basnikbezzubu

[basnikbezzubu]

[basnikbezzubu]

Až na kost

Studená na kost,

smradlavá bunda,

Citim jen radost,

když krvacím zhurta.

A tak jedu si v buse,

lehce citim se omámeně,

nejsem v jednom kuse,

všechno už nevypadá zkrášněle.

Toto tělo není mé,

Necítím se dobře v této kůži.

prosím dotkni se mě hnusný muži,

Ať cítím srdce své.

Necítím se správně v kůži moji,

raději chtěla bych tu tvoji,

chtěla bych pomalu se z ní svléct,

a potom první osobu svést.

Toto nejsou paže moje,

dokud neuvidím krev z nich týct,

já neuveřím v tento kýč,

já nepocítím srdce svoje.

[basnikbezzubu]

Here’s poem that I wrote today, sorry I’m not native English speaker but I’ve tried my best. Enjoy please

Despair of my fantasies,

life full of panic parties,

No more than a hysteric delusion,

I am, I am a poisonous potion.

Never knew how to do this,

never tought it would miss,

Never knew how to do this,

I’ve only wanted a kiss.

Peeking through cold hands,

of mine cold body,

to see an imaginary fence,

that’s there when my hands are bloody.

Never knew how to do this,

never tought it would miss,

Never knew how to do this,

I’ve only wanted a kiss.

I’ve only wanted one last kiss,

Before life becomes mess,

Before it becomes chaos again,

Until I can control the pain.

[basnikbezzubu]

Citim se uveznena ve vlastním těle, citim se jako ze si ho nezasloužím. Proc se citim jako kdyby má hlava neměla právo na zdravé telo? Jakoby kdybych si zažila jaké je to umírat tak bych si vážila tohoto daru.

A nezažila jsem si snad jaké je to být na pokraji smrti?

Tak proč do té díry chci znova?

Kdybych umírala možná bych si vážila života.

Možná bych potom zažila jaké by to bylo necítít ten malý pisklavy hlášek co se ozve pokaždé menší události, říkajíc ze na mrtvé se vzpomíná jen v dobrém. Protože jak jinak se vzpomíná na mrtvé nepočítajic válečné zločince? Když zemřete lidi vás znovu miluji protože si uvědomí ze uz tu nejste. Možná by se konečně zapomelo na moje chyby.

Možná bych konečně byla ten dobry člověk kterým jsem vždy chtěla být.

Cítím se uvězněna ve svých emocich, ve svých myšlenkách. Cítím se ublížene v každém vztahu který mám. Ale proč? Proč se utapim ve svých pocitech? A pročpak se nedokázu udržet stabilní. Možná pro to ze hluboko v me duši vím, vím ze si nezasloužím cítit se jinak.

Ze si nezaslouzim Nic Vic nez svoji hlavu a svoje myslenky.

[basnikbezzubu]

Podzim

Májove květy v podzimním listí,

Vlčí mák mezi růžemi,

Podivně, můj svět v tvé hrsti,

zvědavá nad tvymi tužbami.

Abusrdní oděv, hnusné počasí,

A tak tazám se nad svoji hrdostí,

zaujatá nad kolem tebe magií,

potacím se ulicí s melancholií.

V šeru nepočítám s milostí,

když moje hlava dopustí,

ať smyšlím si nad tebou,

jak oči tvé jsou nade mnou.

A taky ať dopustí, jak květy mi mysl lezou,

pod představou jak polibek tvůj zachitím,

pod představou sladkou,

pod představou kterou se spasím.

Layla Nezbedová 2024