lukasamarian

[lukasamarian]

Japonsko 2019-č2

[lukasamarian]

Japonsko 2019-č1

[lukasamarian]

Nový Zéland 2019 - Aotearoa

Po delší době píšu tento blog. Víte, ikdyž se to nezdá, víc a víc se zajímám o své soukromí, kterého je čím dál míň. Mnohem více než v minulosti se nám zlodějští politici vměšují do života a špehují nás. A to není dobře. Víc o tom psát nebudu. Takže co se to vlastně dělo v roce 2019 na “Zélošu”? Letěli jsme ve třech, což byl supr nápad a dost se to na místě hodilo. V průběhu letu jsme měli pár hodin v Shanghaji, tak jsme se projeli Maglevem, o kterém jsme zjístili, že je to projekt firmy Siemens a že je to praktický mrtvý vlak, který tak nějak symbolicky kurzuje mezi letištěm a metrovou zastavkou někde na půli cesty do centra města. Silvestra jsme oslavili v letadle nad Papuou-Novou Guineou. Jedno decentní cink vínem co donesly letušky ve srandovních tématických čepičkách a bylo. Pak někdy v 6 ráno jsme přistáli v Aucklandu přešli přes kontroly, nechali se očuchat tím šmejdským psem Betsy a byli jsme venku z budovy a dýchali jsme čerstvý NZ vzduch. Ubytko bylo znovu domluvené na Graftnu a tam jsme i nakonec zůstali po celou dobu pobytu. Pomáhali jsme tam s výstavbou zahradního domku, úpravou zahrady apod. Hygiena byla v domě mizerná, dokonce jsme dostali podmínku, že nás vyhodí, jestli ještě jednou nás uvidí jak nastavujeme pasti na krysy. Prostě magořina a krysy se musí chránit a měli bychom je pěkně poprosit ať nechodí do domu, že si to nepřejem. Lidi na domu byli fajn, snad nejlepší byl Anwar z Egypta. Na něj nikdy nezapomenu, na tu jeho tichou moudrost, a úmění kopu s otočkou z bojového sportu Aikido, ve kterém se kdysi stal mistrem Egypta. Finn z německa byl taky super, to z těch nových lidí a stálice jako Ivan, Nishant, Kudrnatka byli pořád stejně super. Na zélandském bazošu jsme koupili auto v kombiku, byla to Toyota Carib, kterou jsme pak 3 dny před odletem znovu prodali z 300-400 dolarovou strátou, takže jsme prakticky celé 3 měsíe měli auto zadara a o víkendech jsme s ním jezdili na výlety. Byly to většinou mě známá místa, jako jsou pláže s černým pískem Whatipu a Bethels. Ale je pravda, že jsme byli i na místech, kde i já jsem byl poprvé a byly to krásné místa. Například Tawharanui park, který byl rezervací uzavřenou na poloostrově anebo rybí zátoka u Kozího ostrova. Ale zde se musím přiznat, že jsem neměl tucha jak toto Goat island místo oblíbené a jaké množství lidí tam jezdí si lehnout na ručník.Samotný Auckland byl taky moc fajn. Pamatuju si jak jsme s Tonym chodili večer si sednout na lavičku na K-road a jak jsme klábosili s cicími lidmi o tom jak ten čas letí. Shapiro a jeho divné sáčky po kapsách. Anebo Pirát, který uměl dokonale zmást policajty ať táhnou a díky kterému jsme objevili uzené pivo ze Samoy zvané Vailima. Často jsme chodili do čínského marketu otravovat prodavačky a pak hned na střechu na obchod na samotný vrch nadzemních garáží, kde jsme dlouze debatovali o všech možných filozofických směrech a přišli jsme na to, že bychom se měli stát influenceři a říct lidem o čem ten život je. Co se týče našich aktivit v půběhu týdne, tak ty byly taky super, ale nebudu zde o nich psát, ani vkládat fotky. Každopádně po absolutně skvělých 3 měsících jsme zbalili svých pár švestek a vyrazili jsme směr za poznáním našeho vysněného místa, a tím bylo Japonsko!

