acspartapr

[acspartapr]

Jak to je se streamy?

Z utkání s Ingolstadtem se nám nepovedl live stream. Víme to, štve nás to a hlavně – omlouváme se za to. Chtěl bych Vám popsat, jak to se streamy ze zahraničních soustředění je, abyste měli větší přehled o celé situaci. Nerad bych, abyste měli pocit, že jsme se na to s klukama vykašlali a Radek s Davem si v průběhu zápasu dávali klobásu a lelkovali u klandru.

Nejdřív popíšu, jak je to s právy na vysílání/streamování. V rámci smlouvy, kterou podepisujeme s organizátorem soustředění, se řeší nejen logistika, ubytování a zajištění přátelských zápasů, ale právě i vysílací práva. V tomto případě postupujeme vysílací práva na naše zápasy právě organizátorům, kteří s nimi dále obchodují. V rámci ligy postupujeme práva společnosti STES, v Evropské lize pak organizaci UEFA.

V poměrně složitých jednáních vynakládáme úsilí, abychom měli možnost signál převzít na náš YouTube. Ani to není jednoduchý, protože je to volně dostupný kanál, který obchodní strategii ostatních dost bourá. Pokud jsou práva zároveň exkluzivně prodaná v jiné zemi (tak, jako to bylo v zimě proti Zenitu), musíme využít jinou streamovací službu, ale to vlastně na věci nic nemění.

Na Twitteru jsem zaregistroval připomínku, že Dynamo Kyjev mělo ze vzájemného zápasu vlastní stream, a proto to vypadalo daleko lépe, než ten náš. To není pravda, Dynamo, stejně jako většina klubů, řeší takové věci stejně jako my přes dodavatele. Jenže oni si od organizátorů (stejně jako my) zajistí vysílací práva pro svoji zemi – a pak si najmou společnost, která jim udělá stream na pět až osm kamer, vybaví komentátorské stanoviště a zajistí live rozhovory po zápase.

Takový servis stojí podle mých odhadů 2.000 – 4.000. Euro. Tuhle investici my si dovolit jednoduše nemůžeme. Holý fakt.

Už slyším poznámku, že není překážka, abychom si přenos vyráběli sami. Na to mám odpověď – potřebovali bychom tři lidi. Kameramana, servisního technika a třeba právě komentátora. A tím bychom zdvojnásobili počet členů PR oddělení na soustředění.

Jasně, nemuselo by jít o lidi na plný úvazek, ale chci tím jen říct, že kluci, kteří tady pořizují obsah pro ACS media, to zvládnout nemůžou. David se stará o online zpravodajství, Radek u hřiště fotí a natáčí, zároveň se oba starají o obsah na sociální media.

Samozřejmě, všichni bychom chtěli být jako Zenit Petrohrad, který vozí na přáteláky na soustředění vlastní SNG vůz a vysílá přes satelit, na deset kamer, má na místě studio a další techniku. Ale sami cítíte, že na to klub jako Sparta nemá prostředky.

Ale zpátky k streamu zápasu s Ingolstadtem.

Agentuře jsme dali najevo, že jsme byli hodně nespokojení. A že vnímáme fanouškovské nálady, které bych po absenci streamu ze zápasu s Karlovými Vary přirovnal k nadšení středoškoláka v první den školního roku.

Řešíme to aktuálně teď hned a budeme to řešit i směrem do budoucna.

Ondra

[acspartapr]

Bad Häring, den třetí: Dovolená

Je to taková rutina. Jednou za půl roku, když se vrátíme po více než týdnu ze soustředění, přivítají nás kolegové v kancelářích na Letné s už legendární větou:

„Tak co, jak bylo na dovolený?“

Hehe, no. Jasně, jsme na horách, chodíme po výletech, jednou za čas se jdeme podívat na trénink a občas uděláme rozhovor. To video má Radek taky sestříhaný za pět minut.

Tak jsem se rozhodl vám sepsat, jak se na soustředění máme my z PR oddělení. Náš den začíná v 7:30, kde se vzbudím a přesvědčuju Radka, aby se probudil taky a vyrazil se mnou na snídani.

Kása má za sebou ranní výběh.

Trénink obvykle začíná v 10 hodin, předtím je třeba zkontrolovat techniku – promazat paměťovky, dobít baterky a zabalit všechno, co bude na hřišti potřeba. Vracet se uprostřed tréninku do strmého kopce ve třiceti stupních zpátky na hotel, protože jsme zapomněli nabít baterku v jednom z foťáků, není úplně super, Radek by mohl vyprávět.

Na tréninku natáčíme ilustrační záběry pro video dne a fotíme fotky pro rozhovory na web, popřípadě denní fotogalerii. Z logických důvodů nenatáčíme taktické nácviky, proto je dobré se dopředu seznámit s plánem tréninku.

Kása sedí vedle hřiště a pozoruje trénink.

Pak následuje oběd, po němž mají hráči polední klid – to je pro nás ideální čas na pořizování rozhovorů. Musíme se co nejdřív najíst tak, abychom zvládli připravit scénu pro natáčení ještě předtím, než budou hráči opouštět jídelnu a vracet se na pokoje. Jasně, asi by to zvládli i před tréninkem, ale přeci jen – my jsme tu pro ně, ne oni pro nás.

Pak máme buď sami klid, což nebývá moc často, nebo pracujeme. Spolu s Radkem připravíme scénář videa, nahrajeme voiceover a jde se na střih. Já mezitím upravuju fotky, píšu texty, popřípadě se věnuju „kancelářské“ agendě.

Kása si facetimuje s malým Matyáškem.

Tréninky pod italským vedením začínají později, než tomu bylo zvykem za českých trenérů, hráči se na hřišti scházejí krátce před šestou hodinou. To je taky důvod, proč denní video přinášíme až později večer, často je totiž třeba pracovat i s ilustráky, které pořídíme na odpoledním tréninku, a tak než se dokončí střih, vyrenderuje video a nahraje na YouTube, je často i po deváté hodině večer.

Kása si dává vydatnou večeři a kávičku.

Jakmile máme všechen obsah vydaný na web a sociální media, většinou kolem desáté hodiny, máme konečně klid. To se pak s Radkem uchýlíme k Playstationu a vyklepnu ho ve Fifě, popřípadě píšu tyhle blogísky. Zhruba o půlnoci pak uleháme, abychom si to další den dali znovu.

Jo, a to o Kásovi neberte tak úplně vážně ;) Potřebuju ho motivovat, aby taky jednou něco napsal na blog, vždyť to on je tiskovej mluvčí, žejo.

[acspartapr]

Bad Häring, den druhý: Realizák

Máme za sebou první kompletní den v Rakousku a já pořád zjišťuju, jaké to vlastně je spolupracovat s tímhle realizačním týmem. A je to velká změna.

