#mirek dušín x jarka metelka

[mika-invin]

Mika/Dušelka

-založeno na headcanonu a meme(u), který nemůžu najít

Je nám všem snad známo, že v klubu Rychlých šípů platí jistá nepsaná pravidla... Co už pak vetšina lidí neví je fakt, že existuje jedno pravidlo, jenž se staví na jakékoliv jiné.

Po dlouhém dumání vás možná napadne:  ,,Nenaštvat Mirka".

To samozřejmě také, avšak stále to není ono.

Zajisté. Naštvat Mirka může trvat a rozhodně to není něco, o co se snažíte z dlouhé chvíle... Je však jedna osoba, kterou dá ještě větší práci naštvat a to opravdu nechcete.

Správně. Pravidlo zní: ,,Za žádnou cenu nenaštvat Jarku".

To zní jednoduše. Jarka je hoch, kterého hned tak nic nerozhodí, zachovává chladnou hlavu a je na všechny přívětivý.

Pár zkušeností je spolehlivě přesvědčilo o jeho strašlivosti ve vzteku.

Jedna obecná známost: Jarka neřval.

Ano, povzbuzoval své přátele. Nikdy ho však neslyšeli řvát. Pokud se blížil jeho hněv k varu, zpražil dotyčného takovým pohledem, že se mnohdy i dal na útěk  (pokud vás napadl Rychlonožka, máte pravdu).

Což se však mělo částečně změnit.

***

V živé paměti všem vyvstával onen den, kdy si přisvojili Bublinu.

Pravidelně se střídali ve hlídání a vše běželo jako na drátkách. Co nám nikdo neřekl byl fakt, že Metelkovi měli kočku. Černou s bílými fleky v obličeji a jednom na pacce.

A zrovna Bublina rád kočky proháněl. To však chlapci věděli. Nejčastěji se tak stávalo na ulici. Na den matek se však tato událost stala i v bytě. Nebudu to zde líčit. Pouze zmíním, že Jarka měl poprvé

dostat Bublinu na hlídání den na to a možná ještě snad, že paní Metelková nad rozbitým nábytkem sice práskla ruce a utrousila jakési francouzské slovo, ale hned se usmála a vzala to s lehkostí. (Chlapci si poté Jarku dobírali pro jeho skoro stejnost s maminkou. Mohl pouze pokrčit rameny.)

Nyní byl šestý den Jarkova pečování o klubového psa.

Mirek k němu zrovna šel. Jarka totiž zmínil na schůzce divoké honičky co probíhají u nich doma. Bublina je zcela neúnavný a nenechá jejich kočku ani na vteřinu. Leccos již rozbili a Jarka s maminkou museli oba prosit otce, aby psa nevyhodil na ulici.

Proto také tam Mirek šel. Omluvit se za způsobené škody  (a popřípadě je nahradit z klubovního fondu) nebo rovnou vzít to neposedné zvíře k sobě.

Stoupal zrovna po schodech, když zaslechl ránu a pak jeden hlas. Ten začal jedným hlasitým pokynem a pak mírněji a skoro monotóně, přičemž bylo poznat, že hubuje. Lehce se zarazil. Zdálo se mu, jako by to šlo od Metelků. Pak si řekl jak absurdně to zní a šel dál.

Čím víc se blížil, tím víc byl přesvědčen o té šílené teorii. Tu navíc potvrzovala francouzština, ve které celé hubování probíhalo.

Jarkova maminka byla z Francie. Černovlásek kdysi zmínil, že tam má i tetu. Nikdo však nevěděl, zda se u nich i francouzsky mluví. Pro skvělou češtinu jejich kamaráda byli vždy přesvědčeni že nikoliv.

Mirek zpomalil. Ten hlas skutečně šel od Metelků a stále neustával.

U dveří se zarazil úplně a váhal. Nakonec se rozhodl počkat.

Několik dlouhých minut čekal až hlas utichne a poslouchal nepřetržitý liják slov. Ani jednomu nerozuměl.

Konečně hlas utichl.

Mirek sebral veškerou odvahu a zaklepal.

Ve dveřích stál Jarka.

