želé bonbóny, čokolády či sušenky. Prodejci i odborníci jim říkají anglickým výrazem edibles. Prodej zatím není nijak regulovaný, ale to by se mělo postupně změnit. Edibles obsahují i psychoaktivní látky a jsou rizikové například pro děti.

👉 V Česku se prodávají především edibles s obsahem konopných látek HHC a CBD. Méně často také s extrakty z kratomu, tedy listů exotického stromu.

Edibles mají podobu například želé bonbónů různých tvarů (kostky, medvídci, kroužky, tvary ovoce…), ale může jít také o čokoládu, med, koláče nebo sušenky.

❗Oslovení odborníci se shodují, že největší riziko představují edibles pro děti a dospívající. Jsou pro ně velkým lákadlem kvůli své formě připomínající sladkosti a snadnou dostupností na internetu či v prodejních automatech, které stojí i na frekventovaných veřejných místech.

❗ Edibles mohou vést snadno k předávkování či vytvoření závislosti.

Se stoupajícím užíváním edibles a znalostí jeho rizik je na místě také upozornění rodičům, aby byli ve střehu, protože vzhled návykových látek stále častěji připomíná potraviny.

Pozorný rodič může užívání edibles u dítěte zaznamenat. A to jak v podobě prázdných obalů, tak v podobě změny v chování. „Například u HHC jsou účinky podobné účinkům THC, tedy euforické, uvolňující, někdy mírně sedativní. Když je užité HHC v takové koncentraci, kdy se projeví jeho psychoaktivní účinky, může si toho rodič samozřejmě všimnout. Také může najít obaly od cukrovinek, kde je obsah HHC označen,“ vysvětluje adiktolog.

Více zde:

Bezprostřední rizika při intoxikaci drogou

Americký úřad pro kontrolu jedů obdržel mezi lety 2011 až 2017 kolem 1800 hlášení včetně zpráv o úmrtích. Objevily se mimo jiné tyto příznaky: nevolnost, kožní poruchy, zvracení, zácpa nebo průjem, bolesti svalů, závratě, vzestup krevního tlaku, záchvaty, ospalost a spánek, halucinace, zmatenost, depresivní stavy, útlum dechu a stavy bezvědomí. Riziko podstatně roste při interakci s jinými látkami nebo léky včetně alkoholu, kofeinu, marihuany, antidepresiv i dalších. Toxikologický průkaz drogy v těle zemřelých osob je sice možný, ale běžně se neprovádí. Je proto pravděpodobné, že počet zemřelých po aplikaci kratomu bude vyšší, než jak ho uvádějí statistiky. Zneužívání kratomu v těhotenství představuje riziko pro matku i plod.

Rizika po delším užívání

Zahrnují úzkost, podrážděnost, agresivitu, třesy, nechutenství, psychotické stavy, závislost a tělesné obtíže při odvykacím stavu. Zmiňují se také změny krevního tlaku a tepové frekvence, poškození jater, ledvin, plic a nervových buněk. Podobně jako u jiných drog jsou děti a dospívající vůči kratomu vnímavější a po delším užívání nelze vyloučit trvalé poškození mozku, jako je tomu například u marihuany. Odvykací stav zpravidla život neohrožuje a do značné míry se podobá odvykacímu stavu po opiátech. Bývá ale subjektivně trýznivý a ztěžuje odvykání. Objevuje se při něm široké spektrum příznaků, např. bolesti svalů, křeče v břiše, nevolnost a zvracení, průjem, neostré vidění, zvýšená teplota a záchvaty. Po psychické stránce lze zmínit nespavost, podrážděnost, úzkost a deprese. Odvykací stav začíná během 24 hodin po poslední aplikaci a trvá v závislosti na předchozí délce užívání a dávkách od tří do deseti dnů. Nejedná se o akademický problém, pacienti s těžkými odvykacími stavy se v nemocnici Bohnice skutečně objevují.

[frostbite-the-bat]

if i ever get a therapist in this country i cannot talk abt this shit euver or im going to BOHNICE

[javierherce]

Interesantísimo vídeo sobre el cementerio del Hospital Psiquiátrico de Bohnice en la ciudad de Praga.

