gourmet-guru-blog

[gourmet-guru-blog]

O kohoutkovi a lavičce

Jako v té slavné pohádce o kohoutkovi a slepičce si připadala majitelka jedné vinárničky, když ji napadlo, že si dá před vchod na prostorný, pět metrů široký chodník lavičku pro dva lidi – kdyby měl někdo z hostů chuť vypít si sklenku na sluníčku a přitom se pokochat pohledem na Emauzský klášter. Lavička neměla být nastálo, vždy jen na pár hodin, když bude hezky. A samozřejmě za to chtěla řádně platit. Jenže… Gourmetguru si vyslechl neuvěřitelný příběh etapového závodu, na jehož konci prohrává host, začínající podnikatelka a také zdravý rozum. Povolení vydává Technická správa komunikací, ale ta chtěla nejdřív předběžný souhlas městské části, ta zase ke svému rozhodnutí potřebovala stanovisko památkářů. Ti pak majitelku požádali o „plnou moc od správy veřejného majetku na magistrátu“. Tam ale nejdříve vůbec nevěděli, o co jde, takže se dlouho radili a volali další kolegy, nakonec vinárnici požádali o vyplnění žádosti o vyjádření ke stavbě, čímž měli na mysli zmíněnou přenosnou lavičku, metr dvacet dlouhou. A kdyby prý chtěla před vinárnu vystrčit jen malý květináč, bude muset absolvovat to samé, přičemž každá tahle úřednická „zastávka“ má na vyřízení lhůty jeden až dva měsíce. Aha, Gourmetguru rychle oprášil své matematické znalosti a pohotově vyhrkl: „To ji tedy můžete vyndat zhruba v lednu, že?“ „Nemám dosud žádnou zprávu, od května stále čekám.“ Majitelka pak už nic neřekla, a tak si Gourmetguru objednal sklenku prosecca a šel si stoupnout do vchodu, aby se potěšil krásou kláštera, jejž nechal před 669 lety postavit osvícený Karel IV. A tak mu to, čtvrt století po Sametové, přišlo všecko nějak líto.

[gourmet-guru-blog]

Konec řezníka Kšány

Ke Gourmetguruovi se dostala zpráva, že končí legendární řeznictví Kšána a syn v pražském Břevnově. Tedy prodejna, kde nabízeli výběrové maso a zároveň dokázali zasvěceně poradit, jak který kus co nejlépe připravit. Za 21 let si řezník František Kšána a jeho tým našli zákazníky nejen mezi místními, ale i lidmi z celé Prahy, kteří neváhali na maso stát dlouhé fronty. Konec oznámila prodejna na svém facebookovém profilu a ten se rázem proměnil v záplavu kondolencí. Fanoušci děkovali za léta dobré práce, připomínali momentky z řeznictví, někteří natruc prohlašovali, že se odteď stávají vegetariány. A co je důvodem konce vyhlášené prodejny? Oficiálně rodinné a zdravotní důvody. Gourmetguru zjistil, že se majitel chystá kvůli velkému pracovnímu vypětí do předčasného důchodu a aktuálně vyjednává o nástupci, který by podnik převzal. Jeho syn František Kšána mladší to asi nebude, protože sám vede řeznictví Naše maso v Dlouhé ulici, které patří do skupiny Ambiente. Gourmetguru se nemůže považovat zrovna za skalního fanouška břevnovského podniku, protože do této čtvrti zavítá jen výjimečně, ale samozřejmě si váží všech, kteří ve svém oboru dosáhnou úspěchu.

