kotelslivovice

[kotelslivovice]

[kotelslivovice]

Kotel slivovice sám sobě.

Vařil pivo a říká : “už to kvasí”, když v tom do mistnosti vběhl pes a on začal mít strach. Strach, že ho pokouše, ikdyž tušil, že někde v jeho blízkosti bude i jeho “majitel”, který mu očividně důvěřuje. I tak si zanadával : “To musí být umělec, režisér... nebo nějaký debil!“. Když majitel psa došel, “kuchař“ si neodpustil i jemu zanadávat, že má psa puštěného tak navolno, když je to tak velké hovado. "Majitel” rychle zmapoval situaci, a začal oponovat, prý co mu nějaký ožrala bude mluvit do venčení psa.

Jak hádka plynula, “kuchař” vášnivě řídil proces vaření piva, s kterým neměl velké zkušenosti. Pivo vařil po svém, chutnalo sice úplně jinak než to klasické, ale i tak mělo nějaké procenta alkoholu. Jak pivo chladlo, “kuchař” částečně přestal vnímat stále pobouřeného “majitele”, jelikož už se mu sbíhaly sliny. Zanedlouho chytil džbán, co měl připravený, a dychtivě nabral piva z hrnce. Soustředil se jen na jeho chuť, jen okrajově registroval “majitele”, jak mluví něco o lazení kytar na frekvenci 432 Hz. V duchu si pomyslel, že to musí být neskutečný trouba, když se od nařknutí z ohrožování volně pobíhajícím psem dostal až k lazení hudebních nástrojů. Začal ochutnávat hotový mok, přičemž ho iritoval nekončící výlev přítomného “majitele“. Pes už ležel u nohou “kuchaře“. I jemu byl beztak sympatičtější "kuchařův” postoj k situaci.

“Kuchař” dopil džbán a zhodnotil dnešní várku jako velice zdařilou. V blaženosti a nějakým tím alkoholem v krvi zcela zapomněl na klíčový konflikt, díky němuž se “majitel“ stále kompenzoval. “Kuchař”, již zcela stracen v “majitelově“ monologu, nabral džbán a vmetl ho “majiteli“ přímo před ústa.

“Kuchař” stačil poznat majitelovu ješitnost a nestálo mu za to se dál hádat, proto zvolil toto gesto, snažil se “majitele” naladit na svoji frekvenci. “Majitel” to pochopil po svém. Byl přesvědčen, že se jedná o omluvu za ono nařčení. Byl rád, že boj vyhrál, džbán tedy přimul jako omluvný dar.

I jemu “kucahřův“ mok docela chutnal a tak nezůstali u jednoho džbánu. U pátého džbánu už byli oba dostečně opilí. “Kuchař“, který se tajně dožadoval slovní pochvaly za kvalitu moku začal jet svojí a říká : “Já bych propil klidně i banku, co stojí tady naproti“. Nenápadně tím srovnával jeho nadání s všemožným, co měl zrovna na očích. Na to “majitel“, který se domníval, že jde od další výzvu, říká, že kdyby na to přišlo, tak by propil i Bílý dům. Takhle se přebíjeli v tom, co by kdo propil, až z “majitele“ vylezlo, že by propil i toho psa. Ten už dávno vycítil zoufalost situace podřimujíc u dřevěné skříně plné džbánů.

U některého z dalších džbánů, kdy už byli oba pod obraz, se “majitel” neohrabaně zvedl, zahučel na psa, zahleděl se na ožralého “kuchaře” a říká: “já už budu muset srát...ehm...teda jít.”.

[kotelslivovice]

Why Low You.

[kotelslivovice]

pacmanstyle chala.

[kotelslivovice]

Jak jsem jednou šel po stopách onoho Velkého, až jsem našel jedno ze sídel, českou destinaci, kde Carl sídlil, když zde zavítal. Ámen.

