#pivotéka | Explore Tumblr Posts and Blogs

zlutyzakaznik · 1 year

Text

Měsíční souhrn: březen 2023

(3. 4. 2023) Jaro kavárnami zaváté.

S postupujícími roky stále víc nabývám přesvědčení, že mít malé zimní sídlo v teplých krajích má rozhodně něco do sebe, protože pomalu končící zima, ač prosta krutých mrazů, svou úporností a větrností připomíná, jak příjemné to může být od půli listopadu do konce března v Lisabonu, Valencii nebo Aténách.

Tu letošní nepřežilo Porta Cafe se strojkem na tištění obrázků do latte artu, Carrarem a Mythosem (provoz uzavřen k 1. 1.) nebo letitá, lidová a rohová knajpa na dolním konci Pekařské.

K pronájmu je burgrárna několik let působící na rohu Nádražní a Hybešovy (na dohled od “parníku” se sídlem Kooperativy) i pobočka Sklizena na Josefské, kde dlouhodobě ubývalo zákazníků a nyní tu člověk jen občas zahlédne osamělou postavičku. Nového provozovatele hledá i tuctová pizzerie na Antonínské nebo obrovská restaurace (410 metrů) v levé části OC Campus Square.

Suterénní prostor u FSS, tedy Podnick pod čarou, kde předtím krátce působil výčep The Tap In s přenosy Premier League, vydržel jen pár měsíců v rukou majitele, který nabízel jeho využití pro catering a semináře.

Dále skončilo bistro Umami Simply Asian na Jezuitské, které na Instagramu vyvěsilo cedulku o uzavření “na konstrukce” do konce ledna, ale i v únoru a březnu zde bylo ticho a tma a s počátkem dubna zmizely i provozní údaje na dveřích.

Přestěhovaná Svačinka u Verunky to nejspíš zabalila též, protože na Milady Horákové je už pár týdnů mříž a inzerát na dveřích láká pracovní síly do pekařství se začátkem provozu 1. března.

V patře mínus 1 OC Letmo naproti veřejným toaletám a bankomatům se po zhruba dvou letech od uzavření Country Burger pilně kutá. Nahé žárovky na černých šňůrách, dezerty a kafe. Co jiného?

Burrito Loco naproti Meat Vandals od listopadového otevření ubírá na rozsahu provozní doby a už pár týdnů je otvíračka omezena na pondělí až pátek mezi 11 až 14 hod. Crowdfundingová kampaň pro druhý Whiskáč skončila neúspěšně, ale to impérium BKN jistě neodradí od otevření, protože reklamu na nový podnik jsem viděl na zastávce tramvají na Hlavním nádraží.

Přízemí OC Letmo se dočká nového nájemce, kterým bude Oříšek Brno se svou devátou pobočkou...

V ČR skončilo Zomato a tím pádem i mých 189 recenzí z let 2015 až 2017. Ano, neměl jsem je zálohované, i když jsem se k tomu nějakou dobu chystal a tak ta porce čtení a pár set fotek zmizelo v nenávratnu. A protože jsem backup nenašel ani v Internet Archive skrze Wayback Machine, zdá se, že je to definitivní.

Na celé věci není překvapivé, že firma už v listopadu 2021 přerušila provoz ve všech teritoriích s výjimkou Indie a Spojených arabských emirátů, ale fakt, že se tak nestalo daleko dřív a že trvalo poměrně dlouho, než došlo k faktickému znepřístupnění webu (ještě začátkem února jsem se na profil bez problémů dostal). Hlavní problém, který představuje udržitelnost či ziskovost projektu, i nadále trápí investory a ekonomické analytiky.

Čekal jsem, že mě to bude mrzet, ale kupodivu téměř nic a pocit je podobný jako u textů, které jsem před více než dvaceti lety prodal do webového magazínu vydavatelství Computer Press. Bylo by pěkné mít je pro autorské ohlédnutí, ale to opravdu důležité mám buďto v papírových časopisech/dalších tiskovinách anebo zazálohováno.

Zároveň je to důrazná připomínka nutnosti archivace a faktu, že ani Tumblr a podobné platformy tu nemusí být navždy. A samozřejmě i velké doporučení k přečtení fantastického článku.

