jolananovotna-blog

[jolananovotna-blog]

Lidé zapomněli chodit. Proto je bolí ramena, krk nebo hlava, říká zkušená fyzioterapeutka Hanušová

Tento článek není můj, ale je to o tom co dělám na kurzech Vbočený palec (Hallux valgus) a spadlá příčná klenba nohy. Rozhovor se skvělou fyzioterapeutkou Šárka Hušovou.

Naučte se vnímat nohy, radí fyzioterapeutka Šárka Hanušová. Po operaci endoprotézy kyčelního kloubu rozcvičovala tehdejšího prezidenta Václava Klause. Byla žačkou a poté dlouholetou kolegyní profesora Karla Lewita, mezinárodně uznávané osobnosti v rehabilitačním lékařství. Od něj se naučila dívat se na tělo v souvislostech. „Fyzioterapie je práce pro zvídavé. Musí vás bavit luštit tajenku,“ říká spolumajitelka pražského Centra fyzioterapie, která Lewitovy zkušenosti předává a dál rozvíjí.

Pacienty vyšetřujete hmatem. Kdy má ruka navrch před drahým přístrojem?

Vyšetření na CT zobrazí, co ve vás je. Hmatem ale zjistíte napětí tkáně a můžete přijít na obtíže, které přístroj neodhalí. Když ale nemáte znalosti z anatomie, neurofyziologie a dalších medicínských oborů, je vám palpační (pohmatové - pozn. red.) vyšetření k ničemu.

Medicína většinou stojí na medikamentech a léčí jeden problém, ne celého člověka. Jaká je vaše zkušenost?

Vzít si prášek je jednodušší. Když chcete najít lékaře, kteří se na vás dívají jako na celek, většinou najdete unavené přetížené lidi. Je jich málo a obrací se na ně spousta pacientů. Dnes se už lidé naučili hledat zdravotníka, kterého bude pacient zajímat.

Zřejmě i proto nemáte nouzi o klienty. Kdo u vás hlavně hledá pomoc?

Škála je široká. Chodí k nám pacienti s vrozenými vadami, migrenici, diabetici, lidé s roztroušenou sklerózou, po autonehodách a různých úrazech. Těch, co by k nám rádi docházeli jako do wellness, je minimum. Snažíme se jim vysvětlit, že potřebujeme pomáhat lidem, kteří mají opravdu problémy. Časté jsou po úrazech. Dnes si můžete zaplatit jakýkoliv adrenalinový zážitek. Ale člověk si neuvědomí, že na něj fyzicky nemá.

Po jakých extrémních zážitcích dáváte lidi do kupy?

Měla jsem třeba pacienta, který chtěl zabavit děti a šli do trampolínového světa. Čtyři hodiny skákal, a tím, jak se nekoordinovaně pohyboval a spadl, obrovsky si zhmoždil dva segmenty v oblasti páteře. Nemohl zvednout rameno, ani řídit auto. Člověk celé dny prosedí v kanceláři a pak jde bez přípravy na takovou akci.

V jakém povolání si tělo nejvíce huntujeme?

Nejhorší je neměnná poloha. Žádná není zdravá, pokud trvá dlouhodobě. Je špatně, když dlouho sedíme nebo stojíme. Dost mě pobavilo, že v Americe prý vymysleli, aby lidé neseděli u počítače, tak u něj chodí na páse.

Pohyblivé pásy u počítačů k nám ještě nedorazily. Jak předejít potížím z dlouhého sezení před monitorem?

Nevím. Dobré je práci si dávkovat. Je-li to možné po dvaceti minutách vstát, jít se napít. Měla jsem pacientku, která pracuje v bance, kde je denně deset i jedenáct hodin. Chtěli jí operovat krční páteř, kde měla velké nálezy. Zkusila jsem konzervativní postup. Byla to práce na dva roky, ale na operaci nemusela.

Čím jste ji z obtíží dostala?

Při jedné návštěvě jsme probíraly její pracovní den a říkala, že hodně telefonuje. Především kolegům, kteří sedí na druhé straně open space nebo o patro výš. Tak jí říkám, vstaňte a běžte za nimi. Poslechla. Pracovali jsme na svalech, hodně na funkci nohou. Úplně jsem jí sundala z podpatků, které nohám škodí. S pomocí ortodontisty jsme upravili značně křivý skus. Žvýkací svaly a tahy mají velký vliv na dynamiku horní krční páteře.

Chodí k vám do ordinace hodně workoholiků?

To se nedá říct. Někteří by si nás chtěli vést jako servis. My si ale pacienty nepěstujeme jako kytičky. Snažíme se jim pomoci vyřešit problém, ale vždy je dobré, aby člověk převzal kontrolu sám nad sebou. Učíme je zacházet s vlastním tělem.

Neumíme to?

Jak kdo. Je to o celkovém přístupu k životu. Chceme vše hned a bez jakéhokoliv úsilí, přesně, jak to nabízejí reklamy. Chcete zhubnout? Tady máte pilulku. Nechcete vrásky? Přijďte si napíchat injekce. Když máte dost peněz, nemusíte vyvíjet úsilí na nic, ale tím se degeneruje nejen pohybová stránka. Teprve až člověk onemocní, začne se o své tělo starat.

Váš velký učitel, profesor Karel Lewit, se dožil 98 let. Měl tuhý kořínek i díky tomu, že věděl, jak zacházet s vlastním tělem?

Myslím, že ano. Stále mentálně pracoval, hodně četl, zajímala ho politika, sledoval dění v oboru. Utužoval se i fyzicky, ještě v 95 letech jezdil na běžkách. Hodně také chodil.

Co nejdůležitějšího jste se od něj naučila?

Potkali jsme se už na fakultě, byla jsem ve čtvrtém ročníku. Po škole jsme spolupracovali na rehabilitační klinice v Motole. Pracovně jsme si byli velmi blízko až do konce jeho života. Společně jsme dělali výzkumy, ten průlomový se týkal měkkých tkání a vaziva. Do té doby se fyzioterapie zaměřovala hlavně na svaly a klouby, které ale obalují a prostupují měkké tkáně. To on mě naučil, že v lidském těle jsou obrovské souvislosti. Říkal mi, musíš se strašně koncentrovat, když vyšetřuješ pacienta. Není potřeba ani tolik síly jako koncentrace. Musíme se hodně soustředit, a to je ve finále poměrně vyčerpávající. Když jedu na dovolenou a někdo se mě zeptá, co dělám, něco si vymyslím. Nechci, aby se mnou lidé řešili své potíže, potřebuji si odpočinout.

Čím začínáte, když k vám přijde nový pacient?

Při vstupním vyšetření kladu cílené dotazy, abych chronologicky zmapovala, jak se jeho obtíže vyvíjely. Profesor Lewit mi radil, musíš se dobře ptát, nenechat lidi vyprávět. Přijdete tak třeba na příčinu letité bolesti hlavy, která ke mně zdaleka přivedla jednoho pána. Důvodem byl komplikovaný zánět slepého střeva, který prodělal v osmi letech.

Jak to, že za celou dobu mu nikdo nepomohl?

Předtím asi nikdo nehledal souvislosti. Pacienti často přicházejí vybaveni spoustou léků, obešli různé specialisty, kteří je poslali na celou řadu vyšetření. Nedej bože, aby vyšetření něco ukázala, říkám si. Když najdou výhřez ploténky, chtějí operovat, nebo nasazovat léky. Přitom výhřez vůbec nemusí být příčinou chronické bolesti. Ta je zpravidla jinde. Ale rozhodně nechci zlehčovat. I fyzioterapeut musí umět dobře vyšetřovat.

A hledat souvislosti. Můžete uvést konkrétní příklad?

Přišel k nám kanoista s dlouhodobou bolestí ramene. Dopracovali jsme se k tomu, že příčinou byla velká jizva v přímém břišním svalu. Asi dva roky předtím dobíhal při squashi míček, natáhl se a pocítil strašlivou bolest v břiše. Absolvoval sono celého břicha, ale zaměřené na vnitřní orgány, kolonoskopii, gastroskopii a nic nenašli. Na to, jestli si sval někdy natrhl, se ho předtím nikdo nezeptal. Ztuhlou jizvu jsem protahovala a povolovala. Rameno přestalo bolet.

Stává se častěji, že jizvy způsobují bolesti pohybového aparátu?

Bývá to tak. Jednu studii jsme s profesorem Lewitem zaměřili na jizvu, která se špatně zhojila. Hnisala a vytvořila takové rezistence v tkáních, že tělo si muselo najít náhradní pohybový model, aby místo nebylo drážděné.

Jaká je péče o sportovce?

Hezká. Vědí, že tělo potřebují pro výkon a lépe ho vnímají. Připravuji je na zátěž, aby ji ustáli. Časem se to ukáže. Sportovní gymnastka, o kterou jsem pečovala, po roce a půl s výkonem vystřelila nahoru. Je to o tom, že se snažíte budovat vnitřní systém, aby byl vyvážený, a dlouhé silné svaly na povrchu mohly hodně zabrat.

V čekárně máte plakát s poděkováním od veslařky a olympijské vítězky Miroslavy Topinkové Knapkové. Jak se vám s ní pracovalo?

Velmi dobře. Má cit pro své tělo. Asi po čtyřech letech, co ke mně chodila, jsem byla na čtvrt roku pryč. Po návratu mi říkala, že ji nic nebolí, jen má pocit, že vše není úplně na svém místě. To je důležité, když cítí, že vše není, jak má být. Kolegyně se starala o Šárku Strachovou, za svobodna Záhrobskou. Chodí k nám cyklista Kristián Hynek vždy, když se zraní třeba po pádu. A další cyklisté, běžci, plavci, veslaři.

Čím se lidé ničí při rekreačním sportování?

Začíná to u dětí. Buď jsou hodně přetížení, nebo nedělají nic. Chybí zdravý střední proud, čili vylézt na strom, na skálu, udělat kotoul. Když není všeobecná průprava, obrovsky to ochuzuje pohybový aparát. A z přetížení jsou pak úrazy. Pro dospělé je vhodná svižná chůze. Na běh musíte mít připravenou nohu, ta je důležitá. U řady lidí nacházíme velké funkční změny v oblasti ramen, hlavy či krku v důsledku toho, že nestojí na nohách. Doporučuji, naučte se vnímat nohu.

Jak se to dělá?

Položit lano do trávy a jít po něm, pěkně po zemi. Když se noha dostane do kondice, můžete běhat v přírodě. Když jdete, zkuste myslet na to, že máte nohy. Všimněte si, jak lidé chodí po ulici. Nohy tahají za sebou.

