otisky - Tumblr blog

[otisky]

tu vteřinu po vteřině hyne třešeň po třešni já též hynu verunčiným dnem včerejším po dnešní nože klesá do dužiny léto jaro konejší že na podzim budem jiný že budeme sladčejší

[otisky]

Filip Topol - Maele

Jsi něžná jak sněženka Jsi pomná jak pomněnka Jsi chrpná jak chrpa Jsi astrá jak astra Jsi zvoná jak zvoneček Jsi gladiová jak gladiola Jsi líská jak líska Jsi chryzantéma s démantem

[otisky]

Bernadeta Babáková

Ráda chodím bosá po kuchyni ze spodu svých chodidel sbírám inspiraci k obědu Někdy to ale nefunguje to pak servíruju třikrát denně jen strouhanku. Ráda chodím bosá po trávě moudře myslím na svět pode mnou a na to, co je nad námi a že bychom si to všichni mohli prohodit jen se převrátit vzhůru nohama Ráda chodím bosá po tvé ložnici mezi prsty namotávám vlasy a ješitně se uspokojím protože jsou všechny jenom moje

[otisky]

Jan Slíva

Nejste-li spokojení se stavem současné poezie, otevřete okna. Je-li vám zima, zapněte si televizi.

[otisky]

Adam Borzič - Konec roku

Stožáry obtěžkané.  Zub za zubem plane.  Mám plnou hubu soli.  Srdce mě bolí. 

Věčnost před koncem roku,  věčnost na každém rohu.

[otisky]

Čas je relativní veličina

Ve vteřině oděn je čas, kdežto v přírodě jest obnažen. Když jdeš po cestě, hledíc krás, krás, jíchž je schopna ona jen.

Život švitoří v korunách, o tom, co si ve městě nekoupíš, ach! jak ve snu si mnohdy připadáš, když potom s nimi švitoříš.  

Tu kyneš hlavou řece obdivně, jak vody plyne, neslyšně. Kroky krajíš cestu zelenavou - vteřiny hynou -- zde však ne.

[otisky]

Olga Pek - Další výhrady / sporné body

Polibky (na čelo, na tvář apod.) Líbání (na ústa) Držení se za ruce Tulení se k sobě Objímání se Něžné doteky jiného druhu Objímání se na veřejnosti Tulení se k sobě na veřejnosti Polibky (na čelo, na tvář apod.) na veřejnosti Líbání (na ústa) na veřejnosti Držení se za ruce na veřejnosti Něžné doteky jiného druhu na veřejnosti Pohledy do očí Plakat druhému v náručí Nechat druhého plakat ve svém náručí Masírovat druhého Nechat se druhým masírovat Česat druhého Nechat se druhým česat Lakovat druhému nehty Nechat si od druhého lakovat nehty Holit druhého Nechat se od druhého holit Společné koupání (v plavkách) Společné koupání (nazí) Vidět partnera či partnerku nahou Nechat partnera či partnerku, aby mě viděl/a nahého či nahou Krmit druhého Nechat se druhým krmit Lechtat druhého Nechat se druhým lechtat Milostná oslovení Být oslovován/a “nejlepší kamarád / kamarádka” Být oslovován/a “partner / partnerka” Být oslovován/a citově zabarvenými jmény (přítel, přítelkyně apod.) Udržovat další platonická partnerství Nechat partnera či partnerku udržovat další platonická partnerství Udržovat další romantické vztahy Nechat partnera či partnerku udržovat další romantické vztahy Provozovat citově zabarvené aktivity s někým jiným Nechat partnera či partnerku provozovat citově zabarvené aktivity s někým jiným Nechat partnera či partnerku provozovat sexuální aktivity s někým jiným Provozovat sexuální aktivity s někým jiným Sexuálně se dotýkat partnera či partnerky Nechat partnera či partnerku dotýkat se mě sexuálně Provozovat s partnerem či partnerkou sex jakéhokoliv druhu [upřesněte, pokud ano] Provozovat s partnerem či partnerkou perverzní sex [upřesněte, pokud ano] Nesexuální perverzní chování s partnerem či partnerkou [upřesněte, pokud ano] “Citově zabarvené” dárky (květiny, bonboniéry apod.) Tanec Sdílení postele (nikoliv milostného druhu) Sdílení postele (tulení) Ukládat druhého k spánku Nechat se druhým ukládat k spánku Spolubydlení Manželství či platonické manželství Společná výchova dětí Společná péče o zvířecí miláčky Další výhrady / sporné body

Stupnice odpovědí: Ano, ale nejdřív se zeptej! Ano! Ano, ale s omezením. Možná, nejdřív se zeptej. Je mi to jedno. Ne. Jiné.

