#však ani doma nemám židli

[vesmir-v-hrnci]

Bojuju s démony a ti démoni jsou doslova bába s židlí

Postavy:

A jako Ajka

B jako bába

Údajně pracuju v obchodě s potravinama (údajně, protože bych tam ráda pracovala nadále) a už skoro měsíc bojuju s důchodkyní která nutně chce židli.

To je úplně jednoduchý požadavek, řeknete si. Ale není. Ona chce obyčejnou židli a to je ten jediný druh židle který nemáme. Máme lavičku. Máme jezdící židli. Máme velkou jezdící židli. Máme malou stoličku. Ale nemáme židli. Důchodkyně to považuje za osobní urážku.

První týden

Po dvouhodinovém kroužení po obchodě (který má velikost metr krát metr) dorazila na pokladnu a zeptala se kde máme židli.

A: "Můžu vám půjčit moji z pokladny"

*nic*

A: "Nebo je tu lavička"

B: "Proč takový podnik nemá židli? To je to takový problém? Přineste ji zezadu"

A: "Můžu vám půjčit moji židli z pokladny. Jinou nemám"

B: "No jistě, a já spadnu. To nemáte ani vzadu židli?"

A: "Nemáme"

Do děje vstupuje dělník co stojí za důchodkyní ve frontě. Vytáhne židli z druhé kasy, paní pomůže sednout a řekne jí ať nezdržuje, že tady si nemůže vybírat.

Druhý týden

Důchodkyně se vrací. Po obchodě krouží ještě delší dobu. Doráží na pokladnu.

B: "Kde máte tu židli?"

A: "Já se omlouvám, ale my žádnou židli nemáme. Jen tu z pokladny"

B: "Vy jste ten nejhorší podnik! A zabalte mi ten nákup"

Nákup je zapakován, bába si sedá na lavičku a hučí. Dneska je tu nula dělníků co by mě záchranilo. Bába se zvedá k odchodu

B: "Máte tady knihu stížností?"

A: "Máme, je za vámi na zdi. Chcete ji podat?"

B: "Tak tam napište že tu nemáte židli"

Jsem tvor moudrý a vím že na nějaké psaní mám moc práce. O události informuju vedoucí osobně. Prý si má bába donést židli z domu.

Třetí týden

Dnešek. Důchodkyně se poprvé zjevuje ve stejné době jako je tu vedoucí. Uf.

Ne uf.

Důchodkyně takticky blokuje vchod do obchodu

B: "Kde máte židli?!"

A: "Nemáme. Chcete zavolat vedoucí?"

B: "Co jste to za podnik? Proč prostě nekoupíte židli???"

Uvažuju jestli pokousat důchodkyni nebo pokladnu. Za ní se objevuje fronta zdravotních sester. Vchod je stále ucpaný.

A: "CHCETE zavolat vedoucí?"

Bába souhlasí, cestuje dál po obchodě. Já poctivě seženu vedoucí a odbavuju zdravotní sestry. Slyším řev od regálu a tuším, že vedoucí už bábu zakousla.

Chyba lávky.

Vedoucí končí směna, přichází si zaplatit. Důchodkyně je jí v patách, ale mluví zásadně na mě.

B: "VY JSTE TEN NEJHORŠÍ PODNIK TADY. KDYBYCH SEM NEMUSELA CHODIT, CHODÍM JINAM. NEMŮŽETE SEM DÁT ANI ŽIDLI"

Vedoucí koulí očima. Já počítám kolik stojí ten kus plastu co nás dělí a jestli mi zlikvidování důchodkyně stojí za jeho zlikvidování. Tak nebo tak, někoho zlikviduju.

A: "Nemůžu pro vás udělat víc než jsem udělala, jsem jenom brigádník"

Vedoucí: "Už jsem psala email na vyšší vedení, ale nemůžeme vám nic slíbit"

B: "Ten nákup mi laskavě zabalte"

Zabalím jí nákup, nechám si ještě chvilku vynadat, důchodkyně odchází.

Napjatě čekám na ten mail. A jestli nám teda dají židli.