#masayu kimoto

[lovelyballetandmore]

Masayu Kimoto | Vienna State Ballet (Wiener Staatsballett) | Photo by Ashley Taylor

[swanlake1998]

masayu kimoto and kiyoka hashimoto photographed performing as aminta and sylvia in manuel legris’ sylvia by ashley taylor

[besoindedanser]

Maria Yakovleva and Masayu Kimoto

“Movements to Stravinsky“ at the Wiener Staatballett

From her Instagram account

[gorbigorbi]

Photographer Ashley Taylor

Ludmila Konovalova as Giselle and Masayu Kimoto as Count Albrecht, “Giselle”, libretto by Théophile Gautier, choreography by Elena Tschernischova, Jean Coralli, Jules Perrot, Marius Petipa, music by Adolphe Adam, Wiener Staatsballett Vienna State Ballet, Wiener Staatsoper, Vienna, Austria. (February 17, 18, 20 & 23)

Photographer Ashley Taylor

[ldesitka]

a suite of dances

Po dlouhé době zase něco zajímavého od našich K&K sousedů. Nepsal jsem o poslední návštěvě místního kulturního stánku, protože moc nebylo o čem, nicméně úvodem ztratím o předchozí návštěvě alespoň jeden odstavec.

Komponovaný večer se jmenoval Tanze Bilder Sinfonien a skládal se ze tří částí. Začalo to poněkud slabším kouskem od George Balanchina Symphony in Three Movements. Je to na Balanchina nezvykle spartakiádní záležitost, nicméně všechny tři hlavní páry byly velmi dobré a Stravinského hudba je též lehce stravitelná. Následovala Ratmanského adaptace Kartinek, která nezanechala dojem téměř žádný. Ku cti Vídeňské opery slouží, že na rozdíl od Cimrmanova divadla nezamykají o přestávce dveře. Protože o druhé pauze jsem to šel z legrace vyzkoušet. Celý večer završil počin zdejšího nového uměleckého šéfa, který založil svůj pokus na Šostakovičově patnácté. Když chcete použít jako základ pro svoji choreografii životní retrospektivu umělce, který prožil většinu svého života v totalitě a dostal od ní dvakrát přes hubu, měli byste se snažit pochopit jak hudbu, tak to v čem ten člověk žil, a ne se na to snažit naroubovat, co jste si o tom přečetli na Wikipedii. Sečteno podtrženo, země se nezatřásla, vynahradil to až Modigliani v Albertině.

Jeanne Hébuterne s červenou šálou.

Nicméně člověku to nedá, takže jsem se po necelém měsíci vydal zkontrolvat, zda mocnářství nezvlčilo ještě více. No, nezvlčilo a byla to pecka. Představení neslo název A Suite of Dances a byla to kompozice děl Jerome Robinse (West Side Story asi zná každý, že) a mého oblíbence Geroge Balanchina.

Jestli na to půjdete, soustřeďte se hned od začátku, protože první část prvního jednání, které pracovně říkám Václavák začíná nevinně: Corps de ballet na procházce, ale velmi rychle se to přetaví ve svižnou a zábavnou promenádu tří párů. Druhá část této kompozice, která je provázena výběrem hudby z opery Akhnaten Philipa Glasse (Hamburger Hill, The Fog of War), je ovšem něco, co mi vyrazilo dech. Balanchine je total hardcore, ale ne vždycky chcete být jako Rocco Siffredi, občas prostě chcete partnerku jen pohladit a být na ní hodný. A to je přesně to, co se Robbinsovi v tomhle kousku podařilo a Claudine Schoch s Marcusem Menhou to jen podtrhli svým vynikajícím výkonem. Společně s minimalistickou scénou to byl opravdu zážitek.

Po pauze ovšem nastal konec hlazení a došlo na ten hardcore. Duo Concertant je Balanchinova práce s hudbou jeho kamaráda Igora Stravinského. Orchestr jde na pivo, na podiu sedí za klavírem Shino Takizawa, housle pod bradou má Fedor Rudin a upřeně na ně hledí Ludmila Konovalovová a Masayu Kimoto. Je to vynikající - opět rozděleno do dvou částí, Japoneček je naštěstí dost velký, aby si s Ludmilou poradil. Zejména druhá část je pak, hlavně díky skvělé práci se světlem, naprosto jedinečná.

A pak přišel Davide Datto a na výběr Bachovy hudby předvedl v Robbinsově choreografii sólo, ze kterého šla hlava kolem. Ne nadarmo se tahle část jmenovala A Suite of Dances a dala jméno celému představení. Čelistka seděla na pódiu (orchestr pořád někde pochlastával) a vypadala, jako že má na smyčci provázek a na něm přivázaného Datta a vodí si ho po jevišti - jeho cit pro hudbu je naprosto fenomenální. Strašlivé nesnáším, když lidi v divadle řvou to jejich bravó, připadám si pak jak na fotbale, ale u tohohle jsem se málem neudržel.