Pivotéka U Modrého lva na České se v únoru přestěhovala na Vinohrady a my tak můžeme napjatě očekávat, kdo nebo co se zde usadí. Ať je to prosím další kavárna. :-)

Proč (ne)jít na Barista League, která bude poprvé v Brně? Protiváha soutěží pořádaných World Coffee Events může být méně formální a pro soutěžící nákladově zanedbatelná, ale ani symbolické vstupné (85 Kč do 12. května, pak 160) mě nezláká, protože akce začíná v 18 hodin.

Pokud bych chtěl kávy ochutnat, je to nešťastně zvolený čas a vyhlídka na to, že bych nespal, je pramálo lákavá. Toužíte-li ovšem po večeru na parketu za podpory DJs, drinků a kofeinu v žilách, může to být to pravé pro Vás.

Březen přinesl první ochutnávku z jarní vlny kavárenských otevření a dalším se budu věnovat v dubnu, neboť gastro podnikatelé plynule doplňují stavy. Když jsem si dělal poznámky nad instagramovými profily nových podniků, znova jsem přemítal, zda si ti hodní, nadšení a většinou mladí lidé skutečně myslí, že stačí do čtvercového příspěvku nebo hlavičky uvést výběrová káva nebo Při výběru pečiva, které vám chci nabízet, je pro mě nejdůležitější, aby bylo z kvalitních surovin a vyráběno s láskou...

Můj první rostlinný burger a jen proto, že to bylo v akci za 19.90 místo obvyklých 60 až 80. Už složení je hrůzyplné, ale říkal jsem si, že za ty peníze bude aspoň sranda. Nebyla. Podivně mazlavá a ulepená hmota ne nepodobná pink slime byla odpudivá konzistencí a zejména chutí. 6/20? Zvládl jsem necelá dvě sousta a zbytek přemístil do koše. Podotýkám, že slečna ve Zdraví s chutí mi na dotaz na doporučenou přípravu řekla, že “burger” není nutné ohřívat a je možno konzumovat jej “syrový”.

Moc rád bych reportoval o nějaké nové a zajímavé kavárně, ale za první kvartál jsem v Brně žádnou nepotkal. I proto jsem zůstal u kamen a domácí extrakce naturální Brazílie z Dos Mundos (Hoax Lidí z Baru), která byla i nadále fajn čistá i v mléce (latte, cappu i espresso 13 až 14/20) a zejména naturální Etiopie Keramo od Father’s (vzácně vyrovnaná a slaďoučká na espressu i v mléčných nápojích a pohodová co do nastavení, vše skoro 15/20).

Čestné uznání putuje k Rebelům za Kostariku La Candellila (skoro 14/20 ve všech verzích kávy), které jsem vzal na zkoušku 80 gramů z Pelíšku a opravdu to není tuctové a nevzrušivé El Perezoso z téže země. Lehčí a přitom plné, jemně kyselé a slušně struktrurované, dobré samostatně i v mléce a coby espresso s monumentální dochutí. Doporučuji ochutnat u Vašeho oblíbeného baristy, protože tohle je po hodně dlouhé době káva, jež neurazí kávové znalce i mírně odvážnější začátečníky.

A protože svět musí být v rovnováze, venku je už desátý a jubilejní blend a doplňkový playlist. Anebo je to spíš naopak?

Kavárna Knih Dobrovský na Joštove/České má nový kávovar (Astorie, kterou jsem viděl poprvé), ale zrno v F64 změnili na Costu, jejíž logo je také na šálcích, což vnímám jako úpadek. Značka Enzo Bencini proniká nejen do hospod a podle všeho ji mají už delší dobu třeba i v Janáčkově divadle.

Sám jsem si ji na tamní trojici třískupinových Expobarů Zircon (a mlýnku stejné značky) pochopitelně nedával, ale zaujalo mě, že vedle espresso skořepin Thun tu mají i ACME, které vypadá výrazně starší a rustikálnější než kousky, jež jsou k vidění ve Večerce nebo Friedrichovi.

Svět je už zase v normálu. Aspoň co se týče určitých cen.

Od 10. 2. do dne vydání tohoto článku jsem měl jen 15 třetinek piva a zažil tak svého druhu “suchý” únor a březen. Oproti několika známým si nemyslím, že má měsíc abstinence velký smysl, pokud člověk pije po zbytek roku více či méně pravidelně tři, pět, osm či ještě více velkých kousků.