Po operaci umělé kyčle jste rehabilitovala tehdejšího prezidenta Václava Klause. Jaký byl pacient?

Ať má člověk jakékoliv postavení, v momentě, kdy před vámi stojí v trenýrkách, je jako každý jiný. Je pomíjivé, jakou kdo má funkci. S Václavem Klausem se mi pracovalo velice dobře, až na ty otázky z historie, které mi dával. Ale já jsem je od něj brala, on mě také respektoval.

Jak jste se vůbec dostala k tomuto oboru?

Přes své sportovní úrazy. Od malička jsem dělala sportovní gymnastiku. Podle rodičů jsem byla nezvladatelné dítě a potřebovali mě utahat. Šla jsem ze zranění do zranění, proto jsem z gymnastiky přešla na volejbal, plavala, hrála badminton a tenis. V osmnácti jsem přesedlala na koně. Původně jsem chtěla být veterinářkou a žít v Africe. To mně tatínek rozmluvil a nasměroval na fyzioterapii.

autor: Táňa Králová

Zdroj:  https://magazin.aktualne.cz/lide-zapomneli-chodit-proto-je-boli-ramena-krk-nebo-hlava-ri/r~95c57576202811e7b2a40025900fea04/?utm_source=centrumHP&utm_medium=dynamicleadbox&utm_content=editor1&utm_term=position-0&redirected=1504301405

Chcete své nohy oživit? Rozpis kurzů zde: Vbočený palec (hallux valgus), spadlá příčná klenba nohy

[jolananovotna-blog]

KNIHA mého letošního léta

Je to tak, ŽENA JE LÁSKA – dovol svému muži nosit tě na rukou od Milušky Matoušové, je to nejlepší co jsem letošní léto přečetla. Ani přesně nevím, jak se informace o této knize ke mně dostala, jen vím, že to bylo to někdy v květnu. Kniha byla za poštovné, oslovil mě obrázek na obálce: zralý muž v má v náručí plnější zralou ženu, a také mě zaujal podnázev knihy: dovol svému muži nosit tě na rukou. Knihu jsem si objednala. Za pár dní přišla, krásně zabalená, pokochala jsem se při rozbalování, ale měla jsem rozečtené jiné knihy, tak tato šla do pořadí.

Přišla na řadu 4. 7. 2017, jak to vím přesně? Píšu si deník. Od první stránky jsem byla lapena. S každou větou jsem souhlasila, mluvila mi z duše, no úplně s každou ne, některá ťala do živého, ale hned jsem dostala náplast v podobě příkladu a viděla jsem se v tom. Četla jsem ji po kouskách a říkala jsem si, to si budu muset přečíst znovu.  

Čím víc jsem byla začtená, tím víc jsem byla nadšená. A říkala jsem si, tu by si měla přečíst každá žena. Připadala jsem si, jako ženy po kurzu Tajemství pánevního dna, které mi říkají: Joli, tento kurz by měla absolvovat každá žena. Tak i ve mně se vzbudilo velké sdílecí nadšení. Kniha mi přišla tak zajímavá, poučná, jednoduchá, čtivá, láskyplná – jo to je to přesné slovo: LÁSKYPLNÁ. Je napsaná s takovou láskou, jemností, ohleduplností, prostě mě hladila po duši i srdci a mysl se nebránila. Krása.

Byla jsem celá rozněžnělá, ale tak hezky žensky a přitom jsem to byla pořád já. Předtím jsem měla několik výhrad ke svému muži, které, když jsem to vzala dle knihy, najednou zmizely. Vláďa je najednou v mých očích zajímavější, krásnější, silnější, sebevědomější, kreativnější v „ledasčem“, milejší, mazlivější, hravější, což mu přidalo na jeho mužnosti, v mých očích je prostě BŮH. Mám pocit, že se stal zázrak. A přitom stačilo tak málo dovolila jsem si nechat se inspirovat knihou ŽENA JE LÁSKA.

Napadlo mě, že by to byl nádherný dárek pro mé nejbližší ženy. V euforii jsem je spočítala a bylo jich k deseti. Šla jsem knihy objednat. Když jsem otevřela objednávkovou stránku http://zenajelaska.cz/kniha-zena-je-laska/ přišlo rozčarování z ceny. Kniha stojí bezmála 500 Kč. Říkala jsem si: cože? Tolik? To ne, to je moc. 500 Kč za knížku nedám, autorka se zbláznila tolik peněz za ní chtít. Nechala jsem objednávkovou stránku otevřenou a odešla od toho s úmyslem, že za takové peníze ji nekoupím. Blahořečila jsem si, že jsem si ji pořídila za poštovné. A říkala jsem si, dobře, nekoupím ji, ale všem ji půjčím. Už přesně nevím, co jsem dělala, ale ta cena mi stále vězela v hlavě. Začala jsem si uvědomovat, co všechno jsem v knížce dostala, co všechno mi přinesla, jak moc mi pomohla a najednou už mi nepřišla ta částka tak vysoká, vlastně mi přišla nízká.

Přehodnotila jsem množství svých nejbližších žen, které jsem zredukovala na 5. Rozhodla jsem se, že obdaruji opravdu nejbližší, maminku a sestru, skorosnachu Péťu, nejlepší letitou kamarádku Martinku a Jíťu. Knihy jsem pro ně objednala a všem je s obrovskou láskou věnovala. Nejvíc jsem spekulovala, zda má maminka takovou knihu ocení, zda to nebude zbytečné, přeci jen je to žena se svými zakořeněnými způsoby jednání s mým taťkou, bude tu knihu vůbec číst? Ale rozhodla jsem se, že je to jedno, knihu ji věnuju a jestli ji číst bude, nebo zůstane někde u ní založená, je jedno, chci jí ji dát, a co ona se svým dárkem udělá je její věc. Neptám se jí, jestli ji četla, co na to říká,… Prostě jsem ji jí dala a je to.

Dovoluji si říct, že kniha ŽENA JE LÁSKA je skvělým návodem pro nás silné ženy, jak snadno vyhoupnout své muže do takové síly, aby to naše silné ženství unesli a dokonce ho milovali, vítali a obdivovali. Jak říká Miluška – dovol svému muži, aby tě nosil na rukou.

Ač si vážím všech žen a myslím, si že by tuto knihu měla doma mít každá žena, že by se podle ní mělo učit na Základní škole, hodně by se tím vylepšily vztahy. Tak všem jsem vám ji teda nekoupila, ne fakt ne, nepřijde ti jako dárek. Ale rozhodně ti doporučuju si ji objednat, nebudeš litovat. A napiš mi, jak se ti líbila, jestli jsi z ní taky tak nadšená jako já.

Chceš knihu? Klikni: ŽENA JE LÁSKA – dovol svému muži, aby tě nosil na rukou

Celý můj život se obtiskuje i do mých kurzů. Líbí-li se ti jak žiju, přijď na nějaký můj kurz a nech se inspirovat: https://jolananovotna.cz/prehled-kurzu/

S láskou i úsměvem 

Jolana

[jolananovotna-blog]

Mé poprvé

Při jednom rozhovoru s celostní gynekoložkou MUDr. Jitkou Blábolilovou jsem si posteskla, že by ženy rády věděly, jak jsou na tom se svými svaly pánevního dna, v jaké je mají kondici, že si nejsou jisté, jestli opravdu dokáží aktivovat po jednotlivých vrstvách atd…  V tu chvíli mě napadlo, že jako gynekoložka by to mohla mít v ruce. Zkušenosti má letité, praxi bohatou, ruce prsty vytrénované.

Hned jsem ten nápad Jitce sdělila. Jitka chvíli přemýšlela a pak řekla: „Proč ne“. Super, to budou ženy nadšené, když jim nabídneme takovouhle službu.

„A jak to budeš chtít, Joli“, řekla Jitka. No, potřebovala bych vyšetřit ženy v leže, v sedě, ve stoje, ve skoku…. Jíťa: „Aha?“ Já jsem zvyklá vyšetřovat v leže, tak to budeme muset vyzkoušet. Jasně Jíťo, hrdinně se nabízím, budu model.

Přichází den D. Jdu k Jitce na vyšetření. Má vnitřní hrdnika: to bude brnkačka, já mám pánevní dno v cajku, mě po chvíli opustí a nastoupí pochybovačka: jsi si jistá, že ho máš v kondici? Jsi si opravdu jistá, že to cítíš ty, bude cítit i ona? A co když to tak nebude? Nenechám se rozhodit. Hmmm, uvidíme.

Trochu znejistěná, ale v dobrém rozmaru jsem Jitce svěřila své pochody pochybovačky. Jé to je super, já zase mám strach, že to neucítím, protože jsem zvyklá vyšetřovat orgány a ne svaly. Společně jsme si svěřily své strachy a šly do toho.

Začínáme v leže, přichází důkaz pravdy. Začnu nejhlubší vrstvou, říkám. Nádech výdech, dělám, co můžu a sleduju obličej Jitky a čekám na potvrzení. Jitka mlčí, „udělej to ještě jednou?“ U mě pochyby: „Aha, asi nic moc.“ Jdu do toho znovu naplno, nádech výdech znovu aktivuju, co to jde….. Jíťa je v úžasu, „tý jo….“ Já: cítila jsi něco? „ Jo, cítila, to je paráda, jak to je krásně cítit.“

„Uf“, oddechla jsem si, cítí to, ale to bylo na maximum, co jsem schopná. Teď teprve přijde prověrka, zapojím jen nepatrně. „A co teď? Cítila jsi něco?“  Jíťa nadšeně přikyvuje, je celá rozzářená: „to je fakt nádhera, jak to tam běží a jak je všechno i těch jemných pohybech cítit.“

Oddechnu si, „uf“, mé obavy jsou pryč, jsem celá nadšená, prošla jsem. Zkouším Jíťu, hraju si s jednotlivými vrstvami a Jíťa mi vždy řekne, kterou vrstvu nebo stranu jsem zapojila a jak moc. Smějeme se. Jitka má stále prst ve mně. Děláme různé další pokusy, zpívám, zívám, kašlu, kýchám, hlasitě mluvím, šeptám, vysokým pisklavým hlasem, potom zase hlubokým jako medvěd. Řehtáme se, až nám tečou slzy, veselejší vyšetření jsem ještě nezažila.

