ka-bal - Tumblr blog

[ka-bal]

Co a jak s dětmi v období karantény

Milí rodiče, připravila jsem pro Vás pár tipů, co a jak s dětmi (i se sebou :-) v období karantény:

Vědomý pohled (úkol pro rodiče)

Vylaďte se na situaci, ve které jste, jako na životní příležitost, vnímejte, co nového do vašeho života díky ní přišlo, z čeho je dobré se radovat, na čem je potřeba zapracovat…

Každý den je jiný, život, a to i v karanténě, přináší vývoj a změnu, nyní můžeme více vnímat detaily, na které třeba v běžném životě není čas.

Pokud máte pocit, že jste přetížení, zauvažujte o prioritách - co teď ,co jindy, co třeba děti zvládnou samy i  bez vaší starostlivé péče či kontroly…

Jak zvládnout každodennost?

Základem je dobrá organizace rodiny (rytmus a řád) a připravené prostředí. Všichni jsme mnohem více doma, anebo dokonce permanentně doma, takže je doslova nutné domluvit se (pokud máte větší děti), či naplánovat (za ty menší) časový harmonogram dne.

Patří sem přibližně podobná denní doba, kdy vstáváme, jíme, učíme se, pracujeme z domova, chodíme ven (když to jde) nebo třeba cvičíme doma. Dále je přínosné rozvrhnout čas i z hlediska aktivit, které děláme dohromady a které naopak potřebujeme dělat sami. 

Partnerská komunikace o tom, “co, kdy, kdo” může udělat pro rodinu, s dětmi, a kdy naopak potřebuje čas na svou práci či odpočinek, je rovněž klíčová.

Abychom se navzájem, často na malém prostoru, respektovali ve svých individuálních potřebách a předcházeli zbytečným konfliktům, je dále důležité přizpůsobit domácí prostředí. Každý člen, nyní možná víc než jindy, potřebuje nějaký prostor, koutek, který je jen jeho, kteří ostatní respektují, kde může dobře a nerušen vykonávat svou práci, učení či hru. Možná právě díky karanténě zjistíme, že je nutné něco v našich domovech změnit, přesunout, uklidit a že jsme třeba trochu zaspali ve sledování vývojových potřeb našich dětí.

Tipy a nápady:

v rodinách s většími dětmi 

Zkuste zapojit všechny členy do chodu domácnosti: 

střídání v přípravě oběda pro ostatní

úklid společných prostor

mytí nádobí, vyklízení myčky

péče o prádlo

vynášení recyklovaného odpadu

jarní úklid vlastního pokoje

mytí oken

práce na zahradě

Společné aktivity, zábava

Sourozenci se mohou např. společně učit do školy, starší připraví aktivity pro mladší. 

Společné chvíle obohatí třeba hudba, zpěv, hra na hudební nástroj či tanec při kterém se můžeme odreagovat.

v rodinách s menšími dětmi

Nyní je příhodné ještě více podpořit přirozený dětský potenciál a zájem o lidskou práci, je mnohem více času než jindy :-), již batolata necháváme, aby se zapojila do sebeobsluhy, domácích prací či prací na zahradě.

Nabízí se např. tato cvičení praktického života inspirovaná metodou Montessori:

Aktivity na doma

sebeobsluha:

stlaní postýlky

oblékání (2 volby - např. červené x modré tričko)

nácvik na nočník

čištění zubů

česání

mytí rukou

příprava svačinky (jednoduché krájení, mazání, pasírování mandarinek)

péče o prostředí, práce s vodou:

umývání nádobí

mytí stolu

utírání stolu

vytírání mopem

praní prádla

mytí skla nebo zrcadla

péče o rostliny:

zalévání

utírání listů,

přesazování

sázení

aranžování rostlin

Společné aktivity

Čtení a prohlížení knížek, rytmický jazyk (říkadla), zpěv, hra na hudební nástroje, společný tanec, jóga s dětmi

Aktivity na ven

oblékání (bundy, botiček, čepice, rukaviček, roušky)

práce na zahradě (sbírání ostříhaných větviček, sázení semínek, zalévání)

mytí rukou

Vlastní zahrada je samozřejmě výhodou, ale i ve městě lze najít místa vhodná pro hry venku, běhání, lezení, jízdu na kole či koloběžce. Pokud nemůžete vůbec ven a máte alespoň balkon, lze ho proměnit na příjemnou malou venkovní oázu např. s květinami, miniaturním pískovištěm, místem k tvoření, anebo hraní s vodou.

