randomandalusie - Tumblr blog

[randomandalusie]

[randomandalusie]

pátek

Je krásný se probudit s vědomím, že nemusím nic a můžu všechno. Jediný cíl dnešního dne bylo dostat se včas na letiště.

Letiště je asi 8 km od centra Malagy, z toho se dá víc než půlka jít po pláži nebo podél řeky. A kdy se člověku poštěstí dojít z centra nějakého města až do letadla...

Poslední nasávání sluníčka v příjemných 23 stupních. Čtení na pláži. Prozkoumávání džunglovitého porostu podél řeky. Připadám si trochu jako na DofE expedici. Jdu přibližným směrem, cestou necestou, jen ten batoh je naštěstí o dost menší a lehčí. Postupně se zvětšují přilítávající a odlítávající letadla a až na poslední kilometr, který není úplně přizpůsobený pro pěší, to byl fakt dobrý nápad.

Stručné shrnutí celého mého ztrácení se v Andalusii:

Nejvyšší teplota: 25°C (Malaga)

Nejnižší teplota: 7°C (Cádiz)

Angličtina vs Španělština: 3/5 vs 2/5 (v obchodech ale zásadně jen španělsky)

Místa, kde jsem zabloudila: Malaga, Marbella, Cádiz, Sevilla, Ronda

Místa, kde jsem nezabloudila: Gibraltar, Tarífa (bylo nás tam naštěstí víc)

Lidi, co nechci zapomenout: Marc, Ray, Španělka, co mě porazila ve stolním fotbale, kluci z hostelu v Tarífě, Anna, Ian, pan Juan, Fox, Lisa, marocká učitelka designu, Němka z Bosny, skupinka Australanek na gap yearu, 18letá Brazilka, Portoričan z Maroka, Nils, Carolina, Laura

[randomandalusie]

^ místní řeka to trochu vzdala, místní lidi ale našli skvělý využití volného prostoru

[randomandalusie]

čtvrtek

Čas utíká nějak rychle. Není dobrý nápad začít číst dobrou knížku, když by se člověk měl učit. Učení ale doženu v Londýně.

Změna plánů, v Rondě končím a jedu zpátky do Malagy, do tepla.

Válení a čtení na pláži. Z nějakého důvodu jsou všude berušky. Desítky berušek. Připadám si jak v nějakém surrealistickém filmu.

Dávám na intuici a nakonec spím zase v hostelu. Už to tady znám a vím, kde jsou zásoby jídla zdarma pro všechny (nebo spíš jen pro ty, kteří objeví onu kouzelnou poličku).

[randomandalusie]

[randomandalusie]

středa

Přešla jsem na španělský paracetamol a strávila většinu dne v posteli. Dokoukala seriál, plynule přešla na trochu učení a dokonce začala číst knížku, kterou jsem původně odkládala na měsíc volna po zkouškách. 

Aby se neřeklo, tak jsem šla na zdravotní procházku, koupila kilo levných jahod a půlku jich hned snědla. A taky jsem se zase podívala na ten slavný most, protože byl po cestě. Tady je tak nějak všechno po cestě. 

[randomandalusie]

[randomandalusie]

úterý

Brazilský paracetamol a céčko z Portorika mě aspoň trochu potavily na nohy. Dvě čtvrtiny dne jsem strávila v posteli, tak už to přece musí být dobrý. 

Další inspirativní setkání v hostelu. Editor knih, Afrika, Amsterdam. Je to tu fajn, ale je čast vypadnut z města. 

Přesun ze Sevilly do Rondy s učitelkou klarinetu z místní konzervatoře.

Do Rondy jezdí docela dost lidí kvůli jednomu mostu. Naprostá většina ale večer naštěstí zase odjede, protože podle všech průvodců stačí na Rondu jednodenní výlet. Toho využívám a jdu se projít až večer. Prázdné ulice, západ slunce a dokonce jsem viděla i ten most.

Ronda je v podstatě město v hradu na skále v horách. Po chvilce procházení se mi vybil mobil, takže fotek ani moc nemám. Představte si malé prázdné uličky - skoro v každém rohu se skrývá další zkratko-ulička, stromy obsypané pomeranči, procházka po polorozpadlých hradbách kolem celého městečka při západu slunce, schody vytesané do skal, výhledy na skály pod městem i lesy a kopce v dálce. Prostě dokonalost sama. Chilku tady pobudu.

Celý den završily ještě extrémně levné a dobré čínské nudle. 

Jo a bydlím v nejlevnějším AirBnB ve městě. Je to asi tak 200 let starý byt s kachličkovo-mramorovými obklady, dřevěnými zdobenými lustry a asi původními okny, protože tady při příjezdu byla stejná teplota jako venku, což ve 14 stupních není úplně nejideálnější (teď už mám malý topeníčko, takže nemrznu). 

[randomandalusie]

[randomandalusie]

pondělí

Dneska je líný den. Check out z hostelu ráno, check in do stejného hostelu odpoledne. Nakonec zatím nikam nejedu. Nemám žádné plány, prší a něco na mě asi leze. Dneska jsem dobrala antibiotika, asi zase chvilku nepotřebuju další.  

Odpoledne procházka po městě s Australankou Lisou. Chodíme bez map, protože se přece vyznáme. Nevyznáme, ale mobily jsme nepoužily a cestu našly. 