[mrkwakk]

back at school :(

[praguian]

🚨 Disgusting Graffiti at Prague's Psych Hospital Bohnice Bathrooms!🚽😱 #m...

[tynous]

Páťák? - část 2

Po návratu z hor následoval i návrat do Motola. Tentokrát jsme ale zamířili do jednoho z menších domečků do sklepa na přednášky z psychiatrie. Na psychiatrii jsem se těšila. Mysl a její nemoci mě vždycky dost fascinovala a byla jsem zvědavá, co nového se naučím. První týden byl pohodička, chodilo se na přednášky a vlastně tak nějak nebylo třeba nikam spěchat. Volna bylo tolik, že jsem si dokonce mohla dovolit jet na celý víkend do Jizerek. V pátek bylo všude zeleno, přes noc napadlo minimálně 10 cm sněhu. Ani množství sněhu, ani celodenní sněžení nám ale nezabránilo ujít 26 kilometrů a dát si skvělý borůvkový knedlíky. Nohy mě bolet ještě teď, když si na to vzpomenu. :D

Od pátečního večera, přesně rok od začátku války na Ukrajině, se začal ale pomalu odvíjet nové osobní příběh. Příběh, kterej měl divoké start, plnej velkých životních otázek a pravd. Příběh, o kterém jsem si myslela, že bude ten, kterej vydrží. Vydržel, 4 měsíce...hodně mě naučil a hodně změnil, není to tak dávno, co skončil, takže některý rány jsou teprve sotva srostlý, ale hojí se dobře. :) 

Následující týden jsem se zúčastnila plesu matfyzáků, což je samo o sobě velmi intenzivní kulturní zážitek. Už jste někdy na plese počítali? No já doteď tedy ne. :D Protože zákon schválnosti funguje, následovala přesně den po plese návštěva Psychiatrické nemocnice Bohnice pěkně na 7:30. :D ráno v posteli jsem chvíli přemýšlela, že prostě nevstanu, ale nakonec jsem se překonala a stálo to za to. Byli jsme se podívat na oddělení závislostí. Slyšeli jsme 3 příběhy mužů, kteří se potýkali hned s několika závislostmi. Alkohol, kokain, gamblerství, marihuana...3 silné příběhy, které ve mě doteď rezonují. Člověk to musí slyšet, aby to na něj opravdu zapůsobilo...nebo číst přímo od závislého...proto všem vřele doporučuji knihy Zápisník alkoholičky a Zápisník abstinentky od Michaely Duffkové. Četla jsem je obě až nějakou dobu po tomto zážitku v Bohnicích, ale obě stojí za to. 

Poslední týden psychiatrie byl značně psychiatrický...najednou jsem totiž zjistila, že se to úplně nestíhám naučit tak, jak jsem si představovala. Trochu jsem propadla zoufalství, když jsem si neustále opakovala jakési prapodivné pojmy a definice. Byla jsem až tak zoufalá, že jsem vynechala jeden den výuku a šla místo toho sportovat. Doporučení ode mě - nechte si na psychiatrii aspoň 8-10 dnů, nebudete mít pak během učení tolik psychiatrických diagnóz. 

Zkouška navzdory mým obavám dopadla dobře a byl čas vyrazit po dlouhé době na běžky. Sice nám flixbus zavřel dveře přímo před nosem, ale podařilo se mi situaci elegantně vyřešit, takže jsme nakonec jeli běžkovat na téměř to samé místo, jen s kamarády mého bratra. Další překrásný den, další sportovní výkon a další výborné borůvkové knedlíky. 

K10...14 dnů na rehabilitaci, které mi vrátily chuť do studia a utvrdily mě v tom, že jsem si vybrala správně. Víc o K1O je v samostatném příspěvku. 

Uprostřed K10 proběhl i náš fakultní ples, který mě letos opravdu zklamal. Možná to bylo i tím, že můj tanečník zrovna někde zdolával slovenské zasněžené kopce, nebo prostě jen tím, že bylo všude příliš mnoho lidí a příliš málo tanečních příležitostí. Jen tanec s panem profesorem se mi povedlo uskutečnit. 