Člověk by řekl, že po Zdeňku Ščasném a Petru Radovi (a teď pozor – já proti nim neřeknu křivého slova, naši spolupráci budu vzpomínat jen v dobrém), už mě nic nezaskočí – ale zase si připadám, jako když jsem do Sparty kdysi přišel a začal zjišťovat, jak vůbec fotbalový tým funguje zevnitř. Mimo dvou výše zmíněných jsem zažil Jozefa Chovance, Martina Haška, Jaroslava Hřebíka, Davida Holoubka nebo Víťu Lavičku, tohle je ale vážně něco jiného.

Obecně - myslím, že o zahraničního kouče už si to říkalo delší dobu. Těžko se donekonečna motat v českém prostředí s omezenými trenérskými zdroji a doufat, že to tentokrát vyjde.

Stramaccioniho tým je plný zkušených profesionálů. Když jsem si třeba poprvé projel kariéru Roberta Muzziho, zíral jsem, s kým že to vlastně budeme spolupracovat. Přesto jsou ale členové realizáku sympatičtí, už jen tím, jak se snaží používat české výrazy nejen na hřišti, ale i v jídelně, nebo když se potkáme na chodbě.

A co se změnilo? Tréninky jsou na první pohled odlišné – zda náročnější, nebo zábavnější, to ať posoudí sami hráči. Zajímavou změnou je ale třeba posunutí odpoledních tréninků na pozdější hodinu (v pátek jsme začínali až v šest hodin) – což je prekérka hlavně pro nás, co na odpoledním/večerním tréninku fotí a točí, přičemž obsah chtějí ještě před půlnocí vydat.

Nicméně se zdá, že i česko-italská (respektive česko-chorvatská, popř. česko-řecká) spolupráce v realizačním týmu funguje dobře. Ať už v rámci kondiční přípravy, tréninku brankářů, nebo organizace celého soustředění. A z mého osobního pohledu se zdá, že i hráči změnu přijali pozitivně.

Zjednodušeně, mám z toho dobrý pocit – a moc se těším na novou sezonu. A neberte to jako PR kecy. Já jsem totiž taky pořád fanoušek. Odmalička.

[acspartapr]

Bad Häring, den první: Cross-Fit

Soustředění začalo. Na tom prvním, ve Františkových Lázních, jsem chyběl – do Rakouska jsem už ale vyrazil. Ve Spartě jsem už od roku 2009, tréninkové kempy jsou pro mě ale pořád něčím neobyčejným. Strávit tolik dní v kuse ve společnosti týmu je sice trochu na hlavu, ale pro někoho, kdo klubu fandí od malička, je to velký zážitek. Abych vám ho alespoň trochu zprostředkoval, budu se snažit si z Rakouska ublognout každý den.

Do Rakouska jsme se vydali ve čtvrtek ráno – PR autem, nikoliv busem, tam bychom se nevešli. Do Bad Häringu mimo nás vyrazily ještě další dva osobáky, dvě dodávky a týmový bus. Náš počet totiž poslední dobou trochu narostl, žejo. Cesta autem trvala zhruba pět hodin, ale cíl stojí za to. Bydlíme v krásném hotelu v údolí mezi horami. Hřiště je perfektní, hned vedle hotelu – i když ne tak blízko, jako naposledy ve Valencii.

Tým na hotel dorazil krátce po třetí hodině, pro hráče už bylo všechno připraveno, protože část výpravy dorazila už ve středu. Pro mě s Radkem to znamenalo hlídkovat před hotelem a čekat na příjezd autobusu kvůli fotkám a videu.

Po obědě jsme už vyrazili na hřiště, jsou jen kousek od hotelu z kopce dolů. To znamená, že z tréninku na hotel je to do kopce a to hráčům nezávidim. Tréninky po příjezdu bývají obvykle regenerační, vyklusat, protáhnout, domů.

Tentokrát ani náhodou, hráči už při příchodu na hřiště viděli, že je čeká cross-fit. A bylo to dost nechutný, i mně od autové čáry nebylo do smíchu, a to jsem to jen sledoval. Ještě že zástupy dětí kolem hřiště nerozuměly česky/slovensky/srbsky/rumunsky/rusky, protože nepublikovatelných výrazů tam pár bylo.

Viděli jste Miracle on ice, když Herb Brooks na hráče při tréninku křičí “Again! Again! Again!“ a oni jezdí po ledě, padají a blinkají? Tak to bylo hodně podobný. Jen bez ledu a blinkání. Respekt klukům, jak to zvládli.

My s Radkem každopádně děláme na článcích a videích – už v pátek večer přineseme, myslím, jedno hodně zajímavý. Tak stay tuned!

[acspartapr]

Bojovník, kamarád, Sparťan

Do sparťanského PR oddělení jsem přišel v únoru roku 2011. Už tehdy byl Ladislav Krejčí součástí letenského áčka. Tehdy ještě trochu vyjukaný, ale ve většině případů s širokým úsměvem na tváři. Moc dobře si pamatuji, jakou měl radost, když se na Letnou vrátil jeho brácha Kuba Brabec, i to, jak byl nasranej vždy, když se mu nepovedl zápas, nedal velkou šanci nebo ho zabrzdilo zranění.

Během těch pěti a půl roku jsem měl možnost s Láďou spolupracovat víc a víc. Fotky, videa, rozhovory. Jak se zlepšoval po fotbalové stránce, tak na něm bylo znát i to, jak se srovnává s větší a větší popularitou a zájmem o jeho osobu.

Nebudu vyjmenovávat jeho statistiky, ty si může každý najít sám. Vždy opakoval, že by chtěl dávat víc gólů a mít víc asistencí. Hodně s tím bojoval a chtěl to zlomit. Se Spartou vyhrál dva ligové tituly. Ten druhý, v sezóně 2013/2014 jsem zažil i já. Pro mě osobně to byl skvělý zážitek. A ačkoliv jsme se o tom přímo nikdy nebavili, tak jsem si jistý, že to pro něj bylo velké zadostiučinění, protože si užíval svou pozici klíčového hráče, který pomohl také k výhře v poháru.

Jeho výraz na fotografiích při přebírání poháru v Edenu hovoří za vše…

Na Láďovi jsem si vždy vážil několika věcí. Jednou z nich je, že na něj byl spoleh a nikdy by mě nenechal ve štychu. Když jsme zahajovali zimní přípravu v lednu 2015 na Strahově, Ondra Kasík byl na dovolené, a měl jsem na starosti tiskovku a setkání hráčů s novináři. Byl jsem tehdy domluvený, že rozhovory budou dávat konkrétní hráči, ale vše se protáhlo a museli odjet.

Na Strahově tehdy zůstali už jen Láďa a Kuba Brabec. Oba ještě dlouho po tréninku byli s kondičním trenérem Tomášem Malým v posilovně a věnovali se různým cvičením. Když jsem za nimi přišel s prosbou, aby šli za novináři z toho a toho důvodu, Láďa vzal Brábu kolem ramen a beze slova šli se mnou.

