historie-komunikace - Tumblr blog

historie-komunikace · 15 days ago

Text

Braillovo písmo

V tomto příspěvku se podíváme na život Louise Brailla, na vznik Braillova písma a na písmo samotné :D

Louis Braille

Roku 1809 v malém francouzském městečku poblíž Paříže se narodil Louis Braille jako čtvrté dítě Simona René Brailla a jeho manželky Monique. Louis byl bystré a zvídavé dítě a když mu byli tři roky, tak si zranil oko a i navzdory tehdy nejlepší dostupné péči se infekce rozšířila i na druhé oko, kvůli čemuž Louis úplně oslepl.

Když tedy Louis dosáhl školního věku, seděl ve třídě a nasloucháním se učit, co mohl. Navzdory počátečnímu předpokladu, že ho jeho postižení bude držet daleko za ostatními žáky, brzy třídu vedl. Ve věku deseti let byl Louis poslán na stipendium do Královského ústavu pro nevidomou mládež v Paříži. I tam probíhala většina výuky ústní formou, ačkoli se vyskytovaly i některé knihy v systému reliéfního písma, který vyvinul zakladatel školy Valentin Haüy. Pilný Louis si ve studiu opět vedl dobře a navíc si rozvinul značný hudební talent, nejprve na klavír a poté na varhany. V této době se v jeho mysli začala formovat i obecná myšlenka hmatové abecedy, která by nevidomým umožnila číst a psát.

Byl to francouzský armádní kapitán Charles Barbier de la Serre, kdo ve skutečnosti vynalezl základní techniku používání vyvýšených teček pro hmatové psaní a čtení. Jeho původním cílem bylo umožnit vojákům psát a číst zprávy v noci bez osvětlení. Barbier později systém upravil a představil ho Ústavu pro nevidomou mládež v naději, že tam bude oficiálně přijat. Systém nazval sonografie, protože reprezentoval slova podle zvuku, nikoli podle pravopisu. Zatímco Ústav sonografii přijal pouze předběžně, Louis se do jejího používání a studia pustil se svou obvyklou intenzitou. Brzy objevil jak potenciál základní myšlenky, tak nedostatky v některých Barbierových specifických ustanoveních, jako například neohrabanou 12bodovou buňku a fonetický základ. Během tří let, ve věku 15 let, Louis vyvinul systém, který dnes známe jako Braillovo písmo, využívající 6bodovou buňku a založený na běžném pravopisu. Také položil základy braillovy reprezentace hudby a v roce 1829 publikoval Postup pro psaní slov, hudby a gregoriánských písní v tečkách.

Přestože se Louis Braille stal milovaným a respektovaným učitelem, byl nadále podporován ve svém výzkumu a zůstal si jistý hodnotou své práce, i když jeho systém hmatového čtení a psaní nebyl v jeho době příliš široce přijímán.

Braillovo písmo

Jak již z textu o Louisovi Braillovu vyšlo, Braillovo písmo je určeno pro nevidomé, avšak jak si i Barbier myslel, dá se hodit pro situace kde i vidomý člověk nemá šanci zrak používat. Braillovo písmo bylo upraveno pro psaní mnoha různých jazyků, včetně čínštiny, a používá se také pro hudební a matematickou notaci, šachy, informatiku a vědu.

Jsou dvě základní verze Braillova písma. První stupeň (Nezkrácená abeceda), který se skládá z 26 standardních písmen abecedy a interpunkce. Používají ji pouze lidé, kteří se teprve začínají učit číst Braillovo písmo. Druhý stupeň (Zkrácená abeceda), který se skládá z 26 standardních písmen abecedy, interpunkce a zkrácených znaků. Zkrácené znaky se používají k úspoře místa, protože na stránku v Braillově písmu se nevejde tolik textu jako na standardní tištěnou stránku. Knihy, cedule na veřejných místech, jídelní lístky a většina ostatních materiálů v Braillově písmu se píší v této verzi Braillova písma.

Existuje i třetí verze – Třetí stupeň, který se používá hlavně v osobních dopisech, denících a poznámkách a v omezené míře také v literatuře. V tomto typu jsou celá slova zkrácena na několik písmen. Pro tuto verzi Braillova písma neexistuje žádný oficiální standard.

Pod tímto textem je pár tabulek ukazující základních 26 písmen, interpunkci, čísla a základní zkratky v druhé verzi Braillova písma.

Tabulka 26 standardních písmen v Braillově abecedě přiřazená k jejich odpovídajícímu písmenům v latince (zdroj: Omniglot)

Tabulka interpunkce, čísel a speciálních znaků Braillova písma společně s jejich odpovídajícími znaky (zdroj: Omniglot)

Tabulka určitých zkratek v druhém stupni Braillova písma společně s jejich odpovídající význam napsané v angličtině latinkou (zdroj: Omniglot)

Závěr

A to je vše! Doufám, že vás téma zaujalo a možná i některé z vás inspirovalo se Braillovo písmo naučit :D

Zdroje

Louis Braille and the Braille System. Online. Duxbury Systems. C2024. Dostupné z: https://www.duxburysystems.com/braille.asp. [cit. 2025-06-07].

Braille. Online. Sense. C2025. Dostupné z: https://www.sense.org.uk/information-and-advice/ways-of-communicating/braille/. [cit. 2025-06-07].

Braille. Online. Omniglot. C1998-2025. Dostupné z: https://www.omniglot.com/writing/braille.htm. [cit. 2025-06-07].

