#akademicke publikovani

[publikujemevedu]

Vládě končí funkční období. Je čas bilancovat, co se během těch dlouhých 4 let v oblasti hodnocení české vědy podařilo. Na rozdíl od předchozích vlád měla tato vláda výhodu relativního politického klidu a dostatku času na práci po celé čtyři roky.

Daniel Münich: Bilancování po 4 letech: I. díl: Hodnocení výzkumných organizací

[publikujemevedu]

Pohádkový byznys akademického publikování III: Jak komerční nakladatelé mění vědeckou práci

Celou sérii najdete pod #BYZNYS AKADEMICKEHO PUBLIKOVANI

V této minisérii se zamýšlíme nad textem Is the staggeringly profitable business of scientific publishing bad for science?, který publikoval The Guardian. Článek se věnuje společnosti Elsevier, jedné ze tří nejvýznamnějších soukromých firem, jež v současné době ovládají oblast publikování vědeckých článků v odborných časopisech.

Editoři nejvýznamnějších vědeckých časopisů mají nesmírný vliv na akademickou dráhu jednotlivých vědců a na vývoj vědy jako takové. Především mladí vědci jsou pod neuvěřitelným tlakem – pokud se jim nepodaří vydat článek v časopise jako je „Cell“, „Nature“ nebo „Science“, jejich vědecká kariéra se pravděpodobně nebude ubírat tím směrem, který si vysnili. Každý vědec dnes ví, že jeho kariéra přímo závisí na tom, kde se mu podaří publikovat, a největšího akademického úspěchu lze dosáhnout pouze v případě, že publikuje v nejlépe hodnocených časopisech.

Věda se tak stala čímsi, co vzniká v podivné spolupráci mezi vědci a editory časopisů, přičemž vědci se snaží přicházet především s takovými výsledky, které by se líbily editorům. Znamená to, že pravděpodobně odmítnou „obyčejnou“ vědeckou práci spočívající v potvrzení či vyvrácení dřívějších závěrů, anebo nejisté a dlouhodobé projekty. Mnohem spíš se budou zabývat „průměrnou“ vědou – líbivým tématem, o němž bude možné pravidelně odevzdávat publikační výstupy.

Podle společnosti Elsevier je jejich hlavním cílem usnadnit vědcům a výzkumníkům práci. V minulém roce Elsevier dostal 1,5 milionu rukopisů a vydal 420 tisíc článků. Svoji práci mu svěřilo 14 milionů vědců a 800 tisíc jich investuje svůj čas do redakčních úprav a recenzí článků. Elsevier svými vlastními slovy pomáhá vědcům pracovat efektivněji – a to mu přináší pohádkové zisky.

Není to však chyba vědeckých vydavatelů, že je celý systém nastaven tímto způsobem. Nejsou to oni, kdo nutí některé vlády (např. čínskou nebo mexickou) investovat nesmírné finanční prostředky do vydání článků jejich vědců v časopisech s vysokým impact factorem. Je to komplexní systém akademického publikování, který je nastaven tak, aby konsolidoval obecný a vyšší zájem vědeckého poznání s komerčními zájmy vydavatelů, kteří ho ovládají.

 Zachrání nás Open Access?

Od začátku nového milénia existuje systém nazvaný open access, který se snaží dualitu komerčních a akademických zájmů vybalancovat jednoduše tím, že komerční zájmy zcela odbourává. Nejčastěji formou článků v open access elektronických časopisech, které fungují tak, že autor zaplatí předem náklady na redakci a publikování a článek je pak zdarma přístupný komukoli na internetu. Přestože tento způsob publikování podporují některé z největších světových vědeckých nadací (např. Gates Foundation nebo Wellcome Trust), je v současnosti publikována v režimu open access jen asi čtvrtina vědeckých článků.

Myšlenka otevřeného přístupu k vědeckým výsledkům je v přímém rozporu s fungováním komerčních vědeckých vydavatelů. V poslední době se tento spor projevuje především tahanicemi okolo nekonvenčního projektu „Sci-Hub“ – stránce, která komukoli umožňuje stáhnout si bezplatně jakýkoli vědecký článek. Zakladatelka Sci-Hub, Alexandra Elbakyan z Kazachstánu, se skrývá a čelí obviněním z porušování autorského zákona. Nedávno prohrála soud s Elsevierem a musí společnosti zaplatit 15 milionů dolarů jako náhradu škody. Sama Elbakyan však svůj postoj nemění: „Věda by měla patřit vědcům a ne vydavatelům,“ tvrdí. U soudu citovala článek 27 Všeobecné deklarace lidských práv, tedy že každý má právo „podílet se na vědeckém pokroku a jeho výtěžcích“.

Ať už dopadne situace kolem Sci-Hub jakkoli, zdá se, že frustrace z fungování systému roste. Historie však ukazuje, že vsadit si na konec nadvlády komerčních vědeckých vydavatelů je dost velké riziko. Nakonec Maxwell již v roce 1988 předpovídal, že bude existovat jen hrstka nejvýznamnějších vydavatelství a v době elektronického publikování navíc nebudou mít žádné náklady na tisk – jejich podnikání tedy bude přinášet téměř čistý zisk. Což je situace, v níž v podstatě žijeme dnes.

 Původní text najdete na webu The Guardian. Kompletní minisérii najdete zde.