tridniblog

[tridniblog]

Ekoaktivisté: hrdinové nebo šílenci?

V noci z 25. na 26. dubna provedla ekoaktivistická skupina The Tyre Extinguishers akci, při které vypustili gumy 46 SUV v brněnských ulicích a zanechali vzkaz o vysoké spotřebě paliva těchto aut za jejich stěrači. Tato událost rozpoutala na sociálních sítích debatu o ekoterorismu a aktivismu pro ekologické účely celkově. Ekoterorismus je definován jako násilné jednání pro ochranu životního prostředí, ale dnes je často používán pro označení jakéhokoliv aktivistického jednání pro ekologii. Člověk si pod slovem ekoterorismus pravděpodobně představí bojování za práva zvířat, na příklad ničení laboratoří testujících na zvířatech, vypouštění zvířat z cirkusů nebo odlesňování pralesů, ničením bagrů a jiné těžící techniky, dále také například poškozování železničních tratí, po kterých se přepravuje vytěžené uhlí. Ve zkratce tedy boj proti korporacím, které významně poškozují životní prostředí naší planety, ne boj proti jedincům, kteří měli tu smůlu, že si koupili auto, které se aktivistům nelíbí.

Z tohoto principu bych tento akt nepovažovala za ekoterorismus, protože tento incident nepovede k ničemu jinému než znepříjemnění života několika nevinných lidí. Cílem aktivismu by vždy mělo být celkové zlepšení situace pro společnost, toho je většinou docíleno vyvíjením tlaku na vládu a vyšší orgány (např. Evropský parlament) nebo přímo na korporace. Toto se aktivistům již několikrát povedlo, například v roce 2020 po několikaletém obsazení lesu Hambach v západním Německu rozhodla německá vláda o zastavení těžby uhlí a prohlásila les za rezervaci. Nebo také prosazení zákona o zákazu používání jednorázových plastů na území EU v roce 2019. Jedním z nejvýznamnějších činů, ke kterému aktivisti přispěli, byl ale jednoznačně montrealský akt, se kterým souhlasilo v roce 1987 všech 197 členských států OSN, a díky němu se ozonová díra začala zmenšovat, potom co v roce 2000 dosáhla svého pozorovaného maxima.

V současné době se environmentalisté zaměřují hlavně na globální oteplování a vliv, které má na náš ekosystém. O totéž se snažila i skupina zasahující v Brně. Ovšem bych řekla že z jejich strany došlo k nepochopení cíle, což je škoda, jelikož česká společnost není příliš nakloněna ani poklidným protestům za klima (viz pozdvižení okolo studentských stávek) a akce jako je právě tato ještě více upevňují v naší společnosti myšlenku, že všichni eko aktivisté jsou lidé, co mají moc času a málo práce a rozumu, a proto se snaží co nejvíce znepříjemnit život průměrného českého občana. Tento názor znemožňuje konverzaci ve společnosti o reálných hrozbách, které sebou klimatické změny přinášejí a kterým se budeme muset postavit.

Stromové domy ve kterých žili aktivisté v lese Hambach mezi lety 2015 a 2018

Nyklová

[tridniblog]

Křížovka

Spongebobův dům

Typ reakce organických sloučenin

Hudební nástroj

Ideální bydlení chudého studenta

Základní zákon státu

Nyklová

[tridniblog]

Dopravní uzel ve 2000 m.n.m.  

Dnes si představíme šerpy jako jeden ze světových unikátů. Zavítáme tedy k našim sousedům na Slovensko, konkrétně do Vysokých Tater, kde se setkáme s někým, kdo nám tuto náročnou činnost více přiblíží.   

Zdravím, Tomáši, vy jste ve Vysoký Tatrách téměř vyrůstal. Měl jste tedy již od dětství jasnou vizi o svém budoucím povolání? 

Zdravím, máte pravdu, s rodiči jsme vskutku do Tater jezdili téměř každý víkend, bydleli jsme ve Sterém Smokovci, tudíž by se dalo říci, že jsme pohoří měli hned za domem. Zamiloval jsem si ten horský klid, pocit nekonečné volnosti a výhled z vrcholků hor. Šerpy jsem obdivoval, připadalo mi téměř nemožné, jak těžký náklad utáhnou až do výšin. Toto povolání jsem si tedy zvolil asi už v dětství, vzrušoval mě ten adrenalin při šplhání.  

