#nikdo si o to neřek ale tady to je a já se ze srdce omlouvám svojí vedoucí bakalářky co vidí tohle a ví proč ještě nemám hotovej diplom

[kocourmokroocko]

Nevyžádaný amatérský brepty pro papouščí chovatele 🐣

Kapitola první: OBČANSKÝ NEPOKOJ!!!!!!

(Protože jsem totální nevzdělanej amatér, co je akorát nadšenej do diskuze, zatimco mu čtyři tropický vrány decimujou majetek i finance, prosim, neberte nic z toho, co říkám, jako příručku. Čtěte ověřený zdroje, ptejte se veterinářů, zpovídejte chovatele, utvořte si velkej, členitej, barevnej obrázek. ♥)

Začnu něčim, co jsem si myslela, že hrozně moc chápu, a pak jsem zjistila, že jsem to vůbec nechápala: Papoušek neni pes.

Já vim, už teď to s timhle příspěvkem nevypadá slibně.

Papoušek neni pes! Pes žil, kultivoval se, vzdělával a skládal zkoušky na magistra po boku lidí desítky tisíc let, papoušci na tohle všechno měli let jen nějakých pět tisíc. To znamená, že nějakej papouščí nadjunák moh hypoteticky vajbit na rameni římskýmu hnusákovi při křižování Krista, ale narozdíl od psů to kamarádění s lidma fakt nemaj "v genech". Je sice ohromnej, nebetyčnej, kolosální, krakenovskej rozdíl mezi papouškem čapnutým z lesa a papouškem, jehož bába, prabába a praprapraprabába bydlely v domácnosti, ale pořád je to divoká zvěř. Hotovej dravec. Postrach pralesů a australskejch zahradních pítek. Enigma. Do toho započtěte fakt, že narozdíl od psa, což je predátor (přestaňte se okamžitě smát svojí čivavě, vona za svůj stav nemůže, má šlechetné strašlivé předky a nebojí se je zmínit ve svým Tinder popisku), je papoušek lovná zvěř a zpredátoří tak maximálně mouchu. Dejte tyhle dvě věci dohromady a co vám vyjde? Velmi, velmi, VELMI snadno #traumatizovatelná a vystrašená věc, co nerada kooperuje. Protože naučit se kooperovat nějakou tu tisícovku let trvá. A taky vás za vaší kooperaci ten druhej může milostivě sežrat.

Takže papoušek neni pes, protože se víc bojí, nemá sebejistotu pramenící z vlčího alfa-dědy a furt má nainstalovanej "Nekooperuj, chcípneš!" software. Ok. Pokud máte představu uwu kuřátka, který se hrozně bojí a ani tý blbý mouše by neublížilo a potřebuje vaší lásku a něhu a péči a klid, jinak chcípne, máte pravdu pouze částečně. Ráda bych vás s úctou přesměrovala na obrázek ukřičenýho, ukousanýho, divokýho, nezkrotnýho, owo darebáka, rozebírajícího vaše nejlepší sluchátka, zatimco jima apaticky posloucháte Vypsanou fixu, kterej se hrozně bojí a má smrtelnou hrůzu z much a potřebuje vaší lásku a něhu a péči a klid, jinak chcípne.

Jo, je to strašně moc jako mít dvouletý dítě. To je tbh nejčastější přirovnání na chovatelskejch webovkách. Vítej do mateřství, šťastlivý hajzle!

Možná máte pocit, že "papoušek neni pes" furt neni hodnotný téma k diskuzi, a to je fér! Spoustě lidí takový věci přirozenou empatií docházej bez přemýšlení. Já myslel, že jsem jeden z těch lidí, ale ejhle! Racionální opět nepřebilo podvědomé (což by moh bejt i název mojí autobiografie). Vono totiž... jak bych to... papoušci jsou chytrý. Jakože děsně. DĚSNĚ MOC chytrý. I ta mrňavá andulka vlnkovaná, což neni prakticky nic jinýho, než bobule, která se naučila snít, umí mluvit, dělat triky, má empatii, naprosto viditelnou a vyčlenitelnou povahu a názory. (Strašně, strašně moc názorů. Bože můj.) A to může bejt pro některý lidi (já, ahoj) matoucí. U zvířat, co jsou chytřejší, tak nějak očekáváme určitej podíl cvičitelnosti. Kooperace. Překonání vlastního zvířecího pudu. Bobeš mi kouše papuči, řeknu Bobešovi kárné "Fuj, necháš toho!" a dám mu místo toho pískátko, pak ho odměním za to, že si hraje z pískátkem, Bobeš mi již nekouše papuče, ale zase se dožaduje odměn, kdykoliv najde to blbý pískátko, svět je krásný. To je mindset, co do jistý míry může fungovat i u koček, koní, jánevimčeho. A protože papoušci jsou tak chytří a naučej se svoje jména a triky a dokonce velmi solidně remcat, má pak člověk pocit, že ta cvičitelnost je prostě možná, že ty emoční a myšlenkový pochody budou podobný a že nějakým způsobem zvládne stálým a klidným cvičením zařídit, aby se mu ten tvor... no, vlastně podřídil, prakticky. Udělal, co po něm člověk chce, a nedělal, co po něm člověk nechce.

VELKÝ HOVNO!!!

