suijiniee

[suijiniee]

Tři groše

fandom: kingdom come deliverance

a/n: není tady zrovna ship, jelikož to je jen nějaká oneshot slátanina na zasmání (pokud to je vůbec aspoň trochu vtipné :D)

Jan a Jindřich seděli a sledovali Hynka, jenž celý omámený alkoholem vrávoral ze strany na stranu a snažil se udržet balanc díky sloupu, o který se opíral rukou. Ani jeden z nich neslyšeli konverzaci mezi ním a Žižkou, ale podle Žižkova znuděného výrazu a zamračeného obočí mohli usoudit, že bylo obvyklé Hynkovo opilecké žvatlání o čemkoliv, co mu v tu chvíli přistálo na jazyku.

,,Žižka vypadá, že za chvíli usne na místě.” utrousil Jindřich pobaveně do korbelu piva, ze kterého zrovna upil a přerušil tak ticho, jenž mezi ním a Janem panovalo.

,,Nebo jako by mu zachvilku měl dát pěsti.” řekl Jan a svráštil zamyšleně obočí.

,,Aby tě z toho přemýšlení nebolela hlava, synu.” zasmál se Bohuta, který zrovna přišel a sedl si naproti nim. V jedné ruce držel korbel piva a v druhé misku s něčím, co vypadalo, jako by to za chvíli mělo na všechny tři během následujících sekund skočit a sežrat zaživa.

Jan se na Bohutu usmál a obrátil pohled na Jindřicha sedícího po jeho pravici. ,,Kolik grošů za to, abys Hynka kopnul do prdele?” nahodil a na rtech se mu objevil rošťácký úšklebek.

Jindřichovi zacukaly koutky rtů nahoru a po očku koukl na Hynka, který se hlasitě smál svému vlastnímu vtipu a korbelem piva praštil Žižku do ramene takovou silou, až krapet hořké tekutiny vylétlo ven a skončilo na Žižkově triku. Ten se jen zhluboka nadechl, věnoval Hynkovi náznak úsměvu a pro uklidnění se napil ze svého piva.

,,Chlapci, nemyslím si, že to je dobrý nápad.” upozornil Bohuta a těkal očima mezi Janem a Jindřichem, kteří na sebe stále koukali. Když si uvědomil, že mu ani jeden z mužů nevěnuje pozornost, zvedl se s tichou modlitbou zamumlanou pod nosem, a odešel pro své dobro na druhou stranu taverny, kde spolu popíjeli Kuběnka a Adder.

,,Udělal bych to klidně zadarmo, ale když nedáš, tak mi dej tři groše a odveď nějak jeho pozornost.” uchechtl se Jindrich. ,,Tohle místo potřebuje oživit nebo tady usnu.”

V Janovo očích zajiskřilo a úšklebek na rtech se mu ještě zvětšil. Zvedl svůj, téměř plný, pohár s vínem a na dva loky ho do sebe hodil. Poté se zvedl a šel směrem k Žižkovi a Hynkovi.

,,Dobrý večer, pánové.” zvolal Jan a s roztaženýma rukama k nim přistoupil.

V Žižkově tváři se objevil náznak úlevy a Jana přivítal s přátelským úsměvem.

Na druhou stranu Hynek nevypadal moc nadšeně a neodpustil si podrážděné protočení očí, které Jan hodlal ignorovat.

,,Co tě sem přivádí?” optal se Žižka Jana a otočil se k němu čelem.

Když pohledem zabloudil za Jana spatřil Jindřicha, který se k nim přibližoval. Na tváři mu hrál potutelný úsměv a sledoval Hynka stojícího k němu zády. Žižka na něj chtěl zavolat, ale Jan ho přerušil rázným odkašláním.

,,Víš, je tady docela nuda, nemyslíš?” pobaveně pohodil obočím a s kulišáckým úšklebkem nepatrně kývl hlavou k Hynkovi, který se zrovna pokoušel vybavovat s hospodyní, jenže si díky alkoholu stoupal na jazyk.

