gotikapoa

[gotikapoa]

Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha

Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha je nejvýznamnější český římskokatolický kostel a dominanta Pražského hradu. Jižní věž katedrály (nazývaná také Velká jižní věž), je s výškou 96,6 m třetí nejvyšší kostelní věží v Česku.

Již od desátého století je svatovítský kostel sídelním kostelem biskupa pražské diecéze, roku 1344 povýšené na arcidiecézi. Při této příležitosti byla zahájena stavba trojlodní gotické katedrály se třemi věžemi, přerušená však husitskými válkami. Přes snahy o dostavbu a dílčí doplňky (vrchol jižní věže) došlo k dostavbě západní části s lodí a dvouvěžovým průčelím až po pěti stech letech, od roku 1873 a slavnostně byla dokončena roku 1929 k tehdy předpokládanému tisícímu výročí úmrtí svatého Václava, zakladatele kostela. Součástí katedrály je celá ��ada významných uměleckých památek z různých staletí včetně období dostavby, k nejvýznamnějším patří díla z doby gotické výstavby katedrály (např. kaple sv. Václava, mozaika Posledního soudu a portréty na triforiu).

Ústředním posvátným i uměleckým prostorem katedrály je svatováclavská kaple. Je zbudována nad původním hrobem svatého Václava v podobě jakoby samostatné svatyně vložené do chrámu a svým pojetím připomíná relikviářovou skříň. Spodní část kaple je ozdobena malbami pašijového cyklu a osázena polodrahokamy v pozlacené omítce. Střídmý exteriér kontrastující s nádherou interiéru navazuje na karlštejnskou kapli sv. Kříže. Nad mřížkou vedle oltáře, kde býval uchováván olej k pomazání při korunovaci, je namalovaný portrét Karla IV. Malby byly upraveny v 70. letech 15. století, kdy také namalovány postavy andělů a patronů v horních částech kaple. Ostatní malby v této části představují výjevy z legend o svatém Václavu. Jejich autorem mohl být Mistr Litoměřického oltáře, ideologickým autorem jejich spoluobjednatel, probošt Jan z Vartenberka. Další úpravy a doplnění maleb prováděl Daniel Alexius z Květné. Nad oltářem, obklopená malovanými anděly, je polychromovaná socha svatého Václava s kopím a štítem. Pochází ze 70. let 14. století, autorem je asi Petr Parléř nebo jeho synovec Jindřich a jedná se o nejstarší dochovanou volně stojící sochu světce. Na pravé straně jižní stěny jsou dveře zavřené sedmi zámky, které vedou na schodiště do Korunní komory, kde jsou přechovávány české korunovační klenoty.

Mozaika Posledního soudu je dílo z let 1370–1372, které zobrazuje křesťanský soud nad lidmi v soudný den, kdy by měl být každý člověk souzen a podle svých skutků zachráněn (spasen) nebo zavržen, restaurována byla v roce 1961 a 2000. Celek je rozdělen do tří částí. V prostředním je vyobrazen Kristus jako soudce obklopený anděly nesoucími nástroje Kristova utrpení, pod nimi je skupinka šesti přímluvců – českých patronů (sv. Václav, sv. Vojtěch, sv. Vít, sv. Zikmund, sv. Ludmila a sv. Prokop), odděleni nápisem s jejich jmény klečí Karel IV. a jeho čtvrtá manželka Alžběta Pomořanská, na vrcholu je tzv. Veraikon (pravá podoba Krista). Vrchy obou bočních polí jsou pokračováním kompozice, postavy Panny Marie a sv. Jana Křtitele se přimlouvají za lidstvo, za nimi jsou okny odděleni apoštolov��. V dolní levé části mrtví vstávají z hrobů a tři postavy andělů přijímají spravedlivé. Naopak v pravé části je skupinka hříšníků zavržených mečem archanděla Michaela, která je modrými ďábly vtahována do pekelných plamenů.

Z dalšího vnitřního zařízení je třeba zmínit raně barokní kazatelnu, barokní arcibiskupské křeslo, čela chrámových lavic, renesanční Wohlmuthovu kruchtu v severní příčné lodi, kam byla přenesena při dostavbě chrámu, a barokní varhany na místě renesančních, zničených při pruském bombardování roku 1757. Dále množství zejména barokních náhrobků, epitafů, dřevěný oltářní nástavec s Ukřižováním od Františka Bílka s oltářní mensou a barevné okenní vitráže podle návrhů Alfonse Muchy, Františka Kysely, Maxe Švabinského, Cyrila Boudy a Karla Svolinského z první třetiny 20. století.

Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha – Wikipedie

[gotikapoa]

Kostel svatého Mikuláše (Ludgeřovice)

Kostel svatého Mikuláše v Ludgeřovicích je novogotický římskokatolický kostel postavený v letech 1906 až 1907. Kostel včetně fary a bývalých hospodářských budov, dnes Domova sv. Mikuláše pro seniory, je chráněn jako kulturní památka České republiky.

Kostel vznikl na popud faráře Aloise Bitty. Projektantem i stavitelem byl Josef Holuscha z Dolního Benešova. Slavnostní položení a posvěcení základního kamene se konalo 15. srpna 1906. Základní stavba trvala 17 měsíců. Všechny práce byly prováděny ručně, materiál byl dopravován koňskými povozy. Nově postavený kostel posvětil 18. listopadu 1907 pomocný biskup olomoucký ThDr. Karel Wisnar. V roce 1909 byl instalován hlavní oltář svatého Mikuláše a dva boční oltáře – svaté rodiny a svaté Barbory. Všechny tři vytvořil akademický sochař Georg Schreiner z Řezna. Stejný autor v roce 1909 dodal i čtrnáct obrazů křížové cesty. Podle návrhu tohoto sochaře byly zhotoveny v roce 1932 a do kostela dodány varhany z krnovské firmy Rieger-Kloss a také o rok později hlavní mosazný osmiboký lustr. Malířskou figurální výmalbu kostela zhotovil v létech 1925–1926 akademický malíř Philipp Schumacher z Mnichova, dekorativní malby profesor Trauer ze Znojma.

Jedná se o jednolodní stavbu postavenou z režných a glazovaných cihel. Loď uzavírá polygonální kněžiště, po stranách kněžiště jsou sakristie a skladiště, v patře nad nimi na každé straně oratoř. Nad kostelem se tyčí 75 metrů vysoká hranolová věž se zvonicí, ve které jsou čtyři zvony.

Dominantou kostela jsou dvoumanuálové varhany z roku 1932 postavené firmou Rieger z Krnova.

Kostel je pravidelně přístupný o víkendech a státních svátcích v rámci projektu Otevřené chrámy.

Kostel svatého Mikuláše (Ludgeřovice) – Wikipedie

[gotikapoa]

Hrad Karlštejn

Karlštejnje původem středověký královský hrad, nacházející se na katastrálním území Budňany v městysi Karlštejn v okrese Beroun asi třináct kilometrů východně od Berouna a třicet kilometrů jihozápadně od centra Prahy. Leží uprostřed chráněné krajinné oblasti Český kras. Hrad je ve vlastnictví České republiky a jeho správu zajišťuje Národní památkový ústav. Veřejnosti je přístupný nepřetržitě od roku 1905, a patří tak k jedněm z nejdéle zpřístupněných památek na území Česka. Od 30. března 1962 je veden jako národní kulturní památka, jejíž návštěvnost od počátku 60. let 20. století s výjimkami neklesá pod hranici 200 tisíc návštěvníků za rok. Karlštejn tak dlouhodobě patří mezi desítku nejnavštěvovanějších památek České republiky – je hned druhým nejvíce vyhledávaným hradem Česka, a v rámci památek spravovaných Národním památkovým ústavem si dlouhodobě drží pozici čtvrté nejnavštěvovanější památky.

Hrad Karlštejn byl založen okolo roku 1348 jako soukromé reprezentační sídlo českého a římského krále (později císaře) Karla IV. Na podzim roku 1355 čerstvě ustanovený římský císař Karel, navrátivší se z římské jízdy za císařskou korunovací, účel rozestavěného hradu pozměnil. Rozhodl se jej užívat jako královskou klenotnici – důmyslně duchovně i vojensky střežené úložiště říšských korunovačních klenotů a souboru svatých ostatků. České korunovační klenoty, do té doby přechovávané v katedrále svatého Víta v Praze, se poprvé na Karlštejně krátce ocitly až počátkem 20. let 15. století na příkaz Karlova syna Václava IV. Vzápětí král Zikmund oba soubory královských insignií nechal z obav před husitskými bouřemi vyvézt z Českého království.Po skončení husitských válek byly na Karlštejn navráceny k úschově roku 1436 pouze české královské klenoty (včetně listinného korunního archivu) a setrvaly zde s krátkými přestávkami až do roku 1619.

