#lehko no

[s0mn0s]

Lehkos for painting practice

[edgemis]

catboy supremacy

[carcharsaur]

oh my one hope for ff11 raid. put him in there. I know he wont be but do it.

[badperidot]

a difficult life

[bluefloret]

was watching FF11 cutscenes lately, i think they made me worse

(lehko's just here for a good time)

[insipid-drivel]

Chapters: 2/? Fandom: Final Fantasy XV, Final Fantasy XI Rating: Mature Warnings: Graphic Depictions Of Violence, Major Character Death Relationships: Ardyn Izunia/Lehko Habhoka, Ardyn Izunia/Cait Deich Characters: Ardyn Izunia, Lehko Habhoka, Cait Deich, The Caits, Cait Sith, Noctis Lucis Caelum, Ignis Scientia, Prompto Argentum, Gladiolus Amicitia, Bahamut (Final Fantasy XV), The Astrals, Assorted Astrals/Avatars From Final Fantasy, Lunafreya Nox Fleuret, Ravus Nox Fleuret Additional Tags: They Left Out A Bunch Of Astrals So Here's All Of Them, There are 10 Cait Siths, Non-Canonical Character Death, Someone Has To Smack Sense Into Ardyn, Ardyn Is Assailed By Ca(i)ts, Fix-It, semi-au Summary:

A few years into the darkness that falls over the world after Noctis disappears into The Crystal, Ardyn is visited (read: selected to be fucked with) by an Astral he's never heard of.

Cait Sith.

Fix-It Fic.

[prospercz]

Den 129

1:30. Nepříjemný zvuk budíku. Vstávám jen neochotně. Rychle balím už předem připravené věci. Jdu jen na lehko, stan tady zůstane, musím se vrátit stejnou cestou. Ve dvě už šlapu do kopce. Nevýhoda stanu, který se staví na hůlku, je, že teď na ten výšlap mám jen jednu.

Je krásná noc, bez jediného mráčku. Nebe je plné hvězd, i mléčná dráha je trochu vidět. Není tady světelný smog z měst. Několikrát se zastavím, zhasnu čelovku a jen se kochám tou nádherou.

Nejsem sám, kdo se snaží vyšplhat těch 1300 výškových metrů na 7,5 mílích, aby se mohl kochat východem slunce na Mt. Whitney. Čelovky ostatních hikerů se v noci jeví jako nepravidelný zástup světlušek. Pak už je vidět jen matný obrys hor, pár metrů cesty osvícených přede mnou a nic víc.

Na vrchol vylezu těsně před východem slunce, mám to naplánované parádně. Jsem na Mount Whitney (4421 m.n.m.), potřetí na PCT překonávám svůj nejvyšší vrchol. Tentokrát už naposledy.

Fouká tu silný a studený vítr a i samotná teplota je minimálně -5. Takže co si budem, je tady kosa. Nabalím se do všeho oblečení, co mám a vlezu si do quiltu, který jsem si sem přinesl. A už se jen dívám na tu přírodní nádheru! Je nás tu celkem 11, kteří to na tohle “kino” stihli.

Strávili jsme nahoře skoro hodinu a mezitím jsem promrzl tak hrozně, že mám strach o svoje prsty na ruce. Vrstvy sundavám až v polovině sestupu dolů, teprve pak se dostatečně zahřeju. Cesta zpět je sice stejná jako na vrchol, ale zároveň je úplně jiná. Pamatuju si některá zákoutí a různé balvany, třeba kde na mě vyskočila obrovská krysa, ale teď, když už je světlo, se všechno jeví úplně jinak. Mám neskutečný výhled do krajiny, na Guitar Lake pode mnou a na táhnoucí se Sierru v dálce.

Zpět do kempu dorazím někdy v půl 11. Celkem mi to tedy i s pauzou trvalo necelých 9 hodin. Jsem ale totálně vyšťavený a mrtvý. Musím si dát powernap. Schrupnu si hodinku a půl, i když tenhle spánek přes den nikdy není moc extra. Pak sbalím stan a jdu šlapat dál. Je ještě brzy a i kvůli té přicházející bouřce by byla hloupost tady zbytek dne zůstávat.

