missionarmenia23v2

[missionarmenia23v2]

Cesta zpátky byl bláznivá - noční jsou vždycky. Já jsem vychytala sedadlo uprostřed, a zatímco u okýnka seděla Val, z mé druhé strany seděl člověk, díky kterýmu jsem se tam sotva vešla. A přede mnou si další sklopil sedadlo. Spala jsem tak půl hodiny a pak už jen čekala, až to skončí. Druhej let už byl fajn, letadlo menší (sedadla po dvou), snídaně a výhled na Varšavu, do který se díky tomu musim někdy zajet podívat. Místo u okna 10/10.

[missionarmenia23v2]

Na letišti byl i krátce po třetí ráno docela frmol. Frontu jsme nečekaly, ale i tak jsme dopadly dobře. Jenže naše zavazadlo o kilo převyšovalo maximální povolenou hmotnost (bez tolerance). To kilo jsou právě ty Val bonbóny. Ještě jsme byly celkem veselé z večera, a zatímco jsme si vzaly kufr stranou, aby Val ty bonbóny vyndala a vzala do ruky, vysypala obsah asi dvou do kufru. Nakonec se všechno podařilo, radši jsem se ale nedívala, jak na nás vnímá okolí.

[missionarmenia23v2]

Nákup pak vypadal asi takhle (já dělala jistojistě menší bordel), ale podařilo se nakoupit kila bonbónů. To se nám ale později vymstilo. Tu láhev Val samozřejmě nekoupila..

[missionarmenia23v2]

Tuhle fotku sem musim dát, ale vůbec netušim, co k ní napsat.

[missionarmenia23v2]

Cesta zpátky byl výjimečná tim, že jsme letěly v noci. Respektive v 5.15 z jerevanského letiště, což znamenalo vyrážet ve 3 ráno. Shodly jsme se na tom, že nepůjdeme spát (po tom pivu s Olegem), ale že nakoupíme drobnosti a budem vzhůru, než budeme muset vyrazit. Já jsem vlastně ještě mezi kimchi hummusem stihla zajet koupit knihy, sehnala jsem čtvrtou a pátou Dunu dohromady za 5,5 eura a Val jsem koupila Fight Club v ruštině (ano, bylo pro mě těžký najít v ruštině něco, co vim, co je, ale zábavný to bylo taky).

Tohle je důsledek toho, že jsme se rozloučily s Olegem a zamířily si to na hotel jinou cestou než on. Jinym vnitroblokem. A tady jsme narazily na garáž plnou hudby a mladých lidí, a protože jsme potřebovaly (logicky) po pivu čůrat, daly jsme si tu drink a strávily tu asi dvě písničky. Pak se to rozpustilo.

Drink byl něco jako skinny bitch, akorát s příchutí granátovýho jablka - výborný. Odsud jsme pokračovaly do našeho oblíbenýho obyčejnýho obchodu, kterej jede nonstop.

[missionarmenia23v2]

Protože je poměrně výjimečná situace, kdy je Oleg v Jerevanu před tim, než my yodlétáme, šli jsme na pivo. Ale až poté, co jsme podruhé navštívily hummus kimchi (a já si dala úpně totéž).

S Olegem jsme vyzkoušely dve hospody, jednu s běžnym pivem (nic moc) a druhou se speciály (dala jsem si asi jen dva a cítila je hned). Ale dobrý!

Val mi odpustí své zavřené oči na druhé fotce.. žejo?

[missionarmenia23v2]

Jediných pár volných hodin bylo ve čtvrtek po konferenci (ta začínala v 11 a končila v 16. Já jsem nemohla odolat a šla jsem se podívat opět do Modré mešity (nakonec jsem vytáhla i Valeriyi, která tam na lavičce psala emaily, zatímco já jsem fotila vtipnou rodinku dvou mužů a malého kluka ve stejných outfitech - čřernooranžových teplákových soupravách).

Jen jsem tam tak stála, byl to zároveň první den, kdy bylo relativně pěkný počasí, a fascinovala mě ta nádhera (dovnitř jsem se neodvážila, i když jsem na to tentokrát měla oblečení) a najednou odkudsi vyšla tahle princezna. Pak se objevila ještě další, ale nezvolila stejnou trasu a potkaly jsme ji až při odchodu. Sem se půjdu podívat vždycky, když budu v Jerevanu. To musí každej.

