terminus--rpg-blog

[terminus--rpg-blog]

Kang Seulgi/Svatyně

Jméno: Kang Seulgi  Věk: 19 Skupina: Red Velvet Orientace: heterosexual Bývalé zaměstnání: fotomodelka Jak jste se dostali do tábora:

Vždy byla sama, zklamaná lidmi okolo. Neměla nikdy nikoho. Ráda se tvrdě mučila cviky a tréninky všech možných bojových umění. Uměla i výborně zacházet se zbraněmi a noži. To jí nejednou zachránilo život na cestě k hledání nějaké skupiny lidí, co přežila. Na své cestě musela zabít stovky lidí kvuli jídlu a přežití. Asi po pár měsících našla tábor. Věděla, že má schopnosti aby se tam dostala. Krom toho je dost chladná a z ničeho nemá strach. Nechce být sama. Ví, že by pro jakýkoliv tábor byla přínosem.

[terminus--rpg-blog]

Steve Yeun/Hilltop

Jméno: Steve Yeun Věk: 33 Skupina: - Orientace: bisexual Bývalé zaměstnání: Pizza boy Jak jste se dostali do tábora: 

Po propuknutí apokalypsy žil se skupinou lidí, na kterou si bohužel není schopný kompletně vzpomenout. Není si jistý, co přesně a jak se stalo, ale jednoho dne se prostě probral s poraněním hlavy a vše měl dost zamlžené. Potom se dostal do tábora jménem Downhill, který mu zachránil život. Dostal zde lékařskou péči, zázemí a konečně znovu začal fungovat v komunitě. Jako velice příjemný bonus zde také našel osobu, se kterou si řekněme… Více, než rozuměl. Jedné zimní noci se ale něco pokazilo. Vlastně doteď neví přesně co a jak se stalo, ale probraly ho zvuky a výkřiky zvenčí a když se podíval z okna svého karavanu, byl tábor plný zombie. Nějakou chvíli se snažil dostat se přes ně více do tábora, aby se mu podařilo zjistit, kdo je kde, no nakonec se mu to bohužel nepodařilo a musel se schovat v lesích sám. Několik týdnů se zdržoval v okolí. Jednou se mu podařilo dostat se i na území zničeného tábora, ale nikoho známého nepotkal. Nerad to přiznával, ovšem zasáhlo ho to poměrně silně. Když už mu připadalo, že není nejmenší šance, že někdo z jeho starého tábora přežil a nebo že se ještě potkají, vydal se tedy hledat nějaké bezpečnější místo a útočiště. Stal se poměrně schopným v přežívání o samotě, občas narazil na komunitu lidí, ke které se na chvíli přidal nebo jim s něčím pomohl, ale než si stačil k lidem udělat jakékoliv pouto, odešel pryč zase po svých… Pak se ale vrátila zima a letos to vypadalo, že to nebude jen tak a tak Steven uznal za vhodné, že by se mohl na těch pár chladných měsíců někde zdržet a protože nedávno procházel kolem něčeho, co vypadalo jako zaběhlý tábor, vrátil se tedy zpět a doufal, že mu zdejší komunita poskytne azyl před nepříjemnou zimou.

Dovednost: Pohybuje se tiše a rychle, má dobré reflexy a dobru mušku. 

[terminus--rpg-blog]

Lisa Manoban/Svatyně

Jméno: Lisa Manoban Věk:21 Skupina: Blackpink Orientace: Asexuál Bývalé zaměstnání: Číšnice v baru, student Jak jste se dostali do tábora: 

Lisa se narodila jako jedináček do velmi bohaté rodiny. Její otec byl uznávaný politik a její matka pracovala jako architektka. Lisa měla své rodiče ráda ale čeho je moc toho je příliš. Jejich péče byla až moc přehnaná a proto se Lisa rozhodla se přestěhovat. Začala si vydělávat aby rodičům mohla splatit aspoň polovinu nájmu a proto přijala ne moc dobře placenou práci v baru. Zrovna v den kdy se měla dívka stěhovat, napadl její rodiče doopravdický zombie, kterého naštěstí zneškodnila sama Lisa ránou z pistole přímo do hlavy. Už ale bylo pozdě. Její otec už byl nakažený a téměř okamžitě se vrhl po její matce. Lisa by jim v životě ani vlásek nezkřivila, ale zrovna v ten okamžik se v ní začala hromadit zlost a křivdy které vůči rodičům cítila. Bez mrknutí oka zabila oba dva a vydala se čelem k apocalypse která právě vypukla. Asi měsíc se potulovala po celém městě, obcházela zchátralé obchody a vojenské základny, kvůli jídlu a nábojům a zabíjela vše živé i neživé co jí přišlo pod ruku. Po měsíci takového života a bloudění po městě, narazila na dívku, která seděla u okraje řeky a jedla něco velice chutného, maso. Lisa sama se živila jen zeleninou, ovoce a různými sladkostmi ze supermarketů, proto neváhala a zamířila na dívku zbraní. K jejímu neštěstí si jí ale dívka všiml a začala se bránit. Dovedla jí do tábora jako zajatce ale k překvapení všech jí do tábora jen o vlas přijali jako člena. 