Nicméně, jsem stále hodně unavený. Pořád mám v sobě ten deficit z města a dneska navíc i to noční dobrodružství. Nakonec se Stir it upem kempujeme asi po 7 mílích. Je sice teprve pět, ale začíná pomalu pršet a tak nemá cenu se plahočit dál.

Máme před sebou posledních 60 mil v Sieře. Okolní krajina se už pomalu začíná zase měnit v pouštní. Všude kolem je takový zvláštní suchý bílý písek, stromy jsou dál od sebe a ubylo komárů, kteří tohle suché prostředí nemají moc v lásce. Za to jsme samozřejmě moc rádi.

[kvetyzlouky]

život děla divný divy

byl opět měsíc plný prvního Jana, několik večerů během jednoho týdne strávených nad alkoholem debatami do ranních hodin, blízkost a potom jsme se neviděli, podle mých poměrů dlouho, tolik bolavého toužení, potřeba všechno povyprávět, ale nepotkáváme se a já ti nenapíšu.

mezitím se odehrál třídní sraz, zpátky doma, jiskřivá noc, která končí v půl šesté, omrzliny, pusy na čelo a odsouzení Vítka do Haagu, píšeme si, ale stále mám takové lehké chutě utíkat, konverzace v kruzích, otázka, jaký to má význam, tlačení a vyčerpanost, až nakonec neodepíšu. mám z toho lehké výčitky, v něčem přinášel klid, přece jenom je starší a má překvapivě hodně emoční inteligence, mně možná ještě schází, kdoví.

v úterý jsme se viděli s prvním Janem, jedu domů v půl čtvrté, loučíme se, povídá “dlouho jsme se neviděli”, plesá mi srdíčko, že si všimnul mé nepřítomnosti, ale nic z toho samozřejmě, jenom kocovina a neschopnost dojít druhý den do práce.

dva dny na to potkávám v hospodě Jana III. se slečnou, s kterou jde pěšky k němu. štíplo to, ale vlastně to nebolí, žádné smutky. následující den vidím na hlaváku druhého, jak ve dveřích líbá slečnu. v podstatě mi to je jedno, jen si říkám, co to je sakra za náhody. mířím na vánoční večírek, z kterého se vracím až před šestou domů. s někým. kamarád přítele kamarádky. už jsme se několikrát viděli, ale vlastně spolu neprohodili ani slovo. ten večer jsme si zbyli, směju se, i to ráno v obří kocovině, kdy po pár hodinách spánku vyzvedávám mamku. domlouváme se, že druhý den půjdeme do kina. Chlapec a volavka a pivka. zase končí v mé posteli. pár dnů na to přichází za mnou a kamarády do Tečky, už mám v sobě relativně dost vodky. povídá se mi s ním tak jednoduše. je mi krásně a lehko. další den se ptám, co to vytváříme, říkám, že bych chtěla otevřený vztah, ale v žádném jsem nikdy nebyla, nejsem si jistá, jestli by se mi to líbilo, ale souzním s tím. bavíme se o tom jen tak mimochodem, se smíchem říká dobře, ale asi bych žárlil. vypráví o jeho rodině, známí umělci a významní architekti. bydlí na Malostranské. hraje na bicí a zpívá. trošku na mě doléhá, že jsem dítě ze sídliště, z dělnické rodiny. i když ani jednou se s žádnou informací nevytahoval. koťátko s laskavýma modrýma očima. jsem v Ikee, nepotřebuješ něco? - nepotřebuji, ale možná by se mi líbila nějaká pidi rostlina. - žádné pidi nevypadaly dobře, tak jsem ti vzal střední. břečťan v papírové tašce. zas u mě usíná. přes Vánoce pracuji, vyzvedává mě o půlnoci. psala jsem, že jsem nestíhala v práci jíst, jestli mi přinese jeden řízek. přinesl řízky se salátem a cukroví. snažil jsem se vzít co nejvíce kokosek, protože jsi říkala, že jsou tvé nejoblíbenější. taju. a pak už jsem doslova dojatá k slzám, když mi jako dárek dává kalimbu. tu jsem jen tak náhodně zmínila v konverzaci, že to je jediný hudební nástroj, na který bych snad zvládla hrát. proklínám se, že můj dárek pro něj je rýže.