,,Á, vítej. Pojď dál," ustoupil stranou, aby mohl Mirek vstoupit.

,,Neruším?"

,,Ty nikdy. Čaj?"

,,Ano prosím," posadil se v kuchyni a čekal na mladšího přítele. Mezitím si všiml Bubliny. Když na něj však pohlédl pořádně, zjistil, že je vedle něj i černá kočka a oba vzorně sedí vedle sebe se svěšenou hlavou. To bylo zvláštní.  

,,Tady je," přistrčil mu Jarka po chvíli hrnek k rukám.

,,Díky."

Upil a jal se vysvětlovat důvod své návštěvy.

***

,,Prosím tě, Jarko, tvá máma je skvělá. Takhle poslušného jsem Bublinu ještě neviděl. Celou dobu ani neštěkl a kočka to samé."

,,Taky že ti kočka ani neštěkne," usmál se Jarka,  ,,ale jedna drobnost... jestli jí to chceš říct,  budeš na ni muset počkat. Přijde z práce až za hodinu."

,,... Cože? Já myslel, že tu je..."

,,No... není."

,,Tak tu je tvoje teta?"

,,Ta tu ještě nikdy nebyla. To my jezdíme za ní."

,,V tom případě... koho jsem předtím slyšel?"

Místo chlapce odpověděl jeho ruměnec.

,,... Jarko?"

,,No?"

,,Nechceš mi náhodou něco říct?"

,,Momentálně ani ne, proč?"

,,Jen tak... Vážně mi chceš tvrdit, že jsi to byl ty?"

,,No...um..."

,,... Já jsem tak šokován, že nevím co říct."

,,To je možná dobře."

,,Jen jeden dotaz...co se týče toho proudu slov..."

,,Ani jedno sprosté, jestli ti jde o tohle."

,,...Možná o to víc jsem překvapený."

,,To víš, mám tvé školy," usmál se černovlásek.

Mirek mu odpověděl taky úsměvem.

,,Ještě poslední věc - to hlasité..."

,,To jsem na ně houkl ,sednout a hned'."

,,To houknutí bylo slyšet až dole."

,,... Hlavně to prosím nevyprávěj těm třem."

,,A nechat si uniknout příležitost vyprávět o tom, jak jsi zkrotil hyperaktivní bestii? Ani omylem."

Jarka zasténal a složil hlavu do dlaní:  ,,Tohle budu mít na talíři do konce života."

,,Na talíři to mít budeš. Ale do té doby, než něco provede Rychlonožka, takže jen hodně krátce."

,,Na tom něco je."

[onelonelywhateversketch]

Oni, díl 2. (fíč. křen Rychlonožka)

[maxmilian-koudelka]

SCREAMING

[zluty-spendlik]

Takže se shodneme, že jsou milenci

[emmha]

Další 100% heterácká momentka Mirka a Jarky

[ledabyl]

@emmha říkala něco o angstu Mirek x Jarka. Takže tady je. Užívejte, plantážníci.

“Tohle-tohle bychom neměli dělat.”

V přítmí klubovny se stíny ztrácí v temných zákoutích. Jediná lampa vysílající sem své nazlátlé světlo mihotavě bliká. Je sedm večer, za oknem poletuje rezavé listí a on na krku cítí jeho dech. Je to to, co si tak dlouho přál, o čem tolikrát snil a v co se ani nechtěl odvážit doufat a přeci se všechno v něm zoufale vzpírá.

“Jestli nechceš-”, zarazí se rychle starší hoch. Jarka znatelně slyší v jeho hlase poplašenou obavu.

“Co když to někdo zjistí?”, zašeptá, slova se mu derou ze rtů těžce, stále ještě cítí, jak mu srdce bije až v krku.

“Neboj, nezjistí”, Mirkovy prsty se otřou o jeho tvář, jak mu zastrčí pramen vlasů za ucho. Tak jemné letmé setkání a přesto všechna jeho nervová zakončení vyšlou jeho poblázněnému mozku euforický signál. Polkne. Má tisíc chutí ho přitáhnout k sobě, konečně, konečně cítit, jaké to je někoho políbit, doopravdy políbit - čert to sper! Chce cítit, jaké to je políbit jeho, Mirka, a nejraději by ho pevně objal, schoulil se a už ho nikdy nepustil, nepustil, nepustil… do očí se mu málem derou slzy.