Dovednost: Zabíjení, rychlost

[terminus--rpg-blog]

Kim Jennie/Svatyně

Jméno: Kim Jennie Věk: 20 Skupina: Black Pink Orientace: Asexuál Bývalé zaměstnání: Student, občasné brigády jako prodavačka a číšnice v kavárně Jak jste se dostali do tábora: 

Jennie byla první den v práci jako číšnice v kavárně, kterou jí sehnala matka. Dívka sama práci nechtěla, předci jen bydlela u rodičů kteří ji zaplatili vše na co si vzpomněla. Jednou jí ale našli ve sklepě s partou kluků a trávou v ruce… no od té doby jí začalo peklo. Rodiče jí sháněli všelijaké brigády a práce na poloviční úvazek, aby vše ladilo se školou a ona jim pomáhala v domácnosti. Proto je tady. V práci která jí nebaví a ze které jí s tímto přístupem brzy vyhodí. Vypadalo to že venku je další průvod, tentokrát zombie. Vypadali dost realisticky ale kde by se tu vzali že? Tyto myšlenky se honili Jennie i ostatním lidem v podniku hlavou, ale nikdo to neřešil…Tedy až do té doby než jeden z “průvodu” přišel do kavárny a  zakousl se do šťavnatého masa jednoho ze zákazníků. Dívka ani chvíli neváhala, vzala žhavou konvičku, plnou kávy kterou právě dodělala, a praštila s ní zombie do hlavy. Ani nečekala že to zabere ale stalo se. Zombie se skácel k zemi a hned za ním i nakažený zákazník, který byl následně ušlapaný ječícími a panikařícími lidmi kteří se snažili co nejdříve dostat z podniku. Mezi nimi byla i Jennie, která si před tím opatřila zbraň v podobě malé ostré součást vytržené z kávovaru. Zatímco ostatní běželi s proudem zombie, dívka asi jako jediná, běžela k místu výskytu zombie. Jak hledala, nikde nikoho nenašla až asi po třech dnech bez jídla, s kapičkou vody, narazila na chlapce, který vypadal že má dostatek jídla i čistého oblečení a že je členem tak zvaného “tábora” které se poslední dobou začali utvářet. Jennie použila zbytky svých sil, dokulhala se s mladíkovy s prosbou o trochu jídla i vody. Chlapec se i přes chvilkové zaváhání rozhodl dovést jí do tábora, ve kterém už nakonec zůstala jako právoplatná členka.

Dovednost: Rychlý běh, obrana pomocí konviček na kávu a nožů, obratnost

[terminus--rpg-blog]

Taeyeon/Hilltop

Jméno: Taeyeon Věk: 28 Skupina: SNSD Orientace: homo Bývalé zaměstnání: ošetřovatelka v zoo Jak jste se dostali do tábora: 

