#vykat

[graphicabhi]

Breakthroughs in Prader-Willi Syndrome Care: A New Era of Possibilities

Prader-Willi syndrome is a rare genetic condition defined by uncontrollable hunger (hyperphagia), delayed development, and complex metabolic challenges. For years, the search for effective therapies for Prader-Willi syndrome proved difficult, offering limited hope to affected individuals and their families. Now, with the advent of novel treatments and the approval of innovative drugs, the future of Prader-Willi syndrome care is evolving rapidly.

Unlock proven strategies to boost your marketing results. Get all the details by visiting this link:

VYKAT XR from Soleno Therapeutics: A Landmark in Prader-Willi Syndrome Management

Soleno Therapeutics' recent success with VYKAT XR marks a turning point in the treatment of Prader-Willi syndrome. VYKAT XR is the first medication to show reliable benefits in curbing hyperphagia—tackling the disorder’s primary and most burdensome symptom. As the first therapy to directly target appetite control in Prader-Willi syndrome, VYKAT XR offers fresh hope to the community. While full details on VYKAT XR pricing and VYKAT XR cost remain pending, its potential to reshape the Prader-Willi syndrome therapeutics market is already gaining attention.

A History of Setbacks in Prader-Willi Syndrome Hyperphagia Trials

The development of treatments for hyperphagia in Prader-Willi syndrome has been met with repeated disappointment. Numerous clinical studies have failed to deliver meaningful results, underlining the challenges of treating such a multifaceted condition. VYKAT XR’s clinical success represents a major breakthrough, suggesting that effective intervention—and possibly even a cure for Prader-Willi syndrome—may be achievable in the future.

Emerging Therapies: Expanding the Prader-Willi Syndrome Treatment Pipeline

Ongoing research efforts are bringing forward a range of promising therapies for Prader-Willi syndrome. These investigational drugs target various mechanisms including hormonal balance, appetite regulation, and behavioral improvement. With pharmaceutical companies focusing on next-generation approaches, the treatment landscape for Prader-Willi syndrome is poised for significant expansion and improved long-term disease control.

Unlock marketing secrets. Read more! https://www.delveinsight.com/blog/evolving-prader-willi-syndrome-treatments?utm_source=blog&utm_medium=promotion&utm_campaign=akpr

Looking Forward: A Brighter Outlook for Prader-Willi Syndrome Patients

With rising public awareness and increased research investments, the development of new therapies for Prader-Willi syndrome is accelerating. Innovations like VYKAT XR reflect growing optimism and may pave the way for a future cure. Although challenges still lie ahead, the emergence of new treatment options for Prader-Willi syndrome brings renewed hope to those living with and managing this complex condition.

Latest Reports Offered By DelveInsight:

https://www.delveinsight.com/report-store/persistent-pulmonary-hypertension-of-the-newborn-markethttps://www.delveinsight.com/report-store/open-angle-glaucoma-market-insight-epidemiology-and-market-forecast

[kockozrouci-rizek-s-oblohou]

ne že bych chtěla být kontroverzní na čumblru, ale víte co je ještě víc sexy?

nemuset se stresovat tím jestli někomu vykat nebo ne. žadné "dobrý den", prostě jen "hello".

ráj na zemi pro můj neurodiverzní mozek ❤️

myšlenka dne:

vykání je hrozně hot a angličtina neví o co přichází

[hihihji]

Přestože mají tykadla je v entomologických kruzích zvykem vykat.

[ceskypokefan]

Američané nikdy nepochopí tu existenciální krizi když vám děti začnou vykat

[radoby-ikona]

Je zapomenutí jestli někomu mám tykat nebo vykat česká kultura, nebo jen kultura mojí debility

[the-lightning-strikes-again]

The Second Law Chapter 13 Review Replies

Thanks to the following awesome people for reviewing The Second Law last chapter: mutedtempest, Rosenthorne, Brynn, EllieDoll, AfroditeOhki, vaf, LynsFantasy, Lady_Experiment, MistiTrinqua, Greeeny, UltraFirelily, Vykat, RogueSareth, Smallblaa, NickyADon, pinkychan, and anon!

Even though it’s now 2020, and it feels like a lot of people have left VLD/Lotura fandom, I really appreciate the ongoing feedback for in this story. It means so much to hear that TSL is still something you care about seeing to its end—and your reviews helped me heal up from my sickness back in January! Thank you!

