#miskolezy

[borisjelinek]

Miskolezy (Chvalkovice)

Tato ves zaujme na první pohled svým zvláštním pojmenováním, jež vykládá profesor Antonín Profous ve svém díle "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Díl III. M-Ř" takto:

"Mískolezy (lid. v Mískolezích, do Mískoles, mískoleskej), ves 7 km sv. od Jaroměře: 1409 census in bonis Myezholez et in villa Chwalkowicz, LEr. IX D 3; 1409 census in bonis suis in Miczkoles dat plebano in Trziebesow, t. VIII, 79; 1545 br. Strakové z Nedabilicz ozn., že n. otec jich Jan w Mizkolesich dy km. prodal Janovi Dobřenskému z Dobrženicz, DZ. 7 B 13; 1584 Jan ml. Dobřenský z Dobřenic zapisuje tvrz Miskolezy, DZ. 90 E 27; 1654 Miskolezy, BR. 12/745; 1790 Hft Nachod: Miskoles, Miskolezy, Schaller XV, 154; 1836 Miskoles 2 1/2 St. w. von Nachod .. ist nach Skalitz eingepf., Sommer IV, 228; úř. 1854 Miskolezy, 1913 Miskolesy.

V prvním členu tohoto MJ. je stč. miezha, miezka, mieska, y, f. ʻmíza, šťáva rostlinná, Pflanzensaftʼ, stsl. mêzga ʻsucusʼ, (Geb. Sl. stč. II, 357) a v druhém členu kořenové nomen agentis od lézti, lezu ʻkriechenʼ. MJ. tedy znamenalo ves, kde bydlili miezkolezi, t. j. lidé lezoucí po míze, za mízou, srov. jm. Mezholezy!"

Zdejší lokalita není zajímavá jen svým názvem, nýbrž také tím, že byla osídlena již v pravěku. První kamenné nástroje byly nalezeny již v počátcích zdejší cihelny. V roce 1885 se za třebešovským panským dvorem zase přišlo na 16 bronzových nákrčních kruhů. Z obou událostí si tedy můžeme dovodit, že tu žil člověk jak v době kamenné, tak v době bronzové. První zmínku o existenci zdejší vsi můžeme najít roku 1409, a to z predikátu panoše Pešíka Chřipta ze Zblové v Miskolezích, známého rovněž jako Pašek z Heřmanic. Tehdy mu totiž Jan Šváb z Chvalkovic prodal ves Krábčice a převedl odtud kostelní úrok 2 kop na své dědičné zboží v Miskolezích a Chvalkovicích a za desátky z Krábčic odcizených dal náhradu. Místní tvrz dal vystavět nejspíše Jiří Dobřenský z Dobřenic, který zemřel v roce 1582. Po něm ji vlastnil syn Jan mladší, ale pro jeho účast ve stavovském povstání mu byla roku 1622 zkonfiskována polovina majetku a Miskolezy s tvrzí, dvorem a vsí a ves Újezdec byly 21. ledna 1623 prodány Albrechtu z Valdštejna, jenž je v následujícím roce postoupil Marii Mandaléně Trčkové z Lobkovic, čímž se Miskolezy poprvé dostaly k náchodskému panství. Když bylo toto zboží roku 1634 opětovně zabráno, bylo darováno vídeňským servítům a jejich nejvyššímu vikáři P. Josefu Soarezovi, od něhož ho 18. února 1636 koupil Oktavio Piccolomini, čímž se Miskolezy opět dostaly k náchodskému panství a v jeho rámci zůstaly až do zrušení poddanství a zavedení prozatímního zřízení obecního. Roku 1644 přenocovalo ve vsi 80 císařských vojáků. V roce 1744 byla ves vyrabována pruským vojskem. Roku 1836 vznikla místní cihelna.