[otisky]

Milan Krupa

To pivo!  Zase jsem se opil tím pivem  To pivo  je mým topivem 

[otisky]

Jan Rejžek - Motýlí svody

Motýl sváděl motýlici dlouho a neúspěšně Až nakonec podlehla když s ní vylétl nad město a slíbil že jí ukáže sbírku lidí

[otisky]

Karel Šebek - Evě Válkové

Jak víly noc Jak nekonečná nádraží Hrobu vlak Odcházíš Odcházím Jinam Než zní prokletý déšť tohoto světa Na dlani piha ďábla Čertovo znamení Mám Nedám ti sbohem Ani polibek Ani se nesetkáme Odejdi po sněžných cestách Po posvátné římse Prosím tě odejdi zůstaň odejdi navždy

[otisky]

Roman Szpuk - Vymřou

Básníci chlapci vymřou na rodičovské rady, školní sešity a televizi. Básníci jinoši vymřou na vyprodaná květinářství a na vojenské povely. Básníci muži vymřou na přehlížení téměř neznatelných křivd.

Jen básníci tuláci zůstanou a za nimi vylámané mříže, nad nimi mraky. A v blázincích, nemocnicích a věznicích se budou třást před jejich návratem.

[otisky]

Nádražka

Sedl jsem do nádražky na rychlý pivo dvacet šest korun, dobrá cena kolem seděl asi půltucet starců a jedna žena (manželka výčepního, co obsluhovala eet) dveře od nádražek nikdy přímo nekřičí "ale prosím, směle vejděte" jsou to hospody, které neexistují a dost možná za měsíc, kdy by měl vejít v platnost protikuřácký zákon ani nebudou.

Žena přes tablet poslala za výčep účtenku, jež mi vytištěna byla, načež jsem odvětil, že "dík, tím si na záchodě vytřu prdel, až nebude na toaletní papír" což byla odpověď, která se výčepnímu zjevně zalíbila hahaha, tak se zasmál.

Sedl jsem si ke stolu zády k lokálu čítajícího čtyři stoly s propálenými ubrusy dvě špinavý barový židle jako kdyby se na něm opíkaly buřty kdysi bílé - nyní nažloutlé - záclony z nichž by se dal vyždímat minimálně půl litr dehtu obrázky železničních souprav stará hranatá lucernová lampa stěny mastný jak od indulony vypnutá televize a cigaretový dým

Sedl jsem si s tím, že potichu vypiju si pivo a poběžím byl jsem na stejném místě, ale v jiném vesmíru až na pozdrav, objednávku a rozloučení si mne nikdo nevšímal

Dva muži se přes stůl bavili zhruba následovně: "Ti dnešní mladí nic neumí, stokrát jim to vysvětlíš a stejně jsou jak jaloví, poserou to, naprosto nepoužitelní." "Já ti rozumím, mám u sebe kluka, dvacet - dvacet jedna, a umí úplný hovno." "Jak já jsem rád za to, co mě fotr naučil, normálně mě mlátil, nadával mi, ale jsem rád za to, co mě naučil." (slova se mu neartikulovaně převalovaly přes rty,   kolem dvanácté odpolední, po deseti pivech pár rumech a dvou turcích)

Pak jeden z nich při placení poplival své poslední bankovky - snad ve snaze, aby se rozmnožily - zaplatil, utrousil, že si prdl a mlčel.

Pak se mi za zády spustila debata, že člověk, jemuž se přezdívá Čert (nebo se tak snad jmenuje, kdo ví) nemá na taxík a v té nádražce zase nebyl nikdo kdo by mu na něj půjčil. Peníze totiž nutný jsou.

Za dvacet minut, dvě cigarety a jedno pivo jsem se zvedl a řekl "S pánembohem."

Nikoliv "Na shledanou."

[otisky]

Jan Těsnohlídek ml. - Bubák

obloha jako když se rozšlápne zamrzlá kaluž - mraky jak z olova jak se tak říká když je něco těžký nebo se to takový zdá rána jak z olova práce jak z olova dny jako z olova

díval se z okna na ulici na lidi který se mihotli ve světle co zbejvalo do tmy – učesaný & navoněný je vídal ve výlohách vykládat si svý učesaný & navoněný výkladní řeči - lidi ze škatulky nadějný & perspektivní usměvavý & bezstarostný sebevědomý & se sebou spokojený okno jak díra do jinýho světa

co odešla

byly dny tak akorát na ustlání si mezi kolejema dny kdy všechny stromy nabízely větve k oběšení dny tak na utopení se na to podřezat si žíly polykat prášky dny na ustřelení si hlavy - přísahal