You can read individual review replies below! :)

Mutedtempest: Guh, thankie wow for your very kind words! I’m so happy you like this story so much, and I hope it can continue to be something fun for you even into 2020! Loll I’m so glad you liked the Milkshake song thing, and haha, I believe it was EllieDoll who first suggested the Trash Chinchilla thing to me—I couldn’t say no when I heard it, and I cackled so hard at that title for Sendak. XD I absolutely took your advice on that chicken noodle soup, and between it and your nice reviews, it really helped heal me up. Thanks again!

Rosenthorne: Bless you for continuing to read and review this story! I’ve been trying to really feel out just what the limits are for our dear paladins and newly-reinstated emperor, haha—it’s a fun concept to consider. As always, thank you for your support!

Brynn: Wow, thank you again for the extended reviews and analysis of my work! I know it takes a lot of time to write up such long reviews, and I really appreciate it! I adore your comparison of Lotor being an in-shape 80-year-old and Pidge being a toddler, for why he can so easily forgive her, haha. I do really like writing Pidge, and whether the main show writers favored her or not, I think what makes the paladins so fun to write in general is just their interactions with each other and with Lotor! So many different dynamics converging at once—it’s great! And al;sdjfsdlf “Lotor’s crack head zombie” bwhaha; I mean, that’s probably an accurate description, haha. And I do hope to have Lotor discover the true meaning of milkshakes! Thanks again for your review!

EllieDoll: Oh man, thank you for staying up so late to read this story! I’m really happy to hear that you enjoyed this really crazy rollercoaster ride, haha. Your review gave me some life that helped me get better! And as always, your support really means a lot!

AfroditeOhki: I cannot tell how much my heart squished to hear that this story helped you break a reading block!! I feel really honored that this story was able to do something like that for you, and I hope it can continue to entertain you and also inspire you to get back to reading other stories and books too!

Vaf: Oh dear, I hope you’re better by now as well! It seems like everyone has just been getting sick lately. And idk how I got last chapter out—I think it was happening just as I was getting really, really sick, so by the time I felt like dying, I was already almost to the Post button, haha. RIP Sendak who will not be missed LOL. And yooo you might be onto something about the witch…thanks again for reviewing and offering your support!

LynsFantasy: Bless your heart for still wanting to see this story though! I’ll keep going with it for however long people (and my own brain lol) continue to care about it <3. I really appreciate your sweet note; thank you!

Lady_Experiment: I love you too, haha. And all of your wonderful discord reactions! Thank you, dear! <3

MystiTrinqua: LOL bless you for reviewing “A Chapter That Happened,” haha! Thank you so much for your kind words, and it makes my heart squish that this is still your fav Lotura story. I’ll try to do right by it! And yooo your review helped me get better, thank you!

Geeeny:  I AM SO HAPPY THAT YOU STILL LIVE AS WELL! (Thankie for your very enthusiastic review and support!) <3

UltraFirelily: It really means a lot that we’re going into 2020 and you’re still reviewing this story as always! Thank you so much for your support with this crazy story. It really means a lot, and I always love to hear your feedback!

Vykate: Thank you for your review! I’m so happy you’re enjoying the interactions within it, and I really like writing Lotor and Pidge’s strange sibling-like interactions haha. I’m excited you like them too!

RogueSareth: LOL yes poor Lotot; he really needs to be wrapped in a blankie and given a chance to rest after all that! Thank you so much for all the support you’ve given to this story over all this time. It really means a lot, and I appreciate your time and reviews!

Smallblaa: BLESS the real-life laugh! For as intense as I try to make battle scenes and angst, I really do want to have some fun with this story too—so it means a lot to hear you’re enjoying the emotional rollercoaster of it! Thank you for all of your ongoing support, even into 2020! Here’s to hoping for more shenanigans soon!

NickyADon: Wow, bless your heart for rereading this chapter! That really means a lot to hear, and yaaas, I love the idea of Shiro and Lotor being best friends! And yoo Haggar definitely has something cooking up! Thank you again for all of your support with these stories—I really appreciate it!

Pinkychan: Oof, yes, Lotor really does have that Disney-Princess vibe to him, haha. I love it. And thank you as well as for all of your kind words and for your ongoing reviews with this story. It really means a lot!

Anon: Ahh, thank you for checking back to see if this had been updated! About those Alteans—I think Haggar’s definitely got at least a few of them under her control, per how Luca responded to her in chapter 13 over the communicator. We’ll see where it goes! Thank you so much for your review, and Happy New Year to you as well!