V roce 1849 se Miskolezy staly osadou obce Třebešov. 8. července 1863 zde vyhořelo 15 statků se značnými zásobami obilí. 29. června 1866 zasáhly obec události prusko-rakouské války, tj. bitvy u Svinišťan. Roku 1871 byla cihelna rozšířena na kruhovou. O 3 roky později došlo k osamostatnění Miskolez od Třebešova. 18. února 1877 vyhořela stodola V. Müllera, který byl pojištěn na 650 zlatých, ale škoda byla odhadnuta na 1 000 zlatých. O rok později byla založena panská pstruží farma. Roku 1890 měla obec 42 domů a 236 obyvatel. 27. července 1902 se uskutečnila v hostinci J. Tylše ustavující schůze místního odboru Národní jednoty severočeské, do něhož se přihlásilo 23 lidí z Miskolez, 27 z Třebešova, 11 z Chvalkovic, 2 ze Svinišťan a 4 z Malé Bukoviny. Z front 1. světové války se nevrátilo 6 místních mužů (Josef Andrejsek, Josef Horák, Vojtěch Jarkovský, Josef Petr, Josef Steinert, František Žďárský).

29. října 1920 byl nalezen v lese poblíž obce zavražděný bývalý řezník Josef Haryška z Náchoda, jehož okradení a smrt měl na svědomí uprchlý kartouzský trestanec František Novotný z Benecka. Roku 1921 měly Miskolezy 40 domů a 166 obyvatel. V letech 1923-1924 byla provedena parcelace zdejšího panského dvora, jenž měl ještě v roce 1902 159,19 ha. Roku 1924 vznikl SDH. O 2 roky později byla cihelna zařízena na výrobu 6 000 000 kusů cihlářského zboží všeho druhu. V roce 1931 byl vyhlášen konkurs na jmění Josefa Růta, nájemce zdejšího mlýna. Ten byl zrušen následujícího roku po rozdělení podstaty. V roce 1931 vzniklo Družstvo pro rozvod elektrické energie. O 6 let později došlo k znovuzřízení místního odboru Národní jednoty severočeské. Za německé okupace nosila obec název Miskoles. Roku 1945 byl zkonfiskován náchodský velkostatek a parní cihelna v Miskolezích byla od něj oddělena. V roce 1952 došlo k hospodářsko-technické úpravě půdy a JZD začalo hospodařit na zcelených pozemcích. O 5 let později se JZD rozšířilo, když k původním 15 členům přibylo 25 nových. Roku 1961 se staly Miskolezy součástí Chvalkovic. O 8 let později prošla cihelna rekonstrukcí. 10. září 1970 vyhořela cihelna a její rekonstrukce byla ukončena až o rok později. V roce 1982 byl založen klub mladých. Roku 1988 se objevil nápad, aby byl starý mlýn čp. 3 rekonstruován na pionýrský tábor a doškolovací středisko. V roce 1997 byla osada napojena na chvalkovický vodovod. V letech 1999-2000 vznikla přestavbou zemědělského areálu provozovna strojní firmy VSD-Ládr s. r. o. Roku 2019 vzniklo ženské družstvo SDH. V roce 2022 bylo provedeno rozšíření zdejší kanalizace.

Mezi místní pamětihodnosti můžeme zařadit: od 6. března 1964 památkově chráněný smírčí kříž ze 14. století u plotu čp. 11 (viz https://pamatkovykatalog.cz/smirci-kriz-mezni-kriz-2279474); od 28. února 1964 památkově chráněnou sochu sv. Jiljí z let 1782 nebo 1787 (viz https://pamatkovykatalog.cz/socha-sv-jilji-938515); pomník poručíka Ericha von Schulze od kameníka Josefa Lokvence z České Skalice; kapli sv. Jana Nepomuckého z konce 19. století; kamenný kříž u čp. 20 z téhož období; pomník padlým v 1. světové válce, který vznikl v roce 1919 na místě zavezeného rybníčku a naposledy byl opraven roku 2009. Ze zdejších rodáků jmenujme: přepyšského učitele a spisovatele Josefa Špačka (23. července 1778 Miskolezy - 17. prosince 1843 Přepychy), řídícího učitele ze Zbečníku Vincence Haška (* 9. prosince 1838 Miskolezy), komunálního politika, spolkového funkcionáře a ředitele novoměstské spořitelny Viléma Syrovátku (* 1870 Miskolezy), matematika a fyzika Stanislava Petíru (10. listopadu 1872 Miskolezy - 23. prosince 1950 Praha) a zemědělského technika a konstruktéra Karla Žďárského (* 23. července 1937 Miskolezy). Nesmíme opomenout ani to, že otec královéhradeckého kanovníka a spisovatele Msgre. Josefa Antonína Šrůtka Antonín Šrůtek pocházel z tamního mlýna a ve zdejší cihelně pracoval jako topič a zemřel za nevyjasněných okolností pedagog a skautský činovník Jiří Šimáně (24. ledna 1926 Praha - 11. listopadu 1975 Miskolezy, viz https://www.ceskaskalice.cz/o-ceske-skalici/o-meste/osobnosti/jiri#simane-987cs.html). Dodejme ještě to, že obec je zmíněna v řadě literárních děl, např. v knihách "V dusném vzduchu. Tré obrazů" a "Z podhorských tradic" od Václava Řezníčka.