Nejcennějšími dochovanými prostorami na Karlštejně jsou kaple sv. Kateřiny a kostel Nanebevzetí Panny Marie v Mariánské věži a kaple sv. Kříže ve Velké věži, na jejichž výzdobě se podíleli přední mistři českého gotického malířství. Jedinečně zachovalá nástěnná výzdoba všech zmíněných kaplí, tvořená freskovými malbami a inkrustovanými pásy, je ukázkou vyspělé umělecké práce pozdního středověku. Pozoruhodně zachovalé jsou také tzv. schodištní freskové cykly ve schodišťovém přístavku Velké věže. Unikátem hradu je pak soubor 129 gotických deskových maleb zdobící stěny kaple sv. Kříže, který svým rozsahem nemá ve světě obdoby. Interiér kaple včetně deskových obrazů byl pak náročně zrestaurován v letech 1985‒2003 v rámci projektu Soubor středověkých deskových maleb Mistra Theodorika, za který posléze Národní památkový ústav získal formou diplomu cenu Evropské unie v oblasti kulturního dědictví Europa Nostra Award za rok 2005 v kategorii Konzervování ‒ Sbírky uměleckých děl, jež se stala dokladem citlivě provedené restaurace a jedinečnosti souboru deskových obrazů nejen v českém, ale též evropském měřítku. Ačkoliv je současný hrad výsledkem dříve horlivě diskutované, kritikou nešetřené a poněkud sporně přijímané novogotické přestavby ze závěru 19. století, snaží se na ni dnešní orgány památkové péče pohlížet jako na svébytnou, záchrannou restauraci podmíněnou proudem dobových teoretických názorů na obnovu historických středověkých památek.

Karlštejn – Wikipedie

[gotikapoa]

Novogotika

Novogotické obrození je umělecký styl 18. a 19. století, přebírající formy a tradice gotiky. Novogotika vznikla ve Velké Británii, ale rozšířila se i v kontinentální Evropě a dokonce i v Americe.

Někdy se novogotické prvky prolínaly tím nejroztodivnějším způsobem s nejnovějšími technologiemi té doby, například základy Brooklynského mostu v New Yorku měly oblouky ve tvaru gotických oken. Nejvýraznějším příkladem novogotické architektury je budova britského parlamentu v Londýně. Ve Spojených státech stojí za pozornost novogotická katedrála svatého Patrika v New Yorku.

Novogotické stavby v Česku:

• Bazilika svatého Petra a Pavla na Vyšehradě • Bazilka svaté Ludmily na Náměstí Míru v Praze • Hrad Bouzov (rozsáhlá novogotická přestavba z přelomu 19. a 20. století) • Hrad Karlštejn (novogotická přestavba z dílny Josefa Mockera) • Katedrála (dóm) svatého Václava, Olomouc • Katedrála svatého Víta, Praha (poslední stavební úpravy v letech 1870–1929) • Kostel svatého Františka a Viktora v Ostravě • Kostel svatého Mikuláše v Ludgeřovicích • Kostel Navštívení Panny Marie v Poštorné • Kostel svatého Pavla v Ostravě • Schwarzenberská hrobka v Domaníně • Novobydžovská radnice • Zámek Český Rudolec • Zámek Hluboká nad Vltavou • Zámek Hrádek u Nechanic • Zámek Lednice • novogotická kaple na zámku Žleby • Gotický templ – vyhlídkový pavilon v parku u zámku Krásný Dvůr • Zemská porodnice u Apolináře v Praze • Zámek Nový Světlov v Bojkovicích • Přehrada Les Království na Labi • Zámek Nečtiny

Готика — Википедия

Novogotika – Wikipedie

[gotikapoa]

Barokní gotika

Barokní gotika nebo též gotizující baroko je jedinečný architektonický sloh, který spojuje dynamické baroko s výrazovými prostředky gotiky. Jejím tvůrcem a nejvýraznějším představitelem byl český architekt Jan Blažej Santini-Aichel.