[gourmet-guru-blog]

Mezi (farmářskými) ploty

Klobásy a langoše coby festivalovou klasiku Gourmetguru pamatuje z let, kdy na venkovních koncertech trávil výrazně více času. Doba se ale mění a s ní i požadavky návštěvníků‑strávníků. Nejenže nechtějí obědvat, svačit a večeřet jídlo utopené v omastku, ale kromě chuťové stránky dbají i o stránku vizuální. Placka pomazaná kečupem a posypaná sýrem není natolik fotogenická, aby stálo za to, umisťovat ji na Instagram. Postupem času se festivalová nabídka přece jen rozšířila, přibyly stánky s asijskými nudlemi a haluškami na váhu – jedna jejich porce vyšla skoro dráž než samotná vstupenka. O to víc byl Gourmetguru potěšený, když na letošním ročníku festivalu Mezi ploty měl z čeho vybírat. Fronty se stály u pojízdné polévkárny i u stánků s pšeničnými tortillami nebo burgery. Nejvíce ho ale zaujal toust z jihočeského chleba, ochuceného lanýžovým olejem, se sýrem raclette, jarní cibulkou a klobáskou chorizo. Přehlédnout nešlo ani obří pánev se španělskou paellou. Gourmetguru si připadal trochu jako na farmářských trzích, hlavně když ucítil vůni moravských koláčů a lineckého těsta. Už se totiž trochu obával, že si jako sladkou tečku bude muset dát tradiční staročeský trdelník, který sice ve skutečnosti není tak úplně staročeský, zato je na každém rohu. Nakonec ale zvítězila vafle zalitá jahodovým sirupem, která připomínala špíz, protože se podávala napíchnutá na špejli. To Gourmetguru ocenil hlavně z praktického hlediska, do druhé ruky si koupil kávu a vydal se na další hudební „kolečko“.

[gourmet-guru-blog]

Stará myslivna není Staré Město

Konopiště, to je zámek, medvěd Jiří, nádherný park, obora s lesní zvěří, kterou můžete krmit trávou, čerstvě vyčištěný Jarkovický rybník, v němž už se dá zase koupat, a podle Gourmetgurua také restaurace Stará myslivna. Nedávno do ní opět zavítal, a to zcela programově. Loni ho totiž během výletu do malebných končin, v nichž před sto lety pobýval se svou rodinou následník trůnu František Ferdinand d’Este, doslova nadchla. A letos si to chtěl Gourmetguru s příchodem teplých dní zopakovat. Lákavé je totiž to, jak se majitelům, a samozřejmě šéfkuchařům, podařilo na místě, kde by každý očekával klasický turistický podnik se všemi negativy, která známe třeba ze Starého Města pražského, vytvořit takzvanou stylovou restauraci, ovšem s famózní kuchyní zaměřenou na… V případě Konopiště jak jinak než na zvěřinu, a s nepředraženým jídelním lístkem, velkými porcemi a přátelským personálem. Po skvělých výpečkách z divočáka s bramborovým knedlíkem a červeným zelíčkem za 178 korun musel Gourmetguru i letos konstatovat, že zdejší gastronomická úroveň neklesla ani o daňčí chloupek. Pánům mistrům za sporáky, kteří nejsou žádní zelenáči a vařili třeba i v restauraci Českého pavilonu na světové výstavě EXPO 2005 v japonském Aiči, musí upřímně pogratulovat.

[gourmet-guru-blog]

V newyorském království pastrami

Příležitost ochutnat nějaké jídlo v místě, odkud pochází, je pro Gourmetgurua vždy lákavá. Nebo tam, kde ho dělají nejlépe. Nedávno v New Yorku to bylo pastrami – pokrm, který sem přivezli židovští přistěhovalci z východní Evropy a dotáhli ho k dokonalosti. Jde o libové maso, nejčastěji hovězí hrudí, nakládané několik dní ve směsi soli a koření a následně uzené na tvrdém dřevě. Někdy se před podáváním ještě krátce podusí v páře, aby se zbavilo soli. V New Yorku se připravuje v lahůdkářstvích neboli deli na každém rohu. Nejvyhlášenější pastrami mají v podniku Katz Delicatessen ve čtvrti Lower East Side, a to už od roku 1888. Fotky na stěnách prozrazují, že sem na něj chodí filmové hvězdy i američtí prezidenti: Leonardo DiCaprio, Bill Clinton, Ben Stiller… 