[srnasama]

Sny

Včera mi vyprávěla ségra hrozně dlouhý sen, se složitým příběhem a spoustou zápletek, který se jí zdál asi před týdnem. Bylo to fakt napínavý, ale nechápala jsem, jak si něco takovýho tak detailně pamatuje ještě po týdnu. Já si většinou sny pamatuju jen ráno, pokud si je pamatuju dýl, tak spíš jen útržky a né celý smysl a děj. Když jsem dneska dopoledne vcházela do laborky, moc dobře jsem si ale bohužel pamatovala jak intimní sen se mi zdál o mém vedoucím a nedokázala jsem se na něj dívat nezaujatě. Je to sympaťák a ve skutečnosti je pro mě hrozně složitý držet si od něj pracovní odstup, vykat mu a chovat se víceméně chladně. A teď ještě takový sny.  

[randula-digitallearning]

Projekt – text

Jako tone of voice zvolím formální styl s vykáním, pozitivní zpětná vazba na aktivity. Průvodce využiji v krátkém e-kurz, průvodcem bude má osoba s mojí fotkou, účastníkům bude vykat a pomáhat jim. Konzistenci budu spíše řešit až toho budu mít více a spíše to nechám zkusit někoho dalšího, aby mě upozornil na nekonzistenci, rpotože si nejsem jist, jestli to dokážu posoudit. Wireframe asi využiju, lépe se mi bude tvořit e-kurz, i když možná “jenom” na papíře.

Vytvořil jsem různé úvody pro tři části vzdělávací intervence:

1.      Webinář

Chtěl bych vás všechny přivítat na dnešním webináři, který se bude věnovat tomu, jak poznat podvodné zprávy a co s nimi dále dělat. Nacházíme se, bohužel, ve světě, kde dochází k podvodům přes e-maily docela často, proto je dobré vědět, jak tyto e-maily poznat. Doufám, že vás webinář bude bavit, přijde vám zajímavý a přínosný.

(Představení prvků kurzu a ovládání)

2.      Kurz

(S průvodcem)

Vítám Vás u tohoto krátkého elektronického kurzu, který slouží k procvičení Vašich znalostí, které jste nabrali při webináři. V tomto kurzu si budete moc vyzkoušet praktickou aplikaci těchto znalostí.

Kurzem Vás budu provázet já, David, jakožto průvodce, který bude doplňovat některé z informací, případně Vám bude radit, co dělat dál.

(Představení prvků kurzu a ovládání)

3.      Webinář 2

Chtěl bych vás všechny přivítat na dnešním webináři, který bude závěrečný a po kterém byste měli mít dostatečné vědomosti na to, abyste se dokázali ubránit podvodným e-mailům.

Taktéž i tři různé závěry:

1.      Webinář

(Před závěrem shrnutí informací z webináře)

Dostali jsme se už na konec tohoto webináře doufám, že jste si zapamatovali nějaké informace, budu se na vás těšit při dalším webináři, kam doufám, že se připojíte. Mezi těmito dvěma webináři vám ještě pošlu odkaz na elektronický kurz, ve kterém si budete moct vyzkoušet aplikovat některé z poznatků, abyste si je procvičily.

2.      Kurz

(Shrnutí informací z webináře před závěrem)

Jako Váš průvodce se s Vámi loučím a budu se těšit na druhém webináři. Zde ještě máte prostor pro zpětnou vazbu.

3.      Webinář 2

Tak tohle je úplný konec našich setkání, doufám, že jste si odnesli znalosti, které budete aktivně využívat ve svých životech a na závěr dostanete digitální odznáček.

[jejivelicenstvoona]

ŠÍLENOST 2

Všechny trafiky na sídlišti jsou zavřený, a tak jdu dál městem, ulice jsou prázdný a nebe šedivý. V uších mám sluchátka a v ruce knížku od Kundery. A v hlavě? V hlavě zase plno dalších kluků, co bych jim měla už spíš vykat, protože to kluci dávno nejsou, ale já se jim místo toho snažím dostat do postele, pak si to na poslední chvilku vždycky rozmýšlím a předstírám, že neexistuju.

“Prosím, jednu známku,” říkám a čekám na obvyklou odpověď, že je prodávaj jen po osmi. Ale nic takovýho se neděje, dostávám malou známku se zelenou žabkou a spokojená odcházím.