Když jsme krátce poté jeli na soustředění na Kanárské ostrovy, v „jídelně“ jsem vyfasoval ke stolu právě výše zmíněné trio – Láďa, Kuba a Tomáš Malý. Ten týden jsem se nasmál tolik, že mě bolelo břicho, jako bych posiloval několik hodin denně. „Dáme střižbu.“ – „A o co?“ – „Kdo prohraje, vypije půl litru osolené a opepřené vody…nebo litr džusu na ex…nebo vodu s čokoládou…“ Prohrál jsem několikrát, ale to i ostatní. Nejvíc ale Láďa, který to vše vymýšlel. A stejně jako se smál všem, smál se i sobě.

Kdykoliv jsem od Krejdy něco potřeboval, udělal to, i když jsme oba věděli, že se mu nechce, je unavený nebo ho to nebaví či má určité nesympatie k novináři, který s ním rozhovor měl dělat. Nepotrpěl si na zveřejňování fotek na osobním účtu na Instagramu tak, jako jiní sportovci. Neměl nikdy potřebu se příliš prezentovat za každou cenu, po každém tréninku nebo zápase. To není ani pochvala, ani kritika. Prostě takový je. Když jsme ale přijeli loni v zimě na soustředění do Turecka, byl zraněný. Jen vyklusával první trénink kolem hřiště. Dal jsem jeho fotku na Instagram Sparty a na večeři mi říká „Docela dobrá fotka, tu bych si tam dal i já…“

Jeho gól v Římě proti Laziu byl nádherný. Tehdy jsme měli všichni asi stejně velkou radost. Ta euforie byla neskutečná a nikdy nezapomenu, jak celý stadion v Římě nadával a pískal směrem k místu, kde seděli představitelé Lazia.

Tak nějak jsem tušil, že poslední zápas sezóny 2015/2016, byl i posledním zápasem Krejdy v dresu Sparty. Jednou to muselo přijít. A Láďa už je hráčem jiného klubu. Přiznám se, když jsem se dozvěděl, že je Láďa v Itálii na zdravotní prohlídce a vybíral jsem jeho fotky za poslední roky, nebylo mi dobře. Bylo mi smutno. Když jsme ve čtvrtek zveřejnili potvrzení jeho odchodu, bylo to ještě horší.

Láďu jsem (zatím) naposledy osobně viděl na večírku po sezóně. Konkrétně někdy kolem třetí ráno, když jsme spolu jeli výtahem a odcházeli jsme domů. Láďa zapadl do jednoho taxíku, já do druhého a každý jsme se vydali úplně někam jinam. Jen jsme si tehdy popřáli, ať si trochu odpočineme. Druhý den v podvečer mi Krejda volal, jestli se mnou odcházel a v kolik to bylo…

Dan Peterka před časem udělal o Láďovi video a napsal „važme si odchovanců. Za pár dní to bude šest let od debutu Ládi Krejčího v dresu Sparty.“ A já s ním naprosto souhlasím. Stejně jako s Ondrou, který napsal článek na spartaforever.cz.

Vím, že je to trochu patetické, ale Láďa mi bude chybět na hřišti v dresu Sparty i mimo hřiště. Ne, nejsme nejlepší kamarádi, ale i díky času stráveném na soustředěních, kde jsme se hodně bavili, mám jasno. Kdybych potřeboval pomoct a zavolal mu, on by přijel, jako bych byl jeho nejlepší kamarád.

Odchází velký bojovník za Spartu i kamarád. Ať se ti daří, Láďo. Budu muset znovu začít sledovat italskou ligu…

Ondra E.

[acspartapr]

Sparta hledá posilu!

Ostatně jako každou zimu. Tentokrát ale chceme zkvalitnit náš kádr i v redakci webu sparta.cz - hledáme externího redaktora, který bude mít na webu a sociálních sítích na starosti ženský tým.

Koho hledáme

Sparťana, nebo sparťanku. Pokud držíš palce jiným týmům, nepiš.

Někoho, koho bude práce bavit a bude mít radost z toho, že je součást týmu.

Někoho, kdo už má zkušenosti se psaním a rozumí všem těm internetům.

Práce je vhodná i pro studenty.

Kým se staneš

Jako externista se staneš součástí týmu – budeš se znát s trenéry, vedením týmu i hráčkami.

Budeš mít pod palcem to, jak o sparťankách klub informuje na internetu, nebo v klubovém magazínu.

Nebudeš chybět na domácích zápasech, a když budeš mít chuť, můžeš jezdit i na výjezdy.

Co za to

Mimo finančního ohodnocení především zkušenosti. Řada bývalých externistů pracuje na plný úvazek v klubu, jinde ve fotbale, nebo v mediích.

Pokud tě tahle nabídka zaujala, pošli mi svůj životopis na pavlicek@sparta.cz. Nezapomeň přiložit ukázky práce a cokoliv dalšího, co by se nám mohlo líbit. Držíme palce!

[acspartapr]

Tak a je to. Spustili jsme appku. 

I když to tak nutně nemusí na první pohled vypadat, bylo na ní dost práce, za kterou vděčíme Járovi, Oliverovi a dalším dříčům z Takeplace.

Tuhle firmu jsme vybrali ve výběrovém řízení, chtěli jsme mít jistotu, že vybereme takovou, se kterou se nám bude dobře pracovat. A vyšlo to, Takeplace jsou jedny z největších ‚hlav‘ na mobilní technologie u nás, což bylo zásadní.

 Mnozí z vás už ve svých mobilech mají první verzi, která sice není nikterak nabitá funkcemi, ale pro začátek myslíme, že zápasový magazín v digitální podobě (který bude k dispozici už na Baník) a zápasové notifikace jsou docela fajn.

Věc se má totiž tak, že už teď řešíme další fáze vývoje a další funkcionality, které budou vážně stát za to. Zjednodušeně – teď nám šlo hlavně o to, vytvořit pro ně pevné základy.

 A teď k nejdůležitějším věcem, které jsme první den po spuštění mezi fanoušky pozorovali.

Vy, fanoušci, jste neuvěřitelní v tom, že jste dokázali najít chyby, kterých si nevšimlo více než deset lidí, kteří appku testovali na řadě zařízení. Appku dál ladíme a čekají vás aktualizace, které by chyby měly postupně vymýtit.

Magazín bude. Ještě řešíme poslední záležitosti tak, aby byl magazín co nejdřív připravený a aby stál za to.

Nejdou vám zadat vaše permanentky? Tak trochu naše chyba. Tahle funkce je tam především pro Zlaté permanentkáře, kteří mají přístup k magazínům zdarma. Texty samozřejmě v další aktualizaci změníme, aby to bylo jasné.

A protože chceme, aby se vám appka líbila, posílejte nám chybky, připomínky, přání i nápady na můj, nebo Eisův Twitter. Díky!