Pamatovala si to jako by se to stalo včera, každou noc, kdy usíná se jí zdá o jejím minulém životě. Bylo to jako nějaká časová smyčka, která jí nechce dovolit zapomenout na ty dobré věci a nechat ji žít tak, jak to prostě nyní je. Její život se zdál pro ostatní na první pohled dokonalý. Mohla mít všechno na co by si jen ukázala a taky toho často využívala, protože moc dobře věděla, jak je svět ve skutečnosti krutý a jediný nepozorný okamžik by ji mohl potopit. Tahle její umíněnost a cílevědomost ji ale dovedla do bodu, kdy se z ní stal nesnesitelný člověk. Musela být nejlepší za každou cenu a to byl ten kámen úrazu. Ano, stále si mohla dovolit, co chtěla, rodiče jí to vždy zařídili, ale přišla kvůli svému chování o mnoho lidí a ač to nedávala znát, tak ji to uvnitř ubíjelo a náhlé stavy úzkosti jí nedovolovaly se pokusit o zlepšení jejího charakteru. Po hádce s některou kamarádkou si prostě dokázala najít další, jen aby po svém boku někoho měla a vypadala oblíbeně. Zjištění bipolární poruchy jejímu mladšímu bratrovi ji dorazilo snad víc než to, co se dělo jí samotné. Ke konci střední školy se její prospěch o něco zhoršil, ale i tak se jí povedlo s klidem odmaturovat. Dříve by se okamžitě hlásila na jednu z nejlepších veterinárních škol, ale vzdala to. Nemohla si dovolit opustit rodinu, když měli trápení s bráškou. On byl jediný člověk ke kterému se vždycky chovala fér a dokonce se i snažila nějak pozvednout jeho popularitu, když byl odstrčený. S časem ale pochopila, že on není takový jako ona a vlastně mu to i tak nějak záviděla. On prostě jen existoval, zatímco ona se snažila být někdo a přitom nic. Sehnala si práci v zoologické zahradě, kde pomáhala zkušenějším ošetřovatelům. Málokdy však byla u nějakých operací, porodů a tak podobně, spíše měla na starost krmení, případně zvířatům dávala medicínu, na tom nebylo co pokazit. Nevadilo jí to, že dělala spíš tu podřadnější práci, zvířata milovala víc než lidi a tahle zoo pro ni byla místem, kde se cítila opravdu šťastně. Bylo to místo, kde ji opouštěla faleš, místo kde si našla první opravdovou kamarádku a nechovala se vůči ní povýšeně. Trochu se toho navazování mezilidských vztahů obávala, protože si nebyla jistá jestli si něco takového zaslouží. Měla v hlavě takový zmatek sama ze sebe. Po nějaké době, co v zoo pracovala se začaly dít divné věci. Zvířata postupně onemocněla a umírala. Nikdo neznal příčinu smrti a všichni se snažili zjistit, co se to děje. Byl to ten osudový den, kdy se všechno pokazilo mnohem více, a to už by ani nečekala, že to víc jde. Do práce dorazila za silné bouřky, v prostorách zoo nefungovaly světla a ve vzduchu visel štiplavý zápach krve. Zoo byla v katastrofálním stavu a úplně to místo křičelo, aby okamžitě vypadla, ale copak by mohla jen tak odjet? Kde byli ostatní? Co se tu k sakru stalo? Vrhla se do budov, které za normálních okolností fungovaly, nikde nikdo nebyl, ale za to ji hned zpoza rohu přepadla nějaká páchnoucí zrůda. Dala se na útěk do jedné z místností a když se k ní zombie přiblížil, tak jej prostě umlátila dveřmi, když se snažil projít za ní. Byla celá v šoku, padla na podlahu a zhluboka oddechovala. Bylo jich tu víc? Rozhodně ano, a pokud ne tak byl tohle hodně blbej vtípek, nějak se modlila, aby šlo pouze o vtip, ačkoliv by pak toho idiota, co by to vymyslel roztrhala na kusy. Z chodby se ozývaly další sípavé zvuky, které ji utvrdily v tom, že to vtip není. Okamžitě začala prohledávat místnost, aby našla nějaké věci, co by se jí mohly hodit. Všechno si to nacpala do kapes a tašky, kterou s sebou měla. Jednalo se o zdravotní potřeby, ale chtěla i zbraň. Jinak neměla šanci se ubránit, to se jí však nepodařilo a co se zombie dostaly přes dveře za ní do místnosti, tak si nepamatuje vůbec nic. Každý den se probouzí se vzpomínkou na to, jak upadla do bezvědomí a probrala se právě v táboře. Oddechla si, když mezi některými viděla i její kolegy z práce, kterým se podařilo uniknout. Doposud ale nezjistila, jak dopadla její rodina, a hlavně její bráška. Jednoho dne je najde, musí. I kdyby je měla vidět mrtvé, tak ať, bude to pro ni lepší než nevědomost. Teď se cítila ještě více opuštěně, než kdy dřív. Bude vůbec schopná zvyknout si na nové prostředí? Byla chodící pohromou a musela vynakládat velké úsilí, aby si to nepokazila i tady, šlo jim o životy, nějaká její umíněnost musela stranou a naopak musela přivítat svoji pomocnou stránku.

Dovednost: zacházení s nožem, základy lékařství, starost o zvířata a rostliny

[terminus--rpg-blog]

Lee Jongsuk/Samotář

Jmeno: Lee JongSuk Věk: 28 Orientace: bisexual Bývalé zaměstnání: JongSuk měl celkem všední zaměstnání kancelářské myši, jelikož si musel najít slušně zaměstnání, aby uživil rodinu. 