[lukasamarian]

1. Skupina z Ceska na letisti v Shanghai 2. Maglev spojka mezi letistem a mestem (Shanghai) 3. Robotnik na ulici s bambusovym zebrikem 4. Vyhlidka v parku Tawharanui 5. Tonik je konik 6. S Adamem a Oskarem v pivovaru Urbanaut 7. Zapad slunce ve Whatipu bay 8. Cross street festival 9. Adam, Tony, Anwar a Marian na plazi 10. Hot pot restaurace v Aucklandu

[lukasamarian]

Hong Kong pribeh

Vypraveni Kitty o jejim rodnem meste plnem mrakodrapu znelo skvele, a tak na ceste domu jsme si naplanovali tydenni zastavku v Hong Kongu. Nebylo jednoduche najit rekneme dostupne ubytovani, a tak po asi trech pokusech na airbnbecku jsme nasli na jinych strankach nejaky hostel na Kawloonske strane mesta. Parada a letime. Po prijezdu na ubytko to byl dobry sok, co jsme to vlastne objednali. Stary panelako kamenicovy dum s dvouma nerezovymi vytahy a nejak na 4 patre byl nas Lucky house hostel. Za brankou byla recepcni stolik s pevnou linkou a za tim stolkem sedel stary pan, ktery si tam v pohode pokuroval cigarety. Zavedl nas do pokoje a pokyval hlavou anebo zasalutoval. Pokoj byl mini a za oknem se nachazelo min. 5 klimatizacnich beden pro cele nase patro. Koukli jsme se s Adamem na sebe: a co ted? Mel jsem pripraveny celkem dobry plan kde vsude zajit, tak to bylo v klidu. Prvne jsme navstivili park s volierou a jezirky, pak jsme skoukli obchody a tak trochu porovnavali ceny elektroniky. To vite, od statu/mesta kde neni uplatnovane dph clovek ocekava nejake nizsi ceny, ale nakonec jsme na nejake cenove trhaky nenarazili. Nasledujici dny jsme zacali jezdit metrem a delat podrobnejsi pruzkum i HK ostrovu. Tam jsou takove malebe saliny totiz. Dvoupodlazni se starymi drevenymi lavicemi. Cena listku byla 7 korun a slo jet dokud clovek nevysedl. Staci jenom vystrcit hlavu z okynka a nechat pred sebou rozvijet nejruznejsi scenerie mrakodrapoveho mesta. Samozrejme nemohli jsme si nechat ujit i nejakou tu tropickou prirodu, a tak jsme dalsi den vyrazili busem na vyslap. Slo se na Draci hrbet na HK ostrovu. Z cesticek v bambusu a skalnate stepi byl paradni vyhled na to vsechno krasne kolem. Videli jsme zatoky a lode na nich, a taky zvlastni predimenzovane sidliste a bylo nam dobre. Klikata cesta nas dovedla az na plaz Big Wave bay, kde se ucili lidi surfovat. Vykoupali jsme se v mori a pak nejak pri hazeni letajicim talirem k nam pristoupil nejaky American a nabidl nam plnou igelitku masa a zeleniny na grilovani. Rikal neco o tom, ze chteli s partou grilovat, ale bohuzel nestihli to a ze jdou uz domu. Nevahali jsme a schrabli jsme vsechny ty dobroty a sli jsme na verejne gril misto u plaze, kde jsme rozpalili ohen a prichystali si velikanskou veceri. Cas nam krasne plynul a v poslednich par dnech jsme jeste stihli navstivit Sai Wan v Novych Teritoriich. Je to misto proslavene moznosti skakat asi z 8 metru do jezirka na potoce, ktery se po 300 metrech vleva do more. Uz od mala rad skacu do vody, diky tomu ze jsem vyrustal ve vesnici, ktera ma prirodni koupacku na rece s 5,5 metrovym skokem. Po prichodu na misto jsem nevahal ani minutu, udelal jsem par testovacich ponoru a pak jsem se vyskrabal na skalu vzal par hlubokych nadechu a skocil. Ten skok byl pro me dulezity, jelikoz jsem si kdysi usmyslel, ze na to misto, ktere jsem znal z youtubu, zajdu a udelam to. Po naplneni planu jsme s Adamem jeli vodnim taxi zpet do mesta, kde jsme si dali par Tsing Tao piv na rohu v restauraci, dokoupili par suvenyru a následného dne ráno jsme smutní vyrazili na letiste, smer domu do CR.