Výstup v horách je vskutku plný adrenalinu, to mohu potvrdit (*smích*). Máte nějaký svůj nebezpečný zážitek, s nímž byste se chtěl podělit? 

No, na každého šerpu spadá zodpovědnost, to je zřejmé. Skály jsou strmé a jeden špatný krok by nás mohl stát život. K tomu každý na zádech neseme cca stokilový náklad, jsme jediná zásobovací možnost některých horských chat stojících ve vyšších polohách bez přístupu po silnici. Vynášíme tedy nejen běžné potřeby, jídlo, pití, ale třeba i křesla, stoly a podobně. Jen jednou se mi stalo, že jsem při výstupu, zrovna na Téryho chatu, téměř spadl ze svahu. Byla mlha a lehce sněžilo. Sníh byl kluzký a hluboký, tudíž mi ani mačky na botách nepomohly. Uklouznul jsem na úbočí a jel pěknou řádku metrů dolů, dokud jsem se nezachytil cepínem. Musel jsem se dostat zpět na cestu, aniž bych ztratil náklad. Byl jsem znaven a svaly mi začaly vypovídat službu. Nakonec jsem se vyškrábal zpět, ale musím přiznat, že jsme měl srdce až v krku.

Vím, že máš před sebou ještě dlouhý kus cesty na zpět, za chvíli spadne mlha. Nebudu tě tedy více zdržovat. Děkuji za čas, který si mi věnoval. 

Žádný problém, rád jsme s vámi pohovořil. Tak snad zase někdy na shledanou. 

Kovářová

[tridniblog]

UMĚNÍ, ČI VANDALISMUS? 

Na místech vyhrazených pro grafity lze tato činnost považovat za umění. Grafity však i přesto nacházíme na místech pro ně neurčených.

Po celé České Lípě jsme schopni nalézt spoustu takto poničeného cizího majetku. Nelegální grafity jsou častý problém mezi mladistvými.

Pokud se však grafity ocitnou na soukromém či veřejném majetku, za umění se to opravdu považovat nedá. Navíc se tito „umělci“ dopouštějí vandalismu a jsou za něj trestně odpovědní.

Kovářová

[tridniblog]

ZÁCHODOVÁ MOUDRA 

Hlad ♥

Stav studentů přestávku před obědem

Naděje umírá poslední…  Ale ta moje už zdechla… 

Dva odlišné náhledy na (studentský) život

Petrnoušek

[tridniblog]

Život gympláka

Fejeton 

Vstát; učit se; jíst; spát; vstát; učit se; jíst; spát; vstát; učit se; jíst; spát. Tak vypadá průměrný život průměrného gympláka. Chápu, že popis to je trochu plytký, takový nijaký, dovolte mi ho tedy ještě trochu rozšířit:  

Po čtvrtém zazvonění budíku se mermomocí vyškrábat z postele se čtyřmi hodinami spánku, no co už s tím; šest až devět hodin sedět v lavici, kde by jeden byl rád i jen za pitomé „jedním uchem tam druhým uchem ven“, ovšem první ucho si zdá se vzalo dovolenou a „tam“ radši nic nepouští, zatímco ucho druhé pracuje přesčas a „ven“ pouští raději dočista vše; jíst se dá přiblížit dvěma způsoby, buď člověk jí pořád a všechno, nebo přežívá na příležitostných balíčkách čipsů doprovozených „já-radši-ani-nečtu-co-v-tom-je“ kofeinovým nápojem; snažit se usnout s tím, že kolem čtvrté ráno to člověku připadá asi stejně možné, jako přežít zítřejší dvouhodinovku fyziky; po čtvrtém zazvonění budíku se mermomocí vyškrábat z postele se čtyřmi hodinami spánku, no co už s tím; šest až devět hodin sedět v lavici… 

No, asi chápete pointu (na rozdíl od toho, kdy se student snaží pochopit pointu náhodné ruské básně od „nějaký-ruský-jméno“-ičova). Ovšem má to i své plusy. Každý gymplák již od útlého věku slýchá, že je ta elita národa (možná spíše takové jelito národa) a že je lepší, než všichni ty „průmkaři“, „obchodkáři“ a „učňákáři“ (i když ti už většinou mají alespoň základy praxe, zatímco gymplák se na pracovním pohovoru může pochlubit maximálně tím, že pitval žížalu nebo že vám dokáže nakreslit graf lomené funkce). 