Pokud jste venku sami a ve vzdálenosti cca 10 metrů od vás nejsou další lidé, nebojte se sobě i svým dětem sejmout roušku a nadechovat plnými doušky jarní vzduch.

Přeji nám všem, ať je život v karanténě obdobím, kdy objevíme svůj další rodičovský potenciál!

Kamila Balcarová, Žijeme Montessori

[ka-bal]

Nechci spát, nebudu jíst, já se budu pořád houpat...

aneb jak na dětský vzdor s pochopením a respektem, o co tady vlastně jde :-)

9.11. 2019, 13 hod, veletrh Rosteme pro život, Praha Barrandov

9.12. 2019, 18 hod,  Asociace Montessori, Praha 6, Na Sekyrce 2

27.1. 2020, 16 hod, Studénka, městská knihovna

[ka-bal]

Montessori versus waldorf, aneb jakou cestou jít s našimi dětmi

Zajímají vás alternativní směry ve vzdělávání, které jsou často inspirací i pro běžné školy a školky? Poznejte lépe rozdíly mezi WALDORF a MONTESSORI přístupem.

4.11. 2019 od 18 hod v RKC Paleček

23.1. 2020 od 18 hod v Klubu K2

http://klubk2.cz/beseda-waldorf-vs-montessori/

[ka-bal]

Dovolená s puberťákem aneb transformace matky

Ptát se v lednu šestnáctiletého syna, jestli v létě pojede na rodinnou dovolenou do Španělska, má jistá úskalí. Je to za dlouho, je zima, vidina prázdnin vypadá lákavě, tak proč vlastně ne? Chceme jet alespoň na 14 dní, kombinovat hory a moře, nesedět na místě, ale cestovat. Když by se rozhodl nejet, museli bychom ho stejně přesvědčit, ať si v té době najde jinou alternativu, kam jet, protože nechat ho doma 2 týdny o samotě je trochu rizikové...