K1O začalo 6 týdnů sladkého studentského života. Dopoledne do školy, odpoledne dělat cokoliv, na co byla zrovna nálada a chuť. Chodila jsem do divadla, začala víc sportovat, vídat se s kamarády, chodit na brigádu. Tak moc jsem si ten K1O týden naplnila, že jsem na konci byla skoro víc unavená, než kdybych se musela učit. :) Stálo to ale za to!

Přišla gynekologie aneb 14 dnů mimo Motol, mimo Prahu...pěkně vypadnout do Liberce na ubytovnu. Hodilo se to, doma bylo celkem dusno. Z liberecké gynekologie mám doteď trochu smíšené pocity, Hrozně záleželo na tom, na jakého doktora jsem zrovna kde natrefila. Někteří byli fakt milí, jiní mi dávali najevo, že jim tak trochu překážím nebo mě raději rovnou poslali někam pryč. 

Nakonec mě k mému velkému překvapení nejvíc oslovily právě sály. Operací, stání, tepla, plastových plášťů...toho všeho jsem se bála a chtěla se tomu vyhnout. Bála jsem se, že se mi udělá špatně a svalím se doprostřed operačního pole jak pytel brambor. Prvních pár dnů se mi podařilo sálu vyhýbat. Ambulance sice nebyly kdoví jaká hitparáda, ale aspoň se mi tam nedělalo špatně. Dokonce jeden den mě nechala paní doktorka koukat do mikroskopu na děložní čípky. 

Pak ale místo primáře vedl raní hlášení jeho zástupce (nejpohodovější doktor, jakého jsem kdy potkala) a ten se na nějaké chce/nechce operovat vůbec neptal a rovnou mě pěkně vypsal na sál. Nedalo se diskutovat, šla jsem pěkně do sterilního a rovnou mezi nohy pacientky držet manipulátor a hýbat s dělohou při laparoskopické hysterektomii. Byla jsem nervózní jak blázen, špatně se mi sice malinko d��lalo, ale většinu operace se dalo sedět, takže o vlastně šlo. Špatně se mi udělalo až ve chvíli, kdy po 1,5 laparoskopických pokusů obrátili operaci na laparotomii a přístupu přes břicho. Vydržela jsem až po peritoneum a pak jsem raději odešla, než abych padla přímo mezi mm.recti abdominis. 

Dnů na sále následovalo ještě mnoho, ale už se mi nikdy špatně nedělalo. Někdy jsem držela manipulátor, někdy jsem asistovala při vaginálních zákrocích (asistovala čti - občas podržela nebo přidržela někde nějaký nástroj nebo ustřihla steh), jednou mě dokonce pan doktor nechal zašít kůži po laparoskopii. 

Byl konec března, přesto v Liberci každé druhé ráno sněžilo. Zimní bundu jsem nosila celých 14 dnů a doufala jsem, že zima za chvíli skončí. Snažila jsem se chodit na procházky, plavat, jednou jsem byla i v kavárně. Často jsem se ale vrátila na ubytovnu tak unavená, že jsem prostě jen padla a ležela. Gynekologie mě vyčerpávala, zároveň ale přinášela spoustu nových a jedinečných zážitků 

O víkendu jsem stihla jednodenní návštěvu chalupy, kterou máme nedaleko. Konečně jsem si mohla užívat jarní zahrádkářské práce bez tísnivého pocitu vzadu v hlavě, že je třeba se učit. V neděli nám pro velký úspěch ujel vlak, kterým jsme chtěli jet kousek za Liberec na pěší výlet, naštěstí stačilo jen zajít na kafe a pak vyrazit autobusem o kousek vedle. Viděli jsme pěknou malou zříceninu, jarní sychravou krajinu, spoustu bahna a krásnou vesničku na závěr. Příjemný, i když velmi studený, výlet. 

Po gyndě přišly Velikonoce. První volné Velikonoce od prváku na medicíně! Toho se muselo využít! Takže hurá na Šumavu! Sněžilo...zase...v dubnu. Na Kvildě bylo minimálně 5 cm sněhu. Na Jezerní slati - nejstudenějším místě v Čr byla opravdu...zima. Byla zima, nikde nikdo, ale bylo to krásný! Dělala jsem zas to, co mám ráda - chodila v přírodě, po horách, večer vařila dobroty, jen tak odpočívala, četla si...byla. V pondělí se dokonce ukázalo sluníčko a oteplilo se i na zmrzlinu. Bylo to dokonalé. 

