#Makana Confections

[way337]

Makana Confections |這家Blenheim巧克力工廠超低調！開業近30年，網路上竟然沒人介紹～

《Makana Confections》有人去過嗎？這趟紐西蘭自由行走訪的是南島北部，吃了凱庫拉龍蝦、喝了布倫亨葡萄酒之外，更是挖掘了紐西蘭巧克力工廠，同時也位在布倫亨的Makana Confections。不得不講南島北部遊客沒這麼多，網路上分享的資訊更少，像是阿新我這篇要介紹的Makana Confections根本沒人介紹，也是阿新我認真做功課、逛google map發現的Blenheim 巧克力工廠～ Continue reading Makana Confections |這家Blenheim巧克力工廠超低調！開業近30年，網路上竟然沒人介紹～

[anonsally]

Day 8 in New Zealand: Marlborough wine country

Today we went on an all-day wine tasting tour! 

That was... a bit too much wine for me, but Wife and Sister-In-Law were very into it and I enjoyed it well enough. The guide picked us up at 9:30am and drove us through Blenheim to the wine region. It was a beautiful, downright warm day. I had a sweatshirt, but for most of the day I just wore short sleeves! We visited 7 cellar doors/tasting rooms:

We arrived at the first one around 10 or so. Wither Hills is a larger winery, where we were served tastes of a fizzy wine, 2 Sauvignon Blancs, a Pinot Noir, and a sweet fizzy Gewürztraminer. That last one was like a soft drink, and I could imagine teenagers getting very drunk on it. By the end of this I was already fairly tipsy, and I think I hadn’t actually consumed all the wine they gave me. The guide showed us the cellar and we looked at the view from upstairs. It’s a beautiful area, with lots of vineyards enclosed in a river valley between two very pretty mountain ranges.

Villa Maria had a lovely Sauvignon Blanc, and we also tasted 7 other wines there, all of which were pretty nice depending on one’s preferences. A fantail flew into the tasting room to help get rid of the fruit flies!

We tasted 6 wines at Framingham, my favorite of which was a Pinot Noir that smelled like toast and coffee, but tasted like cherries. I can’t usually pick out that many distinct flavors/aromas! There was a beautiful courtyard.

By the time we got to Giesen I was feeling a bit drunker than I wanted to be. We tasted 6 wines but I barely had more than a sip of any of them. Luckily we stayed there for lunch; my cheese plate was delicious and helped to absorb some of the alcohol! I felt much better after I’d eaten.

The next stop, No. 1, was a winery specialising in sparkling wines made in the traditional Champagne method; we tasted 2 and they were both good, even according to Sister-In-Law who loves Champagne.

Before visiting the next one, we browsed in a Merino wool shop with really nice soft clothes. Then we tasted about 4 wines in Whitehaven’s tasting room. I was sort of done with wine at that point, but it was good wine and a smaller, family-owned winery.

Our next stop was at Makana Confections, a boutique chocolate/candy factory. There were some free samples, which were a nice palate cleanser after all that wine--and of course chocolate always perks me up! I bought some cinnamon-sugar macadamia nuts, which I think will be delicious. Then we made our last stop of the day at Saint Clair Family Estate, where we tasted 4 more very nice wines. 

So I think that’s about 35 wines that I tasted in one day. Much less than a glass of any of them, and I drank lots of water, but still!

We saw lots of sheep (some grazing in vineyards), cows, and horses, plus a few goats; and there was a raptor--probably an Australian harrier?--eating a rabbit by the road at one of the wineries.

When we got dropped off at home, I saw two black swans in the water (I don’t think I’ve ever seen those before). 

We rested and then cooked dinner. I think our stay in Picton has been a success! Tomorrow we will rent a car and drive to Kaikoura.

