#SamC

[spitefulsatanfics]

🕯️ 𝕳𝖊𝖆𝖗𝖙𝖘 𝖀𝖓𝖉𝖊𝖗 𝕷𝖔𝖈𝖐 & 𝕲𝖚𝖓 🕯️

❝I did what I had to do. You don't like it, that's too damn bad.❞ — Sam Winchester

━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━

📌 Pairing; Sam Winchester x She/Her Reader — Supernatural

🕯️ Tone; Enemies to lovers • Slow-burn flirtation • Protective!Sam • Federal Agent!Y/N • Banter & tension • Gothic Americana • Feel-good romance • Suspense • Hurt/Comfort • Canon-level grit with a romantic heart • One motel room trope (because obviously)

🕯️ Rating 18+ Warnings: Mild violence (canon-level), strong language, weapons, ghost hunting themes, enemies-to-lovers romantic tension, one well-earned kiss, Sam Winchester being criminally soft, and Dean being Dean™.

꒷꒦꒷꒦꒷꒦ Minors Do Not Interact ꒷꒦꒷꒦꒷

🕯️ Synopsis; She was going to put them in cuffs. That was the plan. It wasn’t supposed to end with her seeing the unseeable… and Sam Winchester helping her survive it. A federal agent out to arrest two criminals finds herself pulled into the world she didn’t believe in — and into the eyes of a man she really, really shouldn’t be falling for.

🕯️ Based On; Supernatural, Seasons 5–6 era (canon-adjacent) ⚠️ Show is rated 17+ for violence, language, and horror content

🖋️ Written by: 𝐋𝐢𝐭𝐭𝐥𝐞 𝐃𝐞𝐯𝐢𝐥 ♥ Date written & published: June 27th, 2025™

🕯️ Word Count (Story Only): 5,270

꒷꒦꒷꒦꒷꒦꒷꒦꒷꒦꒷꒦꒷꒦꒷꒦꒷꒦꒷꒦꒷꒦꒷꒦꒷꒦꒷꒦꒷꒦꒷꒦꒷꒦꒷꒦꒷꒦꒷꒦꒷꒦꒷꒦꒷

- 𝙋𝙖𝙧𝙩 𝙊𝙣𝙚: “𝘿𝙪𝙚 𝙋𝙧𝙤𝙘𝙚𝙨𝙨” -

The first time Y/N saw Sam Winchester in person, it was at a distance — the sort of distance federal training told you was safe. Safer, at least. Two states over, seven open warrants, and every branch in the book had been searching for those damn Winchesters. A decade’s worth of false identities, petty theft, grave desecration, and a growing number of “disappearances” that seemed to follow them like a second skin.

Y/N had read the case files. Then she’d torn them up and rewritten them herself.

They were ghosts. In and out of towns within a week. Most of their aliases were weak covers — too old-school, too mythologically themed — yet no one ever caught them. She had to admit, it was kind of brilliant. Kind of infuriating.

She tracked them to a dying town in Nebraska. There’d been another body, drained of blood and left inside a church. Locals muttered about cursed land. The police blamed wild animals.

But she knew better. Or rather, she thought she knew better. That was before she saw what crawled out of that cemetery.

The first two days were all observation. She set up across from the seedy, off-highway motel — the kind with rust-bitten signage and enough vacancy lights to scream “dirtbags welcome.”

That 1967 Chevy Impala was hard to miss. Dean, the older one, had a walk like he owned the earth. Sam though… Sam moved like he was always thinking three things at once, but none of them out loud. The taller brother often looked back over his shoulder, suspicious. Y/N ducked every time.

Sam Winchester was not what she expected. She didn’t know why that disappointed her.

The library was her next lead. They’d been inside for over an hour, and when she trailed them in — just a civvy with a messenger bag and a resting bitch face — she found herself watching instead of arresting. Dean was nowhere to be seen, but Sam? Sam was standing in nonfiction, flipping through a stack of folklore books with such quiet concentration that Y/N almost forgot why she was there.

He smelled like leather, dust, and something earthy. Not cologne. Just... Sam.

And God, he was beautiful in that wounded, you-don’t-get-to-know-me way.

That shook her.

Y/N had always been good at her job. Methodical. Focused. Cool.

