cervenykruh

[cervenykruh]

Den nultý - Výpadek

Sáhodlouhé přípravy se chýlí ke konci. Už zbývá jen pár dní a konečně si s Aničkou splníme sen. Ano, jedeme do Japonska!

Ještě než ale celá, Aničkou do detailu skvěle naplánovaná výprava započne, zafunguje můj prvek chaosu, díky němuž dostávají poslední přípravné dny konečně ten pořádný náboj…

Není přeci nic lepšího, než ztratit mobil těsně před odjezdem do zahraničí. A aby to bylo zajímavější, povede se mi trefit přesně do dnů, kdy má Vodafone naplánovanou údržbu databáze, což celou situaci ještě více excituje.

Vzhledem k tomu, že jsou tady na bruselském letišti asi 2 ráno, nebudu vás dlouho napínat a zabíhat příliš do detailů. Zatímco s Aničkou ležíme na skvělém lehátku (o něm si ještě povíme příště), v batohu vedle nás oddychuje staré HTC, které jsem včera v nouzi probudil z poklidného spánku na dně šuplíku. To nová simkarta se zatím tváří nesměle. Ptáte se proč? Paní z Vodafonu ji zatím zakázala užívat a tak si neužívá, že prý je problém s převedením mého čísla a řeší ho tým techniků…už čtyři dny. Až prý bude vše připraveno, napíše paní SMS Aničce a já ji budu moci slavnostně vložit do svého postaršího miláčka (pochopitelně kartu, ne paní).

V dalším příspěvku se už konečně dostanu k cestě samotné, kvůli které vlastně tohle všechno píšu. Vzhledem k pixelové nevybavenosti mého čínského kolegy mi totiž právě text připadá, jako ta nejlepší forma pro uchovávání pocitů ze Země vycházejícího slunce, cesty tam a zase zpět.