David

[acspartapr]

Tak trochu jiná sbírka

Když jsem tady před nějakou dobou psal o tom, že sbírám zápasové magazíny, netušil jsem, že na ten díl v budoucnu navážu dalšímkrátkým povídáním o nějaké sbírce. Tentokrát se ale netýká mě osobně. Před březnovým zápasem s Duklou jsme sešli na Letné s jedním z vás, fanoušků Sparty. I on totiž má sběratelskou vášeň. Kam já se na něj ale hrabu!

Tenhle fanoušek se totiž jednoho dne rozhodl, že začne sbírat šály. Ale pouze ty sparťanské. Od těch, co se prodávají ve Fanshopu až po velmi cenné kousky ze zahraniční, které kupoval přes internet. A došlo to tak daleko, že jich má v tuto chvíli 190. STO DEVADESÁT. A pouze sparťanských.

V době focení jich bylo o pár méně, ale i tak je musel naskládat do několika ohromných pytlů, aby je mohl dovézt na Letnou. Tam jsme je rozložili na umělou trávu vedle střídačky a nafotili. Jen rozložení nám trvalo více než půl hodiny.

Focení probíhalo v době, kdy byla v plném proudu rekonstrukce hlavní tribuny, takže v průběhu vybalování i focení, jsme se stali atrakcí pro přítomné dělníky, kteří se chodili postupně dívat, co se to na hřišti děje.

Ve sbírce se dají najít opravdu zajímavé a cenné šály – třeba ta z nultého ročníku Ligy mistrů, kdy Sparta hrála s Barcelonou, Benficou a Dynamem Kyjev. 

Šály jsme nafotili a to nejlepší včetně krátkého povídání najdete v magazínu Sparta do toho!, který vychází v sobotu 11. dubna před slavným derby pražských „S“.

Záměrně jsem zde neuvedl jméno dotyčného, jelikož si to nepřál ani v samotném magazínu. Na domácích i venkovních zápasech Sparty ho ale potkáte téměř vždy. V minulé mistrovské sezóně nevynechal ani jediný ligových a pohárových zápas. 

„Každý správný sparťan by měl chodit na každý zápas, ať už domácí či venkovní. Bez ohledu na soupeře a bez hledání jakýchkoliv výmluv,“ má jasno.

A já jsem moc rád, že jsem měl možnost poznat dalšího “sparťanského magora”...

Ondra E.

[acspartapr]

Rok 2014 byl po sportovní stránce úspěšný – zisk double podpořený i následnou výhrou v Superpoháru mluví za vše. A přestože my tři z kanceláře komunikace jsme na hřišti neběhali, také jsme si jedno vítězství připsali.

    Facebook

Během roku 2014 jsme na naší hlavní stránce zaznamenali obrovský příliv nových fanoušků – základnu, se kterou jsme do nového roku vstupovali, jsme rozšířili více než o polovinu!

Proč?

Dlouhodobě se soustředíme pouze na příspěvky, které mají maximální potenciál interakcí, a budou tedy co nejvhodněji ovlivňovat dosah naší stránky.

Z toho důvodu na naší stránce minimum příspěvků o mládeži, ženách, nebo jiných tématech, které vás, prostě a jednoduše, nebaví. Na našem Facebooku také nenajdete průběžné stavy zápasů, přestože to v českém sportovně-sociálním světe je běžnou praxí. Především góly vstřelené nám pro dosah naší stránky tak úplně nepracovaly:)

  Začali jsme platit.

Průměrný obrázkový příspěvek na naší stránce dosahuje v průměru 40-70 tisíc fanoušků, což je sice v porovnání s jinými ne-sportovními stránkami fajn, ale spokojit se s tím by byla škoda.

Rozhodli jsme se tak podpořit prodej vstupenek na domácí zápasy placenou reklamou a vychází to. Placená reklama nám nejen zvyšuje dosah, ale také skvěle prodává, což bylo nejlépe vidět na prodeji balíčků na základní skupinu EL. Statistiky prodejů sledujeme ve spolupráci s Ticketportalem.

    Twitter

Už v závěru roku jsme společně s faceliftem webu představili nové twitterové účty pro fanoušky, které zajímá mládežnický fotbal a detailní informace o průběhu zápasů.

Statistiky se sice pohybují víceméně ve stovkách, ale stále jsme přesvědčeni, že mají účty smysl.

Možná i proto jsme v průběhu roku 2014 představili další dva nové účty – pro ženský fotbal, a ve spolupráci s naším Supporters liaison officerem i pro fanoušky a výjezďáky. Další možnost volby pro hardcore fanoušky!

Mimochodem, hlavní účty @ACSparta_CZ a @ACSparta_EN dál šlapou jak hodinky. Obě followerské základny jsme téměř zdvojnásobili! U anglického účtu nám pomáhalo také to, že nás během cesty evropskými poháry UEFA ze svých účtů retweetovala jako divá.

    YouTube

SpartaTV je už léta nedílnou součástí naší online komunikace a rok 2014 nebyl výjimkou, počítadlo zhlédnutí za celý rok se zastavilo téměř na dvou milionech.

Překročíme v roce 2015 desetimilionovou hranici celkového počtu zhlédnutí?

Nejspíš ne. Vzhledem k dosahu linkovaného YouTube obsahu na Facebooku jsme byli nuceni YouTube videa na Facebook už dál necpat a rovnou je tam nahrávat přímo.

Dlouho jsem byl odpůrcem tohoto kroku, jenže čísla o dosahu a počtech zhlédnutí byla neúprosná. A teď musím přiznat, že statistiky našich videí na FB jsou působivé.

Už v prosinci ale kvůli tomu na YouTube klesl měsíční přírůstek počtu zhlédnutí na druhou nejnižší hodnotu roku 2014, těsně pod 100 tisíc – a bude nejspíš hůř.

    Google+

Virtuální dítě Ondry Eisnera je jako stroj a my pořád netušíme proč! Během roku sice v nárůstu počtu nových fanoušků naše stránka lehce polevila, ale přes 14 tisíc nových fans mluví za vše.

Nutno dodat, že ani v samotném Googlu si nevěděli rady a důvody tak silné uživatelské základny jen sami hádali.

Nedá se nic dělat, Ondra Eisner je český Google+ guru!

    A co v roce 2015?

Nechte se překvapit. Máme toho v rukávu dost a první velké novinky přijdou už brzy;)

David

[acspartapr]

Vždycky, když se klukům na hřišti nepovede důležitá bitva, usilovně přemýšlím o tom, jaký pocit to ve mně vyvolává a nikdy ho nedokážu pojmenovat. Ve čtvrtek se vrátil zase, po neúspěchu na hřišti Young Boys.

Je to totiž fakt zvláštní. Člověk, který se sám aktivně podílí na chodu klubu, nemá možnost zasáhnout do dění, které ve finále rozhodne o úspěchu či neúspěchu jeho firmy – do toho na trávníku.

Kdysi jsem na Twitteru zaznamenal rozhořčení kolegy z jiného českého sportovního klubu nad tím, že tým neodvádí výsledky, zatímco on se v kanceláři může přetrhnout, důsledkem čehož polemizoval nad smyslem své práce a existence vůbec.