But for some reason, every time her eyes met Sam’s — which, she swore, happened more than coincidence could allow — something shifted in her ribs. A twitch. A flutter. She hated it. She wanted more.

That night was supposed to be it. The bust. The end. They drove out past town limits, no headlights, down a stretch of road that didn’t even show up on her GPS. She followed with care, headlights off, gun loaded.

Old cemetery. Of course it was an old cemetery.

She waited until they split up, Dean moving toward the south end with a bag of rock salt slung over his shoulder, Sam heading toward a crypt overgrown with moss. She moved quietly, silently. She was a shadow. Her badge clipped inside her coat. Her heart a drumbeat in her throat.

Then she raised her gun.

She should’ve called it in. But some reckless part of her wanted this. The glory. The collar. The name. She would finally be the one who caught the Winchesters. The haunted vigilantes.

That is, until the ghost showed up.

It materialized in front of her like a memory turned sour — woman in black, face pale and melting, mouth unhinged in a silent wail. Y/N froze. Her gun trembled in her hands.

And then Sam was there. Not walking. Running. Slamming into her, shielding her as the spirit shrieked.

“Get down!” he shouted, voice edged with fear and adrenaline.

The ghost screamed. Her head twisted full 180°. The air turned freezing cold.

Sam dropped a salt bomb at their feet and pulled a worn iron chain from his coat. The spirit shrieked again, fizzled, blinked out.

Y/N lay beneath him, stunned, trembling. Sam’s arms were braced beside her head. His eyes searched hers.

“You okay?” he asked, breath hot against her cheek.

She nodded, just barely. “...What the hell was that?”

He exhaled — something between relief and resignation. “Thought you might ask that.”

꒷꒦꒷꒦꒷꒦꒷꒦꒷꒦꒷꒦꒷꒦꒷꒦꒷꒦꒷꒦꒷꒦꒷꒦꒷꒦꒷꒦꒷꒦꒷꒦꒷꒦꒷꒦꒷꒦꒷꒦꒷꒦꒷꒦꒷

🕯️ 𝙋𝙖𝙧𝙩 𝙏𝙬𝙤: “𝙇𝙚𝙩 𝙇𝙤𝙤𝙨𝙚”

The neon sign buzzed overhead, sputtering like it was holding on for dear life — The Rusty Nail was the kind of dive bar that smelled like spilled beer and stale secrets. Dim lights fought against cigarette smoke curling near the ceiling, while classic rock hummed low from a battered jukebox in the corner.

Y/N pushed open the heavy door with a grin that could have melted the snow off the Rockies. Sam Winchester, tall and ever-so-slightly awkward in a worn leather jacket, followed close behind. He tried not to show it, but there was a spark in his eyes — a little reprieve from the hunt, a break from the shadows that always seemed to cling to him.

“C’mon, Winchester,” Y/N teased, voice light but full of an edge that said I dare you. “Tonight, we let loose. You and me. No cases, no ghosts, no guns.”

Sam’s lips twitched into the ghost of a smile. “You sure you want to hang out with someone like me, FBI?”

She shrugged, sliding through the crowd with ease. “Yeah. I’ve got a thing for mysterious, brooding men.” She smirked, daring him to roll his eyes.

He did, but only just.

The bar was sticky underfoot, and the air was thick with a cocktail of old sweat and whiskey. A few regulars nodded as Y/N and Sam settled at the counter, ordering a couple of cold beers that sweat like the neon sign above.

“You don’t get out much, huh?” she said, watching him carefully as he nursed his bottle.

Sam exhaled, voice low. “Not really. Hunting doesn’t leave a lot of room for nights like this.” His eyes flicked to the cracked mirror behind the bar, reflecting the tension hiding beneath his calm.

“Then I’m here to change that,” she declared with a grin. “You ever dance?”

Sam’s laugh was short but genuine. “Not since I was a kid. Not really something you do when you’re running from monsters.”

Y/N’s eyes glittered. “Well, tonight, you’re going to.”

Before he could protest, she grabbed his hand and tugged him toward the small cleared space where a battered jukebox spit out an old blues tune. The other patrons barely glanced up as she pulled Sam into a hesitant sway.

