smrtsmrtsmrt

[smrtsmrtsmrt]

treetops pulsating with life 

extending your dead limbs

towards kungen i himmel 

tell me, tell me could you reach him for me? 

vaše temná mrtvolnost oproti nebeské modři 

však stejně jste živější než já 

samodrama 10/2/2020 

[smrtsmrtsmrt]

I wish my flesh would rot and fall 

fall off my bloody face 

stag's muzzle dipped in crimson 

shrew mouse, sniff what's left of me! 

as dor beetle travels across my spine 

finally will i feel at ease 

when worms take apart 

the remains of my heart 

I will be here if you look for me 

I will be here until moss grows on my back 

until the tendrils of wild strawberries 

embrace my ribs 

I'll invite two salamanders 

to move inside my eye sockets 

and a silver stream will flow 

right below my pelvic bone 

samodrama 05/02/2020

[smrtsmrtsmrt]

I wish winter would be finally over 

Les oiseaux ont peur 

De flyttar far away 

Quand l'hiver tittar på fönster

När du öppnar 你的s yeaux 

Kallt tittar back på dig 

我很好我 malereuse 

Je commence 

Ått pleure 

samodrama 18/01/2020

[smrtsmrtsmrt]

all the sheep in the sky 

run away and hide 

before I manage to speak of my mind 

and all the trees will turn green 

before I tell you how I feel 

back again colorful leafs will take their leave 

the troubadour fell off the roof 

broke a rib and a few bones 

and now his voice cracks when he's standing on his own 

samodrama 17/02/2019

[smrtsmrtsmrt]

Mlha. 

Mlha. 

Mlha. 

Mlha. 

Všechno se topí v mlze. 

V té světle růžové, dusivé mlze. 

Mlze, která ničí. 

Ničí poslední zbytky mého zdravého rozumu. 

Pramínky mlhy se mi ovíjí kolem nohou. 

Ovíjí se kolem mých přátel. 

Svíjí se na papírech, které píšu. 

A na zdech, podlahách, malbách, které vidím. 

Mlhu nelze zastavit. 

Řeklo mi to, řeklo mi, 

Že už nikdy nebudu v pořádku 

A mlha se mnou bude navždy. 

Když se nechám pohltit mlhou, 

Stane se z ní moře. 

Nikde nekončící moře, 

Moře růžového hnusu. 

Myslelo jsem, že mlha je dobrá. 

To jsem si myslelo, než mi vnikla do mozku. 

Nosem, ušima, očima, 

A od té doby je vždy se mnou. 

Občas mi daruje odpočinek, 

Zůstane v plynném skupenství na dně mé lebky, 

Ale ten moment nevydrží dlouho. 

A vždy je zpět, hustější než kdy předtím. 

Venuše, planeta lásky, 

Mě obdařila mocným darem 

Darem, jenž je prokletím. 

Proklínám ho já samo. 

Proklínám věčnost, kterou vidím. 

Proklínám reality, v něž jsem nahlédlo. 

Proklínám myšlenky, jež se kupí na hromadě odpadků. 

Proklínám ale i sebe, tak sprostě naivní. 

Venuše, Venuše, 

Planetou je lásky, 

Avšak lásku již necítím, už ani zvědavost. 

Jen bezmoc. 

samodrama 22/10/19 

[smrtsmrtsmrt]

how simply could I 

regret everything I have said and done 

how simply 

but I shan't 

for I must polish my memories 

and put them in a jar 

and keep them safe in the highest drawer in my heart 

safe from my own intrusive thoughts 

that have carved their way into my brain 

through the weakest body parts 

and unless exterminated 

will make everything I held dear 

rot and demonized

samodrama 17/05/2019

[smrtsmrtsmrt]

každá myšlenka váží tisíc tun 

a já nikdy nebyl jsem Atlasem 

lidé nic nejsou nežli hejno much 

a já příliš znaven jsem máváním ocasem 

svět jako na plátno bělostné malován 

poklidným umělcem znova a znova 

není mi o nic bližší  

než expozice v galerii 

oddělena od reality upatlaným sklem 

chtěl bych se k němu připojit 

demonstrovat na existenci 

svůj mrzký um 

však štětce nemám a upřímně 

mám vůbec nějaký ideál? 

samodrama 14/10/2018

[smrtsmrtsmrt]

come, come, come on and play with me 

come, come, the day is still long 

for i can bring pleasure, anything you need 

for it's been too long since the last time you've loved 

come, come, give me a piece of you 

come, come, feed me your soul 

for i am beguiling 

and life nothing but tiring 

for you know if you don't

there'll surely be more 

the leaf slips away from the autumn tree 

the fountain (without a blink) watches 

as it crashes into the window 

and falls helplessly on the dirty street

samodrama 14/10/2018

[smrtsmrtsmrt]

zírám bezelstně v otevřené jádro legendy

na Hada, jež je tlamou

a tlamu, jež je ocasem

na Hada, jež má plný břich

a přesto nikdy neodmítne

zabít o další ovci víc

jeho oči se na mne

prázdně z dálky upírají

nezamrká, ni se neodvrátí

svým mdlým pohledem

již zabod hák do nitra soupeře

a ví, že není úniku

kol rány v mém já se utváří

rudá tkáň

lemována rudou krustou

a ta tepe, čím dál víc

jako by se mne snažila zachránit

tím, že se mi i s hákem

vytrhne celá z těla

Had pozře večeři

    a odplazí se pryč

samodrama 07/09/2018

[smrtsmrtsmrt]

co si počít s komfortním tichem

jež mne halí do těžké róby z vesmírné nicoty

čety něžných rukou mne laskají po tvářích

jemně mne stahují za kůži dolů

jsou tak klidné, avšak já, důvěry nemaje

se neodevzdám docela, zatím ne

zmenšuji se, mizím v záhybech látky

procházím se labyrintem

kde mne nikdo nenajde

však nenajdu se ani já

poškodila jsem se sama, z vlastní idiokracie

měla bych vůbec býti hledána?