Nejvtipnější teprve přichází, chci aby Jíťa vyšetřila mé pánevní dno v pohybu, vymýšlíme, jak to vůbec půjde zrealizovat. Prst stále ve mně. Jíťa se stala akrobatkou, aby vůbec mohla prst ve mně udržet. Klobouk dolů před její ohebností a ochotou ty akrobatické pozice podstoupit. Nejsem si jistá, kdo se u toho víc nadřel, jestli já nebo Jitka. Tohle se jí na gynekologii určitě ještě nestalo. Smějeme se.

A jak to bylo u Jitky? Mrkněte na její článek: Jak to začalo - vyšetření pánevního dna

Pokud i vy chcete vyšetřit a zjistit jaké akrobatické pozice musí Jitka u vyšetření provádět, objednejte se u ní na vyšetření: www.jitkablabolilova.cz

Chcete mít také tak veselé pánevní dno? Přijďte na kurz. Tajemství pánevního dna, nebo Pánevní dno v pohybu, termíny zde.

[jolananovotna-blog]

Letní cvičební balíčky

Moji milí,

Od zítřka začínají prázdniny. Ale vy byste rádi přes prázdniny cvičili, tak je možné si v pondělí 3.7. v 17 h a nebo 10.7. v 17 h přijít zacvičit zdarma na střechu Městské knihovny v HK. Jste vítáni u lektorky, která miluje cvičit v létě na ukázkovou lekci zdarma pište Lence sms na tel: 604 271 653 – heslo „Jolana“.

Spolu jsme se rozloučili minulý týden, s tím že přes prázdniny mám volno. Co vám mám povídat, zatím se to spíš rýsuje, že přes prázdniny budu mít spisovatelskopracovní režim. Já, která žila v iluzi, že psaní je pro mě trest, tak nyní trávím čas psaním a světe div se, BAVÍ MĚ TO. Přichází nové spolupráce s dalšími lektorkami, další projekty. Mám radost, je to pro mě takové nové, spolupráce bez rivality a soupeření kdo dřív, kdo líp, kdo víc. Je mi v tom hezky a milo.

A hned jeden projekt vám moc ráda představím.

Přes prázdniny si dávám cvičební pauzu, žádná novinka pro vás, ale tentokrát za mnou přišla s nápadem Lenka Holásková (někteří ji již znáte, vedla kurzy Pánevní dno jako nové – tříměsíční docházkový kurz). Více o Lence Holáskové: http://saunahradec.webnode.cz/

Ti z vás, kteří chcete i přes prázdniny své tělo udržovat v pravidelném cvičebním režimu tak pro vás, mé klienty Lenka připravila VIP „letní cvičební balíčky“. Nabídka platí na celé prázdniny Od 3. 7. 2017 – 31. 8. 2017

Malý balíček za 1000 Kč a Velký balíček za 1900 Kč.

Ale abyste nekupovali zajíce v pytli, tak je možné si toto pondělí 3.7. v 17 h a nebo 10.7. v 17h přijít lekci zažít zdarma. Na cvičení zdarma pište Lence sms na tel: 604 271 653 – heslo „Jolana“

Klikni zde:Chci si koupit malý prázdninový balíček

Klikni zde: Chci si koupit velký prázdninový balíček

Malý prázdninový balíček

8 x cvičení v pondělí od 17 h nebo od 18 h na střeše Městské knihovny

1 x přednáška na téma Mentalita hojnosti

1 x přednáška Mužskoženská polarita

Nejprve mi to přišel bláznivý nápad v létě cvičit na střeše, to je ještě větší teplo, ale byla jsem se tam podívat a je to tam fajné, krásný přístřešek když svítí slunce nebo když prší. Moc hezké prostředí, nadchlo mě to, proto doporučuju, v příloze najdete tříminutovou reportáž jak se líbí lidem cvičení na střese s Lenkou Holáskovou.

Velký prázdninový balíček

8 x cvičení v pondělí od 17 h nebo od 18 h na střeše knihovny

8 x cvičení ve středu od 17 h nebo od 18 h na louce u rybníka Biřička + dárek zdarma - vyzkoušení 30min plavby na paddleboardech s lektorkou. Středa nebo pátek během prvních 14dní prázdnin lektorka Lenka bude s vámi. V případě že vás toto úžasné plavení nadchne, nenamočíte se ani trochu, Lenka pro vás domluvila v půjčovně na Biřičce zvýhodněnou letní permanentku. Můžete se plavit společně s Lenkou každou středu od 16 nebo od 19h celé léto, nebo můžete ohromit rodinu připravit romantiku na vodě. 

Více o paddleboardech: http://www.sportem.info/sup/pujcovna-sup/

1 x přednáška na téma Mentalita hojnosti

1 x přednáška Mužskoženská polarita

Co Lenka cvičí?

Jóga pro zdravou sebelásku je to koncept, kde vše co děláme hlavou 

krásně vztáhneme i na tělo. Stres a bolest se nám skladují nejen v hlavě ale i v těle a při cvičení se dobře odbourává. Jóga s Lenkou je vhodná i pro začátečníky.  Dobře si protáhnete  celé tělo, posílíte hluboký stabilizační systém, zapojíte málo používané svaly včetně pánevního dna. Podpoříte vzpřímený postoj, proč se hrbit, když s nás krása sálá J.

Mentalita hojnosti.  

Mentalita hojnosti je seminář, ve kterém se naučíte vnímat svoje myšlenky jako mráčky na slunečné obloze své mysli. Dávat víc pozornosti slunečné obloze a na mraky tak nehledět.

Jak posilovat pozitivní myšlenky, aby jich bylo více a přitahovali jsme do života víc hezkých myšlenek a víc hezkých věcí. Jsme to co myslíme. Praktický seminář s metodami a radami jak na to. A hurá do praxe.

Čas přednášky: 19 h - 21 h

vyberete si vhodný termín středa: 19.7., 2.8., 16.8.

Mužskoženská polarita. 

Krásný seminář o tom co vždy fungovalo a stále funguje, jen už si toto umění není téměř kde osvěžovat. Žena je oceán a muž je kapitán. Dokonale se doplňují, jsou si rovni, ale zároveň tak odlišní a je to tak od přírody v nádherném pořádku. 

Jak se v dnešním mužském světě plného výkonu znovu uvolnit do své křehkosti a ženskosti a žít tak naši přirozenou sílu a dát tím sobě i  muži ten nejkrásnější dárek.

Čas přednášky: 19 h – 21 h

Vyberte si vhodný termín středa: 26.7., 9.8., 23.8.

Proč Lenku baví cvičit v létě?

Lenka o sobě řekla: pracuji jako cvičitelka a i jako koučka a vidím, kolik žen i mužů pracuje na tom zlepšit svůj život. Moc jim všem fandím. Přesto my ženy víc řešíme naše vztahy, ale tak nějak zůstáváme pořád v hlavě a trochu možná zapomínáme co na to naši muži. Chápou vůbec co se to s tou jejich princeznou děje a mohou se cítit zbytečně ohroženi, mohou se chovat zvláštně a jak tomu všemu hladce předejít? Lehce elegantně příjemně při cvičení, ze kterého se budete vracet nabitá a usměvavá, plná dobrého pocitu se sdílení s ostatními usměvavými ženami. Ale ani muži nepřijdou zkrátka, i oni si odnesou spoustu dobrého nejen pro své tělo.

Cvičit Jógu v centru města na krásné střeše městské knihovny, je pro mě zážitek. Cvičit přímo pod nebem, část terasy je také zastíněn, je to tedy dokonalý skvost městské architektury, ale i místo  pro naše letní cvičení. 

Zážitky cvičících z loňského roku si poslechněte na nahrávce:  viz příloha

A proč středa na rybníku Biřička?  

Protože to krásný dobře dostupný rybník u lesa, naše cvičení tam dostane nový rozměr a po cvičební hodině se můžeme plavit jako indiánky nebo námořníci na paddleboardech klidně od 19 h až do tmy, nebo chytat na vodě bronz od 16 h a potom si zacvičit.

Mějte se krásně celé léto a já se na vás těším v září.

Vaše trenérka Jolana

[jolananovotna-blog]

Pánevní dno v pohybu – tajemství síly, kterou objevili i vrcholoví sportovci.

Pánevní dno v pohybu, pro mě je to spíš pohyb s pánevním dnem. Je to o použití, užívání, zapojování pánevního dna v plné kvalitě ve všech našich pohybech. Ať dělám, co dělám, tak vždy s pánevním dnem :-). Pojďte to se mnou dělat taky.

Mám ráda efektivní, účinné hospodaření se svým tělem a proto: chodím, sedím, uklízím, vařím, běhám, tančím, cvičím, lyžuji, poskakuji, házím, zvedám, vysazuji, pokládám, otáčím se, rozhlížím, mávám … prostě jakýkoli pohyb si vzpomenu, dělám z pánevního dna.

Pánevní dno je vlastně takovým impulzním centrem ke všem pohybům, představme si ho jako srdíčko zvonu, zvon bez srdíčka je hluchý, bez života. Když srdíčko ťukne do pláště zvonu, zvon se rozezní. Záleží na tom, jaký impulz dáte svému zvonu, jak moc dokážete rozeznít svůj zvon. Tak podle toho zní celé vaše tělo ve všech vašich činnostech. Tak takovou máte sílu ve vašem těle. Proto i vrcholoví sportovci nyní hodně trénují tuto část svého těla, protože objevily tu skrytou sílu v jejich těle.

Přijďte se naučit dát svému tělu sílu ze svého impulzního centra, ze svého pánevního dna. Poznat tu lehkost bytí, když pozvete své pánevní dno do všech činností. Objevit tu snadnou sílu v těle, kterou vám dodá pánevní dno, na kterou jsme trochu pozapomněli. Že by proto, že není vidět?

Všude se mluví o tom jak mít vytvarované, bříško, zadeček, stehna… všechno viditelné svaly, vytrénování na efekt a krásu, ale málo kde se už zmiňují, že aby toto mohlo být, potřebuje se nejprve zprovoznit pánevní dno.

Také často slyšíte hluboký stabilizační systém, hluboké svaly, zapojit hluboké svaly, využívat hluboké svaly a které to jsou? Bránice, pánevní dno, hluboké břišní svaly, hluboké zádové svaly. Bezva, akorát že to stejně potom sklouzne k tomu břichu a pracuje se na břiše, aby bylo pěkně pevné.

Jenže pevné břicho nemůže být bez pánevního dna. Myslíte, že se přidá automaticky? Hmmmm, bohužel ne, zhruba někde ve věku 10 let nám naše pánevní dno usnulo. Minimálně ztratilo na své kvalitě a jede na úsporný provoz. Pánevní dno není sval jako každý jiný, má jinou provozní schopnost, jiný způsob zapojení než břišní svaly.