0 notes

historie-komunikace · 15 days ago

Text

Proudové/Blokové šifry

V tomto příspěvku budu psát o blokových a proudových šifrách, které jsem již zmínila v mém příspěvku o symetrickém a asymetrickém šifrování. Proudové a blokové šifry oboje spadají pod symetrické šifry. Jako vždy doufám, že se dozvíte něco nového :D

Proudové šifry

Proudové šifry jsou rychlé, protože šifrují data bit po bitu nebo bajt po bajtu, což je činí efektivními pro rychlé šifrování velkého množství dat. Proudové šifry fungují dobře pro komunikaci v reálném čase, jako je streamování videa nebo online hraní her, protože dokáží šifrovat a dešifrovat data během jejich přenosu.

Mezi hlavní výhody proudových šifer patří rychlost, jednoduchost a přístupnost. Proudové šifry se snadno implementují do současného softwaru a vývojáři k tomu nepotřebují sofistikovaný hardware. Používání symetrických šifrovacích metod, jako jsou proudové šifry, šetří firmám práci s veřejnými a soukromými klíči. Počítače si navíc díky matematickým konceptům, na kterých se současné proudové šifry zakládají, mohou vybrat vhodný dešifrovací klíč.

Avšak pokud se během přenosu vyskytne chyba, může ovlivnit následující bity a potenciálně poškodit celou zprávu, protože proudové šifry se pro dešifrování spoléhají na dříve uložené šifrové bity. Zároveň udržování a správná distribuce klíčů k proudovým šifrám může být obtížná, zejména ve velkých systémech nebo sítích. Některé proudové šifry mohou být předvídatelné nebo zranitelné vůči útoku, pokud jejich proud klíčů není správně navržen, což může ohrozit bezpečnost šifrovaných dat.

Blokové šifry

Bloková šifra je šifrovací algoritmus, který zpracovává data v blocích pevné velikosti (např. 128 bitů), nikoli jeden bit po druhém. Pro šifrování dat větších než jeden blok se však používají různé režimy provozu, které zajišťují jak bezpečnost, tak efektivitu.

The Electronic Codebook (ECB) je nejjednodušší způsob fungování blokové šifry. Paralelní šifrování bloků bitů je možné, proto se jedná o rychlejší způsob šifrování. Avšak je Náchylná ke kryptoanalýze, protože existuje přímý vztah mezi prostým a zašifrovaným textem.

Řetězení šifrovací bloků bloků neboli CBC (Cipher Block Chaining) je pokrok oproti ECB, protože ECB snižuje některé bezpečnostní požadavky. V CBC je předchozí šifrovací blok po operaci XOR s původním blokem prostého textu předáván jako vstup pro další šifrovací algoritmus. Stručně řečeno, šifrovací blok se vytváří šifrováním výstupu XOR předchozího šifrovacího bloku a současného bloku prostého textu. CBC je bezpečnější než ECB, ale vyžaduje předchozí blok šifrovaného textu pro šifrování a dešifrování, což ztěžuje paralelní zpracování.

Existuje spousta dalších typů než ECB nebo CBC, o kterých se kdyžtak můžete více dočíst ve stránkách z kterých jsem čerpala :D

Blokové šifry se používají k šifrování soukromých a citlivých dat, jako jsou například hesla a údaje o kreditních kartách. Dále je využívají VPNky (virtuální privátní sítě) k šifrování dat přenášených mezi dvěma komunikujícími zařízeními přes internet.

Závěr

Na závěr nemám nic moc co říct, až na to, že pod tímto textem najdete tabulku, která základně porovnává Proudové a Blokové šifry a tím vlastně shrnuje celý tento příspěvek.

Tabulka srovnávající proudové a blokové šifry (zdroj dat: GeeksforGeeks)

Zdroje

Stream Cipher vs. Block Cipher [@nesoacademy]. Online. Dostupné z: Youtube, https://www.youtube.com/watch?v=3adBPqIB4Tw. [cit. 2025-06-07].

Stream Ciphers. Online. GeeksforGeeks. Dostupné z: https://www.geeksforgeeks.org/stream-ciphers/. [cit. 2025-06-07].Block Cipher modes of Operation. Online. GeeksforGeeks. Dostupné z: https://www.geeksforgeeks.org/block-cipher-modes-of-operation/. [cit. 2025-06-07].

0 notes

historie-komunikace · 15 days ago

Text

Symetrické/Asymetrické šifry

Zdravím! V tomto příspěvku se znova ponořím do téma šifrování a se pokusím vysvětlit co symetrické a asymetrické šifry jsou, probrat jejich výhody a nevýhody a jak se dále dělí. A s tím začneme těmi symetrickými.

Symetrické

Symetrické šifrování je šifrovací metoda, která používá jenom jeden klíč jak k šifrování, tak k dešifrování dat. Ačkoli je méně bezpečné než asymetrické šifrování, často se považuje za efektivnější, protože vyžaduje menší výpočetní výkon.

Prvním krokem v symetrickém šifrování je vybrání soukromého klíče, který musí být bezpečně sdílen pro budoucí použití. Bezpečný klíč se generuje pomocí algoritmů, jako je PBKDF2 (Password-Based Key Derivation Function 2) nebo hardwarových generátorů náhodných čísel. Dále se klíč použije k vlastním šifrování původní zprávy – prostý text je zpracov��n v blocích (blokové šifry) nebo v proudech (proudové šifry). Zašifrovaná zpráva je poslána přes net a i když je zachycena, není čitelná pokud útočník nemá ke sdílenému tajnému klíči a algoritmu použitému k šifrování. A pak se zpráva dostává k zamýšlenému příjemci, který použije stejný tajný klíč a algoritmus reverzního šifrování k převodu šifrovaného textu zpět do původní zprávy (prostého textu).

Hlavní výhody symetrického šifrování jsou rychlost, jednoduchost a efektivnost – symetrické šifrovací algoritmy jsou obvykle rychlejší a méně výpočetně náročné než asymetrické šifrování, což je činí ideálními pro efektivní šifrování velkých objemů dat.

