andreachadimova

[andreachadimova]

přilož ucho ke kohoutku v koupelně já vyslechnu ten pod bezem v zahradě možná přistihneme Kretenského při představě jak vchází do sebe

[andreachadimova]

smrt v otvoru je jasná ironie která chce být mužem

mezi těstem a tělem je spánek

[andreachadimova]

noc na půli cesty vtáhnul mě prašivec pronikavý padla jsem do pasti rozcestí

krájí mě a skládá do spíže

ráno se zvedá pohledem do lepu na moly lapené můry anhedonie mají utržené nohy a z křídel jim labyrint vylízal prach

[andreachadimova]

přikládáme ucho ke kohoutkům v doufání že zaslechneme hlasy svých představ ale doléhá k nám jenom šeptavé bublání: vodajejednavodajejednavodajejenjedna

[andreachadimova]

při přechodu z kuchyně do ložnice se neobejdeme bez navigace chodby jsou dlouhé a temné jak trávicí soustava

za pátým zákrutem tápeme zase ten prašivý labyrint f@3Z#_x9$L&!}b%[~7*+|=q^A při každém zaváhání nám ruší signál usurpuje si spleť až nám nenechá ani čárku

nutí nás ustlat si v chodu ulehnout do jeho bezstarostného módu existence

[andreachadimova]

na křižovatkách máme strach snažíme se ho uspat přemlouváním ať za nás rozhodne mapa

ale ta neříká co nás kde čeká a tak se ptáme babiček mrtvých kamarádů utonulých v žumpách výpravčích letců stíhaček

ale na průsečík je každá čára krátká kudy vede bůh tudy vede člověk kudy vede člověk tudy vede prach

[andreachadimova]

vždy když na chodníku pod naším domem kráčí slepec

slyším ho

[andreachadimova]

nedokázala jsem stáhnout deku ze zrcadla

do stínu vlny tam zírala zrada

bála jsem se

že se z ní stává díra

vytrhla jsi krista i s kořenem

otřepala ho a hned mě nakrmila

lžící z trnovníku mi rozedrala jazyk a rty

ochutnala jsem antropozem

hrozny

a žížaly

[andreachadimova]

písečné duny bývaly životadárým zdrojem sirupu jenomže tělo bylo příliš měkké davy se draly trním se závěsem neurvalých přežvýkaců cizí obrany nebraly jen vlastní zdi

až k zrnění vymírání zachrastily vyživovací vidiny

[andreachadimova]

občas mě překvapí že všichni žijí v systému i ti s piercingem a labyrintitidou těla všelijakého

anomálie jsou běžné asi tak jako říční nivy navrhujeme je chránit založit na nich pastviny vybudovat cyklostezky a střediska environmentálního vzdělávání

mainstreamové záplavy pak nenadělají takové škody

[andreachadimova]

instagram žáby nebaví raději přeskakují berlínskou zeď

[andreachadimova]

veškeré tempo ambicí směřuje ke spočívání ale někde být se dá kdekoli ale stát se to láka ale čokolanýž je jen minuta rozpouštění tempo je šmé

pomalu přeskočím homoli cukru rozfoukám směr svlékání se teď beze všeho stojím v zelí ale nechtění nemění neprozření

[andreachadimova]

slavili jsme čtyřjedinost svlékala ses tak jak jsem netušila že se dá na záda jsem nemyslela byla jen obrovská pigmentová náruč která se ale příliš rychle jak bradavice sevřela do pozoru z přítomného odporu na tvářích příznivců nepoddajné hudby a najednou jsi byla troudnatcem neuměla jsi čekat jen valit seznamy totalit efektivity

a mě znovu narostla záda bolela tlačila do dvoru mlékárenského závodu jen záda a nebylo se kam musela jsem předstírat že jsem také mléčná žláza

[andreachadimova]

uvnitř pokoje židle prázdná neotřesitelným pohledem

za zdmi domu prázdná ulice nestraní přítomným ani nepřítomným ačkoli kříží slib

být k sobě vřelá znamená zírat skrz suk

[andreachadimova]

jsi tak ostrá můj zrak po tobě chce něco vrátit nevím co to je a zda to skutečně máš zda to skutečně postrádám anebo to obě máme stejné poslední dobou vybírám podle tebe

[andreachadimova]

při pomyšlení že mě vyslovíš se ošívám nevím co máš pod hladinou nedokážu se podívat do očí sebe v tobě jsi příliš široká mláďata velryb se v tobě nebojí přibírat denně až 200 kilo přikládám ucho k tvému břichu proslýchám se široku daleku v tuku

[andreachadimova]

z neustálého kmitání mezi ano a ne se tenčí den bdělost je zatím příliš než abychom za ni dohlédli viděli vylétat sovy náhodných slov které jako evoluce dávají smysl až když se z nich stává jazyk