“Nesmíme”, hlesne slabě.

Mirkův obličej tone ve tmě, ale i tak dobře ví, jak se tváří. Zasmušile. Mirek při téhle grimase vždycky trochu nakrčí čelo, až se mu mezi obočím udělá jemná rýha, koutky rtů mu olemují jemné vrásky a jeho oči, jindy veselé a zářící optimismem, potemní. Zná jeho obličej nazpamět tak dobře, že by ho dokázal tisíckrát portrétovat i se zavřenýma očima. Ale vždycky by ho kreslil smějícího se od ucha k uchu, jako když Rychlonožka řekne nějakou ze svých obvyklých prupovídek, kterými tak rád baví zbytek jejich party, ne zachmuřeného, ne jako teď, ne, ne, ne. Nejraději by ten výraz z Mirkovy tváře sejmul, vygumoval ho a…

A teď, když ví, že je jeho příčinou, bolí o to víc.

“Máš pravdu”, jeho hlas zazní do tmy trpce. Hořce. “Máš pravdu - tak jako vždycky. Za všech okolností logický, rozvážný Jarka.”

“Mirku, já -”

“Ne, neomlouvej se”, povzdech naplní prostor mezi nimi vyčerpaně, jako kdyby Mirek náhle zestárl o tisíce let, “nemáš za co. Jestli by tu někdo měl skládat omluvy, jsem to já.”

“Ne, Mirku, přestaň”, teď už se mu slzy z očí hrnou doopravdy. Horce mu stékají po tvářích a on ví, že za chvíli se mu začne třást hlas jako se to děje pokaždé, když pláče.

Prkna podlahy zavržou, jak se vysoká postava zvedne. Chvíli stojí, lampa ho ozařuje jako nějakého tragického hrdinu z dávných bájí, zlaté vlasy ve světle zaří jako svatozář - a pak se obrátí, otočí, odvrátí a odejde.

Pryč. Pryč od něj.

Svět je tichý, bolestný a vítr za okny kvílivě úpí, jako kdyby se snažil vyzpívat všechno to, co on nedokáže. Bolest mu prýští z očí, bezhlesně, zoufale, jako vodopád, jako kdyby nikdy nechtěla ustat.

Nocí se ubírá poutník. Osaměle bloudí ulicemi, jako kdyby neměl cíle, navždycky sám, poháněný skutečností, která ho dostihla. Život není sen. Není to kniha, kde by stačilo otočit další stránku, aby se děly věci, které si tolik přejeme. Život má zuby a drápy a zatíná je do nás, do masa, hluboko a bolestivě.

Neměl nikdy doufat. Neměl být naivní. Přemýšlet hlavou, ne srdcem. Chuť udělat něco, cokoliv, jen aby to ustalo, ho intenzitou téměř bolí na hrudi. Křičet, rozbíjet, prudce hlavou narážet do zdi, jen aby zapomněl.

Ale tohle nemůže. Je přeci Mirek Dušín, ten, na kterého se všichni můžou obrátit, spolehnout, rád pomůže každému, čestný, přátelský, na tom si přeci vždycky tolik zakládal, ne? Je vůdcem jejich party, vůdcem - zarazí se. Co když teď všechno zničil? Naráz zastaví se a prudce vydechne oblak páry.

Co když všechno nenávratně rozbil?

Ne, ne - to nesmí dopustit. Zatřese hlavou. Musí se nadechnout, musí - musí si utřídit si myšlenky, musí to všechno napravit, všechno dát do pořádku, tohle se nikdo nesmí dozvědět. Jarka má pravdu. Je to celé příliš nebezpečné, příliš riskantní, nemělo by to nikdy šanci, tohle všechno… a přesto kdykoli si vzpomene na to, jak snadno se k němu přivinul, jak prudce znělo jeho srdce, jak… dobře cítí, jak všechna ta racionalita v něm kolísá.

Patří k sobě.