[missionarmenia23v2]

Několik tváří Val (ano, nové vlasy stále dobré!). Na třetím snímku prezentuje jako úplnej profík výsledky za všechny čtyři lokality (před plnym sálem aka 50 lidma z různých sfér). Samozřejmě za tim stála naše úmorná práce do noci, ale výsledek skvělej. Dokonce o nás a našich zahraničních partnerech psaly dezinformační weby. Třeba že prodáme osobní data účastníků Ázerbájdžánu...

[missionarmenia23v2]

Po kavárně (asi tak po třech hodinách?) nám vyhládlo, vydaly jsme objevit nové místo. Hummus kimchi. Ano, to 100% odpovídá tomu, co servírují - a bylo to dokonalý. Rozhodně místo, kam zajít.

[missionarmenia23v2]

Zatímco já jsem měla možnost se na dvě hodiny prospat (a opravdu to bylo zapotřebí), Val zvádla ještě jednu schůzku, na které se domlouvalo, co bude kdo zítřa říkat. Protože jsme nestíhaly dělat prezentaci dopředu, pracujeme na ni dnes (den předem) večer, a to v naší oblíbené kavárně Lumen. Tedy já, protože Val řešila ztracený telefon (nikoli její) a musela tak práci dodělávat na hotelu. Já teda taky, ale už míň. Slečna na baru neuměla anglicky, ale já jí rozuměla (mluvila rusky) a ona zase mně, která mluvila anglicky. Dostala jsem slušné double espresso ze Rwandy.

[missionarmenia23v2]

!!

[missionarmenia23v2]

[missionarmenia23v2]

V Araratě/u nás přivítalo krásné počasí. Naše prezentace proběhla v místním kulturáku (z něj obraz) a sešlo se na ní docela hodně lidí. Měly jsme k dispozici i hromadu techniky, tepla a vodu. Navzdory tomu vypadla po prezentaci elektřina. Diskuse byla vášnivá a umocněná použitím mikrofonů. Po cestě zpátky jsem se v šedi marně snažila najít Ararat, nezbývalo než si cílovou stanici Noemovy archy domyslet v polospánku, který panoval napříč dodávkou.

[missionarmenia23v2]

Schůzka na ambasádě byla nakonec velmi příjemná - i já se orientovala v kontextu a zodpověděla jsem jednu otázku (česky!). Po ní jsme nočním Jerevanem zamířili do hotelu, kde jsme spaly už dvě noci nazad, ale tentokrát i s Olegem a Julií. S Olegem jsme pak večer ještě šly na jídlo (bez Julie) a Valeriya mu předala sbírku na humanitární pomoc v Náhorním Karabachu. Na véču jsme ho pozvaly. Po cestě zpět nás on pozval na kafe, který bodlo, protože jsme opět pracovaly do noci (asi do jedný) a vstávaly tak, abychom ráno zvládli všichni dojet do Araratu.

[missionarmenia23v2]

Po prezentaci nás čekala ještě něco přes hodinu dlouhá cesta do Jerevanu, ale jeden z místních (Vahag), který nám pomáhal i s odběrem vzorků, nás pozval na jídlo (možná jsme neměli na výběr). Vařila se tradiční arménská polévka Chaš (nic pro mě, ani kdybych nebyla vegetarián) a k tomu byla spousta dalších věcí k jídlu a taky pití. Včetně místních pálenek, tu průhlednější nazývali dezinfekcí. Nevěřim, že by to nebyla pravda. Schůzku na české ambasádě jsme museli posunout o hodinu.

[missionarmenia23v2]

Další, v pořadí druhá prezentace, proběhla v Meghradzoru. Už jsme vychytaly spoustu much z předchozí, největší efekt má vždy odkrytí prvního slidu s koncentracemi arsenu v půdě. Zatim se nestalo, aby to nevyvolalo diskusi.

[missionarmenia23v2]

Po cestě jsme se stavovaly na dost (na místní i jiné poměry ) pěkné toalety a taky doplnit LPG. Hned vedle benzínky jezdí vlak, tratě by tu člověk spočítal na prstech jedné ruky.