Jsme pětičlenná rodina, druhému synovi je 14 a dceři 9 let, kamkoliv chceme jet či cestovat, řešíme zpravidla jejich další návrhy, protinávrhy, málokdy chtějí totéž, v tolika lidech jde vždy o kompromis. Aby cestování po severním Španělsku bavilo i naše děti, bude tedy lepší jet se dvěma dalšími spřátelenými rodinami, naředit typické rodinné situace i konstelace esencí kamarádů, nejstarší Jonáš ale mezi nimi parťáka ve svém věku nemá... Vyrážíme, červenec v rozpuku, letíme do Santander. Už na letišti diskutujeme, kdo bude v první destinaci s kým bydlet, dětem se příčí představa zůstat jen se svými rodinami. Po zajímavé loterii je nakonec rozhodnuto, že nejmladší dcera s námi bydlet prozatím nebude. Je nadšená. Zůstáváme tedy v nezvyklé sestavě já, muž a dva kluci. Bydlíme v centru města, ostatní na předměstí. Máme k sobě dál. Dny probíhají zhruba takto: Často ráno Jonáš prohlásí, že s námi nechce trávit den, zůstává na apartmánu a jakmile se k večeru vracíme zpátky, odchází do města. Dáváme mu limit, dokdy se má vrátit, dodržuje ho jakž takž, ale vrací se nějak podezřele veselý...Potřebuje jen peníze a naši důvěru. Jindy má dobrou vůli s námi být, nějaký program ho i láká, vyrážíme tedy společně. Pak se to však většinou nějak zamotá, třeba když se cestou nevhodně zeptáme...(např. “Ty sis nevzal čepiči a plavky?...Aha, zůstaly v Praze”). Ve vzteku nebo rezignaci odchází, mizí, najednou není k nalezení, dovolat se mu nedá...Zůstáváme často sami s prostředním synem a čekáme, až se potkáme s ostatními členy výpravy a dcerou, která bydlí s nimi. Naše plány jsou omezené, protože Jonáš, který odešel, bude asi brzy potřebovat klíče, až zjistí, že je nemá... Po mořském pobřeží ke mně přibíhá nadšená devitíletá dcera, líčí, co všechno sladkého za dva dny snědla a že je to u známých super, protože se koupou s dětmi samy ráno v moři...Moře je tu vlastně oceán, krásný a divoký, cítím strach a potřebu ji ohlídat. Další den prosím známé, ať ji nenechávají na pobřeží samotnou se staršími dětmi, je přece jen nejmladší, mám v plánu dojet za nimi. Nakonec ji však přivážejí do města, cestou do muzea, dcera je na mě zbytek dne hodně naštvaná, kazím jí prý den i život... Prostřední syn je zatím bez problémů s námi, stačí mu pravidelný přísun burgrů, zmzliny a koupání v moři. Jen bychom mohli méně chodit po městě... První destinaci opuštíme po pár dnech, s úlevou si prohlížím děti nastoupené na nádraží, dorazil i Jonáš, který se do poslední chvíle někde zatoulal, prý pro žvýkačky:-)... Jedeme na španělský venkov, ve vlaku jsme všichni pohromadě, jen ten nejstarší sedí na druhém konci vlaku a tiše trpí, s jakou partičkou se to proboha vydal... Na venkově je přenádherně. Zelené kopce plné oveček a krav se příkře svažují až k mořskému pobřeží. Vůně hnoje se mísí s vůní trav a slané vody. Jsme celá rodina pohromadě, dcera se nakonec rozhodla, že zas bude bydlet s námi, známí bydlí opodál. Prosluněné dny kazí jen Jonášova nálada. Kde to proboha jsme a co tu celý týden budeme dělat? Chodíme k divokému mořskému pobřeží, chodíme po loukách, lezeme po horách. Jonáš má většinou vlastní program - zůstává celý den na apartmánu s mobilem v ruce nebo se potlouká sám po okolí, potřebuje jen peníze a naši důvěru. Nevím, jak dalece respektuje naši prosbu, aby se koupal jen na veřejné pláži, nepil alkohol...čas návratu dodržuje sporadicky, někdy večer bývá veselejší než byl ráno... Ale, není už v našich silách vynucovat si jeho přítomnost na výletech, kde se pak většinou stejně tváří naštvaně a vyvolává konflikty. Nechce s námi prostě být. Škoda, že letenka zpátky domů z tohoto místa je nereálná, možná by to bylo nejlepší řešení pro něj i pro nás... Ale čím víc se křešeme a není uniku, dochází k něčemu zvláštnímu. Ve mně se odehrává zhruba tento vnitřní proces: vztek na něj, strach o něj, touha žít na dovolené pohodu a ne vnitřní rodičovské peklo, touha utéct, rezignace, vnímání hloubky vztahu, vnímání vlastního nepřijetí syna, vyrovnání se s “peklem”, přijetí pekla...A kupodivu přichází zajímavý obrat. Najednou jde s námi na výlet, na celý den, je přizpůsobivý, usmívá se, hovoří s ostatními...WOW...Chci zažít více takových dní, jako matka jsem doslova závislá na pocitu rodinné harmonie a štěstí... Ale v tom je právě ten háček, to na čem mi tak záleží, na čem lpím, drtí nemilosrdná puberta jak piškoty v misce. Smířena s tím, že lepší to prostě nebude, dorážíme v našem putování na třetí a poslední destinaci, tentokrát do většího města - Gijón. Určitou výhodou je, že máme pronajatý malý byt a Jonáš má vlastní pokoj. Už nemám vůbec žádné očekávání, jak se poslední dny odvinou, jsem připravena opět přijmout, že je stráví po svém, třeba celé na pokoji...A zase nastává zajímavý obrat. Město se mu líbí, je ochoten chodit s námi i trávit společně den, nemá už takovou potřebu se vymezovat, vlastně zůstává sám jen jeden jediný den. Ukázkový syn, poměrně harmonický zbytek dovolené, matka znovu pociťuje štěstí :-)...

