vhlavemitoznelolip - Tumblr blog

[vhlavemitoznelolip]

I love lumen prints they look how mazzy star sounds

[vhlavemitoznelolip]

Hurvínkovy staré pověsti české - můj.zcela zásadní zdroj informací z české historie.

Drazí obrozenci, čerpali jste taky většinu svých znalostí z Hurvínka?

Protože já teda jo. Dodnes se u nás na rodinných sešlostech (a vlastně všude, kde mojí rodinu vyslechnou) vypráví anekdota o tom, jak se učitelka na prvním stupni zeptala, co je to přísloví a já jí bez mrknutí oka odrecitovala definici z Hurvínka, které jsem sama sotva rozuměla, jen jsem si přesně zapamatovala její znění a intonaci. (přísloví je ustálený lidový výrok, který vyjadřuje, zpravidla obrazně, nějaký obecný poznatek) (více než polovině slov jsem pořádně nerozuměla a celek mi nedával smysl, ale hej, dostala jsem za to jedničku)

[vhlavemitoznelolip]

Mutanti hledaj východisko

I Love 69 Popgejů

Co takhle nějakou hru?

Nejdivnější název kapely/interpreta, který vás buď zarazil, nebo vám přišel zajímavý. Pro zpestření můžete anglické názvy překládat, pro zábavu.

Jediná podmínka: Původ v CZ/SK.

Chladnokrevná ryba (už se tak nejmenují)

[vhlavemitoznelolip]

Jako maminka

Když jsem byla malá, chtěla jsem dělat všechno jako maminka. Chtěla jsem se vdát v osmnácti a pracovat na poště. A pak mít děti a bydlet v domě, který ona zdědila po svých rodičích a já bych ho pak zdědila po těch svých. Myslela jsem si, že budu pořádná, budu umět vařit a budu mít na oknech muškáty, protože tak to měla ona a bylo to tak správně.

Pak jsem byla větší a bylo znát, že asi nejsem stejná jako ona. Nebyla jsem vdaná a pošta už se taky nezdála jako jasná kariérní volba. Zajímaly mě úplně jiné věci než zakládání rodiny, měla jsem jiný vkus a jiné názory. A určitě jsem nebyla pořádná. Ale tak nějak jsem si říkala, že do toho možná dorostu.

Teď jsem ještě starší a představa, že jednou budu jako svá matka, mě hrozně děsí. Ne, že bych ji neměla ráda, nebo že by se vůči mě někdy chovala špatně. Vlastně se jen snaží dělat všechno správně. Ale její život je pro mě jednou z nejhorších nočních můr. Což jí samozřejmě nikdy nemůžu říct.

[vhlavemitoznelolip]

https://evelionheart.medium.com/on-the-intimacy-of-the-mundane-863f9efb3c39

[vhlavemitoznelolip]

Odevzdávám se tobě

Skoro polovina manželství končí rozvodem. To je statistika. Kolik z těch manželství, které drží, je nešťastných, takže by raději mělo taky skončit rozvodem, statistika neuvádí. Ale bude jich taky hodně. Možná i většina. Páry, které se nikdy nevzaly, se taky rozpadají. Tak k čemu svatbu? Jak velká je pravděpodobnost, že se to pokazí? Vypadá to, že velká.

Jak velká je pravděpodobnost, že spolu můžou dva lidi vydržet celý život? To možná není tak složité. Jak velká je pravděpodobnost, že spolu můžou dva lidi vydržet celý život šťastní? Bez podvádění, bez toho, aby se ve vztahu trápili, bez toho, aby spolu zůstali jen ze zvyku? "Fungující manželství", to se omílá hodně. Je slovo "fungující" dostačující? Nemělo by být manželství hlavně "dobré"?

Hodně lidí okolo mě na manželství nevěří. Nevěří v jeden celoživnotní monogamní vztah. A nebo "věří ve svobodu", přestože mají dlouhodobý vztah. Jsem ve vztahu s někým, s kým chci být celý život? Ano. Chci si ho vzít? Ne. Proč? Chci si zachovat svou "svobodu".

Když s člověkem žiju a hodlám s ním žít celý život, je snad ten závazek vůči němu menší, než když mu to slíbím oficiálně? Nebo jde jen o způsob, jak si nechat prostor to pohodlně ukončit, kdyby mě to náhodou, ale jen opravdu nějakou velmi nepravděpodobnou náhodou, přestalo bavit?

Manželství je vlastně otázka víry. Podobně jako v případě náboženství - můžu věřit, že zrovna naše manželství bude jiné, lepší, šťastné. A že vydrží až do smrti, i kdyby mělo být jediné na světě. Nikdy to nebudu vědět s jistotou, jedině až jeden z nás umře. Do té doby můžu jen věřit.

V hlavě hlasy svých "zkušenějších" kamarádek, které jsou přesvědčené o tom, že člověk není monogamní bytost. Které už se zklamaly ve vztazích tolikrát, že jestli nějakou víru měly, dávno zmizela pod vrstvou ženatých milenců. A slyším svého otce, jak říká: "Až spolu budete třicet let, to teprve poznáte, o čem je to manželství. Vy jste ještě mladí, tomu nerozumíte."