[lukasamarian]

1. Hong Kong a jejich tradicni lod 2. Hotel, v kterem jsme byli ubytovani 3. Nocni Hong Kong s projekci na fasade mrakodrapu 4. Cervenozoba modra straka 5. Verejne gril ohnste na plazi Big Wave Bay 6. Nabidka pokrmu v michelinske restauraci v Sai Kungu 7. Pohled na Hong Kong z Draciho hrbetu 8. Plaz s ostruvky u osady Sai Wan 9. Unesco oblast v Novych Terytoriich

[lukasamarian]

Prace jde do finise

Po navratu jsme se znovu pustili do prace na bytu 15 metru/square. Wzpominam, ze nam v te dobe docela dost pomahal mistnak Craig, znamy z davnych dob. Mel svoje naradi a tak vzdycky jsme mu dali nejaky projekticek a on jej vykonal. Jednoho dne jsem si vsiml jizvy na jeho oholene hlave. Byla to docela velka spatne hojena jizva. Nedalo me to a zeptal jsem se ho, co se mu stalo, ze pred tim nic takoveho na hlave nemel. Odpoved byla vskutku klasicka zelandska... “no vis randil jsem s takovou jednou holkou a casto jsme se hadali, a tak jednou po hadce utekla s brekem ke znamym. Po nejake dobe se u me doma ukazal jeji kamos se sekyrou v ruce a napadl me, jako ze mi da za vyucenou. No a ten jeji kamos mi pri rvacce zasekl tu sekyru do hlavy. Bracho malem jsem to neprezil. 3 mesice v nemocnici, operaci tucet a do ted mam castecne nepohyblivou celou levou polovinu tela...” Cumel jsem a nechapal. Dodelavani maleho bytecku probihalo uspesne, az na par zadrhelu cihajicich na nas po ceste do cile. Kdyz to vemu po porade tak do koupelny nebylo mozno vnest pracko susicu, takze bylo potreba rozmontovat dvoje futra a pak je znovu za prackou smontovat. Taky se nam podarilo souhrou nahod namontovat nejdrazsi uzaver na vodu z bronzu k rezervoaru WC... V loznici prusvih byl, ze tam nebylo misto na postel coz trochu sucks :-) V kuchyni jsme museli porezat flexou giganticke zrcadlo na prouzky a umistili jsme je jako zastenu mezi horni a spodni skrinky. Skrinku s pojistkama jsme prekryli jinym zrcadlem a vydavalo se, ze najemnici se muzou pomalu stehovat. A taky ze nas sefka zaskocila v dobe dodelavek, ze za dva dny prijede nejaka znama reziserka z filmove branze a stravi tyden v tom novem byte. V den prijezdu jsme uklizeli vytirali a bohuzel i natirali steny a gauc a kdy prijeli se svym noshledem, ktery ji nosil veci nahoru po schodech jsme trnuli hruzou, co asi tak rekne. Na druhy den se vystehovala, bolela ji hlava ze schnouci barvy, v satni skrini nebyla satni tyc a tak. Take zdar a pred nama byl poslednich par dnu dodelavek.

[lukasamarian]

1. Maorsky surfar na plazi Muriwai 2. Nikki a kolonie tereju v pozadi 3. Sber Cockles musli pri odlivu 4. Obraz v kostele v Puhoi s ceskou stopou 5. Dlouhan, Jake a Marian se po letech sesli na koncerte v Hum salonu 6. Kluci na prednasce- Pinckem pres Afriku 7. Harry, Nadia a Christian maji pohodu v kuchyni hostelu 8. Rozluckova party v indicke restauraci nekde v Mission Bay 9. Takto vypada pracovni mundur po nekolika mesicich tvrde driny

[lukasamarian]

