zdenekpergl

[zdenekpergl]

15. 6. 2024 Nová "pumpička"

Jak jsem se zde již několikrát zmínil, tak na svém Rejnokovi mám bezduše. A jsem s nimi spokojen a nechci se k duším vrátit.

Pro rychlé nafouknutí jsem si pořídil bombičky. Ale trochu mi vadí cena. Potřebuji 16g bombičku na nafouknutí pláště do použitelné tvrdosti. A může se stát, a už se mi to i povedlo, že knot nedrží a musí se dát druhý nebo silnější. V těch případech je jedna bombička málo. Takže jsem začal vozit dvě. Nakonec jsem vozil tři a ještě i pumpičku.

vím, že jsem tady psal o použití bezzávitových bombiček, které jsou výrazně levnější. Bohužel ta bezzávitová hlava z Aliexpressu mi dlouho nevydržela a už moc nedrží. Takže jsem se musel vrátit zpět ke klasice.

Při brouzdání na youtube jsem narazil na minikopresory. Docela je chválili. Na Aliexpressu jich je hodně, cena začíná někde kolem šesti, sedmi stovek.

Ve finále jsem narazil jsem na tohle video:

Pod videem jsou i odkazy na jednotlivé minikompresory. Vítěz mi přišel už docela drahý, ale druhý už cenově jde. Našel jsem k němu i další videa, která ho také dobře hodnotí.

Tak jsem ho objednal a včera vyzvedl.

Také jsem ho musel hned zvážit.

Dnes jsem ho vyzkoušel. Vypustil jsem si zadní plášť. Mám tam WTB Byway 47-650.

Asi po minutě už to vypadalo použitelně a dalo by se na to jet.

A za chvíli už tam byl tlak, který běžně foukám.

A dle indikace diody byla baterie v minikompresoru ještě mezi 60-80%.

Rozhodl jsem se tedy svoje stávající vybavení na dofoukání v případě defektu, které vozím, vyměnit. Pro "gramaře" jsem to i zvážil. Mělo to 340g. Ve finále jsem vozil tohle všechno:

Pro porovnání jsem si zvážil i varianty, které jsem měl předtím. Jedna bombička a hlava na ní.

Dvě bombičky a hlava.

Samotná pumpička.

Takže tohle vše teď putuje do skladu. Uvidíme jak se nová "pumpička osvědčí v čase.

#TRHNI SI NOHOU!

[zdenekpergl]

4.5. 2024 Přední nosič

Nejsem moc příznivcem nosičů. Líbí se mi více bikepacking. Používám řídítkovou brašnu z alíka, i když to není často.

Jenomže teď když jsem inovoval kokpit, tak se mi prostor mezi řídítky a předním kolem zmenšil. Musel jsem o centimetr a půl dolů. Díky tomu nastal problém. Brašny už škrtala o přední kolo. Tak jsem hledal řešení. Chtěl jsem něco, čím by se ta brašna od kola oddělila. ale klasický nosič jsem nechtěl a ani ho mít na přední karbonové vidlici mít nemůžu.

Pátral jsem na internetu a narazil na Jack the Bike Rack.

Koncept se mi zamlouval, ale má to několik ale. Jednak je můj prostor nad předním kolem velký a pak také cena mi přišla přemrštěná.

V první fázi jsem si řekl. že by to neměl být problém, něco takového vyrobit, vždyť je to jen naohýbaná trubka. Výztuhy na řídítka jsem našel mezi náhradními díly na kilometrech. Zašel jsem dokonce do hobbymarketu a koupil drát za pár kaček, že to zkusím naohýbat. když to bude dobrý, tak si seženu ohýbačku a trubka také není problém koupit.

Jenomže jsem narazil na nosič RACKTIME ViewIT

Také se prodává u nás a cena je také vyšší, ale už docela snesitelná. Samozřejmě mne napadlo si to nějak vyrobit. S tou myšlenkou jsem si samozřejmě také pohrával. Nakonec jsem jí zavrhl a nosič objednal. Včera jsem ho na koloběžku nasadil a vypadá to dobře.

Zatím jsem brašnu zkusil dát jen v domácích podmínkách bez jízdního testu a myslím si, že to bude dobré.

TRHNI SI NOHOU!

[zdenekpergl]

1. 5. 2024 Moje malé jubileum na Průvodci

Začátkem roku 2021 jsem narazil na internetu na stránky Průvodce Koloběhem. Hodně mne mrzelo, že tam není žádná trasa z Mostecka, kde jsem doma a kde to znám. Tak jsem tam napsal a zkontaktoval jsem se se zakladatelem těchto stránek. Slovo dalo slova a já se někdy z kraje léta toho roku stal trasérem.

Od té doby jsou to už tři roky. Mám na průvodci dokonce i svůj profil. V loňském roce jsem se už zúčastnil i druhého srazu průvodců, který se konal v Bechyni.

Tam jsem osobně poznal dobrou partu lidí, které jsem snad aspoň trochu součástí. Teď v květnu bude třetí, už se těším.

A v těchto dnech jsem přidal zase pár tras. K Mostecku začínám prozkoumávat Podbořansko. Je to tam úplně jiné, průmyslem nedotčené. Zatím jsem odtud připravil dvě trasy a mám v plánu další.

Tím jsem dovršil mojí první dvacku a 500 kilometrů tras na průvodci.

Budu se snažit, aby do konce roku mé skóre narostlo tisícovku natrasovaných kilometrů. Kolik to bude tras uvidíme.

TRHNI SI NOHOU!

[zdenekpergl]

5. 4. 2024 Patálie s rámem

V sobotu třicátého března jsem se vydal na výlet mimo můj rajón v okolí Mostu. Do čtvrtletního nájezdu a splnění garminové výzvy mi chybělo devadesát kilometrů.

Tak jsem vyrazil Švestkovou dráhou do Lovosic. Odtud jsem už vyjel po vlastní ose do Terezína,

podíval jsem se na převoz v Nunčičkách, který byl už v provozu.

Jeho služeb jsem nevyužil, pouze jsem se občerstvil v místním stánku, a vyrazil jsem dál po cyklotrase 2A podél Labe do Roudnice. Zde jsem přejel na druhou stranu a vydal se po labské cyklotrase 2 do Ústí, kde jsem nasedl na vlak a odjel domů. Podél Labe jsem navštívil Bistro u Trumpetky, kde bylo mraky kolařů a dlouhá fronta na jídlo, Wake&fun, kde jsem si dal sandwitch a birell. Až v občerstvení U přívozu jsem si dal dršťkovku.

Cestou  jsem moc koloběžkářů nepotkal a hlavně nikdo z nich mi neodpověděl na pozdrav trhni si nohou stejně. Většinou jsem slyšel ahoj.

Cestou domů mi koloběžka visela hned vedle mne, takže jsem si po delší době prohlédl stupátko ze spodní strany. Zjistil jsem, že už v některých částech stupátka je už pryč výztuha.

To mne trochu znepokojilo, takže jsem to doma nafotil a poslal dotaz do Brandýsa. Dostal jsem odpověď:

"V tomto případě bude nyní rychleji ubývat samotný rám a z bezpečnostního hlediska je výměna na místě."

Nebylo to vyloženě akutní, jak jsme se telefonicky přesvědčil, ale musím to prý hlídat.

Nicméně v pondělí jsem byl domluvený v místní cykloservise na vycentrování předního kola, které se mi nedařilo, stále jsem měl volné dráty. Tam jsem se dozvěděl, že to není rukama, ale že mi lezou niple i s kalíšky ven, že to vlastně nejde.