Tohle ode mě ale nečekejte, i když musím přiznat, že i tam dřív moje myšlenky směřovaly.

PR sportovního klubu, jeho marketing obecně – dosaďte si kteroukoliv jinou kancelář, chcete-li – je pro mě vždy jen dílkem skládačky, která je sestavená kolem samotného týmu. I hráčům vždycky říkám, že my jsme tu pro ně, ne oni pro nás, i když paradoxně pro svou práci potřebujeme spíš my je, než oni nás.

Příběh, kterým cesta evropskými poháry bezesporu je, nám naši práci v PR významně usnadňuje – sám nám hledá témata, přináší dramata, překvapující rozhodnutí a skutečně obrovské množství emotivního obsahu. S tím přirozeně pracujeme, vytváříme si strategie, nápady, vize. Jenže pokud tahle cesta neskončí celkovým vítězstvím, happy ending přináší jen velmi vzácně.

Dobrodružství skončí a my ho musíme, nehledě na naše pocity, dočasně opustit a hledat ta další. Tak pořád dokola.

A to je naše práce.

Jestli jsem se ale ve Spartě něco naučil, je to úcta k těm, se kterými pracuji. Jasně, taky jsem s permicí chodíval řadu let na tribunu a taky jsem si často s chutí zanadával, když se mi výkony nezamlouvaly.

Teď vím s jistotou, že už se to nestane.

I když se nedaří, vím, kolik práce za výkonem stojí. A sám jako sportovec také to, že nehledě na odhodlání, sílu, nebo zkušenosti to občas prostě nejde podle představ.

Zášť z mé nezúročené práce musí jít stranou.

A o to víc mě mrzí reakce lidí, kteří pro hráče, které v mistrovské sezoně vynášeli do nebes a vyvolávali jejich jména, mají v těžkých chvílích jen nadávky a – pochopitelně - i výpovědi. Tak to u srdcařů přece nechodí, ne?

Jo, už vím. Ten pocit, který mám vždy po krutém vyřazení je prázdnota. Ne kvůli tomu, že cesta v pohárech už nebude pokračovat. Kvůli tomu, že se s takovými fanoušky znovu setkám a ti srdcaři z minulé sezony budou dávno pryč.

David

[acspartapr]

Soustředění trochu jinak

Soustředění v italském Brunecku je definitivně za námi. Hráči, trenéři i my tři z oddělení komunikace, jsme zpět v pražské realitě. 

Během soustředění jsme pro vás každý den připravovali fotogalerie, videa, stihli jsme připravit magazín Sparta do toho! na úvodní zápas 2. předkola Ligy mistrů a snažili jsme se vás co nejvíce přiblížit k hráčům, kteří hrají za náš/váš milovaný klub. 

Pro mě bylo soustředění dalším důkazem, že nejsme těmi, kdo hráče pořád jen otravuje s foťákem nebo kamerou. Trenér Lavička by řekl, že jsme součástí týmu. A skutečně, po celou dobu herního kempu tomu tak bylo. 

Rozhodl jsem se, že budu soustředění mapovat i jinak, než jen pro oficiální web a posléze z toho udělat takový soukromý souhrn deseti dnů ve společnosti nejlepšího klubu. Pokud jste se právě začali těšit na nějaké pikantnosti, zklamu vás... :)

Den první - neděle 29. června

Odjezd. Zatímco tým se sešel na Strahově a vyrazil kolem desáté hodiny, my tři (já, D. Pavlíček & O. Kasík) jsme se sešli na Letné v sedm hodin ráno a před půl osmou jsme vyrazili na dlouhou cestu. Ta nám trvala zhruba sedm hodin, před třetí odpolední jsme byli na místě a u vstupu do hotelu nás vítaly dvě cedulky se sparťanským znakem a nápisem Welcome. Pokud se řešily během celé cesty na předních sedadlech mezi Davidem a Ondřejem nějaké zásadní události, nevím o nich, podstatnou část cesty jsem za zády "navigátora" prospal, neboť jsem se rozhodl užít si tuto krátkou "dovolenou" se vším všudy. Hráči dorazili do Brunecku o pár hodin později. 

Den druhý - pondělí 30. června

Po deštivém nedělní příjezdu a ubytování bylo pondělní ráno jako z jiného světa. Obloha krásně modrá, lehký větřík, naprosto ideální na první kompletní den na soustředění včetně dvou tréninků. Kluci se nešetřili a byla radost tréninky sledovat a fotit. S tím souvisí jedno zásadní přiznání - nejsem profesionální fotograf, psaní mi jde mnohem lépe, ale po celou dobu soustředění jsem se snažil, jak jen to šlo, aby fotografie na webu nebyly jen rozmazané šmouhy ve stylu "Hádejte, kdo je na fotce."

Zároveň jsme pro vás připravili úvodní rozhovor a naším prvním hostem před kamerou byl asistent trenéra Zdeněk Svoboda. 

Den třetí - úterý 1. července

Začínám pomalu objevovat zajímavosti v okolí hotelu. Cestou ke hřišti je mini-zoo, kde najdete kachny, králíky, labutě, kozy nebo i srnky. Někteří hráči si dělají srandu z Davida Lafaty, že je zvláštní, že tam jsou ještě všechny a Pavel Srníček jim začíná tykat. Jak se hráči stravují, jsme vám přiblížili v jednom z videí na YouTube. Pro mě bylo velmi milé zjištění, že jen pár metrů od hotelu byla zahrádka, kam si zaměstnanci hotelové kuchyně chodili průběžně pro čerstvou zeleninu. Odměnou tohoto dne a fotografického snažení bylo několik fotek s vysmátým Markem Matějovským, který měl výbornou náladu. Večer jsem přes internet sledoval zápas mezi La Fiorita a Levadia Tallinn. Komentátor zápas prožíval tak, že jsem ještě hodinu poté neustále opakoval "Grande, Grande, Bravo, Bravo!". 

Den čtvrtý - středa 2. července

Déšť se vrátil. Deštník se tak stal velmi vítaným společníkem během cesty z hotelu na hřiště, ale také během tréninku. Na kameru sice vlastníme "pláštěnku", ale na foťák nikoliv. Fotky z dopoledního tréninku na spodním, oploceném hřišti sportovního areálu tak vznikaly buď pod deštníkem nebo ze střídačky pod stříškou. Během dne se také potvrdilo, že místo s Dynamem Kyjev se Sparta utká s Astrou Giurgiu. Ale, jak všichni víme, ani na to pak nedošlo. 

