janthebusker-blog

[janthebusker-blog]

Wien 2017

Po roce se mi podařilo doplnit info k poslední zastávce našeho loňského buskingového dobrodružství. 

Po nekonečné cestě od Balatonu jsme odpoledne dorazili do Vídně. Ubytování v kempu proběhlo v pohodě. Pozitivní překvapení bylo, že nám účtovali pouze osoby. Spali jsme v autě a běžná praxe v českých autokempech je, že i když spím v autě, účtují osobu, auto i stan. Takže dvě noci byly skoro zadarmo. Dobré sociálky, možnost využít kuchyni a za nějaký drobný poplatek si i vyprat.

Po sprše jsme vyrazili do města obhlídnout místa na hraní. Každé potenciální místo mělo nějaký zádrhel, ale spíš to bylo únavou po cestě a chutí si chvilku od hraní odpočinout. Strávili jsme krásný letní večer bloumáním po městě a před půlnocí se vrátili do kempu. Mezi stanicí metra Donaustadtbrücke a kempem je benzinka Shell, která je otevřená nonstop a kde se dá i v noci koupit pití a jídlo za cenu jako v obchodě.

Problematiku pouličního hraní ve Vídni jsem před cestou studoval nejpečlivěji, abych předešel pokutám v eurech. V centru Vídně je možné hrát pouze s povolením. To se vydává na pár euro jednou za měsíc na radnici. Myslím, že je to poslední úterý v měsíci a poplatek je cca 10Eur(nebo tak nějak, přesné znění na stánkách města). Povolení platí jeden měsíc. Je to spíš pro lidi, kteří ve městě žijí a hraním se částečně živí. Toto omezení platí pro obvody (stadtbezirke) 1–6. Ostatní obvody jsou bez omezení (tuším, že je omezení hraní po 21hod). Z výše napsaného vyplívá, že míst dobrých pro hraní moc není. Trochu jsem měl obavy hrát na Mariahilfer Straße, protože po celé její délce prochází hranice mezi obvodem 6 a 7, ale policistů nás při hraní pár míjelo a vůbec jsme je nezajímali.

Druhý den jsme již vyrazili před polednem rozhodnuti pořádně si zahrát. Zamířili jsme metrem na Mariahilfer Straße. A tady jsme narazili. Léto ve Vídni se projevuje tím, že jsou místní pryč a na turisty je moc horko. První set na této ulici jsme zráli kolem 14hod a výsledek 1Eur nás teda fakt zklamal. Naštěstí jsme se v podvečer vrátili ještě jednou. Bylo o poznání více lidí a i futrál se drobnýma trochu zaplnil.

Po odpoledním zklamání jsme obsadili podchod u nádraží Floridsdorf. Našel jsem tento tip někde na internetu a bylo to opravdu fajn. Pokud potřebujete něco vydělat na cestu a ubytování, je to velmi dobré místo. Pokud hledáte pozorné publikum, tak toto místo vynechte. Lidé vesměs spěchají a nikdo vám nevěnuje moc pozornosti. Ale zase každý druhý vám nějaký ten cent hodí, takže jsme si za hodinu hraní zaplatili kemp na dva dny.

Jak jsem již psal, z Floridsdorfu jsme se vrátili na Mariahilfer Straße a něco málo tam odehráli. Tady by se měl pro změnu zastavit ten, kdo hledá posluchače, kteří se zastaví a poslechnou si vás. S večerem jsme zamířili na Schwedenplatz, který jsme si vyhlídli o den dříve. Začínalo se stmívat a nábřeží kolem kanálu mělo atmosféru. Je tam pár barů večer korzuje spousta lidí. Ve futrálu jsme po odehraném setu měli na kafe v mekáči, ale obecenstvo poslouchá, zastaví se, komunikuje. Takže celkový dojem výborný.

Kolem půlnoci jsme vyzvedli auto a odjeli směr Česko.

