#c: loni

[talesoftheraysen]

[mamoritxi]

👩‍🚒 : a work uniform / sylus

» ―― [  send me an emoji + a character and i'll show you what they would wear for.  ] ❈

[erigold13261]

"TE-3N Carna and Maragold"

Wanted to draw teen versions of Carna and Maragold, so I did. Both wanted to have longer hair, though Carna kinda regrets faer decision (but isn't going to go back to short because the triple braid is something Carna loves to wear).

[msftsn]

and @maljefe wrote in the journal : “  it was a pleasure to know you. ” she breathed out, gazing into his terrified face. show scripts of the tales of loni and kazimir.

❛  loni...  ❜ he gasps out, existential crisis momentarily forgotten as the shock brings out the most in human capacity. he stares at her with dread, electric blue eyes widened as blood splatters onto his face, covers him like paint would a canvas. and what a morbid artwork the scene makes; shewolf barely holding on above him, hovering as her breaths get weaker before she crashes down on top of the cyborg, landing harshly against metallic frame. his eyes are still fixated at the spot where she would have been just a moment ago while her blood begins to roll down his face, eyes still as shocked as he can be while he stares into nothing. he says her name again, distantly as if he doesn't quiet grasp the situation. and maybe he doesn't; if he did then in this very moment the entire city would be burning to the ground. well ... most of it; he'd have to keep it safe enough to get chris out of this hellhole.

the thought of chris snaps him back to reality, makes him raise his arms weakly as if to make loni move to get off of him. ❛ hey... you have to get up.  ❜ he speaks plainly before he raises his arms again, lightly grasping her arms to give her soft shakes this time. ❛  come on... chris will be angry if we're late.  ❜ he speaks, voice growing more desperate. why does this feel familiar, this sensation of dread and panic? ah ... that's right. he's felt it before as a scared teenager after his first murder, when he just wanted to protect a friend and then had to flee the country to keep his family out of the crossfire. when he had to abandon everything he knew at age 14 and had to find a way to survive in a foreign country. except, despite that childish terror and the dread and fear he's felt for months back then ... this here, this was worse. it sent him back to when his sister locked him in a dark room when he was seven, thinking of it as a game and only letting him out once his terrified cries reached her ears. except this time there was nobody to let him out of the darkness; the person who could have is laying motionless on top of his cold body. he shakes her again, stronger this time.

❛  hey...!! loni!! you have to get up...!! this is no place for sleeping...!! ❜ he says, louder, more frantic before he shoots to sit up, clinging to her as if she were a life vest. he can hear a pulse, faint and slow and nearing its limit but it's there. of course it is, it wouldn't be loni valadian otherwise. he thinks. if he's knows he knows a lot about her and at the same time nothing at all. fear crushes him like rubble and suddenly he's on his feet, holding her with a gentleness that seems so alien coming from him. and he's running, desperately so. with the fastest speed he can manage. foolish ideas of revenge abandoned behind him when he makes it out of the building while holding onto his past, present and future. he has to find the doctor that saved him. he has-- if anyone can come even close to saving loni (within a reasonable distance) it's that stupid doctor. he runs, ignoring anything around him, the route familiar against his will while he looks down at the one person he managed to consistently let down.

❛  don't die on me ... i promise i'll tell you everything you want ... i'll let you in ... just ... come back to me, please ... i can't lose you ... not again ...  ❜

[deadn30n]

❝    an...  innocent  spirit...  i  had  almost  forgotten  those  still  existed...     ❞    Yone  marvels  to  himself  for  a  moment  as  he gazes  upon  the  woman  in  front  of  him;  but  only  for  a moment.  reality  comes  crashing  back  in  with  a cruel  fist  and  he's  quickly  reminded  of  both  his  duty,  and  the dangers  that  lurk  this  otherwise serene  landscape.     ❝    i  don't  know   how  a  living  spirit  got  here,  but  you're  in  danger.  the  azakana  lurk  among  the  shadows,  waiting  to  feast  on  the  ones  like  you.  but  by  my  side  you'll  be  safe,  this  i  promise.    ❞ / starter call for @inhumann ♡

[dcwnrisen-aa]

taja is such a chaotic bisexual.

[heinouscolette]

Study Muffin

Genderbent!Loud Siblings x Reader

Linka groans from the sight of her paper. Her test was marked with an F. She rests her head on the desk, defeated. “I don't get it, Claudia. Usually, I'm a good student but lately it's been all C's and D's and now an F.”

Claudia grabbed Linka’s test paper and grimaced at it. “Ugh, and a frowny face too. Girl, I cannot.” Claudia’s reply made Linka groan even more, disturbing others around them. “If I don't turn this around, I could fail fifth grade!”

“Linka, you can't! If I go to middle school without you, I could fall in with the wrong social group, and get frosted lips, and start being into bubble nails." Claudia shivered.

Linka just stared at her best friend blankly almost lost hope but she remembered she knew someone who could get her to tutor.

That is… no other than Levi!

“No.” Levi refused while staring blankly at his sister. The two siblings are at home. Linka approached her brother the first thing after she came home from school.

“But, Levi!” Linka whined, Levi is the only one who could help her right now as he is the prodigy intellectually among her brothers. With no way out, she tried to do puppy dog eyes at him to try and persuade her younger brother to give in and help her.

“Cute, but you really thought that would work on me? Sorry, Link. Unfortunately I am completely booked. I got math with Lars on Mondays, geology with Lynn on Tuesdays, finger painting with Leon on Wednesdays, et cetera et cetera." He showed Linka his schedule for the rest of the month which made the girl sigh.

“Oh, since you did the puppy eye thing, I’ll give you an advice. I've heard through the tutoring grapevine that some high school students tutor for extra credit.” With that, Levi turned to walk away from Linka.

“Hey, you said the puppy eye thing didn’t work!”

“Oh, pish-posh.” Levi grinned and left. At a distance, he could be heard yelling at Loni about being tardy with the Pre-Cal tutoring session.

Your phone dinged as someone sent you a message about being interested of booking you as a tutor. Finally, the time has come! You’ve been growing anxious about being a tutor. Although this isn’t the first time teaching another student, it’s still nerve-wracking since it’s a stranger this time.

It really wasn’t your idea to offer tutoring sessions but your friend suggested that it might be a good idea to build an image for college applications in the future.

You opened the message and found that you would be tutoring a fifth grader since she’s bound to flunk if she continues to fail the remedial. Your body relaxed a little knowing the lessons would be a bit easier to teach and nothing could go wrong.

