Statistics
We looked inside some of the posts by vvgalapagos and here's what we found interesting.
Average Info
Notes Per Post
0
Likes Per Post
0
Reblog Per Post
0
Reply Per Post
0
Time Between Posts
2 minutes
Number of Posts By Type
Text
17
Last Seen Tumblr Blogs
Fun Fact
Tumblr.com is the 103rd most visited website in the world.
Text
Úterý a středa, 17. a 18. března
Dnes začíná náš Galapexit. Check-in jsme dle doporučení ambasády udělali online a na letiště vyrážíme s předstihem společně s našimi nizozemskými kolegy. Na letišti potkáváme navíc ještě zbytek osazenstva naší lodi, jimž byl plánovaný další program bez náhrady zrušen a tak museli také na letiště hledat cestu domů.
Pro nás to vypadá zatím opatrně optimisticky, protože nám vydávají palubní lístky až do Mnichova, ale je nám jasné, že to nic neznamená. Na přímý dotaz nemohou potvrdit, že let skutečně poletí, uvidíme v Quitu. Loučíme se a přejeme si navzájem hodně štěstí při cestě domů. My pokračujeme jedním z posledních letadel z ostrovů na pevninu do Quita. Let je plný do posledního místa, ale jinak probíhá všechno standardně.
V Quitu, jež se mimochodem pyšní nevelkým, ale sympatickým a moderním letištěm, ihned po příletu vyzvedáváme zavazadla a okamžitě míříme k odletům zjistit, jak na tom jsou naše navazující lety. Na přepážce Aviancy se dozvídáme, že oba lety jsou potvrzené a že by našemu návratu do Evropy nakonec přece jen nemělo stát nic v cestě. S velkým ulehčením odevzdáváme zavazadla a pro samou radost úplně zapomínáme na věci s dlouhými rukávy a nohavicemi na převlečení, které jsme si do krosen připravili. Čeká nás tedy přesun jen v kraťasech a tričku, což není úplně ideální, ale už není cesty zpět.
Tříhodinovou pauzu využíváme k obědu a poslednímu ekvádorskému pivu na venkovní terase v odpoledním slunci. Úplná idylka. Ještě si vyměňujeme tipy a zkušenosti s jednou českou rodinou, ale pak už míříme ke gatům. Terminál je jako po vymření, všechny lety až na tři (Paříž, Amsterdam a naše Bogotá) jsou zrušené. O to absurdnější je, že se oba lety mačkají v gatech vedle sebe. Vzhůru do Bogoty.
Na letišti v Bogotě panuje čilý ruch, jako by se nechumelilo. Mezi lidmi znatelně přibylo roušek, ale jinak to vypadá na běžný provoz. Ještě jednou se ujišťujeme, že náš let do Mnichova skutečně poletí a pak už zabíjíme čas. Hledáme nějaké dostupné možnosti doplnění šatníku dlouhým rukávem, ale místní nabídka Lacostů, Ralph Laurenů a spol. míří přece jen na jinou cílovou skupinu. Částečný úspěch slavíme s legínami Adidas. Zbytek budeme muset nahradit dekami v letadle. Zastavujeme se ještě na jeden rozlučkový drink. V letadle naštěstí není taková zima a díky tomu, že se tu a tam objevují prázdná místa, máme dostatek obalového materiálu. V letadle je mimochodem znatelně víc Čechů, než při cestě tam.
Přistáváme v Mnichově. Letiště je úplně prázdné, jsme aktuálně jediný let. Pasová kontrola probíhá s ohledem na zostřenou situaci bez komplikací. Vyzvedáváme si zavazadla a míříme na témeř liduprázdný vlak domů.
Přes veškeré katastrofické scénáře náš návrat proběhl přesně podle původního plánu a jedinou komplikací na cestě z Galapág domů bylo pětiminutové čekání na opožděný protivlak před Regensburgem. Na rozdíl od jiných, co zůstali někde na cestě viset, máme neskutečnou kliku. Ale vracíme se do neveselé doby.
0 notes
Text
Pondělí, 16. března
V 5:45(!) nás budí náš průvodce a jelikož kotvíme už téměř v naší cílové destinaci, čeká nás poslední aktivita. V šest ráno, těsně po úsvitu, na člunech vjíždíme do zátoky Caleta Tortuga Negra, kde pozorujeme život v mangrovech. Na stromech vysedávají pelikáni a volavky, ve vodě pospávají žraloci a želvy. Vyhlížíme mladé kladivouny, kteří údajně zátoku využívají jako školku, ale protentokrát nemáme štěstí.
Zpět na palubě nás čeká snídaně, balení, vyměňování kontaktů a loučení. Jak s posádkou, tak s ostatními cestujícími.