samodrama 14/09/2018

[smrtsmrtsmrt]

jsi tak nedosažitelná jako krása ranní rosy

praskneš při dotyku, roztečeš se do všech stran

a stejně ulpíš na prstě jako pavučina

ta nejlépe konstruovaná pavučina ze všech

silná, rozpínající se, ne a ne pustit své lepkavé sevření

ve kterém jsem uvázla z vlastní vůle, vlastní důvěry

běž za ním, hraj si s ním, s další ze tvých četných hraček

jež líbáš plna lásky a opouštíš s pouhým náznakem zájmu

když je tvá potřeba blízkosti naplněna

snad mi to pomůže k prozření

snad pochopím, a za pár dní nepodlehnu znovu tvým sladkým zdvihlým koutkům

jež byly důvodem mé radosti, přílivu endorfinů

snad dospěji a pochopím, že plody lásky nevzkvétají na trní zmatku

a ten, kdo rád si hraje, se lehce nezmění

samodrama 13/09/2018

[smrtsmrtsmrt]

ten večer před dnem posledním

jsme na cestu se vydali

ve vaně plné polštářů

jsme pluli dál, pryč od Prahy

tam v cíli, ráji kudrlin

přeručkovali my jsme v souš

přeručkovali jsme

po milionech barev duhy

kde tyčila se majestátně

stěna

sic neobílena

skrývala možnost zábavy

později my jsme sosali

plyny jak včely nektary

nektary, které mocí svou

nad celou zemi tě povznesou

a protknou jiskrou ruku

skrývanou vojáky v čepicích

to vše

a ještě mnohem víc

samodrama 06/09/2018

[smrtsmrtsmrt]

slyšíš?

ten hlavní kabel, vedoucí z ústředny

zpřetrhal opravář, proradný skřet

jenž proplížil se do nitra ve chvíli zranitelné

sic jsem ho vyhnala, škody již ztropil své

a já jen mlčky otvírám ústa jako ryba

pozoruji tě z dálky, jak trosečníka na břehu

voláš na mne, vyzýváš mne k boji

ale já víc než plovat nedovedu

ač věře, že mne imunita spasí

hladina ponoru mých žaber

se přesto noří v mašinerní olej

tekoucí z přestřižené tepny

škube mnou nerv a ty se odvracíš, zhnusena

zhnusena nedokonalostí a životem zcestným

který mne v prvé řadě zranil

ba nezničí mne docela?

přec doufám, že hluboko v tom zmatku

roste ve mně evolucí silný párek plic

a třeba že už příští příliv bude o trosečníka víc 

samodrama 14/08/2018

[smrtsmrtsmrt]

klapot strojů koh-i-nooru 

polyká nezastavitelné myšlenky

jak reverzní dým

jenž klouže pod kladky a struny, kola i motory

tehdy představuji si já ráda

v tlustý svetr že je stroj spřádá

svetr, jenž obléknu si na zimu

by stal se mou ochranou před mrazem tvých slov

samodrama 18/7/2018

[smrtsmrtsmrt]

Ráda vidím na kost promoklé lidi. Jsou tak nějak skutečnější, ať už si naplno užívají radostí letního deště, či se snad snaží nervózním úsměvem zakrýt rozpaky z neobvyklé situace. Z jejich tváří se smyje klam, jenž čelící přírodní pohromě, ve které jsou si všichni rovni, může odolat jen stěží. Pobíhají ulicemi, a v ten moment je všem jedno, jak je vnímají ostatní, protože ví, že by kdokoliv jiný na jejich místě udělal to samé. Pomalu ztrácí stud, snad věří, že je skrz vytrvalé kapky deště nikdo nevidí. Kéž by takoví byli vždy.

brána do prázdna 09/06/2018

[smrtsmrtsmrt]

přešel den a člověk zhrd 

chtěl život - nyní chce smrt 

chtěl pořád víc - už nechce nic 

život sám už ho nebaví 

šel pes a pes měl kost 

šlo dítě - chtělo si hrát 

a jako člověk velebný 

si nárokuje všechno brát 

štěstí nikdy nevydrží, vždy budeme chtít víc 

měls hlad - jsi nasycen, nyní však krve musíš mít 

pak mrtvolný je svět, chtěls lásku, nyní chceš klid 

prahneš po majetku, jenž koneckonců není vůbec nic 

protože omrzí, omrzí během chvil 

sténáš blahobytem, táhneš se dál od ničemnosti k bolu 

a nikdy nemůžeš říci, že konečně spokojem bys byl 

uchopím růži, zatoužím po narcisu, a pohrdnu celou zahradou 

spálím ji na troud, svou tvář pomažu popelem a budu lkát 

i pospíším svému bratru vše za vinu dát 

je krutě lidské chtíti víc, je lidské nemoha přestat 

žádná jiná rasa nechce tolik

jak prznitel člověk

však sám člověk je ten, kdo ničí na cokoliv sáhne 

a označuje se za tvory

tvory po podobě božské 

na světě bylo by lépe bez lidí

samodrama 03/06/2018

[smrtsmrtsmrt]

na bělostném mém trůně 

černý je balónek z vlasu 

padá déšť balónek 

stejně pluje 

déšť bubnuje mu na lebku 

tichý chopinův marč 

doprovází ho na cestu 

nad balónkem zčista jasna 

kočičí se hlava sluje

a v její tváři, hleď! 

dva další balónky 

samodrama 23/05/2018