Náves

Socha sv. Jiljí

Kaple sv. Jana Nepomuckého

[borisjelinek]

Válovický potok (Dlouhá voda)

Tento vodní tok s původním německým pojmenováním Langwasser pramení u Prorub na pomezí Náchodska a Trutnovska, kde vzniká soutokem několika drobných potůčků, protéká pod Mezilečím a Chlístovem, kde tvoří řadu peřejí a malých vodopádků, odtud mezi Lhotou pod Hořičkami a Chvalkovicemi a nedaleko od Velkého Třebešova se vlévá do Úpy, přičemž jeho délka je přibližně 11,37 km a povodí činí 35,6 km2.

Od 15. století na něm postupně vyrostla řada mlýnů (Čapkův mlýn v Mezilečí, Hůlkův mlýn v Chlístově, Válovický mlýn ve Chvalkovicích, Schrutkův mlýn v Miskolezích), jejichž konec přinesly velké průmyslové mlýny, jež vznikaly v 19. století po celém širém okolí.

Kde se vzalo jeho české pojmenování nevíme, navíc když se vedle názvu "Válovický" užívala také zkrácená forma "Valovský". Podle některých zdrojů může jít o nějakou spojitost se svatoňovickým sedlákem Koldou Valovským, jehož statek byl vypálen pruskými husary 10. července 1745. Pravděpodobnější je, že tento název vznikl od slovesa „valit se“, neboť v dřívějších dobách byl mnohem prudší a vodnatější než dnes. Stejnou hloupostí je spojovat Válovický potok s Válovickým dvorem, jenž byl sice zmíněn již v roce 1408, ale nacházel se až u Mnichova Hradiště. Německý název by však mohl být skutečně spojen s osadníky z pruského Slezska, kde se nacházel jak stejnojmenný potok, tak sama obec.

Do historie potok vstoupil v souvislosti s prusko-rakouskou válkou roku 1866. 28. června 1866 využil jeho toku rakouský generál Ferdinand svobodný pán Rosenzweig z Drauwehru, který odtud nejprve 2 bateriemi ostřeloval postupující Prusy a posléze ustoupil ke Svinišťanům, kde se druhého dne událo krvavé střetnutí mezi oběma vojsky, během něhož ztratil rakouský 4. sbor celkem 39 důstojníků a 1 411 mužů, zatímco Prusové pouze 15 důstojníků a 379 mužů, z nichž padlo 8 důstojníků a 78 mužů.

Drobná zmínka o něm byla uveřejněna také v „Hradeckém kraji“, který vyšel 1. července 1906. V článku „Příspěvky k přírodovědeckému popisu okresu Jaroměřského“ od Theodora Zouzala se píše toto:

„5. Dlouhé vody.

Ač potok tento nenáleží vlastně k vodstvu Jaroměřskému, uveden jest zde proto, že jméno jeho v listinách historických o Chvalkovicku jednajících přicházívá.

Vzniká u Posadova nad Hořičkami, přiblížuje se k potoku Nesytskému, s nímž teče rovnoběžně u mlýna Žluvy až na 500 metrů a tvoří zde na délku 3 kilometrů okresní hranici proti Českoskalicku. Co potok Valovský vlévá se u Třebešova do Úpy.“

Kvůli krásné krajině zde byla vybudována řada rekreačních objektů a v lokalitě Husí Krk dětský letní tábor, v němž se střídali pionýři se skauty (1968-1969). Dlouhé roky se však o samotný tok nikdo nezajímal, a tak docházelo k zanášení koryta, narušování břehů náletovými dřevinami a jiným věcem, jež způsobovaly časté povodně a záplavy v níže položených místech kolem něj. K největší povodni došlo v roce 1997, kdy byl potok rozvodněn intenzivními srážkami, jež do něj stekly z polí.