[janthebusker-blog]

Budapešť

Z Bratislavy po raní kávce jsme vyrazili směr Budapešť. Ani nevím, jestli Komárno bylo v našem plánu, nebo se jen připletlo do cesty. Auto jsme nechali mezi paneláky a do centra to bylo pár minut. Okraj města nepůsobil zrovna úhledně, ale centrum bylo hezké a opravené. Bylo poledne a provoz chodců téměř na nule. Ale i tak jsme po půl hodině hledání místa zahájili produkci na pěší zóně u kostela. Musím říct, že malá města mají pro hraní na ulici něco do sebe. Možná je to tak velká anomálie, že téměř každý kolemjdoucí přibrzdil a po půl hodině hraní přibylo do futrálu až nečekané množství mincí. Trochu jsem si nemohl zvyknout na tu intimní situaci, kdy má člověk pocit, jako by někomu hrál na dvorku. Je zkrátka potřeba více kuráže začít hrát než ve větším městě s velkým pohybem lidí. Ale suma sumárum, byla to velmi příjemná hodinka a šlo se nám k autu zvesela.   

Byť to bylo pár kilometrů, cesta do Budapešti se vlekla jak týden před výplatou. Navíc se počasí po deštivém dopoledni vracelo do letních kolejí a horko se tlačilo do auta. Ubytování v autokempu Arena Budapest je super. Za pár korun, čisto, kousek od metra, co víc si přát. Jen nás trochu děsily letadla, které startují co 10 minut z nedalekého letiště. Ale v noci byl klid, takže pohoda. 

Kolem sedmé večer jsme vyrazili do centra. Spíš se kouknout po městě a vytipovat místa, ale kytary šly s námi, co kdyby. 24hodinová jízdenka za necelé dvě stovky byla OK. Ještě kafe v  “mekáči” a hurá do centra kolem ulice Váci a náměstí  Deák Ferenc. Sice jsme věděli, že bez povolení je hloupost tady hrát, ale šli jsme očíhnout konkurenci.    

Náměstí kolem Deák Ferenc bylo krásně opravené, venkovní bary a všemožné Chill-out zóny. Parádička. Tady to v podvečer žilo. Bohužel nic pro náš záměr. Při vstupu na pěší zónu seděl maník, hrající na elektrickou kytaru. Kolemjdoucí měli k dispozici mikrofon, a mohli si zazpívat. Takové živé karaoke. Fajn nápad. Až na zvuk té kytary. Pán měl nastaven velice zajímavou kombinaci nějakého idiotského zkreslení v kombinaci s ještě debilnějším chorusem a flangerem. To se fakt nedalo poslouchat a už vůbec v tom najít nějakou písničku. Ale některým to zřejmě něco připomínalo a řvali do mikrofonu jak tygři.  

O kousek dál taneční vystoupení nějakých brejkařů a šlus. To bylo vše, na co jsme za celý večer v Budapešti ve věci buskingu narazili.  

Šli jsme tedy na nábřeží omrknout místa, o kterých jsme se před odjezdem na fórech dočetli a mohlo se na nich hrát bez povolení. Nábřeží je fajn, ale vesměs jsou podél luxusní hotely a restaurace. Před hotelem stojí vždy ochranka a nevypadá úplně přátelsky. Luxusní hospůdky zase mají svého strejdu houslistu a navozují tu správnou uherskou atmosféru u večeře při svíčkách. Takže také prd. Situace už byla zajímavější u mostu Széchenyi Lánchíd a nábřeží u parlamentu. Tady jsme si našli pár míst, kam druhý den vyrazíme. Pak už jen koukli jsme na nějakou kapelu hrající na nábřeží v baru, koupili piva, vodu a večeři ve SPARu u parlamentu (otevřený až do 22hod, jupí) a hledali záchod. Vlastně jsme celý večer jen hledali záchody a ostatní proběhlo jen tak sekundárně při tom hledání. Jediná možnost je kafe v “mekáči” a přitom záchod (většinou chtějí účtenku). A pro otrlejší, křoví u psího venčícího plácku u Olympijského parku. Druhý den jsme ověřili, že se dá použít i ve dne. Když tam můžou na záchod psy, proč ne my. Jinou možnost jsme prostě v centru nenašli. Radní se budou muset zamyslet.  