Hlavní výzvou je bezpečné sdílení tajného klíče a jeho následovné ukládání – pokud je klíč kompromitován, tak je i celá komunikace

Symetrické šifrování má různé typy v závislosti na jejich silných stránkách a slabinách. Základní typy jsou srovnány v tabulce pod tímto textem.

Tabulka základních typů symetrického šifrování (zdroj dat: GeeksforGeeks)

Asymetrické

Asymetrické šifrování, narozdíl od symetrického, používá dvojici klíčů k šifrování a dešifrování dat. Dvojice klíčů zahrnuje veřejný klíč, který lze sdílet s kýmkoli, a soukromý klíč, který vlastník uchovává v tajnosti. Soukromý klíč je nezávislý na veřejném klíči, který vlastník veřejného klíče uchovává v tajnosti, zatímco veřejný klíč je k dispozici všem. Zprávu může pomocí veřejného klíče zašifrovat kdokoliv, ale rozluštit ji může pouze držitel soukromého klíče. Bez možnosti, že by komunikaci zachytila a přečetla třetí strana, může kdokoli odeslat zabezpečenou zprávu vlastníkovi veřejného klíče.

Hlavní výhodou asymetrického šifrování je vyšší zabezpečení ve srovnání se symetrickým šifrováním. Zároveň může příjemce ověřit identitu odesílatele. Toho je dosaženo tak, že odesílatel zašifruje zprávu svým soukromým klíčem, který lze dešifrovat pouze jeho veřejným klíčem a pokud příjemce dokáže zprávu úspěšně dešifrovat, tak to dokáže, že ji odeslala osoba, která má odpovídající soukromý klíč. Asymetrické šifrování zároveň umožňuje vytváření “digitálních podpisů”, které lze použít k ověření pravosti dat.

Jednou nevýhodou oproti symetrickému šifrování je, že je pomalejší protože zahrnuje složitější matematické operace. To ho může činit méně vhodné pro situace, které vyžadují rychlé zpracování dat.

Asymetrické šifrování lze použít pro širokou škálu využití, včetně zabezpečené e-mailové komunikace, online bankovních transakcí a elektronického obchodování. Používá se také k zabezpečení SSL/TSL připojení, které se běžně používají k zabezpečení internetového provozu.

Závěr

Docela zapeklité, co? Musím se přiznat, že i přes to, co jsem o asymetrickém a symetrickém šifrování napsala, pořád je pro mě trochu složité to vše vstřebat. Doufám, že vy jste to pochytili trochu více a pokud vás téma zaujalo, že se podíváte do zdrojů tohoto příspěvku, které jdou více do hloubky.

Zdroje

What is symmetric encryption? Online. IBM. Dostupné z: https://www.ibm.com/think/topics/symmetric-encryption. [cit. 2025-06-07].

What is a Symmetric Encryption? Online. GeeksforGeeks. Dostupné z: https://www.geeksforgeeks.org/what-is-a-symmetric-encryption/. [cit. 2025-06-07].

What is an Asymmetric Encryption? Online. GeeksforGeeks. Dostupné z: https://www.geeksforgeeks.org/what-is-asymmetric-encryption/. [cit. 2025-06-07].

0 notes

historie-komunikace · 15 days ago

Text

Historie šifrování

A konečně se dostáváme do zajímavějších koutů historie komunikace – šifrování! Šifrování s námi je už od starověku a v tomto příspěvku se vám pokusím podat jak se skrze roky měnilo. A co to vlastně je? Šifrování je zakrývání informací určitým způsobem. aby je mohl interpretovat pouze zamýšlený příjemce.

Starověk

Nejstarší nalezená forma šifrování je stará okolo 4 000 let a byla objevena v egyptském městě Menet Khufu, kde byli určité neobvyklé symboly napsány v hrobce šlechtice, aby zmátly význam normálních nápisů. Pár set let poté, v Mezopot��mii, se šifrovali recepty na keramickou glazuru (nebo to si alespoň myslíme…). a v 7 století př. n. l. Sparťani šifrovali válečnou komunikaci – zpráva se napsala na kus kůže, který byl omotán kolem specifické hole pojmenované scytale. Když byla zpráva omotaná dávala smysl, když ne byla zašifrovaná. V prvním století př. n. l. používal Caesar pro soukromou korespondenci pro nás dnes docela jednoduchou šifru, která je nám známa pod jeho jménem – Caesarova šifra.

Vizuální znázornění principu Caesarovi šifry (zdroj: Matt_Crypto, Veřejná doména, via Wikimedia Commons)

Středověk

Na počátku 9. století arabský matematik Al-Kindí vynalezl techniku frekvenční analýzy pro lámání šifer, která spočívala ve využívání lingvistických dat, například frekvence určitých písmen nebo párů písmen, slovní druhy a stavbu vět. Dole se můžete podívat na graf frekvence písmen v angličtině :D

Graf frekvence písmen v angličtině (zdroj: Hut 8.5, CC BY-SA 4.0 <https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0>, via Wikimedia Commons)

Skákáme zpět do Evropy k otci moderní kryptografie italskému Leonu Battistovi Albertimu, který 1466 vydal článek kde popsal sestavení šifrovacího disku a započal tím koncept využívání více abeced v šifrách. Na počátku 16. století využil tento koncept Giovan Battista Bellaso, i když jeho šifra byla mylně připsána francouzskému kryptologovi Blaise de Vigenèrovi, podle kterého je i pojmenována.