You ringed the door bell to what you assumed the Loud Residence as this was the address the tutee gave you. Within a minute, a young girl with striking white hair opened the door for you and gave you a welcoming smile. “Hello, is this the Loud Residence?” you gave her your professional smile you practiced prior.

Her eyes glimmered and gave you an affirming nod. “Yep! You must be my tutor. I am Linka.”

After introducing yourself, she led you to their dining table and set up her textbooks. “I really appreciate this, (Y/n). I have a big multi-subject test coming up, and I need to ace it.”

You smiled at her, “I’m sure you’ll be able to ace it, but after thorough assessments from our sessions of course. So, I’ll do my best to help you.”

“And I thought that angels only exist in heaven.” Linka dramatically says while clenching her fist on top of her chest. You only laughed at her.

“So, I'm like, if you literally don't know the difference between rugby and football— Oh, Linka brought a new girl friend around.” A male voice spoke which caught both of your attention. His tone was a bit playful.

“Loki, get out! Can’t you see we’re studying here?” Linka hissed but the boy never faltered. “Oh really? This is our kitchen, Link. I can do whatever I want.” You turned to look at him as you can feel his presence between you and Linka. He ruffled Linka’s hair, satisfied at annoying his sister.

Must be a family of blondes. Loki has a common blonde hair compared to Linka. He also has a light stubble that complimented that growing smirk of his. He suddenly turned his head and made eye contact with you. “Don’t ogle too much, it’ll be harder to concentrate.” He grinned at you, but instead of being flustered, his comment only irked you.

“Wipe that smirk off your face before I do it for you.” You undoubtedly replied not thinking it through. You only came to your senses when it suddenly became quiet and Loki looked at you dumbfounded. Your cheeks became flushed and felt embarrassed. What were you doing in your first day of tutoring?!

You hanged your head low, mentally facepalming yourself. You’re sure Loki caught on about your reply. “Yeah, right! Give him an uppercut!” Linka instigated.

Yeah… an uppercut…

While looking down, you saw that Loki dropped his phone and handed it to him. “Loki, you dropped your phone.” However, when you looked up, you’re sure that his cheeks were tinted pink or maybe your eyes were just playing with you.

His silence broke Linka from her uppercut suggestions. “Loki, are you okay?”

Loki rubs the nape of his neck and trying to build “I uh… I am… I’m fi—“

“I heard a goose! I call dibs!" A young blonde came into view holding a net, however upon seeing you, he was a bit confused. “What’s a pretty stranger doing in this house?!”

“A what?” Another boy came into the kitchen. He’s wearing a clay mask and has cucumber slices in his eyes. He removes the slices and made eye contact with you. “AAH! MY FACE!”

Yep, a family of blondes. Your claim was disproven immediately when the rest of the siblings came into the kitchen probably curious about the commotion.

Ah… there are lots of them.

All of them started talking at the same time. Unfortunately, you can’t comprehend any of this as their voices became inaudible. You just stared at them amused of how this family caters a lot of siblings.

The one who cleansed his on-going skincare came back and greeted you. “Hey, guys. Oh, Linka, I didn't know you were entertaining. Hi. I'm Loni.” Is this guy for real? He acted as if he wasn't here minutes ago. You can’t help but let out a laugh about his silliness which caught the siblings’ attention.

You became self-conscious when they all stared at you. Their stares made you a bit shy. “Oh, I’m sorry. I’m Linka’s tutor, (Y/n). It’s nice to meet you all.” You nervously laugh.

“Ugh, could all of you please get out? We’re trying to study!” Linka snapped at them but the sibling with a crown pushed a chair between Linka and I, and sat, "It's a free country, Linka. We can go where we want to."

"I'm standing here!" The boy with the net stood next to you while smiling ear to ear. You're now trapped between these cuties. They resemble each other, must be twins.

"The heck you are!" The princely twin retorted, but before any punches were thrown you immediately disputed it. "Boys, I know you're interested in joining Linka and I, but she can't concentrate if eyes are observing her." You grabbed something from your purse

"And mouths yapping" Linka raised an eyebrow at his brothers.

"Yes- wait-, what I mean is she can't focus if there are distractions." You grabbed something from your purse. "Here, I'll give these to you since I'm hoping you'll behave accordingly." You handed each twin a lollipop and gave them a wink.

Their smiles grew wide and immediately shoved it in their mouths. "Roger that!" They saluted and walked away with puffed chests. You turned to the remaining brothers. "We'll just occupy the space for a couple of hours, if you don't mind."

"No problem, Love." A brunette with a faux hawk leaned his arm on your chair gave you a boyish smile. "You can be here anytime of the day. You can even join me on my rock sessions upstair-- Ow! Lane!" On instinct, you leaned your head away when a brunette with braces karate chopped his head. "No, you're not, you just want both of your strings to get attached. Haha! Get it? Strings!"

"Come on, (Y/n)! Let's go somewhere a little less crowded." Linka dragged you away from her swarming brothers. She's clearly annoyed with her brows furrowed.

She led the both of you to the living room and settled on the couch. When she was opening the textbooks, voices were heard outside the house. "The one who catches Geo wins!" The younger brothers were playing in competition with each other, and Linka could see that they were showing off to impress her tutor.

"What are they doing?! They're literally disturbing you. I'm sorry, (Y/n)." Loki sat next to you on the couch and started typing on his phone. His presence made you a bit shy, being this close made you notice his arms' lean muscles, and his full eyebrows. You instantly looked away as he might caught on that you were staring. "Ooh, Linka, you have so many books. What's the story about?" You were caught off guard by a voice coming from behind you. When you turned your head, you saw Loni peeking his head behind the couch. He emits a clean and sweet scent, and he also looks neat.

"I think it'll be better if we went to my room instead." Linka gathered her books and gave the stink eye to her older brothers while escorting you to her room. They only responded with a smirk. Living with ten brothers her whole life, Linka knew what her brothers' antics are all about. They can't even hide that their expressions are living subtitles of their intensions.

After entering upstairs, you saw a brother with an eyeglass interrupting Linka for dragging you to her room, “I need to borrow (Y/n) for a second. I'm tutoring Lexx.” She only gave him a questioning look. You look your tutee with worry, but maybe it wouldn’t hurt to help a little.

“Okay, but I can’t stay for more than 5 minutes. I’ll just explain an specific topic they’re having a hard time with.” Levi stared at you with a creepy smile and made a creepy giggle to go along with it.