Zákuskem na závěr je pak The Concert (or, The Perils of Everybody). Robins sesbíral kousky Chopina a stvořil lehoučkou (na pohled, občas to technicky lehké nebylo) a hlavně zábavnou (fakt se lidi smáli) kompozici, která byla vynikajícím zavšením večera. Speciální dík patří Igoru Zapravdinovi, který si sedl za klavír, i když věděl, že nebude jen klavíristou.

Sečteno a podtrženo, je to vynikající představení, které můžu jen doporučit a i já se možná vydám do Vídně ještě jednou. A určitě lze doporučit cokoliv, kde se objeví Davide Datto a Masayu Kimoto - to není až tak překvapivé přeci jen to člověk od prvních sólistů tak nějak čeká. Ale vůbec bych se nedivil, kdyby na příčku prvního sólisty došlápla i Elena Bottaro, kterou rozhodně doporučuji nespustit ze zřetele, protože v posledním jednání byla fantastická (a je to hezká zrzka, za mě dost plusových bodů).

Ve Vídni je někdy do ledna k vidění ještě Tizian a stojí to za to, třeba se dostanu k tomu, něco sepsat.

Fotky jsou z webu Státní opery (mimo Jeanne), která mi doufám odpustí, protože tam všichni půjdete a oni vydělají majlant.

[mariaiakovleva]

Throwback to "Swan Lake" in @wienerstaatsoper with Masayu Kimoto. Photo @_ashley.taylor_ #ballerina #ballerinalife #lovemylife #dancerslife #swanlake #nureev #tutu #performance #whiteswan #blackswan #wienerstaatsoper #pointshoes @freedoflondon #drama #arabesque #pasdedeux (at Wiener Staatsoper)

[yoiness]

Masayu Kimoto, soloist with Wiener Staatsballett www.ronnieboehm.com

[universallycrownpirate]

Barbara Rett im Gespräch mit Otto Schenk 

Otto Schenk (* 12. Juni 1930 in Wien) ist ein österreichischer Schauspieler, Kabarettist, Regisseur und Intendant.

Barbara Rett (* 30. Juli 1953 in Wien) ist eine österreichische Kulturjournalistin und Fernsehmoderatorin.

Große ORF-Live-Opernübertragungen wurden von ihr moderiert, unter anderem von den Salzburger Festspielen (Rosenkavalier2004, La Traviata 2005, Hochzeit des Figaro 2006, Eugen Onegin 2007) und aus der Wiener Staatsoper (Manon und Die Regimentstochter 2007), von den Bregenzer Festspielen und von der Seebühne Mörbisch (Wiener Blut). Parallel dazu führte sie im Sommer 2007 mit verschiedenen Künstlern „Festspiel-Gespräche“. Seit 2008 wird das Neujahrskonzert der Wiener Philharmoniker für die österreichischen Fernsehzuseher von Barbara Rett kommentiert, die damit die Nachfolge von Ernst Grissemann antrat.

Bei den österreichischen Dancing Stars nahm sie in der ersten Staffel teil und belegte mit dem Profitanzpartner Manfred Zehender Platz 3. Der Wiener Opernball 2007 wurde von ihr gemeinsam mit Arabella Kiesbauer und Alfons Haider moderiert. Seit 11. Oktober 2007 ist sie in „Herbstzeit“, einem Magazin auf ORF2, mit der neuen Kultur-Rubrik „Barbara Rett trifft …“ zu sehen. Seit 26. Oktober 2011 gilt Barbara Rett als Zentralfigur des österreichischen Spartensenders ORF III. In dieser Funktion gestaltet sie auch die Zwischenmoderationen für die jährlich stattfindende Filmmusik-Gala Hollywood in Vienna.

Das Neujahrskonzert der Wiener Philharmoniker 2019 ist das 79. Neujahrskonzert der Wiener Philharmoniker und soll am 1. Jänner 2019 im Wiener Musikvereinstattfinden. Als Dirigent ist zum ersten Mal Christian Thielemann vorgesehen.

Für die 61. ORF-Übertragung soll zum zweiten Mal Henning Kasten verantwortlich zeichnen, zum Einsatz sollen vierzehn HD-Kameras kommen. Die Moderation für den ORF soll wie in den Vorjahren Barbara Rett übernehmen.

Das Programm wurde am 14. November 2018 bekanntgegeben. Sechs Werke sollen erstmals im Rahmen eines Neujahrskonzertes der Wiener Philharmoniker aufgeführt werden: der Schönfeld-Marsch von Carl Michael Ziehrer, der Eva-Walzer aus Ritter Pásmán und die Polka schnell Expreß von Johann Strauß (Sohn), die Polka francaise Die Tänzerin von Josef Strauß, die Polka française Opern-Soiree von Eduard Strauß und Josef Hellmesbergers Entr'acte Valse.