A je tu stále plno – chlapíci za dlouhým pultem nestačí přinášet nové a nové fláky masa, které přímo před hosty krájí na tenké plátky a bohatě jimi obkládají sendviče, chlebové či z baget. K tomu dostanete nakládané okurky, zelená rajčata, majonézu, hořčici, případně si můžete doobjednat domácí hranolky. Nicméně hlavní roli hraje maso. Šťavnaté a fantasticky ochucené. Gourmetguru tu rychle zapomněl na úsporně obložený a poněkud vysušený sendvič, jejž před pár měsíci ochutnal v pastrami bistru La Bibiche na pražských Vinohradech. Newyorský Katz je trochu jiná liga. Nutno ale dodat, že si za kvalitu nechají dobře zaplatit. Sendvič vychází v přepočtu asi na 500 korun, což je asi pětkrát víc než v Česku. Gourmetguru ovšem v tomto případě nelitoval jediného dolaru.

[gourmet-guru-blog]

Co bude s Baráčnickou rychtou?

Nepříjemné zprávy se ke Gourmetguruovi donesly z pražské Malé Strany. Legendární podnik Baráčnická rychta, kde se nachází hospoda s českou kuchyní a sál s pravidelným kulturním programem, prý končí. Spolek Veleobec sdružených obcí baráčníků, který budovu vlastní, údajně neprodloužil smlouvu stávajícímu provozovateli. Naopak se prý dohodl s italským majitelem luxusního hotelu Alchymist. Obě strany zatím mlží o tom, jak bude nový podnik vypadat a jaké má být jeho zaměření. Gourmetguru, který tu prožil mládí, stejně jako třeba herec Josef Kemr nebo básník Egon Bondy, doufá, že se z Baráčnické rychty nestane další komerční nesmysl. Snad pivo z malého pivovaru nenahradí předražená Plzeň a starousedlíky nevystrnadí majitelé naleštěných limuzín. Tento případ bude každopádně pozorně sledovat.

[gourmet-guru-blog]

Malé velké psí dilema

Jedna věc, která Gourmetgurua trápí, a to velmi, jsou psi v restauracích. Je to něco, co předpisy plošně příliš nedefinují. Pes nesmí akorát do zázemí, kde se připravuje jídlo, ale v zóně přístupné hostům se to liší případ od případu. Nedávno Gourmetguru řešil zapeklitou příhodu v pražské restauraci Story. Naprosto skvělý (ale poměrně malý) podnik, který není nijak upjatý atmosférou, ale zároveň je díky velikosti poměrně intimní. A v něm návštěvník s ohromným psem. I když byl tenhle nejlepší přítel člověka velmi dobře vychovaný a nutno říct, že se neprojevoval nijak agresivně, pořád je to velký pes na docela malém prostoru. Story je v tomto ohledu spíše výjimečný podnik, většinou restaurace podobné úrovně psy odmítají. Což je zajímavé dilema – vyjít vstříc psomilným zákazníkům, nebo naopak chránit ty, kterým psi vadí? Oddělovat psy velikostně, tedy malé ano, velké ne? A nenadělá více paseky pes smutně štěkající před restaurací než poslušný čtyřnohý pohodář uvnitř? Gourmetgurua by celkem zajímalo, co si o tom myslíte…

[gourmet-guru-blog]

Džungle na baru

Zatímco v otázce psů v restauracích nemá Gourmetguru zcela jasno, co se týče koček na baru, je zbytečné o něčem diskutovat. A řeč není o takzvaných kočičích kavárnách, kde se místo dezertu (nebo současně s dezertem) můžete pomazlit s kotětem z útulku. A tak když se rozkřiklo, že v jednom baru poblíž náměstí Winstona Churchilla vysedává každý večer tajemná kočka s hlubokýma černýma očima, rozhodl se Gourmetguru, že tento podnik navštíví, ať už jeho název Krákora znamená cokoliv. Když už nic jiného, ochutná tam alespoň některou ze specialit z malých pivovarů, které avizují na nápojovém lístku. Na čepu byl mimo jiné Podkováň, který Gourmetguruovi zachutnal už podle názvu. V seznamu alergenů si pak přečetl o strašlivém sezamovém semínku a zaznamenal i důrazné varování pro bezbranné alergiky, že ryby mohou obsahovat ryby a že oxid siřičitý je sopečný plyn obsažený prakticky ve všem. Ale ona tajemná kočka stále nikde. Tak se Gourmetguru zvedl a chystal k odchodu. V tu chvíli ji uviděl. Ležela na baru a upřeně na něj zírala. Puma. Úplně živá.

