vjednelince

[vjednelince]

Na slzy už je pozdě..

A tak mi po tvářích tečou slinty mýho dítěte.

[vjednelince]

Před půl rokem touhle dobou jsem se probudila na JIPce a četla zprávy o tom, jak je situace s mým dítětem vážná.

Teď už mám jen mizející jizvu na pipce a moje ranní káva je vždy vlažná.

A fakt šikovný mimino ♥️

[vjednelince]

Nejkrásnější věc na světě?

Mám pocit, že celý život jsem chtěla být těhotná, mít rodinu a pipipi.. v posledních letech mě to dost rvalo na kusy, když se lidem kolem mě rodily děti a já pořád jen čekala a čekala.. a už jsem měla pocit, že to nechám bejt..

Když jsem plánovaně otěhotněla, překvapilo mě, že jsem tak rychle těhotná. Prostě takhle (lusknutí prstu). A popravdě mě to dost děsilo, ale prostě to bylo.

Když jsem vloni touhle dobou ležela ve fakin Stodě někde u Plzně, pořád jsem brečela strachem a štěstím, že se to deseti týdenní embryo udrželo na tom kurevskym tobogánu, co ze mě půl hodiny prýštil. Ten jeho taneček na ultrazvuku nezapomenu.

Taky se mě pořád někdo ptal jaký je to být těhotná. No co na to říct, jsem těhotná. Jako je to hustý, že v tobě jen tak roste člověk, ale nejsem žádná ezopyčo, tak to nijak neprožívám.

Ten člověk tam byl.

A pořád se vlnil.

Občas jsem chytla schízu, že jsem jako fakt těhotná a že fakt budeme mít dítě. A jestli budu dobrá máma. Pak mi došlo, že za všechno může moje máma. Pocit se zavděčit. Pch. Brr. Co naděláš.. aspoň jsem ten pocit konečně zabila.

Když jsem pak přišla na kontrolu s blbým pocitem, že se od rána nevlní a řekli mi, že do deseti minut musí být venku, upřímně, nevěděla jsem o co go a co se vlastně se mnou děje. Najednou jsem byla nahá, holili mi pipku, natahovali punčochy a pak už jen vím, že na sále byla zima a já se třásla.

Kluk co dvakrát přežil svoji smrt.

Ani pak jsem nevěděla co se děje. Nějak.. to prostě bylo. Každý den z něj vyndali nějakou trubičku a každý den nám řekli neurčitý rizika a fakt děsivý scénáře fakt milým hlasem.

Teď po pěti měsících musím říct.. že nemůžu být šťastnější.

A ta nejkrásnější věc na světě? Když se hloubavě dotýká svými malinkými prsty těch mých. Jako by v tu chvíli neexistovalo nic jiného, než my dva. Cítím tu nepopsatelnou hebkost na jeho konečcích a on zas tíhu světa na těch mých.

To je ono.

Ať už to dopadne jak chce.

[vjednelince]

Změnilo se hodně. Hlavně my.

[vjednelince]

V 9 ráno jsem přišla z nákupu, zapla troubu a dala vařit vodu na kafe.

Troubu jsem vypla v jednu a kafe jsem ještě neměla.

Stejně jako snídani nebo oběd.

Zato už sedím ve vlaku s dvěma menšími patry dortu a přemýšlím, jak udělám ten třetí pětatřiceti centimetrový spodní díl.

Tak to asi nebude ani večeře.

[vjednelince]

Občas jsou dny, kdy si absolutně nerozumíme.

A napadne mě, že bychom spolu neměly být.

Ale přesto by mě v životě nenapadlo, že bychom spolu nebyly do konce života.

[vjednelince]

A tak máme komory tři.

Protože ty nejobyčejnější věci jsou ty nejkrásnější.

[vjednelince]

Po tomhle týdnu se není čemu divit

Znáte to, v určitých obdobích života odejdete z práce, najdete si pětkrát větší byt a řešíte všechno to okolo za sebe i za všechny ty okolo.

Takhle jednou, když už je to nejhorší (a to myslím hlavně jednání s lidmi) za námi, jdem pokojně (mrk mrk) spát

Ráno jsem nepříjemná

Stěhování, balení, uklízení, vaření, všechno

Tak si jdeme tak na procházku a moje pani mi povídá:

- Pamatuješ jak mně v noci chytla ta křeč?

* Jaká křeč?

- No chytla mně křeč a tys mně uklidňovala. Nedá se říct, že bys mně masírovala, ale tak nějak jsi mi v polospánku hladila lýtko, jak jsem začla řvát bolestí. Ještě mně to bolí

* Cože? Dneska?

- Ty si to nepamatuješ?

* Ne? Já spala. O tom nevím. A jak jsme šly spát?