tak moc mě hřeje fakt, že mě poslouchá a vnímá. že mi je s ním lehko. baví mě a přijde mi neskutečně zajímavý. plánuje věci se mnou.

za tu dobu jsem nepomyslela na prvního Jana, jen včera, když mě napadla tahle myšlenka, že na něj nemyslím, že je to dobře, zároveň jsem si řekla, že se k němu už nechci přibližovat, že by mě zase semlel, že jsem nad ním tak zbytečně moc ztratila energii, že teď se děje něco krásného, co si nechci nechat pokazit.

[marty-man]

STEZKA ČESKEM - Jak to všechno začalo?

Když jsem před pár lety koukal na to jak lidé chodí do Santiaga de Compostela na pouť, zaujalo mě to. Nikoli z náboženských důvodů, ale z těch dobrodružných. Dělal sem si rešerše a cesta z Paříže do Santiaga tu byla rozdělena do 30ti dnů cirka po 30ti kilometrech. Ujít 30 kilometrů denně se dá, ale ujít je druhý den, třetí, desátý…to už chce cvik. Nicméně jsem se rozhodl, že až někdy skončím v práci a bude ten časový úsek volný, tak se na tu cestu vydám. A to se stalo právě teď, paradoxně v mých 33 letech, jak příznačné. Jen tu trasu jsem maličko upravil. Moje přítelkyně Olinka mi před časem říkala o Stezce Českem a že její sestra Káťa má zálusk na to ji po částech absolvovat. Nápad o cestě lemující hranice je skvělý. Zalíbilo se mi to a pravil jsem, že bychom mohli někdy nějakou část také ujít. 

Teď když jsem měl vyrazit na cestu, tak jsme si říkali: “Marty, nejseš žádnej hajker. Chození taky nepatří úplně mezi tvé oblíbené činnosti. Kondička nic moc. Budeš se složitě vracet, až zjistíš, že to není nic pro tebe? Není to velké sousto? 

Přehodnotil jsem tedy cestu do Santiaga a začal studovat Stezku českem. “Když nebudu moc, nebo uvidím, že na to nemám, tak sednu do vlaku a za chvíli jsem doma.” 

Rozhodl jsem se pro Jižní větev. Šumava je nádherná a Moravu vlastně vůbec neznám, ale rád bych ji poznal. 

Začal sem s elánem nakupovat vybavení kterým jsem nedisponoval a těšil jsem se, že jej naplno využiju a nebudu ho mít jen na pár letních víkendů. A konečně se pustím do craftění v přírodě a nebudu na to koukat jen na videích svých oblíbenců z youtube. Otestuju své schopnosti.

Poté jsem tedy na ofiko stránkách začal plánovat cestu, jakože 30km denně úplně na pohodu. Když sem o tom řekl Olince, tak ta mě opět vrátila na Zem, že tolik denně rozhodně neujdu, zvláště pak na horách, kde je to nahoru-dolu…spíš nahoru :)  Tak jsem to porad okukoval a přemýšlel kam se asi tak dostanu. Skončilo to tak, že jsem to přestal řešit. Času mám dost. Kam dojdu, tam dojdu, lehnu si a druhý den půjdu dál. U nás doma se říká: “ty tam jdeš jak na motýly.” (rozuměj; někam na lehko, nepřipraven), asi je to hláška z nějakého filmu či seriálu, ale přesně tak si připadám. Já tomu říkám, “skočit do toho kufra.” Prostě si dáš batoh na záda a jdeš ne? Kde je ta věda? A tak jsem tři dny před odjezdem kontaktoval trail angela Šárku, že bych u ní první noc spal a zbytek už zařídí bůh. 