Pivo mě začalo v posledních týdnech a měsících stále víc unavovat a tak jsem se přeorientoval na deci až deci a půl suchého červeného po obědě (anebo trošku pozdně odpoledního a rakouského Veltlínu) a v pivu ochutnal několik pečlivě vybraných pozoruhodností, z nichž nejlepší byla tato zimní Sibeerie. Pokud budete mít štěstí a narazíte na její točenou verzi, máte mé nejvřelejší doporučení.

Coby reklama na mě vypadl článek o chystané kuchařce Petera a Zuzany a jako jsem dříve nevěděl, že Būcheck pracoval ve vlajkové Gran Moravii na Zelném trhu, překvapilo mne, že tento podle všeho navštěvuje McDonald’s.

Nemohu registrovat vše, ale zatím jsem nepostřehl, že by se třeba Massimiliano Alajmo, Jean-Georges Vongerichten nebo Takashi Saito pochlubili tím, že chodí do spodního patra fast foodu. A nechápu to ani jako relax. Je to asi jako kdybych po všech těch dobrých pivech, vínu a kávě tu a tam zašel na Zlatého bažanta a doma usrkával Sklepmistra nebo Jihlavanku.

#mesicnisouhrn

0 notes

zlutyzakaznik · 5 years

Text

Měsí��ní souhrn: srpen 2019

(2. 9. 2019) Na skok do polského pohraničí a další prázdninové maličkosti.

Zleva doprava: Atak Chmielu, slavná IPA, která odstartovala úspěch Pinty a (v obecné rovině a se značnou nadsázkou) i renesanci polského minipivovarnictví; Russian Imperial Stout Limited Edition 2018 s 25° a 12 % alkoholu a ležící půl roku s potenciálem zrání dalších 30 měsíců (na zadní straně je pěkný graf, který ukazuje vývoj chuti a aromatiky během tří let) – obojí dárek. Trojice napravo slouží pro mou osobní spotřebu, ale jak napovídá pohled na obsah, nepůjde právě o “čiřená” piva a Earl Gray AIPA by asi běžného českého pivaře nepotěšila. A ty etikety!

Letošní neomezené vlakové “lítačce” jsem moc nedal, snad i díky vyčerpání z pobytu na univerzitě v předchozích letech, ale na Břeclav, Olomouc nebo Blansko jsem si přece jen čas našel a ve stejném příspěvku jsem se také stručně podíval na nové podniky v centru i na předměstí. Srpen byl až nečekaně klidný, ale je to jen klid před bouří, která nás pravděpodobně čeká se zahájením školního a následně akademického roku. Už nyní mohu prozradit, že čtvrteční procházka oblastí Veveří byla mimořádně produktivní a několika tamním novým nebo nedávno otevřeným podnikům se budu věnovat hned příští pondělí v Prvních dojmech. A o bizarnosti pochopitelně nebude nouze, takže si prozatím dovolím využít vyjádření moderátorů hlavní zpravodajské relace České televize: Tak si na to počkejte. :-)

Na konec platnosti prázdninové jízdenky jsem si naplánoval výpravu za polským pivem. Z původně smělých plánů na návštěvu Rybniku nebo Bílsko-Bělé (rodné město Bolka a Lolka) nakonec sešlo, protože díky výlukám se absolutně nešlo spolehnout na přestupovou návaznost a realizovatelnost celého výletu během jednoho dne. Takže buď příští léto anebo si druhé z uvedených měst zařadím do poznávací šňůry po Horním Slezsku.

Alespoň polskou část Těšína a tamní supermarkety jsem si ovšem ujít nenechal. Znamenalo to ovšem vyrazit v 8.24 z nádraží Brno-Lesná vedle Lidlu do Židenic, pak rj70 Vindobona směrem na Prahu a po hodině přestoupit v České Třebové na EC 141 Ostravan a po 326 km a 4 hodinách a 7 minutách (dle jízdního řádu, v reálu bylo 20 minut zpoždění) jsem byl na místě. Naštěstí nebyla ani v jednom z vlaků první třída přehnaně vymražená a hlučná, takže cesta proběhla poměrně poklidně u tří různých novin a četby na telefonu. Ve vlaku z Třebové naproti mě seděla půvabná a kultivovaná dívenka, která podle všeho odněkud přiletěla s obrovským kufrem a při výstupu v Hranicích na Moravě mi popřála šťastnou cestu a zanechala neotevřené brambůrky Lay’s solené, u nichž mě mile překvapil obsah soli (jen 1.1 %) i složení (pouze oleje).

