addicttwithapen

[addicttwithapen]

[addicttwithapen]

Note to self/us

Jména slepic: 1. Cheddar 2. Romadůr 3. Sushík 4. Diviš 5. Buřtík 6. Kuře 7. Jirka 8. Koprovka 9. Gluáš 10. Rajská 11. Sulc 12. Žužu

[addicttwithapen]

I když si z ní často dělám legraci a pouštím jí sračky jako Kayneho Westa a jeho pochynbnou tvorbu, poslední dobou mi většinou hraje večer, když myslím na ní, tohle. Just the two of us We can make it if we try Just the two of us (Just the two of us) Just the two of us Building castles in the sky Just the two of us You and I

[addicttwithapen]

...A ráno, po společné noci, přítulená ke mně se zeptala:

"Přemýšlíš někdy, jaký by to bylo, kdybychom fakt byli spolu?"

Ano. ne občas. často. Když je tma, klid, jen já a moje hlava. Představuju si život, jakej bychom mohli mít. Jak plný smíchu a lásky by naše dny byly. Kolik blbejch vtipů co chápem jen my bychom vymysleli. Jak hezký bychom si to udělali. Kolik polibků na krk bych ti dal. Jak krásný by to bylo.

A jak strašně málo nás od toho dělí... A jo, máš pravdu, to dítě bude mít oči po tobě.

[addicttwithapen]

A těmahle skladbama ukončím svoji krátkou introspektivní sérii hudby, co pro mě v životě znamená víc, než dokážou slova popsat, i když by bylo ještě co sdílet.

Tyhle songy pro mě symbolizují blízkost, lásku, přátelství, důvěru, jiskru, emoční naplnění, skutečný pocit spojení dvou, jakkoliv nepravděpodobný a hlavně jí, tu vysněnou.

Jsou ve mě tak silně spojené s ní, že už nikdy si je nebudu moct pustit jen tak, bez myšlenky na ní.

Ale jsem za to rád. I tohle má myslím v životě svoje místo, ať naše milostná adventura dopadne jakkoli, zůstane tahle malá společná nevinná vzpomínka na časy, kdy nám oběma bylo krásně. Možná jí dobře ukryju, možná jí nechám někde zapomenutou v playlistu, ale to asi taky ukáže jen čas...

A s touhle finální introspektivou je asi čas i na nějakou dobu odejít z tohohle profilu a nechat čas plynout, počkat co přinese budoucnost a jak tohle nakonec dopadne. Jediné co v tenhle moment skutečně vím je, že to v tomhle mezistavu nemůžu zůstat navždy, jakkoli moc jí miluju...

A jeslti se někdy zase objevím s dalším příspěvkem, bude to znamenat že to dopadlo dobře, pokud ne, díky za safespace, kterej mi tenhle blog přinesl.

Pápá lálá, sbohem, díky

[addicttwithapen]

A navážu songem, kterej pro mě strašně moc znamená, i když se mu poslední dobou celkem aktivně vyhýbám, protože je v mé hlavě už neodmyslitelně spojenej s začátkem tohole roku, kterej byl až po okraj naplněnej velkejma životníma změnama.

Od prvního stěhování, přes novou lásku, pocit absolutního štěstí, i nárazu na dno, až po vystoupení z posledních pohodlí "dětinskosti" a kroku k něčemu, čemu se asi dá ve všeobecnosti říkat dospělej život.

A naprosto upřímně doufám, že tohle už je jedno z posledních silnejch formujících období v životě, protože umí bejt zkurveně složitý. Ale i strašně krásný. Dualita je fakt svině.

Jakkoliv plytkej nebo povrchní se ten song může zdát, už jen podle názvu, pro mě v něm zaznívaj fakt důležitý slova, který sem měl v hlavě denně

Jak říct sbohem, Když jsme sotva řekli ahoj

a finální část, kde se pořád dokola opakuje se stupňující intenzitou

Jsme mladí a zamilovaní, Infarkty na nás čekají Tak pojd' o kousek blíž, Řekni že to v��e je jen v našich hlavách

Jsme mladí a zamilovaní, Infarkty na nás čekají Tak poj'd o kousek blíž, A řekni mi ta tři malá slova.

Z nějakýho důvodu to prostě proniklo hlouběj než mělo, i když moment říct úplné sbohem zatím nikdy nebyl možnost...

"Ale hej, život je utrpení a pak umřeš"

Slova jedné moudré ženy

[addicttwithapen]

Hudba je pro mě v životě zvláštně definující faktor

Spouští emoce, vzpomínky spojené s životními etapami, návaly úzkosti nebo radosti, bolest ale i hřejivý pocit, nostalgii...

Jsou skladby, který se mnou zůstaly skrz roky, možná i proto, že do mého života nepřišli během formujících momentů, nebo jsou vážně tak geniální, že ona píseň dokáže překlenout tíhu okamžiku a nesloužit jen jako úniková cesta z momentální bolesti.

Tím neříkám, že emočně zabarvené songy si občas nepustím, ale vyžadují specifický nastavení mysli a ochotu přijmout i s spojenými emocemi.

