nepolibena-blog

[nepolibena-blog]

Chemie, mezi námi svádí, 

partie snad se tvá strana neubrání

v posteli, jsme oba každý sám...

Jsme záhadou

chemie nás za nos stále vodí

..

[nepolibena-blog]

Neudržela jsem to, svoje emoce, zlost, chtíč.

Je to zakopané hluboko pod zem,

Zobrazeno !

[nepolibena-blog]

[nepolibena-blog]

Zase pondělí

ten nekonečný týden mě čeká...

Snad každou hodinu svírám mobil v ruce, chci napsat...

Vždy to ale dopadne tak, že ten mobil zahodím. Radši rozervu cár papíru na milion kousíčku. A tak půl hodiny uběhne a já zase držím telefon v ruce. 

Opět zhasínám displej a přepadne mě strach a obavy. 

Rozervu další cár papíru a takhle jedu celý den...

[nepolibena-blog]

Opilá

Ale tebou víš

Je to jako extáze

Víš chtěla bych ti říct

[nepolibena-blog]

hokej

Hrajou rusáci s českem, 

jdeš s přáteli na hokej, tak moc chci jít s tebou... Vymýšlím jak to nenápadně udělat a zahrát, chci tě vidět..

Je pomalu 21:30 a já jí tahám ven, oblíkni se a pojď.

Rychle se maluju, češu, žehlim si vlasy, nevím co dřív. 

Beru kabelku, bundu a Vansky. Rychle si smotávám vlasy do culíku, popadnu klíče a běžim na autobus.. Čekám na zastávce, okolo jedou nějací divný kluci, zastaví u mě, jeden otevře okýnku a mluví na mě. Mám trochu strach, chtějí mě někam hodit, ale já čekám radši na autobus. 

Běžím do metra a ohlížím se zda není otevřená trafika, ne!

Seběhnu po eskalátorech dolů a stojím. Už ti píšu jsme v Sadech, ale kecám... dávám ti čas aby si odepsal..

Zastávka Jiřího z Poděbrad, vystupuju a hledám jí, je támhle! Dobrý, jedeme po těch nekonečných schodech.

Ještě se stavuji po cestě u čonga..

Gól, ozývá se totální rachot všude ale hlavně z Riegru, říkám si to je lidí.

Píšeš ať příjdu, je tam místo... 

Pak už stojíme u vchodu, ze zahrádky se řítí davy lidí, kluci, holky... Píšeš zavolej, beru telefon a volám. Naviguješ mě...

Jsem trochu nervózní. Vidím tě! 

Po té dlouhé době tě vidím, ani nevím už jak vypadáš. Máš kšiltovku a ta ti sluší. Světlé džíny a tričko. Jde vidět jak si namakanej...

Máváš a my jdeme za vámi. Ahoj! Božee zase to ahoj..

lehce mě chytíš a zase mě políbíš na jednu a na druhou tvář. Ten pocit! 

Jdeme pro pivo, stále se na tebe ohlížím. Sedneme si, máš vedle sebe svého nejlepšího kámoše Máru. Celou dobu se bavíme jen s ním, smějeme se a bavíme se. Ty sem tam koukneš ale bavíš se s někým jiným. Bože, zase se mi klepou ty nohy a mám toho obřího motýla v žaludku. Kupujeme další pivko..

Lidi odejdou a ty se přemístíš k nám, každý něco říká a od našeho stolu se line hlasitý smích. Koukáš na mě, vzájemně si vyměňujeme pohledy, cítím jakoby to jiskřilo..

Už mám docela hladinku, ty taky... Zase se na mě koukáš, sakra! Uhýbám pohledem ale ty zase. Koukáme na sebe třeba minutu v kuse a nemůžeme přestat. Zase máš ty červené unavené oči...

Bože jak já bych tě políbila. 

Jdeme z wcčka, ptáš se mě kde jsme byli... odpovídám...Koukáme na sebe, ty mě jemně chytneš za bok, záda ale zase mě pouštíš. Asi mi praskne hlava z toho, ale i z toho piva. 

Jdeš už domů, čeká na tebe Uber... Jdu tě vyprovodit, chci být s tebou o samotě aspoň 5 minut. Mít tě 5 minut jen a jen pro sebe. Tu cestu k autu si celou promluvil, nevím co si říkal, neměla jsem nějak šanci tě vnímat. Auto čeká, chci tě obejmout ale neudělám to. Ty se otočíš, ahoj! Bože zase to ahoj. Obejmeš mě a dáš mi pusu na rty. Bože nemůžu se z toho vzpamatovat, otáčíš se a chceš jít už do auta, beru tě za ruku a ještě k tobě natahuju pro jednu letmou pusu na rty. 