[kotelslivovice]

[kotelslivovice]

Příjde hovno na návštěvu a donese si svojí vanu.

live

[kotelslivovice]

750 ml láhev piva matuška, 1L plechovka piva faxe, 330 ml “piva“ supermalt

[kotelslivovice]

švédský deníček #lilac #lydialunch #píč #život naparkovišti #ljungby

[kotelslivovice]

v zajetí peku

dostal jsem se tam,

byly to krásné časy.

povím o tom vám,

kdysi - mládí - vlasy.

i peku snesl jsem víc,

proto respekt můj k němu roste.

tohle tajemství musím ti říct -

v podstatě je to prosté.

ovšem jednou se to stalo -

dal jsem zemi rostlinu,

samice - zbuje nebylo málo.

ano..., hnojil jsem zeminu.

přišel podzim - přišly plody,

sklízím jako vždy,

je to jako vánoce - zasadil jsi

zasadíš zas po roce.

avšak ten rok byl jinačí.

hnojil jsem hodně.

silná vůle - žádné: “to stačí“,

pořád ruce v hovně.

rostla jsi jako z vody,

já se tomu nedivil.

byly k tomu důvody,

co den jsem tě nasytil.

přišla ona sklizeň,

šťastné časy bujičů.

bujíš - máš mou přízeň,

pekej, jsi už z dosahu rodičů.

teď ti povím, co mě stalo se.

sklizeň klidná - trhám palice.

povím ti tak: bujím už nějaký den. tohle mě se ještě nestalo. tenhle není jako tamhleten. první šluk - jsi silný - do kolen mě to dostalo. zkušenost to byla nová, myslel jsem, že zbuj už znám. nevím, co byla ruka, noha. na jednu věc se sebe ptám: ”Proč?”

Jedná se o složitý překlad (text byl původně napsán v bulharštině, takže bylo složité ho přeložit se zachováním rýmů (které, jak sami uvidíte, jsou geniální)). Jde o dílo, které Carl napsal po jeho zkušenosti s možná nejsilnější zbujem, co kdy vypěstoval. Byla to bulharštinka, kterou Carl pečlivě hnojil a šlechtil, což je z textu básně patrné. Víc není třeba psát, Carl se v tomto díle vyjádřil velice srozumitelně.

Přeložil a dodal komentář: M

[kotelslivovice]

Otázka peku a cti

Vztyčil jsem své ruce,

kam až sahá mi zbuj?

Na louce při potoce,

řekl jsem kdysi: “tady stůj“.

Místo je to důstojné,

slunce, vláha z potoka.

ukážeš-li mi palice,

budu tě hnojit 365x do roka.

Zvedám tedy ruce,

abych se s Ním poměřil.

Pořád jsem tvůj otec,

ano, vyšší, to já tě vyšlechtil.

poznámka k dílu: Dílo jsem vyhledal v jednom ze zápisníků Carla, který si vedl pro přehled vypěstovaného zbuje. Zápisním je samosebou velice obsáhlý, ovšem ne u každého zbuje je uvedena citace, jako u tohoto. Byl to jistě velice mocný zbuj, když si zasloužil tolik Carlovy pozornosti a úcty. Dílo je vyňato ze zápisníku, na kterém byl napsán rok 1945. Tento rok se Carl nacházel především ve své rodné vlasti, proto si troufám tvrdit, že se jednolo o angličtinku.

vyhledal: M

[kotelslivovice]

PROTOKOL

popis situace: (asi) spečeny kocur, co odpočívá u cesty.

lokace: pod Javorovým

zůčastněné osoby: Justýna, M, kocur

kdy: září 2015

sepsal a nafotil: M

[kotelslivovice]

fotograf hor na Javorovém.

M

[kotelslivovice]

žaludomluvec brýlový by Mr. V.

M

[kotelslivovice]

Středeční žabí zamyšlení

Je více vesmírů? Nebo je více žab?  Je v těchto vesmírech více žab (než vesmírů)? Je více žab ve vesmíru?

V

[kotelslivovice]

KRÁTKÁ ANTI-THESE

Nesouhlasím s Waldemarem Matuškou v tom, že Slavíci jsou z Madridu. Jistě, mohou být ale není to nakonec tak, jak říká Horkheimer: "Die Entwicklung einer differenzierten autonomen Person wird um so seltener, als sie nicht mehr im selben Maß wirtschaftlich gefordert, ja beim Fortkommen zum Hemmnis wird."? A já se táži, měli vůbec v Mezopotámii rádio? V této souvislosti je nutné také zmínit mikrovlnou troubu protože když se do ní dá chleba tak se kolikrát ani neupeče. Je toto objektivita? Více mě zajímá diference.

[kotelslivovice]

jednou takhle v kanálu

Vidí krysa v kanálu, jak teče logr, tak nabere do dvou hrnků a běží s tím za druhou krysou. ta se napije a ptá se, co to je. Ta první se tež napije a říká: “100% arabica“

M