Bolí vás, bedra, SI, máte problém s kyčlemi, koleny, vaše příčná, či podélná klenba nohy jsou spadlé, máte vbočený palec, kladívkové prsty na nohou, máte nohy do X, nebo do O, bolí vás krk, blokují se vám žebra, či „sekají se vám v různých částech záda“. Pravděpodobně vaše pánevní dno není v takové kondici a není vaším funkčním impulzním centrem.

Ať dělám, co dělám, tak vždy s pánevním dnem :-). Pojďte to se mnou dělat taky.

Kdy a kde se to můžu naučit? http://cviceniprome.cz/kurz/kurz-panevniho-dna/

[jolananovotna-blog]

Cvičení pro mě – pánevní dno jako nové

Ucelený tříměsíční program (12 týdnů) postupného zkvalitňování rozmanitých dovedností svalů pánevního dna.

Byla jsi u mě nebo u jiné mé kolegyně na kurzu Tajemství pánevního dna I. Seznámila jsi se, se svými svaly pánevního dna, naučila ses je zapojit a vědomě používat. Poznala jsi bioenergetické cviky na rozpouštění jakýchkoli stresů v těle.

Vím jaké to je dostat návod a teď se do toho pravidelně pusť doma sama. Slyším od ostatních absolventek, jak to doma nejde tak snadno, jako před tím ve skupině, není čas...

Spousta z nás nemá tu vůli, chuť, vytrvalost, i když víme, že bez toho to nejde. Znám to, a chápu. I mě baví se setkávat a cvičit ve společnosti dalších žen. Víc lidí, víc legrace, víc zkušeností, víc sdílení, co které jde nebo nejde. My ženy jsme prostě rády pospolu. I když taky ne všechny.

Pokud jsi zrovna žena, kterou baví být ve skupině, je ráda pravidelně vedená, inspirovaná a povzbuzovaná nebo víš, že potřebuješ „nějaký pevný řád“ nad sebou, aby ses dostala k pravidelnému pohybu, tak toto je program právě pro tebe.

Je to tu. Pravidelných 12 lekcí zaměřených na pánevní dno metodou 3x3.

Byla jsi u mě nebo i u jiné lektorky na kurzu Tajemství pánevního dna I?

Trpíš jakýmkoli druhem inkontinence, nebo jsi po operaci a máš OTV či jinou pásku?

Máš pokles dělohy, nebo jsi po operaci a nemáš dělohu nebo vaječníky?

Máš bolestivou nebo nepravidelnou menstruaci, jsi v období menopauzy a tvé hormony jsou jak na houpačce – návaly?

Tvůj lékař ti řekl, že máš pokles pánevního dna. Jsi maminka po porodu a pánevní dno se ještě nevrátilo do původního stavu?

Jsi žena, která by ráda měla větší potěšení z milování, nebo i lépe potěšila partnera?

Cítíš se otevřená, nebo naopak stažená?…..

Cítíš, že tvé pánevní dno není s tebou kamarádka, není ti podporou?

Chybí ti sebevědomí? (i to něco vypovídá o stavu tvých svalů pánevního dna).

 Tak pro tebe tu něco mám.

Aktuální rozpis lekcí, cenu, kde se přihlásit, kdo kurz povede najdeš ke konci tohoto článku.

Co ses naučila na kurzu Tajemství pánevního dna I je jen začátek, svaly pánevního dna by měli mít mnohem pestřejší paletu dovedností než jen zapojit a povolit. Představ si, že tvá ruka doteď ležela ladem, naučila se, že lze uchopit a pustit, předpokládám, že chápeš, že to je dost málo, teda aspoň pro tebe, která ví, že by mohla ruku použít mnohem a mnohem zajímavěji. Podat, podržet, přitáhnout, uchopit těžkou tašku, vzít do ruky peříčko, pohladit, masírovat, praštit do stolu, míchat, hodit, pevně stisknout, jemně sevřít, rychle uchopit, pomalu pustit….

Tak tohle je ruka, s tou si to dovedeš představit, ale dovedeš si to představit, že spoustu takových aktivit by dělalo pánevní dno? A ono to tak je. Nést těžký nákup – dovednost síly a udržení. Zvednout dítě z postýlky – dovednost rychle zapojit. Umění snadného, hravého, oblažujícího vaginální orgasmu – tak to je směs dovedností, kter�� lze snadno natrénovat nanečisto. Líbí se mi slogan „chci důkaz místo slibů“.

Vím, že na jednorázovém kurzu toto všechno obsáhnout nelze. Mým zájmem je dát důkaz, že když se chce, tak to jde, když vím jak. A ono to fakt jde. Postupně rozvíjet a trénovat svalovou pestrost zapojování (aktivování).

Po letech vlastní praxe a studií nejrůznějších škol, jsem sestavila tříměsíční ucelený program. 

Díky setkání a navázání spolupráce s další lektorkou Školy pánevního dna Lenkou Holáskovou může být program puštěn do světa hned. Lenka, ač se to zprvu nemusí zdát, je zkušená žena, cvičitelka jógy a navíc psycholožka a koučka.

Kdy postupně budeš získávat nové dovednosti a zdokonalovat umění svalů pánevního dna. Aby byly svaly jako nové, aby byly v plné kondici, aby podporovaly to, co podporovat mají, aby bylo na ně spolehnutí, aby přinášely radost a jistotu v každém kroku i skoku. Aby sis mohla v pohodě ještě i „vyskakovat“.

Jak víš v metodě 3x3 jsou plnohodnotně zastoupeny 3 roviny: Fyzická, emoční, energetická. Fyzickou rovinu jsem sestavila já. Na základě své letité praxe jsem systematicky poskládala a rozepsala cviky, které postupně připravují svaly a dávají je do kondice. Lenka ze své praxe vnesla do pravidelných lekcí dovednosti, rady, doporučení v dalších dvou zbývajících rovinách. Ideální kombinace.

Nebudeš na to sama. Pravidelné setkávání bude pro tebe podporou a velkou motivací.

Pojď do toho a chtěj důkaz místo slibů. Vezmi svou kamarádku (své pánevní dno) a domluv se s ní, že to spolu ty 3 měsíce dáte. Co jsou 3 měsíce pravidelné péče a tréninku v porovnání s tím co všechno díky tomu můžeš získat, ne?  Uvidíš kolik radosti, volnosti, svobody, vlastně i bezpečí a jistoty ti v tvém životě přibude, když se budeš moct na své pánevní dno spolehnout. 

Není na co čekat. Jdeme do toho od 7. 4. 2017, ať to do prázdnin stihneš a máš pánevní dno jako nové.

Systematický, ucelený tříměsíční program (12 týdnů) postupného zkvalitňování rozmanitých dovedností svalů pánevního dna.

Každý týden je zaměřen na jednu dovednost (umění), kterou včleníš do své některé denní činnosti, vždy budeš vědět do které.  V dalším týdnu se propojí s pokračující dovedností a díky tomu získáš pestrou paletu schopností. Je to jako dítě když se narodí, nejprve jen leží a dýchá, pak zvedá nožičky, hlavičku, otáčí se, přetáčí se, zvedá na kolínka, leze po čtyřech, staví se u nábytku, obchází okolo a přidržuje se, nakonec se pouští a vykročí. Bez jednotlivých dovedností by se toto nestalo. A tak to bude i s pánevním dnem.

Pro představu: 

Umění ujít dlouhou procházku a cítit podporující sílu ze svého pánevního dna.

Umění automaticky pořádně stisknout a udržet pozvednuté pánevní dno když smrkám nebo kašlu.

Umění uvolnit se i po náročném vystresovaném dni, zklidnit se a dostat se do pohody.

Mé motto: „Mám se skvěle ve svém těle“ mě směřuje a motivuje jít dál, poznávat sebe samu, získávat a osvojovat si nové schopnosti a po vlastním zažití a prověření, je předávat dál „Chci důkaz místo slibů“.

Více o lektorce Lence Holáskové na jejím webu: www.saunahradec.webnode.cz

Více o mě Jolaně Novotné autorce programu „Cvičení pro mě – pánevní dno jako nové“ na webech:

www.cviceniprome.cz, www.pilatesnovotna.cz, www.jolananovotna.cz

Termíny – rozpis 12 lekcí / duben – červen 2017

Pátek 15.30 – 16.20 h    duben  7, 14, 21, 28 

                                       květen 5, 12, 19, 26 

                                       červen 2, 9, 16, 23

Pátek 16.30 – 17.20      duben  7, 14, 21, 28 

                                      květen 5, 12, 19, 26  

                                      červen 2, 9, 16, 23

Pondělí 18.00 – 18.50    duben  10, 17, 24    

                                       květen 1, 8, 15, 22, 29 

                                       červen 5, 12, 19, 26

Středa 17.00 - 17.50      duben -, -, 19, 26

                                       květen 3, 10, 17, 24, 31

                                       červen 7, 14, 21, 28

                                       červenec 5.

Kolik nás bude v lekci?

Tyto lekce budou velmi privátní maximálně 7 žen ve skupině, díky tomu budeš mít dostatek péče a pozornosti, aby naučené bylo i skvěle pochopené.

Kde se bude cvičení konat?

V prostorách hotelu Černigov v Hradci Králové, Riegrovo náměstí 1494.

Jak budou jednotlivé lekce vypadat?

1x týdně v pravidelném čase (vyber si): pondělí                18.00 – 18.50h

                                                               středa                   17.00 - 17.50h

                                                               pátek                    15.30 – 16.20h

                                                               pátek                    16.30 – 17.20h

V každé lekci bude fyzické cvičení, relaxační cvičení pro uvolnění svalů, ale také kombinováno s bioenergetickým cvičením a dalšími způsoby pro uvolnění od stresu. Vždy odejdeš s jednoduchým domácím doporučením, jak tento týden včlenit nově získanou dovednost do svého dne, bez nutnosti speciálního času věnovanému cvičení.

Cena.

1900 kč/ 12 týdnů v krásném soukromém počtu 7 žen se stejným záměrem, mít své pánevní dno jako nové.

Přihlášky.

Pošlete mailem, nebo SMS.

Mgr. Lenka Holásková – mail: saunajoga@centrum.cz, nebo tel.: 604 271 653

Kam poslat platbu?

Platba na účet 305381123/0300, do zprávy pro příjemce dejte své jméno.

Co budu potřebovat s sebou?