He was stiff at first, like a marionette unsure of his strings, but under her steady hands and soft encouragement, he began to relax. The lines around his eyes softened, the world’s weight momentarily lifting.

“You’re not bad at this,” she whispered, leaning close enough that he could smell the faint scent of pine and soap lingering on her skin.

Sam swallowed, voice rough. “You’re good.”

The music slowed, shifting to a slower, sultry rhythm that wrapped around them like a velvet cloak. They moved together, slow and uncertain, reluctant to pull apart even as the song faded.

Y/N’s gaze locked with his, searching. “Tell me about it,” she said softly. “Not the cases. Not the hunting. You. What’s it like... carrying all that?”

He hesitated, the muscles in his jaw flexing. “It’s... a burden. Always watching for the next monster, the next threat. But it’s more than that — sometimes I wonder if I’m the monster.”

Her thumb brushed his palm, grounding him. “You’re not alone.”

Sam looked at her then, eyes full of something raw and honest, as if the walls he’d built were crumbling just enough to let her see inside.

“You ever feel like that?” he asked.

Y/N smiled, a little wistfully. “All the time. But sometimes you gotta fight for the pieces of yourself that still want to be good.”

He nodded, a slow smile breaking through. “Yeah. I think you understand that better than anyone.”

The music faded to a close and the crowd thinned. Outside the bar’s faded sign flickered through the window, casting stuttering shadows across their faces. They lingered near the door, the space between them charged and quiet.

Y/N’s breath caught. “I don’t want this night to end.”

Sam’s smile was soft, genuine — the kind that reached his eyes and made everything else fall away. “Me neither.”

Without thinking, she stepped forward and pressed a gentle kiss to his lips — tentative, sweet, a promise wrapped in warmth and something dangerously close to hope. When they parted, their foreheads rested together, breaths mingling.

“I have to get going,” she whispered, voice thick. “But... maybe this isn’t the last time.”

He reached into his jacket pocket and pulled out a small slip of paper — her number, scrawled with a little heart, folded and tucked inside. He smiled, fingers lingering on the edge.

“Yeah,” he said softly, “I’m not ready to pretend I don’t want this either.”

° = ° = ° = ° = °

The Impala’s engine hummed low as Dean slid into the driver’s seat, the night settling around them like a familiar cloak. Sam leaned back, eyes still on the paper tucked in his palm.

Dean glanced over, eyebrow raised. “So?”

Sam’s grin was sheepish. “She’s... different.”

Dean laughed, that easy Winchester chuckle that could shake the car’s frame. “Yeah? You like her, don’t you?”

Sam tried to play it cool. “I don’t know what you’re talking about.”

Dean smirked, nudging his brother. “Come on, Sammy. You can’t even pretend.”

Sam shook his head, a little smile playing at his lips. “Maybe I don’t want to.”

Dean clapped him on the shoulder, warmth and teasing wrapped in one. “Good. Because she sounds like someone worth fighting for.”

Sam tucked the number deep into his jacket pocket and stared out at the road ahead, a flicker of hope bright in his eyes.

I hope you all enjoy this, I had so much writing it.

forever, Lil satan

[crazygamecommunity]

Oro Interactive e lo sviluppatore Sam C hanno annunciato Easy Delivery Co., un gioco di guida ambientato in una tranquilla cittadina di montagna "dove qualcosa sembra un po'… strano", che sarà lanciato su PC (Steam) nel 2025.

[oliverstarkfame]

He is the sweetest little puppy isn't he? I'm totally not biased about him at all. I am so happy to hear that, I was so nervous about the story line not because of anything other then making sure the people who went through the same thing as adults loved it. As a Bi person myself I fought really hard for him to naturally figure this out and Lou is an amazing partner to do this storyline with. Since you haven't seen season 8 yet I wont spoil anything about bucktommy for you, but they have some great moments and some heartfelt moments as well. It's great. I will always be a Buddie fan but that's because Ryan and I just enjoy doing scenes together, no matter what he says. I love that! Not going to love if I get a golden retriever I would totally name him Buckley because Buck fits one. I have three dogs, Bear, Jade and Oak, and fun little cat named Norman. Oh god yes, I would love to meet Rosie!