Před půlnocí už nohy moc nesloužili a také se blížilo poslední metro, tak jsme bez hraní jeli zpátky do kempu. Na konečné metra Örs vezér tere jsme si vyhlídli místo prvního hraní na druhý den.   

Den 4.  

Auto jsme šoupli opět na sídliště a dojeli místní lokálkou na konečnou metra. Po večerní túře městem jsme měli předsevzetí, že jsme tady pro hraní a ne abychom nachodili desítky kilometrů. Ty necháme turistům. Jak se večer ukázalo, stejně to neklaplo.  

Slunce před polednem už bylo v plné síle a na náměstíčku před metrem do nás pralo, co to šlo. Volné prostranství není pro neozvučené buskery žádná slast. Ale hrálo se příjemně. Občas se lidé zastavili a poslouchali. Nějaký mladý pár, když viděl, jak z nás teče, přihodil k mincím i dvě láhve s vodou. Nějaká důchodkyně přihodila papírovku a to se úplně jinak hraje. Za hodinku jsme to sbalili a byli zralí tak na sprchu. Cestou k metru jsme se rozhodli, že to večer na stejném místě v podchodu dáme ještě jednou.  

Metro, “mekáčkafe” a k parlamentu. Město bylo trochu prázdnější, takže jsme situaci přehodnotili. Začali jsme v parčíku u SPARu vedle sochy Imry Nagy. Pár mincí jsme si vysloužili, ale žádná sláva to nebyla. Projíždělo kolem i policejní auto a nejevili o nás zájem, takže lokalita je pro hraní “bezpečná”. Přesun k nádraží. Kolem nádraží je poměrně málo místa, tak jsme šli naproti, kde je obchodák s prostranstvím. Tam jsme to rozbalili. Jak už jsme věděli, prvních 20minut hraní se většinou nic neděje. Pak se začali občas zastavovat kolemjdoucí a nějaké mince taky padly. Zcela novou zkušeností se stali, jak jsme si je pojmenovali, “dečkaři”. Při dalších výběrech míst jsme už dbali na to, abychom riziko tohoto jevu minimalizovali. Mladý pár přišel, chvíli poslouchal, vhodil nějakou minci, rozložil deku na chodníku 3 metry od nás a hraj. To je docela příjemné hrát pro konkrétní osobu. Problém nastává v tom, že blokují přístup ostatním, takže již nikdo nic dalšího nepřihodil, byť pár lidí postávalo kolem a poslouchalo. Po půl hodině takového představení jsem produkci ukončil. Stále mě rozesmávali a já zapomínal texty. Zajímavá zkušenost.  

36 stupňů ve stínu uprostřed města byl docela opruz. Šli jsme se tedy schladit na Markétin ostrov a zjistit možnosti tady. Docela zajímavé místo pro hraní se jevila přístupová cesta na ostrov z mostu Margit hid. Bohužel folkové duo, které jsme potkali už u nádraží pělo na celé kolo. Takže nic. Uprostřed ostrova probíhalo nějaké mistrovství ve vodních sportech, takže zůstal okraj ostrova. Tam se ale pohybují pouze běžci a cyklisti, což pro nás nebylo to pravé posluchačstvo.  

V podvečer jsme zkusili ještě chvíli hrát na stoupání k mostu Széchenyi Lánchíd, ale rachot z ulice byl značný a lidí již bylo až moc a spíše se starali, aby se protlačili dál, než libým zvukům našich kytar. Druhý pokus zahrát u náměstí Fővám tér (po obědě to stálo za prd a dali jsme pouze pár songů) nedopadlo nijak zvlášť a zvolili v 8 večer ústup z centra na konečnou Örs vezér tere.  