Pohodlné oblečení, ponožky, ručník. Podložky jsou k dispozici.

No a o tom to bude. Pokud bys potřebovala víc informací, volej, piš, dotazuj se.

Lenka - saunajoga@centrum.cz

Jolana - jolana@pilatesnovotna.cz

Pokud se ti program líbí pošli odkaz i svým kamarádkám, přítelkyním ...

Díky a přeji i tobě: Měj se skvěle ve svém těle.

Jolana

[jolananovotna-blog]

O bosé chůzi - Clara Lewitová

Nádherné video. Paní Lewitová vysvětluje funkci chodidla s velkou láskou k tělu. Jak chodíme? Po čem chodíme? Kudy chodíme?

Shlédnout video: O bosé chůzi - Clara Lewitová 

[jolananovotna-blog]

Jak s menstruačním kalíšekem

díky za dotaz na menstruační kalíšek. Já ho používám více než 8 let. Ze začátku to bylo takové nepohodlné, první tři menstruace jsem si zvykala, učila jsem se ho vkládat, vyndávat, manipulovat. Ale vyplatilo se. Zprvu jsem pro jistotu k němu nosila i vložku, ale postupně jsem získala důvěru a zručnost.

Kalíšek většinou po každém vylití, vypláchnu vlažnou vodou a znovu zavedu. Ovšem když jsem někde venku, kde není možné to tak provést, lze ho jen vylít a znovu zavést, na funkčnosti se nic nemění.

Není třeba kalíšek vyprazdňovat každé 2 hodiny. Krev se nekazí, protože díky kalíšku nepřichází do styku se vzduchem, to je rozdíl o proti tampónům i menstruačním houbám.

Zpočátku jsem ho kontrolovala častěji, ale postupně jsem získala cit pro to, kdy je třeba ho vylít. Předesílám, že mám silnou menstruaci. Nyní to vypadá následovně. První, druhý den ho vyprazdňuji často, cca 5x denně a nosím k němu vložku jen pro jistotu. Třetí, čtvrtý den vyprazdňuji 1 - 2x denně a už jen slipovku. Pátý, šestý, vyprazdňuji jednou denně = přes noc nepotřebuji a ráno vložím a večer před spaním vyprázdním, vložku už nepotřebuji. 

Na noc kalíšek také nosím, ale první a druhý den s vložkou, protože krvácím hodně, tak abych nemusela v noci vstávat a vyprazdňovat, tak to jistím vložkou, která většinou je také naplněná. Ostatní dny už vložku nepotřebuji, kalíšek vydrží celou noc. 

Dříve jsem měla potřebu kalíšek vyvářet po každé menstruaci, nyní už asi 3 nebo 4 roky ho nevyvářím, nedělám s ním nic, jen ho vypláchnu a uložím do plátěného sáčku, kde čeká na mou další menstruaci. Žádné mykózy ani nic jiného nemám. Ale kdybych někde něco chytla, tak bych ho rozhodně vyvařila, abych si to netahala dál. I když než jen vyvaření, je lepší ho namočit do 1 díl běžného octa a 2 díly vody a nechat ho v tomto roztoku přes noc. Ocet je skvělý dezinfekční prostředek a také dělá dobře poševní sliznici, teda v této koncentraci.

Za celou menstruaci spotřebuji 3 ks vložek. Používám z biobavlny. Mám zkušenosti i se "svobodnou menstruací". To je bez všeho. O tom zase jindy.

Mám se skvěle ve svém těle s láskou a úsměvem k sobě.

Jolana

[jolananovotna-blog]

Umění meditace

Co je meditace? Jak správně meditovat? Jak by měla vypadat meditace? Která meditace je lepší, která ne? Jak dlouhá má být meditace? Jak se mám cítit u meditace? Co se má dít u meditace?

To je jen pár otázek, které slýchám. A kdo řekl že tohle je a tohle není meditace?

K zamyšlení a napsání mě přivedla jedna klienta, které tímto moc děkuju.

Napadlo mě to připodobnit na zvířátkách a přírodě. No to už jsem někde slyšela. Včelička opiluje kytičku …..

Meditace je jako dívat se do koruny listnatého stromu. Pozorovat co uvidím, nechat věci být a jen si všímat a kochat se. Nechat se udivovat, unášet co všechno se v té koruně děje. A každý den to bude jiné. V každou chvíli to bude jiné. Jednou přiletí pták a sedne si na větev, jednou zafouká vítr a rozpohybuje jen pár lístků, jindy zase vítr hýbe celou korunou a za chvíli se vše uklidní a nehne se ani lístek. Tu vyleze na strom kočka a chystá se ulovit ptáka…. Děje se toho hodně a je na mě, co si chci vybrat, co budu pozorovat.

Budu pozorovat listy? Ptáka? Kočku? Všechno najednou? Pozoruju listy a tu přiletí pták a začne zpívat. Odvede mě od pozorování listů, protože jeho zpěv mě zaujme podstatně víc. Pták se různě natřásá, poskakuje po větvi, přelétá z větve na větev. Je akční, je hlasitější než listy, zaujal mě víc a co teprve když přijde kočka. Zpozorujete, jak se pomalu plíží a vyčkává na nejlepší okamžik k útoku, pozorujete její plné soustředění na lov. Její pohyby jsou velmi pomalé, nenápadné, přesto cítíte, že je v plné pohotovosti připravena k okamžitému rychlému zásahu. Pozorujete ptáka jak si jen tak švitoří, pozorujete kočku jak už je blízko a je těsně před skokem, pozorujete ještě listy? Asi těžko. Nechala jsem se unést akcí. A kdo říká, že tohle není meditace?

To je věcí k pozorování a co si vybrat? To je vlastně jedno, je to přeci na vás?

Meditace je umění pozorovat. Umění udržet pozornost na jedné věci a to co se děje okolo jen registrovat ale nenechat se odvést, nenechat se upoutat, lapit něčím „rádoby“ zajímavějším, akčnějším, hlasitějším, dramatičtějším.

Meditace je pozorovat listy, vnímat že se něco okolo děje, že je tu pták, že je tu kočka. V krátkosti se na děj podívat a hned šupito presto zpět a dál se kochat listy stromu, pozorovat co ty listy dělají, jak se pohybují, když poskakuje pták po větvi, když se kočka plíží, co dělají ty listy, pohybují se, upadne nějaký? Co listy? To je pro mě umění meditace.

Být v sobě, meditovat. Soustředit se na sebe (na listy), co se děje uvnitř mě, pozorovat můj vnitřní svět, moje vnitřní tělo, své napětí ve svalech, svůj dech, svůj tep. Praktikovat to po chvilkách, vracet se k sobě, vnímat sebe. Je to umění zůstat v sobě a nenechávat se lapit okolím (pták, kočka, zpěv…) Jen to registrovat – jo, jo toto se venku děje a šupky dupky zpět do sebe.

Žijeme v prostředí kde se pořád něco děje, máme běžně kolem sebe hluk. Umět meditovat v „ideálním klidném“ prostředí je začátek, ale umění je dál. Umět meditovat v jakémkoli prostředí, být si sám sebe vědom, umět být v sobě ať se děje co se děje. Neznamená to se odizolovat, ale jen změnit směr pozornosti. A nejvyšší levl je být v sobě a zároveň venku. Pozorovat listy i ptáka i kočku zároveň. Hrát si s tím.  To je dovednost jako každá jiná. Jen praxe dělá mistra.

Dle mě, k meditaci nepotřebuji absolutně klidné prostředí (kde ho vzít). Naopak praxe v běžném ruchu života je nejlepší. Ano občas je fajn si udělat takovou slavnostní atmosféru, něco jako vánoce. Zapálit svíčky, zajistit si klidný pokoj, nebo odjet do lesa, nebo jinam. Ale to jsou vánoce a ty jsou jen jednou za rok. A co ostatní dny? Meditace je pro mě stav bytí v každou chvíli. Není to speciální režim. Teď medituju, teď žiju. Je to jedno. A to se dá jedině natrénovat v autentickém prostředí.

Je to výzva především pro ženy, neboť my jsme víc pečovatelky a máme talent starat se víc o to co je venku. Je to totiž mé téma, umění soustředění. Nebýt roztříštěná, roztěkaná, umět být přítomná v sobě, vnímat své potřeby. I toto psaní byla pro mě zajímavá meditace.  Je to bezva, praktikuju a výsledky jsou tu. Najednou vím, co potřebuju, co mě uzdraví, co chci dělat, co nechci dělat… Prostě radost, radost, radost. Je to báááječný.

Jo, jo mám se skvěle ve svém těle.

Jolana

[jolananovotna-blog]

Flirt dance - dárek pro mého muže

Na jaře 2015 jsem se vypravila na víkendový pobyt a mým jediným záměrem bylo: Manžel má svátek a já pro něj nic nemám, a chci pro něj něco originálního, co tu ještě nebylo… Že by Flirt dance? No to bude ono. Nemusím nic pořizovat, shánět hledat. Já si užiju bezva víkend s kamarádkou a ještě přivezu domů originální dárek pro svého muže. Spokojenost na všech stranách.

Lektorka se nás na začátku všech ptala, co od toho očekáváme, většina žen říkala, že pro sebe, aby se cítily hezky, cítily sexy…. A já se vytasila s tímto jediným záměrem: Můj manžel má dnes svátek, já pro něj nic jiného nemám, tak očekávám, že se tady naučím sestavu, kterou mu zítra po návratu předvedu.

A stalo se, já si užila fakt skvělý víkend s kamarádkou, probraly jsme kde co, náramně jsme si to užily a druhý den večer jsem doma vyfikla naučenou sestavu. Manžel byl nadšen, ještě dnes mi v intimních chvílích říká, že to byl nejhezčí dárek, co ode mě dostal.

Říkala jsem si, to musím dopřát i svým ženám v našem okolí a to v co nejlepší kvalitě. Tady nikdo takového nic nedělá. Domluvila jsem se s Lucií a pozvala ji k nám do Nového Bydžova. Lucie patří ke špičce v naší republice v tomto oboru, Flirt dance učí více než 8 let.

A jak to dopadlo?

Zážitek Heleny – jedné z účastnic.

„Workshopu jsem se zúčastnila víceméně ze zvědavosti. Tohle v Bydžově ještě nebylo, a po shlédnutí pár videí na youtube, jsem si řekla, proč ne.