S tou knihou v ruce si připadám jako Tereza, když její jedinou vstupenkou do Tomášova světa byla právě knížka. Anna Karenina. A mě by zajímalo, jestli se někdy najde někdo, kdo by mě do svýho světa taky pustil jen s tak obyčejnou vstupenkou.

“Měla by ses dát dohromady,” řekl mi teď někdo a měl pravdu, i když si nepamatuju, kdo to byl. Mám pocit, že si nedokážu nic užívat, že jenom všechno slibuju, sobě i ostatním, a pak nic. Někdy to je ale dobře. Že nic.

Vzpomínáme.

Navždy zůstaneš v našich srdcích .

Nezapomeneme.

Spíš jsem jako Sabina. Schovávám se na hřbitově a před vším utíkám. Zrazuju. Kouřím poslední cigaretu a prázdnou krabičku schovávám zpátky do kabelky i s růžovým zapalovačem, co se zdá nesmrtelnej. Ale každý jednou umřeme. Myslíš, že ta smrt čeká na tvý třicátý narozeniny?

Vzpomínáme.

Navždy zůstaneš v našich srdcích.

Nezapomeneme.

Přes cestu se dívám jen tak, aby se neřeklo, že jsem se moc rychle vzdala. Ale někdy člověk ráno vstane z postele jen proto, aby si maminka nedělala starosti a aby se ve škole nepovídalo, že na to sere.

Jedno slovo a máš mě? Už asi ne. Řekla bych, že je pozdě. Slunce je schovaný za mraky a ulice jsou prázdný a v hlavě mám takový zmatek, že už mezi vámi ani nedělám rozdíly. Prostě jste tady, jednou za čas jeden z vás napíše a ptá se, jak se mám (nebo jestli mu nepošlu nudes). A já odepíšu, je mi fajn a jiný kecy a pak zas dlouho nic. A někdy je to vlastně dobře. Že nic. Už nic nechci.

Šílenost.

A minulá sobota byla vlastně celá úplně šílená, kdo by tušil, co se mnou udělá trocha lacinýho vína. Morální kocoviny jsem se zbavila jen napůl. Zbytek ve mně pořád je a snaží se mě zničit. Týden střízlivá.

A je to se mnou vlastně pořád stejný. Nahoru a dolů, ale nikdy dopředu.

Šílenost.

[annafreimann]

Začínajícím učitelům – Jak se stát vůdcem smečky bez zbytečného násilí

Ti z vás, kteří mě čtou, dobře vědí, že jsem jedna z těch, jež neustále brojí za zkvalitnění našeho vzdělávacího systému. Problémů má mnoho, řešení už příliš ne a navíc vše souvisí se vším. Nicméně se snad každý, ať rodič, žák, či učitel shodne na tom, že problém je hlavně v lidech. Tento článek bych chtěla věnovat všem, kteří se stejně jako já rozhodli udělat první krok a problém začít řešit osobně tím, že budou svou práci dělat dobře, a předat pár rad, jak toho docílit správným přístupem ke svým žákům.

  1. Mějte úctu

Dost možná teď některým čtenářům zaskočilo. Ono by to mělo být obráceně, že ano? Chyba. Mnoho dospělých lidí stále ještě nechápe, že respekt funguje oběma směry. Tj. chcete-li být respektováni, musíte vy respektovat druhé. Mějte úctu ke svým žákům a oni budou mít úctu k vám. To je celé. Žádná raketová věda.

Učitelům na středních školách také můžu vřele doporučit, aby svým studentům vykali. Při výchovných přednáškách neustále slýchají, jak jsou již dospělí, nebo téměř dospělí. Ti, co je takto poučují, ovšem často pozapomínají, že pokud požadují, aby se tak chovali, měli by s nimi tak i jednat. Oni vám vykat musí, tak jim tento projev úcty oplaťte.

 2. Říkejte "prosím" a "děkuji" 

Bod, který je velmi úzce spjatý s bodem předchozím. Od útlého dětství je nám vštěpováno, že pokud něco chceme, musíme o to požádat a následně poděkovat. Je to přece úplný základ slušného chování. Přesto se zdá, že na to v dospělosti mnozí z nás zapomínají. Že se vám to zdá absurdní? Někdy to zkuste. Nejste cvičitel psů, tak nedávejte povely. Zjistíte, že když slušně požádáte, i ti nejpaličatější žáci poslechnou na první výzvu. Takto uctivému jednání si totiž málokdo troufne oponovat, natož mít drzé připomínky.

