deechin-blog - Tumblr blog

deechin-blog · 8 years ago

Text

Pohádka pro Nell

/ Nikdy mě nenapadlo, že by mohlo vymejšlení všeho úplně nově bejt až tak náročný. Hold moc není tvořivá, ale tak snad jsem nezklamal.

Jednou, kdysi a kdesi v dáli, na východě, žila jedna krásná talentovaná dívka. Každý chlapec i muž se utápěl v její nepopsatelně záhadné kráse.

Její jméno bylo Naomi a byla přeborkyní v kouzlech. Ne falešných kouzlech, ale opravdových. Naomi byla dívka vyhýbající se obyčejnosti. Nosila jen černé oblečení, vše si zaklela do barvy černější, než si umíš představit, jediná ozdoba byla vždy nenápadná panda. Měla spřežení koní, Anissa, Eleanor, Ronja a Tara. Černé klisny s pandím roztomilým znaménkem na levé zadní noze.

Žila v Seclemoaru, nejkouzelnějším městě tehdejšího světa, takové tehdejší Tokyo. Město plné barev, světel, neonů, skupin neferelů všeho druhu (zvířátka - existující i neexistující, která můžeš vidět, ale nelze se jich dotknout, jsou lehce průhledná, zbarvená od tyrkysu do červené, podle toho, jsou-li hodná, či ne... A ano, jsou tam opět i pandy, které se kutálí z kopců s jejich černobílými kožíšky atd.) a samozřejmě lidí. Avšak i ti se od dnešní doby lišili. Obrovské kápě, glády..

V tom samém městě žil i kouzelný pes. Pes jménem Astor. Ptáš se, čím byl kouzelný? Byl ukecanější než Oslík na cestě do Království. A chápeš, že to není fajn. Astor byl sněhově bílý, měl hřívu skoro jako lev a krystalově čisté modré oči. Vypadal majestátně, nádherně... Dokud neotevřel hubu. 😂 Pak to šlo z kopce, tudíž jeho schopnost najít fenu byla maximálně na noc.

Astor z toho byl nešťastný, táhlo mu už na celých šest a to není prdel, psolvi se dožívají kolem dvaceti. Chtěl už mít rodinu a usadit se. Jenže jelikož to furt nepřicházelo, řekl si, že využije svého potenciálu mluvení s lidmi, že rozjede kariéru v šššoubyznysu. Reklamy na psí žrádlo v magicboardech (něco jako hologramy namísto billboardu, akorát tvořený kouzlem - ©NaomiSpells™) a tak, jen se dostat do vyšší čtvrti.

V Seclemoaru byl zrovna projebec, měsíc splněných přání, byla noc a bylo více zvláštně, než kdy jindy. Poslední noc tohoto měsíce se stala věc, která poznamenala oba na doživotí. Oba se tak procházeli neonovým městem, přemýšleli. Naomi zrovna přemýšlela nad tím, jak kouzlit, aniž by musela cokoliv vyslovit. A Astor přemýšlel, jak zavřít tlamu na dýl, jak dvě minuty. Jak si tak Naomi nahlas říkala nové zaříkávadlo a Astor furt mlel do prázdna, uběhla minuta... A najednou oba dva stichli. Z ničeho nic stáli přímo naproti sobě a dělila je jediná věc. Věc, kterou nepřekoná ani kouzlo. A to byla Wartqa, 20 metrů široká živá řeka, která dělila vysokou a střední čtvrť, řeka, která přes sebe pustila jen toho, koho se jí chtělo (Pokud jsi se narodila ve střední čtvrti, na 99% jsi se do vyšší čtvrti nikdy nepodívala, ale mohla jsi poznat svět. Lidi z vyšší čtvrti už svět mimo Seclemoar ani neznají, protože je řeka nepustí pryč.), byla plná hněvu a odporu k obyvatelům vyššího Seclemoaru a proto pouštěla pouze neferely se vzkazy, zásobami atd. Jejich pohledy se střetly, jeden poblázněný tím druhým, když stáli oba na opačné straně řeky přímo naproti sobě. Wartqa i přes svou nenávist naprosto utichla, znehybnila - když jsi se koukla do vody, odraz vypadal jako převelice důvěryhodná noční obloha plná hvězd a komet. Ale toho si ani jeden z nich nevšiml. Momentálně byla pozornost jednoho na tom druhém a naopak, oba sledovali svou polárku a nebyli schopni od ní odlepit oči.