A ejhle návrat do Prahy. Rovnou z letiště, ještě s cestovním zavazadlem běží za kamarády, do večera se nevrací, do noci se nevrací, po půlnoci přichází rozjařený... Ach jo. Každá etapa rodičovství má zkrátka své výzvy a na cestách se toho vyjeví víc než doma, výhodou ale je, že puberťáka na rozdíl od batolete můžete příště nechat doma :-)!!!

Kamila Balcarová

[ka-bal]

Tátové jsou důležití...

Otcovská role a archetyp otce

V mém dětství nebylo nikterak výjimečné, že se tátové více zapojovali do výchovy, až když dítě chodilo a mluvilo, šlo s ním např. jít na výlet, hrát fotbal, anebo mu předčítat či pouštět zajímavou hudbu; zkrátka s ním sdílet vlastní záliby či dovednosti. Existovali samozřejmě i otcové, kteří se účastnili péče o miminko, ale troufám si říct, že jich bylo výrazně méně než dnes. Mnozí to nedělali, protože k tomu třeba nebyli přizváni od žen, anebo vedeni odmalička. Často neměli takový vzor doma ve svém otci, možná se i vyhýbali případným úšklebkům jiných mužů, protože běžným trendem bylo, že o malé děti pečují mámy.

Role otce souvisí se společenským vnímáním rolí a problematikou genderu. V tradičních společnostech bývá chápána jako role poskytovatele i “hlavy rodiny”, toho, kdo střeží rodinný systém a předává důležitá pravidla. Očekává se, že muž zajistí rodinu především ekonomicky, žena se zas postará o domácnost a děti.

“Archetyp otce je personifikací principu ochrany, vedení autority. Otec ustavuje pravidla a také trestá jejich nedodržování. Odměňuje, když jsme tací, jakými máme být, když plníme požadavky a dokážeme uspět. Otcovský archetyp v sobě obsahuje také muže jako stvořitele světa, budovatele, architekta i stavitele. Otec omezuje, aby udržel děti v bezpečí - staví tedy hranice. Určuje, co je správné a co není. Podporuje ve výkonu, v úspěchu ve vnějším světě. Také určuje, kdy je k tomu vhodná doba. Iniciační rituály mladých mužů v různých kulturách mají význam otcovského požehnání, uznání dospělosti a doplňují individuální úlohu otce na konci separačního procesu.” (Klímová,J., Fialová, M.: Proč (a jak) psychosomatika funguje?)

Zaujalo mě, že podle tradice indiánů Černonožců pečuje o dítě od narození do 4 let matka, od 4 do 8 let jsou nejdůležitější svým vlivem prarodiče a v 8 až 14 letech přebírá u chlapců, výchovu a vedení otec (u dívek matka).

Moderní otec je tátou od začátku

“Matka je pro dítě živnou půdou, otec je slunce, které mu dovoluje kvést.” (Alfréd Tomatis)

Myslím si, že česká společnost je v otázkách genderu v posledních letech stále méně konzervativní. Přibývá mužů, kteří si své otcovství užívají a chtějí být aktivní již od počátku. Sílí jejich zájem žít rodičovství naplno, rozumět svému dítěti, znát ho odmalička. Otec, který se zajímá o dítě již od těhotenství, je např. přítomen porodu, a pak se aktivně podílí na vedení i směřování dítěte, je v dnešní společnosti zkrátka “in”. Knihy o rodičovství, otcovství, vývojové psychologii, komunikaci s dětmi jsou stále častější součástí rodinných knihoven. Muži dnes mají možnost organizovat různé akce, potkávat se i navzájem inspirovat (mužské kruhy, tématické víkendy pro táty a děti, pobyty pro táty a syny apod.).