“This is called a gluteus maximus, otherwise known as the butt.” Levi pointed his pointing stick at the side of your ass cheek. "Wait, what?!" You jerked away from Levi face flushed from embarrassment. You held your hands up to the level of your bust and backed away. "I'm so sorry, I know it's educational but I think I'm not the the best model-- Oof!" Your back bumped into someone's torso. Before you could apologize you were interrupted, "Don't worry about it, (Y/n). These boys are just getting cheeky." Lane came in and pinched both Levi and Lexx's ears which earned a yelp from each sibling. "Wait, I just made a pun! Get it? Cheeky?" Lane laughed to himself.

"All right, all right, CLASS DISMISSED!" Linka grabs your arm and dragged you away from the scene.

"I'm sorry about that, (Y/n)." Linka opened her door and got scared when a goth kid started talking "I wrote a poem about you. (Y/n). Pretty face. Mysterious eyes. Pretty cool for a living girl. (Y/n)."

"Everybody out!" Lexx screamed at Linka's door. "It's time for The Knight, The Princess and The Dragon. You're the Princess, (Y/n). You don't have to do anything your beauty is enough." Lexx giggled. "Lexx, what did we agree on earlier?" You raised a questioning eyebrow at him. "Oopsies." Lexx nervously laughed and bowed before leaving Linka's room.

"Finally, we can get down to business." Linka rejoiced and set her books on bed. "I'm so sorry about my brothers, (Y/n)."

"I'm sorry too, Linka. I should've been more stern with your brothers because tutoring you is my priority." You apologized too. "It's okay, you just met us. I'm sure you just wanted to help." Linka is so cute and can't help but hug her at being understanding. You girls laughed and continued studying.

Hours later, Linka completed the assessments you provided for her. Surprisingly, she got good marks. "Linka, you're spot-on in all of your lessons. Even surrealist art." Linka looked at her assessment scores in confusion, "It's weird. I thought I needed so much help."

"May I ask what happened the day you failed your test?"

"Well, Mr. DiMartino became the substitute for the day--" "Wait Mr. DiMartino? The hunk teacher in elementary?" You laughed at Linka but she only gave you a questioning look. "Girl, no wonder why you're getting distracted and failing your test. Mr. DiMartino is so hot that girls ogle at him and lost their focus."

"Oh my god, you are so right." Linka must've went through a flashback while you're yapping about Mr. DiMartino "I almost failed too because of him. A piece of advice, try not to look too much and you won't worry about failing fifth grade." You winked at Linka and patted her back.

You arranged your things and Linka escorted you downstairs. "It's all in your head, Link. There's no reason you shouldn't be getting top marks on your exam. Well, I guess you won't be needing me anymore." You gave her a hug.

You could hear the whining from the younger brothers about you leaving while the older ones frowned. "Thanks for having me guys!"

Linka tapped your arm just before you left the door. "Can we still hang out after this?" She looked at you with that puppy dog eyes. you only grinned aat her, "You really thought that's gonna work on me? I am a professionally at that, but since you tried, we can 'literally' hang out." You peeked behind Linka and see the guys smile a little.

I guess these dudes needed a playmate.

[taiyami]

Do you ship your mutuals with any characters? If so, who and why

OF COURSE I DO .. it's the most fun a fella can have these days :)c I'm not super involved in the self-ship community, but I support it fully and indulge every once in a while. (If I leave anybody out I'm sorry, !)

@nagumoan always and forever will be attached to Jugram (BLEACH) or Shion's (JGKRK) image to me. I don't even know who Shion is but I do know he and Loni are happily married. In fact I was there for their wedding and caught their bouquet.

@hopefulstarfire I don't know this man personally but GUZMA (pokemon) for sure. That's their stinky man 😤🙌🏼 Kenz and I have known each other since teenagehood so I could list any and all their hubbies if I so felt inclined.

@upperranktwo MY SKY PIE ❤️ Douma only, there literally cannot be a more perfect duo. They are SOO SILLY together augh :o) They make me SO happy!!

@semisgroupie IKKAKU (BLEACH), I have never known a gal to be so perfect for that man !! I can't imagine him with anyone else, only my Ve.

@strawberrystepmom I always associate this pretty gal with Natsuo (BNHA), It just feels so right. Ice boy with a warm blooded gal, I love it !! I also love her and her old man Kakashi (who happens to be in his late 20s but shh. (I shouldnt have to say but. Naruto))

@nymphoheretic OUR DARLING RENGOKU (KNY) .. I just think these two are SO cute together 🥺 I just think they compliment each other really well. ❤️‍🔥

@rozentias MY BELOVED RÓ .. As much as I find Urahara (BLEACH) and Ró super silly and cute, I really love the dynamic he has with Axl (Guilty Gear) .. I think he just deserves to have a cute fun guy who loves him and cherishes him!! But I love all of his self ships, they're fun to talk about with him <:]

@diorsbrando Listen I know he's a troubled man but we love troubled men in these parts, I can't imagine Sosa without thinking of Sasuke too 💔 I LOVE seeing Sosa go a little feral over that man, it's what he deserves 😤

@sixeyesgojo Now he better not misbehave and cause my Yoru any problems or I will have a problem with him but .. Gojo 🫡 I trust that he takes care of them.

Aaaagh i hope I'm not missing anybody .. feel free to stop by my inbox if you want an assigned ship :o) There's a strong chance I pair a person with a character if we're mutuals, even if we don't talk much! I usually take a peek if someone has a f/o list, or I keep note whenever they have special tags for people. I wish I was more active about self ships because they're harmless fun, but I'm just embarrassed of my own HEHE. I'd talk about them more if people asked or came into my inbox but .. for now I just keep them to myself 🫡

Thanks for stopping by !!! I loved answering this !!!

[talesoftheraysen]

[brookstonalmanac]

Birthdays 8.5

Beer Birthdays

John Stocker (1850)

Jacob Ruppert, Jr. (1867)

Ben McFarland

Five Favorite Birthdays

Neil Armstrong; astronaut (1930)

John Huston; film director (1906)

Maureen McCormick; actor (1956)

Lizz Winstead; comedian, writer (1961)

Adam Yauch; rapper (1964)

Famous Birthdays

Niels H. Abel; Norwegian mathematician (1802)

Conrad Aiken; writer (1889)

Loni Anderson; actor (1945)

Bruce Barton; businessman, "Betty Crocker" inventor (1886)

Lexi Belle; porn actor (1987)

Bob Clark; film director (1941)

Guy de Maupassant; French writer (1850)

Rick Derringer; rock guitarist, singer (1947)

Patrick Ewing; New York Knicks C (1962)

Rita Faltoyano; Hungarian porn actor (1978)

Roman Gabriel; Los Angeles Rams QB (1940)

Vern Gosdin; country singer (1934)

William Hootkins; actor (1948)

Damita Jo; singer (1940)

Wassily Leontief; Russian economist (1906)

Wesley Clair Mitchell; economist (1874)

Eddie Ojeda; rock guitarist (1955)

Ilya Yefimovich Repin; Russian artist (1844)

Jonathan Silverman; actor (1966)

Pat Smear; rock guitarist (1959)

Sammi Smith; country singer (1943)

Robert Taylor; actor (1911)

[peepawleo]

//Hey! This is a list of every single blog from THIS LEO’S universe! These are all run by either me or my friends. [Fab and great don’t count because they’re canonically from another timeline.] Some of these are canon characters, some of these are our special Rise Renditions of classic TMNT characters, and some of these are OCs, ALL OF WHOM you should check out and send asks to. Just a warning, some of the content can be dark, but all of these blogs are super fun, and a lot of them haven’t been getting asks for a while, so it’d mean a lot if you all could pop in and send some asks, especially to the OCs.