Menu ve vlaku nevypadalo úplně zle a snídaně včetně kávy za stovku není nic přehnaného. Dle nadpisu nahoře jsem vyrozuměl, že České dráhy usilují o jistou sezónnost a zapojení kuchařských talentů.

Jestliže jsem v minulém příspěvku hovořil o nutnosti připravit si ráno kávu, nedodržení tohoto pravidla se mi krutě vymstilo, neboť v České Třebové jsem díky zpoždění tak tak stihl přestup a nedostal se už na relativně snesitelné Illy do kavárny cca 300 metrů od nádraží. Po vystoupení v Českém Těšíně a předchozím průzkumu na mapě jsem naivně, už ve značné kofeinové krizi, vyzkoušel kavárnu San Pietro kousek od stanice a po několika uspokojivě zodpovězených dotazech se těšil na slušný výsledek. Jenže už to, jak to teklo, mě naplnilo úzkostí (rychlé a světlé probublání a úzký a vysoký šálek) a po opatrném usrknutí horké a hořké tekutiny se mi zkřivila tvář. Šetrně jsem sdělil majiteli, který mi předtím řekl, že si to sami praží, že mě to bohužel nezaujalo a vysázel přesně 37 Kč (žádný pokus o nápravu). Často tu brblám nad konvenčností některých káv od velkých výběrových pražíren (La Bohéme, Doubleshot, Nordbeans, Rebelbean a Coffee Source jsou asi v tomto smyslu čeští hegemoni), ale malé lokální pražírny s jedno- nebo dvouletou historií jsou dost možná jako celek ještě horší.

O kus dál směrem k centru a mostu do polské části města jsem ještě nakoukl do Kavárny u Štefánika, ale když jsem viděl menu plné nestandardních objemů, názvů i sirupových extenzí a muže za barem, který právě dokončil šlehání mléka na napěňovači (krásné nízké kopečky ne nepodobné našlehaným bílkům na pusinky), moje opatrnost dosáhla nejvyšší úrovně. Po ujištění se, že opravdu mají na espresso mlýnku Café Reserva (držák na ubrousky nesl logo Vergnana) a po nezodpovězení dvou základních dotazů (zděšený výraz a mlčení se jen posílilo, když jsem mu řekl, že se ptám proto, že nechci být zklamán jako v San Pietro) jsem poděkoval a rozloučil se, a nepřesvědčila mě ani jeho slova, že lepší kávu než u něj nedostanu na české ani polské straně Těšína. Poslední pokus jsem pak učinil před překročením hranice v literární kavárně Avion, ale navzdory nízkým cenám (double cappuccino zde měli za 44 Kč) jsem nenašel odvahu – snad proto, že zrno zde zastupovala značka J. J. Darboven.

A tak jsem už podruhé během srpna skončil na espressu u Tety. A nejen u první kávy dne, ale i u té odpolední před cestou nazpět. A jejich Lavazza, když nic jiného, byla aspoň vypitelná (11 až 12/20). Ne že bych se v historickém centru za hraniční řekou nesnažil, ale na hlavním náměstí byly jen obvyklé turistické pasti a zcela jednoznačně nejlepší kavárna doporučená v místním infocentru měla bohužel Carraro, dále svůj konzervativní blend a výběrovku prý jen jednou týdně v neděli. Ale už obrázek espressa v šálku na jejich webu napoví, že jsem asi učinil dobře, když jsem si nic nedal.

Během cca tříhodinové návštěvy jsem se prošel po historickém centru polské části Těšína (postupně se zlepšuje a opravuje jakkoli to vždy bude malé regionální městečko), nakoukl do místního miniaturního nákupního centra (tamní Aldi mělo pár polských piv, které jsem dosud neviděl), ale především si udělal delší procházku do místního Eurosparu, kde jsem, dle fotek na Google Maps, očekával to nejlepší (Imperator Balticki od Pinty nebo speciály v papírových krabicích a zrajících v sudech po whisky, rumu nebo koňaku). Jenže ouha. Žádné delikátní třetinky, žádné vzácné novinky a dokonce zde neměli ani klasický baltický porter z Okocimi, což mě upřímně šokovalo. Je to něco, jako kdyby v módním a mediálně provařeném ochutnávkovém výčepu neměli nic od Matušky nebo Clocka. Maje ovšem na paměti květnová slova baristy ze štětínského Przystań na kawę, cestou zpět do centra jsem neopomenul Lidl, jehož pivní nabídka se prý velmi liší v závislosti na regionu.

