popraskanehouslicky - Tumblr blog

[popraskanehouslicky]

Lyrická katastrofa za domácí úkol:

Centrum securitatis

‘‘Teosofická úvaha, ve které filozof, teolog a spisovatel Jan Amos Komenský hledá pokoj a bezpečí v chaosu tohoto světa. Jediné pevné místo spatřuje v hlubokém spočinutí v Bohu.‘‘

1. Co je mé Centrum securitatis? Pokud správně chápu význam této fráze, což je velmi mizivá šance pokud vezmeme v potaz moji neschopnost správného pochopení smyslu vět, jedná se rozhodně o vzácné momenty v mé oáze míru, v mém vlastním pokoji, v místnosti kde se čas zcela zastavuje nebo naopak běží příliš rychle, kdy mám nekonečno možností přemýšlet o kterékoliv prkotině mne zrovna napadne. V mém mozku panují nelítostné žabomyší války a já si jejich chaotický průběh nesmírně vychutnávám. Tahle mysl je divoká, moje makovice maká nelítostně celý den, až na ty skromné hodiny spánku kdy si dovolím odpočinout ve slibu, že nic ze svých teorií v době výpadku nepozapomínám. Mojí hlavou se prohánějí nápady různorodé, věci, které jsou zajímavé, ale nikdy je neudělám, myšlenky které jsou geniální, ale zavrhnu je v momentu uvědomění, že pro jejich uskutečnění je potřebné zapojení to opravdového světa.

2. Opravdový svět je pro mne, panečku tvrdý oříšek. Ne všichni lidé jsou ochotni spolupracovat a vyjít si vstříc. To mi opravdu vadí, ignorance je mor. Bohužel jsem momentálně poustevník, proplétající se životem bez přátelské dušičky skýtající alespoň špetku porozumění. Nechci ale býti vodníkem, jenž do hrnečků společnost si chytá. Je těžké najít někoho, kdo rozumí, každý jsme jiný, ale já si připadám, jako dílek skládačky který do balení přibalili navíc.

3. Mé velmi skromné řešení je proto uzavřít se do bubliny. Ale je to pouze bublina z mýdla, kterou kdokoli snadno protrhne a naruší tak můj posvátný klid. Pracuji tedy na tvorbě kukly, izolaci mnohem odolnější, kde přečkám tyto nelítostné roky mého housenčího života a potom jako nádherný motýl odletím pryč od této otrávené louky a usadím se na dalekých pláních šafránu.

4. A v této kukle z peřin a pokrývek leží píďalka, na uších má vymoženost dnešní doby – tedy sluchátka a přemítá, jaký bude další krok. V poklicích hraje Bach a před očima problikává jeden z mnoha snímků novodobé filmografie. Filmy jsou to důmyslné, jejich poselství a moudra zjevné až po několikanásobném zhlédnutí. Ale já mám času dost. Do vykuklení doba dlouhá a pohodlí dostatečné, i když nikoli sametové či hedvábné. Jen je tu již trochu ztísněno.

5. Myšlenky plynou a plynou dál, stejně jako teče řeka, jejíž tok nikde nekončí, čas se krátí a kukla se otvírá. Již brzy nastane správná doba pro můj odlet, šafránové svahy na mne již čekají a provolávají mé jméno, ovšem sklizeň toxické louky otrávila mé housenčí tělo.