Tuto skutečnost jsem opět konzultoval do Brandýsa a výstupem bylo objednání nového ráfku. No a když už to bude ve větším servise, tak jsem objednal i ten rám. Rozhodl jsem se, že nebudu čekat, že se to udělá najednou. Ve čtvrtek večer mi přišla do e-mailu fotka, že je to připravené.

V pátek ráno jsem zaplatil fakturu a odpoledne jsem by v cykloservisu si koloběžku odstrojit a teď budu čekat až nový rám a ráfek dorazí do cykloservisu.

Při odstrojování jsem si ještě znovu prohlédl stupátko zespodu. Už je fakt docela dost jeté.

Řekl bych, že uprostřed je už ďolík

Určitě to porovnám vedle sebe až dorazí nový rám a také se chystám stupátko říznout flexou, abych si udělal přesnou představu o tom kolik tam ještě byla rezerva.

================

Aktualizace 1.5. 2024

Konečně jsem se dostal k tomu samotnému říznutí. Naštěstí jsem na to nebyl sám.

Přesvědčil jsem se, že kickbike má pevné rámy. Zeslabení je minimální. Nevím jaká byla síla rámu, když byl nový. Já jsem naměřil v nejslabším místě 2,7mm a v nejsilnějším 3,2mm.

#trhni si nohou

[zdenekpergl]

18. 2. 2024 První test inovovaného kokpitu

Dnes jsem poprvé vyzkoušel můj inovovaný kokpit. Před necelými čtrnácti dny jsem na Facebooku ve skupině Koloběžky CZ uviděl fotografii koloběžky, kterou postavili v Plzni.

Řídítka mi zaujala. Napadlo mi, že bych po 12 000 kilometrech mohl trochu inovovat svůj kokpit.  Nelze říct, že by se mi s ním jezdilo špatně. To s ním něm nenajezdil tolik kilometrů. Ale jak to tak bývá, zimní večery jsou dlouhé a člověk občas přemýšlí nad ledasčím.

Nedalo mi to, řídítka jsem dohledal a objednal. Objednal jsem si i k tomu rohy, ne tak veliké, jen takové malé decentní. Když řídítka přišli, tak jsem je zkusil přiložit.

Opravdu se, podle mne, by nemělo jednat o velkou změnu, spíše takovou evoluci.

V pátek jsem si konečně našel čas a řídítka vyměnil, ale nakonec jsem tam nenasadil ty malé rohy. Důvodů bylo několik. Měl jsem v úmyslu je nedávat až tak moc doprostřed, ale více do stran. Tam ale ne úplně seděly a překážely brzdě. Navíc se mi to nakonec moc nelíbilo. Trochu mne mrzí, že jsem si při nasazování odřel lak na řídítkách. To budu muset dořešit a zabarvit.

Samozřejmě došlo i na metr. Asi největší rozdíl je ve výšce řídítek. Z 94,5 cm mám teď výšku řídítek 99 cm. Byl už večer, tak na test došlo až dnes.

Dnešní vyloženě jarní počasí si vyloženě říkalo o vyjížďku. Navíc tento víkend je garnin výzva:

Což je o důvod víc vyrazit.  Jak to tedy dopadlo? Myslím, že dobře. Odznáček jsem získal.

Objel jsem si Benedikt a pak jsem se vydal k Mosteckému jezeru. Mimo asfalt jsem se nepouštěl. Všude je moc vody a tím pádem bláta. Nejel jsem ale podél vody ale vystoupal jsem Střimickou výsypku nad ním. Musel jsem si vyzkoušet jízdu do kopce.

Ale asi nejzajímavější jsou mé pocity  z otestování inovovaného kokpitu.

Detail kokpitu zezadu:

Z boku:

A z předu:

Pocity z jízdy jsou dobré, určitě teď hned nebudu měnit z5. Poznal jsem to hned po první odrazu. Je to jízda více na pohodu, jsem výrazně více vzpřímený. Teď je to jízda úplně  "na paní radovou" i do kopce. Předtím jsem byl dost položený dopředu a po tom, co jsem tam dal ještě delší představec (z 11 cm na 13cm), tak to bylo ještě výraznější. Myslím, že i méně krčím ruce, jsou více natažené.

Co mne příjemně překvapilo je ovladatelnost koloběžky. Měl jsem obavu, že bude výrazně horší. To se nepotvrdilo. Naopak jízda byla více taková pohodová. A pocitově jsem dával nohu na stupátku více dozadu.

A pocitově jsem na konci byl méně unavený. Ale po jedné jízdě dělat úplné závěry. Každopádně původní řídítka poputují do sklepa a uvidíme po delším testování. Ale teď si myslí, že to byl dobrý krok, není to kokpit na nějaké závodění, což mi vůbec netrápí. Hlavně to musí bavit.

============

Aktualizace 25.2. 2024: Po minulé jízdě mne docela bolelo zápěstí. Tak jsem přistoupil před dnešní jízdou k úpravě kokpitu. Řidítka jsem snížil o cca. 3,5cm. Rejnok dostal komín.

Bylo to lepší. Uvidíme.

=============

Aktualizace 13. 3. 2024

Ta možnost změny úchopu mi nakonec chyběla, tak jsem na Alíkovi objednal rohy. Ty co jsem si objenal tady mi tam neseděly. Byly moc veliký.

Výška, kterou jsem si upravil 25. 2. mi vyhovuje.

============

Aktualizace 15. 3. 2024

Na facebooku jsem se dozvěděl, že jsem je dal obráceně. Tak jsem to napravil.

Dnes vyzkoušeno, asi to bude lepší.

TRHNI SI NOHOU!

[zdenekpergl]

17. 12. 2023 Covid podruhé. Jak je to vidět v hodinkách?

Podruhé jsem od čtvrtka večer pozitivní na covid. Tentokrát jsem se podíval na to, jak se to odráží v tom, co měří hodinky. Mám už skoro rok Garmin Forerunner 955. Jsem s nimi spokojený. Používám je hlavně na záznam aktivit, to se týká zejménena mého koloběžkování a chůze. Od prvního covidu už skoro jinak než pěšky do práce nechodím. Mám to dva a půl kilometru, takže je to pěkná půlhodinová procházka ráno a odpoledne, kdy si poslechnu nějaké podcasty, mám už oblíbené.

Forerunnery 955 jsou moje třetí hodinky od Garmina a celkově čtvrté zařízení. První byly v roce 2017 hodinky Garmin Forerunner 35, které jsem o rok později doplnil cyklopočítačem Garmin EDGE 130. Začátkem roku 2020 vystřídaly F35 hodinky nové, tentokrát Garmin Instinct první generace. Vše byly nemapové modely, ale podle EDGE i Instinctů se dalo dobře jít nebo jet po slepé mapě. Několikrát jsem to využil.

Zatoužil jsem po něčem "lepším" a před rokem jsem si "napsal Ježíškovi" o nové Garminy.

Poslední dobou jsem začínal přicházet na jiné jejich bonusy, než je záznam aktivity a zobrazení mapy. Začal jsem pravidelně číst stránky "Život s Garminem" a zjišťovat k čemu jsou dobré. Ale vše mi vlastně došlo až teď s covidem.

Vůbec jsem neměl tušení, co se dá z veličin, které měří odvodit. Myslím si, že v tom je Garmin hodně vpředu. Hodinky neumí sice volat nebo psát zprávy, ale k tomu je nepotřebuji. A i výdrž je parádní. Nedokážu si představit, že bych je musel pravidelně denně nebo obden dobíjet.