Všechna španělská městečka vypadají stejně - je tam hezká katedrála (která vždycky přece stojí za návštěvu a těch pár eur!), pár hezkých kostelů, hezký park, hezké uličky. Člověk si nakonec ale stejjně nepamatuje barvu kachliček, ale zážitky a lidi co potká. Asi už mám měst a městeček dost. Zítra jedu do přírody. 

[randomandalusie]

[randomandalusie]

neděle

Všechno se připravuje na Semana Santa (Velikonoce). Každý den jsou už teď průvody po městě a kostely plné lidí.

Dneska je to volnější. Mám čas přemýšlet.

Lidi jsou na cestování asi to nejlepší. Lidi jsou totiž dost zajímaví. Všichni mají nějaký originální příběh nebo názor. Člověk si pak uvědomí, že existuje i jiná cesta než ta tradiční a očekávaná.

Nabíráme nového spolucestujícího a jedeme směr Sevilla. Cestou bílá vesnička v kopcích.

Tradiční španělské velikonoční kostýmy se až nápadně podobají KKK. Nebo se KKK až nápadně podobá tradičním španělským velikonočním kostýmům?

Omylem se v místním baru snažím platit librama. Prý je neberou. Aspoň jsem si ale popovídala s panem majitelem. Po chvilce mi došlo, že vlastně mluvím španělsky a že to vlastně už asi byly víc než dvě věty. Je to hezký.

Roadtrip končí. Smutné loučení na křižovatce v Seville.

Domluvený couchsurfing trochu nefunguje. Hostel ale nabízí večeři i snídani zdarma, takže je rozhodnuto.

[randomandalusie]

[randomandalusie]

sobota

Pan Juan mi připravil snídani a naposledy jsem si pohrála s jejich psem Jacobem, tohle je asi oficiálně nejlepší AirBnb na světě.

Prší, fouká, svítí sluníčko, modrá obloha, prší, fouká. V tomhle počasí se mi nic moc dělat nechce. 

Juan mi včera poradil nejlepší místní churros. První dva stánky s churros jsou prázdné, přidávám se ale k frontě místních u toho třetího. Nenapadlo mě, že za dvě eura dostanu fakt hodně churros. Churros je jediná věc, kterou člověk může konzumovat v přilehlých kavárnách, přestože si je donesl odjinud. Můj dnešní oběd jsou churros s horkou čokoládou a aby to všechno nebylo málo španělský, koupila jsem si na trhu čerstvé jahody - ty už se v kavárně asi jíst nesmí, ale nikdo nic něříkal. 

Nechápu jak se v těch uličkách někdo může vyznat. Propletla jsem se až k pláži a hradu z 16. století. Střídavě pršelo, takže jsem aspoň objevovala tajné a netajné části hradu. Je tady všude podezřele málo cizinců.

Chtělo by to pauzu, tohle rychlé přesouvání z místa na místo už začíná být docela náročný. Rozhodli jsme se zůstat v Cádiz ještě jednu noc. Na hostelu potkávám Čecha a taky Američana z Miami, co si myslí, že je nejchytřejší na světě. 

[randomandalusie]

[randomandalusie]

pátek

Máme o jednoho člena posádky míň, skolil ho kašel a rýma, pokračujeme ve dvou. 

Prší, fouká, prý 12 stupňů, nikomu se nikam nechce. Hostelová bufetová snídaně se skoro pro celý hostel pomalu stává obědem. Spolubydlící Němka bude za dva týdny v Londýně, tak jsme se domluvily, že se sejdeme. A kdyby to nevyšlo, tak se spolu vrátíme do Tarífy na kurz kitesurfingu. 

Chytáme tady jak rádio z Gibraltaru, tak z Maroka. Střídá se nám Vivaldi, novinky o Brexitu a modlitby v arabštině. 

Na pobřeží mezi Tarifou a Cádiz jsou prý nejhezčí pláže. Když jsme projíždeli Zahara de los Atunes, tak mi došlo, že jsem tady vlastně byla týden v létě se svojí madridskou au-pair rodinou. Poslala jsem jim fotopozdrav ze stejné pláže, kde jsme byli každý den - tehdy tady bylo o 20 stupňů víc. 

Ze všech kopců jsou krásné výhledy. Jedeme delší a hezčí cestou podél pobřeží. Zastavujeme v jedné z malých bílých vesniček a jdeme se podívat na maják. Všude jsou písečné duny, silnice pod nimi v podstatě už nefunguje a fouká tak, že písek řeže do nohou. Na útesu u majáku se kvůli silnému větru sotva udržím a připadám si úplně malinká a bezbranná oproti neuvěřitelně silným vlnám pod námi. 

Siesta na kopci nad další pláží. Snažím se dočíst Mechanický pomeranč, pořád to jde ztuha.

V Cádiz nakonec bydlím u staršího páru přes AirBnb. Nemluví ani trochu anglicky, je to vtipný, ale baví nás to. Pan Juan mě dokonce provedl centrem města i s historickým výkladem. Snažila jsem se mu vysvětlit, že španělsky něco málo rozumím, ale na víc než dvě souvislé věty se nezmůžu a občas nevím, jestli čeká odpověď na otázku nebo jen něco konstatuje. Párkrát jsem se ale na něco i zeptala!

[randomandalusie]