 3. Nehrajte si na neomylnost 

Těžko bych spočítala, kolikrát jsem za život slyšela, že učitel má vždycky pravdu. A když ji nemá, tak má stejně pravdu. Bohužel, z pozice učitele musím podotknout, že to je jen zbožné přání. Každý z nás dělá chyby, i ti největší mistři v oboru se někdy utnou, a absolutně nemá cenu tvářit se, že tomu tak není. Napácháte víc škody než užitku, a ještě budete vypadat jako blbec. Nechte své ego doma, do školy ho nenoste. Pokud se spletete, omluvte se a opravte se. Uvidíte, že pokud odložíte božský komplex stranou, v očích studentů spíše stoupnete, než klesnete. 

 4. Buďte oporou

Když se naopak zmýlí žák, musí platit stejné pravidlo. Neshazujte je, naopak je podpořte. "To je v pořádku, jsme tu od toho, abychom se to naučili správně," říkávám ve svých třídách pokaždé, když někdo udělá chybu. Dejte jim prostor se opravit, případně s někým poradit. V momentě, kdy ze třídy zmizí uměle navozený pocit konkurence, zlepší se její výsledky i morálka. Naučte je, že není správné jít přes mrtvoly, aby byli nejlepší. Soutěživost není nutně špatná vlastnost, ale když ve třídě budí zbytečný stres, je spíše na škodu.

  5. Neberte se příliš vážně

V jednom v současné době velmi populárním seriálu padlo, že král, který musí prohlašovat, že je král, žádným králem není. Nechci říkat, že o učitelích platí to samé, ale o učitelích platí to samé. Dokud neprokážete, že jste autorita, žáci vás tak rozhodně brát nebudou, a stínání hlav rozhodně není způsob, jak toho docílit. Buďte sami sebou. Nemachrujte. Neponižujte se. Snažte se věci vidět z jejich strany barikády, výjděte si s nimi vstříc navzájem. Dělejte kompromisy. Máte být přeci mentor, předávat jim znalosti, zkušenosti. 

Snažte se svým žákům přiblížit. V momentě, kdy je pochopíte, způsob jak k nim přistupovat, aby se vzdělávali, se nabídne téměř sám. Každá třída má svého vtipálka. Takového člověka se nezbavíte. A proč byste to také dělali? Proč byste se také nemohli zasmát? Smějte se! Staňte se součástí svého kolektivu a povedete si lépe než skvěle.

 6. Nedělejte ze školní docházky peklo

První týden v práci mě na chodbě zastavila paní ředitelka, která měla zřejmě pocit, že by mi jakožto nové kolegyni měla promluvit do duše. Dodnes jsem nepřišla na to, zda to bylo na nějaký popud, či jen spontání nápad, nicméně jsem si z toho rozhovoru odnesla jednu velmi památnou větu: "Také jste chodila do školy, takže víte, že vám ne vše bylo příjemné, ale muselo to tak být." Je pravda, že vše mi příjemné rozhodně nebylo. Nicméně mi dodnes nikdo nevysvětlil, proč to tak muselo být. 

Pravda je taková, že někteří starší kolegové se stále drží tradičního učebního stylu. A tím tradičním myslím styl z doby škol Marie Terezie. Jejich oblíbenou didaktickou pomůckou by byla rákoska, kdyby to zákon stále umožňoval. Oni to tak zažili, tak to musí být správně. 

Problémem celého vzdělávacího systému je, že si nikdo stále neuvědomil, že školní docházka vůbec nemusí být nepříjemná, a zároveň stále může být efektivní. Stačí ji uchopit za správný konec. Pozastavte se někdy nad věcmi, které vám v hodinách vadí. Zkuste je vysvětlit sami sobě. Dost možná vám dojde, že vlastně bazírujete na hloupostech, a možná jen proto, že vás někdo terorizoval stejně, jako dnes vy terorizujete své žáky...

 7. Buďte přímí

...pokud to tak není a pro svá stanoviska máte dobré důvody, vítejte u dalšího bodu. Ve škole existují jisté věci, které prostě musí být. Ať už se jedná o vaše vlastní pravidla, nebo máte něco nadiktováno z míst nejvyšších, je na místě žákům takové věci v jednom kuse vysvětlovat. 