Každopádně kurz předčil moje očekávání. Po několika hodinách jsem schopná vykouzlit figury, ve kterých si připadám dokonce i svůdně:)  Večer jsem odcházela příjemně unavená, ale také s dobrým pocitem, že jsem pro sebe něco udělala a naučila se opět něco nového. Doma mi to nedá a zkouším si projet sestavu, kterou nás Lucka naučila. Nakonec to vůbec nevypadá špatně :)Ještě to chce vypilovat, ale už se těším, až se s flirt dance vytáhnu před manželem.“

A můj zážitek si přečtěte v článku: Tuto drogu budu užívat častěji.

Mám se skvěle ve svém těle.

S láskou k Flirt dance Jolana

[jolananovotna-blog]

Miluju kurzy pánevního dna

Co opravdu není dobré stále a opakovaně odkládat je péče o sebe a do toho patří i cvičení, raději říkejme pohyb. A nejlepší bude to vzít od základu.

Naším základem je pánevní dno. Pánevní dno je alfou i omegou našeho těla. Víte, že v jakém stavu je pánevní dno, tak v takovém stavu je i zbytek vašeho těla. Jak vaše tělo vypadá? Myslíte si, že potřebuje posílit, nebo naopak zrelaxovat? Toť otázka. Často máme o svém těle jiné představy, než si tělo myslí samo.

Je nádherné vidět jak ženy, poté co si ujasníme, že to co vtahují, není to, co si myslí, že je pánevní dno. A že můžou vtahovat a vtahovat jak chtějí, ale v jejich těle se nic nezmění, nebo vlastně změní. Stav se ještě zhorší. A světe div se, ono to nefunguje. No není divu, protože pánevní dno se posiluje jinak, než pokynem stáhni, vtáhni, silněji a víc a víc. Miluju kurzy pánevního dna.

Naše pánevní dno je úplně jiný sval, a také je potřeba s ním i jinak zacházet. Nefunguje na něj, zatni a drž. Tento sval je citlivý na všechny naše rozpoložení jak emoční, tak fyzické. Bohužel až když se pánevní dno „porouchá“ tak teprve začneme o něj projevovat zájem.

Proč tak pozdě? A co kdyby to tentokrát bylo jinak. Co se se svým pánevním dnem seznámit dřív. Poznat co mu dělá dobře, a co naopak ne. Od určitého věku je pro nás velkým strašákem inkontinence, víte jak, jí opravdu můžete předcházet? S pánevním dnem se pojí spousta témat a tím i spousta obtíží, a nebo i radostí.

Co všechno je s pánevním dnem spojené? Síla a pevnost břicha, bolesti v jakékoli části zad, bolesti kyčlí, propadlá klenba na chodidle, bolesti hlavy…. Mohla bych toho tady vyjmenovat spoustu, ale zdálo by se vám to neuvěřitelné. Pánevní dno je opravdu základ. Je to naše centrum a odtud se to šíří do celého těla a nebo z celého těla to sem směřuje a nějakým způsobem ovlivňuje.

U svých klientek vidím, velké rozdíly mezi těmi, které absolvovaly kurz pánevního dna a těmi, které ještě ne. Po kurzu najednou ženy rozkvetly, začaly víc cítit co se v jejich tělech děje. Vědí, kdy jejich tělo volá po odpočinku a kdy naopak velí do akce. Víc sami sobě rozumí, jejich svaly jsou najednou mnohem víc prokrvenější, čímž se tělo snadněji zbavuje únavových a odpadních látek.

Mají víc energie, některé uvádí, že se cítím mnohem víc sexy, že se jim zkvalitnilo prožívání vlastních orgasmů, že se dokáží víc nad některé věci povznést, že zmizely menstruační obtíže, upravila se celková perioda, ženy v období přechodu mi hlásí, že jim mizí obtíže s tím spojené, jako jsou návaly aj.

Prostě je toho hodně, a proto mě tyto kurzy moc baví. Jak už jsem psala, na kurz klidně můžete přijít i bez jakýchkoli obtíží a jen se naučit se svým pánevním dnem preventivně zacházet, či mu vycházet vstříc.

Já své kurzy nazývám: Návod k použití. Ten teda někteří také čtou, až když neví kudy kam, ale někteří si ho přečtou dopředu a tím předejdou možným komplikacím z nevědomého nešetrného zacházení. Ke které skupině patříš ty?

Poznání je radost ne starost.

Mějte se skvěle ve svém těle.

Termíny a více informací o kurzech: Tajemství pánevního dna. 

[jolananovotna-blog]

Seknutý záda – moje léčba

Toto jsem napsala hlavně pro sebe, abych NEZAPOMNĚLA.

Tak to přišlo i na mě. „Chytly“ mě záda. Žádné náznaky, žádné varování dopředu. Cítím se skvěle, je středa mám volný den, který chci věnovat vaření a restům. S nadšením mě vlastním se vrhám do úklidu a hned při prvním sehnutí to přijde. Luplo to a bylo to. Jsem v šoku, cože? Proč, co se děje? Ok, výstraha, zamyslím se, ošetřím se, budu na sebe opatrná, nebudu to tedy dnes přehánět a ono to pustí.

Tak jo, manželovi jsem slíbila, že dojdu na nákup, potřebuju na poštu vyzvednout si balíček a při tom sfouknu nákup. No není to ideální, cítím, že do auta nevlezu, volím kolo, se sebezapřením vlezu na kolo a jedu. Zlehka cítím naštvání, že i když mi není ok, že jdu na nákup, že upřednostňuju slib místo svého stavu. Rychle to pustím a jedu.

Vzpřímená chůze jde, sezení není dobré. Tak si říkám to bude fajn, hlavně když můžu stát a pohybovat se. Po nákupu uvařím oběd, upeču chleba a jdu si udělat bioenergetický cvik, který mi často pomůže. Rozpouští a odplaví stresové zapouzdření, povídám si se svým tělem, co potřebuje, co by tak chtělo. Ještě mě napadlo, jak radí Renata Sahani, suché teplo, panáka nebo sklenku vína, namasírovat postižené místo pevným míčkem a lehnout do postele. Část s alkoholem a suchým teplem hned vyzkouším.

Najdu pozici i v sedě u psacího stolu, obalím se teplou šálou a pustím se do vyřizování restů, k tomu během odpoledne si dám postupně 3 panáčky. Je to bezva. Pracuje se mi krááááásně. Cítím se líp, sedí se mi líp, bezva. Práce mě baví. Jen když se chci zvednou ze židle, tak zjišťuju, že to je pořád stejné.

Večer záda nahřívám u krbu a masíruju ježatým míčkem. Překvapuje mě, že ležení je mi také příjemné. Masírování zrovna tak. Opět se zdá, že je zažehnáno, ale zvedání ze země mě uvede do reality, že nikoli. Je to pořád stejné. Jdu spát.

Pokud ležím nehnutě, tak super, žádná pozice mi nedělá problém. Mohu ležet na zádech, na bříše, na boku. Vše v pohodě, jen se do té pozice dostat. Tak to je utrpení. Takže každé otočení mě vzbudí. Tudíž se raději moc neotáčím. Ale vyhodnotila bych, že noc byla v pohodě.

Ráno nemůžu vstát z postele, pohyb, přesun šílený. Zkouším fintu. Hodně zhluboka se nadechnout, nafouknout místo bolesti vzduchem zadržet dech a v této zádrži vykonat pohyb, změnit polohu. Musí to být rychlé ale ne zbrklé. Díky tomu to ujde. Vypadá to, jako když se chcete na co nejdelší dobu potopit. Nadechnout, zadržet dech, ponořit – v tom čase udělat pohyb, potom vydechnout. Pokud to nestihnu na jeden nádech, udělám to na 2x. Manžel má ze mě srandu. Říká mi s láskou potápěčko.

Chůze vůbec není fajn. Sezení už vůbec ne. Mám dnes cvičení, napadne mě, cvičení zruším. V tom mozek zahájí diskuzi, ale vždyť to není úplně k nevydržení, co než to zrušíš, zkusit zda vlezeš do auta? Vždyť máš jen 2 hodiny, tak to nějak dáš? Včas mě napadne otázka: PROČ CHCI JET DO HK CVIČIT? Aby lidi nepřišli o lekci, abych neměnila daný plán (slib). Poruším slib – své slovo. Hmmmm: A CO BY BYLO PRO MĚ NEJLEPŠÍ? Lehnout si. Ok.

Okamžitě napíšu sms klientům, že dnes se cvičení ruší. Manželovi sděluji, že dnes ležím. Včera jsem zkusila terapii pohybem, tak dnes terapie klidem. A kde budu ležet? V ložnici? Ale já se necítím nemocná. Nechce se mi spát a být v klidu a o samotě. V obýváku to je nevyhovující, příliš měkký gauč. Nakonec zvolím ložnici, ale nebudu v pyžamu. No a v čem tedy? Zvolím pohodlné světlé domácí oblečení, abych se cítila svobodně, ale zdravá. A to je bezva. K posteli si vezmu knížky, tužku s blokem, kdybych si ze sebe chtěla něco napsat, počítač.

Zahujuju odpočívání. Dopoledne věnuju, povídáním se se svým tělem, mentálním čištěním. Jsem spokojená, protože ležení je fajn. Nic mě nebolí, jen ty přesuny, změna polohy – šílený. To si moc rozmýšlím, jestli to je opravdu akutní.

Odpoledne si pustím počítač, mám zde otevřených několik záložek s videi a články, které „by bylo dobré“ si přečíst a shlédnout. Tak začnu, jenže za chvíli cítím, že to je vše o práci, ač mě to fakt zajímá, tak to je jen jiná forma polohy pro práci. Aha a co bych teda „CHTĚLA DĚLAT JÁ“. Já bych chtěla se podívat na nějaké romantické filmy, ale první mě napadl pořad DušeK s Vladimírem Kafkou. Všeho jsem nechala a Duška si pustila.

Je to beeeezva. Ano to je ono. Najednou cítím, že odpočívám. Že nedodělávám resty. Že dělám něco pro zábavu. Jen tak pro nic za nic. Chápete to „JEN TAK“.

Po půlhodině přijde manžel, poptává se jak se mám a zda nechci něco jíst. Dala bych si nějaké ovoce a mám chuť na kávičku. MÁM NÁPAD. Co si dát společnou kávičku tady v posteli a budeme sledovat Duška, zalenošíme? Manželovi se nápad zalíbil, říkal bezva, mám půl hodiny, potom mi dávají fotbal. Trochu mě ta zpráva zchladila, ale jen na pár vteřin. Hned jsem si uvědomila, že dnešní den je pro mě a jestli já se chci dívat na Duška, tak je to moje radost a nenechám si ji kazit nějakou dotěrnou myšlenkou, že by bylo lepší, že bych měla větší radost, kdyby se semnou díval manžel. Myšlenka odletí rychlostí světla a je mi opět skvěle.