Na výše zmíněných stránkách jsem se dozvěděl, jak se aktuální stav těla odráží v měřených veličinách a odvozených nebo vypočítaných přehledech. Vůbec jsem nevěděl, že existuje nějaká hodnota VST (variabilita srdečního tepu) a k čemu je dobrá. Jak se mám dívat na hodnoty stressu nebo body battery. Prostě to byly nějaké hodnoty, které hodinky měřily. A na jejich hodnotách se projevuje, jak moc jsem byl aktivní. Na začátku mne vůbec nenapadlo, že se v jejich hodnotách může odrážet i nějaký "moribundus". 

Ale teď jsem se přesvědčil, že ony to ví dříve, než to můžu já jenom tušit. A že je dobré se podívat každé ráno na to, co mi řekne "Ranní report". Ten jsem si chtěl dokonce jednu chvíli vypnout.

Jak to tedy probíhalo nebo probíhá a kde to začalo?

Psal jsem v úvodu, že mám podruhé covid. Ono bylo vlastně jen otázkou času, kdy to přijde. Manželka i dcera pracují ve školství a stále slyším, jak tam děti kašlou a chrchlají.

Takže první asi byla dcera, které na přelomu listopadu a prosince nebylo dobře. V pondělí (4.12.) byla u doktory a dostala antibiotika, prý měla jednostranný zanět průdušek. 

V pátek mi těsně před odchodem domů z práce volala manželka, že jí už nebylo v noci dobře, že si v práci domluvila "sickday" a abych koupil testy na covid.

No měla ho tam, dvě čárky vyskočily hned. A u dcery také, ale tam už pomaleji. Já se cítil dobře, nic mi nebylo, tak jsem si řekl, že si test udělám až v neděli večer (10.12.), abych nešel nemocný do práce a neroznášel to tam.

Test byl negativní,

stále jsem se cítil dobře, už od pátku jsem spal odděleně, tak jsem od pondělí normálně chodil do práce. Ale ve čtvrtek (14.12.) se mi v práci spustila rýma. Protože jsme měli mít druhý den firemní večírek, tak jsem si raději večer udělal test. A měl jsem hned dvě čárky.

Teplota byla mírně zvýšená (37,2). V pátek jsem tedy zůstal doma na HO a odpoledne jsem nikam nešel. Rýma v pátek byla hrozná, spotřeba paírových kapesníků také, ale teplota nebyla. V sobotu to bylo už výrazně lepší a  dnes (v neděli) už rýma prakticky není.

Jak se covid projevil v hodinkách?

Od sedmého prosince je moje tělo prý přetížené

a průměrná noční VST mi klesla pod běžný vyvážený rozsah.

Rovněž stress je v červených číslech i v noci. Takto vypadá jeho graf skoro každý den od toho 7. 12.

V sobotu 16.12. je poprvé jeho graf "normální".

Průměrná noční VST už také vypadá dobře.

Bylo mi to divné, nerozumněl jsem tomu, nedal jsem si to do souvislostí. I když jsem informace ze Života s garminem měl. Až teď jsem pochopil, co to znamenalo. Ony to věděly, že v těle je nějaký "moribundus" a že tělo s ním bojuje.

Dnes v neděli 17.12. to vypadá, že je covid za mnou, cítím se dobře, ale to se potvrdí jedině testem, který si udělám v úterý, kdy to bude 5 dní, co budu v izolaci, jak doporučuje ministerstvo. Musím to vydržet.

AKTUALIZACE 19. 12.

Dle dnešního testu už jsem OK.

A dle hodinek už také.

[zdenekpergl]

16. 11. 2023 Zase ty pláště

Opět jsem měl drobné lapálie s plášti, respektive se to týkalo zadního pláště a předního kola.

Vše začalo v neděli při návratu z projížďky. Když jsem vcházel do našeho vchodu tak jsem se zastavil mezi dveřmi tak nešťastně, že mé zadní kolo se dostalo pod ty dveře.

Nevím zda jsem s koloběžkou pohnul nebo to bylo přímo těmi dveřmi, které se sami zavírají, ale najednou jsem slyšel pšššššt, zvuk, který nerad slyším, protože znamená, že došlo k úniku vzduchu z jednoho kola.

Zadní kolo se dostalo pod ty dveře, které jsou kovové a mají dole ostré hrany. A to se neslučovalo s bočnicí pláště zadního kola. Prostě její pevnost není taková, aby v této situaci nepřišla k újmně.

Byl a v ní pěkná díra. Plášť byl na vyhození.

Možná by to šlo nějak zalátat, měl najeto něco přes tisícovku km, ale už bych mu nevěřil. Takže jsem se večer podíval, co je kde k mání. Nakonec jsem se v rozhodl zajet do teplického KOLOSHOPu a tam si koupil WTB Byway 47-622. Ten jsem už jednou měl na předním kole, kde to nebylo zrovna nejvhodnější, protože je po obvodu hladký a klouzal. To vpředu není žádoucí, nicméně na zadním kole to tak nevadí a využiju toho, že dobře jede.

V úterý jsem ho nasadil, samozřejmě jsem nejdříve musel ráfek dobře očistit od mlíka. Ale vypadá to, že se to povedlo, drží tlak.

To ale nemůžu tvrdit o předním kole. Tady jsem už poslední dobou musel už před každou vyjížďkou dofukovat. A teď po třech dnech bylo kolo úplně prázdné. A to jsem tam asi před měsícem doplňoval mlíko.

Takže jsem se rozhodl kolo prozkoumat a zjistit kde je problém. Trošku více jsem ho nafoukal a had se ozval. Bohužel syčení se ozýval zpod niplu.

To znamenalo, že nedrží páska a bude nutno tam dát novou. Strávil jsem večer na youtube, zjišťoval jsem, jak se to dělá. Videí je tam na toto téma spousty. Ve čtvrtek jsem měl dovolenou, takže jsem odstrojil plášť, sundal pásku a vše umyl. Ale bylo potřeba to i odmastit. Z videí jsem věděl, jak širokou pásku bych měl asi potřebovat. Nic jsem nenechal na náhodě i původní pásku jsem si změřil. Byla 20mm široká. Zašel  jsem do cykloservisu a raději koupil pásku o šíři 22mm.

V Baumaxu jsem koupil Isopropanol na odmaštění a očištění zaschlých zbytků mlíka. Raději jsem s tím ale šel na balkon.

Šlo to dobře, za chvilku bylo ráfek čistý

a já mohl se pokusit poprvé nalepit pásku. To se mi samozřejmě nepovedlo, pásku jsem strhnul a začal znovu. Ale až na potřetí jsem byl jakžtakž spokojený a zkusil nahodit plášť. Bohužel stále jsem slyšel syčení hada a kolo nedrželo.

Tak jsem to vzdal a potupně kolo odnesl do cykloservisu. Tam mi technik řekl, že ten ráfek je dost hluboký a ta páska je na něj dost úzká, že už to musí být hodně dobře nalepený, aby to drželo. Vzal pásku širokou 24mm a krásně ji nalepil. Pak jsme nahodili plášť, zatím bez mlíka. Vypadalo to dobře, ale zase bylo slyšet hada. Tentokrát byl problém jinde.

V plášti je dírka, o které jsem nevěděl. protože jí zalepilo mlíko. To tam teď ale nebylo. Já ho z pláště dokonale umyl.

Vzal jsem si tedy kolo domů, dal do něj mlíko a nafoukl ho. Pak jsem s ním pořádně chvíli kvrdlal. Snad se mlíko dostalo všude. I tou dírkou se trochu dostalo ven.

Nakonec jsem kolo postavil tou dírkou dolů. Uvidím, jak to bude vypadat zítra. Ale myslím si, že to bude OK. Doufám že tím mé drobné patálie protentokrát skončily.