Po konci třicetileté války se české země pozvolna vzpamatovávaly z válečných útrap včetně starých klášterů. Základní obnovu klášterních panství následovala ke konci 17. století obnova a rozvoj samotných opatství. Některé kláštery při rekonstrukci svých chrámů žádaly zachování kontinuity se středověkými stavbami, aby proti novým protireformačním řádům demonstrovaly vlastní starobylost. V jiných případech, vzhledem k omezeným klášterním zdrojům, bylo nutné staré gotické stavby pouze obnovit a přizpůsobit novým potřebám.

Pro Jana Santiniho, který s pražskou gotickou katedrálou sv. Víta vyrůstal (jeho otec i děd na výstavbě Pražského hradu pracovali), gotiku nepovažoval za starý a překonaný módní trend, ale způsob konstrukce, a na svých vandrovních cestách byl okouzlen náznaky gotiky v barokních stavbách, byly takové tendence požehnáním.

Barokní gotika – Wikipedie

[gotikapoa]

Jagellonská gotika

Jagellonská lépe než vladislavská gotika se označuje třetí, závěrečné období gotického umění a rané humanistické kultury v českých zemích, zhruba od poslední čtvrtiny 15. století do 1. třetiny 16. století. Nejvýrazněji se projevuje v umění výtvarném.

Za vlády Vladislava II. Jagellonského se obnovily těžba a zpracování stříbra v Kutné Hoře, ve velkém objemu pod vedením rodu Thurzů pokračovala těžba zlata a stříbra ve Slovenském rudohoří s centrem při mincovně v Kremnici, za vlády Ludvíka Jagellonského byla zahájena těžba a zpracování stříbra na panství Šliků v Jáchymově a založena tamní mincovna. Královská komora tak získávala finanční prostředky, a prostřednictvím dvorské kanceláře zorganizovala důstojnou reprezentaci jagellonské dynastie v jejím novém sídelním městě Praze a na královských hradech v Čechách, především na Křivoklátě.

Teprve roku 1485 král Vladislav Jagellonský definitivně opustil staroměstský Králův dvůr, vybudovaný Václavem IV. a sdílený také Jiříkem z Poděbrad. Vladislav zahájil reprezentační přestavbu Pražského hradu, který byl jednak poničen válkami, ale již předtím, po smrti Karla IV. přestal sloužit jako panovnické sídlo.

Královská dvorská kancelář roku 1489) ze Saska povolala saského stavitele Benedikta Rieda z Piestingu, zvaného Rejt, (narozen 1454, zemřel 1536 Louny). Byl původně fortifikační stavitel, stavěl například v hornosaském Annabergu. Začal s přestavbou opevnění Pražského hradu a dále vytvořil jedinečný Vladislavský sál, tehdy největší klenutý prostor bez podpůrných sloupů ve střední Evropě. Vedle královských zakázek Ried pracoval také na přestavbách některých hradů královských úředníků, především Švihova a Blatné. Oba hrady získaly důmyslná opevnění kombinovaná s vodními příkopy, aby lépe odolaly zdokonalující se dělostřelbě. Ried byl za své dílo povýšen do šlechtického stavu.

Další monumentální stavbou, jejíž původní parléřovský projekt pozměnili stavitelé Matyáš Rejsek v letech 1489–1499 a po něm od roku 1512 Benedikt Ried z pětilodí na trojlodí, byl chrám sv. Barbory v Kutné Hoře. Projektu a výzdoby vysokého chóru se Rejsek ujal jako druhý ředitel stavby po Mistrech Hanušovi a Gauskovi. Předtím je znám jako bakalář školy Týnské, laik, který dva roky praktikoval v cechu kameníků, než se stal projektantem a kameníkem pražské Prašné brány a autorem dostavby Týnského chrámu. V roce 1504 vystavěl stavení Kamenné kašny v Kutné Hoře a dále dvě kamenné kazatelny, v chrámu sv. Vavřince na Kaňku v Kutné Hoře, a v kostele sv. Bartoloměje v Rakovníku.