[gourmet-guru-blog]

Káva s vlnou

Po zážitcích se psem a pumou si Gourmetguru musel nutně vybavit i jednu zvířecí vzpomínku ze své nedávné cesty do Jižní Koreje. Přímo v Soulu narazil na kavárnu Thanks Nature Café, která se vyznačovala průměrnou kávou, přírodním interiérem a… ohrádkou s ovcemi! Ty často skotačily přímo mezi stolky a nadšení Korejci nestačili mačkat tlačítka na svých selfie tyčích. Někteří se bělostné načechrané vlny, která jim měla údajně přinést terapeutický účinek, ani nedotkli. Kdoví, jestli takové chundelaté zvíře někdy v přírodě potkali. Hrdý majitel kavárny se o ovce až dojemně staral a na vodítku je občas vyvedl i na betonový chodník před vchodem. Nevypadaly vůbec nešťastně. Že by nějaký zvláštní druh? Gourmetguru ale přece jen preferuje jejich užitečnější varianty: šálu, sýr a kotletky.

[gourmet-guru-blog]

Králík přešel na rum?

Nejdřív to bylo vizuálně i chuťově zajímavé bistro nazvané Café Rabbit, s polední nabídkou dobře dělané moderní gastronomie, i když dovážené, a se zavíračkou v 17 hodin. Pak krátce do dřeva hozený pivní bar s únětickou dvanáctkou (reklamní poutač pivovaru zde suploval i název podniku) a s nezjistitelnou, respektive nahodilou otvírací a zavírací dobou… Gourmetguru měl jednou štěstí i na majitele (stejný jako v Café Rabbit) a ten mu líčil velké plány do budoucna s příslibem široké nabídky u nich připravovaných jídel po celý den. Jenže zanedlouho se zde vyloupl noční industriální Liv Room Bar s deklarovaným provozem 17–02 hodin a zaměřením na kvalitní rumy. Jestli jde opět o stejného majitele, není zatím potvrzené, ale realitou je, že od Králíka k rumu uběhly v tomhle prostůrku poblíž Revoluční třídy v Praze jen dva roky. Kromě konceptů se zde často měnil i interiér a Gourmetguru musí uznat, že majitel (ať už starý či nový) má slabost pro kvalitní design. Ovšem jak to bude s touhle „měňavkou“ dál, ví bůh, neboť personál se dal již slyšet, že 02 byl asi omyl a mělo by se zavírat o půlnoci. Gourmetguru zde ochutnal savignon z Côtes de Gascogne a byl vynikající. Příště zkusí rum. A příště… doufá, že to nebude dopolední sacher u umakartového stolku v bruselském stylu.

[gourmet-guru-blog]

Jak dohnat ústřicový deficit

Gastrosvět má nejrůznější bizarní soutěže a Gourmetguru je má velmi rád. Jednou z jeho nejoblíbenějších je mistrovství republiky v otvírání ústřic. To letošní vyhrál začátkem dubna Tomáš Hladík z Hospůdky u gurmána na Jihlavsku. Třicet ústřic typu belon otevřel v čase 4 minuty 30 sekund a tím pokořil svůj vlastní, dva roky starý český rekord. Vzhledem k tomu, že ústřice se u nás, postkomunistických suchozemců, tak často neservírují, ty otevřené na českém šampionátu dost možná představují velkou část z jejich celorepublikové roční spotřeby. Jinými slovy, pokud hledáte nevšední gastrosoutěž v ČR, právě jste ji našli.  Osobně by Gourmetgurua zajímalo, kolik ústřic se v Hospůdce u gurmána sní za rok.