Tady jsme pochopili, že pokud chceme něco vydělat, tyhle dopravní uzly jsou ideální. Hraní v centrech je pro radost. Za hodinový set jsme měli ve futrálu víc než za celý den v centru. Akustika v podchodech je super, takže se člověk tolik nenadře. Bylo to jedno z nejpříjemnějších hraní za celou cestu.  

Kaňkou na tomto místě byla jen skupinka slovenských cikánů, kteří zde byli prý na "brigádě". Už jsme si zvykli, že při každém hraní se objeví človíček, který vám jde hodit nejmenší možnou minci a zhodnotí obsah futrálu, jestli má smysl sebrat prachy a utéct. Tady ale byly kumpáni tři. Významně jsme postoupili v průběhu hraní k futrálu, a tak jen dělali, že zkoumají naši hru.  Asi jsme nevydělali na jejich vkus dost, takže jim to nestálo za problémy.  

V 10 večer "mekáčkafe", pivo, benzín a tradá z města na venkov k Balatonu. Po cestě nocleh na rybářském parkovišti u jezera Velencei-tó. Balaton stál za prd. Hic jak v Keni, žádné pěkné místo na okoupání, žádné pěkné místo na hraní. Takže po neúspěšném pokusu vyměnit mince za nějaké rozumné peníze jsme se stočili na Vídeň.

[janthebusker-blog]

Hradiště a Bratislava - busking

Uherské Hradiště

První zastávka byla v úterý večer v Uherském Hradišti. Do centra jsme se dostali kolem 20hodiny. Město nevykazovalo přílišné známky života, jen pár lidí se trousilo po ulicích. Ačkoli jsme už s kapelou odehráli spoustu koncertů, toto byla zcela jiná situace. Chvíli jsme procházeli městem a zvažovali, kde začít. Nakonec  jsme si stoupli do ulice spojující dvě náměstí a začali nesměle produkci. Když se místo nadávek z okolních domů objevilo pár mincí ve futrálu, naše sebevědomí vzrostlo a opřeli se do toho naplno. Po necelé hodině hraní jsme byli pozvání jednou dívčinou, aby jsme šli zahrát do místní hospody. Všichni tam již byli zmoženi létem a pivem, tak jsme dali kafe, dva songy a s dobrým pocitem opustili město směr Slovensko. Ve futrálu nakonec byly necelé dvě stovky, takže paráda.

Bratislava

Ve středu ráno, po probuzení a kávě u nějaké přehrady, jsme odjeli do Bratislavy rozhodnuti, že na to půjdeme oficiální cestou. Při hledání patřičného úřadu jsem samozřejmě vjel do pěší zóny. Naštěstí policista byl rozumný a celá věc po 20minutách skončila domluvou. Takže 50eur bylo zachráněno.

Úřad byl na nás hodný, ale poslal nás slušně do háje. Žádat o povolení se musí několik měsíců dopředu a hudebníka musí zařadit do jejich programu a tak. Takže pro náhodné buskery co projíždí neřešitelné. Důležitá byla informace, že tohle vše se týká pouze nejužšího centra, takže nábřeží je bez problémů.  Provedli jsme průzkum centra, ale nikde jsme nenarazili na jediného hráče na něco.

Chvíli po obědě jsme rozbalili nástroje přímo na nábřeží . Ačkoli tam byl poměrně čilý pohyb lidí, nikoho to vůbec nezajímalo a po půl hodině jsme to zase zabalili a šli řešit končící čas na parkovišti a kručící žaludky.