TRHNI SI NOHOU! 

Update 20. 11. 2023

V sobotu proběhl první test. Před výjezdem jsem přední kolo dofoukl. Dnes jsem znovu vyje, využil jsem počasí. Nemusel jsem dofukovat, takže to teď drží.

[zdenekpergl]

5. 11. 2023 Desátý megametr s Rejnokem

Zjistil jsem, že jsem v sobotu na projížďce překročil desatý megametr s Rejnokem. Je to tedy vhodný okamžik na rekapitulaci.

Rejnok je má koloběžka Kickbike Stingray, postavená v Brandýském Kickpointu. Kdo sem na ty stránky občas zavítá, tak to už asi ví.

Díval jsem se do statistik a musím říct, že je to můj největší nájezd na jedné koloběžce. Rejnok je má čtvrtá koloběžka. Jak jsem se ke koloběžce dostal jsem zde psal. Když jsem si ten článek dohledal, tak jsem si uvědomil, že se blíží další "výročí" mého koloběžkování. Na jaře uplyne 15 let od mého prvního koloběžkování. Jak to začalo a shrnutí prvních deseti let si může tady každý přečíst.

Co se ale změnilo od té doby?

Hodně a vlastně nic. Na koloběžku jsem nezanevřel a stále jezdím. Po Mibo GT jsem vyměnil za jiné Mibo, GS, abych ho po necelém roce zase reklamoval. Vždy stejná závada. Rám, respektive krk koloběžky, nevydržel.

"Holt někteří koloběžkáři jsou s Mibem nekompatibilní," jak se vyjádřil Pavel Werner z Miba.

Ale jak jsem již uvedl, na koloběžce jezdím dál. Po zkušenostech s Mibem jsem hledal a nakonec se rozhodl pořídit "prémiovku" z Brandýsa. Svoje první dojmy z ní jsem zde již psal. A stále se přesvědčuji, že to byl ten nejlepší tah, co jsem mohl udělat.

S Rejnokem jsem stále velmi spokojen, stále platí to co jsem zde uvedl. Co se hodně změnilo oproti ježděni s Mibem, je terén, respektive povrch, po kterém jezdím. S Rejnokem mým projížďkám vévodí nezpevněné cesty v okolí Mostu. Často vyrážím jen tak po práci se vyvětrat na "šotolinky" pod Hipáčem. Já tomu říkám "šotolinky", ale jsou to polní a i kamenité cesty na bývalé vnější výsypce lomu Vršany, kde byl vybudován Hipodrom, a poli v jejím okolí. Bydlím na okraji města a mám to hned za barákem. Po necelých dvou kilometrech jsem už mimo asfalt.

Na takovéto popracovní protažení po sezení v práci u počítače na hodinku nebo dvě je to ideální. V jednu chvíli jsem i na Rejnokovi jezdi do a z práce. Mám to do ní dva a půl kilometru, ale prakticky vždy jsem si tu trasu natáhl na pět až deset kilometrů ráno a dvacet odpoledne. Ale bylo to většinou městem a po asfaltu. Tak jsem ty cesty do a z práce začal praktikovat pěšmo a je to lepší. Můžu alespoň na cestě poslouchat podcasty.

Kde jsem těch deset megametrů najezdil?

Většinou to bylo stále po okolí Mostu. Jednou jsem byl v Praze, kde jsem si dal trasu na její Severní pól  a z něj ještě na Jižní.

Byla to i má zatím nejdelší trasa na Rejnokovi. Ale zatím necítím potřebu lámat rekordy nebo kila. Nějak mi vyhovuje v týdnu vyrazit na hodinku nebo dvě na těch dvacet/dvacet pět kilometrů. A o víkendu na zhruba dvojnásobek.

Také jsem s Rejnokem vloni zavítal do Třeboně. V jejím okolí jsem najezdil asi osmdesát kilometrů.

Také jsem byl dvakrát s Rejnokem v Podbořanech. Jednou jsem z Podbořan jel do Mašťova a z5.

Podruhé jsem vyrazil na Schillerovu rozhlednu do Kryr. Je tam moc hezky.

V podhůří Doupova je hodně cest, které jsou pozůstatkem vojáků, kteří tam v minulosti jezdili hodně na cvičení, třeba z nádraží v Podbořanech. Vojenský újezd je tam stále, ale v těsném jeho okolí je moc hezky.

Mám v plánu ten kraj více prozkoumat a také odtud připravit více tras pro "Průvodce koloběhem". Více tak využívat nosič na tažné, které jsem si pořídil.

Stal jsem se totiž jedním z jeho trasérů. Na stránky průvodce jsem narazil narazil někdy v zimě na přelomu roků 20 a 21. Mrzelo mi, že tam není nic z mého okolí. Tak jsem nelenil a Bohoušovi, který je jeho "otcem" a zakladatelem, napsal. Slovo dalo slovo a já se stal v půlce roku 2021 trasérem. Letos jsem byl i na našem srazu v Bechyni. Bylo to super.

K dnešnímu dni mám na průvodci zatím devátenáct tras. Většina je z okolí Mostu.

Jak jsem již uvedl, tak Rejnok je koloběžka s kterou jsem najezdil nejvíce kilometrů. Svoje trasy si zaznamenávám v Garminu. Aktuálně používám hodinky Garmin Forerunner 955.

Ten u mne nahradil aplikaci sport-tracker v telefonu, kterou jsem používal dříve ještě na symbianové nokii a pak na MDA I.

Ale pro zachování kontinuity si tam stále své trasy importuji.

Dle mých záznamů tedy vím, že s koloběžkou jsem strávil od roku 2016 celých 1 717 hodin. Během více než tísícovky  jízd jsem naodrážel přes 23 megametrů.To znamená, že jsem se více než 4 a půl milionkrát odrazil.

Jak jsem k tomu číslu dospěl?

Dostával jsem otázku kolikrát se musím odrazit. Tak jsem to jednu chvíl počítal a vycházelo mi to v průměru 200 odrazů na kilometr.

Z těch 23 megametrů bylo tedy deset na Rejnokovi (Kickbike Stingray), jedenáct na Mibu GT, respektive na třech Mibech GT (po reklamaci jsem dostal vždy nový rám), a dva na Mibu GS. Kilometry na Káčku nepočítám. Využíval jsem ho spíše jen jako přibližovadlo po městě a ty cesty jsem si nezaznamenával.

Rejnok není sériovka jako byla Miba, možná i to je příčinou, proč nevydržela. Moje výška a váha určitě není průměrná. Možná, že to nadprůměrné namáhaní prostě na ně bylo moc. Není to kroska ale gravelová koloběžka, takže na ty "šotolinky" akorát.

Osvědčil se mi můj trošku netradiční kokpit, který jsem měl už na GT. Ten mi už vyhovuje po více než patnáct megametrů.

Stupátko tedy dostává zabrat. I když je trošku výš než bylo na Mibech.

Původně tedy byla světlost stejná, ale zjistil jsem, že mi více vyhovují "větší balóny". Původní 40mm pláště jsem nahrazoval širšími. Teď mám vpředu dokonce 50mm plášť WTB. Je to na těsno, mezera mezi pláštěm a vidlicí je asi 3-4mm.

Raději jsem pro ochranu tam nalepil karbonovou pásku. Ideální je šířka 45mm.

S těmi plášti stále experimetuji. Jezdím bezdušové provedení. Vybírám tedy z nabídky"gravelových" tubeless plášťů. To znamená ale trošku vyšší cenu a nižší výdrž. O mém laborování s nimi jsem tady psal.