Světové války

Vypuknutí první světové války vedlo k velkému nárůstu jak šifrování, tak dešifrování vojenské komunikace. Úspěch britských kryptologů při luštění německých telegramů vedl ke klíčovým vítězstvím Královského námořnictva. Američan Edward Hebern roku 1917 vytvořil první rotorový stroj. Uživatelé mohli napsat textovou zprávu do standartní klávesnice psacího stroje a stroj automaticky vytvořil substituční šifru, přičemž každé písmeno nahradil náhodným novým písmenem, čímž vytvořil šifrovaný text. Šifrovaný text mohl být následně rozluštěn ručním obrácením obvodu rotoru a následným zapsáním šifrovaného textu zpět do Hebernova rotorového stroje, čímž vznikla původní textová zpráva. Rok poté, 1918, po konci války vyvinul německý kryptolog Arthur Scherbius stroj Enigma – pokročilou verzi původního Hebernova rotorového stroje.

Tento stroj byl hojně používaný Němci před a při druhé světové válce a byl považován za vhodný na nejvyšší úroveň přísně tajné komunikace. Stejně jako Hebernův rotorový stroj však dekódování zprávy zašifrované strojem Enigma vyžadovalo pokročilé sdílení nastavení kalibrace stroje a soukromých klíčů, které byly náchylné ke špionáži a nakonec vedly k pádu Enigmy a kritickému průlomu pro Spojence.

Současnost

Roku 1975 výzkumníci pracující na blokových šifrách v IBM vyvinuli standard pro šifrování dat (DES) – první kryptosystém certifikovaný Národním institutem pro standardy a technologie (tehdy známým jako Národní úřad pro standardy) pro použití vládou USA. DES byl sice dostatečný pro nejsilnější počítače v 70tkách, avšak pro moderní počítače je kvůli krátké délce klíče hračkou. I přes to měl však velký vliv na rozvoj kryptografie. Roku 1976 výzkumníci Whitfield Hellman a Martin Diffie představili metodu vým��ny klíčů Diffie-Hellman, což umožnilo vznik nové formy šifrování zvané asymetrické. A stále v 70tkách, tentokrát r. 1977, Ron Rivest, Adi Shamir a Leonard Adleman představili kryptosystém veřejného klíče RSA, jednu z nejstarších šifrovacích technik pro bezpečný přenos dat, která se používá dodnes. Veřejné klíče RSA se vytvářejí vynásobením velkých prvočísel, která je i pro ty nejvýkonnější počítače neúnosně obtížné rozložit bez předchozí znalosti soukromého klíče použitého k vytvoření toho veřejného.

A poskokem se dostáváme do 21. století, kdy r. 2001 DES bylo nahrazeno AES (Advanced Encryption Standard). Podobně jako DES je AES symetrickou šifrou, avšak používá mnohem delší šifrovací klíč, který nelze prolomit moderním hardwarem.

Vizualizace fungování AES (zdroj: John Savard, CC0, via Wikimedia Commons)

Závěr

A tím jsme u konce krátké historie šifrování – jako vždy doufám, že jste se něco naučili a loučím se :D

Zdroje

A Brief History of Cryptography. Online. Cypher Research Laboratories Pty. Ltd. C2019. Dostupné z: https://www.cypher.com.au/crypto_history.htm. [cit. 2025-06-06].

A brief history of cryptography: Sending secret messages throughout time. Online. IBM. Dostupné z: https://www.ibm.com/think/topics/cryptography-history. [cit. 2025-06-06].

0 notes

historie-komunikace · 15 days ago

Text

Samuel Morse a Morseův telegraf

Morseův? Jako morseovka? Ano, je to tak! Už jsem probrala Chappův telegraf a tak se hodí, abych probrala i tento. Tak jdeme na to!

Samuel Morse

Samuel Finley Breese Morse se narodil v Massachusetts roku 1791. Ve 14 letech začal studovat v Yale College, kde se soustředil na umění, ale zároveň našel nový zájem o v tu dobu málo probádané téma elektřiny. Vydělával peníze malování malých portrétů svých přátel, spolužáků a učitelů. Roku 1810 odmaturoval a vrátil se do svého rodného města Charlestownu. Chtěl být malířem a dokonce byl podporován známým americkým malířem Washingtem Allstonem. Já o něm tedy v životě neslyšela, ale zkusila jsem si ho vygooglit a jeho obrazy se mi dost líbí! Proto vám sem jeden dávám, i když je to dost mimo téma :D

Eliáš v poušti, malováno Washingtonem Allstonem 1818 (zdroj: Washington Allston, Veřejná doména, via Wikimedia Commons)

Inu, každopádně rodiče řekli ne a tak se Samuel stal úředníkem bostonského vydavatele knih. Což vydrželo rok, dokud mu rodiče nedovolili odjet s Allstonem do Anglie, kde v Londýně studoval Royal Academy of Arts. [Fun Fact #1! Morse se v Anglii skamarádil s Samuelem Taylor Coleridgem, který napsal Píseň o starém námořníkovi a je společně s Williamem Wordsworthem považován za zakladatele anglického romantismu.]

Do USA se vrátil r. 1805 a otevřel si malířské studium v Bostonu, roku 1825 se přestěhoval do New Yorku, kde založil National Academy of Design. Mezitím se ale pořád zajímal o vynálezy a v 1817 si nechal společně s bratrem vystavit tři patenty na čerpadla. Teprve v 1832 se začal zajímat o telegrafii.

Telegraf

Přeslechl konverzaci o elektromagnetismu, což mu vnuklo nápad pro elektrický telegraf. První elektrický telegraf, nejdříve navrženo 1753 a nejdříve postaveno 1774, byl nepraktický, protože vyžadoval 26 samostatných drátů, každý pro jedno písmeno abecedy. Okolo této doby se podařilo dvou německým inženýrům vymyslet model s pěti dráty, ale Morse chtěl být ten co vymyslí možnost s jedním.