Čas na děti musí muž většinou sladit se svou profesí či pracovní dobou, ale protože přibývá žen - matek, které jsou ekonomicky i profesně samostatnější, pracují i někteří muži flexibilněji, např. z domova. Není už ani výjimkou, že se na rodičovské dovolené vystřídají oba rodiče. Větší účast otců na péči i výchově je z hlediska zdravého vývoje dětí pozitivní změnou.

Jak se může muž jako táta zapojit?

Hlavní rolí otce je milovat matku dětí. To se promítá do rodinného systému již před narozením dítěte a je neméně důležité i v dalších vývojových obdobích.

Je skvělé, když muž věnuje pravidelné chvilky své těhotné ženě, může ji masírovat, komunikuje s dítětem uvnitř dělohy (doteky, čtení, společný poslech či hraní hudby).

Může i nemusí být přítomen u porodu. Měl by reálně odhadnout své možnosti i odhodlání. Ne každá žena navíc přítomnost muže u porodu vítá.

Jedná se o velmi individuální, osobní a citlivé téma. V minulosti byla napříč různými kulturami přítomnost muže u porodu něčím nepatřičným (porodní báby např. zaměstnávali otce vařením vody). Pro přijetí dítěte i prohloubení partnerského pouta je většinou právě porod nepřenosným zážitkem.

V prvních dnech po porodu pomáhá otec tak, že komunikuje s okolím, (zařizuje např. zápis dítěte do matriky), přebírá částečně péči o starší sourozence, nakoupí či uvaří.

V rodině, kde je více dětí bývá důležité slaďování různých vývojových potřeb, je dobré, když se rodiče dokáží flexibilně zastoupit. Matka třeba

více pečuje o kojence, otec tráví aktivně čas se starším dítětem. Jakmile je matka vyvázána z častého kojení, mohou se vystřídat (otec je pár hodin jen s miminkem, matka se věnuje starším dětem).

U větších dětí je vzor otce ještě více nezastupitelný, svým chováním ukazuje dětem hodnoty, které mohou následovat. Učí děti komunikovat jinak než to dělají matky, ovlivňuje jazykový vývoj, způsob interakčního chování i vývoj pohlavní identity.

Hraje s dětmi hry, učí je odvaze, zkoumání, riskování, ale zároveň i schopnosti nést následky za své chování.

Ovlivňuje schopnost zvládat realitu, samostatný postoj vůči světu, v němž žijeme, přispívá k vnitřnímu uspořádání osobnosti dítěte.

Existuje řada studií dokazujících důležitost a nepostradatelnost otce ve výchově chlapců i dívek. Např. dlouhodobá americká studie ukázala, že synové otců, kteří se aktivně zapojili do jejich života, jsou méně orientovaní na kariéru, jsou pružnější ve svých představách o přijímání rolí a projevují se méně agresivně, protože se o ně otcové zajímali, aniž by na sebe museli upozorňovat špatným chováním. U žen je zas prokazatelné, že pokud mají dlouhodobý dobrý vztah se svým otcem, mívají pak lepší vztahy se svými partnery i lepší mentální a fyzické zdraví ve věku kolem třiatřiceti let. Podle výzkumů existuje i přímá souvislost mezi nepřítomností otce a špatnými výsledky ve škole, nízkým inteligenčním kvocientem, delikvencí a agresivitou...

Den otců

Přeji všem otcům, ať mají dobré podmínky, dostatek příležitostí, času i lásky žít svou roli vůči dětem vědomě a naplno, protože tátové jsou prostě důležití...

Mgr. Kamila Balcarová,

https://dokazestosam.cz

http:// www.zijememontessori.cz

[ka-bal]

Rodina má klíčový význam

Mezinárodní den rodiny připadá na květnové datum 15.5. 