Moc nového se nezměnilo. Maxxis vystřídal  WTB Venture o šíři 50 mm vpředu a 47mm vzadu. Vzadu jsem tedy ještě měl Vittorku (Vittoria Terreno Zero TNT G+), která také vydržela něco přes 2000km. S WTBčkama se teď blížím první tisícovce a zatím jsem spokojen.

Co mě na těch bezduších vyhovuje?

Obecně bezduše = menší tlaky = pohodlnější a ideální na ty mé "šotolinky". A oprava je docela rychlá. Už jsem musel i v terínu použít knot a je to docela pohodlné, nemusi se sundat kolo a odpadá i hledání díry. Také vozím CO2 bombičku. Nafouknutí je pak prakticky okamžité. Není to tedy zadarmo.

Protože jsem byl z Miba "zmlsaný" stojánkem, tak jsem hledal cestu, jak ho mít i na Rejnokovi. Na Aliexpressu jsem jeden objevil, objednal a vyzkoušel.

Bohužel nevydržel a zlomil se.

Tak jsem si zvykl a jezdím bez něj.  Co se mi ale osvědčilo jsou blatníky Zefal.

Na Mibech jsem s nima stále bojoval, tedy se zadním blatníkem. přední jsem neměl, stačilo lízátko. Ony to nejsou klasické blatníky se vzpěrama, ale přidělávají se na vidlici. Nejdříve jsem měl vpředu jen lízátko a vzadu Zefal no Mud, ten byl hodně krátky, tak putoval dopředu k lízátku a dozadu jsem pořídil Zefal Deflector RS75, který jsem si ještě prodloužil. Vše drží a hlavně nedrnčí. Když je mokro, tak to ochrání, musí se tedy trošku spomalit, ale to mi nevadí.

Věřím, že to bude držet i nadále při mém koloběžkování.

TRHNI SI NOHOU!

[zdenekpergl]

20. 10. Most for Music v Rokáči

V pátek jsem vyrazil do Rokáče na multižánrový hudební festival. Měli hrát WASTE, FRIDRICH & FRIDRICH, SEVEN a OVEČKY A OSTATNÍ. Krom Oveček jsem ostatní kapely neznal a musím se přiznat, že mi nějak moc nelákaly.

Ale volal mi Polda, že tam bude. Nevěděl jsem, že to vlastně pořádá. Tak jsem se nakonecrozhodl vyrazit.

Byla to i příležitost vyzkoušet nový foťák. Bezzcadlo jsem totiž vyměnil jen za malý kompakt s jednopalcovým čipem Canon GX5. Není to žádný skok nahoru, ale poslední dobou už nějak moc po koncertech nechodím. Fotím převážně venku na výletech, ať již pěších, tak koloběžkových.

A to se mi nechce tahat bezrcadlo, fotím tedy většinou mobilem. A to není ono. Samsung S20 FE má dobrý foťák, ale mě chybí hledáček. Při focení na slunci je to focení tak trochu naslepo. Takže hledáček byla podmínka. A protože prostředí canon ve foťáku mi vyhovuje více než jiné, tak jsem zvolil tento malý kompakt.

Objektiv má slušnou světelnost, takže jsem usoudil, že by mohl být použitelný i při mých návštěvách koncertů, kde je málo světla.

Večer záhájila kapela WASTE.

Jsou to mladí kluci z Chomutova, kteří začínají.

Vůbec nic jsem si od nesliboval a nečekal. Byl jsem trošku překvapen, hrálo jim to dost dobře. Vystoupení se mi líbilo a muzika mi bavila.

Nebylo to nic převzatého, byly to jejich skladby. Když vydrží možná o nich ještě někdy uslyšíme.

Druhá v pořadí vystoupila kapela FRIDRICH & FRIDRiCH z Ústí nad Labem. Je to seskupení akustických kytar, resp. baskytary

a kytary,

a zpěvačky.

Žánrově je to takový akustický fokrock. Také jsem je viděl poprvé. Vystoupení bavilo a také se mi líbilo. Kytarista měl problém, hned zkraje mu praskla struna, takže zbytek vystoupení hrál vsedě s vypůjčenou kytarou.

Třetí byla heavyrocková kabela SEVEN z Budějovic.

Je to asi neznámější ze všech účastníků festivalu. Nejznámějším protagonistou kabely je kytarista Honza "Kirk" Běhounek.

Už, když kapela přijela a začala si nosit všechno vybavení do klubu, tak jsem nevěřil, že se na to malé pódim vejde. Vešla. Ale přes skoro půlku pódia byla sestava bicích.

Hodně místa měl pro sebe i "Kirk". Zpěvák a basák se museli trošku uskrovnit. Došlo i na změnu pozadí.

V jednu chvíli vytáhl "Kirk" velkou trojkytaru. Ale podle mne to bylo spíš na efekt, neviděl jsem ho hrát na jinou část než prostřední. 

Hudba, kterou produkují, není ale už můj šálek kávy. Byl to spíš takový "měkkčí" metal než bigbít. 

Takže jsem se už moc nebavil. Bohužel na Ovečky nedošlo, prý jim onemocněl basák a náhradu nesehnali. Takže SEVEN si své vystoupení trochu prodloužil. 

Celkově musím říct, že mě nejvíc bavilo vystoupení kapely FRIDRICH & FRIDRICH, pak WASTE. Z foťákem jsem spokojený. Fotky docela vyšly. U SEVEN byla větší tma, tak už jsou horší. Ale na to mé focení dobrý.

Další foto na zoneramě.

[zdenekpergl]

24. 9. 2023 Spokojenost s kokpitem

Dostávám poslední dobou dost otázek na můj kokpit. Takže jsem se rozhodl k tomu něco napsat.

Můj kokpit už používám od roku 2019, psal jsem o tom, když jsem ho nainstaloval.

Pro shrnutí.

Jsou to tato řidítka, osazená jsou gripy ERGON GP-3 a mám k tomu otočný představec Satori 110mm.

V nejširším místě mají 72cm. Samotná řidítka jsou široká teď 62 cm. Původní šířka byla 66cm, ale zkrátil jsem je. Výška kokpitu je 98cm od země, což je asi 10cm pod mým pasem, když stojím vedle koloběžky (mám 197cm).

Měl jsem je osazená už na Mibu GT. Pak jsem nejdříve na Mibu GS nechal originální rovná, ale ty mi tam dlouho nevydržela a brzo jsem nasadil tento můj osvědčený kokpit.

S řidítky mám odjeto ne více než 10 000 km, jak jsem nedávno někomu na facebooku psal, ale více než 15 000km. Deset tisíc km je to od dne, kdy jsem si to začal evidovat, respektive jsem začal využívat možnosti garminu a řídítka si zařadil mezi vybavení.

Nicméně to nic nemění ze závěru, který jsem uvedl už tenkrát. Naopak to musím potvrdit.

Ještě doplním, že na řidítkách používám nebo střídám tři úchopy.

První je klasický, asi nejvíce používaný.

Takto řidítka držím pevně a mám vše pod kontrolou.

Druhý úchop je takový pohodový, používám ho když necítím potřebu mít řízení úplně pevně v rukách.

Dá se v něm i lehce přibržďovat.

A není problém, v případě potřeby, jej změnit na první.  Poslední je nejméně častý a také odpočinkový.

Stále platí, že měnit kokpit nehodlám. Zkoušel jsem i uzavřeněnější kickbiková řidítka. Ta mi připadají už na mne moc uzavřaná a úzká. Dost často slýchávám, že do terénu se tyto moje řidítka nehodí, že koloběžku nemůžu mít dobře pod kontrolou. Nevím, co je na tom pravdy, ale já s tím nemám problém a to mimo asfalt jezdím dost často. S Rejnokem už je to tak půl na půl.