[celavita]

Týden 22: Vrstvíme

5/4-11/4

Týden s týdnem se sešel a je zase čas vytvořit suma sumárum, co se nám v přechozích 7 dnech přihodilo. Čtyři dny volna v kuse byly upřímně spíš za trest než za odměnu. O víkendu lilo jako z konve a venkovní teplota se jen lehce vyšplhala nad 10 stupňů, a tak si asi umíte představit, jak nám bylo. Dvoje teplé ponožky, tepláky, tílko, tričko s dlouhým rukávem, mikina a ani fleecová mikina navrch nestačila, abych udržela svoje prochladlé tělo v teple, a naším nejlepším společníkem minulého týdne byla láhev v horkou vodou, bez které jsme nedali ani ránu. Navíc velké teplotní rozdíly nezvládaly ani moje ruce a obličej, které jsem každý den musela mazat pořádnou vrstvou krému a arganovým olejem. Přestože Líba není taková zmrzlina jako já, i on si téměř neustále stěžoval na zimu a před spaním plnil láhev vařící vodou. Z křesla Treehousu u rozpáleného krbu to tady v Hapuku vypadá idylicky a hosté se rozplývají nad nebývalou krásou zasněžených vrcholků hor, ale tady na zemi u běžných smrtelníků to zas taková idylka není. Předpověd na pondělí hlásila opět de��tivo, a tak jsme raději ujeli za hezčím počasím směrem na sever do nejbližšího většího města Blenheim, kde jsme plánovali strávit celé odpoledne a trošku se socializovat. Přítomnost lidí a ruch už nám opravdu chybí a z života na venkově nám začíná trošku doslova hrabat. V Blenheimu se však žádná velká sláva nekonala. Třiceti pěti tisícové město bylo vylidněné a celé odpoledne by tu člověk mohl strávit snad jen poléháváním v parku, které ovšem na podzim nepřipadá v úvahu. V centru města nechybí stejně jako v ostatních novozélandských městech historické domy jak z westernu a moderní stavby z plechu, které vypadají, jak kdyby tu vyrostly přes noc. Města tu prostě nemají jiskru. Zéland je mladou zemí a většině Evropanům tu tak chybí hezké městské paláce se starou historií a celkově městská ruch. Největší koncentrace lidí je tradičně ve velkých supermarketech typu Pack’n’Save, jinak téměř všude chcípnul pes. K Líbově potěšení ale ve městě nechybí Mc Donald’s, a tak naše první krůčky směřovaly právě sem. Po zdlánutí fastfoodu jsme se vydali na průzkum centra, kde jsme namísto plánovaných 2 až 3 hodin už po hodině neměli co dělat. Ale abychom nebyli příliš kritičtí, přeci jen pár hezkých věcí tu k vidění je. Blenheim se může pyšnit krásným parkem The Quays vedoucím podél řeky a centrálním náměstím Seymour Square, kde se nachází památník válečným obětem. Jen málokdo ví, že Nový Zéland byl jednou ze zemí s největším počtem padlých vojáků vzhledem k počtu obyvatel, a obětem první a druhé světové války jsou věnovány památníky v mnoha městech. Nedaleko Blenheimu se také nachází proslulá výrobna čokolády a obchod v jednom známý pod názvem Makana Confections. Návštěva fabriky na čokoládu byla ale opravdu blesková, protože ceny sladkých pochutin tu jsou astronomické. Po malé ochutnávce limitovaných velikonočních edic jsme zběžně zkoukli výrobu čokolády a pádili pryč směrem domů. Po cestě jsme se stavili doplnit zásoby do vyjedené lednice, a pak jsme se vydali na zhruba 2 hodinovou cestu zpátky domů. Tentokrát jsme se už nadobro zařekli, že na další výlet už opravdu nevyrazíme. Počasí na západním pobřeží stojí stejně za starou belu a kolem komína už jsme víceméně všechno viděli. Budeme holt dřepět pěkně doma na zadnicích a starou dobrou Kaikouru opustíme až 1. května, kdy se přesuneme do naší cílové destinace Christchurch, kde se se Zélandem rozloučíme konečně už na dobro.

Seymour Square Park

War Memorial clocktower

The Quays Riverside Park

[kaitlin-louise]

Makana Confections, Bay of Islands- New Zealand {[April 2017]}