Mezi 1832 až 1837 vyvinul funkční model elektrického telegrafu z věcí jako podomácku vytvořené baterii a stará soukolí hodin. Podařilo se mu získat dva partnery, které mu s telegrafem pomáhali: Leonarda Galea, profesora na New York University, a Alfreda Vaila, který přinesl své mechanické dovednosti a své rodinné železárny (*ehm, ehm* nepotismus *ehm*) v New Jersey, aby mohli postavit lepší modely.

Roku 1842 přesvědčil Kongresu, aby mu poskytl 30 000 dolarů na “propojení” USA (což by v dnešních dolarech bylo cca. 1 169 997 dolarů, což ještě převedu do Kč – přibližně 25 697 814 Kč). O dva roky požádal o patent tiskařského telegrafu (udělen mu byl 1849). Už dokázal, že jeho zařízení funguje na krátké vzdálenosti, a federální fondy mu umožnily navléknout drát z Baltimoru do Washingtonu.

11. května 1844 poslal Morse první mezi městskou zprávu. Do roku 1846 soukromé společnosti využívající Morseův patent vybudovaly telegrafní linky z Washingtonu do Bostonu a Buffala a snažily se o víc.

Telegraf se po Spojených státech rychle rozšířil. V roce 1854 bylo v provozu 23 000 mil telegrafního drátu. 1866 byla uvedena do provozu první transatlantická linka.

Závěr

Ačkoli Morse nevynalezl telegraf ani sám nevymyslel morseovku, byl jedním z největších propagátorů telegrafie a bez pochyby přispěl k jejímu rychlému rozvoji a přijetí po celém světě. Doufám, že jste se něco nového dozvěděli a pokud ne tak si alespoň něco připomněli a s tím se s vámi loučím :D

Zdroje

Samuel Morse. Online. Lemelson-MIT. Dostupné z: https://lemelson.mit.edu/resources/samuel-morse. [cit. 2025-05-26].

BELLIS, Mary. Biography of Samuel F.B. Morse, Inventor of the Telegraph. Online. ThoughtCo. Dostupné z: https://www.thoughtco.com/biography-of-samuel-morse-1992165. [cit. 2025-05-26].

0 notes

historie-komunikace · 15 days ago

Text

Chappův telegraf

Chappův telegraf je telegraf. Bum, konec příspěvku.

Dělám si srandu, ale to bylo doopravdy jediné co jsem of Chappově telegrafu věděla před psaním tohoto příspěvku. Samozřejmě jsem se jako akademický člověk rozhodla, že si rozšířím vědomosti a napíšu tenhle příspěvek, kterými rozšířím i vaše!

Claude Chappe a vznik jeho telegrafu

Claude Chappe d'Auteroche se narodil ve Francie roku 1763. Nejdříve plánoval kariéru kněze, ale Francouzská revoluce změnila jeho plány – soustředil se na své vědecké projekty. Na většině projektů spolupracoval se svými bratry. V březnu 1791 Chappe poslal svému bratrovi zprávu přes jejich optický telegraf. (“Si vous reussissez, vous serez bientôt couvert de gloire.”) Pár let byl ještě upravován, zatímco Claudovi bratři mluvili s autoritami až nakonec 1794 Claude Chappa začala platit vláda. Roku 1805 se Claude Chappe zabil, aby unikl “životním starostem”. Komukoliv kdo nakreslil jeho podobiznu, kterou jsem sem přiložila, docela zachytil depresivní výraz v Claudových očích, což se cení!

Claude Chappe od neznámého autora z Popular Science Monthly Volume 44 (zdroj: Popular Science Monthly Volume 44, Veřejná doména, via Wikimedia Commons)

Telegraf

Konečná konstrukce se skládala z dlouhé (4 m x 30 cm) otočné tyče (regulátor) se dvěma menšími otočnými rameny(indikátory) na jeho koncích, vyvážené kovovými závažími. Zatímco regulátor mohl být orientován vodorovně, šikmo nebo svisle, indikátory mohly být nezávisle orientovány v jednom ze sedmi pozic 45 stupňů od sebe, což celkem dávalo 98 kombinací. Regulátory a indikátory byly namalovány na černo, aby byli lépe vidět oproti obloze. Na ilustraci pod tímto textem ho můžete vidět!

Ilustrace Chappova telegrafu publikovaná v “Les merveilles de la science” (zdroj: Veřejná doména, via Wikimedia Commons)

Šifra

Brzy se zjistilo, že aby se dal telegraf plně využít, musela pro něj vzniknout nějaká šifra. Po roce 1795 a prvním použití šifry, která potřebovala trochu doladit, se přenosy začaly provádět pomocí 92 kombinací regulátorů a indikátorů. Rychlá početní lekce – regulátor mohl být umístěn pouze svisle nebo vodorovně a regulátory bylo možné nastavit po 45 stupních, s výjimkou polohy, kdy indikátor rozšiřoval regulátor. Z toho máme 7 x 7 x 2 = 98 pozic. Odkud se vzalo těch 92? Konečně něco v matice co má jednoduchou odpověď! Těch 6 přebývajících kombinací byli určeny pro speciální signály. Na obrázku můžete vidět všech 92 kombinací a čísla, která jim patřila.

Seznam číselných hodnot Chappova telegrafu (zdroj: AnneGoldenberg, CC BY-SA 3.0 <http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/>, via Wikimedia Commons)

Když jste si chtěli rozluštit zprávu, museli jste buď jedním krokem určili set 92 symbolů (písma, čísla, často používané slabiky) nebo dvěma kroky, čímž jste nejdříve dostali stránku 92 stránkové šifrové knihy a potom jeden symbol (slabiky, slova, věty) z 92 znaků na jedné stránce. Po roce 1799 byli přidány ještě další sety, což dalo celkem pět.

