mizivysny-blog
nenasycenost života
texty, povídky, obrázky, co mám ráda
7 posts
Don't wanna be here? Send us removal request.
Last Seen Blogs
evendared-blog
someday.
nuefass
nuefass
mollyponkevitch
The Ecliptic
myosotis-prince
this prince, of your dreams!
myosotis-prince
this prince, of your dreams!
Text
Míjení
Jako den a noc. Jako ztratit jehlu v kupce sena. Beze stopy, bez naděje. Vím jen, že brzo bude zase den. V dešti. V tom krásném dešti, kdy vlhnou vlasy, kdy oči dostanou hloubku kaluží, kdy rty jsou plné krve a života. V tu dobu tam minula jsem někoho z jiné doby. Už na mě jistě zapomněl.
3 notes
·
View notes
Text
Poblouznění
Spánek, co probudí mrazivý klid. Zpocení, s touhou i bez touhy dýcháme křehce, jako by každý nádech a výdech měl být poslední. Za sklapnutými víčky je jiný svět. Rozpolceni. V kterém žít? Rozněžněni, roztouženi. V oparu černé ranní kávy přemýšlíme o snech. Ztěží vzpomeneme na zavřené dveře, za kterými se skrývají.
1 note
·
View note
Text
Ach
Mrazivých nocí spád,
těch hořkých světlých rán.
Pobřeží zalité zlatými slzami.
Voda třpytí se a rána voní.
1 note
·
View note
Text
Setrvala v úžasu nad krásou kostela. Klenby nebes. Pocity duše se uvnitř její duše chvěly jako zmuchlané kusy papíru. Zakloněná vzhůru pozorovala barevné, avšak vybledlé fresky. Postupovala dál. Mocné baroko. Tíživé ticho a chladný, vlhký vzduch dodával kostelu neobyčejnou atmosféru. Náhle uslyšela kroky a otočila se. Postava v tmavém kabátě se blížila a v tom už rozeznala ty krásné laskavé oči. Nikdo jiný to být nemohl. Stála a nemohla se ubránit širokému úsměvu. Neviděli se tak dlouho...Jako by se protrhla hráz, jako by mučedníkům skončila neblahá muka, jako by si pro rozbolavělého starce přišla blažená smrt, jako by se v poušti protrhla mračna. Ach bože! Rozběhla se k němu. Jen se ho dotknout. Zjistit, jestli to není jen rozmarný sen. Smál se tak krásně, tak upřímně. To bylo to pravé štěstí. Její tužby byly přece jen vyslyšeny. Zabořila hlavu do jeho černého kabátu a on svoji do jejích šarlatových vlasů. Vdechl tu omamnou vůni. Tolik mu chyběla. Byla pro něj jako opium. S ní mizel do jiného světa, do jiné dimenze a neexistovalo nic jiného než ona a on. S ní bylo všechno barevnější, s ní květiny voněly silněji a ptáci zpívali hlasitěji, s ní všechny nesnáze mizely pryč. Daleko od toho ponurého světa na Zemi. Pokud existuje něco jako láska, pak je to právě tohle, pomyslel si a jeho oči se smály lehce s tou největší dětskou naivitou, jaká na světě je. Byl si vědom svým bytím. Měl osud ve svých rukou. Chytl ji za drobnou bílou ručku a spolu vyšli ven do slunečného jitra. A bylo jim krásně. Tak jako nikdy.
0 notes
Text
Dávná myšlenka
A v prachu cesty hleděla jsem k nebi... Rudé střechy domů, rudé jako čerstvá krev, vypínaly se vzhůru k nebi. Mé vlasy slepené mořskou solí. Chci chytit vzduch po dešti. Mé suché ruce, jako by držely v pěstech zrnka písku, avšak byly prázdné. Nesla jsem svá těžknoucí víčka. Při každém kroku blíž vnímala jsem, že jsem dál, že jsem daleko od cíle. Jsem pryč. A kde jsi ty? Všude a přece nikde.
0 notes