Den pátý - čtvrtek 3. července

Pátý den, první přípravný zápas. Bohužel se tak nestalo. Rumunský soupeř odřekl zápas jen dvě hodiny před výkopem bez udání konkrétního smysluplného důvodu. Dopoledne jsem na trénink nešel, jelikož jsem den před tím pořídil rozhovor s Láďou Krejčím a potřeboval jsem ho přepsat, aby byl připraven do magazínu Sparta do toho! na zápas předkola Ligy mistrů. Zároveň jsem dotáhl do konce většinu textů z připravovaného prvního čísla sezóny 14/15. Logicky nepanovala příliš dobrá nálada, jelikož zrušený zápas byl určitou komplikací. Hráči tak absolvovali druhý čtvrteční trénink po páté hodině odpolední. Náladu hráčům se rozhodl vylepšit masér Tomáš Stránský, který občas čelí vtípkům, že nosí spodní část oblečení až příliš vysoko. Povedlo se :)

Den šestý - pátek 4. července

Mám novou přezdívku. Kondiční trenér Pavel Rada mě překřtil na "muže, který nepotřebuje spát." Už se totiž přestal divit tomu, že před sedmou ráno se již vracím z ranního výběhu a ve chvíli, kdy přichází na snídani v 7:35, já dopíjím kafe a odcházím, ačkoliv snídaně začínají oficiálně v 7:30. Dopoledne vyplnilo modelové utkání mezi modrým a červeným týmem. Ten odřídila trojice italských rozhodčích, z toho jeden z nich mi trochu připomíná legendárního pana účetního Fantozziho a mám problém se mu nesmát, když běhá po hřišti, jako při legendární scénce, jak si účetní Fantozzi jde zahrát fotbal a navštíví ho "úřednický mrak."

Modří vyhrávají 3:1 a odpoledne nás čeká výlet na Kronplatz. Parádní výhled během cesty lanovkou směrem nahoru i dolů. Jakožto ignorant hor a zimních radovánek, bych se sem za normálních okolností nikdy nepodíval. Mnohem větší radost mám ale z toho, že jsem dokončil magazín SDT! na předkolo LM včetně rozhovoru s trenérem Lavičkou, který byl jako vždy hrubý, neurvalý a sprostý... :)

Den sedmý - sobota 5. července

Dopoledne společný trénink na hřišti, odpoledne dobrovolný trénink, posilovna nebo jiné aktivity. Hlavně jen neležet na pokoji. Vyrážíme s Davidem na hřiště, beru foťák s krátkým objektivem "kdyby se dělo něco zajímavého". Zároveň si bereme starší boty, protože nás láká taky si "kopnout". Dopoledne bylo opět krásně, svítilo sluníčko, odpoledne samozřejmě začalo pršet, takže jsme se schovali a sledovali nácvik přímých kopů v podání Bořka Dočkala, Davida Lafaty a Zdeňka Svobody. Mladý brankář Matej Vozár si nevybral zrovna dobré parťáky na to, aby si zachytal. Ještě před deštěm proběhlo utkání v mini-nohejbalu mezi Ondřejem K. a Davidem. Tato slavná bitva na tartanovém oválu a hřišťátku ohraničeném čtyřmi barvenými "kloboučky" do dějin nohejbalu ale nevstoupí. Bude lepší zůstat za kamerou či foťákem...

Den osmý - neděle 6. července

Druhý, ale oficiálně vlastně první zápasový den. Od 18 hodin v Brunecku čekal hráče zápas s Dynamem Moskva. U snídaně pan Baťa prohlásí "díky bohu, že dnes večer není žádný fotbal na mistrovství světa, jinak bych se zase nevyspal" a všichni mu dáváme zmuchlanými obličeji za pravdu. Dopolední trénink sleduji v podstatě bez starostí. Sdílím fotky a video na Twitter a Instagram a odebírám se na spodní hřiště, kde se věnuje večerní sestava standardním situacím. Sedím si na pytli od míčů a užívám si to, že můžu být u toho, jak se hráči připravují na sezónu, od které všichni hodně očekáváme. Večer pak přichází na řadu samotný zápas...

...krátce před začátkem zápasu začíná pršet. Přestalo pět minut před koncem. Celé utkání tak trávím pod deštníkem a on-line píšu jednou rukou, aby do notebooku nenapršelo. Výhled tentokrát nic moc...

Den devátý - pondělí 7. července

Pozápasový den. Ti, co hráli, mají regenerační trénink. Ti, co nehráli, znovu trénují naplno. Znovu je pěkné počasí. Všichni už se ale vidí na cestě domů, nebo nejlépe už doma. A víte, jak se pozná, že hráčům skončil trénink, nemají video-přípravu nebo jiný program? Stačí se pokoušet nahrát fotky na web přes hotelovou WiFi... :) 

Den desátý - úterý 8. července

Ráno dobalit, snídaně, vyklidit pokoj a vyrazit na cestu ještě před klubovým autobusem z Brunecku do německého Miesbachu. V jednom z tamních hotelů se sparťané ubytovali na poslední noc soustředění a vyrazili z něj na zápas s Basilejí. Od rána vydatně pršelo, v Německu nepřestalo ani na chvilku. Když jsem si dělal legraci z přetížené WiFi na hotelu, nesliboval jsem si, že na stadionku FC Rottach-Egern to bude o něco lepší, ale netušil jsem, že tam sotva půjde mobilní signál. Reakce na zprávu, že nemůžeme přinést ani textový on-line, byly podle předpokladů. Ale věřte mi, když se vám nenačte ani web ani administrační rozhraní, těžko jsem mohl psát on-line. Byl jsem rád, že jsem se dokázal dostat alespoň na Twitter. 

Během zápasu jsme se schovávali pod stříškou, z pod které jsme fotili i točili některé záběry. Po zápase zde vznikaly i rozhovory s trenérem nebo Tomášem Vaclíkem, kterého si odchytli čeští novináři. Pak už přišel návrat do hotelu, nahrát fotky na web, sestříhat záznam zápasu, dát ho přes noc nahrávat na YouTube a sledovat německou demolici Brazilců...

Den poslední, den návratu - středa 9. července

Zatímco hráči měli ještě v německém Miesbachu dopoledne na programu trénink a odjezd až po obědě, oddělení komunikace vyrazilo na cestu směr Praha v půl sedmé ráno. Krátce před polednem jsme si mohli říct "konečně doma"...

PS: Díky za pozornost. ACS!

Ondra E.

[acspartapr]

Jak „Kásaboys“ vyhráli titul

  Se závěrečným hvizdem v Jablonci rychle zavolat několika hráčům a zahltit všechny ty naše internety záplavou mistrovských postů.

Pak netrpělivě, oblečený, sedět u okna a čekat, až dorazí Ondra Eisner, vyzvedne mě a pojedeme za všemi na Letnou.

Tam už to šlo ráz na ráz. Úprk do kanceláře pro kameru a hlavně – obléct se do mistrovského trička.

Jenže pak se začaly dít divné věci.

Hned u vstupu do kabin mi rukou třese Lukáš Vácha se slovy „Nazdar mistře!“ V duchu se zasměju a odpovím něco v podobném smyslu.