Nikdy k nikomu nebude patřit tak moc jako k Jarkovi. K jeho tichému úsměvu a letmým pohledům modrých očí, nikdy si nebude nikoho přát tak moc. Vyprávět si za dlouhých letních večerů, jen polohlasem…

Vzpamatuj se. Nedělej si to horší.

Má chuť si vlepit pohlavek.

Noc chladně natahuje pařáty a studeně se se vtírá pod bundu. Musí zapomenout. Musí. Pro dobro svoje i Jarkovo. Musí.

Kdyby se plavovlasého hocha někdo zeptal, jestli plakal, řekl by, že ne. Možná to přeci jen bylo chladným vzduchem, když mu tvář smáčela osamělá slza.

[treba-neco-napise]

Po měsíci a ještě dýl jsem zase udělal náladonástěnku??? To se vám jenom zdá! :)))) (poslední dva dny koukám na Micarah Tewers a její humor mě dost poznamenal, omlouvám se.) (neomlouvám.) (když nasajete jeji auru, znásobí vám to sebevědomí třikrát.)

Jelikož @mshipperm mi svojí skvělou fanfikcí (s mojí hláškou! :)))) zase dali motivaci udělat něco rychlošípáckýho a měl jsem ve složce hromadu faceclaimů na mirka a jeden na jarku a celej ten koncept na seznamu, donutil jsem se zase něco spatlat, abych neměl výčitky, že jsem kreativně udělal houby protože hromada školní práce a o sněžku víc prokrastinace. Ačkoliv hádám, že už jste vzdali představy, že ještě někdy něco vytvořím, nebo vás to vůbec nezajímalo.

Mám v hlavě nějakou energii na fanfikci s těmahle dvěma a jedno angsty wipko s mirkem, co potlačuje svoji teplost, ale je vlastně zbytečný to vůbec říkat, protože vždycky slíbím, že budu psát a pak stejně nebudu psát a když něco přidám, nikdo to předem neví. 

Každopádně, kdybyste někdo měl požadavky nebo nápady na náladonástěnky, BOMBARDUJTE MĚ, mám to černý na hnědým v popisku profilu. a to samý platí pro fanfikce. (to by mě ale actually mohlo motivovat)

(jsou tam bílý čáry. já vím. ale powerpoint nesouhlasí s tím, že by to měl zarovnat on a já ztrácím těžce posbíranou trpělivost.)

[mika-invin]

Krátké cosi Mika/Dušelka

Jarka s povzdechem zaklapl knihu a odložil ji vedle křesla. Zkoušel si číst asi už třikrát ale prostě se nedokázal soustředit.

Problém který ho trápil? I v jeho očích to byla kravina a o to víc ho to deptalo.

S Mirkem měli krásný vztah. Už od začátku šli na vše pomalu. Nejdřív objetí, pak držení rukou, samozřejmě čím dál víc mazlení a poměrně nedávno (zrovna na jejich výročí) i první pusa. Jarka si ten moment pamatoval jako by to bylo včera. Dokonce se i chvíli na to sestěhovali k sobě.

To vše však vedlo k onomu problému nebo spíše jeho starosti.

Jejich společné chvíle byly stále víc a víc intimní. Což Jarkovi nevadilo, ale... Bál se.

A čeho vlastně? Sám sobě si přiznal, že Mirka miluje už dávno, tak proč se tak bojí mu to říct? Nebo ještě hůř...Proč mu to nechce říct?

Promasíroval si spánky.

Nemohl myslet na nic jiného a už to i začínalo být poněkud otravné.

,,-Jarko!" jemně s ním kdosi třásl.

Překvapeně vzhlédl a setkal se s očima svého milého.

,,Děje se něco, zlato?" položil mu Mirek ruku na rameno, druhou mu položil na koleno a čupl si vedle něj.

,,To nic. Vítej doma."

,,Jarko," řekl Mirek jemně, ,,třikrát jsem na tebe volal jen co jsem tě viděl a ještě předtím, sotva jsem přišel, že jsem doma a pak kde jsi..."

,,Promiň," špitl Jarka a opřel své čelo o to blonďákovo.

,,To nic," políbil ho na čelo a vzal jeho ruce do svých.