You're welcome! I love to give credit where it is due and you my friend, have managed to turn an already loveable character into so much more. His struggles, his journey to loving himself, his acceptance of himself, it just reminded me of my own situation - except I didn't handle mine as gracefully as Buck did - but it was still nice to see bisexuality represented and I cannot wait to see how it all plays out. See, I like Buddie, and if that is the route that the writers take I can support it - but I've always been a fan of the unexpected relationships and I feel like Buddie is the obvious love interest for Buck, as have all of the women since Abby - I loved Abby and Buck because of its unconventionality, and that's the way it is with Tommy and Buck too so even if they're not the intended endgame, so long as it happens naturally and isn't forced, I'll be happy with whomever Buck ends up with in the end (just not Taylor). Guilty as charged but also, Rosie just suits her personality so much. Do you have pets? What are their names? We should have a pupdate soon if so!

[dremlikpocesku]

Drahý čumblre, máme tu zase ornitologické okénko, protože, prosím pěkně, cestou na vlak jsem u nás na Sázavě narazila na trans kačera.

Začneme základy - samce kachny divoké od samice odlišíme takřka vždy s naprostou jistotou podle zobáku, který je u samců sytě žlutý, zatímco u samic je zabarven do oranžova nebo hněda a většinou na sobě má tmavé skvrny. Proč se řídit podle barvy zobáku a ne prostě podle toho, že je samice celá hnědá, zatímco samec má výraznou zelenou hlavu a tak dále? To proto, že na jaře začnou samci přepeřovat a "obléknou si" krycí šat, který je shodný se zbarvením samic. Právě v tuto chvíli se dají kačeři od kachen rozpoznat právě jen podle toho zobáku.

A teď k jedinci na fotce. Když se podíváte na zobák, můžete vidět, že je oranžový s tmavými skvrnami, tedy typicky samičí. Zbarvení peří by ale odpovídalo na samce, byť hlava není zelená celá, ale je zelené pouze její temeno a zátylek. Na tom však není nic až tak zvláštního, v období přepeřování samci pochopitelně nemají hned zase zelenou celou hlavu.

Problém je v tom, že teď je únor. A v únoru už mají kačeři přepeřování do svatebního šatu dávno za sebou, jedince, co nemá zelenou kebuli, byste na rybníce hledali horko těžko. A druhým problémem je tedy "nesmyslná" kombinace zabarvení zobáku vůči zabarvení peří.

Takže... Co se stalo? Inu, tenhle jedinec se docela jistě vylíhl jako kachna, samice. A s největší pravděpodobností mu v průběhu života selhal vaječník, specificky levý (ono totiž ptáci jiný ani nemají). V těchto případech dochází k tomu, že jedinec začne přebírat chování samců a zároveň tedy i jejich zbarvení, je temperamentnější, dokonce se i může snažit spářit s kachnami-samicemi. A teď k tomu komplikovanějšímu a ne tak probádanému. Podle všeho u těchto kachen může dojít i k tomu, že jim naroste penis, který by dle všeho mohl být zřejmě i funkční. Bohužel se toho o této problematice neví tolik, aby se to dalo říci s naprostou spolehlivostí.

Ještě bych chtěla dodat, že trans nemusejí být jen kachny divoké, ale třeba i jiné druhy vrubozobých. Tento jev byl zaznamenán například ještě u kachniček mandarínských, kterých je jen tak mimochodem jak nas*áno v Brně.

[fratercrucis]

sampussy sampussy sampussy sampussy sampussy sampussy sampussy sampussy sampussy sampussy sampussy sampussy sampussy sampussy sampussy sampussy sampussy sampussy sampussy sampussy sampussy sampussy sampussy sampussy sampussy sampussy sampussy sampussy sampussy sampussy sampussy sampussy sampussy sampussy sampussy sampussy sampussy sampussy sampussy sampussy sampussy sampussy sampussy sampussy sampussy sampussy sampussy sampussy sampussy sampussy sampussy sampussy sampussy sampussy sampussy sampussy

[blueengland-ocposting]

OWOBALL: Heyy Mimic! MIMIC: Oh! ...Woball. MIMIC: What's up? OWOBALL: The ceiling. MIMIC: Pft hahaha. OWOBALL: It wasn't that funny. MIMIC: I like to laugh at things! OWOBALL: Okay.