Jenže to se opakuje i u dalších hráčů, kteří mi k oslovení přidávají i gratulaci. Hráči. Mně. Korunu tomu nasazuje trenér, který mi k zisku titulu taktéž od srdce gratuluje a děkuje za spolupráci.

A úplným vrcholem je moment, kdy později v noci přijíždíme do restaurace na druhou část oslav, kde už je přítomný celý tým a všichni – když nás spatří – začnou skandovat „Kásaboys! Kásaboys!“, což je přezdívka, kterou nám kdysi vymysleli.

Neměli bychom spíš my skandovat jejich jména? A neměli by spíš oni přijímat gratulace?

Znovu se ukázalo, jak dobrá parta a zdravý kolektiv se na Spartě v téhle sezoně sešel. Tak ať nám to dlouho vydrží, mistři!

David

[acspartapr]

„Toníku, venku bude traktor“

Nafotit hráče do magazínu Sparta do toho! je hračka. Oproti focení jejich partnerek a dětí určitě. Pár cvaknutí a je to. Do třetího vydání tohoto kalendářního roku jsme ale vymysleli sérii fotek, na kterých jsou partnerky a děti hráčů. A tentokrát to netrvalo tak krátce. Možná i proto si to zaslouží pár řádek navíc na našem blogu. 

Focení bylo rozděleno do dvou dnů v týdnu před zápasem v Ostravě. Ve středu na Letnou dorazily Martina Velecká (přítelkyně Tomáše Vaclíka), Šárka Čechová, Kamila Dočkalová se synem Samuelem a Ivana Holková s Mariem juniorem. O dva dny později proběhlo focení Kamily Lafatové s Toníkem a Vandou.

Nejzásadnějším úkolem při středečním focení, bylo, příliš neunavit nedávno narozené Samuela s Mariem během jejich dopoledního spacího a krmícího režimu. Partnerky sparťanských fotbalistů si vzala do parády i vizážistka a zatímco se přítomné dámy převlékly do úborů, ve kterých vídáte především jejich partnery, malý Mario v klidu spal v přenosné sedačce pod dohledem babičky, Samuel z kočárku sledoval dění ve VIP boxech.

Trocha nervozity na partnerkách hráčů znát byla, ale po pauze na krmení nakonec začalo focení, během kterého jsme stihli vyzpovídat i partnerky obou sparťanských brankářů, tento rozhovor najdete na webu i v magazínu. Při focení přímo na letenském trávníku fotografa Vlastimila Vacka zlobil deštník, který stále v mírném větru odlétával od světla, nedržel ani účes jako ve všech televizních reklamách...

Z původně dopoledního focení jsme středeční program nakonec protáhli až téměř do dvou hodin odpoledne. „Někdo bude muset asi vyrazit pro sváču. Pro nás i pro dětičky,“ vtipkovala Kamila Dočkalová, když se přehouplo focení přes poledne. Nemluvě o tom, že hráči mezi tím stihli odjet z Letné na Strahov, odtrénovat, vrátit se zpět, vysprchovat se a dojít si na rehabilitaci…Ne, nebylo to rychlé focení, ale celý den se nesl ve velmi příjemné atmosféře, kterou dokreslovali klidně a bezstarostně spící Samuel s Mariem.

Probudit je maminky musely jen na malou chvíli, kdy vznikly jejich společné fotografie, které jsou na titulní straně i uvnitř magazínu a na webu dokonce i s tatínky a Mariem a Bořkem.

Druhá část focení s rodinou kapitána byla ve stejně pohodové atmosféře. Jen s tím rozdílem, že nikdo nespal :) David Lafata sehrál při focení své manželky Kamily, dcery Vandy a syna Toníka jednu z nejdůležitějších rolí vůbec. Zatímco pětiletá Vanda poslušně zabrala určené místo, tříletý Toník se dožadoval tátovi pozornosti a dostat ho před foťák bylo skoro nemožné. Fotograf Vlasta Vacek se tak na moment stal terčem posměšných výrazů Vandy i Toníka, neboť táta Lafata strhl pozornost na sebe vtipnými gesty a poskakováním, a tak i díky několika "paroháčům" a blíže nespecifikovaným poskokům vznikla další část fotografií.

Po společných fotografiích v improvizovaném ateliéru měl následovat přesun na hřiště. Jenže málem k němu nedošlo, Toníkovi se ven nechtělo. „Toníku, venku bude traktor,“ zkusil štěstí David. A bylo vyhráno.

Díky Bohu za trávníkáře.

Toník se chytl táty za ruku, druhou popadl míč a během pár vteřin už pobíhal na trávníku letenského stadionu stejně jako sparťanští fotbalisté při zápase. Takže rada pro všechny z vás – pokud chcete zabavit děti Davida Lafaty, dejte jim balon a ukažte traktor :)

Aby vzniklo ještě několik fotografií Kamily s dětmi, musel David po každém cvaknutí fotoaparátu obě děti vyhodit do vzduchu za odměnu. Před odpoledním tréninku to byla ideální rozcvička.

Díky všem, kdo se focení účastnil, bylo to skvělé zpestření při tvorbě magazínu.

Jak moc se fotky povedly, posuďte sami přímo v magazínu, který vychází v neděli před zápasem se Znojmem. A případně dejte vědět, jestli se líbily nebo „se na ty magazíny máme už vys*at a konečně začít hrát fotbal“… ;)

Ondra E.

[acspartapr]

Co má celý dny takovej Pavlíček na práci?

 Tak jsme spustili faceliftovanou verzi webu a pomalu se prohrabáváme spoustou reakcí, které změna přinesla. A docela mě těší, že většina z nich je pozitivní.

 Jenže ani my jsme se nevyhnuli pořádné bouřce, kterou vyvolali fanoušci, pro které je změna brutálním vytržením ze stereotypu (o takových reakcích na změny homepage by mohl vyprávět třeba Zuckerberg) a tak jsem se rozhodl změny vysvětlit a uvést na pravou míru.

    „Proboha proč?!“

    Práce na předešlé verzi internetových stránek pro nás samozřejmě momentem spuštění neskončila. S webem pracujeme denně a denně také přemýšlíme, jak ho udělat lepší a efektivnější.

Na hlavní stránce staré verze webu nás štvala hlavně jedna věc. Bylo na ní sice hrozně moc informací – ale ne ty, které bychom tam vážně chtěli mít.

Pokud jsme zprávu neumístili na jednu z prvních třech obrázkových pozic, téměř neexistovala. Tím logicky trpělo zpravodajství z rezervy, juniorky, mládeže i žen.

Chtěli jsme mít hlavní stránku čistou, přehlednou a nabízející přesně to, co fanoušek chce. Proto jednoduchost.

    „Kde je fórum?!“

    I když nám bylo jasný, že zrušit fórum bude jako hlavou mlátit do vosího hnízda a ještě si kousek z něho strčit pod tričko, reakcí bylo možná víc, než jsme čekali. A některé poměrně pikantní.