Horní tok Válovického potoka je nadále přírodního původu, ale jeho část kolem Velkého Třebešova byla mnohokrát upravována. Roku 2007 byla u firmy Agroprojekce Litomyšl Vysoké Mýto zadána studie stavby poldru mezi Miskolezy a Velkým Třebešovem. V roce 2008 byl tok v katastru obce Velký Třebešov odbahněn a břehy potoka zpevněny zárubními zdmi a kamenivem. Jednalo se de facto o odstranění účinků povodně roku 2006. V roce 2010 bylo koryto potoka v této obci opevněno kamennou dlažbou. Roku 2011 byla opravena nádrž u Chvalkovic a v roce 2013 bylo v katastru obce Velký Třebešov opět kamenivem posíleno koryto. Naopak na Hořičkách byla u Válovického potoka zřízena mechanicko-biologická čistírna odpadních vod, díky níž se kvalita vody v toku ještě více zlepšila. V letech 2018-2019 byly pokáceny v místech mezi Mezilečím a Chlístovem stromy a keře, jež byly vyvrácené nebo jinak poškozené v souvislosti s derechem z předchozího roku, případně jinak znesnadňovaly průtok korytem. Změna nastala i v oblasti správy toku, jímž bývala Zemědělská vodohospodářská správa Náchod a po ní od 1. ledna 2011 Lesy České republiky.

Válovický potok pod Chlístovem

Válovický potok pod Chlístovem

Válovický potok pod Chlístovem

[borisjelinek]

Poutní kaplička Panny Marie pod Větrníkem

Když se vydáme po staré cestě, která již před několika staletími spojovala Miskolezy s Větrníkem a Lhotou pod Hořičkami, a to přes lokalitu "V kutlochu" a kolem soutoku Válovického a Větrnického potoka, narazíme krátce před Větrníkem na mariánskou kapličku, jež se ukrývá pod svahem po pravé straně zmíněné cesty a celá tato lokalita je svým položením krásným místem k relaxaci, přičemž po sejití pěšinou dolů si můžeme na informační tabulce o této kapličce přečíst následující slova:

"MARIÁNSKÁ KAPLIČKA POD VĚTRNÍKEM (VESTEC)

Něco z historie...

Podobně jako u kapličky na nedalekém Boušíně, se i zde měl nacházet léčivý pramen. Tentokrát nepomohl někomu významnému z řad šlechty, ale jen ze sedlácké rodiny Janků. U pramene se v mládí neopomněla zastavit i Božena Němcová, a to v době svého pobytu u správce Hocha ve Chvalkovicích.

V roce 1917 byla ke kapličce vytvořena křížová cesta. Skládala se z obrázků, které byly rozvěšené v dřevěných rámech po okolních stromech. Popularita kapličky a zdejšího kouzelného pramene brzy vzrostla, a tak sem během léta směřovaly až stovky poutníků z celého širokého okolí. Na jaře 1933 bylo u kapličky sehráno divadlo v přírodě. Místní SDO Ratibor odehrál představení "Pašerák". V témže roce došlo k opravě kapličky i křížové cesty, protože oba objekty nepřečkaly vichřici ze 4. července 1929. První srpnovou neděli téhož roku byly znovuobnovená křížová cesta a opravená kaplička vysvěceny českoskalickým farářem Voglem. V poválečném období byla dlouho kaplička pečlivě udržovaná obyvateli Větrníku. V 80. a 90. letech však byla poškozena a postupně zmizelo i celé její vnitřní vybavení.

Až v roce 2014 započala postupná rekonstrukce kapličky. Z rozpočtu obce Vestec byla pořízena nová střecha. O dva roky později byly zahájeny další opravy, tentokrát již s pomocí dotací. Podařilo se také obnovit 14 nových zastavení křížové cesty a za pomoci občanů Větrníku je rozmístit podle historie na stromy v nové trase, která vede ke kapličce z osady Větrník. Opravená kaplička a křížová cesta byly znovu vysvěceny 26. května 2018. Vysvěcení provedl Mons. ICLic. Václav Heger, farář Římskokatolické farnosti v České Skalici.

Křížovou cestu zrekonstruovali v roce 2018 Lucie, Pavel a Milena na památku J. K. a všech, co tu už nejsou a chybí tu."