Cookovy Ostrovy - Akce

Nasedli jsme do letadla a cekal nas 3,5 hodinovy let. V te dobe jsme jeste nevedeli o tom, ze timto letem prekrocime 180 polednik, a ze se budou dit veci. Po priletu na misto jsme se ocitli na provonenem letisti, kde postarsi pan hral mistni pisnicky na kytaru (ve stylu Somewhere over the rainbow...) a sedel pritom na takovem drevenem podijku, takze jej bylo dobre videt. Pasova kontrola probehla v pohode a jelikoz nam sefka zaridila prvni noc v ubytovani, jali jsme se hledat tuto adresu. Bylo tma a prselo. Proto jsme se dohodli s minibusakama, ze nas tam zavezou, dostali jsme kvetinove nahrdelniky a vyrazili do ubytka jmenem Sunrise Beach Bungalows. Po dorazeni na misto nas s nechapavyma pohledama privitala provozovatelka hotelu jmenem Keren. A trochu pomatenym tonem se nas pta jestli jsme si nespletli den rezervace, ze se ji to stava porad, a ze nic o nas nevi. Proste jsme nebyli v systemu, takze co ted? Keren rika, ja se z toho posunu o 24 hodin jednou zblaznim a my s Adamem jsme nevedeli co rika, kazdopadne po nejakem tom ujistovani z nasi strany, ze tu noc opravdu mame koupenou, ryhle uklidila jeden apartman, sklidnila se a pozvala nas dal, a ze pry jako doma! Utahani jsme zalehli do posteli a s udivem pozorovali zelvi krunyre a ruzne dalsi exoticke artefakty, ktere byly rozvesene ruzne po zdech. Na druhy den jsme si dali snidani, zbalili jsme se a vyrazili jsme prozkoumavat krasy ostrova. Vedeli jsme, ze dle predpovedi ma prset celou dobu co budeme na ostrovech, coz bylo pro nas velice neprijemne, a tak jsme se rozhodli pujcit si auto a nejak takto si zjednodusit zivot. V pujcovne Car Raro jsme si pujcili malou Toyotu za 40 NZD na den a vyrazili jsme s myslenkou jezdit porad dokola podel pobrezi po jedine ceste na ostrove, a tim prozkoumat co se da. Nejprve jsme resili plaze a snorchlovani, kdy nevadilo, ze prsi. Videli jsme krasny podmorsky svet plny barevnych ryb, hvezdic a koralu. Voda byla pruzracna a po chvili se tato aktivita stala nasi oblibenou. Pak jsme se ucili loupat kokosy spadle pod palmou, ale to moc nedopadlo, jelikoz se z pod slupky vyrojilo velke mnozstvi tucnych bilych larev a s odporem jsme ty kokosy odhodili co nejdal odnas. Pak nam jeden mistni kluk co cekal na autobus poradil a od te doby jsme vedeli jake kokosy sbirat a jak je loupat. Jelikoz jsme nikde nemeli zaplacenou zadnou dalsi noc, rozhodli jsme se snizit naklady na auto tim, ze v nem prespime nekde ve vnitrozemi. Na rovinu reknu, ze to byl pekne blby napad. Takove dusno a nemoznost otevrit okno, kvuli komarum cihajicim na tu nejmensi skulinku jsme se neskutecne trapili a te pekelne noci jsme naspali tak 2 hodiny a vypadali jsme fest mizerne. No ale vzpomneli jsme si na takove dve holciny z Ciny z letadla, a tak podle nejakych zakladnich indicii jsme se vydali je hledat. Pomerne jednoduse jsme je nasli a od te doby jsme jezdili ve 4 a byla to supr sranda. Porad poprchavalo a my jsme trhali guavy a star fruity z okolnich stromu a ja blbec vzdy skocil sipku do tech nej houstin a prodiral se k papayovym stromum, abych nam zajistil sladkou svacinu v podobe dozralych papayi. Protoze jsme uz nechteli spat znovu v aute, k veceru jsme vyrazili skouknout jedno ubytko na doporuceni a byla to parada. Emeritovana sekretarka ministra zemedelstvi, puvodem z Nemecka, mela fajn bugalovy s velkou zahradou a nam se tam libilo, tak jsme se s ni dohodli a bylo. Domek byl zarizen ve stylu NDR, coz pusobilo zvlastnim povedomym dojmem. Silonove ubrusy na stolech secvaknute zeleznymi preskami, kvetinove prehozy a strykovane decky. Ingrid zila na ostrove uz dlouho a tak nam poradila spoustu tipu co a jak a nejlip znel vyslap ke skale jmenem Jehla (Needle) Byl to prechod napric ostrovem a nam se ten napad libil. Tak jsme jednoho dne vzali nasi China girls a vydali jsme se na turu. Byl to den, kdy neprselo a ted ve vzpominkach to beru jako nejlepsi den z celeho pobytu. Na vrcholu je krasny vyhled a zijou tam krasni ptaci TAVAKE. Na konci vyslapu nas cekal super vodopad jmenem Wigmore. Po 5 dnech skvele zabavy byl cas se rozloucit s ostrovem, s nizkym preletem letadel, s tunaky lovicimi male rybky v lagunach, s dracim ovocem a bananovym chlebem. Pamatuji si, ze byla streda pozde vecer a po neuveritelnych gmail komplikacich jsme si vybojovali misto v letadle a mohli jsme znovu letet zpet do Acklandu. Znovu jsme prekrocili 180 polednik a po asi 4 hodinovem letu jsme pristali v patek rano, tim padem jsme ctvrtek vubec nemeli, ale diky Keren jsme pochopili, ze predtim jsme meli dve soboty :-)