April: @warrenstone1fan

Leo: @blueboi30

Donnie: @bella-donnie9000

Mikey: @orangeboi39

Raph: @bigbro-red

(OC) Scylla and Crollo: @dragonbreakers07

Jotaro Usagi-Hamato: @bunnboi

(OC) Miko Inu: @nexuschamp1

Splinter: @ratdad29

(OC) Z and Mouse: @zouse0

Draxum: @hiddencitysmostwanted

Shelldon: @roboboyo3

(OC) Shirogane: @shiroganerionthedragon

Señor Hueso: @theboneman24

(OC) Azalea: @azaleaspiral

(OC) Theodore: @theonepunkasshole

(OC) Tenzu: @tenzuproductions

(OC) Kaz: @mosaic-kazimir

(OC) Mica: @leafy-sea-gal

(OC) Vincent: @the-eye-of-markov

Cassandra Jones: @browniesfor-world-domination

Casey Jones JR: @chainsawhockeystick

Sunita: @kaboomingsunita

(OC) Geni: @fly-butterfly-away

[These are all from Samurai Rabbit]

Yuichi Usagi: @thesamurairabbit

Kitsune: @foxypuppets

Auntie Usagi: @usagifarms

Gen: @onehornedarmy

Toki: @onehornedfarmer

Chizu: @chizutheninja

Spot: @yeep-yeep-yeep

Tetsujin @thekistonekeeper

(OC) Yukichi: @thesmartersamurairabbit

[Okay thats it for the Samurai Rabbit blogs]

Jennika: @the-turtle-guard

Venus: @the--assistant

(OC) Aarav: @spicydeerjerky

(OC) Ysabelle: @sleepytimemurder

(OC) Charlie: @thegrimmemer

Leatherhead: @killer-gator-666

Piebald: @the-flushing-is-nigh

(OC) Willa: @starrynightyokai

(OC) Kaholo: @fishes-inthe-c

(OC) Sochai: @peafowl-arethe-best-birds

(OC) Sayara: @dumber-thana-spelling-bee

Kendra: @violet-fictional-lizard

(OC) Elijak: @stripes-stripes-babyy

(OC) Diane: @purrtyladyluck

(OC) Felinus: @fe-lonies

(OC) Qiu: @ultra-azure

[xtunion]

INCOMING EMERGENCY COL#NY-WIDE BROADCAST

[Unauthorized message on extended frequency detected. Triangulating…] Attention #ll inhabitants of Section-B3 of Tiraxia Sec#ndus. It has come to the Planetary Administra#ion's attention that your section ha# been harboring a dangerous, and very well-known criminal. Emergency lockdown of the entire c#lony has been put into full effect, and Peacekeeper Corps. have been sent to per#orm a full crackdown. Please stay in your designated quarters, do not at#empt to leave. Any persons discovered not abiding the curf#w will be shot #n sight. This will b# the only warning. The message wi#l repeat in 30T. [The message cuts off.]

[aftermidnightfmk]

Guests

Part 1: January 16, 2025 through April 10, 2024

Tumblr limits posts to 100 links, thus the necessity of splitting of the Guests page into parts. It is inconvenient, yes. Click here for a list of all parts.

Alphabetical by last name, unless they don't have a surname, in which case, good luck.

Looking for the host? Try the Taylor Tomlinson tag.

Is a name misspelled? Link broken? Dear god, please tell me.

Please note: “kill” choices are (usually) not tagged. Therefore the links below may not be inclusive of every guest’s appearance on After Midnight.

A

Marcella Arguello

B

Maria Bamford

Suzi Barrett

W. Kamau Bell

Doug Benson

Ashley Nicole Black

Flula Borg

Wayne Brady

Guy Branum

Matt Braunger

Kurt Braunohler

Sophie Buddle

C

Reggie Conquest

Kelsey Cook

Affion Crockett

Whitney Cummings

D

Jon Daly

Chad Daniels

James Davis

Bianca Del Rio

E

Billy Eichner

F

Jackie Fabulous

Fortune Feimster

Jourdain Fisher

Chris Fleming

Ron Funches

G

Jon Gabrus

Megan Gailey

Lisa Gilroy

Vanessa Gonzalez

Chris Grace

Max Greenfield

H

Rob Haze

John Hodgman

Robby Hoffman

Pete Holmes

Sandy Honig

Rob Huebel

London Hughes

Brendan Hunt

I

J

Josh Johnson

Joyelle Nicole Johnson

Zainab Johnson

Anjelah Johnson-Reyes

K

Amir K

Moshe Kasher

Jackie Kashian

Laurie Kilmartin

Joel Kim Booster

Kyle Kinane

Nick Kocher

Nish Kumar

L

Lauren Lapkus

Natasha Leggero

Thomas Lennon

Dan Levy

Riki Lindhome

Loni Love

M

Marc Maron

Jack Martin

Mae Martin

Brian McElhaney

Wendi McLendon-Covey

Liz Miele

Will Miles

Amy Miller

Kel Mitchell

Arden Myrin

N

Aparna Nancherla

Purple Necktie

Dustin Nickerson

Tig Notaro

O

Jerry O'Connell

Atsuko Okatsuka

Taylor Ortega

Haley Joel Osment

P

Adam Pally

Caitlin Peluffo

Dewayne Perkins

Pink Foxx

Esther Povitsky

Jeff Probst

Q

R

Chloe Radcliffe

Mary Lynn Rajskub

Adam Ray

Caroline Rhea

Rob Riggle

Phoebe Robinson

Matt Rogers

Giulia Rozzi

S

Nico Santos

Anna Seregina

Jason Sklar

Randy Sklar

Dusty Slay

Dulcé Sloan

Kevin Smith

Blair Socci

Beth Stelling

T

Carl Tart

Jordan Temple

Chris Thayer

Vinny Thomas

Sarah Tiana

Greta Titelman

Paul F. Tompkins

Shane Torres

Zach Noe Towers

Irene Tu

U

V

Milana Vayntrub

Melissa Villaseñor

W

Trevor Wallace

Matt Walsh

Reggie Watts

Mo Welch

Maggie Winters

X

Monét X Change

Y

Z

Sasheer Zamata

Jenny Zigrino

Zach Zimmerman

[a-prekliatyvlk]

‘i am safe with you’ Katia bc pls

What was safety?