Die Balletteinlagen des Wiener Staatsballetts wurden im Sommer 2018 wie für das Konzert 2018 von Henning Kasten in Szene gesetzt. Drehort für den Walzer Künstlerleben von Johann Strauß (Sohn) war die Wiener Staatsoper, die Dreharbeiten zum Csárdás aus der Oper Ritter Pásmán fanden auf Schloss Grafenegg statt. Getanzt wurde von Olga Esina und Jakob Feyferlik, Kiyoka Hashimoto und Masayu Kimoto, Alice Firenze und Davide Dato, Nikisha Fogo und Andrey Teterin, Eszter Lédan und Géraud Wielick sowie Sveva Gargiulo und Richard Szabó. Die Choreografie für die Tänze stammte erstmals von Andrey Kaydanovskiy, die Kostüme wurden erstmals von Arthur Arbesser entworfen.

Das Programm wurde am 14. November 2018 bekanntgegeben. Sechs Werke sollen erstmals im Rahmen eines Neujahrskonzertes der Wiener Philharmoniker aufgeführt werden: der Schönfeld-Marsch von Carl Michael Ziehrer, der Eva-Walzer aus Ritter Pásmán und die Polka schnell Expreß von Johann Strauß (Sohn), die Polka francaise Die Tänzerin von Josef Strauß, die Polka française Opern-Soiree von Eduard Strauß und Josef Hellmesbergers Entr'acte Valse.

Carl Michael Ziehrer: Schönfeld-Marsch, op. 422

Josef Strauß: Transactionen, Walzer, op. 184

Josef Hellmesberger (Sohn): Elfenreigen

Johann Strauß (Sohn): Expreß, Polka schnell, op. 311

Johann Strauß (Sohn): Nordseebilder, Walzer, op. 390

Eduard Strauß: Mit Extrapost, Polka schnell, op. 259

Johann Strauß (Sohn): Ouvertüre zu Der Zigeunerbaron

Josef Strauß: Die Tänzerin, Polka francaise, op. 227

Johann Strauß (Sohn): Künstlerleben, Walzer, op. 316

Johann Strauß (Sohn): Die Bajadere, Polka schnell, op. 351

Eduard Strauß: Opern-Soiree, Polka française, op. 162

Johann Strauß (Sohn): Eva-Walzer aus Ritter Pásmán

Johann Strauß (Sohn): Csardas aus Ritter Pasman

Johann Strauß (Sohn): Egyptischer Marsch, op. 335

Josef Hellmesberger (Sohn): Entr'acte Valse

Johann Strauß (Sohn): Lob der Frauen, Polka mazur, op. 315

Josef Strauß: Sphärenklänge, Walzer, op. 235

Johann Strauß (Sohn): An der schönen blauen Donau, Walzer, op. 314

Johann Strauß (Vater): Radetzky-Marsch, op. 228

Christian Thielemann, Dirigent

Der Pausenfilm zum Neujahrskonzert 2019 mit dem Titel Wiener Staatsoper 1869 – 2019 wurde von Felix Breisach gestaltet. Darin wurde an verschiedenen Schauplätzen in und um das 1869 von Franz Joseph I. eröffnete Gebäude von Ensembles der Wiener Philharmoniker und Ensemblemitglieder der Staatsoper musiziert, unter anderem von Camilla Nylund und Adrian Eröd mit einem Duett aus der Fledermaus und von Daniela Fally und Rafael Fingerlos als Papagena und Papageno. Im Ballettsaal wurde zu den Klängen von Raymonda von Alexander Glasunow getanzt.

[pas-de-duhhh]

Masayu Kimoto dancer with Wiener Staatsballett Photography by Ronnie Boehm

[aurelie-dupont]

Masayu Kimoto by Casanova Sorolla

[lovelyballetandmore]

Masayu Kimoto | Vienna State  Ballet (Wiener Staatsballett) | Photo by Ashley Taylor

[swanlake1998]

masayu kimoto photographed performing as franz in coppelia by ashley taylor

[lovelyballetandmore]

 Masayu Kimoto | Vienna State  Ballet (Wiener Staatsballett) | Photo by Ashley Taylor

[lovelyballetandmore]

Davide Dato | Masayu Kimoto | Giogio Fourés | Vienna State Ballet (Wiener Staatsballett) | Photo © Ashley Taylor

[lovelyballetandmore]

Lourenco Ferreira | Masayu Kimoto | Tomoaki Nakanome | Duccio Tariello | Vienna State  Ballet (Wiener Staatsballett) | Photo by Ashley Taylor

[lovelyballetandmore]

Masayu Kimoto | Francesco Daniele Costa | Vienna State Ballet ( Wiener Staatsballett ) | Photo by Ashley Taylor