barborailic

[barborailic]

FaVU 30 kampaň aka memetizace veřejného prostoru, Barbora Ilič a Jakub Polách, FaVU VUT, Brno, 2023

Vizuální identita vytvořená k oslavám FaVU 30 si přivlastňuje jazyk současných memů, které pro tento účel glosují mytologii fakulty a problematiku lokální umělecké scény. Té bývá dlouhodobě vyčítána její údajná uzavřenost a exkluzivita vůči okolnímu světu.

Memy, které představují masově rozšířené archetypy vyprávění, v tomto případě slouží jako obecné výkladové rámce, které tyto interní glosy přibližují i lidem, kteří se pohybují mimo úzký kruh uměleckého světa. Jeden mem je v tomto případě více než tisíce slov, a to i přestože jeho výklad nemusí být jednoznačný.

Sebeironickou povahu kampaně lze také chápat jako gesto, kterým instituce školy veřejnosti nabízí jinou, vlídnější i zranitelnější tvář, než jakou známe z běžných propagačních materiálů.

[barborailic]

···

UGLY BRNO WORLD TOUR: II, Risto Ilič, Jakub Polách, Johannes Tröstler, curated by Barbora Ilič, Galerie Medium, Bratislava, 2023

Výstava představuje ohlédnutí za pestrým světem devadesátkového optimismu, který spolu s naivní vizí barevné kapitalistické budoucnosti nenávratně mizí ve stále více černobílé realitě prohlubujících se nerovností a světonázorových propastí. Je současně i varovnou případovou studií a poučením pro další města se zranitelným dědictvím post-socialistické transformace, která stejně jako Brno často kráčí vstříc lákavé náruči gentrifikace.

[barborailic]

Barbara: The Weltschmerz Musical

video, (2023)

Krátký autofikční film Barbara: The Weltschmerz Musical se zabývá vztahem vypravěčských subjektů a objektivizovaných druhých, a to v prostředí romantizujících narativů kinematografie. Skrze postavu cizinky-umělkyně s příznačným jménem Barbara poukazuje na intimní úroveň fenoménů, které utváří vztah tzv. Západu k tzv. Balkánu. Ten je v tomto případě zastoupen ex-jugoslávským prostorem, a to zejména nynějším Srbskem. Práce se tak skrze téma jugonostalgie dostává k otázkám dekolonizace vlastní identity a k reparativnímu obratu v umění a problematice toho, k čemu se vůbec můžeme ze své, téměř vždy nějakým způsobem privilegované, pozice vyjadřovat. Předmětem samotného praktického výstupu práce však není ani tak rozbor těchto fenoménů, jako spíše subtilní snaha o poukázání na individuální motivace a vnitřní procesy, které je provázejí. K tomu práce využívá metody post-ironie a cringe namířené proti samotné autorce a její roli při vzniku narativu.

[barborailic]

Kurátorské menu, Cejla kolektiv & galerie, Brno, 2023

Cejla je novým kurátorským kolektivem a platformou, jejímž cílem je vytvořit výstavní a vzdělávací prostor zaměřený především na studenty*ky a čerstvé absolventy*ky uměleckých a uměnovědných oborů.

První společná výstava kolektivu Cejla s názvem Kurátorské menu otevírá téma obecných hodnot a přístupů kurátorského týmu k provozu vlastní galerie. Představuje situační ukázku fungování kurátorského kolektivu v prostředí uměleckého světa, který občas nelze brát jinak než s nadsázkou. Zásadními aspekty činnosti současných uměleckých kolektivů jsou totiž stejně tak otázky nerůstu a decentralizace kulturního dění, jako i otázka objemu stáčeného vína na vernisáži. A hlavně, dorazí i tzv. umělecká scéna?

[barborailic]

Na Mala Vrata #5

Barbora Ilič, Risto Ilič (Kulturni Centar Beograda, 2022)

u novom svetu

punom starih pesama

domovina jedna je rodila

hiljade i hilijade junaka

i sve što su oni imali od oružja 

to su bili CV-i i valjda nešto od kontakata

...