[gourmet-guru-blog]

Vinohradsko-korejský objev

Dobrých asijských restaurací není nikdy dost a Gourmetguru je vždy rád, když narazí na nějakou novou, která ho překvapí vysokou úrovní a autenticitou. Přesně to se stalo, když poprvé zabloudil do japonsko-korejského podniku Tomo v Mánesově ulici na pražských Vinohradech. S přáteli si objednal Sashimi sushi set, který ho naprosto nadchl především čerstvostí rybích plátků i prezentací na dřevěném prkénku. Roztomilá situace nastala, když si jeden s kamarádů všiml, že mu v pravém horním rohu chybí vyřezaná ředkvička. Obsluha to okamžitě napravila a jako omluvu přinesla každému ze spolustolovníků extra sushi zabalené v kornoutku řasy. Takovou péči Gourmetguru vítá. 

Líbí se mu taky, že přes poledne v Tomo nabízejí obědovou nabídku, kterou ale po pravdě nikdy nevyzkoušel. Pokaždé ho zlákala jiná položka v menu. Naposledy korejské národní jídlo bibimbap, které rozhodně aspiruje na nejlepší provedení v Praze. 

[gourmet-guru-blog]

Královéhradecký Noor si hosty zaslouží

Vzduch provoněný nastupujícím jarem Gourmetgurua vyloženě přiměl, aby si o víkendu udělal menší výlet. Rád zkouší exotiku, a tak vyrazil za syrsko‑libanonskou kuchyní do nedávno otevřené restaurace Noor v Hradci Králové. Hned po příchodu ho však praštilo do očí, že kromě něj a personálu nebyla v podniku ani noha. Nejprve to Gourmetgurua docela zneklidnilo, ale pak si řekl, že si aspoň užije maximální pozornosti obsluhy. A té se rozhodně dočkal: „Polévku ze sušeného jogurtu nemáme, lidem totiž moc nechutnala,“ zahájil jen tak mimochodem rozhovor pozorný číšník, který už stihl na dokonale vyšperkovaný stůl připravit na uvítanou olivy a smaženou damašskou placku. „Ale rozhodně si dejte jehněčí, to máme z novozélandských jehňátek a i ten nejvybíravější jazyk si takové skopové zamiluje.“ Gourmetguru téhle sugestivní informaci uvěřil a skutečně, zanedlouho už si pochutnával jak na jehněčím špízu, tak na jeho mleté variantě. Podle blízkovýchodní tradice totiž v Nooru dostanete na každém talíři specialit hned několik. Skvěle vyškolená obsluha navíc každou z nich doplní profesionálním výkladem, který fajnšmekr, jímž Gourmetguru bezesporu je, rozhodně ocení. Jídlo bylo vskutku vynikající a za normální cenu. Noor tedy dostává velkou pochvalu. Proč ale ještě není místními gurmány zaplněn k prasknutí, ví bůh.

[gourmet-guru-blog]

Žižkovská Pavlač v novém

Když si Gourmetguru domlouvá schůzku na pražském Žižkově, dost pravděpodobně navrhne Café Pavlač kousek pod Palácem Akropolis. V podniku s barem ve tvaru ležaté osmičky se schází studenti, umělci a různí kreativci, kteří tady nacházejí tu správnou kavárenskou inspiraci. V zadní části dvorku se nachází i Galerie 35M2 zaměřená na současnou malbu a fotografii. Gourmetguru oceňuje hlavně to, že se tu může dobře najíst. Začátkem dubna se sem vrátil plný očekávání, protože podnik zjara prošel kompletní rekonstrukcí. Interiér se zvětšil o dva salónky, v suterénu přibyl prostor pro kulturní akce a v zadní části vznikla nová otevřená kuchyně. 