TRHNI SI NOHOU!

[zdenekpergl]

23. 9. 2023 Výlet z Podbořan na Schillerovu rozhlednu do Kryr a přes Vroutek z5

Zase po delší době jsem se podíval mimo "domácí trasy". Vyrazil jsem kolem podbořanského nádraží sídlištěm a kolem místního koupaliště ven směrem na Kryry. Cílem byla Schillerova rozhledna nad nima. Do Kryr jsem jel po místní cyklotrase, která začíná na místní silnici na Valov. Před Valovem ale cyklotrasa uhýbá na polní cestu, která se doslova vlní, jak horizonálně, tak výškově, mezi poli a remízky,

Polňačka se před Kryry změní v šotolinovou a klesá do nich. Nad nimi je v dáli vidět rozhledna.

V Kryrech jsem přejel hlavní rovně a vyrazil po stoupající asfaltce. Asfaltka se stáčela doleva a změnila se v šotolinovou cestu. Ta se asi po 300m otočila doprava a dále stoupala. Před vrcholem bylo asi 100m stoupání prudší, to se nedalo vyjet.  Posledních 100m k rozhledně už ale bylo zase pohodové a dupatelné mírné stoupání.

Od rozhledny je pěkný rozhled.

Byla otevřená, tak jsem si nemhl nechat ujít možnost vylézt nahoru. Rozhledy jsou ještě hezč��. Za tu dvacku to stojí. Kryry:

Příjezd k rozhledně:

Od rozhledny jsem se vydal stejnou cestou zpět. Dojel jsem na náměstí a vydal jsem dál po modré. Ta z hlavní ulice asi po 200m uhla doprava do kopce mezi domky. Nahoře na konci obce začíná krásná asfaltová cyklotrasa, která mě dovedla až do Vroutku.

V obci jsem trošičku zakufroval. Nenašel jsem modrou značku, která by mě provedla krajem obce na cyklostezku do Podbořan. Nakonec jsem musel jet obcí hlavními ulicemi až na její kraj, kde začíná zmíněná cyklostezka.

Po ní se dá dojet až do Podbořan. Já si cestu ještě kousek protáhl a v místě, kde cyklostezka kříží bývalou trasu, kterou používali tankáni ze Žatce, když jeli z podbořanského nádraží na Doupov cvičit, odbočil jsem na ní. Po ní jsem dojel do Buškovic. Ty jsem projel a po další cyklostezce dojel do Podbořan.

TRHNI SI NOHOU.

[zdenekpergl]

25. 6. 2023 Výlet z Třebenic Českým středohořím do Mostu

Včera jsem vyměnil ježdění kolem komína, které vždy začíná a končí u baráku. Vyrazil jsem Švestkovou dráhou z Mostu do Třebenic. 

Z Mostu jsem byl asi za 45 minut na zastávce Třebenice - město.

Ze zastávky jsem podjel hlavní silnici a pak pokračoval doleva po šotolinové cestě, která  ji zase podjela zpět a pak ústila na místní silnici. 

Pokračoval jsem doprava skrz obec nebo osadu Teplá asi kilometr a půl až na začátek vesnice Vladislav. Nejel jsem doprava do vesnice, ale rovně na šotolinovou cestu po okraji pole. Cesta se asi po půl kilometru napojuje na Zlatou stezku Zemí hradů. Je značená červenou turistickou značkou, doleva stoupá  a prochází samotou Chrástná. Ta leží na úpatí vršku Třešňovka. Tvoří ji cca desítka usedlostí podél stoupající asfaltky, která končí v horní části osady malou návsi. Tam je barokní plastika, zvonička a zděný přístřešek se starou pumpou v místě stálého pramene. 

To jsem využil a osvěžil se. Stezka zde přešla v nezpevněnou cestu po úbočí vršků Třešňovka a Plešivec a asi po kilometru mne přivedla na silnici a na začátek osady Děkovka. Tu jsem projel po sinici nahoru.

 V osadě jsem minul po levé straně barokní kapli sv. Jana Nepomuckého a asi po necelém kilometru dojel k turistickému rozcestníku Děkovka. Tady jsem odbočil ze sinice doleva a dojel po lesní cestě asi 300m k turistickému přístřešku pod  zřceninou hrádku Oltářík. 

Byl jsem zvědavý na výhledy, tak jsem pokračoval nahoru. Nejdříve se dalo ještě jet, ale později jsem koloběžku tlačil. 

Pod samotným vrcholem u turistického odpočívadla jsem jí nechal a nahoru se vydrápal sám. 

Výhledy stály za to.

Ze zříceniny jsem se zase vrátil až na silnici a pokračoval po ní stále do kopce.

 Asi po třech kilometrech stoupání, kdy jsem projel chatařské osady Skalice a Dřevce, mi hodinky ukázaly, že jsem nahoře. 

Dál už to bylo většinou dolů.  Projel jsem po cyklotrase 25  Červený Újezd  a pak doleva až do Měrunic. Ty jsem také projel a po necelém kilometru přejel silnici 257 do Žichova. Ten má pěknou náves. Na konci Žichova se silnice mění v polní cestu a

 zatáčí doleva do kopce. Po necelém kilometru jsem po ní dojel na silnici před Dobrčice. Jel ale jsem na druhou stranu, ne do Dobrčic, a po 150m jsem ze silnice sjel na polní cestu, která pádá dva kilometry dolů do Korozluk. 

Tam jsem podjel hlavní silnici 15, občerstvil se malinovkou v místní hospodě a pokračoval dolů až do Sedlece. Ten jsem projel až na konec, kde se asfaltka měni v polní cestu. Podél trati jsem po ní podjel hlavní silnici a projel zahrádkářkou kolonií do Patokryjí. V Patokryjích jsem po mostě pro pěší přejel trať a po silnici projel Obrnice a Chanov a dojel až na mostecké nádraží a domů. Cestu jsem uzavřel jedním točeným Gambáčem v hospodě u baráku.

TRHNI SI NOHOU!

[zdenekpergl]

22. 4. 2023 Poprvé v novém roce na šotolinkách kolem Hipáče

Včera bylo vlastně letos poprvé jarní teplé počasí. Tak jsem to už nevydržel a vyrazil zkontrolovat šotolinky a polňačky pod a okolo Hipodromu. Měl jsem trochu obavy, že tam ještě bude moc blátivo, ale risknul jsem to. Vyrazil jsem k Benďáku a pak kolem Vtelna na polňačku, která vede na fotovoltaickou elektrárnou, která když bude v pohodě, tak to bude dobré asi všude, když ne, tak je ještě šance jet jinam.

Bylo to dobrý, na cestě bylo pár blátivých louží, ale vždy tam byla možnost se jim vyhnout. Takže jsem s radostí zůstal mimo asfalt a sjel dolů k Srpině.

Pokračoval jsem podél ní proti proudu  po staré šotolinové spíš kamenité cestě, nejdříve vlevo, pak vpravo. 

Asi po dvou a půl kilometrech jsem Srpinu opustil a odbočil jsem doprava na polní cestu, která vede kolem rybníka, kde se říká Kamenná voda, 

a pak se zvedá nahoru a ústí na další polňačku.

Polňačka vede mezi poli pod Hipáčem 

a ústí na cestu, která vede pod pískovnou, kterou už teď hojně využívají na motokros. Jel sem po ní doleva. Polňačka se postupně stáčí doprava kolem pískovny a ústí na druhou cestu nad pískovnou. Před ústím cesta vede na pokraji remízku mezi stromy, ten úsek je vždy blátivý, i v parném létě. Teď byl také, ale těch asi dvacet metrů se dalo projít docela v pohodě.