Jagellonská gotika – Wikipedie

[gotikapoa]

Umění a řemesla

Éru pozdního středověku charakterizuje rozkvět městské kultury, rozvoj obchodu a řemesel. Od poloviny 13. století začala výstavba budov pro světské účely - radnice, tržnice, cechovní domy, ale i přepychové šlechtické zámky. Všechny prvky exteriéru i interiéru budov podléhaly gotické architektonické podobě. Jedním z největších evropských hradů té doby je Avignonský papežský palác (1334-1364). Stejně jako ostatní středověké interiéry se výzdoba papežského paláce dochovala jen částečně. Pozoruhodné jsou „mřížové“ nástěnné malby zobrazující scény lovu a rybolovu, provedené pod vedením Mattea Giovanettiho.

Umělecké tkaní, které přišlo přes muslimský východ, se nejprve rozvinulo ve Skandinávii a Německu. Zde mřížovina nejen zdobila interiér, ale také sloužila jako ochrana proti průvanu a izolace místnosti. Od konce 14. století se výroba tapisérií v Evropě stala nejvýznamnějším odvětvím uměleckého řemesla. Velké manufaktury se objevily v Paříži a později v Arrasu. Jedním z vynikajících děl pozdního středověku, srovnatelného s nejlepšími ukázkami freskové malby, je série tapisérií na témata Apokalypsy, tzv. Apokalypsa hněvu (1370-1375), vytvořená na objednávku Ludvíka I. z Anjou. Přípravné kresby vytvořil miniaturista Hennequin z Brugg. Předlohou byly miniatury z 10. století z „Komentáře k Apokalypse“ od Beatuse z Liebany. Práce provedli pařížští řemeslníci pod vedením tkalce Karla V. Nicolase Bataille. Tapiserie si zachovávají plochý obraz, zdůrazňující dvojrozměrnost prostoru miniatur „Komentáře“. Téma konfrontace člověka a sil zla je oproti původnímu zdroji řešeno pozitivněji, s výrazným folklórním základem.

Готика — Википедия

[gotikapoa]

Malířství

Gotické hnutí v malířství se rozvinulo několik desetiletí poté, co se objevily prvky stylu v architektuře a sochařství. V Anglii a Francii se přechod od románského k gotickému odehrál kolem roku 1200, v Německu ve 20. letech 12. století a v Itálii naposledy kolem roku 1300.

Pro gotické malířství je příznačné řešení napětí mezi náboženskými výjevy a všedním životem. Zobrazení posvátného dění se stává přístupnější lidem a přirozenější, objevuje se více postav, realistické zachycení utrpení, scénické vývoje dějů.

Hlavními náměty nadále zůstávají devoční a oltářní obrazy společně s rozsáhlými cykly legend ze života svatých. Na obrazech se však nově objevují konkrétní přírodní objekty a předměty, zpočátku v roli atributů, později jejich význam roste a dochází k jejich osamostatnění. Vznikají tak první zátiší a rané krajinomalby (např. spojené s tématem Útěku do Egypta apod.). Rovněž na obrazech světců získává krajina postupně dominantní prostor.

Na obrazech se stále častěji objevují zadavatelé zakázek (donátoři), zpočátku v podobě jedné z mnoha postav, postupně získávají v podobě domácích diptychů dokonce rovnocenný prostor s vybraným světcem či náboženským výjevem. Jedná se zde o předstupeň budoucího rozvoje portrétního malířství.

V českých zemích došlo k velkému rozvoji gotické malby ve 14. století, kdy tvořili naši nejvýznamnější umělci (Mistr třeboňského oltáře, Mistr vyšebrodského oltáře, Mistr Rajhradského (olomouckého) oltáře, Mistr Theodorik).

V období gotiky nastal rozkvět knižních miniatur. S nástupem světské literatury (rytířské romány apod.) se rozšířil okruh ilustrovaných rukopisů a vznikaly i bohatě ilustrované knihy hodin a žalmů pro domácí potřebu. Umělci začali usilovat o autentičtější a detailnější reprodukci přírody. Významnými představiteli gotických knižních miniatur jsou bratři Limburgové, dvorní miniaturisté vévody z Berry, kteří vytvořili slavnou „Velkolepou knihu hodin vévody z Berry“ (asi 1411-1416). Výrazným představitelem knižních miniatur konce 15. a počátku 16. století byl Robin Testard, který působil na dvoře hrabat z Agouleme. Nejranějšími památkami gotické knižní malby jsou chorální knihy Alžběty Rejčky (kolem 1323) a Pasionál abatyše Kunhuty (1313–1321). Po zdomácnění gotického slohu ovlivňovala nástěnnou malbu i malba desková.