Nechci se vůbec chlubit, ale výše zmíněný text vychází z toho mého, který jsem před lety zveřejnil na serveru Turistika.cz, ale tehdy jsem nějak pozapomněl na to, kdy měla kaplička vlastně vzniknout, a tak se snažím tento dluh napravit. Podle lidových vyprávění byla ještě na přelomu 18. a 19. století v těchto místech pouze malá dřevěná kaplička, jež vznikla z pouhé stříšky nad předem zmíněným pramenem. Z tohoto důvodu není zakreslena jak v 1. vojenském mapování (josefském) z let 1764-1768 a její rektifikaci z let 1780-1783 (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c079), tak v indikační skice stabilního katastru z roku 1840 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA528018400), z níž se dozvíme pouze to, že okolní pozemek tehdy náležel do majetku čp. 7, jehož vlastníkem byl Josef Janků (v různých dokumentech se však objevují ještě verze Janko či dokonce Janka).

Kdy přesně se zde objevila kaplička v dnešní zděné podobě, tak to není vůbec jasné a je to obestřeno řadou protichůdných informací. Avšak muselo se tak stát až v poslední třetině 19. století, neboť zmínky o ní nejsou ani z roku 1866, kdy se v těchto místech nacházely postavení pruského dělostřelectva a jednotek 17. pěší brigády. Stejně tak ještě ve III. vojenském mapování (Františko-josefském) z let 1877-1880 není po tomto objektu stopy, ale již v roce 1882 píše P. Václav Šrám ve své knize "Okres Česko-skalický. Nástin historický" následující: "Kaplička panny Marie pod Větrníkem bývá v létě četnými poutníky navštěvována." I když tato zmínka není důkazem o tom, že již byla tehdy zděná, takže ve skutečnosti mohla vzniknout až počátkem 20. století, nedlouho před zřízením ji doprovázející křížové cesty. Přesný vznik bychom tak mohli zjistit nejspíše podrobným průzkumem pamětních knih a jiných listinných záznamů českoskalické farnosti, případně archivního fondu královéhradecké konsistoře, kam se lidé obraceli se žádostmi o posvěcení různých drobných římskokatolických objektů, ať již křížů a soch svatých, nebo kapliček.

Vyloučit však alespoň můžeme to, že objekt vznikl dříve než koncem 19. století, protože občas se v některých zmínkách směšuje dřevěná a zděná kaplička, jejíž počátky jsou tak nesprávně kladené i do 18. století, což potvrzuje rovněž topografická mapa Friedricha Wilhelma Karla von Schmettau z roku 1789, která má zaznamenávat stav k roku 1778 (viz https://chartae-antiquae.cz/cs/maps/5424). Kaplička je zaznamenána až v mapových dílech, jež vznikla až po 1. světové válce, např. v topografické mapě z roku 1927 (viz https://chartae-antiquae.cz/cs/maps/50492), přičemž ještě v roce 1922 není její existence v mapách zanesena (viz https://chartae-antiquae.cz/cs/maps/50488). Z toho také vyplývá, že k její výstavbě mohl přispět až vestecký starosta a rolník z Větrníku Antonín Janko (do úřadu zvolen roku 1896), za něhož začal v roce 1894 ustavený Ratibor hrát u kapličky divadlo v přírodě. Problémem však je i to, že občas je dokonce zaměňován statek čp. 7 na Větrníku se stavením téhož čísla popisného ve Vestci, možná i z toho důvodu, že v obou se původně nacházela rodina Janků. Známý pedagog a spisovatel Václav Řezníček píše ve své knize "Mandel šelmovství a kousků Krakonošových" o vzniku této kapličky toto:

"Všechny naděje na zachránění statečku rozplynuly se mu v niveč a tak přinášel rodině hroznou zvěsť, že budou skutečně žebráky. Bylo mu při tom úzko a trudno. Šel volně, lidem se vyhýbal a ubíral se k domovu postranními stezkami, až přišel pod vesničku Větrník, kde stávala na místě, co dnes stojí úhledná kaplička, stará lípa, mezi jejíž kořeny pramenila se studánka zdravé vody a na jejíž vydutém kmeni visel častěji okolním lidem věnečky z lučního kvítí zdobený obrázek Matičky Boží. - -

Mnohý a mnohá z okolí se svou žalostí a starostí docházeli se sem do té tišiny modlit a hledat v modlitbě útěchu a posilu.