U sledování Duška mi proběhne hlavou vzpomínka.  Vzpomněla jsem si, že asi 2x nebo 3x mi takhle po ránu při vstávání z postele blesklo hlavou: Jé to by bylo bezvadný zůstat celý den v posteli a nic nedělat, jen tak lenošit. Myšlenka v tom čase vždy odletěla jak pták a já na ni zapomněla. No a je to tady. Proto ta záda. Potřebovala jsem dostat důvod si lehnout. Tak to bylo zjištění. Neposlouchala jsem se. Tělo se mnou mluvilo, ale já si nevšímala jeho upozorňování. No tak mě to dalo najevo jasněji, důrazněji. Abych to pochopila, co chce.

A co myslíte. Od té chvíle se můj stav rapidně zlepšil. Do večera mi bylo tak jako den před tím, což znamená 50 % zlepšení. VÝBORNĚ, SUPER, SKVĚLÝ, BÁJEČNÝ.

Jo a manžela Dušek nadchl tak, že na fotbal nedošlo a sledoval se mnou celý přes 3 hodiny dlouhý pořad. Nebo že by to nebylo Duškem?

Vyspala jsem se mnohem lépe, otáčení mi stále dělalo ještě problémy, stále ještě potápěčka, ale jinak mi bylo báječně. Ráno jsem vyhodnotila, že ještě dnešek a možná i zítřek budu ještě ležet a budu si užívat. Nic nedělat. A tak se stalo.

Dopoledne jsem si četla, potom si pustila krásný romantický film, odpoledne zase četla a potom opět přišel nápad: Co si udělat zase hezké společné odpoledne v posteli. A k tomu si otevřeme bublinky a jahody a pustíme si nějaký super odpočinkový film. Manžel se nenechal dlouho přemlouvat a vše rychle zařídil. Moooooc hezké odpoledne i večer. Vypili jsme 2 lahvičky bublinek a shlédli 2 filmy a náramně se vyspali. Můj stav se opět o hodně zlepšil.

Záda ještě nejsou OK, ale jsou už hodně dobrý, přesto jsem se rozhodla, že ještě dnes budu ležet. Odpoledne jsem to už nevydržela a upekla jsem placku, měla jsem na ní velkou chuť. A od neděle už neležím.

Jaké pro mě poznání? Mám 2 zprávy pro sebe:

1.       Poslouchat tělo nestačí, ale také oč žádá pro něj dělat.

2.       Dělat pro sebe každý den něco čím bude den výjímečný, krásný, radostný. Protože nikdo jiný to za mě neudělá.

A jak jste na tom vy? Posloucháte se? Děláte to, co vám tělo říká? Děláte to, co chcete? Nebo na sebe nemáte čas?

Ps. Toto jsem napsala hlavně pro sebe, abych NEZAPOMNĚLA.

S láskou k sobě.

Jolana

[jolananovotna-blog]

V tom ležím - Odborná literatura fyzioterapie

Stále se zajímám i o novinky ve fyzioterapii, čtu a čerpám z nich. Toto zdaleka není celý výčet mé knihovny. Poté co, jsem si udělala soupis přečteného, jsem ze sebe byla v úžasu. Kdy jsem to všechno stihla. Nechápu, ale je to tak. Často tyto knihy čtu jako dobrodružnou literaturu. Obzvlášť mě baví listovat si v anatomickém atlase, pozorovat co, kde v našem těle je, jak se to řetězí, co to s čím udělá, jak to ovlivní, to a to. Fakt nádherné dobrodružství. 

Kenziologie – přehled klinické kineziologie a patokineziologie pro diagnostiku a terapii poruch pohybové soustavy – František Véle

Svalová medicína – revoluční metoda k udržování, posilování a obnově svalů a kloubů – Rob DeStefano, Bryan Kelly, Joseph Hooper

Anatomie těla v pohybu – Theodore Dimon, Jr.

Svalové funkční testy – Vladimír Janda a kolektiv

Vědomí léčí – Feldenkraisova metoda dynamického zdraví – Shafarman

Feldenkraisova metoda – systém funkční inteligence – Yochanan Rywerant

Dornova metoda Plus – Prouzová, Púry

Záda už mě nebolí – J. Čermák, O. Chválová, V. Botlíková, H. Dvořáková

Bolesti zad – mýty versus realita – MUDr. J. Hnízdil, MUDr. J. Šavlík, CSc., Mgr. B. Beránková

Vojtův princip – Václav Vojta, Annegret Peters

Strečink na anatomických základech – Arnold G. Nelson, Jouiko Kokkenen

Bioenergetická cvičení – R. Hoffmann, U. Gudat

Cvičení po porodu – metoda Cantienica – Benita Cantieni

Bioenergetická cvičení – R. Hoffmann, U. Gudat

Dračí tanec – Pánev zdroj životní energie – Katharina Wolframová

Posílení pánevního dna – Heike Höfler

Fundované doteky – Hodnocení a léčba myofasciálních poruch – Donna Finandová, Steven Finando

Pilates správná volba – Alycea Ungarová

Pilates tělo v pohybu – Alycea Ungarová

Velká kniha cvičení Pilates – Michaela Bimbi-Dreps

Kompenzační cvičení – Marta Bursová

Anatomie 1 – Radomír Čihák

Skolióza, jak pomáhá pohyb – Dr. med. Christian Larsen, Karin Rosmann - Reif

Zdravá chůze po celý život – Dr. med. Christian Larsen

Zdravé nohy pro vaše dítě – Dr. med. Christian Larsen, Bea Miescher, Gabi Wickihalter

Držení těla – analýza a způsoby zlepšení – Dr. med. Christian Larsen, Claudia Larsen, Oliver Hartelt

Dítě v pohybu od hlavy až k patě – Renate Lauper

Dětský pohybový systém – Prof. MUDr. Ivan Dylevský DrSc.

Akrální koaktivační terapie – Ingrid Palaščáková Špringrová

Funkce, diagnostika, terapie hlubokého stabilizačního systému – Ingrid Palaščáková Špringrová

Škola zad – MUDr. Eugen Rašev

[jolananovotna-blog]

Knihy, které jsem četla a stojí za to 2011 - 2015

Toto jsem měla na srdci už dlouho. Sepsat si knihy co jsem četla a které se mě něčím dotkly. Bylo to zajímavé vzít si k ruce deníky. Jak jsem zjistila už nebo až od roku 2011 si vedu „čtenářský deník“. Zapíšu si každou knihu a dělám si výpisky nebo to co mě zaujme.

Čtení je mojí vášní už od malička, kdy jsem si tajně pod peřinou v noci četla. Nenapadlo mě si vzít baterku, a tak jsem si pod peřinu dávala klasickou lampičku. Těžká peřina přitlačila látkové stínítko k žárovce a tak jsem měla látkové stínítko na několika místech propálené. Někdy jsem byla do děje tak zabraná, že jsem si ani nevšimla, že už se připaluje i povlak na peřinu.

Čtenářská vášeň trvá do dnes. Ale jak jsem zjistila, bylo období, kdy jsem četla víc odborné literatury týkající se anatomie a fyzioterapie a dnes čtu víc jiné literatury ovšem ne méně inspirující. Vše mi tak krásně zapadá a pospojuje se. Dá se říct, že vše co jsem přečetla, se mi promítá do mého života a samozřejmě i do mých cvičebních lekcí.

2011

Miluj svůj život – Luisa Hay

2012

Jak si správně přát – Pierre Franckh

Svět bez hranic – Joe Vitale a Hew Len

Andělská medicína – Doreen Virtue

Ještě je stále čas – Zdeňka Jordánová

Skutečná síla vody – Masaru Emotto

Ženské příběhy – Cyklická cesta životem – Lilia Khousnoutdinova

Vědomí léčí – Feldenkraisova metoda dynamického zdraví – Shafarman

2013

Cesta pravého muže – David Deida

Sedm Tibeťanek – Gerti Samelová

5 jazyků lásky – Gery Chapman

Život je teď – Bea Benková, Jaroslava Timková

Sex jako v sedmém nebi – Bärbel Mohr

Mým marodům – Jan Hnízdil

Kurandera – Hernán Huarache Mamani

17 tváří ženy – Alice Kirš

2014

Cesta vědomí – nová měna – Brandon Bays, Kevin Billett

Had světla 2012 a dále – Drunvalo Melchizedek

Požehnání ne prokletí – Jane Bennetová

Když jde o muže – David Deida

Cesta vášně – David Deida

Intimní splynutí – David Deida

Hvězdy a duše – Marie Hlávková

Zaříkávač nemocí – Jan Hnízdil

2015

Probuzení tygra – léčení traumatu – Peter A. Levine, Ph.D. a Ann Frederick

Sexuální praktiky Quodoushka – Amara Charlesová

ZE MĚ – Pavlína Brzáková

Musela jsem zemřít – Anita Moorjani

Zrozeni k běhu – Chrostopher Mc Dougall

Tvarytmy – Pavlína Brzáková a Jaroslav Dušek

Učebnice sebelásky – Lucie Kolaříková

Uzdrav své vnitřní zranění – Lisa Bourbeau

Podnikání z pláže – Stanislava Mrázková

Mé dětství v socialismu – Ján Simkanič

Pátá dohoda – Don Miguel Ruiz, Don Jose Ruiz a Janet Mills

Vědomé milování - Diana Fichardson

Poté co jsem si udělala tento soupis, jsem zjistila, jak je to dlouho co jsem některou knížku četla a stále tyto věci praktikuju: Píši vzkazy vodě, používám hooponopono, prosím anděly o léčení, žádám o parkovací místa – jak si správně přát, miluju své tělo, projevuji vděčnost sobě, svému tělu, orgánům i okolí...

Mějte se skvěle ve svém těle.

S láskou a úsměvem Jolana

[jolananovotna-blog]

Procházím jiným cvičením

Už zase píšu o něčem jiném než o cvičení nebo o těle jak to v něm chodí, přemýšlím, čím to asi bude. Protože stále vedu cvičební kurzy, stále se o tělo zajímám, pohyb a tělo a jeho souvislosti mě baví, ve svých lekcích dávám klientům rady, typy, ukazuji souvislosti, ale nějak nemám už potřebu to ještě i psát.