Jak se dostal do tábora: Samotář 

Dovednosti: JongSuk je takový vseuměl. O vše se hodně zajímal, četl  a to co se dozvěděl  pak využil  v praxi, jelikož  byl hlava malinké, ale šťastné rodinky. Dlouhou dobu studoval v Americe, kde se zamiloval a následně si i vzal jednu ze svých spolužaček se kterou měl krásnou dcerku, jenž byli přesně čtyři roky, když vypukl armagedon. 

Ale to předbíhám. Jong Suk se tedy vyzná - jako správný chlap - v motorech aut, umí nemálo věci vyrobit a poradit si, jakož to člen dobrovolných hasičů umí i střílet a má i zásadní tělesnou kondici. Jako mladšímu mezi jeho koníčky patřila lukostřelba a bojové umění, takže se bránit určitě umí. Jel do Koree pár dní před rozšířením zombie viru za rodiči. Uvízli kousek od letiště a on ty dvě nedokázal ochránit za což se nenávidí. Uzavřel se a už si k sobě nechce nikoho pustit. Zas dobu, co přežívá ve městě mrtvých se naučil dost dalších věcí a tričku týkající se přežití, i když vlastně neví, proč tak moc lpí na životě.

[terminus--rpg-blog]

Mark Lee/Woodbury

Jméno: Mark Lee Věk: 19 Skupina: NCT Orientace: bisexual Bývalé zaměstnání: Študent + brigády (väčšinou v baroch ako čašník) Jak jste se dostali do tábora:

Na ten deň spomínal akoby sa to stalo len včera. Nikdy si nemyslel, že k takému niečomu dôjde, ba dokonca, že je vôbec možné aby čosi také dokázalo vzniknúť. Jeho trieda bola na školskom výlete a akurát sa už vracali domov, keď sa im ako naschvál pokazil autobus. Už to bol čistý nonsens, predsa len…pokazený autobus na ceste domov z výletu. No stále nikomu nič nedochádzalo, ani jemu samotnému. Nevenoval tomu žiadnu pozornosť. Keďže sa im to stalo na mieste, kde mali ešte stále prístup k ľuďom, vystúpili z autobusu a šofér spolu s učiteľmi odišli do dediny po pomoc. Neďaleko odtiaľ bol les a keďže všetci vedeli, že oprava autobusu nebude päť minútová záležitosť, rozhodli sa, že sa tam pôjdu prejsť. Samozrejme, rozhodol sa ísť s nimi. Bol podvečer, pomaly sa stmievalo a začínalo byť aj celkom chladno. Les bol tichý, nič sa z neho neozývalo. Nezašli priveľmi ďaleko, no pokým sa konečne zastavili, bola už tma. Už si ani nepamätal, prečo tam išli, ani čo ich to napadlo. No vedel, že to bola chyba. Neďaleko od nich sa začali ozývať akési zvuky, zo začiatku si mysleli, že sú to len ich zvyšní spolužiaci…no kroky boli pomalé a nepravidelné. Keď zasvietili baterkami na miesto, odkiaľ išli zvuky, v diaľke videli človeka. Aspoň sa im to tak zdalo. A čím bližšie bol, tým viac bolo vidno, že od živého človeka to má veľmi ďaleko. Nastala panika, no kým sa všetci spamätali, bolo už neskoro. Nebol tam už len jeden, bolo ich tam viac. Nevedel čo robiť, no popravde v tej chvíli ani nerozmýšľal. Rozbehol sa čo najrýchlejšie vedel, čo najhlbšie do lesa. V tej chvíli nemyslel na ostatných, ani na ten zvyšok ktorí stále čakal pri autobuse. Ako bežal, počul za sebou výkriky svojich kamarátov. Nevediac ako, vydržal bežať a kráčať po lese až do rána. Bol si istý tým, že prežil jediný. Potreboval sa však rýchlo dostať z lesa, čo sa mu nakoniec aj podarilo. Po niekoľkých dlhých mesiacoch, kedy sa len tak pretĺkal prázdnymi mestami a lesmi, sa konečne dostal na miesto, kde snáď už konečne nebude sám.

Dovednost: streľba

[terminus--rpg-blog]

Kim Hanbin/Hilltop

Jméno: Kim Hanbin Věk: 21 Skupina: Ikon Orientace: bisexual Bývalé zaměstnání: Vysokoškolák - Medicína - Chirurgie Jak jste se dostali do tábora: 

Potkal Naru, když se potloukala po okolí a ta jej do tábora přivedla. Dovednost: Jako malý chodil do skauta, tudíž má určité znalosti o přežití v přírodě. Studoval medicínu, takže má i určité znalosti v oblastí sešívání, léčení zlomenin atd. 