Existuje sada otázek, které se většina učitelů zcela záměrně vyhýbá. K jedné z nejběžnějších patří typická otázka: "K čemu mi tohle v životě bude?" Není příjemné přiznat si, že máte zákonem dáno vyučovat nesmysly. Nicméně v každém oboru se najde něco, co je prostě jen v osnovách a prakticky není vůbec k užitku. Je na místě tohle studentům vysvětlit. Že to, co budete vyučovat, si nevymýšlíte sami, ale udává vám to zákon. Že výpočet kvadratických rovnic či rozbory souvětí v běžném životě příliš využitelné nejsou. Omluvte se za disfunkční systém, vysvětlete, že pokud se daná látka neprobere, budou z toho problémy. Jednejte s žáky narovinu. Pomozte jim vás pochopit a oni vám nakonec výjdou vstříc.

[vyletaci]

Pro další pokračování Svatojakubské cesty jsem navázal tak, kde jsem skončili minule – v Dobříši. Tentokrát se na společné putování přidala Výleťáčka Janka a to ještě netušila, že půjdeme dvoudňovku 😀

Na Cyrilometodějské pouti jsem se poznal s Pepou (alias Jožkou) z Příbrami. Ale neměl jsem na něho kontakt. Podařilo se mi ho získat až v pátek večer před odchodem. Zavolal jsem mu tedy, že půjdu zítra přes Příbram, zda se můžeme stavit. Nejprve úplně nechápal, kdo volá, tak jsem se mu připomenul, že Honza z Cyrilometodějské pouti. Potom to vypadalo, že si vzpomněl a tedy, že se můžeme stavit. Ještě se ptal, zda potřebujeme přenocovat, ale na to jsem mu řekl, že se nějak zařídíme, ať si nedělá starosti.

1. den putování: Dobříš – Příbram

Ráno vidím od něho zmeškané volání. Volám zpět a na to mi začal vykat, a že odkud se poznáme. Bylo to takové rozpačité, ale chápal jsem, že jsme se viděli krátce a znal mě jenom jako Honzu, a takových Honzíků mohl znát hodně. Nicméně jsem se znovu připomenul, na co odpověděl, co vlastně od něho potřebujeme. Já, že vlastně nic. Nuž vypadalo to nějak divně. Řekl jsem Jance, že se stavíme u Jožku, ale moc šancí tomu nedávám, protože ten telefonát ráno byl takový divný.

Ráno jsme se z Prahy přesunuli autem do Příbrami, kde jsme hned stihli autobus do Dobříše, odkud jsme tento úsek startovali. Na začátku jsme se podívali do informačního centra, kde jsem obdrželi razítko do poutnického pasu, a odtud nás poslali ještě do Zámku Dobříš, že tam mají taky hezké razítko. Bohužel se tam natáček právě nějaký film, a tak jsme razítko nezískali.

Vybrali jsme se tedy zpátky na žlutou Svatojakubskou cestu směr Příbram. Ta se změnila na červenou a později na zelenou, kde jsme potkali dvě tety. Právě jsme svačili, když nás obíhali, tak jsem se zeptal, kam jdou… a oni, že do Příbrami a Rožmitálu. Já na to, že zda nejdou Svatojakubskou cestu. A opravdu, šli. Jaká to náhoda. Tak jsem jim popřáli, ať se jim hezky jde… a to jsem netušili, že se asi za 5 minut znova potkáme, když zabloudili. Tehdy si dali svačinu zase ony, a my jsme se ujali vedení.

Celá trasa vedla přes Brdské lesy. Ještě dobře, že jsme měli dost vody a jídla, protože žádná ves a už vůbec ne hospoda, nebo osídlení po cestě nebylo. Těsně před Příbramí jsme si u židovského hřbitova na chvíli sedli, a to nás ty dvě tedy doběhli. Jaká to radost. Říkali, že budou ubytované v Příbrami. My jsme to neměli jisté, ale předběžně jsme plánovali se vrátit přespat do Prahy. Ale domluvili jsme se, že se zítra tedy opět potkáme, když jdeme stejnou trasu. 😉