Rodina je významově silný pojem, bohatý na asociace. Všimněme si, jak základové slovo -rod- proniká do celé škály příbuzných slov nabytých životadárnými významy (např. rodit, rodiče, zrod, národ, příroda, úroda…) Kolik historických rodů se asi potkává v jedné současné rodině? Rody a rodiny, ve kterých život nestagnuje, ale pokračuje, a vyvíjí se v souladu s prostředím a nároky světa jsou základem každé fungující společnosti. Den rodiny si tedy zaslouží povšimnutí i oslavu.

Rodina má klíčový význam

Rodina je zcela klíčový pojem pro život každého z nás. Rodíme se většinou do rodiny, konkrétním rodičům, kteří mají zásadní vliv na naše jedinečné formování (adaptaci na svět, sebepojetí i sebevědomí). V každém rezonují i pulzují asociace spojené s vlastní rodinou nějak specificky, nepřenosně, jinak.  Základní lidské potřeby máme ale všichni stejné (např. potřebu lásky, jistoty, bezpečí, péče o vlastní tělo, potřebu učit se a zdokonalovat).

Podmínky jsou různé, život pestrý, prý si naše duše vybírá ke komu a v jaký čas se narodit. Když to s biologickými rodiči neklape, přichází třeba rodina adoptivní nebo je jeden z rodičů nevlastní. 

V dětství jsme na pečující prostředí bytostně odkázáni, rodiče či nejbližší pečovatelé pro nás představují vzory, které napodobujeme a se kterými se identifikujeme i z hlediska našeho pohlaví. V pubertě sílí potřeba se vymezit, překročit hranice rodiny, najít své místo ve světě. Někdy až tak, že načas potřebujeme svou rodinu zavrhnout. Po odžití negace většinou přichází další dekáda, kdy dospějeme a začínáme si třeba vážit faktu, že jsme měli možnost v rodině žít, i když rodiče nejsou tak dokonalí jako nám připadali v dětství. Nastává čas založit vlastní rodinu. Míra odhodlání, kterou v tomto směru máme většinou úzce souvisí s tím, jaké jsme měli dětství…

Trocha teorie aneb definice rodiny

Definice rodiny se liší podle různých funkcí, které pro jedince a společnost plní. Jiná je definice sociální či psychologická, jiná právní či ekonomická…

V sociologii bývá rodina definována jako “solidární skupina osob navzájem spjatých manželstvím, příbuzenstvím nebo adopcí, které spolu dlouhodobě žijí a jejíž dospělí členové jsou odpovědní za výchovu dětí.”(zdroj: Wikipedie)

Líbí se mi trochu výmluvná definice J. Jandourka v Sociologickém slovníku : ”Rodina je forma dlouhodobého solidárního soužití osob spojených příbuzenstvím a zahrnující přinejmenším rodiče a děti.”

Ano, přinejmenším rodiče a děti. Takové rodině se pak odborně říká nukleární. Dnešní moderní rodina, alespoň v západních společnostech, je kromě tradičního modelu /rodiče(manželé)=děti/ často tvořená např. ženou a mužem, kteří nejsou oddáni, ale mají vlastní děti /rodiče(partneři)=děti/. O statut rodiny usilují (a v některých zemích statut rodiny mají) i homosexuální či lesbické páry, které vychovávají děti. 

Dalším neméně obvyklým způsobem soužití, jsou sekundární rodiny vzniklé po rozvodu rodičů a nalezení nových partnerů. Ve větších rodinách pak spolu žijí noví partneři a děti z předchozích i současných vztahů. Neúplná rodina je rodina, ve které jeden z rodičů chybí, širší rodina naopak zahrnuje i další příbuzné z obou stran rodičů. V různých kulturách se pojetí i definice rodiny mírně liší.

Krize rodiny?