Žižka nechápavě nadzvedl obočí a založil ruce na hrudi. Pohled opět upřel na Jindřicha, jenž se přiblížil za Hynka a vší silou nakopl netušícího muže do zadku. Ten s bolestným vyjeknutím upustil korbel, který se ženě před ním vylil přímo do dekoltu. 

,,Já *škyt* se omlová-” 

Žena zvedla pohled od svého dekoltu, momentálně propočeného od piva, a následná facka proťala rušnou hospodu, jako meč.

Rázem byla celá místnost tichá, až by bylo slyšet spadnout špendlík. Všichni zkoumavě sledovali, co se bude dít dál. Druhá hospodyně přispěchala své rozzuřené přítelkyni na pomoc a přes promočené šaty přehodila čistou zástěru.

Žižka těkal zmateným, ale i pobaveným, pohledem mezi Janem, který si zakryl rukou ústa ve snaze se nerozesmát a Jindřichem, který stále stál na místě a čekal, jak Hynek zareaguje.

Už teď věděl, že to neskončí dobře, když viděl jak začíná Hynek rudnout.

Hynek jakoby na místě vystřízlivěl a s vykulenýma očima koukal do země. Ve tváři mu pulzovalo. Prsty si přejel přes uhozené místo a pomalým pohybem se otočil na muže, který ho právě nakopnul. Když spatřil nevinný úsměv na Jindřichovo tváři, v žilách mu začala bublat krev ještě víc než si dokázal představit..

,,Ty zasranej kovářskej bastarde!” zahřměl Hynek a ukázal prstem na muže před ním. ,,Počkej, až tě dostanu! Uškrtím tě holýma rukama!”

Jindřich rozpřáhl ruce, ušklíbl se a začal couvat. ,,Tak to si mě budeš první muset chytit.” pobídl ho rukama a začal utíkat v okamžiku, kdy se druhý muž rozběhl proti němu.

Chvíli se tam naháněli mezi stoly, přičemž je okolní štamgasti povzbuzovali a smáli se podíváné, kterou měli před očima. Dokonce si někteří stihli i vsadit, který z mužů tuto schylující se rvačku vyhraje.

Jindřich přebíhal přes stoly nebo skákal z jednoho na druhý, aby se vyhýbal Hynkovi a u toho ze stolů omylem zkopával talíře a misky s jídlem nebo rozléval piva s vínem.

,,Co se děje, Čerte? Dochazej ti síly?” poškádlil udýchaně Jindřich, když zarovna stáli naproti sobě u dlouhého stolu. Opřel se rukama o jeho kraj a čekal, co má jeho soupeř v plánu, přičemž se snažil popadnout dech.

Hynek zamručel a vrhnul po Jindřichovi vražedný pohled. Jedním rychlým pohybem vytrhl korbel piva z ruky muži, co seděl po jeho levici, čímž si vysloužil jeho naštvané okřiknutí, a nemotorně ho hodil celé do sebe. V tu chvíli bylo jedno, že mu téměř polovina vytekla po tvářích pryč a vsákla se do jeho trika. Jen potřeboval zapít bodavý pocit v jeho krku a uklidnit srdce, co mu silně bije v hrudi.

Když dopil, utřel si rukou pusu a s výkřikem hodil korbel po Jindřichovi, který jen tak tak stihl uhnout. Jindřich se za prolétajícím korbelem ohlédl, čehož Hynek využil, vyskočil na stůl a třemi kroky ho přeběhl. 

Už se nohou napřahoval, aby mohl druhého muže kopnout do obličeje, když se v tom stůl pod ním zatřásl tak silně, až Hynek ztratil balanc a s hlasitou ránou na něj dopadl zády.

,,To si myslím, že stačí, pánové!” krčmou se rozlehl ženský nasoptěný hlas. ,,Přestaňte se chovat jako děcka, co si venku hrajou na dvorku!” Kateřina sežehla oba muže naštvaným pohledem, položila nohu ze stolu na zem, upravila si šaty a založila ruce v bok.