Potom jsme zatočili za Jožkou. Přišli jsme o hodinu dříve. Původně jsme myslel, že ho jenom pozdravíme a půjdeme dál. Ale Jožka nás srdečně pozval domů. Právě dovařil česnačku, kterou nám nabídl. Rádi jsme přijali teplé jídlo. Potom následovalo kafé a čaj s makovým závinem a dále se vrhl do přípravy brambor a řízku. Tak to jsme už vůbec nečekali. Ještě vytáhl Frankovku (poutníci ve Španělsku popíjejí víno) přímo z Čejkovic z Jižní Moravy. Já jsem odmítl, že budu ještě řídit. Zeptal se, jak to máme pořešené se spaním. Já na to, že se chceme vrátit. On, že vždyť to je zbytečné, on má místa na přespání dost. My jsme s tím, ale nepočítali, a neměli jsme s sebou nic. Ani na převlečení, ani na osobní hygienu. Nicméně jsme zavolali domů, nahlásili, že zůstáváme. Vzal nás ještě na prohlídku Svaté Hory, kde jsme se pokochali západem slunce a zbytek večera strávili výměnou zážitků z cestování.

This slideshow requires JavaScript.

2. den putování: Příbram – Rožmitál pod Třemšínem

Ráno nás už čekal s bohatou snídaní. Kmínový chleba, škvarky, ručně sbírané borůvky z Brdských lesů, domácí jablka. Pořádně jsme se posilnili a ještě něco nabalili na cestu.

Začátek cesty vedl křížem přes celou Příbram. Šli jsme tedy alespoň hodinu, než jsme se vymotali z města. Dobré 4 km. Následovala cesta po modré do Zámku Vysoké u Příbramě, kde působil Antonín Dvořák a nedaleko se nacházelo Rusalčino jezírko. Tam jsme se na chvíli zastavili na svačinu a zároveň dali do řeči se starším párem… opravdu milý to rozhovor.

Potom cesta ještě vedla lesem až do vsi Strýčkovy, kde už pokračovala po asfaltu nějakých 7 km až do našeho cíle. Druhý den putování, nějaké ty km v nožkách… bylo to už trochu cítit. Cestu jsme si zkracovali po travnaté krajnici nebo křížem přes louky.

První kontakt s městem Rožmitál pod Třemšínem nebyl nic moc. Nachází se tam totiž skládka tříděného odpadu, rovnou u vlakového nádraží. Janka si už myslela, že jsme v cíli… ale nepotěšil jsem ji, když jsem zahlásil, že na zastávku autobusu je to ještě dalšího 1,5 km 🙂 Nic jí nezbývalo… jen překládat nožku přes nožku.

Dorazili jsme k autobusáku 1,5 hodiny před odjezdem, a tak jsme se vybrali ještě do Restaurace New Romance. Dali jsme si oběd, pivo (já nealko) a při placení jsem navázal řeč se servírkou Michaelou… že jdeme Svatojakubskou cestu. Ona na to, že ji šla už 2x a tento rok se chystá na cestu svatého Olafa. Bylo to velmi milé setkání s dalším poutníkem. Poprosili jsme ji o razítko a ukázali, že jejich restaurace se nachází přímo na Svatojakubské cestě… což ani nevěděla. Navíc nám do Credenciálu napsala i věnování, co nás opravdu potěšilo.

Po příchodu na autobusák jsme chvíli čekali na bus a náhle… co to nevidím… naše dvě známé tety ze včera. Říkal jsem jim včera, že se potkáme a opravdu jsme se potkali. Vyrazili nějak tak stejně jako my, ale oni šli ráno ještě na Svatou Horu, co jsme my absolvovali už večer. Zeptal jsem se, kam jedou… a že do Prahy. Říkám, my jedem také do Prahy autem z Příbrami, a že je vezmu. Oni ze skromnosti, že to nemusíme… Vysvětlil jsem jim tedy, že Jožka nás ubytoval a řekl, že to máme vrátit někomu jinému, tak že bychom to rádi vrátili jim tak, že je vezmeme do Prahy… Potom již souhlasili.

Tato trasa byla opravdu hodně plná zážitků… neplánované přespání u Jožky… náhodné potkání s 3 poutníky… super zážitek. Těšíme se na to, co nás potká příště. Pokud se chcete přidat na další úsek Svatojakubské cesty, nebo chcete zůstat v kontaktu, přidejte se mezi členy skupiny Výleťáci na Facebooku.

Buen Camino

This slideshow requires JavaScript.

Svatojakubská cesta: úsek Dobříš – Příbram – Rožmitál pod Třemšínem Pro další pokračování Svatojakubské cesty jsem navázal tak, kde jsem skončili minule - v Dobříši. Tentokrát se na společné putování přidala…