S rodinou a jejím vymezením je to tedy pestré a někdy i poměrně složité. Asi jako se vztahy uvnitř ní. Stav společnosti se do jisté míry zrcadlí ve stavu rodiny a naopak. Slýcháme, že se dnešní rodina nachází v krizi, že už neplatí normy jako dřív…Dítě často žije uprostřed složitých vztahů v nukleární rodině, navíc bez možnosti většího vlivu ostatních příbuzných (babiček, dědečků, strýčků či tetiček). Rodiny se častěji rozpadají, někteří lidé zůstávají vědomě singles, jiní si pořizují jen jedno dítě. Podoby rodiny dnes ovlivňuje řada faktorů, např.celkově vyšší životní úroveň, vyšší průměrná délka života, individualismus i proměna tradičních rolí muže a ženy. Ještě v 19. století nebylo běžné svobodně si volit životního partnera na základě citového pouta. Věk vstupu do manželství byl častěji velmi nízký, rovněž věk ženy, která se stávala matkou. Rodinu zajišťoval muž, žena měla být především matkou. Dnes, alespoň ve většině moderních společnostech, je běžné, že si sami vybíráme svého životního partnera. Věk rodičovství více oddalujeme i plánujeme, hledáme způsoby života, které by naši rodinu nejen uživily, ale snažíme se nějak sladit potřeby všech jejích členů (rodičů, dětí a často i prarodičů, o které je např. potřeba se postarat). Zcela novým fenoménem moderní společnosti je volný čas a otázka, jak jej společně či zvlášť trávit. V rodinách přibývá sporů v otázkách individualismu i genderového vyladění, tradiční role muže a ženy prochází rovněž krizí.

Jaká tedy bude další generace? Budou naše děti ještě vůbec chtít zakládat rodiny? Tahle otázka je i není nová. Lidstvo naštěstí přežívá a vyvíjí se, navzdory skepsi.

Hledání východiska

Jsem optimista, žiji ve středu Evropy, a tak cítím, že se krize rodiny potkává s východisky. Záleží, jakou cestu zvolíme. Domnívám se, že jde o to, nepřerušit tu dávnou antropologickou linii, kdy lidé mají děti a starají se o ně, nejen z biologické potřeby, ekonomického nedostatku či dostatku, ale protože niterně cítí, že rodičovství dává životu další smysl, že každé dítě je příslibem a nadějí pro budoucnost.

Pracuji s mladými rodiči, je to možná jen malý vzorek, ale pozoruji sílící tendenci žít rodičovství více naplno a “vědomě”. Dnešní doba přináší tuto kvalitu a vnímaví lidé ji cítí. Rodiče dnes chtějí vědět více o vývoji svého dítěte. Někteří si již uvědomují, že jsou těmi, kdo svým chováním, mluvou i vyzařováním mocně ovlivňují osobnost dalšího člověka. 

Každé malé dítě je nejšťastnější v rodině, mezi blízkými lidmi. Každý dospělý, který provází dítě životem má jedinečnou příležitost vyladit se na “tady a teď” a nechat se znovu vést cestou dítěte, do svého nitra. Rodičovství je dar, přináší možnost vnitřní proměny a transformace.

Mgr. Kamila Balcarová

[ka-bal]

Montessori nebo waldorfská pedagogika, aneb jakou cestou jít s našimi nejmenšími

RKC Paleček, 10.4. 2019, 18:15-21:15

[ka-bal]

Montessori inspirace pro rodiče miminek a batolat

RKC Paleček, 27.3. 2019, 18:15-21:15

[ka-bal]

Přednáška Vědomé rodičovství sobota 3.11. od 14:00

Rosteme pro život - Veletrh smysluplných hraček

[ka-bal]

Spi dětátko spi, aneb spánek malých dětí 5.11. 2018 od 18:00

Malé děti mívají vývojové, často přechodné, problémy se spaním. Povíme si, proč se tak děje, a jak lze empatickým přístupem, znalostmi i přípravou vhodného prostředí zlepšit kvalitu jejich spánku. Přednáška je vhodná pro rodiče dětí od narození do 6 let.