[terminus--rpg-blog]

Park Chanyeol/Svatyně

Jméno: Park Chanyeol Věk: 25 Skupina: EXO Orientace: homosexual Bývalé zaměstnání: drogový dealer občasně  i tatér Jak jste se dostali do tábora: 

Jak jste se dostali do tábora: Chanyeol byl jako malý celkem hodný a slušný kluk. Svoji blízkou rodinu měl rád, nedělal žádné problémy. To vše se změnilo jednoho dne, kdy mu rodiče zabil jeho strýc, Chanyeolovi bylo v tu dobu 16 let. Sám v tu dobu prožíval ve škole doslova peklo, bylo to kvůli jeho orientaci. Samozřejmě že se Chanyeol chtěl pomstít za svoje rodiče, protože jeho strýc skončil jen na podmínce, nebylo dostatek důkazů. Od ty doby musel Chanyeol se svým strýcem bydlet. Úplně se změnil, už to nebyl ten hodný a slušný chlapec. Začal krást, překupovat a vařit drogy. Když jednoho dne přijeli do domu jeho strýce policajti našli tam všechny jeho drogy. Možná to i sám Chanyeol tak plánoval. No, Chanyeol i přes to že jeho strýc konečně skončil tam, kde měl být hned od začátku, zůstal stejný. To znamená uzavřený do sebe, na nikoho ne moc milý. Aby na někoho byl hodný a otevřel se mu o svém celém životě musel by ten člověk získat jeho srdce. To se nikomu jen tak nepovede.V dobu když začala zombie apokalypsa Chanyeol zrovna prodával drogy kousek od Seolu. O ničem nevěděl, dokud se se zombie sám nepotkal. Bojoval s nim a nevěděl co to je zač, nakonec ho nějak přemohl Toulal se kolem hlavního města pár dní. Nikde doslova nikdo, nepotkal za tu dobu ani jednoho živého člověka. No, i když jednoho přece jen, ale ten dlouho nežil. Chanyeol už byl úplně zoufalý umíral na dehydrataci v tu chvíli za ním, ale přišel člověk. Chanyeol ho už chtěl zabít, ten člověk mu však nabídl zajímavou nabídku a to připojení do jeho komunity. Chanyeol si sice sám řekl, že s lidmi už nikdy spolu pracovat nebude, ale nakonec to  přece jen příjmul.  

Dovednost: síla, rychlost, přesná střelba

[terminus--rpg-blog]

Kim Samuel/Samotář

Jméno: Kim Samuel Věk: 16 Skupina: solo Orientace: neznámá Bývalé zaměstnání: student Jak jste se dostali do tábora: Samotář Dovednost: střelba ze samopalu, rychlost, tichý pohyb

[terminus--rpg-blog]

Kim Seokjin/Woodbury

Jméno: Kim Seokjin Věk: 25 Skupina: BTS Orientace: bisexual Bývalé zaměstnání: fotograf, maliar Jak jste se dostali do tábora: 

Nevnímal som čo počúvali ostatní a tak nejak… som žil samostatne. Nebol som silný, odvážny no vždy som mal dobrú mušku. Keď sa rozhlásilo, že je apokalipsa neveril som tomu. Myslel som si, že je to len ďalší planý poplach. Raz som bol s mojou matkou na lúke. Bolo to pred pár rokmi. Objavil sa tam muž, ktorý sa po nás rozbehol. Nevyzeral normálne… vyzeral ako monštrum. Matka k nemu prišla s kľudom no on ju začal jesť… So slzami som rýchlo utekal domov. Avšak na lúke ich bolo viac.. tých stvorení. Cestou domov som sa teda nevybral, ale vybral som sa tade kade bola voľná cesta. Spadol som do nejakej diery v zemi nevie čo to bolo, ale tam som potichu plakal a čakal. Vonku začínala byť tma a keď už bola úplná z diery som vyliezol. Pred oko som si dal foťák, vzduch bol čistý a pomocou nočného videnia na foťáku sa išiel vystrašený okolím. Uvidel som niečo… ako tábor. Človeka na stráži. Normálneho zdravého človeka a tak som podišiel bližšie až som zastal pred táborom a žiadal o pomoc. Tak som sa ocitol v tábore a stal sa jeho súčasťou. Po prvý raz som nebol samostatná jednotka a bol som za to v tejto situácií rád.