Moc rád pokládám otázku lidem, kteří ke mně proniknou hlouběji, jakou píseň se mnou mají spojenou a dost často jsem překvapený výběrem, protože jak je normální, většina má možnost vidět jen malý slice mého života, ale i tak si mě dokážou s něčím spojit a často to poměrně odpovídá momentálnímu rozpoložení.

Jakej je tvůj definující song?

Já na oplátku přihodím ten svůj, z fáze života kdy sem byl v úplně největších sračkách, ale vlastně už nebolí, slouží spíš jako připomínka, jak moc špatně se moje 17 letý já cítilo a jak moc jsem se dokázal posunout a žít plnější šťastnější život

[addicttwithapen]

Jsem v pohodě, cítím se dobře, vlastně asi nejlíp od začátku roku.

Jen mě občas rozhodí ta vůně, jež zůstává

Na místech, kde je teď na malou chvíli klid a ticho.

A duše trošku zaplesá, při té vřelé vzpomínce

Možná se i trošku nevědomky pousměju...

To slunné, téměř letní počasí vytváří hezkou kulisu

K tomu všemu, co se teď v životě děje...

Jak krásně může na světě být a jak šťastný se mohu cítit

Když vím že to, co právě zažívám, se skutečně děje.

A že klid byl vlastně odpověď, jen v mém myšlení pečlivě schovaný

[addicttwithapen]

I pride myself v poslouchání starejch obskurních nekvalitních záznamů mejch fav kapel, kdy ještě nebyly bohatý ani slavný, ale zato plní emocí a energie

[addicttwithapen]

my love language is ruining my sleep schedule to talk to you

[addicttwithapen]

"Prosím. Nechoď pryč."

Neboj se. Nepůjdu. Dneska ne.

[addicttwithapen]

Prolomí to ohlušující ticho, nebo je ticho vlastně vše, co jim zbylo? Stálo vůbec za to, aby se to zlomilo, nebo to byla jen další filler epizoda sitcomu, kde další díl elegenatně a bez jakékoli návaznosti vypráví nový příběh, jakoby se vlastně nikdy nic nestalo? Hlavní postavy sedí společně v místnosti, jejich pohledy se míjejí, možná jen trochu méně než předtím. Překlenou pomyslnou čtvrtou zeď a zničí scénáristův záměr, nebo budou poslušně následovat napsané repliky, které jim oboum dovolí prostě zapomenout?

[addicttwithapen]

A na konci zbyly jen střepy, ostré, potřísněné krví, bodajíc nejen do masa, ale i do duší, které nebyly připraveny, na rány, co proniknou hlouběji než jen kůží... Duše, jež toužily po lásce, každá jinak, a přece obě stejně z(a)tracené

[addicttwithapen]

“Loving you was like going to war, I never came back the same.”

— Warsan Shire

[addicttwithapen]

Paralyzován závistí noci, ležím tu bez tebe, ztracený, a venku se schyluje k dešti. Dnes naposledy vykrvácím do poslední kapky.

A nic z toho, co dokážu napsat, ti nepomůže pochopit, jak se cítím, jak krásné je, když se tvé oči ztratí ve světlech noci.

[addicttwithapen]

A já nevěděl, co dál se světem, se sebou,

tak jsem jí nabídl plán:

Ztraťme se, když spí A odplujme společně do noci, Začněme od začátku, úplně čistí, Zbytek našich životů A až utečeme, nikdy už se nevracejme, navždy pryč z jejich očí, z jejich mysli, Ještě není moc pozdě, Vždyť máme zbytek našich životů

[addicttwithapen]

Dualita Lásky

Kdybych se zeptal sám sebe rok dozadu, jestli ještě dokážu skutečně milovat a věřit v pravou lásku, asi bych si naivně nalhával, že ano, i když bych v hloubi duše věděl, že lžu sám sobě. Cítil sem k ní něco roky, vlastně od první chvíle co jsem jí viděl, ale vždycky sem sám sebe přesvědčil, že někdo tak dokonalej jako ona nikdy neklesne na úroveň někoho, jako jsem já.

A stejně se to nakonec nějak stalo

Dělá mě tím nejštatnějším mužem na světě, nikdy v životě jsem necítil takovou lásku a náklonnost jako k ní. Nikdy jsem nemiloval, jako miluju teď. Nikdy jsem ani netušil, že můžu takhle milovat. Dlouho jsem věřil a vlastně pořád věřím, že tenkrát ghostwriter taylorky dostal osvícení, když napsal že muži chtějí lásku, jen pokud to je utrpení.

A že jsou dny, kdy to bolí. Fakt moc. Ale pak jsou dny, kdy hodiny utíkají jako vteřiny, noc se bez povšimnutí přeleje do rána. Večery kdy sedí vedle mě, nohy přehozené přeze mě a povídáme si. O životě, o blbostech, o existenčních otázkách, o čemkoliv. A prostě jen jsme

Společně v tom momentu

Jako kdyby se vesmír zastavil a nic jiného neexistovalo.

A tohle jsou ty momenty,

Pro který jsem ochotnej umřít