A být studentem elitního výběrového gymnázia má i jiná pozitiva, například nepřekonatelně užitečný všeobecný smysl (kterým je samozřejmě to, že člověk „jakž-takž“ zvládá své maturitní předměty a ten zbytek… no) nebo hbitě vytrénovanou mysl (zvládnout vypustit z hlavy celé to málo, co tam bylo v momentě, kdy je test bezpečně uložen v deskách učitele) a nebo schopnost si připustit, že ta maturita je jen takový výmysl (čímž se gympláci utěšují o svaťáku potom, co se rozhodli, že povinnou četbu číst nemusí a onen všeobecný smysl mají, takže zeměpis se zvládne levá zadní). 

Kolem a kolem to ale není tak hrozné. Oni ani ti „průmkaři“, „obchodkáři“ a „učňákáři“ to nemají tak růžové a navíc, užívej, dokud můžeš, protože na vejšce bude hůř. 

Petrnoušek

[tridniblog]

Tetování jako umělecký projev a sebevyjádření 

Co byste měli vědět před tím, než si necháte potetovat své tělo? 

Tetování, tedy trvalé vytetování vzoru na kůži, je stále populárnější nejen mezi mladší generací, ale i u lidí všech věkových kategorií. Jedná se o výrazný způsob sebevyjádření a v mnoha případech o umělecký projev. 

V minulosti bylo tetování spojováno s osobami s kriminální minulostí a nízkou společenskou úrovní, ale dnes se jedná o běžnou formu ozdobení těl, ačkoliv zákony týkající se tetování se v různých zemích liší. V některých je tetování stále tabu, zatímco v jiných je běžnou součástí každodenního života. 

Přestože je tetování považováno za trvalé, existují metody odstranění, jako je laserová terapie. Nicméně, odstranění tetování může být velmi bolestivé a nákladné. 

Mnoho lidí se tetuje kvůli estetickým důvodům, aby zvýraznili své tělo nebo si připomenuli důležitou osobu nebo událost. Jiní lidé si tetování dávají jako symbol svého vyznání nebo svého etnického původu. 

Nicméně, tetování není bez rizika. Než se rozhodnete pro tetování, měli byste pečlivě zvážit rizika spojená s vytetováním, jako jsou infekce, alergické reakce, a dokonce i nákaza nemocemi, jako je hepatitida. 

Pokud se rozhodnete pro tetování, vyberte si zkušeného tatéra a pečlivě si vybírejte vzor. Vyhýbejte se tetování na místech, kde by mohlo být nebezpečí zranění, jako jsou klouby nebo místa, která jsou často vystavena slunci. 

Nejméně a nejvíce bolestivá místa na tetování

V každém případě je tetování osobní volbou a každý by si měl být vědom rizik i přínosů, které s sebou tetování nese. 

Vosálová

[tridniblog]

Ony ty anime holky mají možná něco dosebe

aneb čím se vaše děti zabývají tentokrát

Každý jsme se již s videohrami nějak setkaly, ovšem to neznamená, že máme nejnovější zprávy o každé z nich. V této recenzi bych vám ráda představila hru, kterou si kratím čas nejen já, ale is spousta lidí napříč světem.

Genshin Impact je populární akční hra na hrdiny, kterou v říjnu 2020 vydala čínská společnost HoYoVerse. Pro řečenou popularitu je několik zřejmých důvodů. Výrazně pomohlo období karantény, kdy hráčům umožnila únik z ponuré reality do světa plného barev a fantasy prvků.

Pro mnoho lidí je nejdůležitější to, že hra je zdarma. To samozřejmě vývojáři dohání jinde, konkrétně herní měnou. Tu sice můžete získat i bez použití peněženky, ale koupě je předsi jenom jednodušší. Můžete ji využít pro získaní zbraní nebo hratelných postav do svého týmu. Víme, že spoustu lidí do hry investuje, protože se jedná o druhou nejvýdělečnější hru roku 2022, kdy hra společnosti vydělala 1,25 miliard dolarů.