Katia had never heard the word uttered to her in a long time. Safety to her wasn't something she could achieve. The nights still held her demons, still held hold of her even long after she did the time to attempt to make it better. Even after she spent the hours upon hours of telling herself what she DID

What she HAD DONE.

To this day, the women at her side had been through everything with her. Millennia and centuries upon friendship and sisterhood, it was always tougher when the other went away. When she had to go about this life alone and without the one stable thing in her life.

Still for this moment, her sister was at her side, fingers laced together, blankets and popcorn tossed between them as they snuggled into one mass together on the couch. A movie playing but Katia wasn't watching, she was glancing over at Loni, watching as the other laughed at the screen at something, making a soft smile twitch up upon her features.

It had been too long since she had been able to hear that laugh. Something settled in her soul.

Something SAFE

She turned away, turning her gaze towards the door to keep herself form crying all over their popcorn. All over their blankets.

It wasn't until those words flowed over her, those simple words of faith, of sisterhood.

Of sincerity

That somethings struck her soul. That same feeling of safety and home flowing over her body as she turned back to Loni. Whiskey eyes glancing at Loni, taking in the way the other stated it.

It was so casual, so gentle that the other hadn't even looked at her, hadn't turned away from the TV as she spoke the words like a prayer into the world.

"Čakal som stáročia, aby som ťa počul povedať to ešte raz. Počuť, ako mi hovoríš, že sme obaja v bezpečí." ( I waited centuries to hear you say that once more. To hear you tell me that we are both safe.) Katia spoke, the words thick with unshed tears as she leaned her head back, sinking deeper into the cushions. Loni could have never known that she had told Katia those words once before.

Those words spoken between girls together in a field far far away. Whispers between birds flying over and the sun browning their skin together.

Between this heartbeat and the next, gone was the other besides her and the words she had spoken taken from her.

In this space they had made together, they came back. The same heat drowned out by the chilly a/c to keep their bodies cool. The birds changing for the sounds of technology whirling and people's scuffles and walking around the outside of the house as if returning from a long time away.

So much changed, yet nothing changed at all, nothing that mattered anyway.

"I think I want some ice cream." Katia's voiced sounded attempting to untangle herself from the blankets and the popcorn bowl between the two of them. Something sweet to take care of the cravings but also to help her hide the fresh set of tears that were threatening to overtake her.

[askfacultystaff]

Picrew Pictures.

Lane Loud

Lori, Leni, Luna and Luan

Loki, Loni, Luke and Lane

Parvana From Java Club

Sid Chang before her accident

Sid: C-chill! Calm down!I-i just wanted my hair look where it was! 😰

[zlutyzakaznik]

Extrakce na kolejích 2024

(19. 8. 2024) Káva a rytmy Varšavy, Toruně, Bydhošti, Poznaně a Gdaňsku.

Bydhošť a architektonický a pocitový vrchol letošní návštěvy Polska.

Věřím, že nejsem jediný, komu přijde pomalu dobíhající léto obzvláště horké a dlouhé. Jakoby loni i předloni byly delší pauzy na vydechnutí a nabrání nových sil, přičemž první červencové dny se mi v tomto ohledu zdály takřka ideální.

Když to tak šlo týden za týdnem a k permanentnímu vedru přibylo bourání dvou domů v ulici nebo chlapec od sousedů, jenž občas trpí náhlými výkřiky + sekačky a cirkulárky, jež zešílely i o víkendu, naznal jsem, že je čas na útěk a dovolenou.

Jenže kam? Je jasné, že osm týdnů kontinuálního volna poskytuje časové okno na takřa libovolný a velkorysý výlet; ne do všech destinací je však moudré vypravit se na vrcholu léta.

Jasný a v blízké budoucnosti splnitelný sen představuje Tchaj-pej, Soul a zejména Tokio a spokojil bych se i se čtrnácti dny v japonském a jihokorejském hlavním městě. Ale: červenec a srpen je ve městě LG, Samsungu a 30 000 kaváren obdobím dešťů s teplotami 32 až 36 °C. A velmi podobná je situace v Tokiu, kde je sice srážek méně, leč 37 stupnů a brutální vlhkost není nic na procházky po císařských parcích a oceňování kávy, gastronomie, mrakodrapů a designu. (Čtyřicetimilionová metropole je z mého pohledu ideální na přelomu listopadu a prosince, kdy zde panuje úchvatně barevný podzim a teploty jsou velmi příjemné. Jenže to zase člověk nemá dovolenou.)

Od alternativy v podobě týdnu v Miláně a okolí s kouzelnou jízdenkou za 46,50 EUR mě rovněž odradilo počasí. Teploty 35+ jsem v hlavním městě Lombardie už zažil a valnou úlevu nenabízí ani únik do Alp a kouzelným městečkům u jezer.

Kancelářský komplex a mráčky vedle Gdaňského nádraží ve Varšavě.

Mráčky ve Varšavě: Okolí zastávky MHD Rondo.

Mrak ve Varšavě a svačina ve stínu auditorů. :-)

A tak jsem si po studiu mapy Evropy (opravdu teplo bylo s výjimkou Skandinávie a Pobaltí prakticky všude, třeba Madrid nebo Balkán opravdu stály za to) a mnoha předpovědí vybral naplnění dalšího snu: projet si v klidu a přitom intenzivně západní část Polska s jeho cihlami a seversky/protestantsky laděnou architekturou.

Protože jsem nejprve potřeboval nabrat trochu energie ve velkoměstě a vytvořit si dobrý výchozí bod, vedly mé kroky na dva dny a tři noci do Varšavy, tentokrát z letiště v Katovicích, jelikož Vídeň, Praha i Ostrava nenabízely v sobotu (spolu s úterkem a středou slabší den v letových řádech) vhodný spoj anebo tento začínal na 3 000+ Kč za jednosměrnou letenku.