Astor poslal Naomi dračího neferela se vzkazem, ve kterém byl obrázek pandy. Naomi se pousmála, ihned mu "odepsala", odkud ví, že má ráda pandy, jenže Astor byl už pryč, jediné co, tak si na poslední chvíli všimla, že se záhy pohla panda na jejím přívěsku, díky neferelovi, který do pandy foukl. Poté i neferel jako by neexistoval.

Nezbývalo nic jiného, než jít. Naomi to šrotovalo hlavou, řvala, pak byla zticha, pak opět řvala, chtěla vědět, jak se dostat na druhou stranu řeky. Chtěla najít toho záhadného psolva, kterého viděla u hranic. Dny ubíhaly jak na běžícím páse a najednou byl týden pryč. Naomi měla tendenci zajet opět ke hranicím. Přijela, bohužel Astor tam nebyl. Začala být nesvá, najednou jako by jí chyběla část života. Klekla si a tiše šeptala:,,Wartqo, Wartqo, pusť mě dál, co když on mi zemře tam? Prosím tě na kolenou, nech mě pohledět za svá ochranná křídla."

Nic. Wartqa neřekla nic. Avšak most přes Wartqu se již vynořoval, i když vcelku šplouchala voda, ale znáš to, řeka je rasista na fracky z vyšší třídy, alespoň tohle si nemohla odpustit.

Naomi v mžiku nasedla na Eleanor a okamžitě byla na druhé straně, pokračujíc v jízdě se odhodlala hned najít toho záhadného psolva. Zděsila se. Všude ve střední třídě bylo mrtvo. Nikde ani noha, jen mechem porostlé budovy. Aniž by se stihla rozkoukat, něco ji strhlo z Eleanor. Byli to smrtichodci (mrtví vlci, Satanovi služebníci). Naomi byla naprosto vedle ze situace, do které se dostala, na zemi se ani nehla. Naštěstí Eleanor začala kopat jak divá, nepřestávajíc bojovat... A najednou tu byl on. Astor v tlamě stiskl krk jednoho, pak i druhého smrtichodce a byl konec. Naomi se probudila z tranzu. Astor začal řvát:,,Jsi tupá? Proč jsi to udělala? Co tu děláš?" Jenže Naomi čuměla jak vyvoraná (něco jako ty, když mě nechápeš) a řekla jenom:,,... TYVOLE. Ty mluvíš!" Astor ztichl a hned na to se pousmál.

,,Ahoj, mé jméno je Astor, pandí slečno. Těší mě. Vše ti rád vysvětlím, ale po cestě. Jsi první člověk po sto letech, který se dostal přes Wartqu, Satan určitě již poslal další smrtichodce a nechci ani vědět, co dalšího." Naomi jen v úžasu kývla hlavou.

Uběhlo čtvrt hodiny a dívka se probrala z tranzu. ,,Jmenuju se Naomi. Taky mě moc těší. Kam jedeme?" Astor s klidným hlasem v majestátním poklusu odvětil:,,Zastavit problémy. Jsi v nebezpečí a já tě nebudu mít na svědomí. Schovám tě u přítele, svolám odboj a zničíme Satana."

Naomi celou situaci nechápala, vše se odehrálo tak rychle, že neměla slov. Proslulá dívka je najednou štvanou osobou a jde jí o život. Furt si nezvládala připustit ten zvrat. Tak vyrazili. Když dorazili k příteli, Astor dívce ukázal, kam schovat Eleanor a následně dveře do příbytku oného "Saraela". Když vešli, dívka se podivila. Sarael je šestikopytý rudě zbarvený kozoroh! A bydlí s trpaslíky! Divila se, že trpaslíci žijí i zde, měli by existovat pouze v Seclemoaru.

,,Aaa, takže jste tu. Neferel mi donesl vzkaz. To je ta slečna? Těší mě, Sarael, jméno mé. Podáš mi svou ruku?" Astor na Naomi kývl, ať se nebojí. ,,Naomi. Kouzelnice. Srdečná.", poté se nahl k Naomininu uchu a došeptal:,,a miluje Astora." Dívka s úlekem cukla rukou a Sarael se vychcaně zachechtal. Astor se zalekl, ale pak se usmál. ,,Ty toho nenecháš viď, přestaň děsit každýho, koho přivedu na návštěvu." Dívka se začala smát. Nakonec z toho byla minuta neúprosného smíchu.