Sakra, už jsi zase pryč. Cestou zpět se usmívám, culim se jako malá holka. 

Můj culík mi lítá ze strany na stranu, jak se radostí pohupuju. Usedám ke stolu, zapaluji si cigaretu, Mára ještě s námi sedí a kupujeme mi jedno malé pivo. Nemůžu myslet na nic jiného, jen a jen na tebe. Pálim jednu za druhou, liju do sebe to pivo jak do kanálu a pořád koukám na to místo kde si seděl ty. 

Mára odchází...

Kupujeme si ještě pivko na cestu, hrabu poslední drobáky z peněženky...

Volám ti, ty zrovna večeříš Burger King, mlaskáš mi do telefonu a já se usmívám.. 

Dorazil si dobře? 

Ano jsem v pohodě doma...

Pak už se loučíme, típeme telefon...

ahoj!..

Slyším tě asi už naposledy...

[nepolibena-blog]

Zase leju, jednu skleničku za druhou a do toho i panáky slivovice, které mě pomalu ale jistě dostávají do fáze opilosti..

Hele, čekám a pořád koukám na mobil, baterka má už jen 36 %..

Snad mi to vydrží až do noci,

Hodina je pryč, koukám zase na mobil ale stále nic.

Už jsem opilá, beru naštvaná telefon a píšu ti, 

zase dělám blbost.

Chci ten mobil zahodit, 

a zase píšu ty opilecké kraviny...

Ale ty už neodpovíš.

[nepolibena-blog]

Coo?

A mně záleží jen na tom, co říkáš ty a co si myslíš, na ostatních mi nesejde.

Mě? 

Samé pozitiva..

Anoo, mně zajímá tvůj názor, nikoho jinýho..

No líbíš se mi,

Co ti mám víc říct.

Dobrou noc.

[nepolibena-blog]

III.

Stále si hraješ s tou Vape, 

děláš kouřové kroužky, které svým prstem jakoby propíchávám. Dáváš mi také pokouřit Vape...

V tuto chvíli se spojily naše sliny, zvláštní..

Beru mobil, fotim tě, jak si hraješ a opravuješ si to blbé jakoby cigáro, jsi tak roztomilý, udělám 2 fotky, aby mi něco zbylo. 

Ona mi pak píše, je na párty.. Jdeme za ní. Voláš Uber, čekáme na něj a ty stále děláš v té tmě kroužky a dým. 

Otevíráš mi dveře od auta, cítím se jako dáma, rychle oběhneš auto a sedáš taky ke mě, na zadní sedadlo. Jsem nervózní, je to tak vzrušující, koukám z okýnka a vidím ty skupinky opilých lidí, ty mladé opilé holky, opilé vínem a láskou.

Připadám si jako když je mi 16 let. Mám v břiše zase ty pocity, který mi obracejí žaludek. 

Vystupujeme a smějeme se, už nevim ani čemu. Vcházíme do klubu, všude opilej a možná i zfetovanej... Hledáme jí, obejme mě a pak už jí s tebou seznamuju, mám rádost..

Brodíme se lidmi, držim si pevně kabelku, ty rozrážíš cestu, ale hned za tebou se ta ulička z lidí zase zavírá a já mám strach, chci tě chytit za ruku ale neodvážím se.

Stojíme u baru, vytahuju 100 kč, chci koupit 2 pivka, ty jen říkáš tady jsou jiné ceny. A už zase platíš ty. Koupíš něco jako pivo, nevím co to je, ještě jsem to neměla. Stojíme vedle sebe na balkóně a koukáme ze shora na ty lidi, jak bláznivě tančí a jak si to užívají, sem tam něco prohodíme ale musíš se ke mě sklonit, protože se moc neslyšíme...

Pak už si zapaluji cigaretu v té místnosti, odkud se linul dým. Ty už máš Vape vybitou, dal by sis...

Jedeme domů, jsou pomalu 3 hodiny ráno, bereš zase Uber a vezeš mě domů.  Jdeš mě vyprovodit před barák, mám trochu strach. Ještě si chvíli povídáme, než ti přijede odvoz... 

Tak už to končí, už musíš jít, ve mě to uplně lítá, ty pocity. 

Zase se ke mě shýbáš, políbíš mě nejprve na jednu tvář, potom i na druhou, je to fajn, cítím jak to ve mě projelo..

Ahoj! Zase to ahoj... 

Je půl 4 ráno...

Odcházíš, ještě na sebe zamáváme ale už jsi dobrejch 5 metrů pryč.

Hrabu klíče, ale jak se mi klepou ruce, nemůžu je najít...Dobrý, potichu otevírám dveře od bytu, jsem trochu opilá... Otevírám lednici a rvu si kolečku šunky do pusy, sednu si na gauč a píšu ti...