I cesta může být cíl a tak jsem se nejprve přesunul vlakem do Bohumína, poté regionálním spojem do Katovic (Koleje Śląskie a 19.95 PLN) a po hodinové pauze na protažení a doppio (v Bohumíně v sobotu kolem poledne bohužel nebylo nic zajímavého otevřeno) takřka prázdným autobusem na letiště (6 zlotých), na něž to v minimálním provozu trvalo přesně 45 minut.

Nejlepší na murály je prý v Polsku Lodž. Ale ani ve hlavním městě to není špatné...

Vzdušný přístav, čtvrtý nejrušnější co do počtu pasažérů v Polsku, nabízí své služby rozsáhlé metropolitní oblasti a dalece zastiňuje Ostravu, která svou příležitost dávno promeškala. Letiště KTW je skutečná bašta charteru a už pohled na odletovou tabuli naznačuje, že v noci tu bude personálu pořádné dovolenkové horko.

Na zastávce metra cestou do středu Varšavy.

Ta fotka má prostě dynamiku a myslím, že je to skvělá podoba olympijské prezentace oproti českým uniformám, které vypadají jako amatérský pokus o Lanvin či Burberry.

Navzdory sobotě měl regionální přípoj (a feeder dálkových linek z Varšavy) hodinové zpoždění, jež vzniklo úplně klasicky: tedy kumulací prodlev za celý den. 65 minut ale není uprostřed letní sezóny nic hrozného a nástup proběhl velmi rychle a spořádaně i díky tomu, že osádku osvědčeného Embraeru ERJ-170 tvořilo pouze 27 cestujících.

Tak jako před rokem na letu do Ostravy, i zde se podávala tichá nebo perlivá voda a borůvková brioška, které ten den končilo datum spotřeby. :-) Letadlo velmi rychle vystoupalo do letové hladiny a po pouhých 13 minutách začal sestup, přičemž celý přískok trval od odlepení se od dráhy po touch down pouhých 28 minut – můj dosud nejkratší let a určitě lepší než 3,5 až 4 hodiny ve vlaku, který dva dny před odletem vyšel na cca 1 200 až 1 500 Kč oproti 1 108 Kč za letenku, jež zahrnula i osmikilové příruční zavazadlo, v mém případě oblíbený kufřík. Jelikož jsem měl místo v řadě s nouzovými východy, užil jsem si opravdu komfortní let.

(Vzpomeňme v této souvislosti na pokryteckou šéfku EU a její padesátikilometrový přískok mezi Vídní a Bratislavou nebo tradiční setkání soukromých tryskáčů a helikoptér v Davosu. Mé svědomí je tedy jako padlý sníh, protože auto ani řidičský průkaz nevlastním a jednou či dvakrát za rok mě sveze kamarád.)

Věděli jste, že knižní řetězec Empik funguje už od 50. let 20. století? A takhle to vypadalo v jeho krakovské kavárně... To ohřívání spíše než šlehání mléka tedy nic moc. Asi jako u Bonda. :-)

Ve Varšavě během 20 minut na oblíbeném hotýlku (v recenzi na Booking.com jsem poděkoval oběma recepčním, kteří velmi rychle a účinně umravnili dvě početné rumunské a pravděpodobně rómské rodiny, které neskutečně mlátily dveřmi a rodinné vaření pojali jako folklórní sešlost, což je to poslední, co při útěku před hlukem doma chcete) a pak už jen večeře, spát a další dva dny kochání se ideálním počasím kolem dvaadvaceti.

Nepamatuji, že bych v polském hlavním městě viděl na nebi tak krásné beránky, kteří nejenže narušovali monotónní azuro, ale především líně a rozkošnicky putovali kolem špiček mrakdorapů, které tak měly zase trochu jiný rozměr. Jelikož jsem se Varšavě a její architektuře obsáhle věnoval loni, přesunu se o tři dny později na úterní ráno, kdy jsem v 10.21 nastoupil do IC vlaku směr Toruň a Bydhošť.

Vlakovou jízdenku jsem vyřídil den předtím na hlavním varšavském nádraží spolu s dvojicí povinných rezervací po 3 zlotých, což je změna oproti dřívějšku, kdy tyto nebyly nutné; lidé si prý ale dělali spoustu rezervací, které pak nechali propadnout.

Na úvodní vlakový turnus jsem zvolil 1. třídu za 159 PLN (příplatek oproti dvojce je zanedbatelný a kdo někdy viděl epické zástupy stojících v uličkách na polských vnitrostátních dálkových relacích, jistě pochopí proč) a dobře jsem udělal, protože i jednička byla s výjimkou úterka a prvního dne platnosti plná do posledního místečka (ve čtvrtek 15. 8. byl v Polsku státní svátek, což spousta lidí očekávatelně spojila s páteční dovolenou a tomu odpovídala i obsazenost vlaků).

I v Toruni je spousta tramvají. Stejně jako červených kostelů.

Do vlaku Vás sice pustí i bez rezervace, ovšem pouze na stojáka a když jsem nechal úsek Bydhošť – Gdaňsk až na poslední chvíli, málem jsem hodinu a čtyřicet minut stál. V 1. třídě! :-) Proto doporučuji, a posléze jsem tak učinil, vytvořit si/obnovit účet u PKP Intercity, operátora polských dálkových vlaků (jízdenka neplatí u regionálních dopravců v jednotlivých vojvodstvích).

Systém má sice své mouchy a není to to nejrobustnější řešení, co jsem u vlakových společností viděl, ale celkem se to při troše šikovnosti dá zvládnout (na zadání kódu jízdenky při rezervaci místa máte jen tři minuty). Kontrola cestovních dokladů průvodčím pak probíhá naprosto bezproblémově prostřednictvím QR kódu z mobilu či jiného zařízení.

Stejně jako u ČD nebo Regiojetu, ani u PKP není 1. třída garancí toho, že cestující budou kultivovaní a ohleduplní. Hned třikrát jsem během svých vlakových přesunů potkal lidi, kteří popotahovali a ehm-chrkovali tak, že by se za to nemuseli stydět méně civilizovaní občané z kontinentální Číny.

Dvakrát jsem si přesedl do jiné a separé části vozu a jednou, u třecetileté Polky, jež svou morbidní obezitou připomínala některé americké turistky, to zkusil vydržet, protože možností volby bylo dvacet stojících, kteří by okamžitě zaujali mé místo.