Dovednost: presnosť čiže hádzanie nožom a streľba lukom

[terminus--rpg-blog]

Jung Jaehyun/Woodbury

Jméno: Jung Jaehyun Věk: 27 Skupina: NCT Orientace: homosexual Bývalé zaměstnání: patológ Jak jste se dostali do tábora:

Jeho život bol stereotypný, jeho práca sa nezakladala práve na komunikácii. Ľudia s ktorými pracoval boli večne ticho, teda… keby neboli, bolo by to pri najmenšom znepokojivé. Nesťažoval sa, jemu to vyhovovalo. Malo to výhody, nikto mu neodvrával a on si mohol robiť, tak povediac čo len chcel. To sa so živými nikdy nestávalo. Jeho stereotyp sa s skončil až v deň, kedy mu do jeho ‚ambulancie‘ vtrhol jeden jeho známy. Nemal príliš veľké pochopenie pre dnešných hrdinov, akým bol Minseok, on sa staral viac o ostatných, než o vlastný pud sebazáchovy. A presne tak aj dopadol, s guľkou v ramene, a on bol zjavne najbližším útočiskom. Jaehyun predsa len nazbieral  istú dávku ochoty, a za neustáleho kecania nezmyslov jeho spoločníka sa o jeho ranu postaral, koľko bolo najnutnejšie. On neustále mlel o akýchsi živých mŕtvych, a on začínal silne zvažovať, či mu nepodať silnejšiu dávku sedatív.  I keď, bolo jasné, že to by mu nedovolil. I napriek jeho namietaniu, zranený policajt zabarikádoval celú jeho pracovňu. Avšak, dokiaľ jeho pracovná doba nekončila, Jaehyun sa rozhodol nevenovať pozornosť jemu ani jeho výplodom fantázie, pravdepodobne spôsobenými šokom. Tak či tak by odtiaľto nevychádzal. Čoskoro už však myšlienka pomätenia prebehla i jeho mysľou. Kým mal ruky plné práce čistenia nástrojov ktoré použil pre zmenu na živé telo, to, ktoré bolo ešte pred chvíľou mŕtve, ležiace na jeho stole, nadobudlo podoby, ktorá by zodpovedala policajtovým príbehom z vonka. Ledva mu stihol stúpnuť adrenalín v krvi, jeho spoločník pohotove zasiahol a toho ‚človeka‘ zabil. Opäť. Šok pre zmenu ostal ukotvený tento krát v jeho tele. Bolo ťažké uveriť, kým to nevidel na vlastné oči. I napriek tomu súhlasil s nápadom vypadnúť čo najskôr od miesta, v ktorom už mal zaužívaný život. Z prítomnosti toho druhého nikdy nebol nijak nadšený, no tentoraz tomu bolo práve naopak. Býval rád sám, no pre tento krát tomu takisto bolo opačne. I napriek tomu, že každý ich názor bol rozdielny a nadávky lietali jedna za druhou z oboch strán. Teraz pre zmenu bolo najdôležitejšie nájsť ďalších ľudí. Ak samozrejme nejakí ďalší ostali. Bol však realista, predsa niekto ďalší tam von byť musel. A skutočne, i bol.  

Dovednost: lekárske znalosti

[terminus--rpg-blog]

Byun Baekhyun/Woodbury

Jméno: Byun Baekhyun Věk: 23 Skupina: EXO Orientace: homosexual Bývalé zaměstnání: prodavač ve večerce (+ zloděj) Jak jste se dostali do tábora:

Baekhyun už od narození nebyl příliš šťastlivec. Rodiče jej nechtěli a proto jej strčili do dětského domova hned, jak to bylo možné, tudíž neměl nikdy příležitost je poznat - hlavně o to ani nestál. Baekhyun měl sice roztomilou tvářičku, ale ve skutečnosti byl velmi problémové dítě, které lezlo na nervy snad všem v dětském domově. Byl drzý, kradl ostatním dětem hračky, ničil věci, které nebyly jeho a celkově ignoroval příkazy ostatních. Když tedy dosáhl dospělosti, všichni si velice oddechli, když opustil dětský domov. Tehdy toho příliš neměl - neměl vlastně nic. Musel se tedy najít práci, což se mu příliš nezamlouvalo, protože ho to nebavilo. Šel tedy do první práce, kterou našel. Začal pracovat ve večerce, kde se dále rozvíjel jeho “talent”. Kradl peníze, aniž by si toho kdokoliv všiml, pravidelně si domů nosil jídlo, takže se ve skutečnosti neměl až tak zle. Do toho kradl ještě jinde. Ve veřejné dopravě, v obchodech, v davech ve městě. Baek byl natolik super, že se ještě nikomu nepodařilo jej při jeho zločinu chytnout. Jeho život začínal být poněkud stereotypní a on už nevěděl, do čeho píchnout. Absolutní převrat nastal tehdy, když do večerky vtrhlo něco, co nevypadalo jako někdo, kdo si jde koupit polévku v sáčku. Baek vycítil hrozbu hned v okamžiku, kdy se tohle neživé cosi zakouslo do jeho zákazníka. Nevěděl příliš, jak reagovat, nicméně pocítil strach - bylo to až příliš děsivé na to, aby to byla pravda. Ve chvíli, kdy se ve dveřích objevil další kus chodícího masa, si uvědomil, že to není sen a musí něco udělat. Mohl se sice nechat sežrat, to by mu bylo ale líto. Využil proto dalších lidí, kteří zrovna nakupovali, aby on sám mohl utéct. Samozřejmě, mohl se snažit jim pomoct, ale to byla zbytečná ztráta času a neměl jistotu, že přežije. Tu neměl ale ani poté. Utíkal tedy, sám nevěděl kam, dokud se nedostal do nějakého táboru. Původně měl v plánu pokrást vše, co půjde, nakonec se ale rozhodl zde zůstat.

Dovednost: mrštný, rychlý, flexibilní

[terminus--rpg-blog]

Lee Taeyong/Woodbury

Jméno: Lee Taeyong  Věk: 20 Skupina: NCT  Orientace: homosexual Bývalé zaměstnání: študent Jak jste se dostali do tábora: 