Jindřich se poškrábal na zátylku a Kateřinu obdařil nevinným úšklebkem.

Hynek na druhou stranu bolestně zaúpěl na stole, jelikož zády dopadl na pár korbelů a misek.

,,Teď to tady budu muset uklízet. A vy dva mi pomůžete. Všichni ostatní ven! Přijďte zítra!” zavelela a vrhla bodavý pohled na Hynka, který se jí zrovna chystal odporovat.

Všichni v hospodě se nabručeně zvedli a odešli dříve, než se žena naštve ještě víc a bude je s radostí zapojovat do úklidu také.

,,Snad sis něco nepolamál.” poškádlil se smíchem Jindřich Hynka a nabídl mu pomocnou ruku. Ten ho prvně probodl pohledem a po chvíli se s přijetí jeho pomoci zasmál.

,,Ptáčku!” Zavolala Kateřina na Jana, který se snažil vytratit ze dveří z hospody ven. 

Jan si zaklel pod nosem a s lehkým laškovným úšklebkem se na ní otočil. To už ale jeho směrem letělo koště, které stihl tak tak nemotorně chytit.

,,Co s tím mám jako dělat, ženská?” zaburácel nechápavě a rozhodil rukama.

,,Je mi jasné, že v tom máš prsty i ty. Tak se dej do práce, jinak ti už pro ten tvůj nóbl zadek nikdy nenaleju.”

[suijiniee]

Za hranicí hrdosti

ship: hansry - kingdom come deliverance

a/n: takže... po dlouhé době jsem se konečně rozhodla něco napsat. Nebudu lhát, ale jsem krapet nervózní. Předem upozorňuji, že tenhle příběh se nebude na 100% opírat o lore hry a budu krapet vybočovat. Doufám, že se bude líbit. Love u

1. Sázka

Měsíc visel nad Ratajemi a vrhal stíny přes nádvoří hradu. Přesto, že byla polovina léta za nimi, tak bylo dnes večer nepříjemně chladno. Jindřich se opíral o chladný kámen cimbuří a s pomalým výdechem pozoroval podhradí. Zahleděl se na mlýn, který patřil Peškovi. Hlavou mu prolétla myšlenka na Terezu. Měl by se za ní zítra stavit, jenže musí najít během odpoledního trénování krapet času. Pár dní se spolu už neviděli, pokud nepočítá včerejší dopoledne, kdy na sebe narazili před kostelem, prohodili pár slov, vyměnili úsměv a Jindřich se hned poté odporoučel zpátky plnit svou práci.

Dnes byl dlouhý den, svaly ho bolely z celodenního tréninku s Bernardem. I přesto, že se byl hned po jeho konci zastavit v lázních, se ho pach potu a koní držel zuby nehty. A i když byl unavený, nedokázal se přinutit jít spát. Po pár týdnech klidu se mu opět vrátily vzpomínky na masakr, který se odehrál ve Skalici. 

Před očima viděl, jak všichni umírají. Bolestný křik se rozléhal do okolí a plameny pohlcují budovy, které znal celý svůj život. Nemohl se pohnout, i když ve svém nitru na sebe křičel a chtěl jakkoliv pomoct. Nohy měl přikované k zemi a v jeho pravé ruce svíral meč, který teprve před chvílí dokončili se svým otcem. Ten ale v tu chvíli již bezvládně ležel na zemi a Jindřichova matka třásla jeho rameny ve snaze ho probudit, aby mohli utéct. Jindra chtěl na svou matku zavolat, ale hlasivky ho zradily a nevydal ani hlásku. Mohl pouze sledovat, jak matka bere meč, aby ochránila sebe a svého muže před příchozí ránou, ale hned poté jejím břichem projel meč nepřítele, který se nacházel za ní.

 ,,Jindřichu!” Mužský hlas ho vytrhl z útrob jeho mysli.

Jindřich sebou trhl a praštil se hlavou o kámen cimbuří. “Kurva!” Zaklel mezi zuby a rukou si třel uhozené místo. Měl chuť muže okřiknout, ale v hrudi ho polilo teplo, když zvedl pohled a spatřil ty známé modré oči s rošťáckým zábleskem.