„Kdyby ten web aspoň svěřili někomu, kdo tomu rozumí!“

Hm.

  „Nebo kdyby to aspoň byl sparťan!“

Taky pěkně děkuju.

  „Bylo X možností, jak to řešit, vybrali tu nejhorší. Docela by mě zajímalo, co má celý dny takovej Pavlíček na práci, že i na tohle se vysral.“

Pavlíček má celý dny na práci oficiální web, sociální media a audiovizuální produkci, stačilo se zeptat.

  Ale teď vážně. Fórum jsme nezrušili proto, že jsme líní ho moderovat.

Fórum v PR oddělení prošlo poměrně obsáhlou debatou, na jejímž konci jsme se rozhodli zrušit ho i přesto, že jako diskusní platforma fungovalo už dost dlouho a generovalo nám ta nejzajímavější čísla návštěvnosti z celého webu.

Chceme totiž, aby web fungoval spíš jako informační brána směrem ven k fanouškům a cítíme, že prostor pro diskusi by měl být jinde - což ale neznamená, že odteď budeme hlas internetových fans ignorovat.

Mohou spolu debatovat na sociálních mediích či řadě fanouškovských webů, kde jsou v diskusi omezeni méně než by teoreticky byli na moderovaném oficiálním fóru, nebo dokonce vůbec.

    „S těma Twitterama ste se asi zbláznili ne?!“

    Nezbláznili. Jen nechceme, aby se fanoušci zbláznili z nás.

Představte si situaci, kdy ve stejný čas hraje sparťanské áčko, béčko a U19.

Masakr, který by v tu chvíli v našem Twitter feedu nastal (a že už se to na podzim stalo), by zákonitě musel vyústit v řadu unfollow, protože kdo to všechno má číst?!

Využitím Twitteru Živě, Mládeže a Žen dáváme fanouškům možnost od nás získávat přesně ty informace, které chtějí. Pokud je nezajímá ženský fotbal, nebudeme jim ho cpát – dáváme jim možnost volby.

„Problém“ je totiž ten, že dnes generujeme velké množství obsahu, který je mnohdy velmi detailní – a logicky nemusí zajímat všechny fanoušky Sparty. Těm, které detaily i jiné kategorie baví, stačí jediné – Follow.

    Je mi jasný, že změny, které jsme k začátku jara na webu provedli, mohou být některým proti srsti. Ale můžu vás ujistit, že jsme přesvědčeni o tom, že nyní web svoji funkci plní daleko lépe, než předtím. A internetové masakristy můžu ujistit, že nejsem tak línej, jak to vypadá, jsem sparťan a na fórum jsem se nevys*al.

David

[acspartapr]

Konec jedné velké éry.

Nebojte, nedali jsme všichni výpověď. Jen se u nás na Letné hrají velká "škatulata, hejbejte se" a naše kancelář se přesunula blíže k ulici Milady Horákové.

Ta místnost na fotce si toho prožila vážně dost. Více než čtyři šéfy komunikace, několik titulů i rozličných oslav. Sloužila také pro setkávání s externisty, schůzky, nebo jen jako zašívárna kolegům, kterým už byla jejich vlastní kancelář těsná.

Byla to m��stnost, v níž jsme trávili dost možná víc času než u sebe doma, a tak když jsem ji na začátku roku 2011 s uzlíčkem přes rameno opouštěl, nebylo mi, věřte, úplně dobře po těle. Tenkrát jsem samozřejmě netušil, že se do ní relativně brzy vrátím, a tak to nedávné loučení při stěhování nebylo tak dramatické.

Teď máme kancelář novou. Menší. Ale dost možná útulnější. Show must go on!

David

[acspartapr]

„Miliónový“ gól zadkem

  Mysleli jsme si, že Harlem shake nic nepřekoná. Ale z ničeho nic jsme našli video, které se už teď pyšní téměř dvojnásobným počtem shlédnutí a stalo se skutečným viralem – gól zadkem Davida Hovorky.

  Zprvu šlo o zábavný moment, který jsme fanouškům chtěli ze sestřihu utkání naší rezervy s Meteorem vypíchnout. Jenže se chytla česká media a krátce na to i ta zahraniční.

  Video ale dosáhlo i za hranice internetu. Oslovila nás agentura zprostředkovávající video-obsah pro ESPN International, France Football, nebo Die Welt, o vysílání kuriózního gólu se sama přihlásila i německá stanice ZDF.

  Na internetu pak video trhá naše klubové rekordy. Především díky ruským serverům, které ho embedovaly a staly se tak nejvýraznější zdrojem sledovanosti. Snad poprvé je země s největším počtem diváků jiná, než Česká republika – je to právě Rusko, následované Jižní Koreou a až následně naší domovinou. Gól se však líbíl na Ukrajině, v Belgii, Thajsku, nebo Singapuru.

  Sám David Hovorka mi slíbil, že v zájmu sledovanosti SpartaTV už nebude dávat góly jinak. Takže se mají v Rusku jistě na co těšit.

David

[acspartapr]

Fanoušci na stadionu a autogramiádách se setkávají až s finálním produktem, za kterým však stojí i nějaká ta práce několika z nás. Přijměte pozvánku na virtuální prohlídku velkým tiskovým centrem, kde se v jeden den tvoří podpisové kartičky i klipy fotbalistů na velkoplošné obrazovky GENERALI Areny.

  Hráče pochopitelně nechceme otravovat několikrát po sobě (to bychom si vyslechli), a tak je třeba během jednoho dopoledne zvládnout hned několik věcí. V kabině mají fotbalisté připraveny zápasové komplety hned při svém příjezdu na Letnou – takže obléknout a šup šup do „tiskáče“.

  Stanoviště první – podpisy. Sehnat pohromadě celý tým se sice může zdát jako úkol jednoduchý, jenže ne vždy se to podaří. Tohle dopoledne je pro to jako stvořené. Příchozí hráči i členové realizačního týmu dostanou do ruky lihovku a poctivě obejdou dres po dresu, plakát po plakátu.

  Stanoviště druhé – focení. Týmový plakát už sice máme, jenže nám chyběly profilové obrázky, které už dnes najdete třeba v příslušné sekci na oficiálním webu. Hráči se fotí zepředu, ale i lehce otočení, například s míčem – to na podpisové kartičky, které od nich dostáváte na autogramiádách. Cvak – cvak. Hotovo.

  Stanoviště třetí – natáčení. Vloni, kdy jsme před zeleným plátnem natáčeli „představovačky“ poprvé, to pro mnohé byl nepřekonatelný problém. Letos ale hráči působili profesionálně i před kamerou. Každý z nich absolvoval dvě „polohy“ a natáčení mu zabralo maximálně minutu. Výsledek už dnes můžete vídat na obrazovkách našeho stadionu.

Na nás ještě je video zpracovat a fotky odeslat do našeho grafického studia, sami hráči už ale mají hotovo. Alespoň do příští sezony.

David