Spočiatku sa jeho život zdal, akoby bol perfektný, akoby mu nič nechýbalo a akoby ho nemohlo nič pokaziť. Akoby sa nič nemohlo postaviť do cesty jeho rodine, jeho rodičom, ktorí sa o neho starali a ktorí mali obaja zamestnania natoľko dobré, aby sa mohli bez akýchkoľvek problémov postarať o svoje dve deti a dať im všetko po čom túžili. Jeho sestre, pri ktorej sa zdalo, že jej vždy vyšlo všetko o čo sa snažila. Chcela byť najlepšia v škole, podarilo sa, chcela byť najpopulárnejšie dievča, stalo sa. Všetko jej šlo tak ako si zaumienila a nič jej to nemohlo pokaziť. U neho samotného to síce nebolo tak ideálne, nemal toľko šťastia, aby mu vyšlo všetko, no ak mal pravdu povedať nikdy sa o to až tak veľmi nesnažil. Nesnažil sa o to byť najlepší, či najpopulárnejší, úplne mu stačilo, že mal svoj okruh priateľov, ktorý ho bral takého aký bol, ktorý mu rozumel a s ktorým mohol tráviť všetko čas či už v škole, alebo mimo ňu, pokiaľ sa teda nerozhodol tráviť ho so svojim psom, s ktorým si veľakrát rozumel viac než s hociktorým z ľudí, ktorí sa okolo neho pohybovali. Všetko to vyzeralo ako perfektná idylka, ktorú nemohlo nič pokaziť. Aspoň nie do momentu kým mu v pätnástich nediagnostikovali bipolárnu poruchu. Poruchu, ktorá jemu samotnému v tom veku nič nehovorila a jeho rodičia na tom zjavne neboli o nič lepšie. Už preto, že si nikto nevšimol náhly nával energie, ktorý ho jedného dňa naplnil. Spočiatku to nikoho nešokovalo, nikto tomu nevenoval priveľkú pozornosť, keďže sa mu často stávalo, že mal dni, počas ktorých bol jednoducho aktívnejší než normálne, všetko ho tešilo, zo všetkého si robil srandu a jednoducho sa zo života tešil viac než normálne. Tentoraz to však nebol len jeden z takých dní, nehovoriac o tom, že jeho nával energie netrval len deň. Trval niečo cez týždeň, no i napriek tomu nikomu ani len nenapadlo, že by s ním niečo nemalo byť v poriadku, aspoň do momentu, kým sa jedného dňa, úplne bezdôvodne nevyzliekol uprostred chodby, nechajúc oblečenie len tak ležať na zemi, zatiaľ čo si to namieril naprieč školou úplne nahý, nevenujúc pozornosť pohľadom, ktoré mu venovali jeho spolužiaci. Nevenujúc pozornosť ani len slovám učiteľky, či dokonca riaditeľky, ktoré mu prikázali obliecť sa a následne na to sa mu vyhrážali tým, že zavolajú jeho rodičom, aby si po neho prišli a celú túto situáciu riešili. Nakoniec však predsa len museli prísť, pretože nevenoval priveľkú pozornosť nikomu, kto sa mu snažil prehovoriť do duše, dokonca ani len nikomu zo svojich kamarátov, ktorí sa ho rovnako tak snažili presvedčiť, aby sa obliekol. Jediné na čo sa v tom momente zmohol bolo, aby ich smerom mrmlal všetko čo mu v tom momente preletelo hlavou a čo ani náhodou nedávalo zmysel. Ani to však nestačilo na to, aby ho rodičia vzali k lekárovi, považovali to len za skrat, skrat, ktorý sa raz za čas stane každému no nie? V jeho prípade to však nebol len takýto skrat, šlo o niečo viac, niečo čo po pár dňoch prešlo do horšej fázy, do fázy, ktorá ho doslova pripútala k posteli. Nikdy si nemyslel, že by sa mohol cítiť tak zle, iste stalo sa mu veľakrát, že sa necítil dobre, že ho všetko štvalo, cítil sa mizerne, no nikdy to nepociťoval tak intenzívne. Až tak veľmi, že sa nedokázal postaviť z postele, tak veľmi, že sa väčšinu času ani len neudržal pri vedomí. Tak, že väčšinu z času, ktorú strávil hore, pozerajúc sa len tak do steny, premýšľal o tom, či by nebolo lepšie umrieť a jednoducho sa vykašľať na svet. Až táto situácia prinútila jeho rodičov k tomu, aby ho vzali k lekárovi, aby zistil čo s ním je, čo sa s ich dieťaťom, ktoré vždy pôsobilo normálne stalo. Nikto však nečakal, že to bude práve niečo takéto. Niečo čo z neho v podstate robilo človeka, ktorý sa neustále musel spoliehať na iných ľudí, ktorí ho kontrolovali, neustále mu boli za zadkom a stále vnímali jeho správanie, či sa náhodou čo i len o kúsok nezmenilo, či nebol priveľmi šťastný, alebo naopak, či nebol až priveľmi smutný, či v depresii. Ani jeho depresie však neboli to najhoršie čo sa mohlo jeho rodine prihodiť, čo sa prihodilo svetu. Spomínal si na ten deň, kedy sa jeho otec vrátil naspäť z práce, snažiac sa pôsobiť čo najpokojnejšie, kto vie prečo, možno preto, aby neznepokojil zvyšných členov rodiny, možno preto, že sa snažil podávať všetky informácie postupne a s čo najväčšou citlivosťou, aby to Taeyonga príliš nerozhodilo, keďže jeho stavy dokázalo vyvolať takmer hocčo, priveľké nadšenie, strach, stres, čokoľvek. Možno aj to bol dôvod prečo tak opatrne volil slová. Ani to však nepomohlo. I napriek jeho veľkej snahe mu pri ich úteku a snahe ukryť sa, zalialo jeho tela až priveľa energie, energie, ktorá ho spočiatku nútila nemyslieť na to, že svet je v ohrození, na to, že celá jeho rodina je v nebezpečenstve a ktorá jeho samotného a celú jeho rodinu ohrozovala ešte viac. Nespomínal si presne na to, ako prišiel o rodičov, ako prišiel o sestru, dokonca ani na to, ako sa dostal do tábora, do ktorého sa mali dostať všetci, no dostal sa tam len on. Bez matky, otca, sestry, bol tam len on, s depresiou na krku, ktorá ho prvé dni, ktoré strávil v tábore pripútala k posteli. Keď si na to spätne spomínal, skutočne sa niekedy divil, že ho z tábora rovno nevyhodili, že ho neposlali preč napospas svojmu osudu, že ho tam nechali a starali sa oňho i napriek tomu, že bol cudzí človek, ktorí prvé dni nebol schopný ničoho. Nebol schopný vnímať, žiť, premýšľať nad tým čo sa stalo s jeho rodinou. A i napriek tomu, že to všetko časom prešlo, stále nechápal prečo ho nechali žiť tu, rovnako ako stále netušil, čo sa stalo s jeho rodinou, pochyboval však, že niekto mal toľko šťastia ako on sám a že ešte boli nažive.  

Dovednost: varenie, rýchlosť, schopnosť pokaziť takmer všetko na čo siahne