Každá přijatá zpráva musela být zaznamenána.

Síť

Síť dlouhá asi 230 km propojující Paříž s Lille byla první svého druhu a její provoz byl zahájen 1794. Druhá síť vedoucí z PAříže do Štrasburku byla dokončena 4 roky poté.V roce 1799 se moci chopil Napoleon Bonaparte a brzy nařídil rozšíření sítě, včetně linky přes kanál při přípravě později zapomenuté invaze Anglie.

Síť se stávala ze stanic od sebe zhruba 10-15 km, které využívali zvonice, kostely či nově postavené budovy na něž byly umístěny jednotlivé telegrafy. Okolo přelomu století čtyři linky propojovali Paříž s důležitými městy, další spojky byli budovány až do 1846.

Za vlády Ludvíka Filipa (1830-1848) byla v Alžírsku a Maroku, tehdy pod kontrolou Francie, postavena zjednodušená verze Chappova telegrafu.

Závěr

A další příspěvek je hotov! Děkuji za čtení a doufám, že jste se dozvěděli něco nového :D

Zdroje

The Optical Telegraph: Faster than a Messenger on Horseback. Online. Jeremy Norman's History of Information. © 2004–2025. Dostupné z: https://www.historyofinformation.com/detail.php?entryid=496. [cit. 2025-05-25].

DILHAC, J–M. The Telegraph of Claude Chappe – An Optical Telecommunication Network for the XVIIIth century. Online, PDF. Institut National des Sciences Appliquées de Toulouse. Dostupné z: https://ethw.org/w/images/1/17/Dilhac.pdf. [cit. 2025-05-25].

0 notes

historie-komunikace · 15 days ago

Text

Latinka

Latinka je abecedou, která se používá při psaní většiny jazyků Evropy a Ameriky – latinkou teď píšu tento příspěvek! A v něm se pokusím trošku přiblížit odkud se vlastně vzala a jak vypadá v současnosti. A s tímto řečeno, je čas na historické okénko! :D

Historická latinka

První verze latinky se pravděpodobně vyvinula z etruské abecedy v 7. st. př. n. l., nejstarší nápisy jsou trochu pochybné – jeden by mohl být pořád v etruské abecedě (nápis Vetusia) a ten druhý možná není pravý (Fibula Praenestina), ale pak už se nacházejí další, které by opravdu měli být čím vypadají (jako třeba nápis Duenos či Lapis Satricanus). Nebo, pokud se rozhodnete věřit Gaiovi Juliovi Hyginovi, latinka byla vymyšlena Carmentou (řecká Nikostraté), která jí vytvořila z řecké abecedy. Není žádný historický důkaz na podporu této legendy a sám autor pravděpodobně není Hyginus, ale někdo kdo použil jeho jméno. Ale má cool ilustraci!

Nikostraté vytváří latinku, malováno Jeanem Pichorem 1504-1506 (zdroj: Jean Pichore, Veřejná doména, via Wikimedia Commons)

Archaická latinka již nějaké podobnosti k té moderní měla, ale i tak bylo ještě dost co poupravit, aby se stala tím čím je teď. Latina se původně psala zprava do leva, zleva do prava a klidně i obojí najednou, teprve v 5 a 4 st. př. n. l. se ustálila na psaní zleva do prava. Latinka si vypůjčila písmena Y a Z na psaní slov původně z řečtiny a potom i pár dalších když byla přizpůsobována pro další jazyky. A díky tomu, že si římané neuměli určit kdy dát pokoj, tak se roznesla až do jižní Británie, Balkánu, Severní Afriky i do částí Blízkého východu.

Moderní latinka

A s tím se dostáváme zpět do současnosti! Konečně písmena, která zvládnu přečíst!

Moderní latinka má standardně 26 písmen, ale většina jazyků si ji přizpůsobila podle toho jak se zrovna hodilo. Spousta jazyků si upravují již existující písmena diakritickými znaménky – mezi ně patří i čeština!

V různých jazycích mají diakritická znaménka různé funkce. Mohou upravovat výslovnost samotného písmena (ve francouzštině písmeno e má jinou výslovnost podle toho jaké diakritické znaménko má (é = [e], è & ê = [ɛ], e = [ə]). Dále určují kde je dáván důraz ve slově (tak se používá čárka ve španělštině) a můžou determinovat tón slova nebo slabiky (v navažštině označuje čárka vysoký tón). A teď se podíváme na pár písmen na víc, která se napříč světem k latince přidávají. Ð je písmeno elvdalské, faerské, islandské i staroanglické abecedy, Þ je písmeno islandské a staroanglické abecedy, Ƿ se používal ve staré angličtině (a byl nahrazen w) a existuje spousta dalších. A úplně na konec – ligatury. Shluky dvou či tří písmen, které se v některých jazycích staly svými vlastními písmeny (mezi ně patří i naše CH a Æ v dánštině, norštině, islandštině a faerštině).

Závěr

Toť vše :D

Zdroje

Latin alphabet. Online. Omniglot. C1998-2025. Dostupné z: https://www.omniglot.com/writing/latin.htm. [cit. 2025-04-30].

WALLACE, Rex. The Latin Alphabet and Orthography. Online. In: Companion to the Latin Language. S. 9–28. Dostupné z: https://www.uvm.edu/~jbailly/courses/LundquistLatinHistoryPrehistory/Wallace%20Latin%20alphabet%20from%20Clackson%202013%20Companion%20to%20the%20Latin%20Language-2.pdf. [cit. 2025-05-14].

