adelaventurova - Tumblr blog

adelaventurova · 5 years

Video

youtube

“Voguing” je taneční performance, inspirována pózami a gesty modelek z časopisu Vogue, které imituje. Byl součástí tzv. “draq balls“, událostí, které vznikly v Newyorské čtvrti Harlem v 60. -70. letech v černošsko a latinsko-americké LGBTQ komunitě. Tyto undergroundové události sloužily jako bezpečné místo jak pro voguing tak pro soutěžení v kategoriích, které se zaměřovaly na zobrazování ideálů vycházejících ze společenských heterosexuálních norem. Voguing a drag balls pocházejí ze společensky znevýhodněného prostředí, kde se staly kreativními a honosnými nástroji k přežití. Za dobu své existence ovlivnily popkulturu, společnost ale i svět umění a moji vlastní tvorbu. Voguing používám jako bezpečný prostor pro svobodný projev těl, která nejsou považována za přirozená. Zajímají mě souvislosti mezi syntetickými materiály aplikovanými na organické tělo. Ať už jde o umělé vlasy, nehty, make-up nebo implantáty. V těchto souvislostech se opírám o koncept kyborga Donny Haraway. Estetika dragballs a voguingu postupem času překročila hranice subkulturního prostředí a stala se součástí popkultury,kde je ale často používaná bez hlubší kontextualizace. Například mezinárodně vysílaná televizní soutěž RuPaul's Drag Race, která obsahuje všechny typické prvky z drag balls je ve výsledku spíš povrchním obrazem drag scény. Naproti tomu seriál Netflixu Pose (2018), který probíhá v 80. letech diváka alespoň uvádí do hlubšího kontextu. To nic nemění na tom, že všechny tyto pop kulturní produkty jsou většinou konzumovány bílými cis homosexuály, kteří si odtud přivlastňují gesta, estetiku, výrazy apod. Název “Voguing is not white, honey” je převzatý z článku o španělské drag balls scéně a o vztahu společnosti k trans. Ve větě “Voguing is not white, honey” je cítit rozhořčení. Rozhořčení nad tím, že bílá kultura proniká do světa voguingu a vykořeňuje ho. Iki Yos Piña Narváez v článku rozvádí svoji zkušenost černé/černého trans nebinární nelegální imigrantky/imigranta žijící/žijícího v Madridu. Nachází se v prostředí, které se prezentuje jako nehomofobní, nerasistické a přátelské pro trans lidi. Přitom imigrační zákony nebo zákony o nakládání s vlastním tělem jsou v tomto smyslu většinou spíše omezující. Článek dobře uvádí téma voguingu do kontextu současného evropského prostředí, kterému bych měla vzhledem k pozici, z které píši, také věnovat pozornost. Prostor drag balls sloužil a musí sloužit jako bezpečné místo pro všechna těla, která jsou ve společnosti znevýhodněná. Pokud se stalo, že v madridské vogue scéně dominují bílí lidé ačkoli vogue historicky patří k černé, hispánské a latino komunitě, je toto rozhořčení zcela na místě.

Výstupem tohoto přemýšlení byla performance, která se zároveň vázala na myšlení Donny Haraway v textu Cyborg manifesto. Totiž, cílem bylo vytvořit entitu, pomocí mého těla a kostýmu, která je osvobozená od genderu. Entitu, která je organická i syntetická, organismická i technologická, jejíž pohyby jsou přirozené i nepřirozené. Entitu, která divoce oslavuje svoji sexualitu pomocí pohybů a znaků, které jsou naší společností vnímány jako nepřirozené. “Kyborg je stvořením v post-genderovém světě; nemusí se zahazovat s bisexualitou, pre-oidipálními symboly, neodcizenou prací či dalšími svody organické celistvosti v konečném uplatnění síly všech částí ve větším celku.” Tato entita se skládala z mého těla a kostýmu, který zakrýval obličej a deformoval siluetu. Součástí převleku byly ještě syntetické vlasy, které z kostýmu trčely buď na nepřirozených místech, nebo nepřirozeně. Vlasy v kostýmu zaujímaly důležitou symbolickou funkci. Totiž podle antropologických i psychoanalytických studií zabývajícími se vlasy je jejich společenský význam často spjat se sexualitou. Například britský antropolog Edmund Leach (1910-1989) píše o vlasech jako o viditelné symbolické náhražce, která má nést vzkaz ve společnosti zakrývající genitálie. Dlouhé vlasy rovná se neomezená sexualita, oproti tomu hladce oholená hlava značí celibát. Dále byl součástí kostýmu čtvercový reproduktor upevněný na hrudi, z kterého vycházela hudba a hlasy z tanečního “battlu”. Zvuk reproduktoru byl však deformován pohybováním těla i kostýmu a to hlavně tak, že měnil intenzitu zvuku. Deformováním audia jakoby interaktivně vznikal nový neurčitý jazyk. Zde bych opět odkázala na Cyborg manifesto “Politika kyborgů je...bojem proti dokonalé komunikaci, proti jednomu kódu, který všechny významy dokonale překládá, ústřednímu dogmatu falogocentrismu. Proto také politiky kyborgů trvají na šumu a prosazují znečištění.“

Performance proběhla ve Galerii Władysława Hasiora v Polsku. Pro vystavení jsem použila záznam performance a instalaci z kostýmu. Kostým bez těla má symbolizovat skořápku nebo ulitu, které chybí živé tělo. Vycházela jsem při tom z pocitu a zážitku, že jsem skutečně stvořila novou bytost, protože po oblečení do kostýmu jsem byla přinucena jeho tvarem změnit své přirozené pohyby i chování, protože mi zároveň dodával odvahu tančit před velkou skupinou lidí, jelikož v něm nebylo nic vidět. Tato skutečnost zároveň provokovala mé přemýšlení o vztahu performer a divák, protože akce tuto pomyslnou propast ještě prohlubovala, dokonce jakoby se ji vysmívala a přistupovala k ní s maximální arogancí. Nakonec Vogue je o hrdosti a o předvádění se, bez přemýšlení o tom, co si o tobě myslí druzí. Tato hrdost možná až arogance zároveň byla vyvažována přímo úměrnou dávkou sebeironie, která byla přítomná jak nedokonale zvládnutými tanečními pohyby, tak D.I.Y. estetikou kostýmu.

#performance #contemporaryart #performanceart #voguing

0 notes

adelaventurova · 6 years

Photo

Výstava v Domě umění města Brna probíhá od 17.1. do 24.2. 2019 Vystavující: Kateřina Molišová, Vendula Kolářová, Marie Zandálková, Izabela Švantnerová, Adéla Venturová Foto: Karolína Kohoutková Společnost utíkající před civilizací,nevěřící organizovaným náboženstvím, ale přesto neustále hledající spiritualitu. Navracení se k pohanství, bez stranění se technologiím. V instalaci pracuji s osobními prožitky a potřebami s ohledem na ty společenské. Vycházím z trendů i z osobních preferencí. Tím se prolínají dva rozdílné světy. Jsou to materiály outdoorového vybavení, které jsou přizpůsobené pro pobyt v přírodě a pak hnutí Wicca, které je vnímáno jako novodobé čarodějnictví nebo novopohanské náboženství bez centrální autority nebo knihy. Tím je toto hnutí zcela otevřené různým přístupům a výkladům. V objektu využívám také kanekalon, který je podobný vlasům a používá se na příčesky nebo paruky. Pohrávám si tak se symbolickou rovinou vlasy, jakožto symbolu ženské čarodějnické síly a zároveň jejich vizuální podobnosti s kořeny, hady, ohněm nebo kouřem.

#contemporaryart

0 notes