,,Copak tě trápí?"

,,... Nic mi asi jako odpověď neuznáš, co?"

,,To tedy ne. Samozřejmě pokud o tom nechceš mluvit, nemusíš. Miluji tě a nechci, aby tě něco trápilo."

,,Asi... Bys to měl vědět..." opřel svou hlavu o Mirkovo rameno. Mirek přesunul jednu ruku na záda druhého mladého muže a tvořil na nich uklidňující kolečka.

,,Jen - můžu to spíš napsat?" pokračoval Jarka.

,,Samozřejmě," podal mu jeho přítel tužku a papír ze stolku kousek od nich.

,,Díky," dal Jarka Mirkovi pusu na tvář.

Následně Mirek pozoroval, jak jeho nejdražší píše a občas váhá či přemýšlí. Když do ruky dostal hotové dílo, stálo tam toto:

Upřímně nevím jak začít a promiň, jestli to nebude moc dávat smysl, ale... Prostě nedokáži někomu říct nahlas, že ho mám rád. Toho sis nejspíš všiml v podobě, kdy jsem pouze odpovídal ,já tebe taky' nebo jen ,taky'. Štve mě to a nevím jak je to možné. Obzvlášť když už dlouho vím, že tě miluji.

Rád bych ti to nějak dával najevo, ale nevím jak jinak... promiň

Když dočetl, objal Jarku a lehce s ním kolébal ze strany na stranu.

,,Tohle tě tak moc trápilo?" zeptal se skoro šeptem. A Jarka pouze kývnul.

,,Hmm, tuhle jsem slyšel že někdo používá trojí poklepání na toho druhého. Šlo by to?"

Jarka překvapeně vzhlédl a pak nadšeně přikývl.

,,To je fajn. Mně už ale v téhle pozici umírají nohy," zvedl se, posadil se na gauč hned vedle a poklepal si rukou na klín.

,,Vždyť tě bolí nohy," připomněl mu Jarka.

,,Tak tedy kolena. Takhle ale dobrý."

,,Tak dobře," přemístil se Jarka na svůj trůn. Většinou si na Mirka sedl zády k němu nebo bokem, ale tentokrát se k němu přitiskl obkročmo.

Mirek kolem něj omotal ruce a zabořil svůj obličej do havraních kadeří.

,,Miluji tě zašeptal."

Vzápětí ucítil tři poklepání. Usmál se.

Tohle byl dobrý nápad. Vlepil příteli pusu do vlasů a přitáhl si ho blíž k sobě.

Ať už je čeká cokoli, zvládnou to. Spolu.

Prošla jsem poznámky a vylovila tohle

(Autismus? U Jarky? Možná XD)

[mika-invin]

Vím, že jsem byla dlouho zticha... Jedna fanfikce je v mrtvém bodě, další se mi nechce psát, protože je z 90% angst a teď se blíží pololetí... Ale i tak se pracuje na delším útvaru ;)

Mimochodem nemám šajna, proč to podle wordu není čeština. Nic jsem na tom nenašla špatně XD

[mika-invin]

Mika (Mirek X Jarka) fanfikce

Protože proč si neudělat reklamu :)

Aneb konečně jsem něco sesmolila

[zluty-spendlik]

jak je vidí můj mozek

tbh ne příliš accurate ale chlapec může snít

[zluty-spendlik]

Unpopular opinion, ale podle mě je Jarka otec skupiny a Mirek maminka, tbh

Jakože kterej z nich nechal Červenáčka lézt z okna a kterej na něj křičel "Chceš se zabít?? Okamžitě slez dolů!!"?

Jarka má nulovou self control, je to pravda

Proto vede Rychlé šípy Mirek

[zluty-spendlik]

Prequel??

[zluty-spendlik]

Hádejte, komu se stýská po létě

[maxmilian-koudelka]

Some Stínadla se bouří angst for y'all. May colour in later.

[zluty-spendlik]

Jsem naprosto zoufalý a ztracený

Musím se naučit animaci

Proč?

Musím udělat animace na Rychlé šípy

Vy to nechápete, vy ani nevidíte ten grown up dušelka animatic, co mám v hlavě