Koupil jsem si lístek na vlak a vyrazil jsem. 

[vijolcni]

Še en izziv teh breakupov je to, da si navajen priti domov in “domov”. K njej. Z njo. Kakorkoli, na koncu dneva si vedno mel nekoga keremu si reko “lahko noc”. Zaj pa se mas lehko celiden fejn, uzivas s prijatli/druzino ampak ko vgasnes zadnji luc, si pa sam. Samo s svojimi mislimi. Skoda. Je pa res, da se tu gradi karakter.

“Dan se zacne in konca z njo. Za zdaj”

[rostyslavua]

За допомогою Дії українці зможуть легко знайти найближчі та найзручніші укриття

https://antiraid.com.ua/news/za-dopomohoiu-dii-ukraintsi-zmozhut-lehko-znajty-najblyzhchi-ta-najzruchnishi-ukryttia/ Для цього ДСНС створить єд��ну інформаційну систему захисних споруд цивільного захисту. Державна служба з надзвичайних ситуацій створює єдину інформаційну систему “Облік і візуалізація фонду захисних споруд цивільного захисту”. Про це повідомив директор Департаменту організації заходів цивільного захисту ДСНС України Віктор Вітовецький. За його словами, ця система дозволить громадянам легко знаходити найближчі та найзручніші укриття на […] Повідомлення За допомогою Дії українці зможуть легко знайти найближчі та найзручніші укриття з'явилися спочатку на ANTIRAID. via ANTIRAID https://antiraid.com.ua/home/ October 14, 2023 at 04:00PM

[scythe-lover-a]

-> tenhle dole vypadá extrémně dobře, dreamcore je hodně kůl věc (⁠ㆁ⁠ω⁠ㆁ⁠)

This little thumbnail to my lil shortstory on wattpad, it's in czech, go read it, knihomolka_m on wattpad.

And few other versions because I played with the effects. >:3

Here you go. I wanna translate it so I might add it in english, later, anyways.

Hrozny

Tiše se uchechtla, jak spatřila svou drahou přítelkyni, jak jí jídlo. Ano, jí jídlo.

Už to bylo dlouho, co ji naposledy viděla do sebe cpát lidskou esenci a ujídat lidem rozum pomocí zbytků magie.

Hrdě se usmála. 

A teď tu Zallyah byla, naprosto zanořena do jídla, před ní, sotva tři kroky, a cosi měla na talíři.

A pokud se podíváte i blíž...

Ne, nebyly to hrozny.

A ne, ani střeva!!!

A žaludek... To už vůbec ne!

Nevypadalo to jako lidské ledviny, ani zdaleka ne!

Což už byl taky pokrok. Steam se spokojeně usmála a přeložila si ruce na hrudníku.

Na talíři měla čerstvě upečené lidské maso, srdce přímo z hrudi. Ještě z něj visely cévy. Zallyah si vždycky dbala na to, aby se k ní maso dostalo v tom nejlepším možném tvaru a formě. Takže to bylo taky přiměřeně kvalitní.

Lahodné.

Steam raději preferovala zvěřinu, ale co, lidské maso snad taky muselo být ( ̶N̶e̶c̶h̶u̶t̶n̶é̶,̶ ̶n̶e̶c̶h̶u̶t̶n̶é̶,̶ ̶N̶E̶C̶H̶U̶T̶N̶É̶ ̶-̶ ̶) skvělé. Co by si tak dala Zallyah, to by prostě ona sama třeba nedokázala na místě vymyslet. Každý měl zkrátka jiné chutě. A, když už je řeč o chutích...