[OwOball walks inside the room, looking at the various machines lying around. Most are incomplete.]

OWOBALL: ...Does he ever do anything other than build this stuff? MIMIC: I mean- OWOBALL: Other than work at the cafe. MIMIC: That's still two things. OWOBALL: ...Yeah, okay, I guess it is. MIMIC: Why are you here? OWOBALL: I... really just wanted to talk to someone who I knew, you know? OWOBALL: There's so many strange people on this floating island... MIMIC: Yeah, you can say that again.

[The weirdos turn towards the door as it swings open again, POKÉMAN walking in holding the broken body of BREACHED.]

MIMIC: AH! POKÉMAN: We need The Inventor to fix.

[Their voice was double. Two distinct voices layered on top of eachother, both with slightly different tones.]

OWOBALL: W- what the hell are you...? POKÉMAN: What am I?

[POKÉMAN dropped the BREACHED onto the floor.]

POKÉMAN: I don't know what am I. POKÉMAN: What am I...?

[POKÉMAN walked out of the room, seemingly contemplating their existence.]

OWOBALL: Uhh... MIMIC: I... MIMIC: Um, I'm gonna try fixing that robot guy they dropped. OWOBALL: You don't know a thing about inventions like those. MIMIC: I might not know much, but I have been watching Copy-Cat do some work lately! MIMIC: It can't be that hard anyways, just some wires and stuff in the wrong place. MIMIC: And a new screen...

[tojaziemniak]

U Marzycieli przywitała mnie awantura, której zupełnie się nie spodziewałam, ponieważ Szczepan i Kacper dobrze się dogadywali. Mój kanon jest nawet taki, że Szczepan bardzo go lubi, ponieważ Kacper zrezygnował z życia Ćwira, żeby być z jego córką, Esmeraldą i mimo wychowania wśród kasy jest bardzo normalny, dobry dla żony, dla dzieci, uczy ich ważnych wartości...

No ale ✨️autonomii✨️ simów nie należy ignorować, inaczej się zemści...

[kocourmokroocko]

Shánění hlídání pro Arníka je jako "My víme, že rád smrdí. A submisivně čůrá před trans hochy, co jsou na testosteronových injekcích, protože je vnímá jako ultimátní alfa samce a nechce být sněden. A brakuje odpadkový koše. A umí otevírat posuvný dveře. A miluje bahno. A gembluje. A sežral mojí babi celej vál těsta na štrůdl. A dušenou mrkev. A kostku másla. A skořápky, co měla pro slepice. A tvrdý rohlíky, co měla pro slepice. A druhou kostku másla. A voní mu slivovice, savo a čokoláda. A kvíká, pokud se na něj nikdo nedívá. A kvíká, pokud se na něj někdo dívá moc dlouho. A prdí ze spaní. A chrochtá, když je šťastný. A krade boty, ale nekouše je, jen je znepokojivě dlouho zbožně olizuje a vášnivě u toho funí. A umí si poslintat čelo. A umí poslintat tvoje čelo. A skáče nevinným cizím lidem do auta, pokud jde zrovna kolem a oni vystupují, protože chce jet autem. A neumí se chovat v autě. A má černý i bílý chlupy a má jich strašně moc, takže doslova žádný oblečení neni v bezpečí. A nemeje si nohy. A má od doktora předepsanej náhubek na úplně všechny procházky, protože žere tis a ostrý zátky od piva. A žere figurky. A herní dílky. A pucle. A lego. A kapesníky. A drny. Ne stébla trávy - drny. I s hlínou a kamenim. Se všim. Nechává po sobě díru v trávníku, ve které dříve bydlel drn, ale teď tam bydlí Arnold, drnupln. A bojí se koček. A bojuje se zahradními rozstřikovači s vervou Dona Quijota, co shlédl větrný mlýn a řekl si "Absolutně kurva ne, tohle". A je sexista. Ale kdybyste měli tenhle víkend NÁHODOU čas—"

[dalsimoravskyblog]

teplé nápady pro třetí sérii Docenta:

Šera a docent spolu chodí, ale dělají to tajně, protože Šera se bojí, že to naruší jeho image drsného alfa samce

Fousová na to přijde během jedné scény a celou sérii si z docenta dělá prdel, protože na Šeru si netroufne