[lukasamarian]

1. Muri beach a jeden z ostrovu v lagune 2. Priroda vraci uder 3. Interier kostela v plne parade 4. Draci ovoce roste na kaktusech! 5. Koktejlovy pan na vecernim trzisti 6. Nase pani domaci Ingrid a my 7. Slepice a kohouti jsou na Rarotonze opravdu vsude 8. Rona, Yan a kamoska z Nemecka s nami na vylete u Jehly 9. Maorsti chlapi radi skacou bomby z vodopadu do vody 10. Jedna z fajnovych plazi pro piknik nebo snorchlovani

[lukasamarian]

Práce mezi výletem na Sever a Cookovými ostrovy

Po víkendu na severu jsme pokracovali v praci na podkrovnim byte. Auto pri cestovani dostalo zabrat jak blazen a zase zacalo zlobit. Pozdeji jsme pochopili, ze je to prohrany boj, a ikdyz prevodovka byla opravena, byly tam dalsi problemy typu motor a spol, takze jsme jen tak opatrne s tim autem popojizdeli a doufali, ze to nejak vyjde az do konce pobytu. Prace na byte byla narocna, byli jsme zavaleni odrezky, ktere nebylo kam jinam dat a tak v tech stisnenych podminkach jsme lepili obklad v koupelne, montovali dvere, resili podlahy, zachody, sprchy a spoustu jinych prkotinek, ktere jsme po konzultacich s sefkou uznali za nutne udelat. Mary zacala byt trochu nervozni, ze se prace nestihne, a ze nas den odletu je moc brzy a ona by chtela te prace jeste tolik udelat prece?! Tak jsme po kratkem premlouvani rozhodli posunout si let ze Zelandu o mesic a rovnou jsme si koupili letenky i na Cookovy ostrovy, na Rarotongu, abychom mohli poradne vydechnout a odpocinout si. Nateseni z tohoto planu, kdy uz jsme meli i koupene listky se nam pracovalo veru dobre. Prestalo nam vadit nedostatek mista pro praci, umorne horko v mistnostech pod strechou, nesmyslne objednavky 800 kilo medenych ryn, toto vsehno najednou bylo v pohode a my jsme si jen pocitali dny do odletu na kokosove ostrovy. A ten den opravdu prisel a byl to den trochu horko sladky, protoze se ukazalo, ze kvuli tomu, ze budeme pryc nestihneme rozluckovou party od Nadi z Kanady, ktera byla super holka a ja ji mel moc rad. No nic, zivot si nekdy zada objeti a tak jsem tak trochu zatrest nasedl do autobusu a vyrazili na letiste smer Cook Islands.

[lukasamarian]

1. Niki zpátky v týmu po dvou týdnech cestování 2. Orámované okno a provizórní pracoviště 3. Sběrný dvůr pro nákup mědí v jakékoli podobě 4. Adam vrtá otvor pro dveřní zámek 5. Takto profíci sestavují sprchovou baterii 6. Koupelna se pomalu rýsuje-obklady, toaleta, umyvadlo jsou na místě 7. Naše zásilka mědi ze sběrného dvora! 8. Jen tak pro představu, jak by asi mohla vypadat kuchyň v novém bytě 9. Ivan ze Sao Paula je naším novým pomocníkem (ruka v sádře)

[lukasamarian]

