#generace3

[hellriasims]

90. Do Brindleton Bay dorazila obě děvčata už za tmy. „Mamí? Doma se svítí?“ zpozorovala Sonia. „Asi jsme nezhasli, pojď, jsem dost unavená…“ pobídla ji Trisha. U dveří jí však zaskočilo i to, že bylo odemčeno. Že by mi to těhotenství tak lezlo na mozek? ptala se sama sebe. Nicméně hned v chodbě zjistila, že se dějí zázraky. Ihned skočila svému manželovi okolo krku. „Sakra kde si byl?“ vyhrkla ihned ale ke slovu ho skoro nepustila, jak moc ho mačkala. Když se přivítal i se Soniou, uložili jí do postele a šli se posadit do kuchyně. Terry jí začal vysvětlovat, že jejich loď doopravdy ztroskotala, stihli poslat své souřadnice dřív, než se všechna elektronika porouchala, takže pro ně záchranná loď jela, ale už nemohli dát vědět nikomu jinému. „To si od stresu tak moc papala, kotě?“ ukázal Terry na Trishino větší bříško. „No…víš…stala se taková věc….budeš táta dvojčátek.“ kousla se do rtu. „Bože můj, fakt? Skončím u rybářů, nemůžu už riskovat, že bych se jednou nevrátil. To není možný! Já budu táta!“ vykřikoval na celý dům nadšením.

[hellriasims]

89. Celé vyprávění Esther poslouchala se zatajeným dechem a s rukama před obličejem. ,,Co budeš dělat? Kdyby cokoliv tak samozřejmě dej vědět, jsme tady s tátou pro tebe.“ Soucitně se na Trishu usmála. ,,Nic, mami, budu čekat, co jiného. Teď mě omluv, půjdu na vzduch.“ Zvedla se a odešla se nadýchat domovského vzduchu. Nakonec to celé nešlo tak špatně, jak se obávala. Mezitím v restauraci zvedla Sonia oči od kreslení. ,,Neboj, babičko, Terry se vrátí. Má nás rád, já to vím.“ ,,Snad máš pravdu, koťátko moje.“ O pár minut později se Trisha vrátila zrovna v pravou chvíli, naservírovali jim jejich večeři.

[hellriasims]

88. Už delší dobu Trisha uvažovala, že by o svém těhotenství mohla zpravit ostatní členy rodiny. Přece jen nemůže jen tak jednou přijít a mít o dvě děti navíc. A protože měla vždycky dost blízko k mámě, byla taky ona první osobou, kterou Trisha pozvala na večeři. Sešli se v jedné restauraci ve Windenburgu. Esther byla nadšená, že zase vidí svou dceru i vnučku. Vypadala stále výborně, na to, že už byla babičkou. ,,Tak jak se máte, hvězdičky moje, povídejte, přehánějte.“ Trisha jen seděla a poslouchala, jak Sonia vypráví o škole, kamarádkách a o kočkách, co mají doma. Pak už jí ale zaujal víc ubrousek a pastelky, co jí přinesl číšník, aby se při čekání na jídlo nenudila. ,,A co ty, zlatíčko?“ otočila se Esther na svou dceru. Tris se jen zhluboka nadechla. ,,Terry zmizel a čekáme dvojčata, gratuluju, budeš trojnásobná babička.“

[hellriasims]

87. Od zjištění těhotenství uběhlo pár týdnů. Trisha už si každý den s láskou prohlížela v zrcadle své bříško. Jasně, zatím nebylo moc veliké, ale bylo tam. A moc dobře věděla, že jsou tam dvojčátka. Vlastně by bylo všechno v naprost��m pořádku, kdyby nebylo jedné věci. Neexistovala jediná zmínka o poloze rybářské lodi, se kterou odjel Terry. Trisha se snažila nemyslet na to, že se zřejmě opakuje minulost. Zase je těhotná. A zase sama. Snažila se celou tu situaci brát pozitivně, věděla, že stres by mohl dvojčatům ublížit. Problémem byla jen malá Sonia. Každý den přišla ze školy s nějakým dalším tragickým scénářem o potopených lodích a trosečnících...

[hellriasims]

86. ,,Tak se podíváme, jestli můžeme doopravdy vyloučit vaše těhotenství..." oznámila doktorka Trishe další z testů. Spousta diagnóz, které vymyslela, měli negativní výsledek, tudíž přicházel v úvahu i malý vetřelec v Trishině bříšku. Trisha pozorně sledovala každý pohyb na doktorčině tváři. Proč jí vlastně nenapadlo, že by mohla být těhotná? Náhle doktorka zatajila dech. ,,,Ó, podívejte, tady ho máme, lumpíka malého!" Trisha kradmo koukla na monitor. Doopravdy tam byl malý tmavý puntík. ,,A ta rozmazaná šmouha tady?" Ukázala opatrně o kousek dál. ,,Na tohle si musíme ještě počkat, jste teprve na začátku těhotenství. Možná je to další malý simík, ale to zatím nepoznám." Usmívala se doktorka.