A skoro každý odnášel si pak odtud v srdci mír a sílu, všechna protivenství trpělivě nésti, a když mnohý těžké nesnáze potom šťastně přestál a vzpomínal si, že posily k jejich přečkání nabyl v modlitbě u studánky pod marianským obrazem pod Větrníkem, tu se brzy roznesla po kraji pověst o zázračném působení modlitby u Matky Boží pod Větrníkem vykonané.

Každý trpící a strádající hledá pomoc všude, a proto také marianský obrázek pod Větrníkem stal se záhy místem, k němuž dokonce celá procesí putovala, aby se u něho modlila, a tak se stalo, že tam časem později byla i kaplička postavena."

Aby to nebylo jednoduché, tak ještě citujme dalšího zdejšího rodáka - Vincence Vávru, jenž ve stati "V Podkrkonoší", která vyšla v roce 1925 v periodiku "Chudým dětem. Ročenka Dobročinného komitétu dámského v Brně" zveřejnil tento postřeh:

"Zpod kapličky sv. Trojice pod Větrníkem vyvěrá silný pramen křišťálové, studené zdravé vody. Kdy byla kaplička založena, nikdo tam v okolí neví, jen lidová pověst praví, že za »turecké války«.

Jednoho pěkného odpoledne vyšli jsme si do toho útulného údolíčka, kde je plno běloskvoucích bujných parnasií a kde se v létě hrává divadlo »v přírodě«. Nikdo již nevzpomíná, že tam po nešťastné bitvě u Čes. Skalice dne 28. června 1866 prudce se srazila dragounská hlídka v noci s husarskou hlídkou uherskou před krvavou bitvou dne 29. června u Svinišťan. Od kapličky na louce na starých stromech listnatých připevněny jsou, chráněné sklem a stříškami, úhledné obrázky křížové cesty, pak nad hlubokou vozovou cestou na skutečně nádherných starých stromech smrkových až nahoru na Větrník, kde zakládají se statky i chalupy. S Větrníka je skvostná podívaná na hory orlické s Vrchmezí, na Nové Město nad Metují, Opočno, blízký Josefov a Jaroměř. Není divu, že jsou tam pražské rodiny na prázdniny. Tím údolíčkem chodívala Božena Němcová jako 10- až 13leté děvče z Chvalkovic ze zámku, kde bydlela u správce Aug. Hocha od r. 1830-1833 domů do Ratibořic."

Konfliktů evropských zemí s Tureckem bylo tolik, že nám ani toto tvrzení nemůže mnoho pomoci, pokud se onou tureckou válkou nemíní jedna ze dvou balkánských válek v letech 1912-1913, a tudíž mohla zděná kaplička vyrůst jen krátce před zřízením původní křížové cesty. Pokud by však šlo již o rusko-tureckou válku v letech 1877-1878, známou také jako bulharská osvobozenecká válka, měla by být produktem 70. nebo 80. let 19. století. Ale nějaká ta záhada ke každému historickému objektu patří, není-liž pravda? Třeba si to vezme někdo na starost a při psaní své bakalářské nebo diplomové práce objasní všechny tyto rozporuplné informace a zjistí skutečné pozadí vzniku a vývoje této kapličky.

Jistě tedy víme pouze to, že současná stavba je novodobého původu z období přelomu 19. a 20. století a později se tyto pozemky dostaly do obecních rukou a tím i tato kaplička, což pro ni byla výhra. Nebýt obce, která se věnovala její obnově, mohla skončit úplně jinak, protože na náchodském okrese můžeme nalézt ještě řadu různých objektů drobné církevní architektury, jež by potřebovaly renovaci nebo kompletní opravu, případně se z nich dochovaly pouze trosky, které jsou výstrahou nám i budoucím, jak se nemáme k odkazu svých předků chovat.