Abych přenesl myšlenky jinam, věnoval jsem se raději dvojici sedmdesátiletých dam přes uličku u okénka, které cestu k Baltu pojaly po svém: vedle vlastních sendvičů, cukroví a termosky s čajem i kompletního servisu (skleněné hrníčky se lžičkou i podšálky) byly vybaveny též látkovým prostíráním se sloganem Grill Time! :-)

Jediný další problematický moment představoval úsek Poznaň – Vratislav, kde tři děti ze dvou kupé opravdu obtěžovaly svým řvaním, běháním a hrou na schovávanou celý vagon 1. třídy. Když jsem si jen tak zlehounka dovolil sympaticky vyhlížející mamince navrhnout, zda by dítka nešlo trochu utišit, tato rezignovaně odvětila: dzieci. A paní s vizáží babičky poznamenala, že pán (já) děti zřejmě nemá. Tak, dodal jsem.

Coby pedagog bych měl mít pochopení, když ale otvírání a zavírání dveří našeho kupé a hlasité bafání dětí nabralo interval pětkrát za minutu, přestěhoval jsem se o tři kupé dál, kde se mezitím uvolnila dvě místa. Jako absurdní jsem vnímal skutečnost, že po půlhodině chlapci začali na celý vagon křičet cizsa (ticho). Vzápětí se ozval pláč a sonické poměry ve voze se konečně posunuly k normálu.

Takhle nějak si člověk představuje sever Polska. Červená cihla za cihlou a štíhlé linie církevní i světské architektury.

A nyní k navštíveným městům. Záměrně jsem pro první okružní jízdu po západní části země vybral áčkové destinace jakkoli jsem si vědom, že třeba Tczew, Grudziądz, Starogard Gdański nebo Pelplin – abych zůstal v hranicích Pomořského a Kujavsko-pomořského vojvodství – mohou být svým způsobem zajímavější, protože autentičtější díky absenci masového turismu. Otevřeně také říkám, že cílem bylo učinit si první dojmy, nikoli důkladně poznat dané město. Usoudit, zda by místo stálo za detailnější návštěvu.

Nejprve tedy Toruň, vychvalovaný klenot architektury a jedno ze dvou hlavních měst regionu. Nemohu si pomoci, ale nejlepší dojem na mě udělala nesmírně hodná slečna, která mi na zastávce autobusu na místním nádraží poradila a poté skrze mobil koupila jízdenku na autobus, který Vás zaveze přes opravdu impozantní most do 2,4 km vzdáleného centra. Automat na jízdenky ve voze sice byl, ale karty přes logo VISA a Mastercard nebral. To se prý občas stává. Takže jsem holčině, jež se zbytečně omlouvala za svou angličtinu, s velkými díky dal alespoň půlku ceny jízdenky za 3,80 PLN v drobných.

Stará část města doslova úpí pod náporem turistů a měl jsem pocit, že drtivá většina jsou místní, že Toruň je národním miláčkem podobně jako třeba Český Krumlov nebo Praha. Jako obvykle ovšem stačí zahnout pár ulic od hlavní třídy a člověk nalezne zajímavější místa, v tomto případě, jako i u dalších měst, zejména pozoruhodné kostely a domy z červených cihel, které byly jedním z hlavních cílů cesty. Onen protestantský a strohý sever! :-)

Definitivně nejznámější pohled na Bydhošť.

Objevem cesty a místem, kam se chci vrátit, je pro mě Bydhošť, takto druhé hlavní město daného vojvodství a místo, které mělo ze všech navštívených nejvíc civilní a tedy autentický ráz. Ano, i zde je část historického centra poznamenána pizzou, sushi a dalšími atributy mezinárodního turismu. Jako celek ovšem nabízí spoustu zajímavého k objevování a svou náladou mi malinko připomnělo Štětín, tedy zejména drsností, s jakou se tu projevuje život.

Moc příjemná procházka v okolí Wyspa Młyńska (Mill Island).

Svým způsobem jde o kombinaci Ostravy a Zlína, protože město je položeno v dlouhé kotlině, na jejímž obvodu jsou sídliště i místa plná zeleně (kouzelně na mě zapůsobil příjezd do zastávky Bydgoszcz Leśna, která je obklopena nádherným březovým hájkem, v němž jsou utopeny okolní domy). Pel svérázné romantiky dodává místních jedenáct linek tramvají, které pokrývají opravdu vzdálené části města, šplhají do kopců a co hlavně: fungují na úzkorozchodné trati, což jsem si uvědomil poté, co se mi zdálo, že vozy opravdu hodně skáčí na kolejích (ještě víc než v Sofii nebo Štětíně a to je co říct).

Vlny a linie Bydhošti.

Okolí hlavního nádraží na mě na první dojem zapůsobilo svou náladou (solidní budova naproti modernistickému objektu polských drah) takřka italsky a překvapilo mě, že u nádraží a pak samozřejmě na řece jsou k vidění a slyšení rackové. Zhruba 160 km od moře. Kdybych chtěl příběh ještě dobarvit, dodal bych, že ve vzduchu byla cítit sůl moře. :-)

Opera Nova v Bydhošti. Někde jsem našel srovnání s Utzonovou realizací v Sydney, což je asi přehnané, ale stavba je to opravdu skvělá. Zbývá jen doufat, že se právě probíhající doplněk podaří.

I v Bydhošti je bohužel k vidění jeden z vrcholů vandalismu. Až se toto objeví v Brně, bude to známka toho, že se město opravdu stalo cílem turistů...

Pozoruhodná budova opery a baletu, ikonický pohled na řeku a budovu pošty a historické domy a zejména fantasticky rekonstruovaný a přitom fuknční a udržovaný prostor Wyspa Młyńska. Až budu mít někdy více času, vydám se některými z tramvají do vzdálenějších míst anebo se projdu do novější části města.

Vítejte v Gdaňsku, městě, kterým šly dějiny. Stejně jako v případě spousty dalších míst v Polsku. Památník je věnován zaměstnancům polské pošty.

Gdaňsk dle oficiálních polských čísel v roce 2019 navštívilo 3,4 milionu turistů a po uvolnění covidových restrikcí tyto počty jistě neklesly a na městě je to znát. Už na nádraží a v jeho okolí - město má spolu s vedle položenou Gdyní a Sopoty (tzv. Trojměstí) 1,5 mil. obyvatel - bylo velmi rušno a jestliže Toruň byla lidmi přecpaná, tady to nebylo lepší. To je ale součást hlavní sezony a tady i u všech navštívených měst by byla myslím ideální doba na přelomu října a listopadu, kdy ještě není zima a pobyt bude jistě daleko příjemnější.

Gdańsk jsem chtěl vidět už kvůli roli, kterou tento sehrál v obchodním sdružení Hansa a jeho dřívější moc a bohatství jsou na historickém centru patrné. Tady i v Poznani jsem se ale nemohl ubránit dojmu, že jsou tu ještě patrné proluky z doby války a že městskému plánování ledacos chybí. Střed města s pitoreskními domy je sice pěkný, ale jen kousek bokem člověk nalezne paneláky.