Chutě té holky zkrátka musela obdivovat. Ale Zallyah dokázala být nenáročná, když chtěla! Když kdysi chodívaly na státem nucené výpravy a místa, tak si často vystačila jenom z obálkou plné sušeného masa a nějaké té zeleniny a (fuj, veganství) a spíše i lehko dosažitelné potraviny, příležitostně, nějaké ty vnitřnosti z živého, u kraje cesty pohozeného a ležícího, čerstvě zmateného a ještě blekotajícího v mrtvých, mokrých vnitřnostech, poloumrtveného a ještě živého, človíčka.

Od žaludku a hnijících střev, zaprášených orgánů a svaloviny... toho zrovna nevinného nešťastného kolemjdoucího. (fuj, to veganství, musela si pomyslet a zkřivila v myšlenkách tvář Steam na to choulostivé téma,), tedy, ve zkratce byla celkem málo náročný člověk na společné výpravy. Well, ve zkratce, Zallyah pro ni byla, opravdu, byla se svými stravovacími návyky naprosto skvělý partner.

[napivoshrabalem]

Novej výčepní Richard se v Kuchyni na Hradě trénuje pod přísným dohledem bachaře všech ambivýčepáků Tomáše. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti.

[silvertail-ffxiv]

Cardamom

@drunken-amethysts - thank you for the asks!

Spicy Drabble Prompts

Cardamom: For a drabble about my muse and someone they love.

The small, chubby Miqo'te kit sat in the grass, chattering to himself. Lehko lashed his stubby tail, gurgling as he grabbed at a nearby flower. He missed a few times before succeeding, giving a pleased coo. To Jes's surprise, he didn't rip the flower to pieces. Valah had a habit of destroying anything she got her tiny claws on. Lehko just leaned closer, staring at the colors with big dark eyes. He poked and touched, examining the petals and cooing again.

"You like that?" he asked, unaware of the soft loving lilt to his voice as he spoke to his year-old son. "Is it pretty, Lehko?"

The kit squealed softly and let go, blinking at his father with a messy smile. He was teething so drool was a bit of a problem. Jes huffed and reached out, using the soft leather of his glove to wipe a bit. He raised his eyebrows when Lehko grabbed his arm and attempted to tug himself up. Jes hesitated and moved his other hand, taking his son's small fingers so the baby could stand. Lehko's plump little legs were still a bit bowed, but he was fairly steady. He had been pulling up and standing on things frequently lately. His little tail wagged, trying to help stabilize him.

"Look at you," Jes cooed, watching carefully to make sure Lehko didn't tumble suddenly. "Look how big you are! Oh--"

His eyes widened as Lehko took a step. His first step. Jes held his breath as the white-haired baby managed one shaky step, a second, but nearly fell on the third. Instinctively, Jes scooped him up before Lehko could fall on his face, pulling him into his arms. A deep purr rose out of his chest as he nuzzled the baby's sweet-smelling hair. He rocked him and grinned, bumping noses with his son. "Lehko! You walked!"

Admittedly, it wasn't much of a walk, but the swell of pride and delight surprised Jes. He had missed Valah's first steps. She had come to him as nearly three, already running and getting into trouble. Lehko had crawled, but not yet walked. At least as far as he knew. He somewhat suspected Nya and Aurhi had kept certain things from him so the first time he saw it Jes was delighted. He had a feeling they knew he worried about missing important things. He was grateful to them for that kindness. He rocked and murmured and pressed kisses between his happily gurgling son's ears, smiling.

"I am so proud of you, little one," he whispered, letting Lehko curl against his chest and grab his dreadlocks. He patted his back and moved to stand, chuckling as Lehko gave a squeaky yawn. "Come on though. Let us tell Aunt Nya and Aunt Aurhi about it so you can get some lunch and a nap. Hmm? Does that sound good?" Jes felt a wide, foolish grin show his fangs as Lehko babbled at him happily. "I thought so. Off we go then."

[chooseyouradventure-ffxiv]

[fenpai-draws]

Yeah... I kind of took my art weekend (Friday/Saturday + Monday) off from arts.

I have some ideas for some things but I dunno.

Regardless, I leave you with with a catte.

This is Lehko.