Kavárna Divoké matky, Karlín

[ka-bal]

Cestami vědomého rodičovství

Zrcadlení  1.10. 2018   (18-21 hod)

Přijetí a propojení 15.10. 2018  (18-21 hod)

Spolubytí a nezávislost 31.10. 2018  (18-21 hod)

[ka-bal]

Besedy v Palečku 16.4. 2018

9:00-10:30 PŘECHOD Z PLENEK NA TOALETU Existuje více způsobů, jak můžeme řešit období postupného přechodu dítěte "z plenek na nočník". V rámci besedy probereme jednotlivé strategie a přístupy k dítěti v oblasti nácviku jeho dovednosti udržovat čistotu.

10:45 -12:15 PROČ PŘICHÁZÍ DĚTSKÝ VZDOR a JAK S NÍM PRACOVAT Důvodů, proč má dítě potřebu se negativně vymezovat vůči druhé osobě či prostředí je celá řada. Podíváme se blíže na některé z nich, ukážeme si jak reagovat na dítě, které je v opozici či vzteku, povíme si o možnostech, jak předcházet konfliktním situacím i samotnému vzdoru. Prostor bude i pro Vaše dotazy.

http://www.rcpalecek.cz/o-nas/o-nas-kalendar/#2018-04-16

[ka-bal]

Cestami vědomého rodičovství - Zrcadlení 19.3. 2018

spolek Cestička,  Boleslavská ulice 16, Praha 3

18.00- 21.00 hod

[ka-bal]

Zjišťování osobní vize ve vztahu k profesnímu životu - seminář pro ženy  Brno 5.- 6.3. 2018

lektorky: Kamila Bolfová, Kamila Balcarová

[ka-bal]

Cestami vědomého rodičovství -- Zrcadlení

13.11. 2017 v 18:00, Montessori školy Andílek, Pod Radnicí 3, Praha 5

Zkusme prozkoumat, co vězí za našimi interakcemi s dětmi, objevme vzorce našich rodičovských postojů. Pojďme vnímat to zrcadlo, které nám děti nastavují, nechme se více vést na cestě tady a teď. Seminář pro každého, kdo žije v blízkosti dětí, kdo chce pozměnit své základní nastavení vůči dětem, kdo chce začít měnit sám sebe… Vyzkoušíte si techniky, které Vám umožní objevit základní vzorce vašich rodičovských postojů, což je první důležitý krok na cestě k vědomému rodičovství. Na situacích ze života si ukážeme zrcadlo, které nám děti nastavují, zkusíte si, jak s ním citlivě a pozitivně pracovat.

[ka-bal]

Jak podpořit přirozený vývoj dětí od narození do 6 let, 18.9. 2017

[ka-bal]

Besedy v Palečku 30.5. 2017

9:00-10:30 JAK PODPOŘIT PŘIROZENÝ VÝVOJ DĚTÍ OD NAROZENÍ DO 3 LET Děti od narození do 3 let prochází důležitými vývojovými mezníky. První roky života jsou z hlediska formování člověka základ. Když dospělý citlivě podporuje vývoj dítěte, je dobrým průvodcem na jeho cestě, stává se dítě postupně samostatným, sebevědomým, ale i spolupracujícím a empatickým jedincem. Na přednášce si povíme o senzitivních fázích malých dětí i roli dospělého v raném dětství. Dostanete konkrétní tipy a rady, jak malé děti podpořit a vést. 10:45-12:15 KOMUNIKACE S DĚTMI OD NAROZENÍ DO 3 LET Povíme si o jazykovém vývoji dětí od narození do tří let, ukážeme si způsoby, jak můžeme vývoj řeči u dětí podpořit. Řekneme si také, jakým způsobem s dětmi komunikovat, abychom podpořili jejich samostatnost, sebevyjádření, sebedůvěru ale i schopnost porozumění, protože empatická komunikace je základem dobrého vztahu s dítětem.

Besedy se konají v poradenském bytě (v domě u RKC Paleček), je možné přijít s dítětem. Cena: 100,- Kč/beseda, rezervace nutná na kurzyprorodice@rcpalecek.cz