neznalek

[neznalek]

Zaražen otcovstvím do země jako hřeb otylého kováře. Hlavu nad hladinou, která se s nováčky nepáře. Pozdravy odpovědnost zasílá v pravidelném rytmu. Pátou obsílku otvírám dřív než první chytnu. Musíš, musíš, zkusíš! Svět plný imperativů. Už neslyším “chceš?” Mezi plenami? Svět údivů. Básně se nepíší o mléku a bobcích. Jiné otázky, starosti, prostředky v opcích. Zlatá klec lásky, ženy a plodu. Volnému životu zahraje codu. Tatínku, táto. Manželko, zlato. Miluju Vás. Panáka na to.

[neznalek]

Nesluší se, nesluší, sahat dívce na duši.

[neznalek]

Inzerát Hledám kolegu básníka na společná čtení. Ideálně do kontrastu, tedy něžnou duši píšící o přírodě a jemném srdci chvění s přehledem o jambu, tak jak se sluší. Ale. Spokojím se i s korelujícím buranem žvanícím o chlastu a vnikání do panen. Zn.: Co je poézie?

[neznalek]

Předpona, frekvence lásek za ní, kilo-srdcí, deka, deci, centi.. Nulou dělený kmitočet milování. Tak aspoň žádné alimenty.

[neznalek]

Balancuji na hraně tvého oblého těla. Slovo blízkost je příliš vzdálené. Měla bys raději utíkat, měla. Kdopak mu řekne, že bylo nechtěné?

[neznalek]

Stojím v telefonní budce a snažím se dovolat, někomu, veřejnosti. Mince docházejí a táhlý tón budí samotu, staré hroby, jejich kosti. „Haló? Ano.. Jsem stále tady“ říká hlas, líný. „Rád bych, rád, ale co s těmi dvěma metry hlíny?“ Kopu, kopu, odhazuju. Zapadá nebe. Konečně po letech, aleluja, nacházím sebe.

[neznalek]

Čtyři verše jsou prý málo, slyším pořád z různých stran. I tak více než by stálo za to mačkat z čerstvých ran.

[neznalek]

Před pikolou, za pikolou, díval jsem se všude. Důstojnost se schovala, co bez ní ze mně bude..?

[neznalek]

"Kuku, kuku," by dělala kukačka, dvířka jsem jí zalepil páskou. Jeden by nevěřil, jaká je jebačka stárnout s grácií, mírem a láskou.

[neznalek]

Třicet šest, třicet sedm, třicet osm. Buch. Poslední. Snad drží to pevně. Nerad bych znovu se prohrabal ven, nešťastná věta: "Chci pohřbít levně."

[neznalek]

Postavil jsem dívku ze stavebnice Lego. Hlubokou dost na to, aby unesla mé ego.

[neznalek]

Hledám diskrétní dívku se srdcem olbřímím, jenom tak s něčím se spokojit nemíním. Takovou eleganci snad žádná nechová, jen dáma s bydlištěm v ulici Traubova.

[neznalek]

Kamarád čte básně kamaráda, o tom, jak ta která to má ráda. Hotové aktů sebrané spisy, mně zbyla objetí hospodské mísy.

[neznalek]

Drží mě poslední trojice hřebů, snad abych docela nespadl na hubu. Nebýt jich už na to pomalu jebu, na tomhle světě já prostě nebudu.

[neznalek]

Na stěně visí stařičké lední brusle. Hned vedle o něco mladší divadelní reflektor, slepý a namířený na omšelé dveře s nápisem Regenerace. Mladičká číšnice s lehkým předsudkem se opírá o barový pult, žvýká kynutou buchtu a luští křížovku, nebo sudoku, nebo dokončuje anotaci k diplomové práci. Čert ví. Tedy, čert vlastně ne. Za barem shlíží od stropu alabastrově bílá busta Ježíše. Shlíží a mlčí, ani u toho shlížení nemrkne. To chce dost sebeovládání. Přemýšlím o sebeovládání a hádám, že pro člověka, který do historie přinesl tolik sebeobětování už trocha sebeovládání není problém. Já se neobětuju a ani se neumím ovládat. Zapaluju třetí cigaretu, dopíjím první pivo. U dveří visí píchačky, velmi staré. Zřejmě si u nich píchly už ty zaprášené brusle, i reflektor, možná i Ježíš. Servírka nevím. Asi bych si měl taky píchnout.

[neznalek]

Zkraťme ty řečičky, můžeme, dámy? Vždyť je to pořád jen nemlich to samý.

[neznalek]

Pomalu se pode mnou potápí loď. Chlapec a moře. Pomalu se pode mnou otvírá choť a v ní mé hoře.