Site-specific nstalace Na mala vrata #5 představuje díla Jelice Radovanović a Dejana Anđelkovića „Da nam živi, živi rad“ (2012) a video kolektivu Doplgenger, jehož členy jsou Isidora Ilić a Boško Prostran s názvem „Neimenovani fragmenti #2“ (2014). Obě umělecká díla různým způsobem pracují s předtuchou kolize a kolapsu. Tenze, kterou vytváří se stále stupňuje bez příchodu katarze, která by alespoň položila základ nového začátku. Tehnické prostory galerie, ve kterých se instalace nachází, lze chápat jako aluzi na společenský očistec. Mělké podzemí, služební backstage - prostory vně běžného času a prostoru, v nichž lze snadno ztratit smysl pro orientaci, tak jako i v současném světě. Samotná výstava si ale neklade ambice nacházet řešení. Vzniká pouze se záměrem připomenout nevítaný pocit, který už všichni dobře známe.

Paintings on dinar bills by Jelica Radovanović i Dejan Anđelkovića (Da nam živi, živi rad, 2012), video by Doplgenger (Neimenovani fragmenti #2, 2014), paintings by Risto Ilič, sound design by Barbora Ilič.

Curated by Barbora Ilič & Risto Ilič

[barborailic]

𝑝𝑙𝑎𝑡𝑜𝑛𝑖𝑐 𝑏𝑟𝑒𝑎𝑘𝑢𝑝

2022, video, 07:50

Featured in Harbour of Sorrow at theather X10 in Prague (2022) and in Other visions CZ 2022 selection at the PAF festival in Olomouc (Winner of the Audience Award).

Music: Daniel Rajmon https://www.youtube.com/user/NoNyXick

[barborailic]

The Soya Tears of Sibyl's Dreams

Barbora Ilič, Risto Ilič (Bražinova Krypta, 2022)

[barborailic]

JuDGeMenT dAy Instalace 2021, SPLIT Barbora Ilič, Jarmila Červená, Risto Ilič

Instalace JuDGeMent dAy je reminiscencí věčně ztraceného i nalezeného, malou mystikou ve velké každodennosti, tak jako třeba i druhý příchod Ježíše v toastovém chlebu.

[barborailic]

Nekršteni dani Video, 5:56 2020 Barbora Ilič, Risto Ilič

[barborailic]

Tarotace Cyklus seancí 2020, SPLIT Barbora Ilič, Kateřina Konvalinová

Tarotace navazují na předchozí performance Tarotová dekonstrukce a její záměr ukázat tarot nikoliv jako nástroj čtení budoucnosti, ale jako médium sebereflexe a pronikání subjektivních světů vykladače a tazatele. Tarotace jsou experimentem, v němž jsme se rozhodli nastolit anarchii mezi těmito tradičními rolemi. Se začátkem nového roku jsme se rozhodly zahájit roční cyklus veřejně přístupných seancí. Jejich cílem bylo postupně probrat všech 22 nejvýznamějších karet tarotu, které na sebe významově navazují a tvoří pomyslný kruh zkušenosti, v němž se s novým poznáním vždy vracíme na začátek další cesty. Principem seancí bylo přizvat kohokoliv, kdo se třeba jen náhodou ocitne poblíž, aby přispěl ke kolektivní interpretaci. 

Od zahájení v lednu 2020 proběhly celkem tři seance, jejichž pokračování znemožnila vládní opatření. 

[barborailic]

SPLIT Bar / kulturní prostor 2019 - dosud Ve spolupráci s Jarmilou Červenou

SPLIT alias grandcasino lásky na Letenské pláži je místem, které ztělešňuje vše, čím nejsou k Berlínu a minimalismu vzhlížející pražské kavárny a bary. SPLIT je vanilkové nescafé ve světě gentrifikovaných batchbrews. Balkaton proti diktátu industriálního techna. Věčné léto špinavých autobusáků vůči mrazivé klimatizaci kreativních hubů. Syntéza konfliktu, v němž se střetává teze mizejících špeluněk a zašíváren lokálního charakteru s antitezí globálně uniformních podniků z pinterestových nástěnek. 