Fousová má celou dobu přítelkyni, ale divák se to dozví v jedné větě, protože je to tak obvious a zároveň do toho nikomu nic není, doprdele

docentova exmanželka tomu všemu děsně fandí, dostaneme scénu, kdy docent jí i divákovi zdůrazní, že je bisexuál, protože bi reprezentace matters

v pozadí toho všeho se dvojčata rozhodnou, že se vezmou, protože chtějí slevu na dani

to méně chytré, co není Hádek, na okamžik pochybuje, protože nechce, aby si lidi mysleli, že jsou gayové

druhé dvojče na něj chvilku zírá a pak řekne „ty vole, Daníku, vždyť spolu už několik let spíme“ a Daník řekne „a jo“ a přiblble se usměje, konec dějové linky

na zločin během toho všeho asi nezbyde čas, ale je potřeba se obětovat pro dobro všech

[addicttwithapen]

Občas život umí přinést zajímavé situace i tam, kde je vlastně vůbec nečekám...

Třeba při jízdě brzkým ranním vlakem, kde se vlastně jen modlíte, že si k vám do kupé nepřisedne parta starších notorických alkoholiků, co po zavření dveří otevřou svýho snídaňovýho Brandála a budou celou cestu otravovat...

Osud tomu asi tak chtěl, sedli jsme si nevědomě na špatná místa, ale z nějakého důvodu v jinak vlastně celkem plném vlaku, zrovna tam nikdo neseděl.

Oproti nám seděl mladý pár, který sice nevypadal jako z pera Rosamunde Pilcherové, ale jinak vlastně celkem normální. Možná až jen na to, že sameček nebyl obeznámen s fungováním zapínacího poklopce na kalhotech.

Tahle iluze ale na(ne)štěstí rychle pominula, protože přišla stewardka s možností objednat občerstvení. Mladý Samec nečekal ani vteřinu (vlastně mu trvalo asi 15 vteřin, než vůbec pochopil situaci a odpověděl) a skálopevně rozhodnut řekl: Jedno Červené Curry! Jeho Samička jen dovětila, že si dá čaj. A vlastně ještě koláč. Makový.

Po tom co jim bylo oznámeno, že makový není aktuálně v nabídce, přišlo nejdřív očividné nepochopení sdělené informace a asi po 5 vteřinách zvláštních pohledů začala zuřivě listovat v menu, aby si po další zhruba půlminutě vybrala koláč tvarohový s drobenkou, což opět naprosto fascinovalo Samce až do bodu, kdy se nahlas a zcela zmaten zeptal "S Drobenkou?".

Už z téhle výměny byla moje spolucestující královsky pobavena a díky poměrně silné spánkové deprivaci, možná i nabrala dojmu, že jsme omylem nastoupili do dětského kupé a právě vidíme live inscenaci Pata a Mata.

Následovala chvilka, kdy jsme se já i moje spolucestující s různou úspěšností snažili skrýt pobavení touto situací, ale to ani jeden z nás nevěděl, co přijde za pár minut.

Stewardka přinesla objednané položky, koláč, Curry ohřáté v mikrovlnce a pečený čaj společně s kelímkem horké vody. Snídaně šampionů.

I tato interakce přinesla další očividné zmatení, protože mladý pár nebyl schopen svoji objednávku převzít od stewardky a s naprosto zamyšleným výrazem oba chvíli zmatkovali, jak tyto labužnické položky vlastně uloží na svá kolena.

I tento litý boj ale nakonec vyhráli a podařilo se jim přijít na to, že položek je zhruba stejně, jako rukou co společně mají. Myslím si, že jednou tento zážitek bude tvořit důležitý pilíř jejich vztahu, přecejen, překonat takovouto výzvu už chce jistou sehranost, chemii, možná i duševní provázanost.

Pak ale přišel hlavní akt tohoto vystoupení, kdy mladý sameček nemohl přijít na to, jak se vlastně tento div české instatní kuchyně v plastovém obalu ohřátý v mikrovlnné troubě rozdělává. Po asi minutě marných pokusů mu ale jeho očividně zkušenější samička pomohla a poměrně aromatické curry, naprosto nevhodné ke konzumaci ve vlakovém kupé společnými silami otevřeli. Skutečná romantika.