Pravím vám to nyní, abyste nebyli šokováni později, nemáte zač. ♥

Papoušci jsou, a to říkám s neutuchající nesmrtelnou nezdolnou láskou, mrchy. Potvory ušatý! Vynalézaví hanebníci! Kriminálníci! Čuramedáni! Sígři! A DO TOHO SE BOJEJ. Občas vám chtěj něco rozkousat, a chtěj to udělat, protože jejich prapraprabába byla divoká lesní madmazel a mohla si kousat, co se jí zlíbilo, vy ste v jejich historickejch knížkách úplně novej jev, váš názor je nezajímá a triky jsou velká zábava, jen dokud neni zábava něco jinýho. A vaše pokusy o něžný nahrazování jejich chování za "lepší" chování a nátlak prostřednictvím sice vlídnýho, ale trvalýho výcviku jim rudou propiskou obtahujou v hlavě pouhá dvě slova: "Naser si." Oni si tady našli krásnou zábavu v podobě rozkousávání tvojí rukavice, a ty jim jí bereš a cpeš jim milovaný hrajátko? Hrajátko je odporný, rukavice je nádherná, díky, žes mi to tak hezky vysvětlil, náčelníku. Na znamení respektu budu PŘEDSTÍRAT, že si hraju s hrajátkem, a rukavici roztrhám až okamžitě potom, co se otočíš zády. S hrajátkem si už pak nikdy hrát nebudu, protože vidim, že to je to, cos po mně chtěl. Páčko.

Pokud jste dočetli až sem, máte možná pocit, že nezbývá než se obligátně schoulit v koutě, poslat děkovnou SMSku vašemu nejoblíbenějšímu Rohlík.cz kurýrovi a vychovaně zemřít. To je taky možnost, ale ve skutečnosti je tady druhý, vlastně úplně todározum řešení: Předcházejte konfliktním zónám. Pokud víte, že váš opeřený kamarád má tendenci dělat nějakou věc, co VY vnímáte jako negativní a fakt byste potřebovali, aby ji třeba spíš nedělal, nezkoušejte to úpravou kamaráda, zkoušejte to úpravou prostředí. Příklad: Naše Česidlo chodí na noc spinkat do klece. Rituál byl, že ji dáme do klece, vyndáme její prázdný mističky, dáme do nich jídlo a zase je vrátíme zpátky. Přišla raná dospělost, přišlo jaro, přišel hormon, a ach ne, Česílko mi rozerve ruku na cáry, když je v kleci a já se přiblížím k misce. Ok. Rodinná terapie tady asi nic moc neudělá a výcvik taky ne, protože ona to nedělá proto, že by mě neměla ráda, ani proto, že si chce hrát; ona se bojí. Brání si teritorium. Hormon zavelel "je jaro, hnízdíš!" a moje ruka je predátor a neni jedinej neškodnej, vlídnej, funkční způsob, jakým jejímu pudu vysvětlit, že jsem jen kámič, co přináší zrní. Řešení: Začali jsme měnit jídlo v mističkách předtím, než jdou do klecí na noc. Problém vyřešen, Česílko se netrápí, protože jí někdo šahá na teritorium, nám nekrvácej ruce a všichni jsme spolu navzájem spokojení.

Tohle prozření, že papoušek není pes, je samozřejmě ve výsledku dobrý kombinovat se selským rozumem, vaší osobní známostí s vaším opeřencem a radostí z věcí, který se cvičit daj. Ničí vám papoušek výtvarný potřeby, ačkoliv má hrajátek milion? Pořiďte si bednu. Bojí se strašně moc čehokoliv, co nezná? Ok, to pro něj asi neni moc dobrý, papoušci maj slabý srdce, potřebujou občas cestovat k veterináři, nejspíš budete mít návštěvy apod. Odměňujte ho, když se na nový "strašidelný" věci byť jen podívá, připravte se, že máte před sebou tejdny či měsíce, kdy bude křičet na vaše rudý sluneční brejle, vy budete doufat, že se to změní a pak se ukáže, že je to jedinej objekt, kterej nepřijme, protože je prostě nenávidí, a zkuste mu cíleně čas od času takhle něco za odměny velmi pomalu a klidně ukazovat. Kouše, i když se nic neděje a jen vám sedí na ruce? Víc společnýho času a hraní, odměny, když nekouše, a když už vás kousne, radši moc nereagujte, protože většina vašich reakcí je taková odměna za kousání sama o sobě (říkám, potvory ušatý!) a kdybyste nedejbože reagovali agresivně, tak... ne. To prosim nedělejte, nikdy. Děkuju. Docílíte jenom toho, že ten tvor vám přestane věřit, začne se vás bát (viz lovná zvěř, krátkej pobyt s lidma) a to chování se (právem, btw) akorát zhorší. Vážně jako s dětma. A to přece žádnej člověk s kouskem empatie a lásky pro svýho tvora nechce.

Shrnutí: Papoušek neni pes. Inteligence a schopnost konat čuramedánství je vysoká, cvičitelnost (k potlačení pudů) a ochota NEDĚLAT čuramedánství je velmi, VELMI nízká. Předcházejte třecím plochám, protože vy jste z hvězdného dua člověk & jeho opeřenec ta partie, která je schopna to udělat, a cvičte věci, co má smysl cvičit. Pro radost, pro hru, pro klid, pro zdraví páně opeřencovo. Když se něčeho bojí, ukažte mu na sobě, že je to bezpečný (neironicky jsem učil Tymiána, jak jíst zrní). Jste součást hejna, ne cvičitel. Ukazujte, nabízejte, nedrillujte.

Gratuluji, jste v maličkým ukřičeným gengu a gengový tetování je takovej ten gif hořícího Elma. 🌻🌻🌻