Onu šťastnou minutu však vystřídal dunivý zvuk. V ten moment celá místnost padla tichem, napříč tomu srdce každého z nich pukalo, jako by mělo vyskočit. Astor rychle přiběhl k oknu a nenápadně vykoukl. ,,Máme problém! Hateborn!", řekl Astor a Sarael vytřeštil oči. Naomi byla v naprostém šoku, tekly jí slzy po tváři a netušila, co se děje, nebo co má dělat. Sarael otevřel tajný tunel, do kterého Astor následně šoupl Naomi. Sarael naposledy ťuknul hlavu o hlavu s Astorem, pevně si podali ruku, tak pevně jako ještě nikdy.. A Astor následoval Naomi.

,,Co se děje?! Kam jdeme a co Sarael?! A Eleanor!", křičela Naomi. Astor jí táhl dál a dál tunelem, jak jen rychle to šlo. Ale náhle zastavil. Slyšel to, cítil to. Ty otřesy, otřesy jdoucí přímo z chaty Saraela.. Z chaty, která už nebyla. Astor se silně nadechl, hodil Naomi na záda a běžel, běžel jako o život a přitom mu tryskaly slzy z očí. Když doběhl na konec, utřel si tlapkou slzy z tváře a začal Naomi vysvětlovat, co se děje.

,,Hateborn je nejodpornější stvoření, které kdy tenhle svět poznal. Jsou vysocí jak smrky, hubení jak hadi s obrovskou kápí přes hlavu.. A místo tváře mají jen nicotu, ze které hledí jedno červené oko. Objevují se jen v krajních případech, což znamená, že pro Satana jsi nesmírně důležitá. Sarael byl můj nejlepší přítel, jediný přítel a to od malička. A teď je mrtvý... A tvůj kůň taky. Omlouvám se. Co se týče Satana, je to krutovládce této země. Svou přezdívku si vysloužil z jeho inspirace ďáblem. Ta stvoření, kletby, vše. A že Wartqa nemá ráda obyvatele Seclemoaru? Hloupost, naopak, ona jediná je chrání. Není nic, co by bylo tak čisté jako voda. Je to jediná věc, kterou ta monstra nedokáží vydržet. Proto tyhle kreatury nikdo od vás nezná.", naléhavým hlasem hovořil Astor.

Naomi mu prudce odvětila:,,Ale proč jsem já důležitá? Nic jsem neudělala."

,, Jde o to, co udělat můžeš. Jsi jediná kouzelnice tady venku. Jediná, kdo ho může porazit."

,,Já? Ale vždyť to vůbec nedává smysl, jsem tu z náhody."

,,Nic není náhoda. Všechno má svůj důvod."

Naomi ztichla. Astor na ni pohlédl silným pohledem, načež ho Naomi pevně objala a upustila slzy. Minutu na to se sebrala. ,,Zvládnu to. Pomstím Eleanor."

,,Nejdřív se musíme pořádně vyspat. Teď na to nemáš sílu ani ty, ani já.", pokáral ji Astor, lehl si jako by ze sebe udělal polštář a hodil po Naomi deku. Dívka se přitulila k Astorovi, přikryla dekou a hned usla. Astor měl zvláštní pocit. Neměl potřebu mluvit, vlastně většinu dne nemluvil. Cítil se tak na dně a zároveň tak spokojeně, ať už mluvil, či držel ticho. Usmál se.

Další den se probudili, načež se totálně zlekli. Astor zděšením, Naomi údivem. Probudili se v krajině, kde vše bylo černé. Tráva, stromy, kameny, hlína... Dokonce i voda, čehož si Astor všiml hned jako prvního:,,Zapamatuj si, nesmíš se dotknout té vody. Není to naše voda. Ale jejich. Teď už to bude jen horší.. Nakonec bude Wartqa naše jediná zbraň. Pokud se zbraní nestaneš ty."

,,Jak se můžu stát zbraní?"

Astor jí vysvětlil, že, jak šlo předpokládat, existuje i určitá černá, zlá magie. Magie, která život bere. Všemu. A že Naomi je přesný opak. Její magie umí život dávat, bránit. Načež s dívčiným odhodláním změnili taktiku. Astor jí řekl celý seznam kouzel zla - co dělají, jak se vyvolávají, rizika a výhody. Řekl, že se musí naprosto oddat vodě. Naomi nemrhala časem. Měla zaklínadlo na každé kouzlo, co by mohli vyvolat. Navrch se naučila i kouzla zla, akorát je trochu poupravila. Naučila se vyvolávat čistou vodu ve rysech pandy s duší z řeky Wartqy. Astora její úžasnost fascinovala. Už zbývalo jen jediné - vyrazit za krutovládcem.