[hellriasims]

85. Newcrest. Ze zatažené oblohy padal mírný déšť, který již stihl vytvořit rozsáhlé kaluže na silnicích. Nebylo to vůbec příjemné počasí, každý kdo mohl dřepěl raději doma. V malé místní klinice tiše odkapávali potřebné vitamíny s léky. Mladá běžkyně nehybně spala, zatím co si léky hledaly cíl a její tělo nabíralo ztracenou sílu. Po další hodině se s trhnutím probudila. ,,Kde to jsem?" problesklo jí hlavou. Vzpomínala si na krásné ráno a obvyklý běh. Jen to celé nezapadalo dohromady. Po pár minutách se však dočkala odpovědi. Do místnosti vešla straší žena, celá v bílém, a představila se jako doktorka Swanová. ,,Ráno vás našli na ulici. Zřejmě jste zkolabovala, sousedé říkali, že chodíte pravidelně běhat." Poté ji seznámila s tím, jak se sem dostala a co se nachází v kapačce. Trisha z toho měla divný pocit. Nikdy se jí takto špatně neudělalo, přestože dnešní ráno vůbec nejedla. ,,Paní Phillips, dovolte mi otázku. Udělali jsme vám krevní testy a výsledky se nám vůbec nezdají. Je něco, co by jsme měli vědět, než začneme s dalšími testy, popřípadě s vyšetřeními?"

[hellriasims]

84. Svatební cesta novomanželům nebyla dopřána. Terry hned další den nastoupil zase do lodi a odplul chytat ryby. A Trishe to vlastně ani moc nevadilo. Vždyť můžou odjet kdykoliv jindy. Při obvyklém ranním běhu uvažovala, kam by se mohly podívat. V úvahu padla i Salvadorada, neprozkoumaná džungle a exotická kuchyně Trishu hodně lákala. Jenže při pomyšlení na jídlo se Trishe udělalo dost nevolno. „Nemáš běhat s prázdným žaludkem, huso.“ vynadala si polohlasně. Po několika dalších minutách musela zpomalit. Před očima se jí zamlžil celý svět a křeče byli čím dál horší. „To dáš. No ták.“ povzbuzovala se. „Za chvíli budeš doma. Huh.“ Zakopla o vlastní nohu. „Já…“

[hellriasims]

[hellriasims]

83. Po obřadu přišli na řadu oslavy. Tradičního krájení dortu se nemohla dočkat hlavně Rose. Snědla celé jedno patro. Ostatní si dali skromně po jednom kousku, což ona sama nedokázala pochopit. Nakonec všichni usoudili, že je tu jen kvůli tomu jídlu. K večeru už přišli i někteří přátelé Trishy a Terryho. Všichni se shromáždili okolo baru nebo skočili do bazénu, co byl u místa oslavy. Trisha byla ve výsledku šťastná s tím, jak celá svatba proběhla. Čekala tátu v alkoholovém opojení vztekajícího se, že si jeho jediná dcera vzala zrovna Terryho, nebo tetu Rosalin dělající další rozbroje v rodině, ale všemu se nakonec úspěšně vyhnuli. Velkým překvapením pro oba bylo letadlo s obřím transparentem hlásajícím ,,Všechno nejlepší novomanželům." Čí to byl nápad se nedozvěděla.

[hellriasims]

82. V Brindleton Bay bylo toto léto docela zamračeným a upršeným obdobím. Bylo opravdu velkým oříškem, vychytat vhodné počasí pro svatbu. Naštěstí se všechna přání splnila. Na svatbu dorazila jen rodina Trishi a pár společných přátel. Terry své rodiče ani nezkoušel kontaktovat. Obřad si všichni užívali. Dokonce i Phoenix, který stále neschvaloval partnera své dcery, ale už se naučil jej aspoň tolerovat. Annie dost pokukovala po Stephanovi, jen on ji po celou dobu úspěšně ignoroval, z čehož byla černovláska dost nesvá. Rosalin byla stále trochu záhadou. Po celou dobu obřadu se tvářila dost neutrálně, na rozdíl od své sestry, které ukápla nějaká ta slza. Oba snoubenci zvládli to obávané „ano“ na výbornou, i polibek na závěr sklidil úspěch u všech hostů.

[hellriasims]

81. „Ano.“ „Ano!“ „No, jasňačka.“ Ne, to je blbý, pomyslela si blondýnka. „Ano, vezmu si jej.“ Meh, to je ještě horší. „Co se to tu vztekáš, kotě?“ smál se pod vousy Terry své snoubence. Trisha se trochu začervenala. „Mno, nacvičuju si tu to slavné ano. Na zítřek.“ dramaticky gestikulovala okolo sebe. „Jsem z toho už trochu nervní. Vůbec mi to nejde.“ „To půjde samo, neboj. Sháněla tě Sonia, potřebuje něco podepsat do školy.“ Pohladil ji po tváři. „Zítra to zvládneš, žádný strach.“ Jen co Trisha zmizela za dveřmi koupelny a nebyli už slyšet ani její kroky, otočil se Terry k zrcadlu. „Ano, bude mi potěšením si tě vzít…“

[hellriasims]