,,Hledal jsem tě všude. Přísahám, Jindro, že někdy se chováš jako stařec,” pronesl Jan. Jeho honosné oblečení bylo i po celovečerní slavnosti bez poskvrnky, což se v jeho případě velmi často nestávalo. V rukách svíral dva poháry s vínem a jeden natáhl směrem k jeho příteli. ,,Trocha vína by tě přece nezabila.”

Jindřich si odfrkl a víno přijal. “To máš pravdu, Pane. Ale mluvíme tady o pár pohárech. Naposledy, když jsem s tebou pil, jsem se probudil v chlívku mezi prasaty, neměl jsem košili a vyháněla mě Hanka.”

Jan se zasmál tím svým lehkovážným smíchem, který se zdál až příliš bezstarostný. ,,To v žádném případě nebyla má chyba, Jindro. To ty jsi se mnou prohrál v kostkách.”

Jindra zavrtěl hlavou a aby skryl úsměv, napil se z poháru. To byl celý Jan, kterého znal – otravný, lehkovážný a až příliš zvyklý, že vždy dostane to, co chce. A i přesto, že ne vždy to je docela dobrý nápad a nevyhnou se dlouhému hlasitému vykládání pana Hanuše, které v tu chvílí slyší celé Rataje, mu Jindra nedokáže říct ne.

Jan přistoupil o krok blíže a opřel se o chladný kámen cimbuří vedle něj, dost blízko na to, aby Jindřich cítil jeho teplo a oblečení, které bylo načichlé alkoholem, ale i přes to tam stále byl lehký závan levandule. ,,Mám pro tebe malý návrh,” řekl tišeji se zvláštním tajemným tónem a Jindřich začal litoval toho, že se neodebral na kutě a místo toho si šel pročistit hlavu. ,,Lov. Ale ne tak ledajaký – černý kanec z Ratají.” zvedl ukazováček levé ruky do vzduchu a v koutcích úst mu zacukalo.

Jindřich zasténal a zvrátil hlavu dozadu. ,,Jane... řekni mi, žes zase něco neprohrál.”

Jan nahodil náznak provinilého úsměvu. “Možná tak trochu... Ale no tak, bude to jako za starých časů! Ty, já, volná krajina. Co nejhoršího se může stát?”

Jindřich si povzdechl a promnul si obličej. Druhý muž ho po očku sledoval, ale věděl, že už teď souhlasí. Vždycky to tak bylo. “Dobře, ale řekni mi, cos vymyslel za báchorku tentokrát. Říkals černý kanec z Rata-”

,,Ano, černý kanec z Ratají. Není to báchorka, nikdy si o něm neslyšel?” Nadzvedl obočí a snažil se tvářit vážně. Jindřich ale za tu dobu, co je jeho osobní stráž, poznal, kdy je opravdu vážný.

,,Ne to opravdu neslyšel, Pane.” Jindra se opřel ramenem o cimbuří, aby mu byl čelem, založil ruce na hrudi a rozhodl se hrát Ptáčkovu hru. “Povězte mi o tom kanci. Rád si to poslechnu.” Jemně se pousmál a čekal, co z druhého muže vypadne.

“Tak to je veliká škoda, ale rád ti to povím, Jindro.” Jan na svém obličeji vykouzlil úsměv, napil se z poháru a začal sebevědomě vyprávět rozsáhlý příběh o záhadném kanci, který se potuluje po Ratajských lesích a je téměř nemožné ho ulovit.

Jindra pozoroval Jana a zakryl si prsty ústa, přičemž se snažil nerozesmát a vypadat jako že hltá každé jeho slovo.

,,Čemu se směješ? Ty tomu nevěříš?”

,,Možná kdybych byl opravdu nějaký nóbl stařec, který má za sebou už druhý džbán vína, tak bych ti možná uvěřil.” Jindřich se lehce zasmál do svých prstů.