Vylet na tropicky Sever

Prace praci, ale nekdy je hold potreba i odpocivat a tak jsme sbalili sve saky paky, a spolu s orthopedem Jonasem z Belgie, jsme vyrazili na vylet. Plan byl prozkoumat tropicky sever a projet se po plazove silnici Ninety Mile Beach. Vyrazili jsme v patek vecer, celkem unaveni po 8 hodinach prace. Adam sedl za volant a Jonas navigoval. Ritili jsme se tmou a snazili jsme se provest takovyten nocni prejezd, kdy rano se objevis uprostred mista pruzkumu, a tim melo byt mesto Kaitaia, ktere je zname tim, ze jej zalozili chorvatsti pristehovalci, kteri tezili pryskyrici stromu kauri v okolnich bazinach. Jeli jsme tmou a ja jsem usnul na zadnich sedadlech. Po nekolika hodinach jizdy, kdy jsem se probral, jsem uvidel jak jedem po nejake lokalni silnici podel morskeho pobrezi. Vlny klidne se vsakovaly do sterkove plaze a ja jsem vedel, ze neco tady nehraje. Z predchoziho nastudovani mapy jsem si pamatoval, ze nase cesta az do cile vede vnitrozemim a tudiz na zadne pobrezi jsme nemeli narazit. Zacal jsem panikarit a ptal se kluku kde to jsme? Jonas-navigator se probudil na sedadle spolujezdce, promnul si oci a spustil navigaci na svem iphonu. Adam, jako ridic taky nemel tuseni, tak jsme spomalili a zacali se koukat kolem sebe, s cilem najit nejakou indicii. Nejblizsi vesnice se jmenovala Opononi a po vyhledani tohoto mista v autoatlase, me malem trefil slak. Byli jsme priblizne 300 kilometru mimo na jihozapade u zatoky Hokianga, ktera se hluboce zarezava do vnitrozemi a vytvari neprostupnou barieru, kterou by bylo potreba celou objet zprava, aby se clovek mohl dostat zpet na trasu do Kaitaie. Panove maler! Zklamani timto objevem jsme vyhledali nejblizsi kemp a sli spat, jelikoz byli tak 3 am a rano je moudrejsi vecera. Ou jea- to rano bylo krasne pocasi a my jsme s uzasem pozorovali giganticke pisecne duny na druhem brehu hokianzskeho pristavu, ktere pokryvaly cely horizont. Pred nasednutim do auta jsme jeste jednou skoukli nase moznosti a ukazalo se, ze uz jsme dost blizko nejvetsimu stromu na Zelandu Tane Mahuta, a ze by byla skoda se na nej nepodivat. Ja uz jsem tam jednou byl a tak jsem vedel, ze to misto stoji za to. Vsichni jsme si ten majestatni strom moc uzili a po snidani s vyhledem na ten starodavny les, jsme se rozhodli prece jenom pokracovat v puvodnim planu a vratit se 200 kilometru zpet na krizovatku, kde Adam spatne odpocil. Pamatuji si, ze uz v poledne jsme byli v Kaitai. Tam jsme si dali jednu sranda hru disc golfu, pozbirali letacky ohledne jizdy po pisku a vyrazili jsme smer Ninety mile Beach. Konecne! Na plazi uz byly nejake auta, kdyz jsme dorazili a ne vsechny byli 4x4, jak nas varovali, ze pry dvojkolka nema sanci a tak. Zaparkovali jsme auto u hranice odlivu a ja jsem si sel zaplavat. Pod nohama jsem citil nejake kaminky a kdyz jsem ty kaminky lepe prozkoumal, ukazalo se, ze jsou to musle PIPI, ktere jsem jeste nikdy nejedl, a tak jsem je hamizne zacal ladovat do svych kapes, az jsem jich nazbiral dostatek pro dva lidi. Mel jsem v planu je uvarit na varici v esusu nekde po ceste. Kluci si hazeli talirem a asi po hodine byl konecne odliv na maximu a my jsme nasedli do auta a jeli. Byl to uzasny pocit a my s Adamem jsme citili satisfakci po vsech tech hodinach opravovani prevodovky. Plazi jsme jeli cca 25 kilometru, pak jsme sjeli a ikdyz byla sobota odpoledne, nechtelo se nam jeste vracet a tak jsme se rozhodli jet jeste dal na sever na ten uplny sever, kde je Mys Reinga a vlastne severni konec NZ. Jej to bylo dobre rozhodnuti, krajina krasna, plna epickych pohledu a samotne misto s majakem a stretem dvou mori, kde vlny protichudne smerujici narazely do sebe a vytvarely zpeneny pruh tahnouci se do dalky. Po ceste zpet na jih jsme jeste stihli Henderson Bay s bilym piskem, kde to bylo taky uzasne, a na noc jsme zakotvili u jeskyne se sviticimi cerviky. Misto se jmenovalo Waipu a my vybaveni baterkama jsme vstoupili do jeskyne v 11 v noci a videli jsme absolutni nadheru. Zelene svetylka pokryvaly strop a imitovaly pohled na hvezdy. Strasne utahani jsme zalehli do stanu a rano Jonas si dal sprchu v takove budce u kempu a byl pripraveny odvest na letiste do Aucklandu a dal na Jizni ostrov, kde pokracoval v prozkoumavani kras tohoto kraje.