80. Jen pár dní poté, co Terry poklekl s prstenem, šel za Trishou s další prosbou. Za dva týdny měl jet na další plavbu a chtěl odjíždět jako šťastný manžel. ,,Myslíš, že by to bylo možné? Nebo spíš, souhlasila by si?“ rozhazoval rukama kolem sebe při urputném vysvětlování svého plánu.“ Trisha po celou dobu pozorně naslouchala každému slovu. ,,No, víš, jsem z toho teď celá zmatená, rodiče ani neví, že jsme se zasnoubili. A to jim mám zavolat a oznámit, že už bude rovnou svatba? Táta tě nesnáší už od doby, co jsme se seznámili.“ To už stála naproti Terrymu a chytla jej za ruce. ,,Ale žijeme jen jednou, takže ano, pustíme se do příprav a svatba bude klidně hned příští týden.“ „Díky, tebe nejde nemilovat.“ Políbil nakonec svou snoubenku na tvář.

[hellriasims]

79. Terry blondýnku odvedl o kus dál, k obří soše kotvy. Stihnul ještě nenápadně zamávat na Soniu, odcházející s Mayou domů. ,,Co se děje?" zeptala se nic netušící Trisha, když se společně posadili. ,,Ále, nic, znáš mě. Jen si tu budeme užívat toho krásného jarního sluníčka." pousmál se na partnerku a objal ji okolo ramen. A tak tam spolu seděli a sledovali přicházející západ slunce. Terry se náhle zvednul, vytáhl Trishu na nohy, poklekl a začal lovit v útrobách svého pláště. ,,Víš, Trisho, ono se možná některým bude zdát, že jsem se úplně zbláznil. Což by nebylo vůbec nic divného, každý by si tohle myslet, ale ty si mi prostě zachraňovala život. Už od doby, co tě znám." Konečně našel maličkou krabičku. Dál klečel před Trishou, ale nyní jí už hleděl do očí. ,,Znova jsme se našli teprve nedávno, jenže pravda je taková, že se známe tolik dlouhých let, stále je to mezi námi naprosto stejné. Patříme k sobě. A na moři mi došlo, že nechci být už jediný okamžik bez tebe. Myslíš...mohla by sis mě vzít?" Trisha němě zírala na Terryho před sebou. Je to sen? ,,Jo, no jasně, jooooo, anoo, samozřejmě." Musela jí slyšet půlka Brindleton Bay. Během chviličku už měla nasazený prstýnek a skočila Terrymu okolo krku.

[hellriasims]

78. Dalšího dne už stála obě děvčata v přístavu a vyhlížela loď. Rybáři se brzy vrátili, z lodi vystoupil, ve žluté pláštěnce, Terry. Sonia k němu ihned běžela naskočit mu do náruče. Měla opravdovou radost, že ho zase vidí. Poté se šel Terry přivítat i s Trishou. Ta blondýnka mu na moři opravdu chyběla, přestože byl pryč jen pár dní. Následovalo i povinné vyfocení se, což byla Soniina oblíbená kratochvíle. Nikdo z dospělých však nevěděl, že jen potřebuje mít dokaz pro spolužačky, že má konečně "tatínka". Když Sonia s Terrym na chvíli osaměli, naklonil se k malé blondýnce. ,,Soni, pamatuješ, jak jsme si povídali, než jsem odjížděl?" Sonia jen přikývla na souhlas. ,,Tak teď je ten čas, vezmi domů Mayu. Já vezmu maminku kousek na procházku." mrkl na Soniu. ,,Rozkaz, kapitáne." zazubila se něj.

[hellriasims]

77. Sonia si brzy rozloučila s babičkou, hned poté její pozornost upoutala houpačka. Nebe bylo již dost zatažené, všechny děti seděly v teple svých domovů, a tak měla Sonia hřišťátko jen pro sebe. Houpala se sem a tam, jarní vítr čechral blondýnce vlny. Najednou jí opustily obavy o Terryho, užívala si jen stávající okamžik. Když se houpala dost vysoko, viděla i Trishou, zkoušející všemožné triky na bruslích. Brzy začalo pršet, spletla tedy z houpačky. Běžela hned za Trishou. ,,Mami, děkuju, že jsme sem dneska šly." koukala šťastně na siminku před sebou. ,,Není zač, koťátko."

[hellriasims]

76. Hned druhý den po Terryho odplutí si Trisha všimla, že Sonia není tou vysmátou holčičkou, jakou bývala. Přesně věděla, proč tomu tak je. Byl zrovna víkend, tak při snídani navrhla své dceři menší zpestření. O hodinu později už si v centru Brindleton Bay obouvaly brusle Trisha, Sonia a Esther. Trisha jako malá bruslila dost často, takže se brzy dostala zpět do formy. O Sonie a Esther se to ale říct nedalo. Babička Esther při výběru oblečení šlápla hodně vedle, šikmo střežené šaty jí bránily ve spoustě pohybech. Navíc na bruslích stála poprvé v životě. Sonia sice byla oblečená dobře, jenže pohyb na kolečkách nebyl jejím šálkem kávy. Brzy se tedy obě odploužily s natlouknutými zadky ke stánku s limonádou.