Obměnilo se i menu, které se ke Gourmetguruově překvapení výrazně zkrátilo. Když hledal svůj oblíbený teplý čočkový salát s koriandrem, našel místo něj variantu s pošírovaným vejcem. Chuťově Gourmetgurua potěšil, ale zklamal ho velikostí porce, která byla snad o polovinu menší, než dříve. Plusové body ale podniku nahnalo to, že nově je zcela nekuřácký. V nové nabídce je také pivo z pivovaru Poutník a káva značky La Boheme. Gourmetguru své oblíbené kavárně zůstává věrný a nemůže se dočkat, až posedí na zahrádce ve dvoře.

[gourmet-guru-blog]

Jste David Beckham, nebo Frank Sinatra?

O michelinských hvězdách už Gourmetguru vedl spoustu diskusí a slyšel řadu názorů. Naposledy ho pobavil pohled pražské blogerské dvojice Taste of Prague, která se zaměřuje na cestovatele přijíždějící do Prahy za jídlem. Oficiální hodnocení v samotném žebříčku jim připadalo komplikované a nudné, proto na svém blogu zveřejnili vlastní charakteristiky, které jsou pro každého pochopitelné. Tři podniky oceněné hvězdou a šest zařízení, která v Praze získala Bib Gourmand, tedy hodnocení pro restaurace nabízející dobrou kvalitu za slušnou cenu, přirovnali k hollywoodským osobnostem. Konzervativní Alcron podle nich nejlépe charakterizuje Frank Sinatra, odvážné La Degustation Bohême Bourgeoise zase přirovnali k americkému herci Matthew McConaugheymu. Gurmáni si tak podle nich ještě před příjezdem do Prahy mohou ujasnit, který podnik jim sedne nejlépe a kde budou chtít utratit své peníze. Restauraci Field, která hvězdu získala jako poslední, podle blogerů nejlépe vystihuje postava Davida Beckhama, nablýskané Sasazu zase profesionální celebrita Kim Kardashian. Pohlreichův Divinis přirovnali k Erosu Ramazottimu a v Aureole umístěném v pankráckém mrakodrapu by podle nich mohl povečeřet James Bond. Konkrétně tedy v podání Rogera Moora. 

[gourmet-guru-blog]

Aprílové zahájení Jam & Co.

Gourmetguru před měsícem informoval i tom, že člen skupiny PSH a hiphopový producent Mike Trafik otvírá svoji restauraci Jam & Co. Nyní už můžeme sdělit podrobnosti. Podnik bude otevřen 1. dubna na okraji Krymské ulice v Praze a podle toho, co měl Gourmetguru možnost vidět minulý týden na neformálním představení restaurace, to bude rozhodně zajímavý koncept. Asijskou fúzi si tu užijete v prostředí, které je moderní a na hipsterskou Krymskou ulici i poměrně luxusně působící. Celá věc rozhodně vypadá jako něco, co se Gourmetguruovi bude líbit.

[gourmet-guru-blog]

Žebříček „hrušek s jablky“

Žebříčky jsou v gastrobyznysu věc ošidná – stačí vzpomenout Maurerův výběr. Nicméně někdy nabírají skutečně bizarních rozměrů. Restaurační a rezervační portál Restu se pokusil získat trochu PR slávy, když před časem sestavil žebříček nejnavštěvovanějších restaurací. Podle Gourmetgurua je to docela absurdní sestava kombinující nejrůznější Kolkovny a Potrefené husy s podniky typu George Prime Steak či restaurací Podolka. Žebříček nedává prakticky žádný smysl, ale když už se v něm objevila Podolka – Gourmetguru tohle místo nedávno navštívil a musí říct, že kromě fantastického umístění v podolské loděnici není jediný důvod, proč sem vyrazit nebo se sem nedejbože vracet. Nevrlá obsluha, solidní, ale nijak zajímavé jídlo a průměrný interiér nejsou ničím, o čem byste, slovy jistého známého televizního kuchaře, museli psát domů.