Konečně, mladý sameček se mohl pustit do svého pokrmu bohů, žrádýlka jak debil, chálečky jak zmrd, ale co tomu osud nechtěl, hned s první lžící, která přetékala ohřátým curry a rýží se dokázal celý zašpinit a prakticky celý obsah lžičky skončil na jeho textilu.

Moje spolucestující už to v tento moment naprosto ztratila, zarazila hlavu do mého ramena a začala se nahlas smát, já se zuby nehty snažil držet klidnou tvář, ale bohužel, tohle bylo příliš i na muže co spal 2 hodiny a sotva dokázal rozlišit jestli je zrovna světlo nebo tma.

V tenhle moment už sem si říkal, dobrý, už nic horšího se stát fyzicky nemůže, není jakákoliv šance, že se dneska stane ještě něco divnějšího než pohled na Samičku a Samce kolem 30 let, kterým vesmír nenadělil nejlepší motorické schopnosti.

Mladý Sameček potom svoje curry zvládl i přes velké obtíže zkonzumovat, moje spolucestující se sice pořád nepřestala smát v šoku z toho co se děje kolem ní, ale pak přišel zlatý hřeb večera (rána).

Mladá Samička si vzpomněla na svůj čaj. Jenže nevěděla že pečený. Bedlivě zkoumala kelímek s horkou vodou, může jít o průhledný čaj? Je toto nějaká místní specialita? A proč mi k němu sakra dali malou zavařovačku s marmeládou. To přece vůbec nedává smysl... Do tohoto boje s nelogickou kombinací vody a malinké zavařovačky se nakonec zapojil i Mladý Sameček, který si extenzivně asi 2 minuty prohlížel onu zavařovačku s velkým nápisem "Pečený čaj" a pak mu to došlo. Vesmír se spojil, planety se poskládaly, hvězdy se rozsvítily! Nalejeme tuto neznámou hmotu do kelímku a ono se něco stane!

A vskutku se stalo, Mladý Sameček použil všechnu svou sílu nabranou z vydatné snídaně a otevřel tuto ďáblovu kreaci v zavařovačce, jemně přivoněl a naznal, že budou pokračovat ve vymyšleném plánu. Vzal tedy plný odhodlání z rozluštění této záhady kelímek asi do poloviny plný v tento moment už spíš jen mírně vlažné vody a zaštěrchal s otevřenou zavařovačkou, aby napomohl rychlému transferu této záhadné hmoty, což způsobilo že z vlažné vody v kelímku asi zbyla tak desetina, zbytek pomohl hydratovat cokoli v okruhu asi 2 metrů.

Moje spolucestující to opět kompletně ztratila a teď už skoro bez ostychu vypustila z úst naprosto upřímný smích, snažíc se ho ztišit tím, že zarazila hlavu do mojí mikiny.

Naštěstí mladý pár byl natolik zaneprázdněn radostí z vyřešení této záhady, že si vlastně ani nevšiml jak dobře nás pobavil.

Asi to byla fakt pravá láska

[oliverstarkfame]

i think it says that maybe just maybe our inner child is still very much alive and needs some healing. Bluey is all about that inner child healer the more i watch it the more i notice that. you are so right about things not having that family vibe, when i was younger there where the show you watched together as a family, now not so much.

That's not weird at all mate! I am obsessed with Bluey and Peppa Pig. There's nothing better than finding something that both you and your kids can watch together as a family. A lot of shows today are missing that family vibe so anytime I find a cartoon or program that we can all watch, we definitely do. I don't know what it says about me being more invested in it than my kids though.

[fuckingmoonprince]

widzowie ide dzisiaj na travisa więc teraz szybko obyczajami teksty żeby mnie samce alfa giga sigmą nie pobiły XD

[driffting]

JESTEM MEGA OMEGA DEMONEM!!!

MUAHAHHAHAHAHAHA

JESTEM POTĘŻNYM DEMONISEM PANEM CIEMNOŚCI!!!

DEMON TUF TUF TUF

DEEE MON DEEE MON DEEEE MOOOONNN!