Z doku nás autobus přes letiště odváží k přívozu, kde nás na druhé straně má čekat taxi. To se ovšem nějak nepodařilo zorganizovat, a tak jedeme na vlastní pěst do města. Celá cesta vydá zhruba na hodinu, ale spojili jsme se s našimi novými nizozemskými přáteli a tak cesta rychle ubíhá pomlouváním ostatních lodních hostů a jejich vrtochů.
V agentuře vracíme (mizerné) šnorchlovací vybavení, překvapivě ale dostáváme zpět peníze jak za extra vypůjčené brýle, tak nám bez protestů proplácí taxi.
Dobíjíme si kredit a v nedaleké kavárně se po čtyřech dnech připojujeme k internetu a nestíháme zírat, jaká panika se během našeho vynuceného rádiového klidu stihla okolo COVID19 vytvořit. Snažíme se zjistit, zda naše lety ještě vůbec poletí, zda nás pustí do Evropy a především jako Neněmce do Německa.
Mezitím se situace mění i tady. Národní park je uzavřen (a s ním také všechny pláže), po ulicích jezdí policejní auta a doporučují nevycházet, město je poloprázdné. Poté, co se ubytováváme u naší staré známé, nacházíme aspoň náhražku za pláž, slepý konec jedné vedlejší ulice ústící do moře, ale lepší než nic. Scházíme se s Nizozemci a zbytek večera trávíme s nimi, nejprve u piva na pláži, pak v baru s několika jejich známostmi z jejich hostelu a nakonec i ve znatelně prořídlých Los Kioskos.
0 notes
Text
Neděle, 15. března
Přestože snídaně je dnes už v 6:30, lodní zvonek nás budí už před šestou. Je to ale falešný poplach, na snídani svolávají na lodi kotvící v zátoce s námi.
Při naší snídani v půl sedmé nám společnost dělají dva lachtani, kteří se usídlili na spodní palubě k odpočinku. Až když ve čtvrt na osm nastupujeme do člunů, je jim na palubě příliš rušno a naši loď opouštějí.
Čeká nás mokré přistání na ostrově Santiago v místě nazývaném Puerto Egas, kde se v šedesátých letech těžila sůl. Moc toho tu ale kromě rozvalin budovy a rezavé cisterny na vodu pro kolonii nezbylo.
Okružní trasa po pobřeží nabízí ke klasickému mixu lachtanů, leguánů a všemožného ptactva ještě suchozemského leguána, který je oproti svému mořskému bratranci větší a světlejší. Jako bonus jsou tu všemožné útvary, které vytvarovala voda ve skalách. Je tu Darwinova lavička, Darwinův gril, Darwinův most a dokonce i Darwinův záchod. Poprvé také vidíme místního tuleně (fur seal), který je oproti lachtanům menší, chlupatější, vůči lidem méně přátelský a má špičatější čumák a viditelné, i když malé, uši.
Po návratu na pláž si rovnou bereme šnorchlovací vybavení a pouštíme se do průzkumu vody. Ta je tu mnohem teplejší, než v západní části ostrovů a navíc nabízí vynikající viditelnost. Ke klasickému mixu místní podmořské fauny dnes přidáváme dalšího rejnoka, morénu a jako velký highlight žraloky lagunové (whitetip reef shark). Nejprve okolo nás propluje jeden kousek, ale na úplný konec naší seance se dostáváme k průrvě, kde jich vidíme hned několik. Je to neskutečný zážitek, potápět se se žraloky.
Po návratu na palubu nás čeká horká čokoláda a odpočinek na palubě. Loď vyplouvá směrem k další zastávce, tou je malý ostrůvek Sombrero Chino (Chinese Hat) ve tvaru - překvapivě - čínského klobouku. Čas plavby vyplňujeme obědem a klidem na lůžku, potažmo sluněním na palubě, přece jen jsme na dovolené.
U čínského klobouku máme na programu nejprve šnorchlování. V jednu chvíli musíme překonat docela silný protiproud, ale čluny jsou vždy poblíž, takže žádné nebezpečí nehrozí. V průzračné vodě pozorujeme všechnu možnou havěť, hromadu obrovských mořských hvězd různých barev a kromě několika aktivně plovoucích žraloků objevujeme také několik spících jedinců. Proplouvají kolem nás také dvě siby skvrnité (spotted eagle ray). Ze břehu to celé jistí několik galapážských tučňáků. Ti tu jsou pro nás překvapivě spíš samotáři, než že by se sdružovali v koloniích.
Po šnorchlování nás čeká mokré přistání na pláži a krátká procházka po pobřeží. Kromě úžasné scenérie a hromady krabů (asi největší kusy, co jsme tu dosud viděli) na pláži odpočívá rodinka tuleňů včetně několika huňatých mláďat, kterým prostě nelze odolat. Jsou tak roztomilí, že nás musí do člunů celkem nahánět.
Po návratu na palubu nás po krátkém odpočinku čeká briefing na poslední den a rozlučkový koktejl s posádkou a s proslovem kapitána. Je to až dojemné. Následuje večeře a balení.
0 notes