Obrazy deskové se malovaly na dřevěné desky složené z malých přesně opracovaných špalíčků tvrdého dřeva prokládaných a lepených do kříže v několika vrstvách.

Fresky (obrazy malované do vlhké omítky) jsou druhým typem používané výtvarné tvorby. Zde přibývá i světská tematika, která líčí život krále či šlechty a boje. Např. z jedné malby na Karlštejně známe nejpřesnější obraz Karla IV., který je bohužel v určitém rozporu se sochou Karla IV. od Petra Parléře.

Jedním z hlavních směrů gotické malby byly vitráže, které postupně nahradily freskovou malbu. Technika barevného skla zůstala stejná jako v předchozí éře, ale barevná paleta se stala mnohem bohatší a barevnější a předměty byly složitější - spolu s obrazy náboženských předmětů se objevily vitráže na každodenní témata. Navíc se do vitráží začalo používat nejen barevné sklo, ale i sklo bezbarvé.

Rozvíjí se portrétní žánr – namísto konvenčně abstraktního obrazu modelky vytváří umělec obraz obdařený individuálními rysy vlastní konkrétní osobě.Příkladem je dílo Mistra hraběnky z Warwicku a jeho „Portrét Edwarda Windsora, 3. barona Windsora, jeho manželky Catherine de Vere a jejich rodiny“, demonstrující každodenní život anglické provinční aristokracie.

Téměř tisíciletá vláda byzantských kanovníků ve výtvarném umění končí. Giotto v cyklu fresek kaple Scrovegni zobrazuje lidi z profilu, umisťuje postavy do popředí zády k divákovi, čímž narušuje tabu byzantské malby v jakémkoli jiném než frontálním úhlu. Své postavy nechává gestikulovat, vytváří prostor, ve kterém se člověk pohybuje. Giottova inovace je patrná také v jeho apelu na lidské emoce.

Od poslední čtvrtiny 14. století dominuje výtvarnému umění Evropy styl později nazývaný mezinárodní gotika. Toto období bylo přechodné k protorenesanční malbě.

Galerie: •Pasionál abatyše Kunhuty •Starý Svojanov Kostel sv. Mikuláše •Oltář třeboňský, Zmrtvýchvstání Krista, 132 × 92 cm, Národní galerie v Praze •Klanění tří králů od Gentila de Fabriana

Gotika – Wikipedie

Готика — Википедия

[gotikapoa]

Sochařství

Zcela v tendenci ideálů gotiky převládala vertikalita – v celém těle a zvláště v drapérii. Sochy nestály volně v prostoru, ale jakoby byly přilepeny přímo k architektuře. Stalo se zvykem, že v průčelí chrámů u portálů se tesaly sochy apoštolů po pravé i levé straně (6 a 6). Postupem doby se socha dostává na oltář i na zeď.

Vrcholným projevem gotického výtvarného umění byla zpodobení Panny Marie. Zobrazovala se buď jako madona s malým Ježíškem nebo později jako pieta – truchlící matka s mrtvým Kristovým tělem, sejmutým z kříže, v klíně. Sochy a obrazy s tímto námětem se vztahovaly ke dvěma významným okamžikům života Ježíše Krista, jeho narození a úmrtí. Pro postavy, které zobrazovalo gotické sochařství a malířství, bylo rovněž typické směřování vzhůru – byly vysoké a štíhlé, mírně prohnuté do tvaru písmene S. Jejich tváře se vyznačovaly novým rysem. Nacházíme v nich výrazy zcela pozemských lidských citů, prosté radosti nebo velkého utrpení. Ztvárnění Ježíše jako nemluvněte odpovídá středověkému chápání dítěte jako malého dospělého člověka. Dalším typickým námětem byl Kristus na kříži (krucifix) a apoštolové se svými atributy. Materiálem byl buď kámen, nebo byly sochy vyřezávány z lipového dřeva často velmi schopnými řezbáři. Socha se potahovala jemným plátnem, které přilehlo, a potom se polychromovala (barvila). Postupně pozorujeme tendenci realismu, pohybu a přibližování se ke všemu, co bylo v umění starších evropských civilizací původně známo.