Na závěr je ještě dobré dodat, že s Boženou Němcovou má toto místo opravdu mnoho společného, protože nejprve tudy chodívala z Ratibořic k myslivně "Leči" a skrz Miskolezy na chvalkovický zámek, když byla v letech 1830-1833 na vychování u tamního správce Augustina Hocha a jeho manželky, jež z ní měla jako bývalá vídeňská komorná udělat správnou dámu. Raději však chodila soukromě ke svému bývalému učiteli Augustinu Purmovi, u něhož se učila zpěvu a hře na klavír a od jeho choti získávala zručnost v ručních pracích, zejména v šití. O zdejší "divotvorné vodě" a kapličce pak nalezneme zmínky jak v její korespondenci, tak ve vlastních zápiscích, z čehož vyplývá, že ji tato lokalita svého času učarovala a nikdy na ni nezapomněla. Název zdejší osady si prý měla vypůjčit i do své pohádky "O slunečníku, měsíčníku, větrníku, o krásné Ulianě a dvou Tátošíkách", stejně tak příjmení tamního rolníka Janka jako křestní jméno mladého prince, ale to jsou již čiré spekulace různých autorů, mnohdy až nekriticky uvažujících autorčiných obdivovatelů.

Kaplička pod Větrníkem

Interiér kapličky pod Větrníkem

Rekonstrukce kapličky pod Větrníkem

[borisjelinek]

Větrník (Vestec)

Podle lidových podání získala tato osada své pojmenování od toho, že se zde měl dříve nacházet větrný mlýn, údajně na pozemku čp. 14. Jiné zdroje hovoří o tom, že tento název vychází od toho, že je osada umístěna v lokalitě, kde často a prudce vanou větry. Z oficiálních vysvětlení je nejlépe využít opět dílo prof. Antonína Profouse "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Díl IV. S-Ž", v němž se píše následující:

"Větrník (lid. na Větrníku, z Větrníka, větrnickej), ves (m. o. Vestec) 3 km sz. od Čes. Skalice: 1545 Nachod zámek ..Kramolnau, Trubieiow a Wietrnijk, vesnice a dvory, DZ. 7 B 3; 1790 Hft Nachod: Wietrnik von 11 N., Schal. XV, 154; 1836 Wětrnjk 2 1/2 St. w. von Nachod, Df von 14 H. mit 96 E., nach Skalitz eingepf., Som. IV, 227.

Jm. V. vzniklo ze stejného ap. To slovo má několik významů. Z nich by se sem nejspíše hodil význam ‘větrný mlýn’, (Jg. V, 84) [nebo spíše ještě = Větrný vrch, V. Šmil. Srov.: 1222 (mons) Wietrnik (u Vyšehradu), TomZ. n. 150]."

Vzhledem k nálezům kamenných nástrojů nedaleko vsi můžeme dovodit to, že tato lokalita byla osídlena již v době kamenné. Sama obec se však objevuje v záznamech až v 16. století. V roce 1570 Pavel Mařatka zavraždil Jiříka Tluku, poddaného Hertvíka Žehušického z Nestájova. Náchodským soudem byl potrestán 5. června 1570 a 22. září 1570 byl rozsudek potvrzen pražským apelačním soudem, který ho doplnil o půlroční vězení "při skromném jídle a pití" a další půlrok podmíněně pod hrozbou rukojemství. V letech 1650-1655 působila na Českoskalicku dvojice jezuitů (Jiří Buda a Jiří Mazenius), jež obracela místní obyvatelstvo zpět na katolickou víru. Ze zpovědního seznamu z roku 1654 vidíme, že na Větrníku přijalo svátost sv. pokání 13 zdejších obyvatel. 6. července 1778 táhl vsí jeden z invazních proudů pruského krále Bedřicha II., a to od Studnice přes Miskolezy a Chvalkovice až k Vlčkovicím. V roce 1843 měla ves 14 domů a 87 obyvatel. O další historii hovoří nejlépe P. Václav Šrám ve své knize "Okres Česko-skalický. Nástin historický" z roku 1882:

"8. Větrník, víska 3/4 hod. k severozápadu od Skalice vzdálená, čítá 15 příbytků s 96 obyvateli katolickými; jest tu 1 hospoda, 1 kolář, 1 krejčí.

Tato ves byla sproštěna roboty panské, ale za to byla poddána faráři Skalickému. Povinností tří rolníkův, a devití chalupníků bylo, faráři nejen všechny polní, ale i potřebné domácí práce konati. Sedláci měli roboty po tři dny v témdni každý s párem koní a 13 dní v roce ruční práce; chalupníci měli někteří 13, jiní 26 dní ročně roboty. Zrušením roboty byli chalupníci úplně sproštěni povinnosti své, sedláci museli složiti kapitál, jehož úroky, které 100 zl. 23 1/2 kr. r. č. činily, farář Skalický užívá. - Kaplička panny Marie pod Větrníkem bývá v létě četnými poutníky navštěvována."

