#kapitánka na vlnách přijímaček

[chaoticgoodcaptain]

17. 5. 2024

dnes je dnes a bude i zítra!!!

otevření přihlášek sice nepřineslo litry slz, ale i tak mám pocit zadostiučinění, sny se občas plní a mně se dnes splnil ten můj, upřímně je mi pořád k neuvěření, že zelená písmenka v přihláškách svítí všude (i když to bylo zrovna u biochemie docela o chlup), já to dokázala, dostala jsem se na přírodovědnou fakultu, pějte fanfáry a tři dny se radujte!!! ne, prosím, ne...ale kdyby existoval radostmetr, je teď prudce v červené ^^

rodiče tuhle zprávu nesou dost ztěžka, což se ale liší podle oboru, o kterém zrovna mluvím...astrofyzika je oficiálně "obor, jehož jméno nesmí být vysloveno", je sice absolutně cool, když jde do mordoru talent frodo z vedlejší vesnice, ale nedej bože, abych to zkusila sama, naopak geografie sklízí poměrně úspěch...

"ty chceš studovat planety a hvězdy???"

"doma jich máme dost!"

kdyby jen věděli, že v geografii mám povinnou matematiku, statistiku a povinně-volitelný úvod do programování, mordorem by se stalo nejen moje studium, ale i můj domov...

ale hádám, že je odteď na mně, vzít prsten pochyb o matematické způsobilosti, a dokázat jim, že ho dovedu zničit, do té doby zůstane vše hezky při starém a v případě, že skončím na geografii, o matematických trablích nepadne ani slovo

dnes je deštivo a smutno, pravděpodobně bude i zítra, paprsky za mraky ale září prudčeji než kdy předtím a s trochou štěstí snad někdy proniknou i nekonečnou kondenzovanou šedí

dnes je dnes a to prozatím stačí.

[chaoticgoodcaptain]

17. 5. 2024 (ráno)

den d je tu, jenom se vyspím, napíšu zápočet, a pak přijde chvíle, kdy se rozhodne jestli mi je souzená dráha skutečně renesančního člověka...ačkoliv vím, že všechno nejspíš vyjde, svědomí mi nahlodává myšlenka, že jestli se to nepovede, skončí tak můj sen o práci v laborce už navždycky...

asi bych se přesto přenesla o trochu snáž, kdybych si nenaplánovala tisíc různých možností, jak dál, jenom abych včera zjistila, že moje fakulta tak nějak počítá s tím, že bych pokračovala ve svém oboru na magistra na ní a navazovala na svou bakalářskou rešerši literatury...

na jednu stranu jí to nemám za zlé, kdo by byl čekal, že osoba dokáže přejít za pět měsíců studijního pobytu od naivního obdivu disciplíny ke stockholmskému a imposter syndromu, a navíc zrovna, když má jedinečné postavení z hlediska svého studijního zájmu...

ale někdy si i přes svůj zájem prostě člověk s oborem nejdou do noty, mezinárodní vztahy jsou rigidní a ověnčeny neustálou "cyklicitou", s každou minutou jejich studia se cítím jako sisyfos valící kámen, který je možná důležitý, ale o kterém nikdo neuslyší, dokud nedosáhnu vrcholu lemovaného skupinkou odborné i široké veřejnosti, která mi lije pod nohy olej a směje se mé blbosti...

cítím se vyčerpaná a dost k ničemu...

zároveň mám po úterní starmus přednášce pocit, že právě přírodní vědy skrývají opravdu to, co už tak dlouho hledám, nejen laborku, ale i schopnost lidi spojovat, a to jak napříč kontinenty, tak i mezigeneračně, něco co mezinárodní vztahy sice zvládnou hravě popsat a nabídnout cesty, jak toho docílit, ale nedokáží to dodnes proměnit v realitu.

dnes je den d, den doufání, den n, naděje, den e, existenční krize, a snad taky den splněných snů

dnes je dnes a dnes snad bude i zítra

tak na dnes!