Nemám zatím tak velké srovnání, abych Vám kvalifikovaně řekl, jak se sortiment německého diskontu v této oblasti liší např. v Lodži, Lehnici, Lešnu nebo Lublinu, ale pro mne byla nabídka regálů – oproti Varšavě – příjemným překvapením a vedle obvyklé masové produkce typu Tyskie jsem napočítal cca 15 piv z malých či středních pivovarů a to, že tu byl jen tak bokem v akci Gulden Draak 9000 nebo plechovková finská IPA, bylo jen třešničkou na dortu. Jelikož českým rosničkářům opět nevyšla předpověď a místo ochlazení i zde na severu rtuť teploměru atakovala třicítku, nepouštěl jsem se, u vědomí cesty do kopce a následně z kopce, do žádných větších akcí a vzal jen tři pro mě nejatraktivnější lahve (po 7 až 8 PLN), které jsem přidal ke dvěma nejlepším z Eurosparu. Na takové nákupy to chce opravdu auto, aby si člověk vybral pár desítek vzorků a měl na rok vystaráno.

V srpnu jsem dvakrát zavítal na doppio do The Roses Beer & Coffee a potvrdilo se mi, že jeden z bratrů Růžičkových (stále nedokáži určit, který z nich to je, tak se prosím nehněvejte) patří k nejzajímavějším brněnským baristům (jeho doppio silných 15/20, kolegyně v obou dalších případech 14/20 během jednoho dne, rozdíl tam proti němu prostě byl) a i Pelíšek a Atlas si víceméně podržely svůj obvyklý standard (14 – 15/20), jakkoli nějakou vyloženě skvělou kávu jsem v obou podnicích nezaznamenal. Doma jsem jel po většinu měsíce na osvědčené Itálii (Parana Extra Bar, 70:30) a z této směsi jsem zatím vytáhl své nejlepší italské espresso (silných 16/20) a obrovskou spoustu neobyčejně čokoládových a lískooříškových espress i "latéček” a cappuccin. (14 – 15/20). Aktualizace 2. 9. 2019 v 15.48: Itálie právě došla a tak byla nyní, po kompletním vyčištění mlýnku, vsypána půlka čtvrtkilového balení Kostariky zakoupené ve čtvrtek v Roses.

Jelikož jsem už v úvodu avizoval bohaté příští První dojmy, je třeba zmínit i některá zaznamenaná uzavření. Do této skupiny ještě úplně nepatří Cafe Biograf na Grohove, který po pár dnech na Moravsk��m náměstí dle svého Facebooku působil v Letním kině Brna-střed a na dvou dalších místech (a v půli září prý přijde s novým konceptem, i když já optimista nejsem; neúctu k zákazníkům tento podnik pro mne znovu prokazuje tím, že si dal na dveře ceduli z technických důvodů zavřeno, což v naprosté většině případů značí krach), ale Divinero se podle všeho rozhodlo koncentrovat na nový podnik a jejich kávový stánek naproti Biografu jsem několik dní po sobě viděl zavřený a bez jediné vysvětlující cedule (na FB mají poslední status z 16. července).

Fresh Fries u nádraží na Masarykove nad Levnými knihami také měli na dveřích ceduli s technickými důvody a Fresh Fanatic opustili provozovnu na Kounicove a přestěhovali se do Decathlonu naproti Olympii. Netušené možnosti piva: Pivní cukrárna a pivotéka v pasáži na nám. Svobody (u Komerční banky a dalších gastroprovozů) zavřelo v půli července, ale je to už druhý pokus majitelky o stálou provozovnu, o němž vím. Ten předchozí se uskutečnil v Černých Polích na Venhudove (dnes je tam pobočka cukrárny Větrník).