[lukasamarian]

1. V zatoce u vesnic Omapere/Opononi a vyhled na pisecne duny 2. Tane Mahuta a kluci mrtavi 3. Auto na plazi pripravene k jizde 4. Auta z nahonem na predni kola na plazi Ninety Mile Beach 5. Jonas s Adamem v extazi na pisecnych dunach 6. Mys Reinga a majak oznacujici severni konec Noveho Zelandu 7. Avokadove sady daleko na severu 8. Jeskyne Waipu, kde zijou svetelkujici cervici 9. Panove pecka-dalsi krasny veteran spatren na maorske pude!

[lukasamarian]

Vodo-elektro-podlaho-okno

Byly to parne dny, tropicky vzduch vyplnoval dny a my jsme se lemozili v podkrovnich prostorach byvale satne, kde nebylo ani jedno okno. Pracovali jsme na vystavbe zdi a pricek, vsechno z borovice a sadrokartonu. Dusno nas dostavalo do kolen a tak se rozhodlo co nejrychleji poridit stresni okna a namontovat je do noveho apartmanu. V Place-makeru jsme nakoupili vyrobky od firmy Velux a jali jsme se je montovat. Prvni okno bylo nejslozitejsi, jelikoz jsme nemeli tucha co delame, ale druhe a treti uz slo pekne. Diky teto praci jsme meli moznost se vyskrabat az na nejhornejsi strechu domu a udelat tak nekolik fotografii krajiny kolem nas. Jakmile byly okna namontovana, mohli jsme pekne vklidu pokracovat na realizaci 15m bytecku. Od te doby nam deni svetlo a prijemny vetrik asistovali pri praci a bylo nam fajn. O vikendech jsme opravovali Golfa, vyndavali a rozebirali prevodovku, nakupovali nahradni dily na ebayi ,a kdyz bylo hezky v nedeli, jezdili jsme do Handersonu na discgolf. Misto to bylo moc pekne, jen se nam nejak pohaluzi podarilo utopit jedno frisbi v ricce co tece parkem. Sel jsem do trenek a lovil a hledal moji oblibenou Katanu. Upousteli jsme vodu v potoce, odklizeli stare harampadi ze dna, ale nic nepomohlo ani moje snorchlovaci vybava. Ale nemuzu narikat, ponevac jsem nasel jine dva disky : Beast od Innovy a od lokalniho vyrobce zluteho Tui. Niki odjela cestovat a my s Adamem jsme meli moznost sahnout si na vodarinu, kdy ukolem bylo dotahnout do novych prostor vodu a odpady. A to vse vazeni venkem po zdi, jelikoz tady nemrzne a muzou si to dovolit. Z Adama  se vyklubal opravdovy genius a hned vedel co koupit a jak co pospojovat, aby to vsechno klapalo jak ma. Ziral jsem a snazil se pochytit co nejvic pro pristi podobny ukol. Jelikoz venkovni stena byla vysoka jak blazen a leseni nepripadalo v uvahu rozhodli jsme se pro variantu plosiny couhajici z okna. Dlouho to netrvalo a mohli jsme provadet tlakove zkousky potrubi, kdy napodruhe uz nikde nicim neteklo a rozradostneni nasim uspechem jsme rychle navecer rozebrali plosinu v okne, vlozili zpet kuchynske okna v byte jednech z najemniku a bylo. Vzpominam, ze plosina za ty 2 dny zmokla a pri vyndavani mega 150 mm vrutu jsme ulomili hlavu jedne z vrtacek a z druhe se zaclo dymit. Sok. Pozdeji prisly dalsi dny prace s pokladkou starych podlah, ktere jsme si osobne vybrali na mistnim srotaku s nazvem Demolition Yard. Zasuvky vypinace osvetleni a priprava praci v koupelne. To vse se nam darilo realizovat a pak kdy uz konecne jsme dokoncili po vecerech opravu prevodovky jsme se rozhodli, ze na chvili stacilo a spolu s Jonasem z Belgie, ktery pouzil omylem pri peceni zakusku misto 250 gramu mouky, 250 gramu kypriciho prasku, vyrazit na vylet smerem na sever Severniho ostrova do oblasti Ninety-Mile Beach, kde jsme meli v planu otestovat nase opravene auticko jizdou po plazi. Jak to dopadlo a zdali jsme dojeli kam jsme chteli, to se jeste uvidi.