DEMON DEMON DEMON DEMON

MEGA DEMON MEGA DEMON GIGA GIGA GIGA GIGA

GIGA DEMON MEGA DEMON OMEGA DEMON GIGA DEMON

a ty co? EPSILON JAKIŚ? (czyt. EPSILJON?)

samce epsiljony są lepsze od sigm nawet

[koval-ptaki-birds]

154) Apteryx australis; Kiwi brunatny, southern brown kiwi (kiwi brunatny południowy), tokoeka, common kiwi (kiwi pospolity) - gatunek dużego nielotnego ptaka z rodziny kiwi (Apterygidae). Dawniej za podgatunek kiwi brunatnego uznawano także kiwi północnego (A. mantelli).

Kiwi brunatny występuje w zależności od podgatunku:

A. australis australis – południowo-zachodnia Wyspa Południowa

A. australis lawryi – Wyspa Stewart.

Nazwa tego ptaka pochodzi od dźwięku „kiwi”, którym samce nawołują samice w okresie godowym. Żyje w parach, ale niekiedy w grupach rodzinnych złożonych z 6–12 ptaków. Prowadzi nocny tryb życia. Żywi się owadami i ich larwami, robakami, pająkami, owocami, czasem gadami i płazami. Gniazduje zwykle w norach lub innych zagłębieniach, takich jak dziuple w zwalonych drzewach lub szczeliny skalne. Samica składa 1–2 wielkie białe jaja, z tym że ewentualne drugie jajo składane jest 25–30 dni po pierwszym. Okres inkubacji wynosi 75–84 dni, a zajmują się nią oboje rodzice. Pisklęta przychodzą na świat dobrze rozwinięte. Opiekuje się nimi przez jakiś czas samiec. Opuszczają gniazdo po około 5–6 dniach od wyklucia. Samce osiągają dojrzałość płciową po 14 miesiącach, a samice po 2 latach. Rekordowa odnotowana długość życia to 35 lat.

Międzynarodowa Unia Ochrony Przyrody (IUCN) uznaje kiwi brunatnego za gatunek narażony (VU – Vulnerable) nieprzerwanie od 1996 roku. Liczebność populacji szacuje się na około 19 900 dorosłych osobników, a jej trend jest spadkowy. Jako główne zagrożenie dla gatunku podaje się obecność introdukowanych drapieżnych ssaków, które zjadają jaja, pisklęta i osobniki młodociane, a niekiedy także dorosłe. Według danych nowozelandzkiego departamentu ochrony przyrody, obecnie 9 na 10 piskląt wykluwających się w środowisku naturalnym pada ich ofiarą już w pierwszym roku życia. Nowa Zelandia prowadzi programy ochronne polegające na monitorowaniu liczebności gatunku, ograniczeniu liczebności zagrażających mu drapieżników, ponadto zabiera się jaja, inkubuje je, a na wolność wypuszcza się odchowane osobniki, zdolne stawić czoła drapieżnikom.

[ailoveboobs]

Wytryski są dla samców alfa. Samce beta nie powinny dochodzić 💦⛔️. Musisz wiecznie krawędziować, trzepiąc swojego małego fiutka. 🤏🏻 Skoro samce beta i tak nie są atrakcyjne dla kobiet, to równie dobrze mogłyby dla nich nie istnieć. Możesz więc całymi dniami masturbować się przed ekranem z nagimi ciałami porno-bogiń. Wytrysk tylko niepotrzebnie zakończyłby przyjemność i co gorsza - istnieje niebezpieczeństwo że wtedy mógłbyś wyjść na powietrze spotkał prawdziwą kobietę. Żadna kobieta nie zasługuje na tak traumatyczne przeżycie jak spotkanie z tak żałosnym przegrywem jak ty! Dlatego wiesz co masz robić - onanizuj się w swoim pokoju, nie dochodź, wiecznie oglądaj pornografię 🥰

[palpitacjauczuc]

Na każdym kroku spotykasz samych frajerów, zwykłe cioty i dużych chłopców płaczących jak to my faceci mamy niby ciężko w tych czasach. W dodatku każdy z nich posiada ego jak stąd do kosmosu. Samce alfa kurwa mać. Tylko jakim cudem kobiety mają większe jaja od nich? Nie, to nie są mężczyźni. Nam mężczyznom jest za takich jak oni najzwyczajniej w świecie wstyd.