Od března 2017 jsem nebyl ve Schrottu, podniku, jehož design, výčep i členění považuji asi za nejúžasnější (v nekonvenčním, alternativním pojetí), co v Brně máme (od integrovaných obvodů v předsálí a bočních nautilovských toalet po části, které upomínají na Alphaville nebo Ikarii XB 1. V tomto ohledu vřele doporučuji navštívit, ale já podnik dosud bojkotoval, protože před dvěma a půl lety nám na konci posezení s jednou slečnou přinesli účet, kde jim opravdu hodně ujela ruka s čárkami. Tři či čtyři velké Poličky 12° a 3 velké rumy? Ano, to za dlouhý a hezký večer určitě, ale že bych vypil těchto velkých piv osm? (Podobně absurdně, jen o něco méně, měla vypít dotyčná). Pokud byste číslo, které zkonstruovali ve Schrottu, citovali výčepním v Ochutnávkové pivnici, Hluché zmiji anebo v Air Cafe, tedy místech, kde si nejčastěji dávám pivo, neuvěří Vám, neboť bezpečně ví, že toho v pivu snesu daleko méně. Zkusil jsem tedy po takto dlouhé době malou 11° Poličku a malou 12° Helles Rauch (místní výroby), ale z obou třetinek zvládl jen půlku. Polička se stejně jako Poutník v posledních třech letech kvalitativně stále zhoršuje (anebo jsem se v degustačních putykách strašlivě zmlsal nebo obojí) a nakouřené pivo sice docela slušně vonělo, ale chuť byla mělká, prázdná, dutá.

V srpnu jsem byl nucen přehodnotit názor na Pavla Malenu. Díky jeho performancím a extrémní poctivosti v přípravě jsem byl schopen přehlédnout některé poněkud radikálnější projevy (které mu odrazují některé velmi bonitní zákazníky) i občas méně povedené kávy. Při poslední návštěvě začátkem srpna se mi však zdálo, že u něj byl dokonán paradigmatický obrat ve vztahu k espressu. Filtry, filtry, filtry, to je to pravé, metoda, kde se dají vychutnat nuance káv, tvrdil Malena, a ne espresso, které pro něj, zdá se, ztratilo význam, neboť je neobyčejně těžké dosáhnout konzistentního výsledku, jenž vyjeví vše, co je v zrnu ukryto. Budiž, to je věc osobního názoru a zarytého příznivce espressa, jako jsem já, stejně nepřesvědčí, ale horší je, že se tento přístup projevil i v přípravě. Poprosil jsem o doppio, které bylo připraveno na zdejší poměry skandálně nedbale. Nejprve to skoro vůbec neteklo a když emulze s notným zdráháním naplnila dva demitasse šálky, bylo mi doppio dotvořeno přelitím obou do toho na cappuccino. Dozvěděl jsem se také, že ne zcela optimální extrakce – a to je velký eufemismus – je způsobena tím, že by potřeboval vyměnit těsnění v hlavě, ale že se teď finančně vydal na něco jiného. Pardon, ale tvrdit, že nemám 100 korun na nové gumové kolečko je hodně silná káva. A doppio samotné? Bohužel nejhorší z těch, co jsem tu kdy měl. Navzdory údajným 84 bodům byl výsledek horký, řídký, hořký, kalný a bahnitý, nepříjemně drhnoucí o patro a zvládl jsem jen dvě pomalá usrknutí (9/20 je asi adekvátní hodnocení). Škoda.

Po několika letech jsem se vydal do Globusu, protože jsem v přilehlém obchodě potřeboval probrat něco ohledně ergonomie a pochopitelně si prošel celé nákupní centrum včetně jeho nově přistavěné části. Mezi jinými jsem narazil na tuctový fruitbar, ale červený mlýnek F64 a odpovídající kávovar od Meinla měli, v další provozovně nabízeli sice jen J. J. Darboven, ale se Simonelliho vybavením a přátelským baristou, se kterým jsem aspoň chvíli zplkl a Globus Café má také fajn vybavení včetně asi nejvýše posazených hlav kávovaru, co jsem zatím v Brně viděl. Z mnoha stran jsem slyšel chválu na tamní řeznictví, ale mne zaujala nabídka vlastní zmrzliny a zákusky v kavárně. Slečna v dřevěné chaloupce bez problémů dodala vyžádané složení a třebaže to není úplná katastrofa, k ideálu to má také daleko a zmrzlinu bych si tady nedal. Složení pohárů a dezertů je ovšem podle průzkumu etiket průšvih (viz foto níže) a kdo ví, co bych zjistil při bližším ohledání nejen sladkého pečiva.

Údajně čerstvé poháry v Globusu bych dle jejich složení nedoporučoval dospělým ani dětem.

#mesicnisouhrn

0 notes