[lukasamarian]

1. Vyhled ze strechy naseho domu. (more v pozadi) 2. Kamaradka Chayong pomaha klukum s praci. 3. Jedno z prvnich stresnichoken instalovanych v koupelne. 4. Marianova snaha dotahnout odpady a vodu do prostor pod strechou. 5. Adam vyrabi “zabradli” pro nase schodiste. 6. Litinova ozdoba oramovana a pripravena k montazi. 7. Satna vyrobena z 3 samostatnych masivnich dveri. 8. Adam paji medene trubky na fasade domu. 9. Takhle se slepuji PVC trubky pro odpady noveho bytu. 10. Pohled na skladbu potrubi pred zakrytim podlahovou krytinou

[lukasamarian]

Prace v Aucklandu-popis

Tak, mame odpracovano uz 6 tydnu na nasi viktorianske vile a tak nejak se nas rytmus sklidnil a zapadl do normalnich koleji. Priznam se, ze na zacatku jsme jak ja tak Adam meli trochu problem s jednanim nasi sefky, ktera znovu a zas rozjela svou zbesilou jizdu zavodnika a kazdou chvili nas posilala delat neco jineho a nam se z toho hlava tocila a byli jsme nerudni, ze nic neni dodelane a vsechno je nacate. Snad znate ten pocit. Myslim, ze po prvnim odpracovanem tydnu se nam ozvala Niki z ostrova Waiheke a prosila nas, jestli by nebyla moznost se k nam pridat a sefka rekla ze jo a tak zacalo nase nejstastnejsi obdobi, kdy jsme mohli pracovat ve trech a prace se trochu uklidnila a najednou jsme byli takova rodina i dokonce nas Grafton dum a lidi v nem nam prestali pripadat tak sileni jako predtim. Samozrejme uplne bez incidentu by se nase prace neobesla, ale ty se stavaly vetsinou mezi holkama, kdy dochazelo k ruznym nedorozumenim a putkam, ale Niki se pokazde po necem takovem dostalo omluvy a 100 dolcu ke mzde jako bolestne, coz jsme s Adamem cumeli, ale hold bylo to tak a my jsme nic na to nerikali, jen se smali. Po pocatecnich mini projektech typu oprava promocenych stropu jsme se vrhli na nas hlavni projekt, kterym bylo vytvoreni noveho podkrovniho apartmanu s vlastnim vstupem obyvakem kuchyni loznici a koupelnou a to vse na pouhych 15 metrech ctverecnich. Priznam se, ze v momente ohlaseni teto prace jsem hluboce zapochyboval o proveditelnosti, ale vedeni bylo neoblomne a tak jsme s Adamem zacali premyslet jak na to. Umisteni vlastniho schodiste bylo zasadni pro tento projekt a tak jsme vzali stare samonosne schody ze sklepa a zacali s nimi pobihat po hlavni chodbe jak Pat a Mat a ryzne s Mary jsme kombinovali na kterou stenu je prilepit a jakym smerem je poslat, aby vyustily do toho noveho bytu. Adama ty bestie malem zabily pri jedne prihode podseknuti provizornich podper a zacali jsme z toho byt dosti nestastni, kdy sefiny navaly paniky se stupnovaly a porad nevedela jak a co. Dokonce vymysela novy druh schodiste, kdy schody s podestou by byly ne vedle sebe s otocenim o 180 stupnu, ale nad sebou s ochozem kolem dokola. Zacalo to byt absolutne bizarni (Tony by rekl) a posledni kapkou oleje pridanou do ohne bylo, ze po provedeni zkusebniho vrtu pul metrovym vrtakem skrze skladbu stropu, jsme dostali vynadano, ze jsme provrtali krasnou historickou rohovou zdobnou listu, kterou nepujde nahradit a tak, a to pritom jsme prece meli za ukol vyrezat ve strope obrovskou diru pro pruchod mezi podlazimi! Nastesti jedno rano sefka prisla a s klidnou dusi nam oznamila, ze je s temi radikalnimi zmenami jejiho domu smirena a ze nam duveruje v dalsich krocich. Bez dalsiho otaleni jsme vzali mafla a vzhuru nohama jsme vyrezali obdelnikovy otvor ve stropnim panelu. Nebudu vypravet o tom jak se na nas vysypal sto lety prach, jak jsme museli koupit mecovou pilu abychom dokonali pozadovane transformace. Kazdopadne ted uz vim, ze vsechny ty silene pozadavky mely smysl a ten minibytecek vytvoreny ze satny sousedniho bytu ma veliky potencial. Ohledne pokladani podlah, prace s elektrinou vodarinou a stresnimi okny Vam povypravim priste.