0 notes

historie-komunikace · 15 days ago

Text

Historie komunikace

Tento příspěvek by měl být celým úvodem tématu tohoto blogu – historie komunikace (a vše co s tím je spojeno). Je to téma rozsáhlé, plné smyček a zastávek v odlišných tématech a ty plánuji více prodiskutovat v jiných příspěvcích. Tenhle se bude hlavně soustředit na základní historickou časovou osu komunikace. Tak vyrážíme!

Pravěk

První lidé pravděpodobně neměli komplexní jazyky, kterými se domlouváme teď – dorozumívali se posunky či zvuky. Moderní komunikace jak ji známe dnes začala vznikem mluveného jazyka, což se stalo před přibližně 102 000 lety, i když se lidé stále domlouvali symboly. Díky tomu vznikaly jeskynní malby. Nejstarší objevená se nachází ve Španělsku v jeskyni Maltravieso, která je stará přes 64 000 let. Dále vznikaly petroglyfy – obrazy na skalách vytvořené opracováním kamene řezáním, dlabáním, tesáním, obrušováním nebo malbou; často kombinací těchto technik. Okolo r. 9000 př. n. l. se objevují piktogramy – grafické znaky znázorňující pojem nebo sdělení obrazově (ty jsou často používané i dnes – stačí se podívat na dopravní značky). A konečně z piktogramů vznikly ideogramy – znaky, které znamenaly něco čemu se nemuseli graficky podobat. A tím se svižně posouváme do starověku!

Starověk

Klínové písmo, které vzniklo v Mezopotámii, dnešním Iráku, okolo 3200 př. n. l., je nejstarším psacím systémem, který se postupně roznesl po celém Blízkém východě a dál. Jinde ve světě se psaný jazyk objevuje v Číně (1 200 př. n. l.) a v Mezoamerice (600 př. n. l.).

Olmécká socha z Tuxtly zobrazující nejstarší mezoamerické písmo, datováno mezi 1500–1200 př. n. l. (zdroj: Gary Todd, CC0, via Wikimedia Commons)

Fonetické písmo, kde znaky nejsou piktogramy/ideogramy, ale hlásky se objevovalo již v 19 st. př. n. l. v Kanaánu a v 15 st. př. n. l. v Semitské komunitě žijící ve středním Egyptě. Písma tohoto typu jsou dnes rozšířena po celém světě – patří mezi ně například latinka i azbuka! Fénické písmo je fonetické písmo, které se ve 14.–11. st. př. n. l. vyvinulo z protosinajského. Různé verze fénického písma se postupně roznášely po Středomoří a v 8. st. př. n. l. se jedna dostala do Řecka, kde bylo upravena pro mluvenou řečtinu. Mezi největší úpravy bylo přidání samohlásek a čtení zleva doprava.

Roku 776 př. n. l. donesl řecký poštovní holub zprávu o výsledku první Olympiády – poprvé v doložené historii opravdu vzniká komunikace na dálku. Čím víc se blížíme k přelomu letopočtu, se dálková komunikace stává všední – lidští poslové, buď pěšky nebo na koni, byli v Egyptě i Číně běžní.

První poštovní služba vznikla 550 př. n. l. v Persii, ale byla více používána k shromažďování zpravodajských informací a později předávání rozhodnutí krále. Podle starořeckého historika Hellanika měl být první dopis poslán okolo 500 př. n. l. perskou královnou Atossou, ale bohužel není dochováno co v něm asi mohlo být. Další se objevovaly v Indii i Číně a první v západním světě byla r. 14 n. l. založena Římany.

Středověk

Stručně ke středověku zmíním jen vynález prvního tisku papírových knih v Číně mezi lety 1041 a 1048 čínským Bi Shengem, který měl tento porcelánový vynález vytvořit. A teď skáčeme rovnou do novověku!

Novověk

Začínáme mezi lety 1436–1450 kdy Johannes Gutenberg vynalezl tiskařský lis. (Což technicky stále spadá pod starověk, ale i přes to jsem se rozhodla to dát do této sekce, jelikož je to jeden z objevů, který pomohl novověk nastartovat.) Díky tomu dále vznikají r. 1605 první noviny publikované Johannem Carolem pod jménem Relation aller Fürnemmen und gedenckwürdigen Historien (česky: Výčet všech významných a nezapomenutelných zpráv) – super název! A znovu si poskočíme v čase na začátek 19. století – r. 1810 když si Friedrich Koenig nechal patentovat parní tiskařský lis. V porovnání s Gutenbergským, který zvládl vytisknout přibližně 3 600 stránek za den, byl Koenigův naprosto bleskový – zvládl vytisknout nejméně 1 100 stránek za hodinu. Přesně tuto mašinu můžete vidět dole na obrázku :D

Koenigův parní tiskařský lis z r. 1814 (Parhamr, Veřejná doména, via Wikimedia Commons)

Roku 1843 si Alexander Bain nechal patentovat “záznamový telegraf” – první verzi faxového přístroje (ke kterému se vrátíme pořádně ve 20. století). V roce 1844 posílá Samuel Morse první zprávu elektrickým telegramem z Washingtonu do Baltimoru. Roku 1858 udělá to stejné královna Viktorie prezidentu Jamesi Buchananovi přes Atlantický oceán. Zpráva se k němu dostane pouze v 16 hodinách a jeho odpověď doráží za 10 – lodí a po zemi by tato stejná cesta trvala 12 dní. Alexander Graham Bell si nechává r. 1876 patentovat telefon, který se rychle roznesl po celé USA.