A nová výstavba s luxusními byty? Stranou od centra je to vcelku zdařilé, přímo u centrálního kanálu na mě ovšem leckteré realizace působily jako laciné kartonové poutače. Náladě a zážitku nepřidal ani místní trh s tretkami, který byl rozlezlý po většině hlavních ulic středu města.

Boční ulice od hlavního kanálu. Opravdu by tu chtěl v té tmě bez denního světla někdo pracovat/bydlet?

Po zkušenosti z Toruně a Gdaňsku jsem si na Poznaň vyčlenil jen hodinku a půl na přestupu a dobře jsem udělal. Pokud má někdo tohle město rád a poznal jej důkladněji (a věřím, že má co nabídnout), tak se omlouvám, ale centrální náměstí i širší střed na mě na první dojem působily nezajímavě a tuctově. A jen se štěstím jsem narazil na kavárnu, kde se dalo vypít snesitelné kafe. Ze všech navštívených měst jsem v Poznani pociťoval největší rozdíl mezi koloraturně pojatým centrálním náměstím a spoustou vybydlených nebo k pronájmu určených parcel v jeho blízkosti.

Stejně jako při cestě do Varšavy a směrem k Baltu, i na trase zpět jsem si udržoval otevřené možnosti pro přesun i ubytování. Přespání ve Vratislavi jsem si ponechal jako možnost pro případ, že bych byl z dlouhé cesty vlakem unavený. Kupodivu jsem ovšem cestu, která započala v 10.51 v Bydhošti, zvládl na jeden zátah, čemuž ale jistě pomohly slušné přistávky. Tak či tak, do Brna jsem dorazil minulý čtvrtek ve 22.19 po přestupech v Poznani, Vratislavi, Lichkově, Ústí nad Orlicí a České Třebové. :-)

Klidnější část města Gdaňsk stranou centra a hotel Fahrenheit o kousek dál. Jakkoli považuji Truffautovu adaptaci Bradburyho románu za velmi povedenou, tahle tříhvězdička mě moc nenadchla.

A káva a jídlo? Ano, samozřejmě, to bylo také, ale oboje nebylo hlavním cílem cesty a co se týče kofeinu, dodržoval jsem své cestovatelské minimum v podobě snídaňového a poobědového doppia a někdy i espresso navíc.

Kvalita emulze byla bolestným zklamáním ve všech městech a stále platí, že surovina je i v rámci tzv. výběrovky v Polsku značně obyčejná; s výjimkou trojice doppií v Ministerstwo Kawy se všechny kávy motaly kolem úrovně 12 až 13/20 a někdy i hůře, protože v jinak krásné a moc příjemné kavárně v Gdaňsku jsem ani nedopil a upřímně při vracení poloplného šálku řekl lidem za barem: I’m sorry to say this but the cup is incredibly conservative to my liking. (Přeloženo: tak kalné uhlí jsem už dlouho neměl a není divu, když už při pohledu do šálku vidíte cáry cremy připomínajcí jin a jang).

I Gdaňsk má své Ferrisovo kolo. Hezky bokem od centra, kde se pěkně vyjímá a neruší.

Nemohu ovšem říct, že by se holky a kluci za kávovarem nesnažili, právě naopak: často jsem dostal až druhou porci a po předchozím ochutnání, což jsem zohlednil nějakou tou mincí na dýšku. A některé předpokládaně dobré podniky, zejména v Bydhošti, měly prostě ráno zavřeno (státní svátek). Detailní komentář i hodnocení zahrnu do měsíčního souhrnu.

Co se týče drobných radostí života, i letos jsem zkusil pierogi ruskie (6 kusů za 15 zlotých, na podzim roku 2019 jen osm) ve svém dříve oblíbeném varšavském mléčném baru Biedronka (ul. Grójecka 79, přímá linka tramvaje 7 či 9 od hlavního nádraží, zastávka Bitva u Varšavy 1920). Ale i letos to už prostě nebylo ono (opět jen 13/20) a mohu jen hádat, že zdejší rázné dámy, které měly čtyřicetiletou zkušenost za hrnci a rendlíky jsou už v penzi. Stejné pirohy jsem zkusil i v Gdańsku a tam to bylo jen skoro 13/20 bez jakéhokoli dochucení v podobě škvarečků nebo omastku.

Nejhezčí cedule a nejpříjemnější interiér kombinovaný s prima galerií. Ale ta káva. Jediná, kterou jsem v Polsku nedopil.

Svou kvalitu, byť ne tu nejvyšší, si podržely koblihy. Bezová v Toruni (silných 14/20, 8 PLN) i ta z černého rybízu ve Vratislavi (14/20, 10 PLN, je to přece jen v budově nádraží) patřily ke světlým okamžikům cesty (kontrast kyselosti náplně a vláčného těsta a pocukrovaného svršku!), stejně jako černý (žitno-pšeničný chléb), který byl sice kupován v Carrefouru, ale vyroben jinde a složení perfektní (nebudu přehánět, když řeknu, že nejlepší z ochutnaných měl skoro 15/20).

Na pivo jsem se tentokrát necítil a za celých 6 dnů vypil na hotelu toliko dva půllitry baltic porteru Żywiec. Samozřejmě jsem se díval na praktický přehled ochutnávkových výčepů, jenže mě tam nic nezaujalo natolik, abych se tam vydal osobně.

Zkusil jsem jen dvě deci v dříve oblíbeném varšavském Jabeerwocky, jenže jejich pšenice chutnala spíše jako zkyslý cider a ani jsem nedopil. Pryč jsou doby, kdy tu byly tři degustační flights of beer a člověk mohl zkusit takové speciality jako kanandská či novozélandská piva. Jak poznamenal oblíbený výčepní: proč by se snažili, když jim to i takto funguje.

Nebyl tu také jediný baltic porter na čepu, což je myslím v Polsku neodpustitelné. Svůj oblíbený pivní styl jsem zkoušel najít i v běžných hospodách a restauracích, které se chlubily slunečníky pivovaru ze Živce... ale, stejně jako mnohokrát předtím, bez úspěchu a na pípách byla jen loga jejich europiv.

Celkově ovšem maximální spokojenost. Bylo to krásné, intenzivní a perfektně bezpečné dobrodružství v zemi, která má, podobně jako Francie, Itálie nebo Španělsko, mnoho regionálních identit a člověk se tam může opakovaně vracet.