by že takovejch dní má každej tejden víc než deset

co odešla

v hlavě pořád dokola slova který se řekly a neměly se říkat - slova jak kyselina jiný slova jak lepicí pásky - zalepený díry nejsou než zalepený díry už nikdy to nebude takový už nikdy

už nikdy nikdy jak hřebíky do dlaní

čtyři stěny strop okno koberec skříně dveře gauč & televize - převlíct se pustit televizi

v televizi to šumí & praská v televizi je válka něčí táta zabíjí něčího tátu lidi si vyznávaj lásku v televizi maj lidi hlad smějou se & jsou směšný brečení & hádání v televizi - obrázky & slova slova & obrázky

jak moc je mu to všechno cizí

vypnout televizi na záchod do koupelny vyčistit si zuby a spát

život light bez bublinek & bez příchuti říkat si že někdo někdo někde daleko by byl za tohle všechno určitě vděčnej

někdy nepomáhá

dívání do tmy poslouchání nočního města -

jednou mu řekla že v noci město šumí jako moře - seděli spolu na lavičce bavili se o hloupostech a bylo jim dobře

už tenkrát ho napadlo že

život vlastně vůbec neni takový to od narození do umření že život je vždycky jen na chvíli a každej to pozná když to přijde - dost možná že všechno před takovou chvílí je pro tu chvíli a všechno po ní je kvůli ní - je pár takovejch chvil který by si vybavil

(..)

chvil který čas vyleštil tak že z dívání na ně pálej oči -

je to j i n ý když někdo je a když neni divný myšlenky do hlavy - jaký by to bylo bejt sám na místech kde byli spolu - jaký by to bylo bejt na místech kde byli spolu s někym jinym jaký by to bylo jaký by to bylo říkat že miluju tě jiný holce

za oknem se moře vylilo tma se tříštila o baráky skřípání praskání lidi se motali v kruhách míjeli se & do sebe naráželi každej ve svý bublině si sám nespokojený neutěšený hnili & prosili o drobný - s t á r n u l i

prázdný & bez budoucnosti

co odešla viděl jak moc je

jako oni

uvědomil si kolik toho moh stihnout a nestih poznat a nepoznal přečíst a nepřečet uvědomil si jak málo je a že už to nikdy nebude jinak že už to nezmění že už to nejde že už je pozdě že to nejde žít znova žil by jinak žil by jinak ale teď už je pozdě teď už je pozdě

topil se v bych topil se v ale topil se v možná & topil se v příště jak moucha když spadne do sklenice šťávy chvílema dělá jako by nic a chvílema se snaží dohrát až do konce svojí roli dohrát až do konce

svojí roli

zavřít oči

a

spát

dělat že noc

když noc

[otisky]

David Ripel - Neon

Znáš taky ten pocit když procházíš  v noci skrz město plný pastí nonstopů a heren oči těch lidí říkají my v tom taky jedem ať už je léto anebo leden neonový slunce zapadá až ráno jdeš dál a v hlavě máš nasráno komu je přáno, tomu je dáno komu není dáno, ten snídá bahno tohle je moje milovaný město Brno město Brno, město Brno když končí noc a přichází ráno Čorkaři se pikem vysmaží hustlí lup na hlavním nádraží fízl to vidí, nepřekáží má dost práce s jinou pakáží bezďákama, kteří všude močí trhá to srdce, nos i oči ale komu není rady, tomu není pomoci opak tvrdí jenom cvoci - hipíci, baroví proroci ale tihle lidi nikoho nespasí ať projdou tou ulicí, ať projdou tou ulicí tohle je moje milovaný město Brno když končí noc a přichází ráno Já jsem tím městem a to město je mnou svítí mi na cestu když procházím tmou na cestu mi svítí –  neon

[otisky]

Jan Borna - Poslední mainstreamová

Celý život jsem nevěděl, kdo jsem, a teď konečně vím, kam jdu. Hraje hudba, spouštějí mne pod zem, stávám se členem undergroundu.

[otisky]

Jiří Dědeček - Postmoderní romance

Pili jsme pivo s přáteli a po devátém kozlu hovořil jeden o dobru a druhý zase o zlu.

Já pravým uchem naslouchal a ven to pouštěl levým a mlčel jsem neb k tématu nic podstatného nevím.

Hospodou pára voněla z nějaké nóbl šlichty a nad ní mládež skláněla své postmoderní ksichty.

Naproti slečna unylá poslední knedlík zdlábla a s plnou hubou mínila: život je dílo ďábla.

Třeba jo slečno třeba ne odpověděl jsem břitce co víc by chtěla od chlapa těsně po čtyřicítce?

Já vidím život prostince možná že je to studna a tak se držím hostince a líbí se mi u dna

Dál sedám v koutku nad pivem a telecími párky ve vzduchu visí modrý dým na hajzlu literárky.