Dalším faktorem je diverzita hry, protože opravdu má něco pro každého, třeba a budující mód podobný The Sims. Následující odstavce vám popíší části mně nejmilejší.

Příběh

První, co hráč zakusí, je příběh hry. Úvodní scéna nám představí dvojčata, Lumine a Aether, bojující proti v té chvíli neznámé entitě. Mezi těmito dvěma si má hráč vybrat reprezentanta, tzn. která z postav se bude ukazovat v cutscénách a jestli bude v dialogu hráč zmiňován jako on, nebo ona. Tuto postavu potom hráč pojmenuje a druhé z dvojčat se bude objevovat pod jedním ze jmen, která jsem zmínila, jako jeden z hlavních záporáků.

Po tomto úvodu se postava probudí na pláži v Mondstatu, jednom ze sedmi států na světadílu zvaném Teyvat na nám neznámé planetě bez svého sourozence. Zde potká společníka Paimona, který s ní zůstává po zbytek hry. Co se týče mechaniky, Paimon se objeví vždy, když hráč otevře hlavní menu, což nám ukazuje, jak má být Paimon pro postavu důležitý.

Po zbytek hry jde hlavně o hledání ztraceného sourozence. Na cestě se jí povede několik hrdinských skutků jako vyléčení draka či poražení mořského draka. Také potká spoustu osobností, jako například bohy, kteří nad jednotlivými státy vládnou, nebo hudebníky, kuchaře, členy starověkých, vymřelých i nevymřelých ras a národností a podobně.

Během tohoto dobrodružství je ovšem odkryta temná historie a tajemství, která by svět, který teprve poznáváme, mohla zničit. Některá nezní tak šíleně, avšak jiná se mohla ze začátku zdát jen konspiračními teoriemi, ale s časem přibývá důkazů a i důvěry v lidi, kteří je šíří.

Celý příběh je poměrně komplikovaný a vzhledem k tomu, že hra stále dostává aktualizace, nedopsaný, ale je neuvěřitelně pohlcující a vřele doporučuji ho zažít pro sebe. Člověk si jednotlivé postavy, které mají každá svoje unikátní osobnosti, mnohdykrát zamiluje a těší se na jejich další výstup.

Boj

Hra má svůj vlastní bojový systém, který je postaven hlavně na reakcích sedmi živlů (každý z nich odpovídající jednomu státu). Tyto živly se dají hrubě popsat jako vítr, kamení, elektřina, rostliny, voda, oheň a led. Každá postava jeden ze živlů ovládá, takže hráč může svůj tým postavit okolo různých reakcí.

Postavy také ovládají jeden z pěti typů zbraní: meč, luk, katalyzátor, oštěp a něco, co se dá přeložit jen jako větší meč. Katalyzátor a luk jsou spíše zbraně na dálku (katalyzátor by se dal považovat za všestranný), zbylé tři se potom hodí spíše na boj nablízko.

Díky těmto okolnostem si každý může postavit tým, který mu přinese užitek a zábavu.

Svět

Poslední část hry , kterou bych zmínila, je svět, ve kterém se odehrává. Jedná se o jednu graficky nejkrásnějších her, co znám, se spoustou prostorů s až tajemným půvabem. Spousta míst nám pomáhá pochopit příběhy, které už známe, nebo má svůj vlastní příběh, který můžete odhalit pomocí svého okolí nebo pomocí poznámek a deníků, které jsou po světě rozptýlené.

Mapa je vypracovaná na povrchu i pod ním. Jednoduše se dá přepínat mezi jednotlivými částmi světa. Navíc nabízí užitečné ikony zvýrazňující podstatná místa, jako herní bosse či obchody, s možností přidat si vlastní.

Brána Věčného Trápení (Možná brána do Khaenri’ahe), podzemí Sumeru

Já bych hru doporučila každému. Jak jsem již zmínila, hra má spoustu různých prvků a způsobů, jak si zážitek přizpůsobit ke svojí libosti. Jediný problém je s často nudnými dialogy , které způsobují zdlouhavost questů a hra je potom časově náročná na dokončení.

Rapprichová