Návraty bývají náročné, obzvlášť ty do Motola. :D Naštěstí nás nečekalo nic příliš náročného. Na scénu přišel nejbizarnější předmět páťáku - kardiovaskulární medicína. Říkáte si, proč je to bizár? Kardiovaskulární medicína je velice důležitá součást medicíny a je podstatné ji znát...ale nemusíte ji mít 2x za sebou. Ano, čtete správně...během čtvrťáku je totiž v rámci interny také kardiologie a vaskulární medicína, jen ji vyučuje někdo jiný. Ptáte se, proč to tak je? No věru...to leží někde hodně hluboko mezi špinavým prádlem motolské interny, 2.lf a kliniky kardiovaskulární medicíny FN Motol. 

Dvoutýdenní výuka je zakončena zápočtovým testem, který si společně s vedoucím výuky opravíte. Nevyžaduje proto rozhodně 1č denní přípravu. Výuka na klinice byla koncipovaná moc pěkně, mnoho praxí pokaždé někde jinde - ECHO, koronární jednotka, akutní ambulance, kategorizační sály...Samotný průběh praxe pak hodně záležel na místě a na doktorovi, který tam zrovna byl. Měla jsem štěstí na úžasný výklad a možnost vyzkoušení si na pacientovi v ECHO ambulanci, zároveň jsem ale i 3 hodiny stála na oblačným sále a neměla do čeho píchnout. Přednášky a semináře hodně záležely na přednášejícím. Většina byla dobrých, některé byly spíš uspávající. Začala jsem díky tomuto předmětu trochu strach z pomalu se blížící páťácké interny, na druhou stranu jsem měla pocit, že jsem si toho během stáží a přednášek dost zopakovala. 

V pátek po zápočtu, který mě občas trochu zaskočil, ale i tak se povedlo ho splnit, jsem vyrazila za babičkou do Brna. Opět s čistou hlavou a volným víkendem před sebou. Na nádraží jsem si impulzivně koupila dvě knížky - již zmiňovaný Zápisník alkoholičky a potom nejnovější knihu z mojí milované série Hraničářův učeň. Nasedla jsem do vlaku a četla, skvělý pocit moct číst něco jiného než učebnice. Brno je zlatá loď, takže v Brně bylo dobře. Další příjemný víkend bez učení. (I když babička umí pěkně tnout některými svými poznámkami do živého. O to drsnější to pro mě teď je, když si zpětně uvědomím, že tentokrát se opravdu trefila. To jsem ale tehdy ještě nemohla tušit.)

[medvidekpu]

Mé oblíbené místo. #bohnice. Pokecal jsem si s nejakym chovancem co se divil proc fotím věž :) (v místě Psychiatrická Léčebna Bohnice) https://www.instagram.com/p/CdQsXQkMLJV/?igshid=NGJjMDIxMWI=

[zamolex]

You gotta help yourself, pavilon 23 #asylum #mentalhealth #bohnice #helpyourself #selfhate #selflove #photography #texture #bohnice #praha #prague #23 #instaart #art #artwork #catharsis #splash #glitch #texture #concrete #glitchart #lightart #tiles #paint #lid #moon #abstract (at Psychiatrická Léčebna Bohnice) https://www.instagram.com/p/CB3PWx2nNVh/?igshid=aauqxaeh29re

[powerfulpeony]

28/9/2017

výlet do Bohnic, táborák, kámoši, pivo, buřty a relax. 20°C.

Sofie, Mikuláš, Barča, Nikol

[klarusepindruse-blog]

"Podzim je druhé jaro, kdy se každý list stává květem". Albert Camus 🍁🍂🍃 Foto: Petr Žák #czechgirl #czechmodel #model #modelka #modeling #fotomodeling #photoshooting #photomodeling #foto #fotografia #photo #bohnice #nuture #autumn #autumncolours #brunettemodel #brownhair #beautifulautumn #autumnleaves #romanticstyle #romantics #svetrpobabicce #autumnoutfit (v místě Bohnice, Hlavní Město Praha, Czech Republic)