Další den byl u konce, následovala další tichá spokojená noc po úspěšném lovu smrtichodců. "Kam se vlci na pandy hrabou", říkal si Astor po celý zbytek dne.

Když se probudili, už měli temný zámek na dohled. V momentě, kdy se přiblížili, zjistili, že Hateborn hlídal bránu. Byl čas na tajnou zbraň. Mega pandí tlapka (vodní facka)! Naomi neváhala a vyvolala zaklínadlo. A hle, funguje to! Hateborn se chvíli brání, ale facky se silou milionu pand nakonec neustojí. Astor a Naomi pronikají do zámku. Zámek je ale podezřele prázdný. Sotva se dostanou na nádvoří, najednou je všude tma. Pohlédnou před sebe... A tam stojí sám Satan, ve své černé kápi s rudými švy tasící v jedné ruce meč a v druhé hořící plamen.

,,Bitva začíná, Naomi. Jsi připravená?", zeptal se pevným mužným hlasem Astor, načež jej přerušil odporný chraplavý hlas:,, Tak Naomi je jméno té slečny, co mi působí tolik problémů. Dnes večer to skončí. Všechno. A především ty a ten tvůj čokl."

Naomi se zamračila. ,,Jsem připravená. Nikdo ti nebude nadávat čokl. Skončil.", řekla Naomi, Astorovi naběhl upřímný úsměv a Satan se začal smát. ,,Silná slova, ale dokážeš je naplnit?", sotva dolehlo ticho po dořečení věty, Satan vyslal první smrtící plameny.

Dívka nic neřekla. Mávla rukou a plameny uhasly, jako by se v jejím těle probudila bestie. Nedala Satanovi další šanci, hned vyvolala vodní pandu. Jen jednu. Ale byla jiná. Nebyla zdaleka roztomilá. Celá černá, jediné bílé byly oči. Čistě bílé, bez života. Panda hmátla po Satanovi a ten se bezeslova svalil na zem. Naomi zavelela. Panda chytla Satana a nabodla jej na jeho vládní meč. Hned na to zmizela, jako kdyby Naomi došla síla.

Astor bez jediného pohybu za celou vřavu se nyní probral. Nepochopil, co se stalo. Běžel k Naomi, vyčerpané, klečící na kolenou, vydávající pouze zvuky pláče. Stoupl přímo před ní, zády mrtvému Satanovi a začal ji čumákem šmátrat okolo krku, aby ho Naomi objala. ,,Je konec. Zvedni hlavu a nadechni se. Jdeme. Domů.", dokrchlal poslední slovo Astor. Naomi zvedla hlavu. A uviděla to... Astora popáleného od ocasu až po polovinu těla, po dobu bitvy stál přímo při Naomi. Sotva stál, ze všech sil se snažil dodat dívce odvahu.

Naomi najednou přestala brečet. Snažila se vyvolat roztomilé pandí miminko. V momentě, kdy pomalu upadala do kómatu, se to povedlo. Miminko se skutálelo z Naomininy ruky na zem a dopacinkovalo se k Astorovi. Přitisklo se mu na tělo.. A Astor cítil teplo. Cítil energii. Cítil, jak se všechna ta energie vrací do jeho těla. Naomi ležící na zemi se mohla ukoukat. Miminko Astora naprosto vyléčilo. Dorůstal mu bílý kožich, jeho upálený ocas opět dorostl. Vypadal nádherněji a majestátněji než kdy předtím. Přistoupil k dívce a hodil ji na svá záda.

Ráno se Naomi probudila v posteli v útulné chatrči, přikryta třemi dekami a před ní spal zatulený Astor v klubku. Usmála se, lehla si na Astora a opět usla. Přikrytá i s ním po dekou.

Když se odpoledne probudili, Naomi se oblékla, Astor strčil čumák do čisté vody a šli. Šli domů. Do Seclemoaru.

Večer, v momentě, kdy dorazili k Wartqe, slyšeli, jak si řeka spokojeně brouká. Opět beze slova vynořila most a oba pustila dovnitř.

Rok na to byli Naomi a Astor nerozlučná dvojka. Spíše tedy nerozlučný pár, abych byl přesnější. Ale dvojka byli také skvělá. Měli společné show a vystoupení, kde Astor obvykle říkal ukecané vtipy a Naominina panda ho hned na to pleskla po čumáku, aby už stichnul.

Údajně, pokud v Tokyu najdeš místo, kde se nelze dostat na druhou stranu potoka, můžeš zahlédnout Astora vyhlížejícího Naomi.

Dobrou noc, Nelinko.

1 note · View note