Bež už spinkat, píšeš ty... 

Děkuju ti za večer,  lehce si povzdychnu, nemůžu se soustředit, pořád mám před očima tebe, tvá ústa, tvé oči, které jsou červené od kontaktních čoček, já to poznám ! 

Vyčistim si zuby, ulehám do postele. Vedle mě je prázdno, ale i plno ! Otáčím se zády a usínám....

[nepolibena-blog]

II.

Sedíme, dostaneme jídelní lístek. Třesou se mi ruce, hlas, mám sucho v puse. 

Stále vybírám co si dám, těstoviny, lososa, pizzu nevim !

První volím bílé víno, asi Chardonnay nebo co to říkal že to je ten číšník, absolutně ho nevnímám, jen koukám na tebe s obdivem.

Nakonec si vybírám těstoviny, ona mi to poradila a to bude asi nejsnazší na to ládování. 

Povídáme si, čekáme na jídlo, nemám vůbec hlad jak mám sevřený žaludek...

Jsem nervozní, stále si hraju se sklenkou vína a snažím se být roztomilá, ono to vlastně jde úplně samo, jak se stydím. Přehazuju si vlasy ze strany na stranu, dávám si je za ucho a pak zase je vytahuju...

Pozoruji tvé rty, máš je tak uzké, dlouhé...Pak už mi dává čísník jídlo na stůl, musim se oklepat abych na tebe přestala koukat. 

Ty zaplatíš, za oba... Odcházíme a jdeme se projít, chceš mi ukázat vyhlídku v Riegráči. Vytáhnu tu školní plátěnou tašku a utírám lavičku, abychom si měli kam sednout. Sedíme od sebe jen kousek ale přitom tak daleko. Od úst ti jde hustý dým a zastírá mi pohled na to město. Je to dým z tvé nové Vape, kterou si ten den koupil. 

Povídáme si, tak jako celý večer. Zvedneme se a jdeme dál. Ukážeš mi zahrádku, kam chodíte na pivo, to je to místo kde se pak za nějakou dobu vidíme znovu, ale je to jiné a asi i poslední setkání.

Jdeme do hospody, kde to máte s klukama rádi. Po cestě mi ukazuješ různá místa, ale sorry já tě nevnímám, nevim co říkáš, protože sleduju jen tvé pohyby a úsměvy. 

Jdeme po schodech dolů, takovejma točitejma schodama do sklepa. Sklepníma místnostma se line ten sklepní pach, pach lidí, pach piva... a možná i pach cigaret z dřívější doby. Sedáme k malému stolečku, sotva se ti tam pod stůl vejdou nohy. Bereme Cider pak další další a pak i panáka. 

.      .      .

[nepolibena-blog]

I.

Už si ten den přesně nepamatuju, jela jsem domů a v břiše jsem měla ty pocity, něco jako motýly, jak tomu ty lidi říkaj. 

Už nevím jak se to děla, jak se dělá to abych vypadala hezky? Jak se jí, jak se pije...

už jsem to zapomněla, 

nevim co na sebe,

rychle se líčim  a přehrabuju tu hroznou skříň, kterou otevírám a zavírám a vybírám něco na sebe, beru si černý kabát, černý svetr ke krku.

Po cestě jí volám a mám strach. Ona mě rychle podpořila. Pak už sedím v autobuse, potom v metru a pak hledám ten správný východ. 

Žaludek mám v krku, mám pocit že mám knedlík v krku. Klepou se mi nohy, ale těšim se. Jdu po schodech, každý schod je jako věčnost a přemýšlím, zda se mám otočit a jít pryč. 

Je pozdě, už tě vidím. 

Foukl lehký vítr a mě trochu vlály vlasy, bylo to jako z nějakého filmu. Vypadá hezky, hezky oblečený, usmívá se a pozoruje mě jak k němu jdu. 

Ahoj! 

Shýbl si se ke mě, políbil mé tváře. Já tě na oplátku kopla omylem do nohy.

.     .     .

[nepolibena-blog]

...

[nepolibena-blog]

Proč to vždy dělám,

ne a ne, nedám si pokoj. Je to pořád dokola a dokolečka. Hloupá, slepá, nepochopitelná. 

Přitom to vždy dopadne stejně, stejně jak čekám.

Pak se zase vrátím za nim. A je to od znova, dokola.

[nepolibena-blog]

Je druhý den a já stále cítím, jak mi koluje ten alkáč v krvi. Ty mě potichu, lehce a jemnými dotyky probouzíš. 

Musíme už vyrazit,

otevírám jedno oko a vidím ten tvůj obličej, jak se usmíváš. Prstem mi přejíždíš po zádech,

lásko!