,,Pff... Tak to se mě ale dotklo, kovářskej. To mě chceš nazvat lhář-” Jan utichl, když spatřil pobavený pohled jeho strážce. “No dobře. Ale on tomu uvěřil, takže musíme nějakého kance ulovit a donést mu ho, jinak mu budeš muset dát patnáct set grošů.”

Jindřich na něj vykulil oči a strnul na místě. Několikrát naprázdno otevřel a zavřel pusu snažíc se najít slova, která by ho neurazila a stiskl v dlani pohár vína tak silně, div ho nerozmáčkl.

Jan se nevinně zaculil a zhoupl na patách.

,,Ptáčku...” Jindřich zatnul čelist, promnul si kořen nosu a zhluboka se nadechl, aby se během následujících několika vteřin nevrhl na muže před ním a neuškrtil ho.

,,Vyrážíme zítra, když se rozedn-”

,,Víš, kolik to je patnáct set grošů, Ptáčku? Zvláště pro mě. Někoho, kdo se nenarodil se stříbrnou lžičkou v hubě.” Jindřich vrhnul na Jana naštvaný pohled.

Ten se provinile poškrábal na zátylku. ,,Promiň, Jindro, ale aspoň máme výmluvu na to vypadnout na chvíli z Ratají.”

,,Cos tomu chlapovi řekl? Proč si mě do toho vlastně zatáhl?”

,,No, řekl jsem, že tys mi řekl tenhle příběh a že pokud prohraju, tak tě pošlu ho ulovit a přinést. Pokud to ale nedokážeš, budeš mu muset dát, už zmiňovaných, patnáct set grošů.”

Jindřich si odfrkl a zakroutil hlavou. ,,To že jsem tvoje stráž neznamená, že mě budeš zaplétat do tvých idiotských věcí!” vyhrkl ze sebe, položil pohár s vínem na okraj cimbuří a následně se o onen kraj rukama opřel, zhluboka se nadechl a zavřel oči.

,,Takže bereš, skalickej?” Zeptal se Jan škádlivě a položil Jindřichovi ruku na rameno.

,,Jak dokážeš být pořád takovej idiot?” Vydechl Jindřich a podíval se přes ono rameno Ptáčkovi do očí, ve kterých se zalesklo nadšení. Jindřich mu nikdy nemohl říct ne, i když by mu nejradši v tuhle chvíli nakopal ten jeho nóbl zadek.

Na Janovo rtech se objevil vítězný úsměv a jemně mu zmáčkl rameno. ,,To je čistej talent. Měl by ses přiučit.”

,,Radši bych si to vzal jako odstrašující příklad."

Jan se zasmál, spustil ruku z Jindrova ramene k pasu a zadíval se do podhradí. Stáli tam chvilku v tichu a nechali lehký vítr hrát s jejich vlasy.

,,Měl by ses vrátit, Pane Ptáčku.” Jindřich prolomil ticho, narovnal se a kopl do sebe zbytek vína z poháru. ,,Jistě se po tobě shánějí.”

,,A co je mi po nich? Měl by ses přidat taky. Řekni, kdy jsme spolu naposledy pili?” Jan hodil Jindřichovi paži okolo ramen a druhou ho bouchl jemně do hrudi. ,,Navíc by sis tam mohl nabrnknout nějakou ženskou. Aspoň bys pustil z hlavy tu od mlejna. Jakže se jmenuje? Anežka-”

,,Jmenuje se Tereza a nemám dnes náladu se socializovat.” Jindřich vrátil Ptáčkovi zpátky prázdný pohár, poklepal ho po paži, věnoval mu unavený úsměv a rozešel se směrem ke schodům dolů z hradeb.

,,Noc je ještě mladá, Jindřichu!” zvolal Jan a rychlým krokem dohnal svého přítele. ,,Nerad to říkám, ale opravdu se chováš poslední dobou jako stařec.”

,,Jen si vážím svého odpočinku.” Opáčil Jindřich a zastavil se na prvním schodu a musel se podívat nahoru, aby viděl Janu do očí.