Kavárny, bary a kluby lze chápat jako součást veřejného prostoru stejně tak jako i jeho vydělení do symbolicky ohraničeného prostoru. Prakticky do něj má přístup každý, ale přitahuje především ty, kteří souzní se systémem hodnot, které daný podnik evokuje, a to třeba jen zdánlivými banalitami jako je jeho název či interiér. Trendy ve stylizaci barů a kaváren jsou tak vlastně zrcadlem společnosti a toho “kde bychom se rádi viděli.” V devadesátých letech byly například metropole tehdy čerstvě postkomunistických zemí zaplaveny podniky s názvy odkazujícími k Západu. Dnes již často neexistující podniky s názvy jako je bar Hollywood nebo café Paris odkazovaly k romantizovaným představám o lesku a eleganci západního světa, který najednou jako by byl na dosah i lidem z obyčejných ulic Prahy či Budapeště. Oblibou těchto podniků dávali lidé najevo svou touhu “být někde jinde”, zatímco si vychutnávali “vídeňskou kávu” či “francouzské speciality” v kulisách, které byly simulací nikoliv opravdové Vídně či Paříže, ale špíše romantických představ o nich.*

Otázkou zůstává, co nám pohled na kavárnu jakožto na simulakrum může říct o současnosti. Pokud byla 90. léta dobou snění o Západě a harmonii globálního světa, poslední dvě desetiletí byla spíše vystřízlivěním tváří v tvář zklamání z kapitalismu a současně i představě o jeho nenahraditelnosti. Pro nové podniky kapitalistického realismu s příznačnými názvy jako je The Kavárna, Pražírna, nebo Coffeeroom je snění, stejně tak jako ornament v interiéru, subverzí. Jména i prostory těchto “nových” podniků křičí, že jsou jen a pouze tím, čím se tváří být a ani o kapku víc. Minimalismus konceptu a čisté utilitarní prostory kladou důraz na kvalitu služby, pro níž jsou jakékoliv rušivé prvky nežádoucí. Efektivní prostory pro efektivní dny mladých a krásných freelancerů. Dalo by se namítnout, že estetika těchto podniků přecejen také odkazuje na různá místa, a to například na Berlín či Kodaň, nicméně v tomto smyslu je vztah spíše obrácený. Zatímco se například devadesátkové pizzerie nedokonalou formou pokoušejí navodit dokonalou transcendenci Říma, kavárny a bistra kapitalistického realismu pouze dokonale přejímají samotnou formu existujících prostorů z jiných měst bez zájmu cokoliv transcendovat. 

Nápad založit SPLIT vycházel z vymezení se vůči tomuto přístupu k veřejnému prostoru a obecně vzato i životnímu slohu celé jedné pražské generace. Samotný název podniku se odkazuje k zmíněné tradici snění a touhy “být někde jinde”. Idealizovaný svět Západu jsme však vyměnili za předem přiznané simulakrum, odkazující k neexistujícímu místu, jehož totožnost se pohybuje někde na pomezí chorvatského beachbaru, bělehradského casina a bosenské benzínky. Fakt, že se tato tři místa doopravdy nikdy nemohou stát jedním, podporuje snový charakter prostoru. Spojení nespojitelného vytváří zcizovací efekt místa, které by nikdy nemohlo být vším čím je ani na jednom z míst, ke kterým odkazuje (tak jako se to nepovedlo ani samotné Jugoslávii). Stejně jako tato místa se, na rozdíl od podniků kapitalistického realismu, SPLIT nebojí své vlastní nedokonalosti, pitoresknosti a chaosu. Je tedy safespacem pro všechny, kteří se sami neztotožňují s uhlazenou instafriendly identitou naší doby.

Osudem predurčen k zániku svým antitržním obchodním charakterem, byl SPLIT překvapivě dlouho místem dění nejen nočního života, ale také menších kulturních událostí. Do jeho provozního života však významně zasáhla koronavirová krize. Ta nakonec vedla k nápadu přeměnit prostor v galerii. Zahájení činnosti je plánováno na konec jara.

https://www.instagram.com/splittt___

* Odstavec je částečnou parafrází eseje Café Europa ze stejnojmenné knihy Slavenky Drakulić (1996)