mesiceahvezdy

[mesiceahvezdy]

Prosba o pomoc

Tak tu zase pisu, dva roky a kousek po sobe.

Myslela jsem, ze ten byt na ktery jsme se byli podivat vyjde. Dva pokoje, obyvak s otevrenou kuchyni, a vyhled na zahradu. Uplne novy. Vyhled na jih.

A dnes jsem se dozvedela, ani ne primo od cloveka, se kterym jsem byla v kontaktu, ze uz neni k mani. Potom co jsem jim tolikrat volala. A stresovala se.

Vesmire, proc? Myslela jsem, ze uz je to opravdu ono. Ze tam patrim. Ze tam patrime. Ten byt byl perfektni. Proc jsi mi ho nedal?

Jsem zlomena a unavena. Nemam chut do zivota. Prosim, pomoz mi. Prosim.

[mesiceahvezdy]

Laivi Põder

Instagram: (@laivi_illustration)

[mesiceahvezdy]

Motlitba

Vesmíre,

Dnes se na tebe opravdu obracím. Našla jsem byt, a moc tě prosím, ať to vyjde. Jak určitě vidíš a cítíš, tak jsem momentálně v bytě u ženy, která mi bere radost z života a pokaždé se cítím, jako by mi něco sedělo na hrudníku. Přestávám se tu cítit doma. I když se bojím změny, tak cítím, že je potřeba odejít. Cítím tu obrovský strach. 

Tak mi, prosím, pomož. I kdybych měla první měsíc každý den obědvat v crousu, tak mi to za to bude stát. Chtěla bych mít místo, kde se cítím doma, kde můžu volně dýchat a vyvíjet se pro dobro všech. 

[mesiceahvezdy]

Pátek

Sedím u sebe v pokoji, zatímco by jiní touhle dobou byli v ulici, nakupovali piva, párky nebo oříšky. Ale nemůžou. Takže taky sedí doma. Bloumají po obchodech, sledují slevy a nejvýhodnější možnosti, jak jen o něco déle zůstat venku. Utéct od reality, ale jen na chvíli, protože paní v repráku obchodu Vám každých 20 minut musí připomenout, že vzdálenosti mezi nakupujícími jsou nutné. Ne více než 140 lidí naráz v jednom obchodě. Holčička v obchodě pláče, protože jí nedovolí vzít si čokoládu. Možná se cítí stejně bezmocně, jako my. Bylo jí odepřeno to, co si z vlastní vůle přeje, na co má právo. 

[mesiceahvezdy]

Giving and Receiving, oil on canvas, 8x8 inches, 2019

Giclee Prints Available here.

[mesiceahvezdy]

Třetí rok

Dnes je pátek večer, pátý den mého cyklu a tentokrát je to fakt fakt intenzivní. Nevím, kudy kam, všechno mě svírá, všechno mi vadí, připomíná, to co bylo a to co už není a nikdy nemůže být. 

Momenty, co jsem prožila tři rok zpátky, co už by měly být dávnou za mnou, ale pořád jsou ve mně, naživu a bolí. Scény ze seriálů mi připomínají to co jsem zažila a vyvolávají ve mě strach.

Co když to má on taky jako ta v tom seriálu, a má vlastně být s někým jiným, s někým, s kým by byl, kdyby nebyl se mnou? Co když spolu budou? To je asi můj největší strach. 

[mesiceahvezdy]

[mesiceahvezdy]

První krok

V podzimní zadumané náladě jsem si vzpomněla na mé šestnáctileté já, když jsem byla odsuzována za to, že jsem na tumblr svým prvním klukem. Samozřejmě jsem ho smazala a zadupala ani nevím kam. Kluka i blog. Ráda bych se na něj teď podívala, protože si ani nepamatuji, co jsem na něj psala. Jen vím, že to byl můj filtr, jak ukázat svou frustraci a smutek, zároveň si hrát na něco, co nejsem.

Tentokrát to zakládám s tím, abych ukázala kdo jsem. A ženou co chci být. 

[mesiceahvezdy]

[mesiceahvezdy]

[mesiceahvezdy]