Když jsem jel kolem pískovny, tak mi to nedalo a protože tam nikdo nebyl, tak jsem se zajel do ní  podívat. 

Ale ty cesty nejsou pro koloběžku ani náhodou.

Cesta končí na panelce, která vede doprava do mírného kopce kolem jablečného sadu a končí na silnici, která vede na golfové hřiště. Nejel jsem až na ní ale asi po kilometru jsem z ní uhnul doprava do kopce. Musel jsem koloběžku přehodit přes betonovou zábranu, které tam je a zabraňuje ježdění po těch cestách kolem Hipáče čtyřkolkařům.

 Vystoupal jsem na louku, která je nahoře a dal jsem se přes ní po cestě doleva. Loku jsem přejel a pokračoval jsem podél plotu areálu až k horní bráně areálu Hipáče. 

Nejel jsem dovnitř, ale odbočil jsem doleva, 

 objel jsem celou tréninkovou dráhu a vrátil se zpět na tu louku. Projel jsem přes ní kolem rybníka 

a dojel až na cestu, která vede doleva zpět a pak dolů ke golfovému hřišti. K němu jsem po ní dojel a hřiště jsem projel po asfaltce zpět na začátek. Pak jsem už naposledy přejel zase tu loku a vrátil se cestou, kterou jsem přijel, dolů na panelku. Po ní jsem se vrátil doprava asi sto metrů a sjel doleva na polní cestu. Cesta vede pod jablečným sadem a kolem areálu skladů a končí na silnici. Tady mé koloběžkování mimo asfalt skončilo a já se vráti přes Velebudice domů.

Letos to bylo poprvé, kdy jsem si jízdu na koloběžce vyloženě užíval. Trasa je variací na jinou trasu po šotolinkách pod Hipáčem, kterou jsem v loňském roce připravil na Průvodce koloběhem. 

Potvrdil jsem si, že takové ježdění mne baví více než prosté dupání po asfaltu na cyklostezce. Baví mi, že si musím stále vybírat kudy pojedu.

[zdenekpergl]

7. 4. 2023 - Ach ty pláště

Dnes moje vyjížďka skončila ještě než začala. Byl jsem už oblečený, ale ještě jsem na chodbě před bytem kontroloval nafoukání a stav plášťů. Bohužel na zadním plášti jsem objevil bouli.

Takže jsem se zase vrátil domů. Zadní kolo jsem sundal a vyfoukl. Protože tam bylo čerstvě dolité mlíko, tak jsem to musel ve vaně vypláchnout. Při kontrole jsem pak pohmatem poznal, že v místě boule je plášť zeslabený.

Takže jsem teď zase před výběrem nového. Maxxis si tím skazil můj názor na něj. Doteď se jevil jako asi nejlepší obutí na Rejnoka.

K dnešnímu dni mám na Rejnokovi nadupáno 6 927 km. Od začátku si vedu historii jeho vybavení. Poznal jsem, že bezdušové pláště nejsou zrovna držáky. Zatím jsem na Rejnokovi vyzkoušel:

Přední:

Schwalbe G-One Allround 622-40: od 22.7 2021 do 20.10. 2021, 1913,5 km

Continettal Terra Trail 622-40: od 20.10. 2021 do 2.5. 2022, 2091 km

Panaracel GravelKing 622-43: od 2.5.2022 do 9.8. 2022 1433 km

WTB Byway TCS Fast Roling Black 622-44: od 9.8. 2022 do 21.2. 2023, 1265,5 km

Maxxis Rambler 622-45 EXO TR: od 21.2. 2023, zatím 223,9 km

Zadní:

Schwalbe G-One Allround 584-40: od 22.7 2021 do 20.10. 2021, 1913,5 km

Continettal Terra Trail 584-40: od 20.10. 2021 do 2.5. 2022, 2091 km

Panaracel GravelKing 584-48: od 2.5.2022 do 30.6. 2022 953,8 km

Maxxis Rambler 650-47 EXO TR: od 30.6. 2022 do 6.4. 2023, 1968,8 km

A co uvést k jednotlivým plášťům? Celkově mě překvapila nízká výdrž. U každého se kolem druhého megametru začali množit defekty. Tak jsem měnil vždy oba i když třeba defekty nastávaly jen na předním nebo zadním plášti. Nedržel jsem se značky a typu, ale stále jsem byl v testovacím režimu a hledání nejvhodnějšího pláště. Ale s Panaracely jsem to už nedodržel a když jsem na zadním plášti udělal větší díru, ve které opakovaně nedržel knot, 

tak jsme tam dal Maxxis Rambler. Přední jsem nechal. Aź později jsem tam vyzkoušel WTB. Byl jsem zvědavý jak se bude jezdit s hladčím běhounem. Ale nebylo to ono. V zatáčkách na mokru nebo na polňáčkách, obzvlášť, když bylo trošku blátíčko, jsem necíl vůbec žádnou stabilitu. Tak šel dolů. A protože se ten Maxxis na zadním kole jevil dobře, tak jsem ho pořídil i dopředu. 

Ale teď jsem zase na začátku. budu zase pátrat. Zatím se mi nechce tam dát duše, I když to je také řešení.

[zdenekpergl]

5. 11. 2022 Okolo mosteckých bruslařských areálů

Tuto trasu, která vede postupně přes všechny tři mostecké areály pro bruslaře na kolečkových bruslích - Benedikt, Matylda a Hipodrom, si občas projedu. Areály mají dobrý asfaltový povrch. Přejezd mezi nimi vede většinou po cyklotrasách, které jsou vyznačeny ve městě. Náročnost není nijak extrémní, ale svojí délkou není pro začínající koloběžkáře. Většinou vede po zpevněných cestách. Jen od mosteckého muzea vede trasa po úbočí vrchu Hněvín, kde není asfalt. Ale běžná koloběžka to zvládne. Hněvín je možno objet i z druhé strany městem. To je trošku delší a kopcovitější.

Začíná u mosteckého McDonaldu. Od McDonaldu pojedete podél Lidlu a Baumaxu nahoru do kopce. Nahoře minete po pravé straně mostecké fitness centrum Tornádo a za autobusouvou zastávkou opustíte silnici na souběžný asfaltový chodník. Po chodníku sjedete doprava dolů na okružní bruslařskou dráhu kolem Benediktu. Okruh má asi 2 km. Za motorestem, před jej opusťe a jeďte po souběžné do kopce vedoucí asfaltové cestě, která se nahoře stáčí doleva až k k Hospůdce Dřevák. Za hospůdkou zatočte doprava a vyjeďte do kopce až na okružní ulici.

Jeďte po této ulici doprava ke kruhové křižovatce. Tu projeďte a pokračujte dolů až k další kruhové křižovatce. Pokud si netroufáte na jízdu po silnici, tak můžete zvolit jízdu po souběžně vedoucím chodníku, který je značenou cyklotrasou.

Kruhovou křižovatku projeďte rovně a pokračujte ulicí. Opět můžete zvolit jízdu po souběžném chodníku, který je piktogramy značenou cyklotrasou. Ulici dojedete až na křižovatku, kde ústí na druhou. Tu širokou ulici přejeďte na souběžný široký asfaltový chodník, který je opět cyklotrasou. po něm jeďte doprava dolů.

Asi po 200m odbočte doleva na jiný asfaltový chodník, který vede podél parku. Dojeďte až ke sportovní hale, kde přejedete třídu Budovatelů. Pokračujte po ulici za křižovatkou a za zástávkou MHD odbočte doprava do sídliště. Projeďte sídlištěm až na ulici, po které vede cyklostezka 3113, vedoucí ke kruhové křižovatce u benzinové pumpy Shell. Křižǒvatku projeďtepo cylkoztezce rovně k mosteckému muzeu, které sídlí v budově bývalé průmyslovky.