20. století

Italský vynálezce Guglielmo Marconi si patentoval vynález rádia roku 1904 a v roce 1920 byl vyslán první rozhlasový zpravodajský program v Detroitu v Michiganu. Teď znovu zmíním faxový přístroj, který byl na komerční scénu poprvé uveden r. 1926, ale pořád byl velmi odlišný od přístroje, který si asi pamatují vaši rodiče a prarodiče. Roku 1927 došlo k prvnímu komerčnímu transatlantickému telefonickému rozhovoru mezi Evelyn Murrayovou, sekretářkou britské Generální pošty, a W. S. Giffordem, prezidentem American Telephone and Telegraph Company (AT&T), stále přední telekomunikační společností. O rok poté se odehrálo první televizní vysílání, avšak televize byla zpopularizovaná až po Druhé Světové Válce. Studená Válka mezi USA a Sovětským svazem se mezitím rozjela plnou parou svět a tyto velmoce se začaly přít o přístup vesmíru – díky tomu se vědecký vývoj stal průkopníkem široké škály využití satelitní technologie. Jednou nejdůležitější z nich byla komunikace a tak se r. 1962 vypustil první komunikační satelit. V tomto stejném roce pobavilo svět první transatlantické živé televizní vysílání. S poslední rychlo zmínkou, jak to dopadlo s faxovým přístrojem, se objevujeme v pozdních 60tkách a brzkých 70tkách, kdy se faxový přístroj proměnil v ten, který je považován za “moderní”. (Teď mi dochází, že pro ty z nás, co v životě faxový přístroj neviděli, jsem nevysvětlila co to vlastně tedy je – nejjednodušeji vysvětleno to dovoluje možnost kopírovat dokumenty v jednom místě a tisknout je v jiném, třebe i o tisíce kilometrů!) Necelé století po vynálezu telefonu, v r. 1973, společnost Motorola uskutečnila první hovor na světě z mobilního telefonu (svému rivalovi AT&T, což muselo zabolet). Byl to však stále jen prototyp – vážil přes kilogram a dal se použít pouze pro dobu okolo 35 minut. Dole na obrázku ho drží jeho vynálezce Dr. Martin Cooper! [Fun fact #1! Cooper tento rok (2025) dostal Národní Medaily za Technologii a Inovace. Přezdívá se mu “otec mobilního telefonu” – řekla bych si, že si to zaslouží!]

Dr. Martin Cooper, vynálezce mobilního telefonu, držící DynaTAC prototyp r. 1973 v Taipei (zdroj: Rico Shen, CC BY-SA 3.0 <http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/>, via Wikimedia Commons)

Blížíme se k přelomu milénia – r. 1990 Tim Berners-Lee získal funkční systém, včetně prohlížeče pod názvem WorldWideWeb (který se stal názvem celého projektu) a HTTP serveru Cernu, kde pracoval. Tato technologie se rozšířila mimo CERN do dalších výzkumných institucí počínaje lednem 1991 a na celý internet 23. srpna 1991. Short message service (SMS), první forma textových zpráv, byla uvedena na scénu r. 1992 v UK. Tuto sekci skončím oficiálním spuštěním Googlu r. 1998, který navždy změnil digitální svět svou schopností vyhledávat a identifikovat informace na internetu za méně než sekundu.

21. století

A s tím se dostáváme do současného století (a tisíciletí). To je charakterizováno vynálezem sociálních sítí – MySpace je založeno r. 2003 a Facebook se objevuje na Harvardu r. 2004. Od té doby se objevilo spousta dalších, každá s trochu jiným nápadem. Mezi nejznámější mě teď z hlavy napadají Whatsapp (,který již spousta lidí používá místo SMS), Instagram, Snapchat, Twitter (ano, jsem jeden z těch lidí co ho odmítá nazývat “X”), Bluesky, Tumblr, Tiktok… A Facebook stále žije! (I když jeho hlavní cílové publikum, si svůj účet vytvořilo někdy v jeho batolecí době.) A Apple r. 2007 vydal iPhone, první smartphone, a tím způsobil revoluci v osobní komunikaci – spároval funkce mobilního telefonu (hovory a textové zprávy) s funkcemi počítače (přístup k internetu).

Současnost

A tak jsme se ocitly v r. 2025. Fax se už skoro nepoužívá (já o jeho existenci ani netušila dokud mi to nezmínil průvodce na jedné prohlídce :( ) Rádio, i když už trochu zastaralé, má stále své posluchače. Nikdo už se ani nepohne bez svého mobilu a googlit je synonymum slovesa vyhledat. Přes sociální sítě komunikuje církev, politici i ti lidé se spoustou názory na věci, o kterých nic neví, ale i tak se s tebou rádi pohádají. Naše společnost je propojená víc než kdykoliv předtím.

Závěr

Pokud jste se dostali až sem – gratuluji! Tenhle příspěvek trochu přerostl co jsem si prvně představovala. Je asi nejdelší a nejvíc “vědecký”, který na tomto blogu najdete, pokud mě zrovna něco nezaujme a nerozhodnu se napsat sáhodlouhý esej, který by moji profesorku češtiny rozbrečel (bohužel ne dojetím – omlouvám se za gramatické chyby, které se určitě někde objeví). Slibuji, že další příspěvky budou více podobné blábolení šílence bez méně dat, i když si jich asi pár neodpustím – historie je kupodivu důležitou součástí historie komunikace. A tak se s vámi loučím a doufám, že vás blog zaujme. Adieu!

Zdroje

Two Hundred Years of Global Communications. Online. CFR Education. 2022. Dostupné z: https://education.cfr.org/media/history-communications. [cit. 2025-04-27].

A Brief History On The Evolution Of Communication. Online. CFH. 2022. Dostupné z: https://education.cfr.org/media/history-communications. [cit. 2025-04-27].

1 note · View note