Asi to bude tím, že už to není mým středobodem. Což dřív bylo. Můj život byl lekce, klienti, povinnosti, sebevzdělávání, vědět víc a víc jak to v těle chodí, organizace, nejprve oni potom já, nejprve práce potom zábava, hodně pracovat abych byla dobrá, uznávaná, oceňovaná, chválená. No a teď se to mění.

Začalo to keramikou, miluju tvořit rukama, keramika mě lákala. Obdivovala jsem keramické hrnky, když jsem viděla, jak někdo točí na kruhu, připadal mi jako umělec. Z kusu neforemné hlíny, pod rukama vyrostl nádherný hrnek, konvička, talířek…. Prostě umění. Ten proces tvorby byl pro mě kouzelný.

Já jen toužila, měla jsem spoustu logických důvodů na keramiku nemoci chodit. Byli tu totiž mé lekce, klienti, povinnosti. Až před pár lety dozrál čas a já si dovolila ZRUŠIT lekci, která se kryla s keramikou, ale po skončení jsem hned mazala do tělocvičny, ještě často s hlínou ve vlasech jsem vedla lekci – aby moji klienti “netrpěli”, abych jim “nebrala” jejich dávku cvičení, na kterou jsou zvyklí. Trvalo rok, že jsem z keramiky letěla do cvičení, než jsem si dovolila, že po keramice už žádná lekce, že zvolním, že čtvrteční odpoledne bude moje. Dostávám se na první místo.

Na keramice se mi dařilo, naplňovalo, přicházely nádherné pocity radosti, spokojenosti, blaženosti z prvního vykrojeného ptáčka. Úplně se mi to vybavuje. Ukrojím hlínu, vyválím plát, nakreslím takovou vlnu a on to je ptáček, držím ho v ruce a žasnu, VYROBILA JSEM PTÁČKA. Slzy se mi derou do očí, divím se, jak mě to vzalo, ale nechávám to mnou projít. Jsem absolutně šťastná, takový intenzivní pocit jsem snad nezažila, nebo je to už tak dávno, že si to nepamatuju.

Vlastně pamatuju, teď si vzpomínám, když jsem si po letech vytáhla pletení, a začala plést čepici, pletla jsem taky s takovou vášní, zaujetím. Ten proces byl pro mě blaženost sama. Sedím a pletu, prostě jen sedím a pletu, držím jehlice a jsem v transu. Nyní zpětně si vybavuju, že to byl moment absolutního přítomného okamžiku, kdy jsem byla spojená sama se sebou s pletením, s pocity a to vše se mnou bylo v souladu. Zažívala jsem úplné naplnění. Takže ano, párkrát za život jsem to zažila.

Od malička mě baví ruční práce jako je pletení, vyšívání, háčkování, šití, drhání, a všeliko další. Což když jsem se pustila do podnikání, přestalo, nebyl čas. Nastala doba práce. Plně jsem se odevzdala svým povinnostem, svým klientům, tvorbě svého podnikání. Dařilo se mi, ale jak je vidět nestačí to.Nejen prací živ je člověk, i když je práce jeho koníčkem.

Tak asi proto, že jsem cvičení a šíření věnovala vekou část svého života a i když je stále mojí vášní tak o něm mě nyní tolik neláká psát a projevuje se to docela zřetelně. Pokaždé když sednu ke psaní, tak mou mysl pohltí jiné téma. Nebráním se, nechávám tomu volný průběh. Disciplíny, povinností, toho co bych měla, co bych neměla, co by bylo dobré, užitečné a potřebné toho bylo dost.

Toliko o tom proč se teď víc projevuju jinak než o cvičení. Ale mám tam i na toto téma spoustu inspirací, jen ještě potřebuju dát prostor jiné své části a ukojit ji.  A jak jste na tom vy?

S láskou k sobě

Jolana

[jolananovotna-blog]

Tobě slohy nejdou

mám od dětství v hlavě uloženo, že já psát slohy neumím, nemám na to talent. Tomu jsem uvěřila. Ale cítím, že to není pravda, protože mi má hloubka stále šeptá, PIŠ, sděluj, inspiruj. Povrch se brání, vnitřek ponouká a nedá se utišit. Téměř každý den nad ránem mi proběhne hlavou, měla bys víc psát. Ale mě se moc nechce, nejde mi to, docela u toho trpím, strávím u toho tolik času...

Ten můj soudce se zatím nechce lehce vzdát a stále mě zkouší a hlásí: vždyť ty neumíš psát, koho to bude zajímat, jo dobře tak když chceš psát tak piš o cvičení, o užitečných věcech o svých znalostech, zkušenostech. Ale víš, že máš ještě jiné věci na práci, měla bys uvařit, uklidit, připravit se do cvičení, něco prostudovat, naučit se…

Když nefungují pracovní a povinnostní argumenty, zkouší další finty, vytáhne těžší argument druhou rovinu nepracovní, hele běž si raději odpočinout, pusť si nějaký film, vezmi si vyšívání, pletení vždyť to děláš ráda a jde ti to, a víš, že jsi to už dlouho nedělala a těší tě to, mohla by sis uplést nový svetr, nebo dečku, vidíš tu na stole jak je krásná ne?

A když se mysl vypovídala a došly všechny trumfy, na které jsem se kdysi chytla, tak konečně ztichla. To byl zvláštní pocit. Takový klid, mír, uvolnění, pocit svobody je asi nejvýstižnější. Blažený úsměv na tváři a položila jsem si otázku: Jak by to vypadalo s mým psaním, kdybych to uměla, kdyby to šlo hladce, lehce, snadno? Co by se změnilo? ... A najednou to bylo jiné, v té blaženosti, uvnitř sebe cítím jak to je snadné, jak to je super, jak mě to baví, jak mi to jde, jak se mě to baví. Nový program je tu, ještě je čerstvý, jemný, trochu zranitelný, ale je tu!

Tak to jsou moje zkoušky a našeptávači. Někdy ještě na chvíli podlehnu, ale většinou ne. Jsem na sebe pyšná, protože je už dokážu odhalit, jen jim ještě ne vždy čelím, netrestám se za to. Přiznám si to, a zlepšuje se to. Protože tolik článků co jsem napsala za posledních pár týdnů, jsem nenapsala za poslední celý rok. A co je ještě důležitější, že jsem je psala už s pocitem lehkosti, ač někde vzadu ještě stále číhá ten soudce, ale super je, že se dokážu udržet v pozornosti snadnosti a lehkosti.

Jsem v praktické části. Jen praxe dělá mistra. 

V článku TAK CO TAM MÁŠ DÁL? jsem popsala víc použitou metodu.

Mějte se skvěle ve svém těle za všech okolností. S láskou k sobě.

S láskou a úsměvem

Jolana

[jolananovotna-blog]

Tak co tam máš dál?

Tuhle metodu jsem použila na své přesvědčení, že já neumím psát články či nějak se písemně projevovat, ale až po dvou letech. Do té doby jsem čas od času něco napsala, ale vždy to byl “porod”, mnoho řečí kolem toho, bolest, utrpení při psaní, opravování, přepisování, hodnocení, posuzování... 

Cítím se ve stresu, pod tlakem, spěchám, protože jsem slíbila, že to udělám ještě dnes. Vyčítám si, peskuju se, tlačím na sebe …

Nebo taky když se mi do něčeho nechce, ale někde uvnitř cítím, že by se mi to líbilo, že ano, takhle bych to chtěla, ale mysl hází důvody, že to není dobrý nápad. Když uvnitř mě probíhá diskuze mezi tím, co by chtělo srdce a mezi rozumnými argumenty mysli, které jsou většinou naplněny strachem, obavami, jak by to bylo správné, přijatelné, rozumné, pro okolí přijatelné, pro mě pohodlné, jak by se to mělo... Prostě MĚLA BYS UDĚLAT.

Nejvíc mi funguje toto: Zastavím se a popovídám si sama se sebou. Dávám si otázky a jen pozoruju a udiveně hledím co se to ve mně děje, jaká diskuze, jaké pochody, jaké projevy. Je zajímavý, těmito vjemy i pocity projít, dát všemu průchod. Dovolit mysli, ať si k tomu řekne svoje a ještě ji povzbuzovat k tomu, co všechno k tomu chce ještě říct, pozorovat s čím se ještě vytasí.

Po každém argumentu se ji ještě zeptám a co tam máš ještě, jen řekni úplně všechno, chci to vědět, co všechno tě trápí, co tam všechno je. A když už to vypadá, že už tam k tomu nic dalšího nechce mysl říct, přesto se ještě zeptám a fakt už tam nic k tomu nemáš, vzpomeň si, je to opravdu všechno?

Super, děkuju, že jsi mi to všechno řekla. No a najednou je to pryč. Už mysl neruší. Stačilo ji dát prostor. Řekla si k tomu své, a to ji stačilo. Dostala se ke slovu, tím se přetlak uvolnil, zavřené se dostalo na povrch a odešlo. Je to pryč. Vyčistilo se to.

U tohoto tématu mysl říkala, ale tobě to přeci nejde, ty to neumíš, vždyť ti to už na střední mamka říkala, že jsi na matiku, ale čeština a slohy to ti nejde.

A teď přijde další část: vyčištěný prostor naplním novým pohledem, novým programem. Položím otázku: Jak by to vypadalo kdyby ti to šlo, kdybys TO UMĚLA, kdyby to byla hračka? ...

Je to jako s malých dítětem, je potřeba mysli dovolit se projevit, nesoudit ji, neodsuzovat, neumlčovat, ale dát ji prostor aby si k tomu všechno řekla. To ji uklidní, získává důvěru, že není peskovaná, umlčovaná, přehlušovaná, neposlouchaná. Líbí se mi ta demokracie. Dovolit srdci i myli i tělu říct jak to chtějí.

V tomto je rozdíl oproti pozitivnímu myšlení, to by mysl nutilo rovnou do nového programu. Nedává šanci otevřít a vyslyšet své nitro, jen rovnou tlačí nový program.  

Je to jednoduché, docela zábavné a pro mě docela často překvapující, protože já si MYSLÍM, že to v sobě už mám hodně „srovnané“. Ale stále na mě něco vyskakuje. Beru to jako hru. Pozoruju to a bavím se odpověďmi, kterými mysl argumentuje.

Jak to vypadalo v prakticky jsem se vypsala v článku TOBĚ SLOHY NEJDOU.

Dělám pro sebe to nejlepší a to ukazuju a předávám dál s vlastními zkušenostmi, úsměvem a láskou ke všemu co dělám.

Mám se skvěle ve svém těle.

Jolana