Pokračujte po cykloztezce 3113 úbočím vrchu Hněvín a městskou částí Souš až dojedete k druhému bruslařskému areálu Matylda.

Okruh je kolem bývalého zatopeného lomu, který je teď kopualištěm. Okruh se jezdí po směru hodinových ručiček a je dlouhý 4km.

Po objetí Matyldy jeďte nahoru po silnici, která ústí na kruhové křižovatce. Jeďte dál doprava nahoru a dojeťe až do města. Za zastávkou a vjezdem na mostecký autodrom ze silnice můžete chvíli jet po souběžné šotolinové cestě. Ulice ve městě je široká a má vyznačené cyklopruhy, ale dá se jet i po souběžném chodníku, který je cyklotrasou.

Po ulici nedojeďte až na velkou kruhovou křižovatku, ale odbočte vpravo do kopce o ulici dříve. Můžete sjet až k té křižovatce a až na ní odbočit doprava. Po široké čtyřproudé silnici nejezděte, ale jen jí na přechodu přejeďte a pokračujte po souběžném chodníku, který je cyklotrasou. Podél silnice pojedete asi dva kilometry. Cestou minete kruhovou křižovatku, benzínovou pumpu s občerstvením (je to ale na druhé straně silnice), fotbalové hřiště a druhou kruhovou křižovatku. Za ní pojedete stále dál dolů podél silnice asi kilometr. Tam na t-křižovatce odbočte doleva a jeďte po silnici až na výpadovku z Mostu. Tady musíte asi 100m jet po ní. Po pravé straně budete mít benzínovou pumpu, hned za ní ale odbočte doleva a jeďte dál po silnici. Na další křižovatce se dejte rovně a jeďte nahoru do kopce.

Po silnici dojedete až do areálu Hipodromu. Projedete až na dráhu, která vede kolem závodiště a to závodiště po ní celé objedete. Je to 3,3km okruh. 

Po objetí zase vyjeďte z areálu. Nedejte se doleva na cestu, kterou jste přijeli ale jeďte doprava. Asfaltka se asi po sto metrech stáčí doprava do kopce. Tam asfaltka končí u brány. Za branou se dejte doprava a po šotolinové cestě jeďte kolem areálu Hipodromu. Ta se asi po kilometru stáčí doprava

kolem areálu a po dalších asi 400m se změní na asfaltovou. Jeďte po ní dál do mírného kopce asi dalších 400m.

Po levé staně budete mít stále plot areálu, po pravé straně bude rybníček. Nahoře je závora, která se dá objet. Za ní asfaltka pokračuje asi 700m golfovým areálem. Končí další závoru.

Tu objeďte a dejte se doprava dolů po silnici.  Po ní pojedete asi kilometr až na t-křižovatku. Tady odbočte doleva a dojeďte až na další křižovatku. Tu projeďte rovně. Za ní  je vlevo benzínová pumpa a vpravo chodník k podchodu pod výpadovku, kterýme je lepší tu výpadovku podjet. Sice jsou na konci schody, ale je to bezpečnější. Mimo špičku se  dá výpadovka přejet po kruhové křiřovatce. Pak pojedete asi 500m do kopce až dojedete zpět k McDonaldu.

[zdenekpergl]

21. 10. 2022 Nové zadní světlo

Na Rejnokovi si už vlastně nedokážu představit vyjet bez světla/blikačky vpředu nebo vzadu. Se zadním jsem měl trošku trable. Nechtěl jsem nikdy výměnné baterky, vždy jsem preferoval dobíjecí. Dozadu jsem poprvé v prosinci 2020 pořídil na ALZE světlo Moon Nebula.

V hobbymarketu jsem si koupil plechový vinglík a použil ho jako držák.

Světlo sloužilo dobře. I jeho výkon je velmi dobrý.

Bohužel se ukázalo, že zacvakávací držáček není to pravé ořechové. Světlo jsem někde ztratil. Protože sloužilo dobře, tak jsem si ho pořídil znovu. Bohužel ztráta se opakovala. Tentokrát to nebylo po roce a půl, ale hned asi po měsíci.

Zkusil jsem objednat jeho menšího a levnějšího bratříčka Moon Helix Lite, který se přidělával trošku jinak. Bohužel to bylo ještě horší a hned z první jízdy jsem se vrátil bez něj.

Takže jsem věděl, že chci něco co bude mít lepší uchycení a nebude na AA nebo AAA baterie. Z USB dobíjení jsem nechtěl slevit.

Nemohl jsem ale nic najít. Až jednou, když jsem projížděl Alíka, tak jsem narazil na tohle světlo 

Tak mi napadlo, že to by mohlo být ono. Objednal jsem ho, a když přišlo, tak jsem zase zašel do hobbymarketu a přinesl si domů pochý plíšek. 

Myslel jsem si, že použiju nějakou díru, která v něm byla. Bohužel jsem musel vyvrtat jinou. 

Vypadalo to dobře.

Ale ještě jsem to pojistil stahovacími pásky.

A po přidělání na Rejnoka to vypadá dobře.

Jen si to světlo trošku bliká jak chce. Je vněm totiž senzor brždění = zvýšení jasu za 3 sekundy při brzdění díky zrychlení, a světelný senzor = závislost jasu světla na vnější, světle. Také přejde automaticky do režimu spánku po 45 sekundách po zastavení a po rozjetí se zase rozbliká. Ale zatím spokojenost.

Vždy pro nabití ho musím odšroubovat, to jsem chtěl. Nehrozí ztráta.

TRHNI SI NOHOU!

UPDATE 13. 11. 2022 - Svítí dobře.

UPDATE 18. 6. 2023 - Světlo přestalo svítit, po rozebrání jsem zjistil, že se uvolnil drátek.

[zdenekpergl]

9. 8. 2022 Rychlé a “levnější” foukání v terénu

 Na Rejnokovi provozuji “bezduše”. Při hledání informací o tom jsem narazil na možnost rychlého foukání v terénu CO2. 

Rozhodl jsem se to vyzkoušet a objednal jsem si na internetu CO2 pumpičku s bombičkou 16g.

Protože jsem nevěděl, jaké množství CO2 v bombičce je potřeba pro dosažení “správného” tlaku, tak jsem si ještě objednal bombičku 25g.  A začal jsem vozit jen CO2 pumpičku a dvě bombičky.

Foukání CO2 v terénu jsem si vyzkoušel a musím říci, že je to velmi pohodlné a rychlé, ale při ceně bombiček docela drahé. Takže jsem si na koloběžku vrátil i pumpičku.

Při hledání možností vylepšení jsem na youtube viděl použití bezzávitových bombiček a k tomu i jiné CO2 pumpičky. Cena, která u toho řešení byla zmiňována, byla výrazně nižší. To mne zaujalo. Pátral jsem tedy dále, kde to možno pořídit. Pumpičku jsem našel na aliexpressu. 

Bombičky jsou také na internetu dostupné i s různým obsahem CO2.

Takže jsem na aliexpressu pumpičku a 16g bombičky, které se mi osvědčily, množství je akorát. Oboje dorazilo.

Už jsem to i vyzkoušel a je to funkční. Takže zase odložím pumpičku a budu vozit tohle. Jedna bobička bude v pumpičce, samozřejmě obráceně a další jedna nebo dvě bombičky budou v brašničce. Cena je skoro poloviční.

TRHNI SI NOHOU!