Ten si nad jeho slovy odfrkl a zakroutil hlavou. ,,No tak. Nebudeš mi věřit, ale sám se tam nudím a byl bych rád za tvou společnost.”

,,Podle toho, cos mi před chvílí vyprávěl, to znělo, že ses zrovna nenudil. Ale uznávám, že prohrávat v kostkách může pokazit náladu.” Jindřich si do svého přítele bodnul a jemně se zasmál nad Janovo dotčeným výrazem ve tváři. Věděl, co má říct, aby ho poškádlil. ,,Přece si vsadil mé peníze, které ani nemám, aby ses pobavil.”

Jan se zamračil a zatnul čelist, čímž zabránil, aby z úst vypustil nevhodnou narážku. Sám se divil, že to dokázal, jelikož měl v žilách téměř celý džbán kvalitního vína. Nerad prohrává a nenáviděl, když si ho za to kdokoliv dobíral.

,,Už jsem ti říkal, že se omlouvám, ale na druhou stranu to ber pozitivně. Vyhradil jsem nám dva dny pryč z Ratají a ty si můžeš odpočinout od celodenního tréninku.” řekl lehce podrážděně Jan, obešel Jindřicha a začal scházet schody dolů. Bylo to pro něj krapet složitější než očekával, jelikož mu alkohol motal nohy a nemohl se díky dvoum pohárům, které svíral v rukách, přidržet zábradlí. ,,A teď mě přestaň štvát a pojď se mnou. Jdeme se bavit!” zahulákal vesele a vzápětí zalapal po dechu, jelikož ztratil balanc, když pozvedl obě ruce vzhůru a prudce se obrátil na svého přítele, jenž kráčel po schodech za ním.

Jindřicha polil studený pot, když viděl muže špatně přešlápnout a vynechat pravou nohou schod. Pohotově chytil Janovu košili na hrudi, čímž zabránil jeho pádu a zpražil ho podrážděným pohledem. Srdce mu bilo v krku a rukou svíral zelenou látku tak silně, až mu zbělely klouby. ,,Myslím, že je skvělý čas jít spát, Pane Ptáčku.”

,,Hele, kovářskej. Víš že ty máš vlastně i pravdu?” Obdařil Jindřicha nevinným úsměvem od ucha k uchu a s jeho pomocí našel zpátky svůj ztracený balanc.

Poté Jindřich doprovodil Jana do jeho pokoje, načež se on sám konečně odebral na kutě.

[suijiniee]

DOBRÝ DEN!

Ahoj, jsem Suiji a vítám tě v mém šuplíčku s fanfikcema.

Už dlouho jsem se dokopávala znovu svoje slátaniny hodit někam ven, a jelikož poslední dobou trávím čas čtením tady (pokud nepočítáme ao3), tak jsem se rozhodla to házet sem.

Předem upozorňuji, že má gramatika není zrovna nejlepší a občas mi někde ujede to i/y, ale každému přeci nemůže jít všechno a děláme chyby🎀

Pokud máš nápad, co bych mohla napsat, hit me up a já se to pokusím během pár dní zrealizovat do krátkého oneshotu. Napiš mi jaký ship bys chtěl/a a nějaký stručný popis nebo klíčové věci v ději.

Momentálně můj život vypadá takhle, takže to možná potrvá i déle. ->

práce, která mi bere všechen čas -> spánek -> repeat

A taky se můžeš zeptat na cokoliv tě napadne, ráda odpovím✨️

Momentální fandom

Gamesky

Kingdom come deliverance

The last of us

The walking dead

Life is strange

The Witcher

Halo

Resident Evil

Baldurs gate

Seriály / Filmy

Arcane

Avatar (james cameron)

Hudba

Sleep Token

(Určitě budu časem přidávat další, když si vzpomenu a nebo objevím nečo nového, ale také můžeš navrhnou ship z něčeho, co tady není a já se rozhodnu)

Doufám, že se ti bude tady líbit, love u<3