V roce 1849 se stal Větrník osadou obce Vestec. 29. června 1866 prošly vsí přední voje pruského 5. sboru, jimž velel generálporučík Hugo Ewald hrabě z Kirchbachu. Roku 1902 působili v osadě 2 živnostníci - hostinský Antonín Janko a strojový pletař Josef Zemánek. V letech 1914-1915 bylo v čp. 5 umístěno 15 haličských uprchlíků. Z front 1. světové války se nevrátil 1 místní muž (Jan Borůvka z čp. 15).

V roce 1924 došlo k parcelaci Heřmanického (10 rolníků obdrželo celkem 14,10 ha půdy) a Třebešovského dvora (7 rolníků obdrželo 5,13 ha půdy). V letech 1926-1927 byl pražskou firmou Ing. Jaroslav Matička vybudován vodovod. Roku 1929 byly na stráni ve Větrníku vysázeny třešně. 4. července 1929 bylo celé okolí zasaženo velkou vichřicí, která způsobila řadu škod. O rok později měla osada 18 domů a 75 obyvatel. V letech 1930-1931 došlo k elektrifikaci osady a v letech 1931-1932 bylo vybudováno hasičské skladiště, které přišlo na celkem 952,75 Kč. V roce 1934 došlo k rozšíření cesty mezi čp. 1 a 6. Roku 1936 byla zřízena civilní protiletecká obrana. Velitelem zdejší poplachové služby byl K. Borůvka, velitelem požární služby Josef Janko a velitelem samaritní služby Antonín Hofman. 26. srpna 1936 byl přepaden a oloupen starý výměnkář Josef Borůvka, když se vracel domů z hostince. O rok později byly opraveny obecní cesty. V roce 1938 byla osada zasažena epidemií kulhavky a slintavky. V zářijové mobilizaci roku 1938 narukovali 3 muži. Za německé okupace nesla osada pojmenování Windfeld. 22. července 1945 došlo k větrné smršti. V letech 1945-1946 byla provedena 2. pozemková reforma. V roce 1951 se objevila v osadě infekční obrna prasat. 6. května 1951 byla na Větrníku u mostu vysazena lípa na památku Josefa Holého, který padl v České Skalici při květnovém povstání roku 1945. O rok později byl Větrník zasažen epidemií slintavky a kulhavky. V témže roce vstoupili zdejší zemědělci do JZD. Roku 1953 byla zavedena na Větrník autobusová doprava. Kvůli tomu byla v letech 1953-1954 vybudována nová silnice mezi Větrníkem a Heřmanickým dvorem. K 1. lednu 1954 vystoupilo z JZD 10 zdejších zemědělců. V roce 1961 se Větrník stal součástí Lhoty pod Hořičkami. 1. července 1985 se osada stala součástí střediskové obce Hořiček. 1. září 1990 se Větrník stal součástí nově obnovené obce Lhota pod Hořičkami. 19. listopadu 1994 se Větrník stal součástí Vestce.

Jedinou zdejší pamětihodností je kaplička Panny Marie v Lečském údolíčku z přelomu 19. a 20. století a křížová cesta k ní vedoucí, jež byla zřízena v roce 1917 a obnovena v letech 1933 a 2018. Původní lidová architektura postupně zmizela počátkem 20. století, ať již přímo demolicemi, tak radikálními přestavbami, např. čtyřboká stodola ze 17. století u bývalé rychty čp. 1. Výraznou zdejší postavou byl zemědělec Josef Janko (5. února 1906 Větrník - 25. května 1996 tamtéž) a všichni jeho předci. O něm se lze více dozvědět v knize Věry Vlčkové "Horizonty (ne)svobody. Političtí vězni okresu Náchod v letech 1948-1989". K Větrníku se váže řada pověstí a legend, některé z nich lze najít v knize "Mandel šelmovství a kousků Krakonošových" od Václava Řezníčka, např. "Proč Káče kozí brada narostla".

Větrník čp. 18 a 14

Větrník čp. 7 a 15

Křížová cesta pod Větrníkem

Větrník čp. 16

Kaplička pod Větrníkem