Gotika – Wikipedie

Готика — Википедия

[gotikapoa]

Móda

Éra křížových výprav způsobila revoluci ve zbrojním průmyslu. Evropané se na východě seznámili s lehkou a kujnou ocelí.

Těžká řetězová pošta je nahrazena novým typem brnění: kusy kovu spojené panty jsou schopny pokrýt povrch složitého obrysu a ponechat dostatečnou volnost pohybu. Návrh nového brnění vedl ke vzniku nových forem evropského oblečení. V této době vznikly téměř všechny v současnosti známé řezné metody. Gotická móda se na rozdíl od předchozí volné „košilovité“ románské módy projevovala složitým a upnutým střihem oděvu. Gotický kroj dosáhl vrcholu svého rozvoje na konci 14.-15. století, kdy se móda vytvořená na burgundském dvoře rozšířila po celé Evropě. Ve 14. století se mužský oděv zkracoval: dlouhé šaty nyní nosili pouze starší lidé, lékaři a soudci. Přiléhavé sako (upeland z konce 14. století), úzké šátky, krátký plášť - oděv ztělesňuje estetický ideál doby - image štíhlého mladého muže, galantního gentlemana. U dámského oblečení je sukně oddělena od živůtku. Šířku sukně zvětšují další látkové vsadky. Horní část obleku je úzký živůtek s úzkými dlouhými rukávy, trojúhelníkovým výstřihem na hrudi a zádech. Tělo ženy je nakloněno dozadu a tvoří siluetu ve tvaru S, nazývanou „gotická křivka“. Stejně jako architektura té doby dostal gotický oděv vertikální orientaci: strmé konce horních rukávů, ostré manžety, třísla, složité rámové pokrývky hlavy protažené nahoru (atura) a špičaté boty tento trend zdůrazňovaly. Nejoblíbenější a nejdražší barvou byla žlutá, považovaná za mužskou.

Gotika – Wikipedie

Готика — Википедия

[gotikapoa]

Hudba

Hudba v gotickém stylu vznikla na území Francie a zařazujeme ji do období 12.–14. století (v Čechách do 1. čtvrtiny 16. století).

Jedná se o období, kdy byly podnikány křížové výpravy do Orientu. Kontakt s Orientem se pak projevil značně i v hudbě, převážně ve složce instrumentální.

Nové nástroje, na které se hrálo, byly hlavně arabského původu. Jednalo se o alud (loutna), zurna (plátkový nástroj), dále pak různé typy fléten, bicích a strunných nástrojů. Oblíbená byla například daidra (tamburína s plíšky), rybebky (housle), rebce (housličky) a al rebab (arabské housličky které jsou potaženy kůží).

Hudbu gotiky lze rozdělit do tří období:

1. ars antiqua („starý“, do roku 1300)

2. ars nova („novější“, od 1300 do 1430)

3. ars subtilior („zjemnělý“, od 40. let 15. stol.)

Готика — Википедия

[gotikapoa]

Architektura

Gotika se projevovala především v architektuře chrámů, katedrál, kostelů a klášterů. Vyvíjel se na základě románské, přesněji řečeno burgundské architektury. Na rozdíl od románského slohu s oblými oblouky, mohutnými zdmi a malými okny je gotický sloh charakteristický hrotitými oblouky, úzkými a vysokými věžemi a sloupy, bohatě zdobeným průčelím s vyřezávanými detaily (vimpergi, tympanony, archivolty) a mnohočetným – barevná vitrážová okna lancet. Všechny stylové prvky zdůrazňují vertikalitu.

Znaky architektury:

Vertikalismus – v samotné stavbě i v jednotlivých jejích částech. Protažení do výšky a zúžení. Optický dojem odhmotnění a přiblížení k Bohu.

2. Lomený oblouk, který prochází vývojem od širokého a méně lomeného až k vysokému ostře zalomenému. Tento oblouk je používán v oknech, portálech a všech zdobných částech stavby, i v uměleckém řemesle. Podle tvaru oblouku lze určit i léta vzniku.