Nezbývá než to zkusit. Na zlaté svatbě jim všem vytřem zrak. Tomu věřím.

[vhlavemitoznelolip]

[vhlavemitoznelolip]

[vhlavemitoznelolip]

Odposlechnuto u skutečných žen a dívek:

Věci, kvůli kterým jsou chlapi nejhorší na světě: "Nechává na vaně otevřený sprcháč." "Nakupování mu trvá hrozně dlouho." "Ráno vstane, zajde si na záchod, a pak se vrátí do postele, aniž by se zašel osprchovat." "Řekl o ní, že je hezká." "Lajkuje fotky na Instagramu." "Pořád se mě snaží uspokojovat." Věci, které jsou úplně v pohodě, protože "kluci jsou přece kluci, žejo": "Koupila jsem mu k narozeninám dárek. Seřval mě, že to není to, co chtěl, a musela jsem ho jít vyměnit." "Po čtyřech letech si sbalil věci a zmizel. Napsal mi, že se se mnou rozchází a ať mu nevolám. Neudělal to poprvé." (Po pár měsících si to rozmyslel a jsou opět spolu.) "Před celou mou rodinou mě poslal do..." "Má odpor k plastovým židlím." "Nemá rád společenské události. Na žádnou oslavu nebo svatbu se mnou nepůjde." "Vzbudila jsem se a on se nade mnou uspokojoval." "Vešla jsem do dveří a mířil na mě pistolí. Jen tak, z legrace."

[vhlavemitoznelolip]

[vhlavemitoznelolip]

Šedivá

Táhne mi na třicet a z barvení vlasů se pomalu stává namísto módního výstřelku nutnost. Ještě to není tak zlé, ještě se konejším vědomím, že kdybych chtěla, tak se barvit nemusím a nikdo si žádných šedin ještě nevšimne.

Samozřejmě, že se barvit nemusím, nikdo se barvit nemusím. Koneckonců, je to teď trend. Přijmout svou přirozenost, ukázat své krásné šediny světu. Není se přece za co stydět. Ale už teď vím, že to nezvládnu.

Když zahlídnu ve vlasech odlesk stříbra, tak se neznám. Trávím nezdravě moc času u zrcadla, krčím čelo (ano, dělá to vrásky) a hledám toho jednoho vetřelce, kterého je třeba nemilosrdně vytrhnout. Maminka mi vždycky říkala, ať to nedělám. Že když si vytrhnu jeden šedivý vlas, deset dalších mu přijde na pohřeb. A maminky mají vždycky pravdu (skoro). Ale nemůžu si pomoct. Bílý vlas na mě působí jako červený hadr na býka. Kdyby tak rostly červené, to by mi ušetřilo spoustu času. A ty bys mi poděkoval, že už není celá koupelna flekatá od barvy. Závidím blonďákům, vás to tak nebolí.

Brzo už přijde ta fáze, kdy by soustavným vytrháváním moje vlasy podstatně prořídly. A budu muset každý měsíc sledovat, jak se čím dál bělejší odrost postupně dere na povrch, než ho rychle umlčím další vrstvou chemie. Jsem přece jen stará škola, ještě jsem nepřijala svou přirozenou krásu a pořád si holím nohy.

[vhlavemitoznelolip]

[vhlavemitoznelolip]

Vdaná, těhotná

Ne že by se mi to nestávalo i dříve, ale když už dojde ke svatbě, okolí automaticky předpokládá, že k početí potomka muselo dojít ihned během svatební noci. A pokud se tak nestalo, tak je důvodem určitě to, že se to nepovedlo a snažíme se každým dnem. Jiná možnost se nepřipouští, jsi přece vdaná, proboha.

Od svatby je věta “Dneska nepiju” jako prokletá. Jako dostatečný důvod se nepočítá řízení auta, suchý únor nebo třeba ta nepravděpodobná eventualita, že prostě dneska nemám chuť na alkohol. Ženy v mém věku a manželském stavu prostě nepijí z jediného důvodu. Mám v jedné ruce kafe, v druhé vodní dýmku. Přesto jsem těhotná, protože zrovna v tuto chvíli nepiju.

Jdeš k doktorovi častěji než jednou za půl roku? Nezáleží na tom k jakému. Když se slovo “lékař” objeví v pracovním kalendáři dvakrát za sebou, JSI TĚHOTNÁ.

Pravdou je, že těhotná nejsem. Ale určitě brzo budu. Bylo mi to totiž prorokováno, do června jsem určitě v tom. Alespoň mi to prorokovala kamarádka kamarádky, když jsme po stručném rozhovoru o svatbě zmínili, že máme na letošek koupené lístky na festival. 

“Ty jedeš na festival? To nemůžeš!”

“Co? Proč nemůžu?”

“Vždyť budeš přece těhotná!”

Některé argumenty se holt přebít nedá.

[vhlavemitoznelolip]

Revolog Kolor, ISO 200

[vhlavemitoznelolip]

[vhlavemitoznelolip]

LOMOGRAPHY Lomochrome Purple XR, shot in Poland (Hel, Gdynia, Wladyslawowo)