Po obědě jsme odvezli auto na druhou stranu řeky na sídliště a zpět do centra šli 20minut pěšky. Zakotvili pod tramvajovým mostem u řeky. Pěkná akustika, proud lidí střední. Občas někdo hodil nějaké euro, takže jsme si trochu vylepšili náladu po předchozím propadáku.  Žádná sláva to nebyla, ale na kafe v mekáči to stačilo. Bloumali jsme městem a nakonec po 19hod začali hrát na konci pěší zóny kde směřuje k nábřeží. Nějaká anglicky mluvící dvojice znala některé ze songů, tak si zazpívali s námi a i nějaké to euro přibylo.

Kolem 22 hodiny jsme opustili město a šli k autu. Pod mostem jsme si již předtím všimli velkého parkoviště a spousty karavanů. Zajeli jsme tam a zjistili, že nikdo nechce žádný poplatek, tak jsme přespali uprostřed Bratislavy.

Celkový dojem z města byl dobrý. Žádné horentní sumy jsme nevydělali, ale to nebyl náš cíl. Byly to velice cenné zkušenosti pro další dny.

Bratislava:

Parkování - v centru 3hodiny zdarma v Eurovea na nábřeží, zdarma na nábřeží u divadla Aréna(Tyršovo nábrezie)(možno bez problémů přespat v autě) nebo sídliště Petržalka u Euronics. (do centra pěšky přes most do 20minut)

Busking - občas se lidé zastaví, spíše jsou překvapeni, že vůbec někdo hraje normální písničky. Pár eur se vždycky vydělalo. Nejlepší místo u Eurovea pod mostní konstrukcí u půjčovny kol. 

[janthebusker-blog]

Busking a vůbec

Nápad vyzkoušet si hraní na ulicích a zjistit, co to obnáší , vzešel od kamaráda Honzy, našeho kytaristy. Myšlenka zrála od jara 2017 a v červnu  začali pomalu přemýšlet, co a kde budeme hrát. Plán byl navštívit několik velkých měst a dát dohromady hodinový hrací set. Německo jsme vypustili s ohledem na vzdálenost od Vsetína a zůstaly trasy:

1.Polsko - Krakov, Katovice, Ostrava nebo

2.Bratislava-Budapešť-Vídeň

Druhá možnost nakonec zvítězila. Na cestu bylo vyhrazeno 7dnů  bez nějakých superpodrobných plánů. Budapešť a Vídeň jsem již docela znal, ale Bratislava byla trošku neprobádaná.

Za spoustu informací na co se při hraní na ulici soustředit v těchto městech, musím poděkovat článku http://readyforbusking.blogspot.cz/2012/04/busking-in-vienna-we-spent-last-week-in.html. 

Playlist jsme sestavili z 50% česky i anglicky zpívaných songů naší kapely a 50% převzatých věcí kapel, které se nám líbí, ale širšímu publiku tyto kapely nic moc neřeknou. O výdělek nám nešlo, takže jsme nebyli nuceni se učit odrhovačky Sweet Home Alabama a podobné,  ale hráli to, co jsme napsali, nebo je nám blízké.  Také jsme nepoužívali žádné zesilovače, jen dvě akustické kytary a hlas.

Na každé blogu o buskingu se píše jedna důležitá věc. Teď si myslím, že je nejdůležitější. Naučit se perfektně písničky, které hraji. Pokud je více muzikantů, perfektně se sehrát.  Na ulici to člověk nedožene. Navzájem se téměř neslyšíte.  Po hodině hraní ve 30stupních se mi občas stalo, že jsem zapomínal texty, které jsem sám napsal a hrajeme je několik let.  15songů jsme cvičili cca měsíc. 

Zkusím sepsat naše poznatky z této cesty, pokud by chtěl někdo vyrazit tímto směrem, ať už hrát nebo jen za poznáním. 

[janthebusker-blog]

Blog

Proč? Proto. Protože všichni blogují o sto šet, tak proč ne já. A druhý důvod je, že jsme se vydali s kolegou z kapely na buskung tour po pár městech a já nevěděl, kam s poznatky, kterých jsme načerpali spoustu.

Možná se někomu budou tyto rady hodit. Pokud ano, dejte mi o tom vědět.