- #@"*#)"**&$/_

* Ježiš no jo! Na to jsem úplně..

* Vidíš to, to jsem asi konečně spala jak zabitá, když mně neprobudilo ani že jsem byla vzhůru :D

- No ale to není poprvé, ty se často budíš

* Tak to nevím, to je asi příprava na mateřskou :D

[vjednelince]

Co si odnáším do života

Z jedné práce jsem si odnesla firemní notebook za pár šupů protože jsem si na něj zvykla a protože jsem byla urputná Z druhé si odnesu virózu, karpální tunely a touhu volat po mamince Jó, každý úsek života vám dá něco co vás posune.. jediné co je mezi tím je hledání sebe sama a strach z toho co přijde

[vjednelince]

Už jsem v tý fázi života, kdy po dvou deckách vína nebrečím a nejsem hysterická, anóbrž si dám další dvě dvojky a pokojně usnu. Takhle. Vlastně je to jeden ze způsobů, jak nejlíp tvrdě usnout a spát až do rána téměř kvalitním spánkem.

Dlouho jsem sem nepřispívala. Dost věcí se změnilo. Práce, svět. Metabolismus. Život.

A tak. A tak jsem ve fázi, kdy chci přestat kouřit a stěžovat si. Tak popíjím a dávám moudra. Z toho taky musím vyrůst. Je mi pětadvacet, mám PCOS a snažím se vydělat peníze na to, abych mohla mít dítě a dopřát mu kvalitní život. Kvalitní hlavně v tom smyslu, že jeho maminka, bude v klidu a nebude se stresovat poslední korunou v kapse. Tak jak jsem vyrůstala já.

Deset lidí z dvaceti (v mém blízkém okruhu na Facebooku a Instagramu) čeká, má dítě nebo se vdává. Jsem lesba, nemám ani jedno. Ale z biologického hlediska a hlediska mé diagnózy.. a taky proto, že jsem si stanovila ultimátum.. do pěti let všechno bude.

Co na to říct, jsem vlivná žena a ta moje je Realista.

Chci dělat hrozně moc věcí, ale nedělám nic. Copak čekám na den, kdy se mi něco totálně pokazí, zlomím mi obě nohy nebo se mi stane nějaká fajnová příhoda, abych to něco změnila?

Mám hlavu plnou myšlenek a pytlů se špinavým prádlem.

[vjednelince]

Špatný týden

Občas jsou v životě dny, kdy se vám nic nedaří.. Co si budem povídat, občas jsou i týdny.

Ten minulý začal tím, že jsem byla na extrakci zubu moudrosti vpravo dole (zní to líp než vyřezávání osmičky). Odešla jsem odtamtad zhruba v půl desáté večer, poplakala si.. nebylo to tak špatný. Nojo, jenže mi pak po pár dnech došlo, že pořád necítím část brady a spodního rtu, přičemž to nemělo vůbec vliv na to, že.. to bolí.

Takže oukey, nebudu spát na pravém boku.

O víkendu jsem byla na pár dní na návštěvě u kamarádky, co za Prahou hlídala Mámě psa. Takový ten typ psa co je roztomilý, když leží pár metrů od vás. Když si stoupne má asi tak metr.. no a když si stoupne na zadní, je vysoký asi tak jako vy, když se hrbíte. Takže když se tenhle pes rozhodne vás obskočit, není to nic příjemného. Packy na ramenou, čumák za uchem a moje záda rozdrapané, jako kdysi po divokém sexu.

Jo. Takže na zádech spát taky nebudu, protože ty otevřené rány dost bolí.

Dnes vstanu s úsměvem na tváři, vypravím se, vycházím za mamkou na kafe.. a jako drsná holka, co si koupila před pár týdny Skejt s přítelkyní napůl, jedu. Neujela jsem toho příliš. Když se vám zamotají nohy, tak se vám halt zamotají nohy. Mohutný sloní dopad na levý bok a je po srandě.

Takže, co si budem povídat, na levý bok si hned tak nelehnu.

Nehledě na to, že mi přestala téct teplá voda, klíče mi spadly pod mřížku před vchodem a za okno mi začal sedat děsivě obří holub, nemůžu si lehnout na pravý bok, na levý bok, ani na záda. Takže až se bude někdo ptát, jak jsem se vyspala, ...

[vjednelince]

Protože ty nejobyčejnější věci jsou ty nejkrásnější.

[vjednelince]

Když máte pocit, že jste nechutně šťastní a že to nikdy neskončí.

[vjednelince]

Nejsem smutná, jsem vzhůru nohama.

[vjednelince]

Šťastné a padavé.

[vjednelince]

Kde je Ela!

[vjednelince]

Mám hlavu plnou myšlenek a pytlů se špinavým prádlem.