3. Vnitřní opěrný systém, který se skládá z klenebních žeber svedených do přípor předsazených před pilíři. Váha stropu je tak převedena do úzkých partií, což umožnilo postupně odlehčit zdi a zaplnit je rozsáhlými okenními plochami. Nejpokročilejším příkladem je soukromá královská kaple Sainte Chapelle v Conciergerie v Paříži, která bývá nazývána gotickým skleníkem. Klenební žebra v průběhu vývoje gotiky ztratila nosnou funkci a stala se dekorativním prvkem.

4. Vnější opěrný systém používaný zejména u gotických katedrál je pomocným činitelem podpírajícím z vnější strany pilíře, které zachycují tlak klenby. Skládá se z opěrných oblouků a opěrných pilířů.

5. Mezi nejrozšířenější zdobné prvky patří fiály (drobné věžičky), které zdobily střechu i umělecké řemeslo. Dalším oblíbeným prvkem byly chrliče (fantastické hlavy s otevřenou hubou, které chrlily vodu stékající ze střech), posledním znakem jsou tzv.rozety, kruhová zdobená okna.

První gotické katedrály vznikly ve Francii: Notre Dame v Paříži, Notre Dame v Remeši, katedrála v Chartres (nejvíce zdobena sochařskými díly, např. v portálu jsou umístěni světci katedrály v Chartres – 6 a 6 apoštolů).

Kostel kláštera Saint-Denis, navržený opatem Sugerem, je považován za první gotickou architektonickou stavbu. Během stavby bylo odstraněno mnoho podpěr a vnitřních zdí a kostel získal v porovnání s románskými „Božími pevnostmi“ elegantnější vzhled. Za vzor byla ve většině případů vzata kaple Sainte-Chapelle v Paříži.

Gotika – Wikipedie

Готика — Википедия

[gotikapoa]

Vznik

Výraz „gotický“ pochází z italštiny. gotico - neobvyklé, barbarské. - a zpočátku to mělo negativní význam. Staří Římané nazývali Góty barbarskými kmeny, které napadly říši ze severu ve 3.–5. Termín „gotika“ se objevil během italské renesance jako posměšná přezdívka pro „barbarskou“, primitivní, recesivní středověkou kulturu.

Nejprve (kolem roku 1476) byla aplikována na literaturu - k označení nesprávné, zkomolené latiny.

Středověká architektura se tehdy nazývala italským slovem „tedesca“.

Gotika – Wikipedie

Готика — Википедия

[gotikapoa]

Gotické rysy

Nejvýraznější výraz a hlavní rysy tohoto stylu – ladnost, vzrůstná aspirace, bohatá dekorativní výzdoba – byly nalezeny v architektuře velkých katedrál, i když v gotice vznikaly i různé světské stavby.

Dlouhou dobu bylo veškeré středověké umění nazýváno gotikou, a to až ke konci 19. století. - jeho pozdní období, vyznačující se jasem původního uměleckého stylu. Gotika je korunou středověku, jsou to zářivé barvy, záře vitráží, výraz, pichlavé jehly věží tyčící se k nebi, symfonie kamene, světla a skla... Gotika charakterizuje závěrečnou etapu vývoj středověkého umění, především architektury, v západní Evropě.

Hlavním podnětem pro formování nového umění bylo jedinečné spojení křesťanského vidění světa, tradic antické kultury, zejména architektury Říma, latinského písma a římsko-keltských uměleckých řemesel.

Rozvoji gotiky usnadnil rychlý růst evropských měst a obchodu.

Gotika – Wikipedie

Готика — Википедия

[gotikapoa]

Gotika

Gotika je umělecký sloh pomalu navazující na sloh románský. Gotika vznikla v polovině 12. století v severní Francii, ve 13. století se rozšířila na území moderního Německa, Rakouska, České republiky, Španělska a Anglie. Gotika pronikla do Itálie později, s velkými obtížemi a silnou transformací, což vedlo ke vzniku „italské gotiky“. Na konci 14. století Evropu zachvátila tzv. mezinárodní gotika. V českých zemích nastupuje i ustupuje gotika o něco později. V Německu a střední Evropě trvala až do počátku 16. století, kdy se v Itálii a Francii již prosadila následující renesance. Gotika nahradila románské období a postupně ho vytlačila. Gotika je v různých pojetích dějin umění interpretována jednak jako historický druh umění, jednak jako historický umělecký styl.

Gotika – Wikipedie

Готика — Википедия